záøí - øíjen 2012 Gymnázium Frýdlant

Transkript

1 BOD POINT záøí - øíjen 2012 Gymnázium Frýdlant

2 Co najdete v tomto èísle: Úvodník Šílenec øádil ve frýdlantském kinì. Profesor pøistižen! Máme dùkaz! Filmový klub v kinì Rozhovor s rozhlasovou režisérkou Hanou Kofránkovou Dadainspiraèní dny Jeøáb popelavý Rozhovor s Pavlem Štrynclem Procházka

3 Milí ètenáøi, doufám, že jste vstoupili do nového školního roku správnou nohou a zahájili úspìšnì vaše studium. Já bych o dobré známky letos mìla usilovat o to více, neb maturuji. Èlovìk se opravdu skoro ani nenadìje a ocitne se v posledním roèníku, roèníku, jenž je pro nìj nejdùležitìjším na støední škole a zároveò odrazovým mùstkem pro jeho budoucnost. Kolikrát jsem od rodièù slyšela, že bych se mìla více uèit, abych mìla lepší výsledky, abych se dostala na vysokou školu, a najednou je èlovìk postaven do situace, ve které se nachází vìtšina oktavánù a stejnì tak jako oni, i já nyní zjiš uji, jak to vlastnì funguje. Školní rok je o nìco kratší, a o to víc vìcí v nìm musíte stihnout. Nejedná se pouze o takøíkajíc bìžnou náplò roèního studia, tím myslím zvládnutí pøedepsané látky, všech testù a zkoušení, ale rovnìž o vìci pøímo spojené s maturitou; o závìreènou maturitní práci, maturitní otázky, o maturitu samotnou a následné pøijímací zkoušky na vysoké školy. Nejvìtší kouzlo, nejenom vìcí spojených se školou, ale i životních postojù, zkušeností, dovedností èi vlastností, jsem zaèala spatøovat v èase a osobním prožívání. V nepøenositelnosti èehokoli (vèetnì jakékoli historky nebo pocitu) na jinou osobu, by byste byli v úzkém kontaktu. To znamená, že vám zde mùžu barvitì líèit své dojmy z posledních devíti mìsícù, které mne na gymnáziu èekají, vymlouvat se, kolik toho mám ještì na práci a kolik vìcí musím stihnout, jak se vším válèím, priority, které si musím stanovit a rozvrhnutí èasu, bez kterého se èlovìk neobejde, ale je to vlastnì úplnì k nièemu. Mùžu vám sice pøiblížit onu vyšlapanou cestièku v dáli, kterou prošel nespoèet lidí, avšak budiž mi satisfakcí, že si ji každý projde sám. Témata, která se veskrze neustále opakují, názory, jimiž se upevòují naše životní stanoviska, definice, jimiž se snažíme obsáhnout vše potøebné, hypotézy, které vyvracujeme èi potvrzujeme, to vše je neustále se pohybující kolobìh života, kterým individuálnì procházíme. I já se pøidávám. A proto! TYÈINKOVÝ MODEL MOLEKULY METHANOLU

4 ŠÍLENEC ØÁDIL VE FRÝDLANTSKÉM KINÌ!!! SPOUSTA ADRENALINOVÝCH POKUSÙ! STØELBA BAZUKOU DO HLEDIŠTÌ! NEDÝCHATELNÉ PLYNY PO CELÉM SÁLE! STUDENTI V AKCI PØÍMO NA JEVIŠTI! A MNOHEM VÍCE OHROMUJÍCÍCH ŠÍLENOSTÍ Ano, my, studenti gymnázia ve Frýdlantì, jsme byli ve støedu 19. záøí 2012 svìdky ohromujících a pro nìkteré dobrovolníky velmi adrenalinových pokusù v místním kinì. Zavítal k nám totiž vìdec z Akademie vìd ÈR, aby nám pøiblížil chemii, fyziku, biologii a další pøírodní vìdy. Snažil se, abychom vìdu nebrali jen jako školní pøedmìt, ale dokázali jí porozumìt a mít z ní radost. I pøes možnost zranìní jsme se rozhodly promluvit si s tímto záhadným vìdeckým nadšencem a odkrýt Vám jeho tajemství. 1. Øekl jste nám, že pocházíte z Velké Británie. Jak jste se dostal do Èeské republiky a co Vás inspirovalo pro spolupráci s èeskou vìdou? To je moc pìkný a dlouhý pøíbìh. Pokusím se ho zkrátit. Když jsem dìlal svùj titul PhD. v Anglii v oboru anorganické chemie (velmi zajímavý obor, zabývající se slouèeninami), spolupracoval mùj vedoucí se skupinou èeských vìdcù. Bìhem studia jsem se díky nìmu dostal na dvanáct týdnù do Èeské republiky. Poté jsem se vrátil do Anglie a dostudoval. Po získání titulu mi byla nabídnuta možnost spolupracovat na pùlroèním projektu v Èechách. Na Moravì jsem se seznámil se svojí souèasnou ženou (máme spolu syna Mareèka) a tak jsem v Èechách zùstal. Už jsem tady 9,5 roku. 2. Stalo se Vám nìkdy pøi vystoupení (pøednášení), že by se Vám nìco nepovedlo? Všechny pokusy, které pøedvádím, mám nacvièené a dìlal jsem je skoro tisíckrát. Mám k nim za tu dobu vztah a vím, co si mùžu dovolit. Nikdy se mi nestalo, že by se nìco vymklo kontrole natolik, že by to mìlo katastrofální následky. Ale takové menší zápletky tøeba na dnešním vystoupení s tou bazukou (PET-lahev ve válci neplánovanì praskla a letìla opaèným smìrem), to nevyšlo úplnì tak, jak jsem chtìl. Ale nikomu se nic nestalo, tudíž to tolik nevadilo. 3. Pøednášíte i mimo Èeskou republiku? Ano, co se týèe mé výzkumné práce, pøednáším v rámci mezinárodních konferencí v rùzných zemích. Vystupoval jsem napøíklad v Japonsku, Americe, Nìmecku, Jižní Africe, Èínì. A co se týèe popularizace vìdy, úèinkuji hlavnì na Slovensku a v Èesku.

5 4. Kdybyste si mohl vybrat ideální místo pro Vaše pøednášení, kde by to bylo? (Napø. v kinì nebo v otevøeném prostoru?) Rozhodnì v kinì. Všechno tam na diváka pùsobí mnohem lépe, protože mám dohled nad tím, kolik bude svìtla nebo jak velká bude tma. V sálech je taková "divadelní" atmosféra. Mohu používat rùzné efekty, které èlovìka udrží v napìtí. Jediné minus v kinech je, že zdi jsou schválnì vyrobené tak, aby pohlcovaly zvuk. To znamená, že na rozdíl od jiných budov se zde pøi výbuchu neozve tak velké,,bum. Dobré osvìtlení, ozvuèení a hlavnì lidé co s tím vším umí dobøe pracovat to je hlavní dùvod, proè mám nejradìji kina. 5. Pøednášíte radìji pro dospìlé nebo dìti (napø. nás studenty)? Co se týèe popularizace vìdy, tak urèitì pro mladé lidi, protože oni jsou naše budoucnost a o hodnì vìcech se takhle mohou dozvìdìt. Sice dìlám i pøednášky pro dospìlé, ale tam je to tìžší. Se studenty se dá mnohem lépe diskutovat než s dospìlými, kteøí už mají svùj urèitý názor, kterého se drží a jen málokdy ho zmìní. Nemusí se už rozhodovat, èím budou. Proto radìji trávím èas s Vámi, protože vy jste budoucnost, která bude za deset patnáct dvacet let tvoøit Èeskou republiku. Magdaléna Bartošová, Šárka Jakoubková a Michael Londesborough

6 Profesor pøistižen! Máme dùkaz! Z dùvìryhodných zdrojù jsme se dozvìdìli zdrcující skuteènost. Nic pro slabé povahy! Maximální úlet! Máme foto! Kdy? Každé pondìlí v 15:30. Kde? V uèebnì è. 20. S kým? S autorem èlánku. Proè? Pro rozšíøení obzorù, zábavu a umìní. Co? Na gymplu funguje drama ák! Pøijï mezi nás!!! Kryštof Špidla a spol. FILMOVÝ KLUB V KINÌ! Filmový klub Jednoho svìta na školách se stìhuje z gymnázia do frýdlantského kina. Drogy, chudoba, ochrana pøírody, sexualita, xenofobie tìmito a dalšími tématy se zabývají studentské filmové kluby Jednoho Svìta na školách. Promítané filmy prošly festivalem dokumentárních filmù o lidských právech Jeden Svìt. Studentské filmové kluby promítají vybrané filmy zdarma po celý rok. Frýdlantský filmový klub pùsobí již tøi roky na Gymnáziu Frýdlant a od øíjna bude promítat v kinoklubu! Novì otevøený klub v budovì kina bude sloužit nejen k promítání filmù, ale i k besedám se zajímavými hosty. Výhodou nového prostøedí je jeho neformálnost a lepší pøístupnost veøejnosti. Nesporným kladem pro dojíždìjící diváky je blízkost vlakového i autobusového nádraží. Filmový klub mùže navštìvovat kdokoli zdarma nezáleží na vìku, pohlaví, barvì pleti èi vyznání. Jediné co potøebujete, je zájem o okolní svìt a otevøenost k diskusi. První projekce v kinoklubu bude od a zahajujeme ji snímkem o spolupracovnících a agentech StB Nikomu jsem neublížil. Jakubové Liška a Štrom

7 Na zaèátku èervna letošního roku Ondøej Kuthan a Jakub Liška (dnes již oktaváni) pøednášeli v celostátním kole Wolkrova Prostìjova pøehlídky umìleckého pøednesu a divadla poezie. Na pøehlídce se setkali s rozhlasovou režisérkou Hanou Kofránkovou a udìlali s ní rozhovor pro náš èasopis. Hana Kofránková (* , Praha, Èeskoslovensko) Vystudovala bohemistiku a estetiku na Filozofické fakultì UK a následnì obor dramaturgie na DAMU. Od roku 1972 pracuje jako rozhlasová režisérka i interpretka. Pøipravila øadu literárních rozhlasových relací. Zasloužila se o režii a premiérová uvedení zejména pùvodních èeských rozhlasových her. Mezi její režisérské poèiny také patøí rozhlasové nastudování Sofoklovy tragédie Oidipus Vladaø a Ibsenova dramatu Peer Gynt. Jako interpretka vyniká pøedevším v recitaci Anny Achmatovové. V Èeském Rozhlase naèetla Babièku Boženy Nìmcové. Od roku 1999 pùsobí jako externí pedagog na DAMU v oboru umìlecký pøednes. Zasedá jako porotkynì pøednesu napø. v Pražském kalichu, Wolkrovì Prostìjovì, Krásenském zvoneèku, Šrámkovì Sobotce. Jak jste se dostala do Wolkrova Prostìjova? Já jsem tady pøed padesáti lety vyhrála. Bylo to jedinkrát, co jsem soutìžila. Pøednášela jsem od Ludvíka Aškenazyho Vajíèko. Pak jsem na Wolkrovì Prostìjovì dlouho nebyla. Když se doba zaèala lámat, tak mne pozvali do poroty. Do revoluce o mì nebyl moc zájem, protože jsem podepisovala všechno možné. Co vám práce v porotách pøináší? Pøipouštím, že porotování je únavné. Trpím tím, jak se zhoršuje kultura mluvené øeèi, a to dokonce i u lidí, kteøí se zajímají o literaturu. Nejde o to, že øeknu mluvený øeèi, místo mluvené. Ale že èasto není pøednášejícím vùbec rozumìt. Mluví jak ty èuòata, což jim ráda øíkám pøi hodnocení. Základem je, že divák rozumí, co mu chce pøednášející øíct. Když mu není pøi pøednesu rozumìt, je to, jako kdyby chtìl hrát na piano a nemìl prsty. Tak si muziku mùže myslet. Ale ne hrát. Na druhou stranu jsem v kontaktu s mladými lidmi, které literatura a interpretace textù zajímá. Celý rok pracuji s herci a vysvìtluji jim, co po nich chci. Oni nìkdy rozumí, nìkdy nerozumí, dìlají, že chápou, i když nechápou. Na Wolkerovì Prostìjovu je mnohem živìji. Jako porotkynì jsem donucená svùj pøístup zmìnit, protože se setkávám s jiným typem partnera. A pøi lecèems i sebe samu usvìdèím. Je to pro mne také prubíøský kámen.

8 Posuzujete, jak se recitátoøi posunuli v pøednesu oproti krajskému kolu? Tvrdím, že by v celostátním kole nemìli hodnotit porotci z krajských kol. Já letos objela asi polovinu krajských kol, protože jsem nemìla jistou úèast v celostátním. Pøi hodnocení propukám v nezøízené nadšení, když vidím, že recitátor pochopil má doporuèení a že se v pøednesu posunul. Ti, kteøí jej vidí poprvé, øíkají: Co blbnete, vždy tohle je úplnì pøíšerný! Ale pøedtím to bylo daleko pøíšernìjší oponuji. A co když se pøednes nezlepší? Velmi mne mrzí, když zjistím, že se pøednes vùbec nezmìnil. Zajímavý problém mají dnes dívky, které èasto nechtìjí mluvit v maskulinu. Pøedìlávají texty do ženského rodu a to nejde. Já se je na krajském kole snažím pøesvìdèit, aby to nedìlaly. A když to v celostátním kole slyším znovu stejnì, tak mi pøipadá, že na mne nìkdo vyplázl jazyk a udìlal dlouhej nos. Jaký je váš nejoblíbenìjší spisovatel, který zaznívá na pøehlídkách? A proè myslíte, že nezaznívá váš nejoblíbenìjší, František Halas? František Halas je kníže èeské poezie, abych se vyjádøila pateticky. Vìøím, že je to pro recitátory tìžké, ke ètení i k pochopení. Mnohem víc se divím, že ve tøetí kategorii je jen jediný Ortenùv text. A èlovìk by øekl, že je to básník chytrých mladých lidí. A také mne zaráží neskonalá obliba Šimka a Grossmana. Jsou už vyèpìlí? Já se povídkám nikdy moc nesmála, jen Šimkovi jako jistému druhu klaunství. Ale ty texty mne nebavily nikdy. Recitace jejich povídek mi pøipadají vždy na pomezí estrády. Málokdy jsem zažila, že by recitátor nìjakou povídku øekl pìknì. Vìtšinou se nechali nalákat jejich úspìšností a vtipností. Pøitom daleko vtipnìjší je Ivan Vyskoèil (Takové torzo, to by si teprv žilo) èi Slawomir Mro ek (Lolo). Jaké je postavení umìleckého pøednesu dnes? Recitování je hodnì ohrožený obor. Dokonce i na DAMU a na umìleckých školách. Je to trošku popelka. Všichni ho spojují s recitováním na schùzích jako v minulých letech a øíkají, že to bylo to recitování a teï zaènou jmenovat všechny ty zasloužilé umìlce. Ale tak to není. Pøece tím, že literaturu dovedu pøeèíst, se pozná, že jí rozumím, že jí umím vyložit. Myslím si, že tøeba pro kantory èeštiny by to mìla být základní povinnost umìt dìtem pøeèíst básnièku. Teoretický výklad je studený a nepøístupný. Kantor by se mìl umìt pøed studenty postavit a pøeèíst jim, teï to možná trochu pøeženu, Máchùv Máj, rozumným zpùsobem tak, aby je zaujal. A aby pochopili, že to není jen nìjaká nezajímavá staroba. Když si èeská uèitelka umí ze sebe udìlat srandu, tak má studentské publikum u nohou. Protože to studenti bìžnì nezažívají. Dìkuji za rozhovor. Jakub Liška

9 Dadainspiraèní dny Již tøikráte se náš herecký soubory Kryšpíni a novì vzniklé Neoexperimentální polointuitivní nekonvergenèní trio, vypravily do Jindøichova Hradce na celorepublikové Dadainspiraèní dny. Pod vedením zdatného pana profesora Špidly, tamního rodáka, jsme se v pátek 21. záøí v brzkých ranních hodinách sešli na nádraží ve Frýdlantu a nasedli na vlak smìr Liberec. Letošní jubilejní 11. Dadainspiraèní dny byly osvíceny mnohými kapacitami z øad hereckých, pøednašitelských i vypravìèských. Pro všechny zúèastnìné, a již byli ze Strakonic èi z Frýdlantu, zde byl pøipraven nabitý program, a tak se tradièní procházka s panem profesorem po jindøichohradeckých památkách nekonala. Téhož veèera, kdy jsme dojeli, se konalo slavnostní zahájení a byli jsme pøivítáni dvìma hrami, z nichž obzvláštì jedna stojí za zmínìní. Kurátorky a jejich pøedstavení Drahý Theo bylo již na Wolkerovì Prostìjovì považováno za výbornou, zábavnou a poutavou hru a, jak jsme mohli nìkteøí posoudit, na Dada dnech bylo ještì lepší. Tentýž veèer probìhlo znovurozdìlení do tøech skupin, které urèovaly, do které dílny se kdo pøihlásil. Dílny byly další velkou novinkou Dada dnù, které jsme všichni uvítali, jelikož jsme mohli zlepšit svoje schopnosti. Jednalo se o tyto workshopy : Storytelling, jinak vypravìèství, které vedla Vìra Šlechtová; Dialogické jednání a Autorská tvorba v zápøahu dvou kapacit DAMU Zdeòka Kaspera a Jana Nepomuka Piskaèe; a nakonec Improvizace, pro kterou byl pøizván Ladislav Karda. Následujícího rána jsme krátce po snídani nastoupili ke svým lektorùm. Po tøech zábavných, ale vyèerpávajících hodinách probìhla další dvì pøedstavení, z nichž je zapotøebí zmínit hlavnì jedno, a to již zmínìné Neoexperimentální polointuitivní nekonvergenèní trio s jejich improvizací Pocta Anette Freiin von Droste-Hülshof. Pak musel øeditel Dada dnù zaimprovizovat také, jelikož jeden ze souborù odpadl. Konala se tedy diskuze o ètyøech hrách, které jsme mohli až do toho dne vidìt. Další tøi hodiny byly opìt naplnìny dílnami. Veèerní program se odehrával v Dada clubu Kasper a jednalo se o Ètení Kajmanù a Translatologický veèírek Jana N. Piskaèe. Poslední den Dadainspiraèních dnù vystupoval i náš, v Jindøichovì Hradci již dobøe známý soubor, Kryšpíni, a jejich autorská hra Pozor na Draka. Tímto nám skonèily Dada dny a naše soubory se odporouèely zpìt do svých domovù, kam dorazily až pozdì veèer. Ondøej Kuthan

10 Pøírodní rezervace Meandry Smìdé Jeøáb Popelavý Letošní prázdniny byly ty nejlepší v mém dosavadním životì. Ale protože celé vám je popsat nemùžu, tak alespoò nìkteré výlety ke Smìdé. Všechny jsme chodily pìšky a ve tøech. Já, sestra a mamka. Poprvé jsme se vydaly na výlet za úèelem fotografovat. Mou sestru však napadlo, že si vezmeme plavky, a tak jsme mìly v plánu i koupání. K øece to máme od domu asi kilometr. Šly jsme srnèí cestièkou a snažily jsme se zahlédnout nìjaké zvíøe kromì drobného hmyzu a obvyklých ptáèkù. Nic jsme nevidìly. Fotily jsme tedy jen rostliny. Najednou slyšíme volání jeøába popelavého. Když jsme se rozhlédly, zjistily jsme, že objekt, který bylo slyšet pøed chvílí, lze vidìt jen jako pomìrnì malou siluetu na obloze. Avšak i to byl krásný pohled. Za chvíli naše skupinka došla až k øece, kde byly stále pozùstatky povodní. Našly jsme si kouzelné místo. Koupání bylo krásné. Bylo mi líto, že jsme se musely vrátit domù. Když jsme se vydaly k øece podruhé, plavky byly nezbytnou souèástí našeho vybavení. Jakmile jsme se pøiblížily k øece, vyplašily jsme tøi jeøáby. Proto jsme toto místo pojmenovaly jeøábí meandr. Tato malá jeøábí rodinka se pravdìpodobnì skládala z letošního mládìte a jeho rodièù. Sice tento druh není ve svìtì ohrožený, ale v Èesku je jen asi 30 párù. Vyhledávají rybníky s rozsáhlými rákosinami, pøípadnì bažinatými územími, ve kterých si z rostlinného materiálu staví kupovitá hnízda. Známí jsou také pøi toku, kdy pøedvádìjí charakteristický tanec, pøi nìmž se uklánìjí a vyskakují do výšky. Vejce obvykle snášejí dvì v mìsících dubnu až kvìtnu. Po vylíhnutí jsou mláïata nekrmivá a rodièe je vodí po dalších 8-10 týdnù. I poté se jeøábí rodina zdržuje pohromadì. Živí se hmyzem, rostlinami, zrním a hlízami nebo koøínky. Jeøábi jsou tažní ptáci, zimují ve Støedomoøí a v Malé Asii, kam odlétají v prùbìhu èervence a srpna, sem se pak vrací bìhem bøezna a dubna. V Èínì, Japonsku a øecké mytologii je jeøáb symbolem dlouhého života, moudrosti, štìstí. V poezii je symbolem nìèeho "vznešeného". Jsou to krásní a majestátní ptáci. Mìly jsme štìstí, že jsme je vidìly zblízka. Letošní prázdniny byly zkrátka pøekrásné, a na naše jeøáby nikdy nezapomenu. Klára Šedivá

11 MS v Adventure Race Francie Rozhovor s Pavlem Štrynclem Adventure race je non-stop závod ètyøèlenných týmù. V každém týmu musí být alespoò jedna žena. Každý èlen týmu musí dìlat všechny disciplíny (nejde o štafetu). Celková délka trati je asi 500 km. V prùbìhu závodu se nesmí nic pøipravovat. Týmu musí staèit to, co si nachystá pøedem. zdroj fotografií: Michal Peitz's Gallery, Co Vás vedlo k tomu, že jste se zaèal vìnovat extrémním sportùm? Pøišlo to samo, cílenì jsem nic neplánoval. Sportu jsem se vìnoval a stále jsem si posouval hranici, takže jsem se dostal až k tìmhle závodùm. 2. Mohl byste nám pøiblížit tento závod? Jednalo se o stejný formát závodu jako v Tasmánii - mistrovství svìta v Adventure race. Závod je v limitu asi na sedm a pùl dne. My jsme tam strávili sedm a pùl dne. Disciplíny, které tam byly, jsou trek, pádlování, rafting, kanoing, lezení a horské kolo. 3. Co jste museli udìlat pro to, abyste se dostali na závod? Tady to bylo jednoduší, nominovat jsme se nemuseli, staèilo se jen do závodu zaregistrovat. Ten, kdo se chtìl, zúèastnit se musel pøihlásit cca tøi ètvrtì roku dopøedu, protože závod je rychle plný. 4. Co jste sebou museli mít? Závod byl hodnì natìžko, mìli jsme strašnì moc povinné výbavy a na každou etapu jsme si museli vzít nìco jiného. Vždy jsme mìli s sebou alespoò 2 stany, každý mìl jeden spacák, povinné vybavení a obleèení (bunda, kalhoty, termotriko, termospodky). Nemohl chybìt také vaøiè s ešusem na uvaøení vody, lékárnièka, v horách jsme museli mít maèky, cepíny, sedáky a lana na navázání týmu. Bylo toho hodnì. Do kanoingu jsme museli mít neopreny, na rafting zase házeèku.

12 5. Co jste od závodu oèekávali? S jakými ambicemi jste tam jeli? Jste s výsledkem spokojeni? Vìdìl jsem, že s tímto týmem díru do svìta neudìlám, moc jsem od toho neoèekával. Spíš jsem si øíkal, že se tam pojedu jen tak podívat a užít si to. Ale na druhou stranu jsme chtìli bojovat. Závod se už od zaèátku vyvíjel tak, že jsme ztráceli, jeden kluk na tom byl špatnì, propadli jsme se asi na ètyøicátou pozici. Po dvou dnech se ten kluk trošku vzpamatoval, ale zase druhý kluk tam úplnì zkolaboval, museli jsme tedy hodnì spát a spoustu èasu jsme ztratili. Po ètyøech dnech musel tenhle èlen týmu odstoupit a tím pádem jsme byli diskvalifikováni. Sice jsme závod dokonèili ve tøech, ale už mimo závodní ambice. Obsadili jsme ètyøicáté ètvrté místo, takže to bylo velké zklamání, ale prùbìh závodu tomu odpovídal a na lepší umístìní jsme ani nemìli. 6. Vìdìli jste bìhem závodu, na kolikátém místì jste? Vìdìli. Vždy, když jsme odešli z depa, tak jsme se podívali, kolik týmù pøed námi odešlo. Koncem závodu už to bylo komplikovanìjší, protože pomalejší týmy, co nestihly èasový limit, byly pøehozeny na další disciplínu, nám se to stalo dvakrát. Tøeba jsme v šest hodin veèer museli zaèít kajaky, my jsme tam pøišli v osm hodin veèer, takže jsme do kajaku nenastoupili a rovnou nás pøevezli na další disciplínu, což byl trek, dohonili jsme ty týmy, které absolvovaly kajak, ale samozøejmì jsme byli až za nimi. Jen pro zajímavost, celkovou tra tohoto závodu absolvovalo jen patnáct týmù ze Jaké disciplíny Vám vyhovovaly ménì a jaké více? Mnì osobnì asi nejvíce vyhovoval trek, hlavnì proto, že jsem o prázdninách hodnì trénoval na Beskydskou sedmièku. Ale tøeba rafting byl tìžší - nikdy v životì jsem tohle nejel. Nejhorší bylo, když jsme museli chodit pasáže, kdy jsme šli korytem øeky a kola jsme táhli na zádech, což bylo fyzicky nároèné. Já jsem pak pomáhal tomu kamarádovi, takže jsem nesl dvì kola. 8. Mìli jste stále dobrou náladu? Nebo jste mìli i nìjaké neshody? Tentokrát jsme to už od zaèátku pojali dobøe. Já jsem vìdìl, že s tímto týmem tu nebude až tolik ambicí, snažil jsem se je motivovat a dokopat je k nìjakému lepšímu výkonu, nakonec jsem zjistil, že to moc nepomùže, takže jsme si to vyloženì užívali. Když jsme chtìli, zastavili jsme na jídlo a v depu jsme trávili pùl až tøi ètvrtì hodiny. 9. Bylo to pro Vás hodnì fyzicky nároèné? Padla i nìjaká krize? Bylo, nechci øíkat, že to byla pohodièka. Druhý den jsem si podvrkl kotník, zbytek závodu jsem kulhal a ztrácel jsem hodnì v treku, kde na mì museli èekat, protože se mi špatnì scházely kamenité cesty. Když èlovìk nespí, tak jde všechno hùø, každý si bìhem takového závodu sáhne na dno svých fyzických, ale i psychických sil. 10. Tìšili jste se domù? Rozhodnì jsme se tìšili, ale vìdìli jsme, že tohle je jedineèná pøíležitost a poøadatel tìchto závodù to dìlá vždy na nejhezèích místech státu, takže by byla škoda to uspìchat a neužít si to tam. My jsme si to užili dost. A po ukonèení závodu jsem byl už myšlenkami v reálném životì a v povinnostech, které mì tady èekají. 11. Co se Vám na závodì nejvíce líbilo? Jaké jsou Vaše celkové pocity? Co se mi nejvíce líbilo? Když pominu všechny disciplíny, tak pøíroda byla úžasná, za celou dobu nám ani nekáplo, což bylo super. Krásnì jsme se tam opálili. Nemùžu øíci jedno místo, kde by se mi to nejvíce líbilo, prostì to bylo celkovì super. Tereza Kvapilová a Dominika Hošová, kvarta

13 Procházka Zkoušeli jste si nìkdy prostì jen tak vyjít na ulici a rozhlédnout se? Soustøedit se na okolí, sledovat dìní venku? Nìkdo možná ano a nìkdo možná ne. Já jsem se rozhodla si jednu takovou procházku udìlat. Bylo klasické pondìlní odpoledne, nìkdy kolem páté hodiny. Venku bylo ještì svìtlo a okolo mì se rozléhaly rùzné zvuky. Slyšela jsem jedoucí tramvaj, troubící auta, dìti, co na sebe køièí a štìkot psa. Všechno se mísilo do jedné hromady. Vydala jsem se cestou od našeho paneláku až na tramvajovou zastávku. Když jsem šla, nikoho jsem nepotkala, snad jen psa, který kolem mì pobíhal. Na lavièce u zastávky sedìla starší paní a sypala na chodník zrní. Sotva dopadlo zrní na chodník, hnedle se tam slétlo hejno holubù. Holubi vesele capkali na chodníku a ládovali se zrním. Od zastávky jsem se rozhodla vyjít do kopce k Tipsport arénì. Po cestì jsem vidìla povídající si partu lidí, hrající si dìti, usmívající se Vietnamce lákající mì do jejich obchodu a spoustu dalších, úplnì normálních vìcí. Ovšem nic z toho mì tak nezarazilo, jako když jsem došla k Tipsport arénì. V cíli mé cesty jsem uvidìla na tribunách nìkolik lidí, které znám. Rozhodla jsem se za nimi zajít, a zkusit si všimnout nìèeho, co jsem bìžnì tak nevnímala. Dneska s nimi bylo i nìkolik lidí, které jsem neznala. Pøivítala jsem se se svými kamarády a pozdravila se s ostatními. Byla tam holka, mohlo jí být patnáct let, mìla tmavì hnìdé vlasy a usmívající se oèi. Ihned se se mnou zapojila do rozhovoru. A potom kluk, který byl o dvì hlavy menší. Pozornì jsem se na nìj podívala a všimla si, co drží v ruce. Kolik ti je let? zeptala jsem se opatrnì. Devìt, a máš s tim problém?! odsekl mi. Celkem jsem se zarazila, když na mì vyjel devítiletý kluk, který v ruce držel cigaretu. Bylo to zvláštní, ale nedokázala jsem mu ji vzít, protože jsem vìdìla, že i kdybych mu ji vzala, tak on si vezme novou. Ale tohle nebyl jen ojedinìlý pøípad, takhle to je všude. Zkuste si nìkdy udìlat èas na malou procházku a podívat se, co se kolem vás dìje. Tereza Pokorná

14 Pojïte to zkusit! Úspìšného øešitele krajského kola jednièka na konci šk. roku nemine!

15 Anglicky s humorem. How do hedgehogs hug each other? Very carefully. Girl: You kiss just like a film star. Boy: Really? Girl: Yes, Lassie. Jak se objímají ježci? Velmi opatrnì. Dívka: Líbáš jako filmová hvìzda. Chlapec: Vážnì? Dívka: Ano. Jako Lassie. Doctor, doctor everyone says bad things to mee. Oh shut up and go away! Pane doktore všichni jsou na mne sprostí. Tak zavøi hubu a vypadni! A microbiologist is someone who washes his hands before he goes to the toilet. Mikrobiolog je èlovìk, který si umyje ruce, než jde na záchod. Doctor, doctor, I keep thinking I m a dog! Mmmm, lie on the couch. I m not allowed on the couch. Pane doktore, zdá se mi, že jsem pes. Hmmm, tak se položte na gauè. To nejde, gauè je fuj. First girl: I went out with John last night and he behaved like a perfect gentleman. Second girl: Yes, he bores me as well. První dívka: Vèera jsem si vyšla s Honzou a celou dobu se choval jako dokonalý džentlmen. Druhá dívka: Jo, mì pøijde taky hroznì nudnej. Mummy, can I wear a bikini this summer? No, Paul. Mami, mùžu si už letos v létì vzít bikiny? Nemùžeš, Pavlíku. Zdroj: Jeremy Taylor, English-Czech Joke Book II, Gramond Praha 2009

16 Vìda je zábava! Ètvrtek 1x za 14 dní