Jazzové festivaly v Karlovarském kraji. Padesátdva let jazzových festivalů v Karlových Varech

Transkript

1 Jazzové festivaly v Karlovarském kraji část 1. Padesátdva let jazzových festivalů v Karlových Varech Mgr. Štěpán Podešt Psáno jako příspěvek, přednesený na muzikologické konferenci o významu hudebních tradic v Karlovarském kraji, pořádané Mezinárodním pěveckým centrem Antonína Dvořáka, o.p.s., ve spolupráci Karlovarského kraje a Města Karlovy Vary ve dnech května 2014 v Interaktivní galerii Becherova vila v Karlových Varech. Chodov, duben 2014

2 Obsah 1. Úvod 3 Str. 2. Karlovarský Mezinárodní jazzový festival Přehlídka jazzové hudby Trvalo to dvacet let Druhé dějství KSO a KRB Patnáct minut je málo Otec zakladatel 9 3. Seznam příloh

3 1. Úvod Je-li pravidelné koncertní pěstování hudby v regionu hudební tradicí, pak soudím, že i různé hudební festivaly a přehlídky, vznikající ve druhé polovině dvacátého století, lze považovat za hudební tradici. V karlovarském kraji jich je možno uvést celou řadu. Festivaly a přehlídky, některé i soutěžní, zaměřené na hudbu různých žánrů. Historie jejich vzniku, trvání a případného zániku je i obrazem doby. Jich podoba mění se změnami, jimiž naše společnost prochází. Měl jsem to štěstí, že jsem byl účasten na řadě těchto přehlídek a festivalů nejen jako divák a posluchač, ale i jako konferenciér a spoluorganizátor. Díky tomu jsem mohl jejich průběh sledovat i "zevnitř", být obeznámen s fakty z jejich zákulisí. Zažívat je jinak, než byly a jsou vnímány z hlediště. Aby jakýkoli festival vznikl, musí být splněna celá řada podmínek. Někdo musí mít ve správnou chvíli na správném místě nápad, vymyslet koncepci, najít způsob a prostředky jak ji uskutečnit a najít si spolupracovníky. Tím prvním, komu se to podařilo, byl Alois Ježek v Karlových Varech

4 2. Karlovarský Mezinárodní jazzový festival 2.1 Přehlídka jazzové hudby 1962 Mezinárodní jazzový festival (MJF) se v Karlových Varech konal poprvé pod názvem "Přehlídka jazzové hudby " ve dnech 24. až 27. května Je tedy nejstarším jazzovým festivalem v České republice a svým významem hned od prvního ročníku daleko přesáhl hranice karlovarského regionu. První ročník byl prostřednictvím Kulturního a společenského střediska (KaSS) pořádán Městským národním výborem (Měst NV) v Karlových Varech. A hlavním iniciátorem jeho vzniku byl tehdejší dramaturg KaSS a ředitel karlovarského Divadla hudby, Alois Ježek. V jím vedeném Divadle hudby vznikla celá řada představení o jazzu a jeho slavných interpretech, vystupovali tu karlovarští i pražští hudebníci a za jazzem sem chodilo mnoho jeho vyznavačů - starších i mladých. Kolem karlovarského Divadla hudby, postupem času přeměněného na divadlo malých forem "Malá scéna", se tak vytvořila skupina jazzových fandů - a ti se - v kontaktu se svými pražskými kolegy, začali zabývat myšlenkou uspořádat v Karlových Varech jazzový festival. Vůdčí postavou se stal právě Alois Ježek, společně s ním se o uskutečnění první karlovarské jazzové přehlídky zasloužili zejména Jan Spira a Pavel Chmelař. Během roku 1961 a na počátku roku 1962 dokázali pro svůj záměr získat jak podporu "doma" - především Městského národního výboru a okresního výboru Československého svazu mládeže, tak i v Praze u ústředních orgánů a institucí. Z nich měl velký podíl na zdárném průběhu festivalu hlavně Pragokoncert, který zajistil profesionální soubory naše i zahraniční. Mezi členy řídícího štábu Přehlídky jazzové hudby 1962 byli proto jak představitelé karlovarští, tak zástupci celostátních institucí. Někteří jen formálně, jako projev toho, že jimi reprezentovaná instituce proti konání přehlídky jazzové hudby nemá výhrady - i to bylo v roce 1962 velmi důležité. Ale většina členů štábu se na přípravě a uskutečnění festivalu podílela aktivně. Ve velkém sále GH Moskva proběhlo celkem šest koncertů, noční jam session se konaly v Malé scéně. Mezi účinkujícími byli nejen progresivní jazzmani, hledající nové cesty, kudy by mohl dál kráčet jazz, ale i tradicionalisté a swingaři. Publiku se představily big bandy i malé komorní soubory, profesionálové i erudovaní amatéři, své místo tu měly i gospely a spirituály. Od prvního ročníku byl karlovarský festival mezinárodní. I když tehdejší okolnosti umožnily pořadatelům pozvat pouze zástupce východoevropské jazzové scény, vybrali tyto hosty velmi dobře (až na jedinou výjimku, estrádní orchestr z Rumunska). Z Maďarska přijelo trio klavíristy Attily Garaye, z polského Krakova kvintet altsaxofonisty Stanislava Dražka Kalwiňského. Německou tradicionalistickou scénu zastupovali Jazz Optimist Berlin, jejichž leaderem byl výtečný trumpetista Meinhard Lienning a zpěvákem Manfred Krug, který se po - 4 -

5 přesídlení do Západního Německa stal i známým filmovým a televizním hercem. Snad jen u rumunského estrádního Orchestra Electrecord pořadatelé dobře neodhadli, koho zvou. Součástí přehlídky byly i dvě diskusní tribuny - o formách popularizace jazzu a o společenském významu této hudby. Významné proto bylo i to, že do Karlových Varů kromě výkonných hudebníků přijeli prakticky všichni domácí hudební teoretici a publicisté, zabývající se populární hudbou, kam byl tenkrát jazz zařazován. Slyšet tolik jazzu na jednom místě byla v roce 1962 příležitost do té chvíle nebývalá. Také fanoušci jazzu se proto do Karlových Varů sjeli ze všech koutů republiky, ba i z ciziny. Při koncertech a po nich na jam-session muzikanti i posluchači nadšeně prožívali krásné chvíle jazzového muzicírování. A objevování. Poláci totiž přivezli novinku - hard bop. A s ním i uvolněnější chování na pódiu, než bylo dosud zvykem při hře kapel, orientovaných na swing, cool a west coast jazz. Jam-session v Malé scéně byly proto opravdovou tvůrčí dílnou. Pošramocenou pověst rumunského estrádního orchestru tu napravili i altsaxofonista Bebe Prisadă a kotrabasista Johnny Răducanu, který po letech, již jako president rumunského národního jazzklubu, na noční společná hraní v Karlových Varech rád vzpomínal. Báseň, kterou po jam-session napsal Jaromír Hořec, je výmluvnější, než dlouhá slova - proto jsem i její faksimile zařadil mezi přílohy. V programu festivalu pořadatelé vyjádřili záměr a přání, aby Přehlídka jazzové hudby byla prvním krokem k vybudování karlovarské hudební tradice - k pořádání každoročních jazzových festivalů. Cituji: "Tyto festivaly nemají mít jen prostou funkci seriálu koncertů bez tematického podkladu, ale mají zásadně napomoci rozšíření dobrého jazzu mezi širokými vrstvami posluchačů, zvláště mládeže, rozvíjet estetické chápání jazzu, ukázat na hodnoty této hudby a ovlivňovat interpretační úroveň a repertoár hudebníků z povolání i amatérů, hrajících jazz. Karlovy Vary jsou světovými lázněmi s bohatou kulturní tradicí a společenským životem. Intimní prostředí města, uloženého v zeleni okolních lesů, je ideálním místem pro uspořádání podniků podobného charakteru." Také Jaroslav Tvrdý svůj novinový referát o festivalu nazval "Základ nové karlovarské tradice". Dlužno říci, že těmto záměrům pořadatelé i v dalších ročnících festivalu dostáli a plní je i dnes. Jazz se v době festivalů nehrál a nehraje jen v koncertních sálech, ale i na kolonádách, v předzahrádkách i uvnitř karlovarských hospod. Po koncertech se hudebníci i posluchači scházejí na jam-sessions. V rámci karlovarského jazzového festivalu probíhaly mezinárodní soutěže amatérských jazzových orchestrů, přehlídky juniorských jazzových orchestrů EBU (European Broadcasting Union), konaly se výstavy jazzem ovlivněných grafik, plakátů či fotografií. Dodnes se pro mladé jazzové adepty pořádají jazzové dílny, vedené předními jazzmany českými i z ciziny

6 Ale nepředbíhejme. Než se MJF v Karlových Varech opravdu stal každoročním jazzovým svátkem, stálo to ještě hodně úsilí. Psal se totiž rok 1962 a radost z toho, co se pořadatelům povedlo, netrvala bohužel dlouho. Od českého vydání knihy V. Gorodinského " Hudba duševní bídy" uplynulo teprve deset let. A 7. června vyšel v Rudém Právu článek Dušana Havlíčka "Džezová přehlídka bez koncepce". Četba těchto řádků dnes vyvolá nejspíš úsměv, jenže tenkrát se nesmál nikdo. A v Karlových Varech se po jeho přečtení "odpovědní" političtí funkcionáři i úředníci rozhodli rázně a nekompromisně: jazzový festival se dostal do klatby. 2.2 Trvalo to dvacet let Jazz však jeho odpůrci již úplně vyhnat z Karlových Varů nedokázali. Byl i nadále součástí programu v K-klubu a letních Koncertů pod zámeckou věží, což oboje organizoval a řídil neúnavný Alois Ježek. Do Florentiny se chodilo na vystoupení Studio Clubu a jejich hostů. Postupně vznikaly další jazzové kapely - Metronom, Karlovarský dixieland B.C., Brigáda Bratří Pelců, Swing Studio a další. O to, že jazz z Karlových Varů úplně nezmizel, se zasloužil také jazzklub, založený 19. února 1963 v Domu pionýrů a mládeže (nynější Becherově vile). V sálku DDM měli svoji scénu studenti Pedagigického institutu - divadélko Svišť a kapela Studix. A jazzklub, vedený Jiřím Novotným a Karlem Koštejnem zde pořádal pravidelné poslechové večery, promítání hudebních filmů i "živé" koncerty jazzových kapel. Jazzklub později působil pod hlavičkou Hi-Fi klubu Svazarmu v Drahovické Kapse a své pořady kromě jazzu věnoval i dalším žánrům - rocku a folku. V roce 1982 byl Jazzklub Karlovy Vary spolupořadatelem Karlovarských jazzových dnů a jeho členové aktivně pomáhali i při dalších ročnících karlovarského jazzového festivalu. V roli pořadatelů a jako "bedňáci", když pomáhali stěhovat a stavět na pódiu aparatury. Pokračovatelem Jazzklubu Karlovy Vary je dnešní Jazzový kruh, pořadatel současných MJF - JazzFestů. Jazz se hrál na různých místech, někde občas, někde i pravidelně po delší dobu. Koncem sedmdesátých let se příznivci jazzu scházeli v Pekařském klubu, který byl v bývalé pekárně v Reisově ulici, kousek pod autobusovou zastávkou Na Vyhlídce a měl jej na starosti technik pekáren Ota Němec. Bohužel, ani Pekařský klub neunikl "bdělosti" tehdejších karlovarských "strážců pokrokových kulturních hodnot". Na jeho posledním pořadu jsem sice sám nebyl, ale popsal mi jej barvitě Vláďa Herejk, trombonista Karlovarského dixielandu B.C., který "u pekařů" často hrával: "Klub byl velice aktivní, když byl například ve Varech nějaký dobrý koncert (Hudeček, Gott - 6 -

7 atd), šéfové klubu pozvali po produkci některé zainteresované a oni s přítomnými klábosili většinou o věcech z branže. Fungovalo to dost dlouho. Vždycky se pokecalo, my zahráli a bylo dobře. Tehdy tu byl Gott s kapelou, a oni pozvali Felixe. Bylo to moc hezké povídání. Přišla taky řeč na hraní v Německu a na Němce. Felix vyprávěl o jejich nátuře a ve snaze odlehčit a zestručnit své povídání, použil ne zrovna dobře zvolený literární odkaz z německé historie. Na to vystartoval recesista Siegel a hlasitě pravil "Ja Wohl!" A bylo vymalováno. Klub se následující den zavřel. Za všechno mohl tehdejší karlovarský "ideologický strážce", soudruh V..." V době normalizace v sedmdesátých letech neprošel prověrkou ani Alois Ježek a dostal výpověď. Nakonec Karlovy Vary opustil a v roce 1974 se v Praze stal dramaturgem Pragokoncertu, šéfem jazzového klubu Reduta a umělcem na volné noze. Do Karlových Varů se vrátil až po roce Po roce 1980 se na několik let stal místem pravidelných jazzových koncertů také K-klub v Rybářích (nyní produkce Dragon). Každý měsíc se tu scházeli příznivci Karlovarského dixielandu B. C. na celovečerních programech, kam si kapela zvala i hosty, například Blue Wonder Dixieland z Drážďan nebo Tony Brycha - což dokládá i dochovaný plakát. Bohužel kapelník Dlažďa - Láďa Růžička nikdy nepsal na plakáty rok - tehdy to nikomu nevadilo, jenže dnes si už nikdo nevzpomene, kdy to vlastně bylo. Já si pouze pamatuji, že tehdy Tony z Prahy přijel i s kontrabasem autobusem. Několik skladeb orchestru v K-klubu natočila i Československá televize, když zde natáčela dodnes reprizované scénky Felixe Holzmana. 2.3 Druhé dějství V roce 1982 se konečně podařilo odpor a nevůli karlovarských odpůrců jazzu i opatrnost předposraných zlomit. Další ročník jazzového festivalu v Karlových Varech se konal pod názvem "1. Karlovarské jazzové dny" od 19. do 21. března a byl opět velkým jazzovým svátkem celostátního významu. Stanislav Titzl napsal v článku pro časopis Melodie, že "1. Karlovarské jazzové dny se staly výkladní skříní našeho jazzu v takové šíři, v jaké se ještě nikdy a nikde neprezentoval". V dalším roce se 2. Karlovarské jazzové dny, které se měly konat od pátku 18. až do neděle 20. března 1983, sice ještě nakonec "smrskly" na jediný sobotní šestihodinový "Velký jarní jazzový koncert v Karlových Varech", ale roku 1984 se jazzový festival v Karlových Varech konal již v plánovaném rozsahu a od té doby se nepřetržitě pořádá až do současnosti. Měnil se jeho název, střídali se pořadatelé, ale tradice, která byla založena v roce 1962, je stále živá. O vysokou úroveň jednotlivých ročníků festivalu se v osmdesátých letech kromě již zmíněných zasloužil i tehdejší ředitel OKS, PhDr. Stanislav Mašek, Jana Spirová, která byla od roku 1984 produkční festivalu i další karlovarští a pražští jazzoví jandové, například konferenciér Aleš Benda

8 Přání zakladatelů Mezinárodního jazzového festivalu v Karlových Varech se jejich zásluhou vyplnilo opravdu beze zbytku. V roce 1962 si organizátoři totiž předsevzali, že Karlovarský jazzový festival by neměl být pouhým sledem jazzových koncertů. A když si prohlížíme plakáty, programové letáky a brožurky či Zpravodaje při některých ročnících denně s čerstvými aktualitami vydávané, vidíme, že kromě hlavních festivalových koncertů se jazz hraje také na kolonádách, v restauracích a na dalších místech. Hudební produkce doplňují výstavy kreseb, fotografií a plakátů s jazzovou tematikou, konají se přednášky a odborné semináře, jazzové dílny a pochopitelně jam sessions. Před érou internetu a v době, kdy zahraniční nahrávky v běžné prodejní síti byly nedostatkovým zbožím, byla též velice oceňovaná možnost nákupu našich i zahraničních jazzových elpíček ve foyer před hlavním sálem Thermálu. V Karlových Varech se vždy pamatovalo i na mladé adepty jazzu. Až do konce devadesátých let byla součástí MJF v Karlových Varech mezinárodní soutěž mladých interpretů. Porotu obvykle jmenovala Evropská jazzová federace, jejíž představitelé se festivalu rádi a často i opakovaně zúčastňovali. I když dnes se již tato soutěž nekoná, na mladé jazzmany pořadatelé festivalu pamatují v programové nabídce dodnes - naši i zahraniční renomovaní hudebníci zde vedou jazzové školy a dílny, jejichž účastníci se na závěr představují svým koncertem publiku. 2.4 KSO a KRB Karlovarský jazzový festival přinesl do hudebního života v Karlových Varech ještě jeden velmi důležitý prvek: Během let se totiž v programu karlovarského MJF stále častěji objevovaly i koncerty, při kterých jazzoví hudebníci vystupovali společně s Karlovarským symfonickým orchestrem (KSO). V roce 2007 vznikl jako umělecký protipól KSO jazzový oktet profesionálních hudebníků s vokálními sólisty se zaměřením na hudební žánry mimo klasickou hudbu - Karlovarský Repre Band (KRB). Byl založen současným presidentem MJF JazzJam Karlovy Vary Milanem Krajícem a Jindřichem Volfem mladším a starším. Společné multižánrové projekty KSO a Karlovarského Repre Bandu se staly nejen pravidelnou součástí MJF, ale i celoroční koncertní nabídky v Karlových Varech. Dokonce při nich již zazněly i některé skladby přímo pro tyto příležitosti zkomponované. Například jazzová symfonie Sinael Marka Kryštofa nebo světová premiéra koncertního provedení Rockové mše Daniela Kyzlinka a Johna de Jonga

9 2.5 Patnáct minut je málo Popsat přehledněji a podrobněji historii všech karlovarských jazzových festivalů až po současnost mi čas, vyměřený pro tuto přednášku nedovoluje. Věnoval jí však svůj příspěvek na XXIII. Historickém semináři Karla Nejdla v roce 2013 Lev Havlíček. S jeho souhlasem jsem jeho text proto zařadil mezi přílohy pro případné uveřejnění ve sborníku. Mezi přílohami jsou též vzpomínky Jiřího Stivína, Vlasty Průchové a Lubomíra Dorůžky, článek Stanislava Titzla "Jazz od pramene" a podrobné líčení průběhu festivalu v roce 1962 z pera Antonína Matznera (jehož souhlas k publikování jsem získal v roce 2012 při přípravě koncertu k 50. výročí karlovarského jazzového festivalu). Všechny tyto texty velmi dobře dokládají, jak velký význam má již od svého prvního ročníku karlovarský jazzový festival v historii českého jazzu a tedy i v české kulturní historii minulého století. Nemluvě o hudební historii Karlovarského kraje. 2.6 Otec zakladatel Alois Ježek obdržel v roce 2005 z rukou primátora Karlových varů Cenu města. Byl vyhlášen osobností roku 2012 za Karlovarský kraj a získal Zvláštní cenu za mimořádný přínos kraji. O jeho manažerských aktivitách se lze z různých pramenů dozvědět, že se v roce 1990 po návratu do Karlových Varů stal ředitelem Městského kulturního střediska, pod jeho vedením přeměněného v produkční centrum Ametyst. Že byl ředitelem Karlovarského symfonického orchestru a ředitelem karlovarského Městského divadla. Že je Zakladatelem prestižní Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka a ředitelem Mezinárodního pěveckého centra Antonína Dvořáka v Karlových Varech. Ale nikde (ani v karlovarské kronice) se nedozvíte, že již počátkem šedesátých let minulého století byl Alois Ježek významným hybatelem kulturního života v Karlových Varech - a že inicioval vznik karlovarského Mezinárodního jazzového festivalu. Ani to, že když se stal roku 1990 opět jeho ředitelem, dokázal řízení festivalu vrátit do Karlových Varů a jeho dramaturgii pozměnil a vyvážil tak, že po deset let jazzové koncerty dokázaly vyprodat i velký sál Thermálu. Jako kdyby jazz byl něco, k čemu se "seriózní" karlovarští historici a hudební odborníci nehlásí a co nepovažují za hodno své pozornosti. Znám Aloise Ježka déle než padesát let a vím, že on hudbu nikdy nedělil na uměleckou - artificiální a neuměleckou - nonartificiální! - 9 -

10 3. Seznam příloh Malá scéna s dostaveníčkem mládeže (-št-, Pravda, ) Sezení při džezové hudbě (Pavel Chmelař, novinový článek, 1962) Přehlídka jazzové hudby Karlovy Vary 24. až 27. května Členové řídícího štábu Přehlídka jazzové hudby Karlovy Vary 24. až 27. května Účinkující Přehlídka jazzové hudby Karlovy Vary 24. až 27. května Program III. koncertu Diplom - Čestné uznání za účast na přehlídce - Studio Club K. Vary Jaromír Hořec: Půlnoční jamm-session ( ) Základ nové karlovarské tradice (Jaroslav Tvrdý, Pravda, ) Džezová přehlídka bez koncepce (Dušan Havlíček, Rudé Právo, ) Čtvrtstoletí jazzových festivalů v Československu (Antonín Matzner, programová brožura MJF 1987) Interview s Jiřím Stivínem (Zpravodaj č. 3 ČJF 1985) Interview s Vlastou Průchovou (KAM, duben 1993) Jazzové Karlovy Vary (Lubomír Dorůžka, KAM, duben 1993) Jazz od pramene (Stanislav Titzl, Melodie č. 6, 1982) Plakát - 1. Karlovarské jazzové dny 1982 Plakát - Velký jarní jazzový koncert v Karlových Varech 1983 Plakát - Československý jazzový festival '84 v Karlových Varech Historie mezinárodních jazzových festivalů v Karlových Varech (Lev Havlíček, listopad 2013) Jazzové festivaly v Karlových Varech - přehled Jako obrazové doplňky textových informací byly při přednášce promítnuty naskenované plakáty, fotografie, programy a další dokumenty. Některé fotografe bohužel moc kvalitní nebyly, lepší jsem však nenašel. Za to, že jsem mohl použít i dost fotografií kvalitních, patří můj dík Stanislavovi Koženému,který mi je laskavě pro tento účel zapůjčil ze svého archivu. Svolení k jejich použití jsem však měl pouze pro doprovodnou prezentaci přednášky. Proto v přílohách fotografie chybí

11 - 11 -

12 - 12 -

13 Přehlídka jazzové hudby Karlovy Vary 24. až 27. května Členové řídícího štábu Čeněk Born - člen rady MěstNV Karlovy Vary, předseda školské a kulturní komise, Miloš Bergl - ÚV ČSM, František Dědeček - ředitel KaSS Karlovy Vary, vedoucí org. komise, Dr. Lubomír Dorůžka - Státní hudební vydavatelství, Miloslav Ducháč - Svaz čs. skladatelů, Dr. Jan Hammer - Kruh jazzové hudby, Jiří Chlíbec - ÚD LUT, J. Judita - vedoucí odboru školství a kultury MěstNV Karlovy Vary, Karel Macourek - Čs. rozhlas, Praha Ing. Zbyněk Mácha - MDO, Praha, Viktor Málek - ministerstvo školství a kultury, Jiří Melíšek - Čs. televize, Karel Munzar - Pragokoncert, Ing. Jan Spira - OV ČSM Karlovy Vary, Jiří Štěpánek - vedoucí katedry hudební výchovy PI Karlovy Vary, Jaroslav Tvrdý - vedoucí poradny LUT ODO, Milada Říhová a Ladislav Soukup - pracovníci Pragokoncertu, Jaroslav Kladrubský - organizační pracovník štábu, Ing. Pavel Chmelař, Alois Ježek

14 Přehlídka jazzové hudby Karlovy Vary 24. až 27. května Účinkující Trio Attily Garaye - MLR Kvintet Stanislava Dražka Kalwiňského - Krakov, PLR Jazz Optimist Berlin - NDR Electra Costa (Orchestra Electrecord Bukurešť - RSR Orchestr Československého rozhlasu Karel Krautgartner - leader, altsaxofon, klarinet Richard Kubernát, Jiří Jelínek, Václav Hybš, Vítězslav Horák - trubka Pavel Vitoch - bastrubka Ladislav Pikart, Artur Holitzer (pístový), Miroslav Koželuh, Bedřich Beránek - trombón Milan Ulrych, Bedřich Kuník, František Kryka - tenorsaxofon, klarinet Kamil Hála - piano Vladimír Tomek - kytara Luděk Hulan - kontrabas, zpěv Ivan Dominák - bicí Vlasta Průchová, Karel Gott - zpěv Jazzové studio Richard Kubernát - trubka Artur Holitzer - pístový trombón Vladimír Tomek - kytara Luděk Hulan - kontrabas Ivan Dominák - bicí Orchestr Gustava Broma Gustav Brom Jaromír Hnilička, Oldřich Šmíd, Lubomír Řezanina - trubka Jan Kulíšek - lesní roh Stanislav Veselý - trombón František Navrátil - altsaxofon, klarinet Václav Horák - tenorsaxofon Josef Audes - barytonsaxofon Oldřich Blaha - piano Antonín Julina - kytara Milan Řežábek - kontrabas Václav Skála - bicí Studijní skupina tradičního jazzu Pavel Smetáček - klarinet, sopránsaxofon Luboš Zajíček, Jiří Kolář - kornet Jaroslav Fuksa - trombón Ivan Smetáček - tuba Antonín Bílý - piano Evžen Richter - banjo František Čech - bicí Jazzové trio Rudolf Rokl - piano Luděk Hulan - kontrabas Ivan Dominák - bicí Pražský dixieland Karel Danda - kornet František Kunc - trombón Zdeněk Mayer - klarinet Luděk Šváb - kytara Antonín Brych - kontrabas Zdeněk Čamrda - piano Štěpán Jaroschy - bicí S+H kvartet Trio Míši Poláka Jan Konopásek - byrytonsaxofon, flétna Míša Polák - piano Milan Pilar - kontrabas Antonín Gondolán - kontrabas Pavel Staněk - bicí, klarinet Karel Turnovský - bicí Karel Velebný - vibrafon, marimba, tenorsaxofon, bongo

15 Bratislavské jazzové kvarteto Gustáv Riška - kontrabas Jozef "Bobby" Novan - vibrafon Ladislav Gerhardt - piano Ján Halász - bicí Combo 59 (Jazz Combo Ústí n/l) Václav Novák - trubka Svatopluk Košvanec - trombón František Bureš - tenorsaxofon František Cafourek - alt a barytonsaxofon Pavel Štolba - piano Emil Ženatý - kontrabas Zdeněk Bartoš - bicí Kvintet Hanuše Berky Hanuš Berka - barytonsaxofon, klarinet Jan Vacek - trubka Milan Dvořák - piano Miloš Kredba - kontrabas Jan Rozkošný - bicí Spiritual kvartet Jiří Tichota - tenor, kapelník Miroslav Keller - tenor Miloslav Kastelovič - baryton Ivo Macha - bas Kvartet Ferdinanda Havlíka Ferdinand Havlík - altsaxofon, klarinet Jiří Kysilka - bicí Karel Růžička - piano Antonín Gondolán - kontrabas Studio Club Karlovy Vary Jaromír Šostok - altsaxofon Milan Sklenář - tenorsaxofon Jan Spira - piano Ferdinand Kos - kontrabas Otto Nechanský - bicí Kvintet HB Jan Hammer - vibrafon, zpěv Milan Dvořák - piano Luděk Hulan - kontrabas Ivan Dominák - bicí

16 - 16 -

17 - 17 -

18 - 18 -

19 - 19 -

20 ČTVRTSTOLETÍ JAZZOVÝCH FESTIVALŮ V ČESKOSLOVENSKU (Antonín Matzner, programová brožura ČJF 1987)

21 - 21 -

22 - 22 -

23 - 23 -

24 - 24 -

25 Jiří Stivín (interview pro Zpravodaj č. 3 - ČJF Karlovy Vary 1985) "... Karlovy Vary jaksi soukromě považuji za určitou jazzovou Mekku. Bylo to totiž tady, kde vlastně v roce 1962 začínala veškerá tradice československých jazzových festivalů a já tehdy měl to štěstí, že jsem tu coby student druhého ročníku FAMU v oboru kamery jako cvičení točil dokumentární film. Ne, že bych se byl předtím o tuhle muziku nezajímal, ale mám pocit, že právě tady ve mně zvolna dozrála myšlenka věnovat se jí víc. A tři roky nato, už po dokončení školy, jsem pak jako člen AUS VN hrál v Lucerně na MJF, kde se mi v podstatě povedlo tak říkajíc prorazit si cestu k jazzu v té muzikantsky aktivní rovině.... " Vlasta Průchová (interview pro Karlovarský kulturní magazín KAM - duben 1993) Paní Průchová, vzpomínáte si ještě na první karlovarský jazzový festival v roce 1962? "Byli jsme tam všichni tři, já, manžel a Honzík, bylo mu tenkrát čtrnáct let. Neměl na tu slávu přiměřené oblečení, tak jsme mu zmenšili tátův oblek. Veliký úspěch, Honzík se klaněl, klaněl, až mu vylezl podolek. Na co si ještě vzpomínáte? Třeba na Malou scénu (pozdější M-klub). Tam jsme později jezdívali snad každý měsíc s Junior Triem. Tenkrát se tam konaly půlnoční jam-sessiony - Jaromír Hořec o tom napsal báseň a byl z toho dokonce pořad v pražské Viole. Takže na Karlovy Vary vzpomínáte ráda? Nejkrásnější to pro mne bylo, když jsme měli angažmá celý měsíc se Studiem 5 v Puppu. Bylo to o prázdninách, byli jsme tam s celou rodinou - Honzíkovi bylo deset a dceři pět. Ti dva už byli brzo ráno vzhůru a vyváděli, že jsem nemohla spát. A tak jsme vždycky ráno chodili na hřiště. Bylo zamčené, lezli jsme tam přes plot, ale bylo to báječné. A když jsme se k polednímu vraceli, vstávali kolegové muzikanti a hrozně se divili, kam že tak brzo jdu. Pro mne to bylo strašně krásný, ale hrozně namáhavý. Ale do Karlových Varů jsem jezdila ráda, protože tam bylo moc príma publikum

26 JAZZOVÉ KARLOVY VARY (Lubomír Dorůžka - Karlovarský kulturní magazín KAM - duben 1993) Nahrávka jazzové skupiny Metronom, v níž začínal i Rudolf Dašek, ze 14. června 1961, nese název Druhý pokus. Ve studiové práci to není nic neobvyklého, leccos se na poprvé nevydaří. Ale pro tehdejší snahy rehabilitovat jazz až dosud zahrnovaný pod "hudbu duševní bídy", bylo tohle označení velmi příznačné. Na první pokus se nemohlo podařit vůbec nic. A "Mezinárodní jazzová přehlídka" v Karlových Varech patřila právě k prvním pokusům, které sice ztroskotaly, ale připravily cestu těm pokusům druhým a úspěšnějším. Začátek šedesátých let už spadal do období, které se jednoznačnou nálepku jazzu jako hudby duševní bídy snažilo překonat. Jen zdola - od jazzových muzikantů nebo fanoušků - to možné nebylo. A tak se to zkoušelo shora, zejména s pomocí organizace, která tenkrát opravdu mohla pomoci: Svazu československých skladatelů. V jeho výboru seděli tehdy lidé, kteří byli ochotni pomoct. Především Jan F. Fischer, mimo jiné autor písničky Plují lodi do Triany, která se stala všenárodním hitem, aniž by to její autor měl v nejmenším měřítku na mysli. Nebo Václav Kučera, který sice absolvoval muzikologickou fakultu v Leningradu, ale doma, pokud to šlo, pomáhal čemukoliv, co bylo možno prosadit. Oba se podíleli už roku 1958 na pokusu vydat ročenku pod názvem Taneční hudba a jazz, v níž byla mimo jiné i povídka Josefa Škvoreckého. Ani tohle na první pokus nevyšlo. Když byly rozeslány recensní kopie, pospíšil si tehdy první oficiální arbitr pro tuto oblast na ÚV rodné strany a výsledkem bylo, že celý náklad byl ještě v tiskárně zabaven. Novou verzi, v níž byly použity zhruba dvě třetiny původního materiálu a jedna třetina nahrazena něčím novým, bylo možno vydat o dva roky později, roku Inu, druhý pokus... O dva roky později odstartovala karlovarská "Mezinárodní jazzová přehlídka". Opět v jakési mlčenlivé dohodě s rozumnými členy tehdejšího Svazu skladatelů měla být mimopražskou premiérou Mezinárodního jazzového festivalu, který by - pokud nedojde k nějakému průšvihu - mohl pod patronací Svazu Československých skladatelů vypuknout v Praze už roku Všechno probíhalo v pořádku, i když polský soubor, který tenkrát poprvé přivezl hard bop do naší spořádané west-coastové atmosféry, dělal strážcům stylové přijatelnosti těžkou hlavu. Muzikantům zase trochu vadilo, že maďarský pianista Attila Garay odmítal pustit kohokoliv jiného k pianu, k němuž si po koncertu na jam session zasedl. Ale to jsou čistě muzikantské problémy, které s ideologií nemají co dělat. Ivan Poledňák přednesl prvotřídní referát, který naznačoval zcela nový pohled na jazz v evropských podmínkách. Ale daleko důležitější byla recenze, kterou o karlovarské přehlídce napsal pro Rudé Právo tentýž kritik, který pohřbil i první vydání ročenky Taneční hudba a jazz o čtyři roky dřív. Zůstalo zase jen u prvního pokusu: po téhle recenzi se pražská premiéra musela odsunout o dva roky. Mimochodem, tentýž kritik, kterého tenkrát Karel Vlach označoval za "veřejného nepřítele číslo jedna", vsadil roku 1968 v ÚV KSČ na socialismus s lidskou tváří a odjel do Švýcarska, kde patrně i leccos užitečného vykonal. Inu, lidské osudy u nás byly velmi rozličné. A tak se Karlovy Vary pro mne spojují s odezvou těchto osudů a příběhů. Roku 1985 se tu při příležitosti Československého jazzového festivalu sešel výbor Mezinárodní jazzové federace. Referát Ivana Poledňáka na její konferenci byl stejně skvělý jako před 23 lety, ale tahle organizace už měla svoje vlastní problémy a tak mu nevěnovala zaslouženou pozornost. O dva roky později přijel do Varů už jen její prezident Charles Alexander. Pět dní předtím byl v Praze, aby se mohl zúčastnit soudního procesu s členy výboru Jazzové sekce, v němž jsem nepříliš slavně vystupoval jako jediný svědek obhajoby. Teď už to byla jen příležitost, aby se Charles Alexander ve Varech setkal s Jiřím Exnerem, který se tehdy pokoušel třímat prapor za uvězněné členy výboru a dnes je náměstkem pražského primátora. Tak se nedivte, že pro mě Karlovy Vary znamenají především návrat ke vzpomínkám zcela osobním. Včetně onoho, kdy mi k mé pětašedesátce Emil Viklický a Karel Růžička s mohutným hekáním přinesli na pódium obrovitý dort

27 - 27 -

28 - 28 -

29 Historie mezinárodních jazzových festivalů v Karlových Varech Karlovy Vary jsou známé jako město festivalů. Nejznámějším je jistě festival filmový, v jeho stínu - nespravedlivě - se nachází mezinárodní jazzový festival, který se v roce 2013 uskutečnil již po třicáté. Z toho posledních čtrnáct let nese název JazzFest. Historie jazzových festivalů v našem městě však sahá do minulosti mnohem dál, nežli lze zjistit prostým zpětným odpočítáváním roků. První jazzový festival, tehdy vůbec první v socialistické Československé republice, se uskutečnil v Karlových Varech v roce Můžeme jej považovat za nultý ročník, protože po tomto festivalu nastalo na dlouhých dvacet let příslosvečné ticho po pěšině. U zrodu festivalu před jedenapadesáti lety stál dnešní ředitel Mezinárodního pěveckého centra Antonína Dvořáka Alois Ježek. Původně šlo o jazzovou přehlídku s mezinárodní účastí. Koncerty se odehrávaly v Puppu a noční jam sessiony, které trvaly až do rána, se odehrávaly v Malé scéně (předchůdce pozdějšího M klubu). Festival se z přehlídky vyklubal až v průběhu akce, vzpomínal v roce 2012 u příležitosti padesátého výročí festivalu Alois Ježek. Do vkusu diktovaného společnosti komunistickými ideology však podobné akce nezapadaly, proto se jazzový život odehrával v podobě jednorázových občasných koncertů. S přibývajícími lety se přestali marxleninští kulturtrégři do jazzu plést. Jednak mu nerozuměli, jednak roli sehrála jistě i zahraniční reputace tuzemských špičkových jazzmanů. Rockeři si museli ještě nějaký ten rok počkat. K jazzovému životu patřily i poslechovéh večery v Jazz klubu Pekárny na Petříně a HiFi klubu v Drahovicích. V roce 1982 se podařilo uspořádat regulérní festival s názvem 1. Karlovarské jazzové dny. Pořadateli byly Okresní kulturní středisko Karlovy Vary, ZO SSM OKS a Jazzklub Karlovy Vary. Ve dnech března se uskutečnila řada koncertů, na nichž vystoupila československá jazzová první liga, i formace operující v jiných, nežli čistě jazzových vodách. Z nich zmiňme alespoň Amalgam, Jablkoň či Relaxaci. Z jazzových špiček zahráli v Karlových Varech například Jiří Stivín, Rudolf Dašek, Emil Viklický, Laco Déczi, Milan Svoboda, Jana Koubková. Čistě domácí barvy hájila formace Brigáda bratří Pelců. Následující rok se měly uskutečnit 2. Karlovarské jazzové dny. V čísle 3 měsíčníku Lázeňský časopis vyšly v nabídce kulturních programů na měsíc březen termíny koncertů plánované přehlídky. Měl se uskutečnit ve dnech března. Ve zpravodaji KAM, vydávaném Okresním kulturním střediskem, byl anoncovaný už jen sobotní Velký jazzový koncert v Karlových Varech. Proč se třídenní festival smrskl na jeden, byť šestihodinový a kvalitně obsazený koncert, to je otevřený badatelský úkol. Od jedničky ke třicítce Dostáváme se k roku 1984, kdy se ve dnech března odehrál 1. Československý jazzový festival. Česká jazzová společnost se dohodla s Okresním kulturním střediskem v Karlových Varech, že se tu Československý jazzový festival bude odehrávat pravidelně. Vrchní ideologové jazzu blahosklonně přikývli, a tak vždy v březnu vypukly velké jazzové svátky. Poslední festival zmíněného organizátorského tandemu se odehrál v roce Od roku 1984 se dopočítáme k letošnímu třicátému ročníku. Karlovarský festival byl po pražském mezinárodním jazzovém festivalu největší přehlídkou v republice s vynikající dramaturgií, jezdily sem kapely z obou světových táborů - ze socialistického i kapitalistického. Pro československé amatérské - ve smyslu hudbou se zatím neživící - kapely to byla soutěžní přehlídka, kdy sem skupiny postupovaly z různých festivalů, které fungovaly jako předkola karlovarského finále