Dobrodružné výpravy do minulosti Karel IV. Příběh českého krále

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Dobrodružné výpravy do minulosti Karel IV. Příběh českého krále"

Transkript

1

2 Dobrodružné výpravy do minulosti Karel IV. Příběh českého krále také v tištěné verzi Objednat můžete na Napsala Veronika Válková Ilustroval Petr Kopl Dobrodružné výpravy do minulosti Karel IV. Příběh českého krále e-kniha Copyright Fragment, 2013 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována bez písemného souhlasu majitelů práv.

3

4 1 Báře se ten dům moc nelíbil. Připadal jí ztracený mezi vzrostlými stromy v zahradě, zdi měl porostlé břečťanem a Báře se zdálo, že s těmi vysokými okny bez záclon vypadá přísně a potměšile. Je tak romantický, řekla maminka. Bude se nám tu líbit, viď, Barborko? Bára kývla, protože se to od ní čekalo. Ale nevěděla, co to je romantický. Budu se muset kouknout do slovníku, řekla si. Táta měl v pracovně na polici u počítače velký tlustý slovník. Dovoloval jí v něm listovat. Bára se nejraději dívala na stránky s barevnými ptáky. Třeba s rajkami. Znala jich už hodně: rajka královská, rajka zelená Jenže kde je ten slovník teď, když všechny knížky narovnali do plastikových přepravek, aby je mohli stěhováci nanosit do auta? Zeptala se na to nahlas. Ale to už je všechno uklizené, smál se táta. Zatímco jsi byla u babičky, zařídili jsme s maminkou celý dům. Máš tam krásný pokojíček. Bára se zastyděla. Mohlo ji to přece napadnout. Jenže ten týden u babičky v Jizerkách uběhl tak rychle, že si to ani neuvědomila. Tak půjdeme dovnitř, navrhla maminka. A já upeču ten tvarohový koláč, co máš ráda. Stejně musím vyzkoušet, jestli ten sporák dobře zapojili, dodala k tatínkovi. Bára se jí raději chytla za ruku a držela se jí, dokud neprošli brankou. Ta vrzala, a když se zabouchla, jako by o sebe třískly činely. Byla trochu zrezavělá, nahoře do obloučku a mřížoví se v ní složitě proplétalo. Od branky vedla rovná cesta až k domu. Byla vysypaná pískem a po včerejším dešti tu byla velká louže. Sem přijdou velké kamenné dlaždice, vysvětloval tatínek, pak se tu ty louže dělat nebudou. Ale bude to klouzat, namítla maminka. Ty venkovní se dělají s protiskluzovou úpravou, uklidnil ji tatínek. Vždycky všechno věděl přesně. Maminku to někdy zlobilo a Báru taky. Ale někdy to bylo docela fajn, protože se mohla táty na cokoliv zeptat a on to věděl. A když náhodou ne, půjčil jí ten velký slovník s rajkami. A se zahradou taky něco udělám, sliboval táta. Stromy jsou přerostlé a stíní, některé budou muset pryč. Nebude to škoda? trochu se zamračila maminka. Ty kaštany jsou tak krásné A co teprve, až pokvetou! Taky musíme opravit střechu, začal honem mluvit o něčem jiném tatínek. Stromy byly opravdu vysoké. Bylo pod nimi zelené příšeří a Bára by klidně věřila, že za pámelníkovým křovím se někdo schovává. Šustilo to tam, a tak radši vzala zase maminku za ruku. To bude asi kočka, řekla maminka. Paní Karasová nám to prodala i s kočkou. My budeme mít kočičku? zaradovala se Bára. Jakou? Je černá, má bílé tlapičky, bříško i čumáček a jmenuje se jako ty Barča. A proč ji tu paní Karasová nechala? Protože Barča je zvyklá běhat venku a v paneláku by ji mít nemohla, vysvětlila maminka. Ale Barče se nebude stýskat. Kočky víc přilnou k domu než k lidem. Dáme jí mlíčko?

5 Jistě, usmála se maminka. Má na zápraží svoje misky a taky má misku v kuchyni. Můžeš ji krmit, jestli chceš. Bára chtěla. Vždycky toužila po zvířátku. Nejdřív zkoušela rodiče uprosit, aby si pořídili pejska. Ale to v panelákovém bytě, kde dřív bydleli a kde teď bude bydlet paní Karasová, nešlo. Kočku doma nechtěla maminka, že by po ní musela pořád uklízet. Křečka ani morče taky ne, protože to vypadalo jako myš a maminka se myší bojí. A tak Bára dostala jednou pod stromeček želvičku. Byla kulatá jako bábovička, s očima jako černé korálky a lezla, co noha nohu mine, v kuchyni po linoleu. Bára jí začala říkat Píďa a nosila jí z parku pampelišky, ty Pídě chutnaly. Jenže želva není pořádné zvíře. Nedá se hladit, člověk si ji nemůže vzít do postele a nedá se s ní hrát. Jen leze a žere. Kde je Píďa? Máš ji v pokojíčku. Můžu se tam jít podívat? No samozřejmě, zasmála se maminka. Vždyť je to tvůj pokojíček. Jenže, zarazila se Bára, jenže já tam netrefím. Do téhle chvíle ji nenapadlo, že se v novém domě vlastně vůbec nevyzná. To už maminka otevírala slonovinově bílé, trochu oprýskané vchodové dveře. Nebyly hladké jako ty v paneláku, ale vyřezávané, nahoře prosklené a s ozdobnou mříží. I kliku měly zvláštní: mosaznou a oblýskanou tam, kde se jí dotýkaly lidské dlaně, ale v záhybech úplně zčernalou. Byla to vlastně soška od pasu nahoru, bez rukou, ale se složitým účesem. Bára sošce přejela prstem po rovném nose a zdálo se jí, že na ni soška spiklenecky mrkla. Raději rychle vběhla za maminkou do domu a zavřela za sebou. Tatínek zůstal na zahradě a obhlížel stromy, které chtěl porazit, ale Bára věděla, že to stejně neudělá, protože mamince by se to nelíbilo a tatínek obvykle věci, které se mamince nelíbily, nedělal. V domě na Báru dýchla zvláštní vůně. Nedovedla přesně říct, co cítí, ale určitě to bylo staré dřevo a trochu zatuchliny, i když se maminka snažila celý dům vyvětrat. Na zemi v prostorné hale, která se s jejich panelákovou předsíňkou vůbec nedala srovnat, byly velké černé a bílé dlaždice, jako by to byla šachovnice. Bára poprosila maminku: Mami, že tu budeme hrát šachy? Ty budeš dáma, tatínek král a já budu kůň. Ten táhne za roh. Zkusila jako šachový koník přeskákat přes předsíň. Bylo to na čtyři skoky. Předsíň byla opravdu veliká. Vedly z ní několikery dveře, všechny stejně slonovinově bílé a trochu oprýskané jako ty vchodové, a dřevěné schodiště natřené stejnou barvou. Jeho zábradlí tvořily krásně vysoustružené kuželky a madlo bylo zakončené lidskou hlavičkou podobně jako klika vchodových dveří. Byla to dívčí hlavička s rozevlátými vlasy, které postupně přecházely

6 do madla. Bára ji raději nehladila, aby na ni nemrkla jako ta na klice u dveří. Na schodech už ležel vínový běhoun s perským vzorem, protože maminka měla perské koberce ráda. Po stranách bylo místy vidět, jak je bílá barva na schodech ošlapaná. Natřeme to až na jaře, řekla maminka, když si všimla Bářina pohledu. Už je konec prázdnin, kdo ví, jaké bude v září počasí, a když se natírá, musí se hodně větrat. Musíme hlavně nechat opravit střechu, aby nezatékalo. Paní Karasová říkala, že u štítu trochu kape, takže na lakýrníky teď nebudeme mít peníze. Při zmínce o konci prázdnin Báru píchlo u srdce. Úplně na to zapomněla. Od září začne chodit do šesté třídy, na druhý stupeň, a už z ní bude opravdu velká holka, jak říkal tatínek. Navíc ale začne chodit do úplně jiné školy. Do té pražské by odsud dojíždět nemohla. Maminka se v nové škole byla podívat už před prázdninami, takže mluvila s její budoucí třídní učitelkou, a líčila ji Báře v těch nejveselejších barvách. Ve třídě jich bude jenom devatenáct, což je prý veliká výhoda, protože v pražské škole jich bylo dvacet šest a paní učitelka se jim všem nemohla věnovat tolik, jako bude moct paní učitelka Zounarová. Jenomže i kdyby byla paní učitelka Zounarová milionová, stejně je bude mít jenom na zeměpis a dějepis, protože od šesté třídy je na každý předmět jiný učitel. A navíc v Praze zůstala Terezka, se kterou Bára seděla v lavici, a Mikulášek, který jí nosil bonbony, když mu dala opsat úkol z počtů, a Katka, ke které se s Terezkou chodily koukat na štěňátka čivavy. Tady Bára nikoho nezná. S kým budu sedět v lavici? zeptala se maminky, když stoupaly po schodech nahoru. Schody vrzaly a skřípaly a trošku se pod jejich kroky pohupovaly. To nevím, miláčku, ale určitě si tady najdeš spoustu kamarádek, ujistila ji maminka. Chodba nahoře nebyla dlážděná a na podlaze ležela prkna natřená bezbarvým lakem, takže byly vidět letokruhy. Suky z podlahy trochu vystupovaly. Na každé kratší straně chodby bylo malé okno, pod které už maminka postavila květináče s monsterami. Měla je ráda a už je vypěstovala do úctyhodné velikosti. Tyhle dveře vedou do koupelny, tyhle na záchod, tyhle do naší ložnice a tyhle do tatínkovy pracovny. A tady, maminka dveře otevřela, jako by odhalovala sochu prezidenta, tady je tvoje království. Bára zvědavě nahlédla dovnitř. V Praze měla taky pokojíček. Vešla se jí tam válenda, maličký psací stůl a skříň. Píďa měla svou ohrádku pod stolem. Tenhle pokojíček Báře připadal velký skoro jako jejich starý obývák. Všechno tu zářilo novotou, od nadýchaných záclonek s růžovými kytičkami až po obrázky na stěnách. U zdi pod oknem měla zbrusu nový velký výběh i Píďa. To udělal tatínek, usmívala se maminka. Pídě se tam zjevně líbilo. Šaty už máš ve skříni, ale hračky a knížky jsem ti nevybalovala, aby sis je dala sama, jak se ti to bude líbit, ukázala maminka na tři veliké krabice v rohu pokoje. Až bude hotový koláč, zavolám tě. Bára osaměla. Pokojíček se jí moc líbil. Zkusila udělat hvězdu z rohu do rohu. Když vyhlédla z okna, dívala se skoro přímo do koruny kaštanu. Toho kaštanu, který chce tatínek porazit, ale neudělá to, protože mamince se líbí, když kaštany kvetou. Bára se vyklonila, aby dohlédla dolů. Po omítce se k ní plazilo psí víno. Teď už nebylo tak zelené, ale dostávalo nádherně sytě rudou barvu, a mezi ním se proplétal tmavě zelený břečťan. Bára si všimla, že stonky se omítky přichytávají takovými maličkými zelenými přísavkami. Pacičky, napadlo ji. Třeba to není ani břečťan, ani psí víno, ale jsou to zeleni, kteří se ve dne vydávají za břečťan a psí víno, ale v noci, když se nikdo nekouká, rozeběhnou se po celém domě, honí se v okapu a na střeše

7 a přidržují se těmi maličkatými pacičkami, aby nesklouzli. Pohladila nejbližšího zeleně a nechala okno otevřené dokořán. Na kaštanu zpíval kos a vítr si hrál s jejími novotou vonícími záclonkami. Než maminka upekla koláč, měla Bára na poličkách vyrovnané svoje nejmilejší hračky a v knihovničce uklizené všechny knížky. Na kraji blíž ke stolu si nechala volné místo na učebnice. Ty dostane až první den ve škole. Veselá nálada, kterou měla z nového pokoje, ji zase přešla. Představa nové třídy bez Terezky, Katky, Mikuláška a paní učitelky Dostálové byla jako tíživá můra. Tatínek u svačiny nadšeně vyprávěl, co všechno na zahradě udělá. Vzadu za domem budeme mít ohniště, sliboval, a budeme si tam opékat buřty. Je tam dost místa i na zeleninovou zahrádku. Ty chceš pěstovat zeleninu? podivila se maminka a Báře neušlo, že to maminka říká tónem, který obvykle znamenal, že ona tohle dělat nebude. Myslel jsem, že by tě těšilo mít rajčata z vlastní zahrádky, řekl tatínek. Jistě, kdyby se sama nasázela, okopala a sklidila, souhlasila maminka. Uvědom si, Luboši, že teď nemám na starosti jenom celou domácnost, ale rovnou celý dům. Jsme na to přece dva, namítl tatínek. Ano, jsme na to dva v těch vzácných chvílích, kdy nejsi služebně ani v Manchesteru, ani ve Vídni, ani v Drážďanech, nepřipravuješ se na žádné sympozium a v televizi není hokej ani fotbal. Což mi vychází tak na tři týdny v roce. Přeháníš, Jano, zamračil se trochu tatínek a natáhl se pro další kus koláče. Vždyť jsi ten dům taky chtěla. Já neříkám, že jsem nechtěla dům. Já jen říkám, že tu nehodlám pěstovat rajčata. Bára raději odnesla hrneček od kakaa do dřezu a vytratila se nahoru. Pravda byla, že tatínek jezdil často služebně pryč. Bára s ním měla už od první třídy takovou nepsanou dohodu, že jí z každé cesty přiveze plyšové zvířátko. Sedla si na válendu a plyšáky spočítala. Bylo jich dvacet čtyři. Tatínek vozil poctivě, i když byl pryč jenom na jeden nebo dva dny. Maminka dostávala místo plyšáků bonboniéry nebo kytky, ale ani jedno, ani druhé dlouho nevydrželo. Bára si objímala skrčená kolena a přemítala. Z nového domu vlastně viděla jen halu, kuchyň, svůj pokoj a záchod. Na průzkum dolů se jí teď nechtělo, nevěděla, jestli se tatínek s maminkou hádají nebo ne, a kdyby se hádali, bylo by to pro ni zakázané území, protože by se mohlo snadno stát, že by si vzpomněli na nějaký její prohřešek a nakonec by to schytala taky. Nestávalo se to často, ale Bára neměla tyhle situace ráda. Vplížit se tajně do ložnice nebo do tatínkovy pracovny si netroufala, i když by moc ráda zjistila, kde má teď tatínek ten velký slovník s rajkami. Ale vzpomněla si, že mezi schody a dveřmi do jejího pokojíčku jsou ještě jedny dveře, trochu menší než ostatní. Vyklouzla z pokoje a zaposlouchala se, jestli zezdola neuslyší nějaké hlasy. A kdy odlétáš? zaslechla maminku. Mluvila klidně, takže se asi nehádali. Až dvacátého, odpověděl tatínek. Ale jenom na tři dny. To je dobře, Bára tě hlavně ze začátku školy bude potřebovat. Bára přestala poslouchat, protože se trochu urazila. Proč by měla tatínka potřebovat na začátku školy? Copak on s ní bude sedět v lavici? To si měli rozmyslet, než se odstěhovali z Prahy. Určitě by našli podobný dům někde blíž její staré školy. Kdyby hledali. Jenže tatínkovi je to jedno, říkal, že metrem a tramvají přes Prahu mu to do práce trvalo déle než odsud autem. Maminka zase překládá doma a jezdí jenom na schůzky s nakladateli. Má to svoje

8 výhody, Bára třeba nemusela chodit na oběd do školní jídelny, nad kterou se spolužáci ošklíbali, a taky nemusela být v družině a maminka ji vodila na různé kroužky. Jak teď budu chodit na piano a na gymnastiku a na francouzštinu? píchlo ji u srdce. Protože dole nebylo zakázané území, odložila průzkum dveří, které podle všeho vedly na půdu, na později a seběhla po sténajících a prohýbajících se schodech dolů. Hlavička na zábradlí na ni vyplázla jazyk. Mami? nakoukla do kuchyně. Tati? Ano, miláčku? zeptala se maminka od dřezu. Jak budu chodit na kroužky? To už jsme s maminkou všechno vymysleli, usmál se tatínek. Budeš mít sice trošku náročnější program, ale řekli jsme si, že už jsi opravdu velká holka a že to zvládneš. Bude to lepší, než kdybys toho musela nechat nebo kdybychom ti tady hledali jiné učitele. Maminka už volala do zušky a zařídila ti hodiny tak, že v pondělí odpoledne budeš mít klavír a francouzštinu a ve čtvrtek nauku a gymnastiku. Budeš mít sice dvě dlouhá odpoledne, ale ostatní dny budeš mít volno. No a v to pondělí a ve čtvrtek tě po obědě budeme, buď já, nebo maminka, vozit do Prahy. Autem tam jsme za půl hodiny. To se budu vídat s Terezou! zajásala Bára. Když se předem domluvíte, že si chcete po kroužcích zajít někam na zmrzlinu, tak to samozřejmě půjde. Ale co když budu mít v pondělí nebo ve čtvrtek odpoledku? zhrozila se Bára. Maminka už se ve škole ptala. Šesťáci mají odpoledne vyučování jen v úterý. Bára si oddechla. A kde mám piano? Maminka ji mlčky s úsměvem odvedla do obrovského obývacího pokoje. Ještě nebyl moc zařízený, protože to, co měli v panelákovém obýváku, stačilo tak na čtvrtinu téhle tělocvičny. Bářin černý, pěkně dlouho nenaleštěný Petroff po babičce stál hned u okna. Ladič přijde ve středu, řekla maminka, když Bára pianino otevřela. To víš, při stěhování se piano vždycky rozladí. Bára zkusila zahrát oktávu a pianino raději zase zavřela. Tahalo to za uši. Takže středu a pátek mám odpoledne volno, přemítala, když šla po schodech zpátky nahoru. Zkoušela našlapovat tak opatrně, aby schody ani nezaskřípěly, ale nedařilo se jí to. Budu se to muset naučit, umínila si. Co když se mi bude chtít jít v noci pro něco dobrého do ledničky nebo do kredence? Když budou schody vrzat, mamku to probudí a zažene mě zpátky do postele. Taky bych mohla jezdit po zábradlí, napadlo ji. Jenže dole je ta hlavička a té by se to asi nelíbilo. Zastavila se u dveří na půdu, kam měla původně namířeno. V zámku trčel velký klíč, maminka takovému klíči říkala balkonový, protože podobným se odemykal balkon v mezipatře v domě tety Mirky na Vinohradech. Teta Mirka byla maminčina sestra a bydlela ve starém secesním domě se štuky na stropě, mozaikou na chodbě a leptanými skly na schodišti. Byly na nich hrady, v každém patře jiný. Teta Mirka bydlela až ve čtvrtém patře, a i když byl v domě výtah, Bára trvala na tom, že budou chodit pěšky, právě kvůli těm hradům v oknech. Pamatovala si přesně, jak jdou za sebou. V prvním patře byl Karlštejn, ve druhém Křivoklát, ve třetím Bezděz a ve čtvrtém, v tom tetině, Orlík. Vypadal ale úplně jinak, než jak ho Bára znala z fotografií a z dovolené. Tyčil se na strmé skále opravdu jako orlí hnízdo. Tatínek samozřejmě věděl proč. Ten dům byl totiž starší než Orlická přehrada, tatínek tvrdil, že je mu víc než sto let. Jednou Bára vyběhla ještě o patro výš, aby zjistila, jaký hrad je tam. Byly to

9 Trosky a bylo to taky poslední patro, což Báru mrzelo, protože matné hrady vyleptané na čirém skle jí připadaly úplně pohádkové. Jako by byly zamrzlé. Balkonový klíč u dveří na jejich půdu byl ale větší než tetin od balkonu. Bára nejdřív zkusila zmáčknout kliku, jestli je vůbec zamčeno. Nebylo. Pootevřela jen na úzkou špehýrku, aby se protáhla, a ocitla se na strmých dřevěných zaprášených schodech plných pavučin. V prachu byly něčí stopy, tatínek s maminkou se tu asi už byli podívat. Jak otevřela dveře, zvířil se prach a poletoval ve zlatých pruzích slunečního světla, které sem dopadaly velkými vikýři. Vonělo to tu proschlým dřevem ještě silněji než dole v domě. Bára za sebou tichounce přivřela dveře a vydala se po schodech nahoru. Bylo jich dvanáct. To bylo dobře, protože kdyby tam bylo ještě o schod víc, bylo by to nešťastné číslo. Ocitla se v obrovském podkroví, protože půda nebyla ničím přepažená ani rozdělená a zabírala rozlohu celého domu. Jediné, co ji členilo, byly silné trámy podpírající krov, které v záři odpoledního slunce vypadaly jako zlaté. Půda byla prosluněná jen v přední části, protože sem vikýřem v průčelí dopadalo světlo. Druhá půlka půdy už tonula v tajuplném příšeří. Bára zvrátila hlavu, aby dohlédla až k hřebenu střechy. Připadala jí hrozně vysoká a z trámů viselo několik opuštěných vosích hnízd a závoje hustých, prachem šedivých pavučin. Bára hlavu zase narovnala. Tady u schodů byla půda prázdná, ale po stranách, kde se střecha sbíhala s podlahou, byly narovnané všelijaké věci. Stohy starých zažloutlých novin, krabice plné čehosi, dřevěné truhly. Dokonce tu stálo staré proutěné houpací křeslo s prolámanou sedačkou a kousek od něj, skoro uprostřed půdy, skříň. Almara, řekla by maminka. Široká, podsaditá almara s dřevěnými koulemi místo noh a s vyřezávanou římsou nahoře. Jedno křídlo dveří bylo pootevřené. Ta je asi po paní Karasové, pomyslela si Bára. Udělala první krok od schodů a poslouchala, jestli bude prkenná podlaha vrzat. Maličko to zapraskalo, ale schody do patra skřípěly mnohem víc. Bára udělala druhý opatrný krok, pak třetí a čtvrtý a pátý a šestý a stála před skříní. Strčila do pootevřených dveří prstem. V pantech to trošku zahvízdalo, jako by jí skříň řekla dobré odpoledne, a dveře se ochotně a lehce otevřely dokořán. Na ramínkách tu visela spousta šatů, z nichž vylétli dva rozespalí moli. Bára povytáhla modrý saténový cíp. Byl to župan, ale vypadal jako japonské kimono. Byli na něm vyšiti duhoví pávi. Tady bude pokladů, pomyslela si Bára. Nechala skříň otevřenou a vydala se hlouběji do nitra půdy. Příště si s sebou musím vzít baterku, umínila si. Kde asi je? Stávala vždycky na botníku u dveří, jenže dole si botníku nevšimla. Budu se na to muset zeptat maminky. Nebo radši taťky. Ten je tu přes technické věci, jak říkala s oblibou maminka. Jako by skříň tvořila předěl mezi světlou a temnou částí půdy. Slunečních paprsků za ní valem ubývalo a Bára musela každou chvíli čekat, až se zase rozkouká, protože se bála, aby o něco nezakopla. Tady už nebyly věci tak přehledně srovnané jako vepředu. Bára tu zahlédla hromadu halabala poskládaných matrací, několik kameninových hrnců, starý šicí stroj a spoustu krabic a beden. Prošátrala se až na úplně druhou stranu půdy k vikýři a setřela ze skla špínu a pavučiny. O mnoho víc světla sem neproniklo, protože okno stínily listy kaštanu. Nebyl to ten, který rostl před okny jejího pokoje, tohle byl ten největší v zahradě. Kdyby bylo okno otevřené, prorůstaly by jeho větve až sem na půdu. Mňrrra? ozvalo se najednou vedle Báry. Lekla se, až ji píchlo u srdce. Kdo je tady? zašeptala a z šera v koutě půdy na ni zasvítily dvě lampičky. Pak na chviličku zhasly a opět se rozzářily. Bára začala rozeznávat bílý flíček čumáčku a náprsenky. Kočka! Čičiči! udělala na ni a lampičky zase zhasly a rozsvítily se.

10 Mňra! řekla kočka znovu. Tentokrát to neznělo tázavě. Spíš důrazně. Bára opatrně popošla ke kočce. Opatrně proto, aby nezakopla, a taky proto, aby ji nevyplašila. Ale nezdálo se, že by se jí kočka bála. Pohodlně ležela na víku velké dřevěné truhly a se zájmem Báru pozorovala. Ahoj kočko, pozdravila ji Bára, když se k ní dostala na dosah, a sedla si na bobek, aby kočce viděla do očí. Já se jmenuju jako ty, Bára. Mňa-a, odpověděla kočka. Bára natáhla ruku a pohladila ji. Měla hustý, hebký, jiskřivý kožíšek a pod Bářiným dotykem se poživačně zavlnila a slastně přivřela oči. Začala hlasitě příst. Bylo to, jako kdyby někdo poblíž startoval traktor. Půjdeš se mnou dolů? zeptala se Bára Barči. Jak ses sem vůbec dostala? Rrrrr-u-rrrrr-u-rrrr-u, vrněla Barča a otírala se jí o ruku. Bára ji vzala do náruče, ale kočka okamžitě přestala vrnět a se zlostným i-i se jí vydrala z rukou a někam se ztratila. Barčo, čičiči, pojď sem! volala na ni polohlasem Bára, aby ji přilákala zpátky. Čičičičiči! Ale Barča byla uražená, a i když Báru určitě odněkud pozorovala, dál se s ní bavit nechtěla. Bára ji ještě hodnou chvíli zkoušela lákat, ale pak to vzdala. Ve tmě už se rozkoukala, a tak si všimla, že truhla, na níž kočka ležela, byla hodně zvláštní. Na první pohled bylo patrné, že je prastará a že je vyrobená z hodně tlustých prken. Její povrch už byl ohlazený a ztmavlý, protože nikdy nebyla nalakovaná, a kování, které ji zpevňovalo v rozích a které se ve dvou pásech táhlo přes víko, bylo notně zrezivělé. Jedna petlice byla dokonce ulomená. Bára neodolala a zkusila víko nadzvednout. Bylo těžší, než si představovala. Rozhlédla se po půdě, čím by ho mohla podložit. Našla nějaké odřezky dřeva, které postupně zasouvala mezi víko a bočnice truhly, dokud dovnitř nemohla protáhnout ruku až po rameno. Příště si sem budu muset opravdu vzít baterku, slibovala si, když šmátrala poslepu v nitru truhly. Anebo budu muset počkat, až budou naši pryč, a zkusit to otevřít úplně, protože až se to víko překlopí, tak to udělá děsnou ránu. Mezi starým šatstvem aspoň si myslela, že je to šatstvo totiž nahmatala cosi. To cosi jí na omak připomínalo starodávné album babičky z Jizerek, které sice nebylo tlustší, ale rozhodně bylo větší než tatínkův slovník s rajkami, navíc bylo vázané v kůži a na přední straně mělo vytlačené různé ornamenty a babiččin monogram za svobodna. Uvnitř měla babička svoje fotografie ze svatby. Vdávala se ještě před druhou světovou válkou a ty fotografie nebyly ani tak černobílé, jako spíš hnědobílé nebo zelenobílé, maminka tomu říkala umělecké tónování. Dědeček, kterého si Bára už ani moc nepamatovala, měl na těch fotografiích důstojnickou uniformu, po boku se mu leskla šavle a pod nosem měl švihácký knírek a babička vypadala jako filmová hvězda. Bára si tyhle staré fotografie k smrti ráda prohlížela, babička album vyndávala z přihrádky v černém sekretáři vždycky, když u ní Bára byla a když venku pršelo a nemohla lítat po louce, což bylo o prázdninách v Jizerkách často. Tohle album, protože Bára si byla jistá, že v truhle našla album, by si taky moc ráda prohlédla, jenže víko se nedalo víc otevřít a nemohla album ani pořádně chytnout, pokaždé jí vyklouzlo z prstů, protože bylo moc velké a těžké. Za chvíli stejně zaslechla maminku, jak ji volá k večeři. To už je večeře? hrklo v ní, protože si vůbec neuvědomila, kolik času na půdě strávila. A skutečně když se vysoukala z truhly, zjistila, že zlaté pruhy slunečního světla jsou tytam, jen

11 krajní trámy na půdě u vikýře jsou kus nad její hlavou úplně rudé zapadajícím sluníčkem. Rychle seběhla dolů a dveře nechala pootevřené, aby mohla Barča ven. Šmankote, Barboro, jak to vypadáš? Kde ses tak ušpinila? spráskla nad ní maminka ruce, když Bára vešla do kuchyně. Podívej se na sebe! Bára se koukla na ruce. Měla je úplně černé. Upaluj se umýt, čunče, doporučil jí tatínek. Že tys smýčila na půdě? No, kývla Bára. Tam to co nejdřív taky budu muset vyklidit, vzdychl tatínek při představě otravné práce. Jestli něco skutečně nenáviděl, tak uklízení. Pak tam uděláme hezké podkroví. Jaké hezké podkroví? přemýšlela Bára, když si drhla ruce mýdlem a kartáčkem pod proudem horké vody. Vždyť už tam je hezké podkroví. Zbytky masa od večeře shrnula maminka na jeden malý talířek. Tumáš, podala ho Báře, dej to před dveře Barče. Barča je na půdě, řekla Bára. Paní Karasová říkala, že tam leze, ozval se tatínek zpoza hradby novin. Vyšplhá po kaštanu až k okapu, skočí do něj a někudy se tam protáhne. Takže to můžu ty dveře na půdu zavřít, pomyslela si Bára. Ale co když bude chtít Barča z půdy dovnitř? Zeptala se na to nahlas. Ona dovnitř moc nechodí, říkala paní Karasová. Jen když je venku psí počasí. Bára postavila talířek na zápraží a zkusila Barču zavolat, ale kočka nepřišla. Možná je ještě na půdě. Co se ti dneska bude zdát, to se ti vyplní, řekla jí maminka, když jí dávala dobrou noc, protože tady spíš prvně. Bára se zavrtala do peřiny v povlečení ještě vonícím novotou. Maminka ho vybírala tak, aby ladilo k záclonkám. Bílé s růžovými kvítky. Za jak dlouho vlastně už půjdu do školy? pomyslela si ještě. Dneska je neděle. Ve středu přijde ladič a příští pondělí už je škola. Za týden! A potom dvacátého tatínek někam letí. Musím se zeptat, kam, umiňovala si, než usnula. Nevěděla, jak dlouho spala, ale měla pocit, že ji probudily divné zvuky. Zůstala ležet, celá ztuhlá, v posteli. Znala tenhle nepříjemný stav a už věděla, co proti tomu pomáhá. Musí se přemoct a pohnout se. Stačí zahýbat rukou, a ta protivná strnulost z člověka spadne. Udělala to, ale uši nechala našpicované, jestli se ty zvuky budou opakovat. Takové ševelení. Uslyšela to zas. Určitě to šlo od okna, ale za záclonami neviděla žádný zlověstný stín. Tichounce vyklouzla z postele a zkontrolovala Píďu, jestli ty zvuky nevydává ona. Ale Píďa spořádaně spala schovaná v krunýři, aby na ni nikdo nemohl. Bára opatrně, aby nepohnula látkou, prostrčila hlavu mezi záclonou a oknem, protože chtěla vidět, co se děje venku. Nedělo se nic. Jen to tam šustilo. Zeleni, řekla si Bára. To běhají po omítce zeleni. Přestali se vydávat za břečťan a psí víno a honí se. Když otevřu okno, abych je viděla, rychle se zase shluknou a budou předstírat popínavé rostliny, takže nemá smysl to okno otvírat. Uklidněna tímhle zjištěním se Bára vrátila zpátky do postele a opět si lehla. Ještě než znovu tvrdě usnula, tu a tam k ní doléhalo tiché praskání dřeva, jako by jí někdo chodil nad hlavou. Barča asi běhá po půdě, pomyslela si. Nejspíš tam loví myši.

12 2 Když se Bára ráno probudila, musela zapřemýšlet, kde vlastně je. Nejdřív si myslela, že je pořád ještě u babičky na prázdninách, pak si ale vzpomněla, že jí maminka říkala, že co se jí bude zdát první noc v novém domě, to se jí také vyplní. Jenže buď se jí nic nezdálo, nebo všechny sny zapomněla, a tak vklouzla do bačkor s psími čumáčky, které jí tatínek před prázdninami přivezl z Manchesteru, a vydala se dolů do kuchyně. Měla tyhle bačkory ráda, protože hezky hřály, ale nesmělo se v nich šlápnout do vody, třeba v koupelně, protože prosakovaly. Tatínek se jí vždycky smál, když je měla na sobě. Říkal, že někteří lidé si šlapou na jazyk a ona že si šlape na uši. To šlapou na jazyk říkal spíš jako suapou na jafyk, aby předvedl, jak si lidé na ten jazyk šlapou, ale šlapání na uši předvést nedokázal, i když to po něm Bára vždycky chtěla. Odpovídal jí, že to je její specifikum a do toho on jí fušovat nebude. V kuchyni na ni na stole čekal v mikrotenové fólii zabalený koláč od včerejška, kakao v termosce a lístek od maminky. Baruško, nechtěla jsem Tě ráno brzo budit, když máš poslední týden prázdnin, musela jsem jet do Prahy kvůli nové sedačce, vrátím se k obědu. Tatínek už je v práci. Nasnídej se, umyj po sobě nádobí a nechoď nikam ze zahrady a taky nikomu neotvírej. Pac a pusu mamka Báru sice nejdřív mrzelo, že jí ráno ani táta, ani máma nedali pusu a že ji máma nevzala s sebou do Prahy, ale pak si vzpomněla na truhlu na půdě. Když se maminka vrátí až v poledne, má spoustu času na to, aby to album vytáhla. Nasnídala se, poctivě umyla hrneček i talířek, ale rozhodla se, že když jsou ještě prázdniny a rodiče nejsou doma, tak si pro dnešek nebude aspoň čistit zuby. Převlékla se a vydala se na půdu. Baterku neměla, protože nevěděla, kde je, a nebyl tu nikdo, koho by se na to mohla zeptat. Teď po ránu bylo na půdě šero, protože slunce svítilo z opačné strany než včera odpoledne a půdu stínil ten velký kaštan, po kterém šplhá nahoru Barča. Ale úplná tma tu nebyla, spíš takové nazelenalé přítmí. Bára se rychle rozkoukala a našla svoji truhlu. Nejdřív zkusila nahlédnout dovnitř mezerou, kterou si udělala včera. Mrkly na ni dvě zelené lampičky. Barčo, ty jsi vevnitř? užasla Bára. Mňrr-ňa, odpověděla Barča a i v té tmě se zablýskly její bílé tesáky, jak mohutně zívla.

13 Potom se bez potíží protáhla škvírou ven, udělala kočičí hřbet, prohnula se bříškem až k zemi a chvíli si brousila drápy o podlahu. Nato si sedla do malého zlatozeleného flíčku slunečních paprsků, které se sem prodraly skrze korunu kaštanu. Černá srst jí v jejich světle stříbrně jiskřila. Barča nebyla nijak zvlášť velká, zato huňatá, tvářila se jako lvice a měla takový šmrncovní čumáček, jak by řekl tatínek. Spokojeně přivírala oči. Barčinko, necháš se pohladit? dotkla se jí Bára a kočka se spokojeně zavlnila a spustila stejné burácení jako včera. Vydržela to hodnou chvíli. Když ji drbání za ušima přestalo bavit, důstojně se zvedla a nenuceně odkráčela kousek dál, kde vyskočila na židli. Zaujala takovou pozici, kdy je kočka líná sedět, ale úplně lehnout si taky nechce, protože čeká, že se bude dít něco zajímavého, a tak zůstane na půli cesty. Tatínek by řekl, že je to něco mezi sezením a polohou kočka buchta, jak označoval kočky, které si spokojeně lehnou na bříško, složí si tlapky pod sebe a obtočí se ocáskem. Líná, ale nastražená kočka ty packy pod sebe nesloží, protože je připravená kdykoliv vyskočit. Takhle teď Barča trůnila na židli a pozorovala svou jmenovkyni. Dlouhé bílé vousy se jí leskly. Bára nakoukla do truhly podruhé, ale už tam viděla jenom tmu. Ze všech sil se tedy opřela do víka a opravdu se jí ho podařilo odklopit natolik, že se vlastní tíhou převážilo a s duněním udeřilo o záda truhly. Všude kolem se rozlétla mračna prachu, Barča se pro jistotu posadila, kdyby bylo potřeba utéct, a Bára kýchala a kýchala a mrkala a slzely jí oči, jak jí do nich nalétaly všechny ty drobounké částečky bůhvíčeho, co bylo v truhle i na ní. Konečně se prach usadil, Bára si utřela uslzené oči a Barča opět zaujala polohu líné zvědavé kočky. Ve starých šatech, jen tak halabala naházených do truhly, byl vyležený důlek, jak tu Barča spala stočená do klubíčka. Bára šaty odhrnula a vyndala z truhly album. Už když ho brala do ruky, došlo jí, že to nebude album, protože na album to bylo moc těžké. Spíš to bude nějaká stará kniha, napadlo ji. Posadila se opřená zády o otevřenou truhlu a prohlížela si svou kořist. Kniha byla opravdu rozměrná a vázaná v tmavohnědé, místy odřené kůži, na níž byl vytlačen už málo zřetelný, kdysi zřejmě zlacený vzor. Bára odklopila vrchní desku. Zažloutlá titulní strana byla popsaná pro Báru nezvyklým písmem, takže jí dalo dost práce, než ji přečetla. Stálo tam:

14 Od koho sestavený, to nebylo k přečtení, protože tam byla velká černá kaňka. Kolem byly všelijaké zlaté, červené a modré ornamenty a všechno to bylo malované rukou. Bára obrátila další list. Byla tam mapa Evropy, to poznala na první pohled, ale byla namalovaná dost nezvykle. Na mapě ve škole a ve školním atlase byla Evropa buď strakatá, protože každý barevný flek znamenal jiný stát, nebo zelená a žlutá podle toho, kde jsou hory a kde nížiny, s modrými nitkami řek a bleděmodrým mořem okolo. Tahle Evropa byla celá stejnoměrně zažloutlá, její obrysy byly nakresleny jen černým nebo spíš vybledle tmavohnědým inkoustem, místo hor byly oblé kopečky a místo lesů malé stromečky. Ale lesy rostly skoro všude, i tam, kde, jak Bára dobře věděla, leží velká města. A taky tam byly prázdné plochy, kde bylo napsáno: hic sunt leones Bára zkusila otočit stránku a zase tam byla Evropa! Tentokrát tam bylo míň lesů a Bára našla i několik měst. Nebo možná hradů, protože když se podívala hodně zblízka, viděla tam

15 opravdu hradby a vlaječky na věžích. Na dalších stránkách byla pořád Evropa a Báře přišlo, že se ty mapy od sebe příliš neliší, a tak zkusila zalistovat na konec atlasu, kde byla zase Evropa, ale teď už na ní nebyly skoro žádné lesy, zato hodně hradů nebo měst nebo hradoměst. Atlas Evropy? podivila se Bára. Takový tlustý starý atlas, a jenom Evropa a ještě taková divná? Zkusila ho prolistovat celý a zjistila, že jsou tam mapy všech světadílů Asie, Ameriky, Austrálie i Antarktidy, a všechny vypadaly stejně podivně jako mapy Evropy. Ve školním atlase byly mapy řazeny popořádku: Evropa podnebí, Evropa politické rozdělení, Evropa průmysl, Severní Amerika podnebí a tak dále. Ale ať si Bára namáhala hlavu, jak chtěla, smyslu řazení map v tomhle atlase se nedobrala. Přišlo jí, že tam jsou naskládané páté přes deváté. Budu se na to muset zeptat tatínka, vzdychla si. Původně si myslela, že si knihu nebo album, jak se nejdřív domnívala nechá jako svoje tajemství. Jenže k čemu je takovéhle tajemství? Barča se na židli protáhla, zívla, růžovým jazýčkem si olízla tlamičku a seskočila dolů. Otřela se Báře o nohy a Bára ji pohladila. Chtěla si vzít kočku na klín, a tak musela atlas zavřít a dát stranou. Přitom se náhodou dotkla prsty mapy. A tehdy se stalo něco zvláštního. Trvalo to jen okamžik, protože dotyk byl letmý, ale přesto si Bára dobře všimla, že půda kolem ní zmizela. Místo toho se ocitla na místě, o kterém si později uvědomila, že to bylo vojenské ležení. Muselo to být někde na břehu moře, protože slyšela šumění vln, které znala od předloňské dovolené na Chalkidiki. V povzdálí na pláni táhnoucí se od moře se zdvihaly hradby mohutného města. Kolem byla spousta mužů, většinou oblečených jen v krátké haleně bez rukávů podkasané v pase, byli bosí, ale nevypadali nuzně. Někteří na sobě měli bronzové pancíře a do týla posunuté přilby s bohatými chocholy. Uprostřed davu se zuřivě hádali dva nápadní muži. Jeden byl světlovlasý, poměrně mladý, hezký, hodně urostlý a svalnatý, druhý mohl být jeho otcem a vlasy už měl trochu prošedivělé, ale taky vypadal jako zápasník. Oba měli svoje kratičké haleny z mnohem dražší látky než většina okolostojících a i jejich zbroj byla skvostnější. Ty pse, ty si dovoluješ vyhrožovat mně, Achilleovi, synu Peleovu, že mi odebereš můj právoplatný podíl na kořisti?! řval ten mladší a světlovlasý, až mu nabíhala žíla na čele. Achájové, slyšíte to? Cožpak se budete jen trpně dívat, jak tu zbabělý Átreovec hanobí nejstatečnějšího muže před Trojou? No tak, Achillee, uklidni se, položil rozlícenému mladíkovi ruku na rameno menší ryšavý muž, ale Achilleus se mu zlobně vytrhnul. Proč bych se měl uklidňovat? soptil. Proč bych já měl pykat za to, že Agamemnonovi věštba uložila vrátit Chrýseovnu? Pak už byla kolem Báry zase půda. Atlas se s temným plesknutím zabouchl. Bára hodnou chvíli zírala bez hnutí před sebe. Zdálo se mi to, nebo ne? přemítala. Pak jí zrak sklouzl ke špičkám bot. Na podlaze pod nimi bylo několik zrnek písku. Nebyl to ale hrubý, vlhký písek z cestičky vedoucí od branky k domu. Jak by se taky na její bačkory dostal? Byl to jemňoučký, skoro bílý písek z mořského břehu. Kočka Barča nespokojeně zatřepala přední tlapkou a po podlaze se rozsypala další písečná zrníčka.

16 Tys tam byla se mnou, Barčo? zeptala se Bára kočky.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko e- kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena.

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

S dráčkem do pravěku

S dráčkem do pravěku S dráčkem do pravěku také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Napsal Michal Vaněček Ilustroval Ondřej Zahradníček S dráčkem do pravěku e-kniha Copyright Fragment, 2015 Všechna práva vyhrazena.

Více

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu.

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu. KAPITOLA 1 Můžeš si kousek poposednout? zeptala se Louisa, když přišla do obýváku. V ruce držela misku brambůrek. Frankie, který seděl na pohovce, se kousek posunul a při skl se na Charlieho. Dál už nemůžu,

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti.

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti. Kapitola 1 Už to máš? zeptala se Olivia Abbottová mámy. Olivii se konečně podařilo přimět tátu, aby si dal pauzu od svého pravidelného úterního maratonu tai-či tím, že mu zatřepala pompony přímo před obličejem,

Více

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici Kašpárek (Vypravěč) Princ Janči Chůva (Babička) Žába Princezna Janička Král Čert Světnice Vesnice Komnata Podhradí Les Přídavné kulisy: studna Smrk Kašpárek nebo vypravěč: Byl jednou jeden princ. Janči

Více

MATĚJ A STEGOSAURUS. prro prv. v ňáč ky. Z. Pospíšilová / I. Autratová

MATĚJ A STEGOSAURUS. prro prv. v ňáč ky. Z. Pospíšilová / I. Autratová Také miluješ dinosaury jako Matěj z téhle knížky? Pak je tento neuvěřitelný příběh právě pro tebe! S Matějem a jeho dinosauřím kamarádem tě čtení bude bavit jako procházka po dinoparku. Některé knihy mají

Více

M. M. Cabicar PSTRUŽÍ SMRŤ

M. M. Cabicar PSTRUŽÍ SMRŤ 1 M. M. Cabicar PSTRUŽÍ SMRŤ 2 Copyright: Autor: M. M. Cabicar Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2014 ISBN: 978-80-7512-100-4 (epub) 978-80-7512-101-1 (mobipocket) 978-80-7512-102-8 (pdf) 3 Seděli

Více

VÝPRAVA DO NEZNÁMA Dnešní den je pro myší kluky Otíka a Tomíka opravdu výjimečný. Čeká je výprava do neznáma a půjdou úplně, ale úplně sami. Buďte opatrní, nabádal je táta, když se rozcházeli v předsíni

Více

Hurvínkovo přání. Vyšlo také v tištěné verzi. Objednat můžete na www.fragment.cz www.albatrosmedia.cz

Hurvínkovo přání. Vyšlo také v tištěné verzi. Objednat můžete na www.fragment.cz www.albatrosmedia.cz Hurvínkovo přání Vyšlo také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz www.albatrosmedia.cz Martin Klásek, Ondřej Lážnovský Hurvínkovo přání e-kniha Copyright Albatros Media a. s., 2016 Všechna

Více

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně DUCH? Z temného moře se vynořila plachetnice se třemi stěžni. Plachty měla svěšené a trup hluboko ponořený, jako by byla naložená těžkým nákladem. Na středním a nejvyšším stěžni vlála malá černá vlajka.

Více

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal.

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal. Pod Kingstonem Mobil hlasitě zapípal. Jsou lidé, které zapípání mobilu dokáže vážně vyvést z míry. Mohou pak začít splašeně pobíhat, křičet, ohrožovat všechno a všechny ve svém dosahu. Jiní zase začnou

Více

Fantastický Svět Pana Kaňky

Fantastický Svět Pana Kaňky Fantastický Svět Pana Kaňky Adam Nehůdka je chlapec, jenž velmi rád četl knížky. Doma a ve škole se mu nikdy nic nedařilo, a tak byl poslán do Akademie pana Kaňky. Chodili tam chlapci, jejichž jména začínala

Více

Julinka a její zvířátka Prázdninový zvěřinec

Julinka a její zvířátka Prázdninový zvěřinec Julinka a její zvířátka Prázdninový zvěřinec Vyšlo také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz www.albatrosmedia.cz Rebecca Johnson Julinka a její zvířátka Prázdninový zvěřinec e-kniha Copyright

Více

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí.

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. Jenom proto, že je hezky, každý čeká, že budete venku a skotačitˮ nebo tak něco. A když venku netrávíte každou vteřinu, hned

Více

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být

Více

Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan

Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována ani šířena v papírové,

Více

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.

Více

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej..." Já:,,A jak ale mohl vzít roha?"

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej... Já:,,A jak ale mohl vzít roha? 2. Kapitola - Útěk,,Pink..probuď se!!" Já:,,Ehh...coo?? Nazdar Kurte.." Kurt:,,Pink, máme problém..pamatuješ na toho včerejšího návštěvníka?" Já:,,Na toho se nedá zapomenout...*zíív*" Kurt:,,Výborně..je

Více

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř.

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř. DŮM ČÍSLO 12076 Tys byl odjakživa hrozný paličák, Dominiku! řekla Tina Erikovi. Nesmysl, jste nějak moc moudrá, paní profesorko Patti! opáčil hbitě Erik. Cha, ona není Patti, ale Erik, zvolala pravá Patti

Více

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz František Ber Jak Ježíšek naděloval radost e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této

Více

Bylo jedno Jalovcové údolí s modrým potokem a opuštěnou bílou

Bylo jedno Jalovcové údolí s modrým potokem a opuštěnou bílou Jak chaloupka přestala být opuštěná Bylo jedno Jalovcové údolí s modrým potokem a opuštěnou bílou chaloupkou. V chaloupce jednou vymetla Ctibůrkova maminka pavučiny, tatínek ji vybílil zevnitř i zvenčí,

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

Pohádkové povídání. - pro děti i dospělé -

Pohádkové povídání. - pro děti i dospělé - Pohádkové povídání - pro děti i dospělé - Knížka Pohádkové povídání vznikla v roce 2009 v rámci výzkumné práce: Problematika znakového jazyka a možnost jeho využití v pohádkách pro sluchově postižené děti

Více

Když jsem se vrátil z tréninku, máma na mě čekala. Přes župan měla bílý pracovní plášť. To bylo dobré znamení. Když měla špatné dny, vůbec nevstávala

Když jsem se vrátil z tréninku, máma na mě čekala. Přes župan měla bílý pracovní plášť. To bylo dobré znamení. Když měla špatné dny, vůbec nevstávala 2. Když jsem se vrátil z tréninku, máma na mě čekala. Přes župan měla bílý pracovní plášť. To bylo dobré znamení. Když měla špatné dny, vůbec nevstávala z postele. Když měla špatné dny, musel jsem jí nosit

Více

Prázdniny s dráčkem. také v tištěné verzi. Objednat můžete na www.fragment.cz

Prázdniny s dráčkem. také v tištěné verzi. Objednat můžete na www.fragment.cz Prázdniny s dráčkem také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Napsal Michal Vaněček Ilustroval Ondřej Zahradníček Prázdniny s dráčkem e-kniha Copyright Fragment, 2015 Všechna práva vyhrazena.

Více

Jak se v parku narodil dráček

Jak se v parku narodil dráček Jak se v parku narodil dráček Klárka a Matýsek jsou dobří kamarádi. Nejradši chodí ven do parku. Hrají si s dalšími kamarády na schovku SCHOVKA POD DEKOU, na honěnou HONIČKA SE ZÁCHRANOU nebo si jen tak

Více

Mgr. et Bc. Michael Novotný. Veršované pohádky

Mgr. et Bc. Michael Novotný. Veršované pohádky Mgr. et Bc. Michael Novotný Veršované pohádky Copyright Autor: Michael Novotný Ilustrace: Barbora Lišková Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2015 ISBN: 978-80-7512-337-4 (epub) 978-80-7512-338-1 (mobipocket)

Více

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím Tak se mi zdá, řekla, tak se mi zdá, že nadešel čas, abychom podnikli nějaký opravdu pěkný výlet. S jídelním košem. A šla rovnou zpátky k majáku, aby se dala do balení. Když maminka sbalila všechno potřebné

Více

Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a

Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a čemu jsme se naučili. Máma s tátou mi říkali, že se

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více

Vítám Tě na Červené Lhotě!

Vítám Tě na Červené Lhotě! Vítám Tě na Červené Lhotě! Jmenuju se Anton a jsem tu po staletí už komorníkem. Někteří z mých pánů se sice zpočátku podivovali mým způsobům, ale nakonec všichni pochopili, že na vodním zámku si lepšího

Více

Bruslení Dneska nás pan vychovatel nechal spát do 9:00. Potom jsme měli snídani a pak jsme měli generální úklid, pan vychovatel nám k tomu půjčil

Bruslení Dneska nás pan vychovatel nechal spát do 9:00. Potom jsme měli snídani a pak jsme měli generální úklid, pan vychovatel nám k tomu půjčil Bruslení Dneska nás pan vychovatel nechal spát do 9:00. Potom jsme měli snídani a pak jsme měli generální úklid, pan vychovatel nám k tomu půjčil rádio. Filip pustil rádio a já myl skříň a taky jsem dal

Více

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém f r a n z k a f k a Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém obraze a nevydá ho. Raději skočí Markétce

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM ČTVRTÁ ITERACE Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM HLAVNÍ CESTA Do střechy elektromobilu bubnoval déšť. Tim cítil, jak ho brýle pro noční vidění nepříjemně tlačí do čela.

Více

1 NA CHALUPU, KAM NECHCI

1 NA CHALUPU, KAM NECHCI 1 NA CHALUPU, KAM NECHCI Za výzo jsem dostal od mámy a Richarda Nintendo. Chtěl jsem ho nechat doma, aby bylo jasný, že si mě za dárek, i když je suprovej, nemůžou koupit. Stejně to vymyslel on, mamka

Více

Malá knížka o Amálce

Malá knížka o Amálce Malá knížka o Amálce Ahoj, jmenuji se Amalthea, ale říkají mi Amálka. Jsem bájná koza, první pěstounka, která se starala o malého Dia, když se o něj nemohla postarat jeho vlastní maminka. Proto podle mne

Více

O letadélku Káňeti. Knihu od Bohumila Říhy. převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška.

O letadélku Káňeti. Knihu od Bohumila Říhy. převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška. O letadélku Káňeti Knihu od Bohumila Říhy převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška. Tomešovic rodině se narodila Anežka. O tři roky později se jim narodil kluk Vojta. -

Více

hy podobaly dlouhé, mnohokrát zakroucené a zašmodrchané tkaničce

hy podobaly dlouhé, mnohokrát zakroucené a zašmodrchané tkaničce O nějaký den později si jedna z lékařek všimla, že pouhým zapsáním počátečních písmen všech pěti jmen vedle sebe vznikne jméno šesté: C. I. L. K. A. Kupodivu právě toto jméno se vžilo. Celestýna, Izabela,

Více

Kapitola IV. Mezizemí

Kapitola IV. Mezizemí Kapitola IV. Mezizemí Kapitola IV. * Mezizemí * Brána 95 Známý neznámý Poslední zpráva k vám prý nedorazila celá. Začnu tedy znovu od místa, kdy jsem přišel na to, jak použít klíč k bráně. Vložil jsem

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

Přednáška prvňáčkům 1.B o čištění zoubků. Veselé zoubky. přednáška společnosti drogerie DM

Přednáška prvňáčkům 1.B o čištění zoubků. Veselé zoubky. přednáška společnosti drogerie DM Přednáška prvňáčkům 1.B o čištění zoubků Veselé zoubky přednáška společnosti drogerie DM Davídek z 1.B se nám svěřil, jak se mu líbila přednáška o čištění zoubků. Ptala jsem se ho, jestli se mu akce líbila.

Více

Činnosti obvyklé pro podvečer. S dítětem si povídáme o obvyklých činnostech pro tuto dobu.

Činnosti obvyklé pro podvečer. S dítětem si povídáme o obvyklých činnostech pro tuto dobu. Jejda, copak to je za cestu? podivil se Pavlík, sotva dojedl svačinu a uviděl před sebou strmou cestu stoupající vzhůru. Tudy půjdeme, ujistil všechny přítomné tatínek. Tak to máme celý zbytek dopoledne

Více

Potrestat nebo nepotrestat

Potrestat nebo nepotrestat 3 Potrestat nebo nepotrestat Náš třetí seminář ještě nezačal. Lidé byli pořád seskupeni do malých hloučků a hluboce zabraní do konverzace. Zaslechla jsem útržky vět. Za to, co řekla, má měsíc domácího

Více

Řeka s rozpuštěnými vlasy (pohádky pro velké děti a malé rodiče)

Řeka s rozpuštěnými vlasy (pohádky pro velké děti a malé rodiče) Řeka s rozpuštěnými vlasy (pohádky pro velké děti a malé rodiče) H:o)nza Vojtko Malá holčička seděla na schodech a ukusovala maličké kousky kulaté sušenky. Byla to velká sušenka s čokoládovými kousky a

Více

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33 V poslední době se vám velmi daří. Vydali jste novou desku, sbíráte jedno ocenění za druhým a jste uprostřed vyprodaného turné. Co plánujete po jeho zakončení? 1 / 6 Turné se sice blíží ke svému závěru,

Více

Kapitola první. si, že ho při tom nikdo nevidí. Nebo jak se naše ššššš! se s námi kvůli něčemu pohádá, schovává za rozvěšeným.

Kapitola první. si, že ho při tom nikdo nevidí. Nebo jak se naše ššššš! se s námi kvůli něčemu pohádá, schovává za rozvěšeným. Kapitola první Už jste si někdy všimli, jak si všímáte věcí ko - lem sebe? Někdy si všímám toho, jak si všímám, tak moc, že mě to všímání si všímání dočista pohltí. Ráda si všímám všeho možného. Třeba

Více

m.cajthaml Na odstřel

m.cajthaml Na odstřel m.cajthaml Na odstřel Ach Bože! zakřičel směrem všude tam, kde nic nebylo. William Eastlake I. Já ho vůbec neznal. Teda předtím jsem ho vůbec neznal. I když bydlíte v jednom městě, tak nemůžete znát všechny

Více

www.robotikmechacek.cz

www.robotikmechacek.cz ISBN 978-80-260-3610-4 (epub) ISBN 978-80-260-3611-1 (PDF) ISBN 978-80-260-3612-8 (MobiPocket) www.robotikmechacek.cz Na webu můžete výhodně koupit také elektronickou či tištěnou verzi prvního dílu knihy

Více

Už kráčí anděl kolem domečku, v každé ruce zlatou svíčičku, také však nese velkou knihu, a teď už spíme v Ježíšově jménu.

Už kráčí anděl kolem domečku, v každé ruce zlatou svíčičku, také však nese velkou knihu, a teď už spíme v Ježíšově jménu. Kajsa Nebojsa Přála bych vám vidět domek, v kterém bydlela Kaj sa Ne bojsa. Byl tak maličký a tak milý, že by člověk skoro uvěřil, že je to domeček z pohádky, kde žijí trpaslíci a skřítkové. Stál v úzké

Více

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

Jiří Glet PAVLÍK A RYTÍŘ JAN Z MICHALOVIC

Jiří Glet PAVLÍK A RYTÍŘ JAN Z MICHALOVIC 1 Jiří Glet PAVLÍK A RYTÍŘ JAN Z MICHALOVIC 2 Copyright Autor: Jiří Glet Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2014 ISBN: 978-80-7512-073-1 (epub) 978-80-7512-074-8 (mobipocket) 978-80-7512-075-5 (pdf)

Více

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně.

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně. 1. kapitola Muselo se něco stát! Tohle přece není normální! víří mi hlavou. Okolo mě jezdily tanky a motorky. Co se to děje? Náhle mi hlavou bleskla strašlivá myšlenka: ocitla jsem se v minulosti. Ano,

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová. Výlet do Pekla. čte pro. prv. ňáč. čte pro. prv. ňáč

Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová. Výlet do Pekla. čte pro. prv. ňáč. čte pro. prv. ňáč Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová Výlet do Pekla prv čte pro ky ní ňáč prv čte pro ky ní ňáč Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová Výlet do Pekla Upozornění pro čtenáře a uživatele

Více

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let Cítím se klidný. Já přece nemám sebemenší důvod, abych lhal. Nepociťuji smutek, ani stín strachu, je to jen vyrovnání, blažený smír. Všechny

Více

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ LAURA MARX FITZGERALDOVÁ Poklekl ke mně a rukama zacákanýma od barev sevřel má ramena. Není kouzelná. Je dost těžké tuhle sklenici naplnit. Je těžké ty peníze vydělat a ještě těžší je uchovat. Přesunul

Více

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Silvester Lavrík Zu česi, čítajte svazek 8 Silvester Lavrík Zu U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.

Více

Pracovní list č. 1 Čtení EU 2. ročník

Pracovní list č. 1 Čtení EU 2. ročník Jak jel Vítek do Prahy Pracovní listy pro 2. ročník Autor: Mgr. Andrea Starečková Registrační číslo projektu Název projektu Název příjemce podpory CZ.1.07/1.4.00/21.0867 Zlepšení podmínek výuky Základní

Více

PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída

PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída V jedné malé chaloupce žila babička dědeček a jeden malý kluk jménem Toník. Blížily se Vánoce a Toník byl čím dál víc nedočkavý, až do té doby když k

Více

Emilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka

Emilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka Emilovy skopičiny 1. kapitola Emilovy narozeniny Byl jednou jeden kluk, jmenoval se Emil a jeho rodina byla táta, máma, jeho malá sestra Ida a čeledín Alfred. Emilovi bylo 5 let, zítra měl mít narozeniny.

Více

Malované čtení z pohádky do pohádky

Malované čtení z pohádky do pohádky Malované čtení z pohádky do pohádky také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Marie Tetourová, Antonín Šplíchal Malované čtení z pohádky do pohádky e-kniha Copyright Fragment, 2013 Všechna

Více

První kapitola Katja vstoupila do Anniny secesní vily. Nestávalo se často, aby ji Anna nechala stát na chodbě, nic neřekla a odběhla. Katja ji hledala. Pomalu otevírala dveře a procházela místnostmi. Když

Více

Kaštan zavrtí ocáskem a vděčně Adélce olízne dlaň. Pak vzrušeně zavětří a odběhne do křoví. Křoví se křiví na všechny strany a Kaštan v něm šmejdí

Kaštan zavrtí ocáskem a vděčně Adélce olízne dlaň. Pak vzrušeně zavětří a odběhne do křoví. Křoví se křiví na všechny strany a Kaštan v něm šmejdí 1. Kaštan je pes. Jezevčík. Má dlouhé tělo a krátké nohy. A štěká. Haf, haf, volá na Adélku. Adélka není pes. Adélka je holka. Má dlouhé hnědé vlasy a legračně pihovatý pršáček. Sehne se ke Kaštanovi a

Více

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

Více

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky.

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky. Neviditelnost Tomáš Dušek Byl jsem na kontrole. Našli mi v krvi zbytkový alkohol a špatný cholesterol. Ptal jsem se své doktorky, co to znamená. To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď

Více

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Pravidla přátelství Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Original title: Código amistad Copyright 2015 Disney Enterprises, Inc. Vydalo nakladatelství EGMONT ČR, s.r.o., Žirovnická 3124, 106 00

Více

ČOKOLÁDOVÝ DORT. Ale nápověda je možná opravdu v nebezpečí! Hrozí mu za-

ČOKOLÁDOVÝ DORT. Ale nápověda je možná opravdu v nebezpečí! Hrozí mu za- I ČOKOLÁDOVÝ DORT Jen se zvedla opona a v hledišti zhaslo, Johana vyklouzla z lóže ven na chodbu. Teplý průvan pohnul záclonou u zrcadla a dveře vedoucí na schodiště se zakývaly v pantech. Zůstala stát

Více

Příloha 1a Diplomová práce, ukázka scenáře Před domem Potřebuji pomoct. Pavel si zrovna zapínal bundu a šel za otcem. Bylo chladno a zataženo, okolní svět ztratil barvy, působil mdle a nevýrazně. Dvě postavy

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Nedokázala jsem si představit život bez ní a to i přesto, že

Více

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat,

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, opustit všechny své kamarády a začít chodit do nové školy.

Více

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem.

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem. KAPITOLA 2 Frankie pocí l na tvářích lehký závan větru. Zamrkal, a když se mu před očima vyjasnilo, uviděl, jak stojí před velkou klenutou bránou. Byla natřená několika barvami červenou, oranžovou a zelenou.

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

Přijeli jsme na tábor asi v 17 hodin a Upírovo strejda s Upírem a Žralokem už tam byli a sekali trávu sekačkou, co byla Upírovo strejdy, protože tu

Přijeli jsme na tábor asi v 17 hodin a Upírovo strejda s Upírem a Žralokem už tam byli a sekali trávu sekačkou, co byla Upírovo strejdy, protože tu Přijeli jsme na tábor asi v 17 hodin a Upírovo strejda s Upírem a Žralokem už tam byli a sekali trávu sekačkou, co byla Upírovo strejdy, protože tu sekačku, co měl vždycky Jarda půjčenou přes Peprníka

Více

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla podle Roalda Dahla B yl jednou jeden starý pán, kterému bylo 87 let a jmenoval se Labon. Celý svůj život to byl klidný a mírumilovný člověk. Byl velmi chudý, ale velmi šťastný. Když Labon zjistil, že má

Více

Nechci tě už vidět Ozve se rána, když pěstí udeří do stolu. Kamil bez ohlédnutí odchází. Za ním se nese dávka nadávek.

Nechci tě už vidět Ozve se rána, když pěstí udeří do stolu. Kamil bez ohlédnutí odchází. Za ním se nese dávka nadávek. BYLINKY PRO ŠTĚSTÍ Každý krok v životě je krokem ke smrti pravil jeden francouzský dramatik. Stejná slova nyní zašeptal Richard do ticha nemocničního pokoje. Považoval je za výrok natolik kritický a reálný,

Více

Soutěžní básně. Soubor A. Vzdychne malíř Podzimek. - Mám se vrátit s prázdnou domů? Franta s Jendou, čerti malí, pod tím oknem fotbal hráli.

Soutěžní básně. Soubor A. Vzdychne malíř Podzimek. - Mám se vrátit s prázdnou domů? Franta s Jendou, čerti malí, pod tím oknem fotbal hráli. Soubor A Gorila Protože prý gorile Ta vám, lidi, měla ránu! Chechtal se jí celý prales, co je tohle za vynález. Když si vyšla na sluníčko, zebrám smíchem prasklo tričko, a když vlezla do houští, smáli

Více

ŘÍŠE TEMNOT. Lovci zla. L. J. Smith

ŘÍŠE TEMNOT. Lovci zla. L. J. Smith ŘÍŠE TEMNOT Lovci zla L. J. Smith 1. KAPITOLA Stalo se to v den, kdy Rashel slavila páté narozeniny. Můžeme jít do tunelů? Narozeniny slavila v zábavním parku, kde bylo spousta druhů prolézaček, o kterých

Více

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád 1. KAPITOLA Pýcha předchází pád Babi, co je to? Babička vzhlédla od práce. Pro všechno na světě, holčičko, kde jsi to našla? Na půdě, odpověděla jsem. Co je to, babičko? Babička se pousmála a odpověděla:

Více

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ 1 Copyright Radomír Hanzelka, 2013 www.radomirhanzelka.cz Všechna práva vyhrazena Vytiskla a vydala: Nová Forma s.r.o. www.novaforma.cz Vydání první ISBN 2

Více

Mám ji pozvat? Ta Katčina oslava byla jednou z nejhezčích, na kterých jsem kdy byl. Zábava tam jela plným proudem. Dokonce jsem už pocítil, že mě lidi konečně přijali a už jsem nebyl ten novej. Po tanci

Více

MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE

MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE 1 2 www.65pole.cz SMRT KRÁLE ŠUMAVY EDICE TAH SVAZEK 1 MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR

Více

PRINCEZNY TO MAJÍ TĚŽKÉ JINDŘICH MALŠÍNSKÝ

PRINCEZNY TO MAJÍ TĚŽKÉ JINDŘICH MALŠÍNSKÝ PRINCEZNY TO MAJÍ TĚŽKÉ JINDŘICH MALŠÍNSKÝ JINDŘICH MALŠÍNSKÝ verše ALOIS KOLÁŘ PRINCEZNY TO MAJÍ TĚŽKÉ aneb POHÁDKY PRO ANIČKU 2015 Veškerá práva vyhrazena. Žádná část tohoto díla nesmí být přenášena

Více

PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty. OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu

PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty. OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty AUTOR Mgr. Jana Pikalová OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu FORMA VZDĚLÁVACÍHO MATERIÁLU pracovní

Více

U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou

U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou 40 U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou Budova Opery se vypínala na malém výběžku obklopeném mořem. Stavbě dominovaly bílé oválné trojúhelníky. Takže z

Více

á v dro. Vy ská / M v o n. Rož L čte ní pro p o prvv ňá ň č www.grada.cz

á v dro. Vy ská / M v o n. Rož L čte ní pro p o prvv ňá ň č www.grada.cz prv čte pro ky ní ňáč prv čte pro ky ní ňáč Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové,

Více

Inovace výuky Člověk a jeho svět

Inovace výuky Člověk a jeho svět Inovace výuky Člověk a jeho svět Čs1/02 Voda a její proměny Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět Vzdělávací obor: Člověk a jeho svět Tematický okruh: Rozmanitost přírody Cílová skupina: 1. ročník Klíčová

Více

Trik. Pak ses probudil a vzpomněl si, kde jsi.

Trik. Pak ses probudil a vzpomněl si, kde jsi. Část první Trik Trik Ty dvě děti, chlapci, seděly těsně vedle sebe, zmáčknuté k sobě velkými opěrkami starého křesla. Ty jsi byl ten vpravo. Teplo druhého chlapce bylo tak blízké, přesouval pohled od

Více

KAPITOLA PRVNÍ. Vánoční prázdniny

KAPITOLA PRVNÍ. Vánoční prázdniny KAPITOLA PRVNÍ Vánoční prázdniny Byl poslední týden před vánočními prázdninami a všechna děvčata v Gaylandově škole se už těšila na Vánoce. Anna seděla u snídaně a v ruce držela dopis. Hele, podívej, to

Více

O ČERVENÉ KARKULCE. kam má namířeno. Jdu jenom za, je nemocná, tak jí nesu v košíčku a.

O ČERVENÉ KARKULCE. kam má namířeno. Jdu jenom za, je nemocná, tak jí nesu v košíčku a. kam má namířeno. Jdu jenom za, je nemocná, tak jí nesu v košíčku a. A bydlí daleko ta tvoje babička? olízl se mlsně. Kdepak, má hned na konci lesa, odpověděla po pravdě. na nic nečekal, skočil do a byl

Více