Kapitola první. (listopad 1942 červen 1962) DÍTĚ VOODOO

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Kapitola první. (listopad 1942 červen 1962) DÍTĚ VOODOO"

Transkript

1 Kapitola první (listopad 1942 červen 1962) DÍTĚ VOODOO TU NOC, CO JSEM SE NARODIL, PŘÍSAHÁM, PANE, MĚSÍC OHNIVĚ ZRUDL. MOJE UBOHÁ MATKA KŘIČELA: BOŽE, TA CIKÁNKA MĚLA PRAVDU! VIDĚL JSEM JI MRTVOU PADAT K ZEMI. VOODOO CHILD,

2 Narodil jsem se v Seattlu, stát Washington, USA, 27. listopadu 1942 ve věku let. Vzpomínám si, jak mi zdravotní sestra nasadila plenku, a málem mě celého zalepila. Musel jsem asi ležet v nemocnici s nějakým dětským neřádem, jelikož si vzpomínám, že mi nebylo dvakrát do zpěvu. Potom mě zvedla z postýlky a chovala u okna, ukazovala mi něco na obloze. Byl to ohňostroj takže to muselo být čtvrtého července. Zfetovala mě, lítal jsem si na penicilinu a koukal na nebe a to nebe dělalo f í í í f í í í f í í í Náš první společný trip! 14

3 Taky si vzpomínám, jak jsem byl dost malej na to, abych se vlezl do koše na prádlo. A pamatuju si, to mi byly teprve čtyři, jak sem si načural do trenýrek a zůstal strašně dlouho venku v lijáku, abych promoknul durch a moje máma si ničeho nevšimla. Stejně to poznala. Táta byl hodně přísnej a dost myslel na zadní kolečka, ale moje máma se ráda parádila a užívala si. Hodně pila a vůbec nemyslela na svoje zdraví, ale byla to správná máma. Soužití našich brzy poznamenaly, jak se říká, manželské neshody. V jednom kuse se rozcházeli a já s bráchou musel kočovat po různých přechodných domovech. Většinou jsem bydlel u tety nebo u babičky. Pořád jsem musel být připravený, že se zase na chvilku po špičkách vypaříme do Kanady. Moje babička je Indiánka, to je celý. V jejích žilách koluje krev kmene Čerokézů. V Seattlu žije spousta lidí, co v sobě mají pár kapek indiánský krve. Je to prostě jedna z větví naší rodiny, normálka. Strávil jsem spoustu času v její rezervaci ve Vancouveru, v provincii Britská Kolumbie. Mačkají se tam v tý rezervaci jako sardinky, kamaráde, fakt strašný místo. Všechny domky se sobě podobají jako vejce vejci, teda domky, spíš chatrče. Bída, kam se podíváš, no prostě děs. Polovina tamních Indiánů živoří v chudinské čtvrti, chlastají a už dávno totálně zmagořili. Jenom se flákají. Tolik mě to vytáčelo, že bych prostě jsem moc nedával pozor, když nám učitel vykládal, že Indiáni jsou špatný. Chci říct, jinými slovy: Všichni Indiáni jsou špatný, protože maj kapavku! Dneska už moje babička bydlí ve fajnový bytovce ve Vancouveru. Má televizi a rádio a podobný vymoženosti. Ale pořád má taky ty svoje dlouhý stříbrný vlasy. Když jsem byl malej, vyprávěla mi nádherný indiánský pohádky, a děcka ve škole se mi smála, když jsem nosil přehozy a ponča, který mi ušila. Znáte to, klasický lítostivý vzpomínky, jak na nás ve škole byli zlí Dala mi taky mexickej kabátek se střapci. Byl vážně parádní a já ho nosil každej den, ať si lidi mysleli, co chtěli, protože se mi prostě líbil. Líbilo se mi být jinej. 15

4 (AL ALUCILLE HENDRIxOVI SE ROZVEDLI V ROCE JIMI A JEHO MLADšÍ BRATR LEON ZůSTALI S OTCEM. JIMI VIDĚL SVOJI MATKU NAPOSLEDy V LEDNU ZEMŘELA V únoru 1958.) Když jsem byl ještě opravdu malej, jednou se mi zdálo, jak moji mámu odnášejí velbloudi. Byla to velká karavana, a na mámině tváři jste mohli vidět stíny podobné prosvíceným listům. Znáte to, když slunce prozáří korunu stromu, ne? Tak přesně tyhle zelené a žluté stíny myslím. A máma mi říkala: Víš, teď už za tebou nebudu moc chodit tak často, ale uvidíme se, jednou se zase uvidíme. Asi za dva roky umřela. Ten sen si budu vždycky pamatovat. Ni kdy jsem nezapomněl. Jsou sny, které NIKDY nezapomenete. 16

5 Staral se o mě většinou táta. Byl nábožensky založenej, chodíval jsem do nedělní školy. Vtloukal mi do hlavy, že vždycky musím ctít starší členy rodiny. Nesměl jsem třeba promluvit, dokud mě nejdřív neoslovil dospělý. A tak jsem byl vždycky hodně tichej. Ale viděl jsem spoustu věcí. Drž hubu a krok, ať se nedostaneš do maléru, tak znělo hlavní heslo mýho dětství. Táta byl zahradník, předtím taky chvilku pracoval jako elektrikář. Zazobaný jsme teda vážně nebyli! Krušný časy nastaly vždycky v zimě, když nebyla žádná tráva k posekání. Táta mi i sám stříhal vlasy, opižlal mě tak, že jsem vždycky vypadal jako vypelichaný kuře. Kamarádi mi potom říkali Slizoun. Býval jsem opravdu osamělej. Každý večer jsem domů přitáhl nějakýho toulavýho psa, dokud se nade mnou táta jednoho dne neustrnul a nedovolil mi, abych si jednoho nechal. Samozřejmě, byl to zrovna ten nejošklivější vořech ze všech. Opravdickej Princ Hendrix, jak jsem ho pojmenoval, ale nakonec jsme mu stejně všichni říkali kámo! Míval jsem taky kočky. Miluju zvířata. Nejkrásnější jsou jeleni a koně. Kolem Seattlu jsem vídal spousty jelenů. Jednou jsem takovýho jelena zahlédl, a něco mnou na vteřinku projelo, takovej pocit, jako kdybych ho už někdy viděl. Chci říct, jako kdyby se mezi námi na tu vteřinku vytvořilo opravdové pouto. Vykřikl jsem: Počkej!, ale on se otočil a pelášil pryč. Do školy jsem chodil v Seattlu, potom taky ve Vancouveru v Brit ské Kolumbii, odkud, jak už víte, pocházela část mojí rodiny. A potom zase zpátky do Seattlu, na Gardfieldovu střední. Celkově vzato to byl docela pohodovej ústav. Chodili tam Číňani, Japonci, Portorikánci, Filipínci neprohráli jsme jedinej fotbalovej mač. Ve škole jsem hodně psal poezii, při tom jsem se cítil šťastný. Moje básničky byly většinou a květinách, o přírodě a o nóbl lidičkách, co nosej drahý obleky a róby. Chtěl jsem být hercem nebo malířem. Ze všeho nejvíc se mi líbilo malovat výjevy z jiných planet Letní odpoledne na Venuši a tak podobně. Představa cestování vesmírem mi prostě nedávala spát. Vesmír, odlehlý planety, to bylo 17

6 to největší vzrůšo! Učitelka mi říkala: Namaluj třeba zátiší se stromy, ale já si pořád čáral to svoje abstraktní umění, třeba Soumrak na Marsu, žádný běžný pitominky! Ptala se mě: Jak se dneska cítíš? a já odpověděl něco správně vesmířanskýho, jako: No, to záleží na tom, jak se cítí můj lid na Marsu. Prostě jsem netušil, co jí na to jako mám říct. Otrávilo mě odpovídat furt dokola: Dobře, paní učitelko, děkuji za optání. Jenže ona na to: Za tohle pomažeš do první lavice. A tak jsem za trest putoval dopředu, do takového ohrazeného kumbálku, připomínalo mi to gestapácký motorky řidič sedí na motorce a velitel trůní v sajdkáře. Nikdy jsem nemohl sedět s někým jiným, ani později na střední. Učitelka tam ve třeťáku seděla vedle mě a říkala: Neberte si z něho příklad! A přitom mi pod stolem šmátrala po kolenou. Stěžovali si, že pořád chodím pozdě, ale já přitom dostával jedničky a dvojky. Neměli mě rádi hlavně proto, že jsem hodiny výtvarný výchovy pojímal jako rande se spolužačkou, bílou spolu - žačkou. Celou dobu jsme se drželi za ruce. Učitelka na výtvarku z toho vůbec nebyla odvázaná. Byla strašně netolerantní, plná předsudků. Řekla: Pane Hendrixi, dostavte se prosím okamžitě do ka - binetu. Tam to na mě vybalila: Co vás to napadá, chovat se takhle k bělošskému děvčeti? Já na ni houkl: Co má bejt, žárlíte snad? Začala řvát a já letěl ze školy. Nechám se snadno vytočit. 18

7 (JIMI STUDIUM NA STŘEDNÍ škole PŘEDČASNĚ UKONČIL V ŘÍJNU 1960, ByLO MU SEDMNÁCT.) Vzpomínám si, jak mě bez okolků vykopli ze školy. Řekli, že se mnou není pořízení Já jenom hrdě zařval z plných plic: Chcípni a v pekle hoř, ty školská pakárno! Čekáš a čekáš, a nic tě nepřichází spasit z nudného údělu života andělů. Pořád sekáš latinu a nikdy se nemusíš rvát, nikdy nedostaneš zálusk, prásknout za prvním rohem do bot. Ze školy jsem tedy vypadl dost brzy. Škola nebyla nic pro mě. Toužil jsem, aby se něco stalo, aby mě něco potkalo. Ze všeho nejdřív mi ale otec řekl, že si musím najít práci. A tak jsem potom pár týdnů pracoval. Pro tátu. Musel jsem dřít jako mezek. Celej den jsme tahali šutráky a cement. Všechny peníze shrábnul táta. Seděl na kase, neplatil mi ani vindru. Veškerej výdělek si prostě škudlil pro sebe. Nechtělo se mi hákovat takhle zadarmo, a tak jsem se radši začal poflakovat s jednou partičkou. Někdy jsme s pár kámošema zmlátili poldu a o půl hodiny později se mezi sebou sami zřezali jako koně. Jasně, při tomhle životním stylu nás občas zabásli, ale v lochu alespoň byla kvalitní strava. Většina poldů byli pěkní prevíti, ale našli se mezi nima i správní maníci. Byli takoví osobnější nemlátili do vás tak naplno a potom se i líp jedlo. Po nějaký době to všechno ale taky začala být hroz - ná nuda. 19

8 Spousta děcek z naší čtvrti to měla fakt těžký! Kristepane! Doma jsem to nemohl vystát. Párkrát jsem z domova zdrhnul, protože jsem byl nešťastnej, moc nešťastněj. Jednou jsem utekl po divoké hádce s tátou. Vlepil mi facku a já utekl. Když táta zjistil, že jsem pryč, málem se zbláznil, jak se o mě bál. Já se ale tehdy o pocity jinejch lidí moc nestaral. Nakonec jsem se teda vrátil, došlo mi, že se táta trápí. Tehdy jsem to nijak zvlášť neřešil, ale víte co, pořád je to můj táta. Neřek bych, že můj táta někdy věřil, že to někam dotáhnu. V jeho očích jsem byl zkrátka jenom zlobivý děcko. 20

9 Slzy mě spalují, pálí mě v očích a tam dole, hluboko v mojí duši Slzy spalují mou duši. Fajn, z tohohle města jednou vypadnu. Stanu se dítětem voodoo, učněm čaroděje. Pak se vrátím a tohle město koupím. Vrátím se a koupím tohle město a strčím si ho celý do boty, jen kousek možná nechám tobě! HEAR My TRAIN ACOMIN ( GETTING My HEART BACK TOGETHER AGAIN ), V LETECH 1967 AŽ 1970 NĚKOLIKRÁT NAHRANÁ, ALE ZA JIMIHO ŽIVOTA NEVyDANÁ SKLADBA. Jako kluk jsem někdy ze svého pokoje v prvním patře poslouchal večírky dospělých v přízemí, pouštěli si Muddyho Waterse, Elmorea Jamese, Howlin Wolfa a Raye Charlese. Neznělo to vůbec špatně, byl to správnej hukot. Když šli spát, vyplížil jsem se dolů, dojídal brambůrky a kouřil špačky. Potom v rádiu začínal pořad The Grand Ol Opry a já poslouchal. Hrávali tam opravdoví frajeři, kytarová klasa těch časů. Prvním kytaristou, o kterým jsem měl ponětí, byl Muddy Waters. Jednu z jeho desek jsem slyšel už jako hodně malej kluk, a vyděsilo mě to k smrti, protože jsem slyšel všechny ty neskutečný zvuky. Páni! Co to je, co se to děje? Každopádně to bylo skvělý. Měl jsem rád starýho syrovýho Muddyho Waterse, ještě když měl v kapele jenom dvě kytary, harmoniku a basovej buben. K mým oblíbeným písničkám patřily věci jako Rollin And Tumblin tenhle opravdu dřevní kytarovej sound. 21

10 Můj táta tancoval a cinkal na lžíce. Mým prvním nástrojem se stala harmonika, to mi mohly bejt tak čtyři roky, počítám. Potom přišly housle. Vždycky jsem miloval strunné nástroje a klavír, toužil jsem ale po něčem, co bych si s sebou mohl vzít domů nebo kamkoliv. A klavír jsem si domů přinést nemohl. A pak jsem se zbláznil do kytar. Zdálo se, že ať přijdete na návštěvu ke komukoliv, všude se nějaká povaluje. Táta jednoho kamaráda jednou večer trošku přebral a prodal mi svoji kytaru za pět dolarů. Nevěděl jsem, že musím nasadit struny obráceně, protože jsem levák, ale prostě mi na tom něco nehrálo. Pamatuju, jak jsem si říkal: Počkat, v tom je nějakej háček. Nakonec jsem teda struny přehodil, ale když jsem skončil, kytara byla pořád příšerně rozladěná. O ladění jsem neměl páru, tak jsem vyrazil do obchodu s hudebními nástroji a trošku si cvičně zatrsal na kytary, který tam měli. Potom už jsem uměl naladit i tu svou. Bylo mi asi čtrnáct nebo patnáct let, když jsem začal hrát na kytaru. Hrával jsem doma na dvorku, kde se časem začala shlukovat děcka ze sousedství, a prej že to zní fakt dobře. Pak mě ale kytara otrávila a na chvilku jsem ji nechal ležet ladem. Teprve poslech Chucka Berryho můj zájem znovu oživil. Naučil jsem se všechny možný riffy. Žádné hodiny hry na kytaru jsem nikdy nebral. Učil jsem se hrát podle desek a rádia. Miloval jsem svoji muziku, brácho. Doma v Seattlu jsem chodíval na zadní verandu, protože jsem nechtěl celej den trčet uvnitř, a s kytarou jsem doprovázel puštěnou desku Muddyho Waterse. Chápeš, nic jiného mě absolutně nebralo, jenom hudba. Snažil jsem se hrát jako Chuck Berry a Muddy Waters. Snažil jsem se od nich všechno naučit, pochytit všechno, co se tenkrát neslo z rádia. 22

11 V sedmnácti jsem ještě s několika dalšími kluky dal dohromady svoji první skupinu, ale nějak jsem mezi nima zanikal. Nejdřív mi to nedocvaklo, ale asi po třech měsících jsem pochopil, že si musím opatřit elektrickou kytaru. Tou první se stala kytara značky Danelectro, kterou mi koupil táta. Tahle koupě ho chudáka musela na dlouho dočista zruinovat. Nejdřív jsem mu ale musel dokázat, že opravdu umím hrát. Řek bych, že v těch dobách se mi prostě líbil jednoduchej rock n roll. Hrávali jsme věci od lidí, jako byli třeba The Coasters. Na tom ale nesejde, vždycky musíš stejně udělat to samý, než se přidáš ke kapele. Musíš podniknout úplně stejný kroky. I já jsem se nejdřív začal rozhlížet po místech, kde bych mohl hrát. Vzpomínám si, že moje první veřejné vystoupení proběhlo ve zbrojnici, tahle patřila Národní gardě, každej jsme si přišli na pětatřicet centů a tři hamburgery. Začátky pro mě nebyly vůbec jednoduchý. Znal jsem všehovšudy tak tři písničky, a když nadešel čas našeho nástupu na jeviště, rozklepal jsem se jako osika, takže jsem musel hrát schovanej za oponou. Vylézt před lidi jsem si prostě netroufnul. Konkurence ti taky moc nepřidá, srdce ti spadne do kalhot, nejradši bys vzal nohy na ramena. Slyšíš hrát tucty různých kapel, a každej kytarista ti vždycky připadá tisíckrát lepší, než jsi ty sám. Většina lidí to v tomhle bodě vzdá, ale nejlepší je kousnout se. Prostě vydržet, bušit do toho dál. Občas z toho budeš tak frustrovanej, že bys tu zatracenou kytaru nejradši rozmlátil, ale všechny tyhle pocity prostě patří k učení. Pokud u toho vydržíš, dočkáš se odměny. Jestliže jseš dost paličatej, nakonec to zmákneš. 23

12 Ve snech jsem často vídal čísla jedna, devět a dvě šestky. Měl jsem strašně podivný pocity, jakože tady mám nějaký poslání a že jednou dostanu šanci. U kytary jsem zůstal a vydřel to ze sebe, protože jsem zkrátka neměl nic jiného. Ach táto, jednoho dne ze mě bude hvězda, budu slavnej! Dokážu to, chlape! Chlapeček ztracený ve snu, jednoho dne mu duše vylezla nosem a vítr ji odvál pryč. Z nebes se vynořila ruka a připnula mu na hruď metál. Zazněl hlas, dej se na cestu, příteli, a ukaž, co v tobě je. ASTRO MAN, 1969/

13 (V KVĚTNU 1961 ByL JIMI ZADRŽEN ZA JÍZDU V KRADENéM VOZE. VyVÁZL S DVOULETýM PODMÍNĚNýM TRESTEM, KDyŽ VEŘEJNý OBHÁJCE SLÍBIL SOUDCI, ŽE JIMI NARUKUJE DO ARMÁDy.) Jimi k soudci: Je to tak, pane. Už nějakou dobu přemýšlím, že bych se rád stal Křičícím orlem. 1) Bylo mi osmnáct. V kapse jsem neměl ani vindru. Zrovna mě pustili z chládku, kde jsem si poseděl sedm dní za jízdu v kradeném autě, i když já teda nevěděl, že bylo kradený. Spočítal jsem si, že dřív nebo později budu muset tak jako tak narukovat, takže jsem napochodoval do první náborové kanceláře, která mi přišla do cesty, a přihlásil se dobrovolně. Tehdy jsem taky uvažoval, že bych se mohl živit hraním, jenže kytarista jsem si mohl říkat jen sotva. Uměl jsem zahrát všehovšudy asi tak čtyři písničky. Trocha obvyklého začátečnického randálu, nic víc. Chtěl jsem si všechno odbýt, než se začnu snažit o opravdovou hudební kariéru, aby mě pak nemohli zničeho - nic povolat, když se to třeba zrovna začne vyvíjet slibně. Neměl jsem žádnou hudební průpravu, takže jsem nemohl narukovat jako muzikant. Došlo mi, že si prostě musím odkroutit normální vojnu, takže už bylo v podstatě jedno, kde. A tak jsem si vybral paragány. Rozhodl jsem se tak hlavně z nudy, jenže teprve armáda mě naučila, co je to nuda. Neexistuje nic jednotvárnějšího než strávit celej den škrabáním brambor. Od první chvíle jsem armádu nenáviděl. 25

14 (KRÁTCE PO SMRTI JIMIHO MATKy LUCILLE SE K HENDRIxOVýM NASTĚHOVALA ALOVA NOVÁ PŘÍTELKyNĚ WILLENE SE SVOU DCEROU WILLETTE.) DOPIS DOMů, ČERVEN 1961 Vážený pan James A. Hendrix s manželkou, no, už asi bylo načase, abych napsal. Měli jsme tady ale spoustu práce. Jak se tam všichni máte? Opravdu doufám, že dobře. Počasí tady máme hezký, až na to, že občas strašně fučí, protože jsme jenom dvě míle od oceánu. Moc vám toho sdělit nestihnu, ještě před odchodem na kutě totiž musíme naše kasino trochu vypulírovat. Chtěl jsem vám jenom dát vědět, že ještě žiju, i když popravdě řečeno spíš jen z posledních sil přežívám. Ostříhali mi všechny, myslím fakt všechny vlasy a musím se holit. Dosud jsem se holil jenom dvakrát a to počítám i dnešní večer. Domů se dostanu nejdřív tak za dva měsíce a to ještě když budu mít kliku. Procházíme totiž základním výcvikem, proto se odtud nemůžu hnout. Jsem tady sice teprve týden, ale připadalo mi to jako měsíc. Čas se vážně příšerně vleče, i když tady máme pořád napilno. Jak jde zahradničení? Doufám, že kšefty šlapou dobře. Říkám si, že být v armádě je snad nákladnější než žít jako civilista. Museli jsme si už nakoupit fůru věcí, pytel na prádlo za dolar, dřevěnou formu na tvarování vojenské čepice za dolar sedmdesát pět, dva zámky po osmdesáti centech, tři ručníky po padesáti centech, poštovní potřeby za dolar pětasedmdesát, ostříhání stálo taky dolar, souprava na pulírování bot dolar sedmdesát, břitvu na holení, žiletky a pěnu taky za dolar sedmdesát centů, odznaky za padesát centů. Takže to tady ani po finanční stránce nejspíš nebude taková pohoda, jak jsem si nejdřív myslel Peníze dostaneme až 30. června 1961, tak bych se rád zeptal, jestli 26

15 bys mi nemohl poslat pět nebo šest dolarů. Při nástupu nám dali kapesné jenom pět babek a všechno už vylítlo komínem, až na dolar padesát a s tím tady dlouho nepřežiju. Jestli mi peníze můžeš poslat, můžu ti je vrátit a vrátím ti je na konci tohohle měsíce. Všechno bude mnohem lepší, až nás umístěj. Chce to jenom přečkat tenhle první bláznivej měsíc v přijímači, kterej nás takhle ruinuje. Takže teď už opravdu musím končit. Prosím, napiš mi taky, až budeš mít chvilku, a poreferuj, co je tam u nás nového. Dej za mě všem pusu babičce, Gracii, Willie May, strejdovi Frankovi, Betty, atd. atd. S láskou, James P. S. Kdybys mi těch pár babek mohl poslat co nejdřív díky. Výcvik byl vážně drsnej. Nic horšího jsem v životě nezažil. Pořád tě zkouší, kolik vydržíš. Třeba taková legrace, které jsme říkali oběšencova agonie. Nechají tě v postroji pověšeného na laně s nohama jen pár centimetrů nad zemí. Někdy ses tam takhle houpal klidně hodinu, a když postroj třeba jen trošku neseděl, bylo to peklo. Snažili se nás zocelit takže jsme spali v blátě. Všechno jenom proto, aby zjistili, kolik vydržíš. Vydržel jsem to. Byl jsem pevně odhodlanej nepodělat se z toho, nevybouchnout. DOPIS DOMů, ŘíJEN 1961 Drahý táto, právě jsem dostal tvůj dopis a moc rád slyším, že se ti daří dobře a že jste s Leonem 2) spolu. Překvapilo mě to a jsem vážně štastnej, protože dobře vím, jak se tam musíš teda spíš jak ses tam musel bez něho cítit osaměle. Přesně tak mi totiž je, když začnu vzpomínat na tebe a zbytek rodiny 27

16 a Betty. Vyřiď Leonovi, ať kouká sekat dobrotu, přesně jak jsi to říkával mně, později v životě se mu to vyplatí. Hrozně rád taky slyším, že sis opatřil televizi, však vím, jak se vždycky snažíš barák udržet v cajku. Ať ti jde práce od ruky a já se mezitím vynasnažím neudělat ostudu názvu naší výsadkářské jednotky. Budu na sobě tvrdě makat a dám do toho všechny síly. Já už se postarám, aby celá Hendrixovic rodina měla právo nosit nášivku Křičících orlů, 101. výsadkové divize armády Spojených států amerických (úsměv)! Nedělej si žádný vrásky, až se zase uvidíme, na uniformě už se mi bude vyjímat tahle nášivka cti. Teda doufám. Tatínkovi Hendrixovi s láskou, tvůj syn James P. S. Prosím, pošli mi co nejdřív moji kytaru opravdu ji teď potřebuju je pořád schovaná doma u Betty 3). Z JINéHO DOPISU DOMů Poslední dva týdny nic jiného než kondiční výcvik a buzerace. Potom mažeš do školy seskoků, kde teprve začne to pravé peklo. Udřou tě k SMRTI! Řev a atmosféra strachu při všem, co děláš. Každou chvilku sebou musíš plácnout a udělat 10, 15 nebo 25 kliků takže celej den ryju držkou v tennesseeský hlíně nebo v mokrejch pilinách, to všechno při teplotách kolem šesti stupňů pod nulou. Umějí nám vážně zatopit a půlka kluků to už vzdala. Takhle tady oddělují zrno od plev, opravdové chlapy od smrkáčů. Modlím se, abych všechno zvládnul a dostal se na stranu chlapů. Musel jsem si koupit dva páry paragánskejch bot a čtyři soupravy na míru ušitejch uniforem, k tomu dvacet nášivek Křičících orlů. Víš, co to znamená? Že jsem se fakt dostal k 101. výsadkové divizi, posádkou ve Fort Campbell, Kentucky no vážně, nekecám! 28

17 DOPIS DOMů, LISTOPAD 1961 A je to, jsem vážně tady, zrovna jak jsem si to přál, u 101. výsadkové Třetí den jsme skákali z asi desetimetrové věže. Byla to skoro sranda. Ve skupině nás bylo kolem sto padesáti, já šel na řadu mezi prvními devíti. Když jsem po schodech šplhal k vrcholu věže, šel jsem hezky pomalu, prostě pěkně v klidu. Tři kluci přede mnou to nahoře nezvládli. Prostě se jenom jednou mrkli pod sebe a nešli do toho. Odmítnout můžeš kdykoliv. Trošku mě to zviklalo, když jsem stoupal po těch schodech, ale zabejčil jsem se, že ať se stane cokoliv, já to zkrátka nevzdám. Když jsem vylezl nahoru, instruktor seskoků mi na postroj přicvaknul takový dva řemeny, plácl mě po zadku a zařval přímo do ucha Jeď, jeď, JEĎ! Na vteřinku jsem zaváhal a pak už jsem jenom cítil, jak padám. Zničehonic, když napnuté lano zase utáhlo všechnu volnost, to se mnou jako s bičem prásklo zpátky nahoru, kde jsem se musel čapnout provazu a slanit dolů. Když jsem takhle klouzal k zemi, měl jsem nohy u sebe, ruku na rezervě a bradu přitisknutou na prsa. Dole jsem se rozpleskl v písečné duně. Jasně, potom nám ukázali, jak nadzvednout nohy a přenést se přes ni. Jenže to už jsem měl naraženou kostrč. No nic, byla to nová zkušenost. S láskou, James Seskoky s padákem to byla nejspíš ta vůbec nejlepší věc na celým pobytu v armádě. Skočil jsem si asi pětadvacetkrát. Větší vzrůšo jsem do té doby nezažil. Když vydržíš nechat oči otevřené, je to obrovská švanda, přesně, jak čekáš. První seskok je naprosto neskutečnej. Sedíš v letadle a teď si vem, že někteří kluci ještě NIKDY neletěli. Tyhle zobáci pak během letu zvraceli do ohromného kýble, do takový popelnice bez víka posazený uprostřed paluby. 29

18 Bylo to skvělý! A potom se letadlo rozeřve jako obrovskej pták: KRRRRRÁÁÁÁÁÁÁÁ, duní, burácí a třese se, vidíš jenom, jak nýty poskakujou nahoru a dolů, jako by se každou chvíli měly urvat. Hlavou ti běží: Co tady krucinál dělám? Dřepíš tam u dveří a pak najednou: Další! Pohyb, pohyb! Na vteřinku mi hlavou problesklo něco jako: Jseš blázen! Tělo chvilku nepozná, jestli padáš nebo naopak letíš vzhůru, připomíná to pocity, který míváš ve snech. Je to skoro jako omdlít, je to skoro jako plakat a tobě se přitom strašně chce smát. Je to tolik osobní, protože jakmile vylítneš ven, všechno kolem úplně ztichne. Slyšíš jenom vítr šššššššššššššššššššš asi takhle. Je to ten nejosamělejší pocit na světě. 30

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání Ale já jsem se chtěla o Jirkovi Hrzánovi dozvědět něco bližšího. Tak jsem o něm začala psát sama. No, sama jak se to vezme. Pročetla jsem dostupné materiály, ale především jsem na něj nechala vzpomínat

Více

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33 V poslední době se vám velmi daří. Vydali jste novou desku, sbíráte jedno ocenění za druhým a jste uprostřed vyprodaného turné. Co plánujete po jeho zakončení? 1 / 6 Turné se sice blíží ke svému závěru,

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ 1 Copyright Radomír Hanzelka, 2013 www.radomirhanzelka.cz Všechna práva vyhrazena Vytiskla a vydala: Nová Forma s.r.o. www.novaforma.cz Vydání první ISBN 2

Více

Petra Soukupová. K moři

Petra Soukupová. K moři Petra Soukupová K moři Brno 2011 Petra Soukupová, 2007 Host vydavatelství, s. r. o., 2007, 2011 (elektronické vydání) ISBN 978 80 7294 420 0 Rodičům PETROVY DVĚ ŽENY 1/ Petr a Magda se potkávají Magda

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

1 NA CHALUPU, KAM NECHCI

1 NA CHALUPU, KAM NECHCI 1 NA CHALUPU, KAM NECHCI Za výzo jsem dostal od mámy a Richarda Nintendo. Chtěl jsem ho nechat doma, aby bylo jasný, že si mě za dárek, i když je suprovej, nemůžou koupit. Stejně to vymyslel on, mamka

Více

3. Kousky veršů (Poupata)

3. Kousky veršů (Poupata) 1. esta poslední kapky (Poupata) mi mi 1. Sklenici vína dolej nám, ó, Pane, mi mi dokud tam na dně něco zbejvá, Pane, nebudem vědět o těle, duše se vínem umeje, nebudem bdít a nebudem spát, ó, Pane. 2.

Více

m.cajthaml Na odstřel

m.cajthaml Na odstřel m.cajthaml Na odstřel Ach Bože! zakřičel směrem všude tam, kde nic nebylo. William Eastlake I. Já ho vůbec neznal. Teda předtím jsem ho vůbec neznal. I když bydlíte v jednom městě, tak nemůžete znát všechny

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

2. Čisté víno (Sem tam)

2. Čisté víno (Sem tam) 1. Čekání na zázrak (Sem tam) H # 1. Už padá půlnoc, zní jen můj těžký krok, oblohou snáší se k zemi mráz, vítr ztichl, zbyl jenom úplněk, () i čas zůstal na chvíli stát. 2. jinak nic, pouze průhledný

Více

Bůh povznese Josefaotroka

Bůh povznese Josefaotroka Bible pro děti představuje Bůh povznese Josefaotroka Napsal: Edward Hughes Ilustrovali: M. Maillot; Lazarus Upravili: M. Maillot; Sarah S. Přeložila: Majka Alcantar Vydala: Bible for Children www.m1914.org

Více

No, jednou jsem takhle poprvé snědla moc třešní a pak jsem to zapila vodou.

No, jednou jsem takhle poprvé snědla moc třešní a pak jsem to zapila vodou. 40.V Ý S T U P Eva, Bára (EVA s BÁROU stojí na lávce, hraje Bářin magnetofon) Mami, byla jsi taky někdy takhle zamilovaná? Nemyslím do táty, myslím úplně poprvé? První láska! Když jsi cítila, že je to

Více

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi!

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi! JEŽÍŠ UČITEL Když začal Ježíš kázat, učil lidi, co mají dělat, aby byli dobří, a aby jim za to Pán Bůh žehnal. Říkal lidem: Máte v nebi dobrého Otce. Mějte ho rádi a takto se k němu modlete: Otče náš,

Více

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let Cítím se klidný. Já přece nemám sebemenší důvod, abych lhal. Nepociťuji smutek, ani stín strachu, je to jen vyrovnání, blažený smír. Všechny

Více

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být

Více

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ LAURA MARX FITZGERALDOVÁ Poklekl ke mně a rukama zacákanýma od barev sevřel má ramena. Není kouzelná. Je dost těžké tuhle sklenici naplnit. Je těžké ty peníze vydělat a ještě těžší je uchovat. Přesunul

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,

Více

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko e- kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena.

Více

Trik. Pak ses probudil a vzpomněl si, kde jsi.

Trik. Pak ses probudil a vzpomněl si, kde jsi. Část první Trik Trik Ty dvě děti, chlapci, seděly těsně vedle sebe, zmáčknuté k sobě velkými opěrkami starého křesla. Ty jsi byl ten vpravo. Teplo druhého chlapce bylo tak blízké, přesouval pohled od

Více

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí.

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. Jenom proto, že je hezky, každý čeká, že budete venku a skotačitˮ nebo tak něco. A když venku netrávíte každou vteřinu, hned

Více

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem

Více

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM ČTVRTÁ ITERACE Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM HLAVNÍ CESTA Do střechy elektromobilu bubnoval déšť. Tim cítil, jak ho brýle pro noční vidění nepříjemně tlačí do čela.

Více

Potrestat nebo nepotrestat

Potrestat nebo nepotrestat 3 Potrestat nebo nepotrestat Náš třetí seminář ještě nezačal. Lidé byli pořád seskupeni do malých hloučků a hluboce zabraní do konverzace. Zaslechla jsem útržky vět. Za to, co řekla, má měsíc domácího

Více

PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová

PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová Můžete si myslet, že půjčit si zápalku na ulici je docela jednoduchá věc. Ovšem každý člověk, který to kdy zkusil, vás ujistí, že tak to rozhodně není. A každý

Více

O letadélku Káňeti. Knihu od Bohumila Říhy. převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška.

O letadélku Káňeti. Knihu od Bohumila Říhy. převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška. O letadélku Káňeti Knihu od Bohumila Říhy převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška. Tomešovic rodině se narodila Anežka. O tři roky později se jim narodil kluk Vojta. -

Více

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

PRINCEZNY TO MAJÍ TĚŽKÉ JINDŘICH MALŠÍNSKÝ

PRINCEZNY TO MAJÍ TĚŽKÉ JINDŘICH MALŠÍNSKÝ PRINCEZNY TO MAJÍ TĚŽKÉ JINDŘICH MALŠÍNSKÝ JINDŘICH MALŠÍNSKÝ verše ALOIS KOLÁŘ PRINCEZNY TO MAJÍ TĚŽKÉ aneb POHÁDKY PRO ANIČKU 2015 Veškerá práva vyhrazena. Žádná část tohoto díla nesmí být přenášena

Více

DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL

DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL Pořadové číslo DUM 34 Jméno autora Mgr. Jana Levíčková Datum, ve kterém byl DUM vytvořen 11.6. 2012 Ročník, pro který je DUM určen 6. Vzdělávací oblast (klíčová slova) Jazyk a

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

O ČEM JE KNIHA. Tato kniha je o dívce, která vypravuje svůj příběh ze života. Pokut chceš, pojď se připojit k příběhu s ní. 1.

O ČEM JE KNIHA. Tato kniha je o dívce, která vypravuje svůj příběh ze života. Pokut chceš, pojď se připojit k příběhu s ní. 1. O ČEM JE KNIHA Tato kniha je o dívce, která vypravuje svůj příběh ze života. Pokut chceš, pojď se připojit k příběhu s ní. 1. Kapitola,,Děti, budu Vám vyprávět příběh. řekla Tereza,,A co? řekly obě děti.,,budu

Více

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat,

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, opustit všechny své kamarády a začít chodit do nové školy.

Více

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu.

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu. KAPITOLA 1 Můžeš si kousek poposednout? zeptala se Louisa, když přišla do obýváku. V ruce držela misku brambůrek. Frankie, který seděl na pohovce, se kousek posunul a při skl se na Charlieho. Dál už nemůžu,

Více

Většinu informací jsem už věděla, některé mě ale překvapily. Anorektiček je mi opravdu líto. Přednáška se mi moc líbila, byla zajímavě udělaná.

Většinu informací jsem už věděla, některé mě ale překvapily. Anorektiček je mi opravdu líto. Přednáška se mi moc líbila, byla zajímavě udělaná. Většinu informací jsem už věděla, některé mě ale překvapily. Anorektiček je mi opravdu líto. Přednáška se mi moc líbila, byla zajímavě udělaná. Asi jsem si to jen zopakoval a připomněl, co to vlastně přesně

Více

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu 3 Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu nacvičoval větu: Mám rakovinu mozku, došel jsem k názoru,

Více

Post Bellum Příběhy našich sousedů. Pan Adolf Lang se svým vnukem Karlem Hury, členem týmu

Post Bellum Příběhy našich sousedů. Pan Adolf Lang se svým vnukem Karlem Hury, členem týmu Post Bellum Příběhy našich sousedů Pan Adolf Lang se svým vnukem Karlem Hury, členem týmu Pan Adolf Lang se narodil 29. září 1936 v Pávově. Pochází ze šesti dětí. Rodiče byli velmi chudí. Hlavní obživou

Více

M. M. Cabicar PSTRUŽÍ SMRŤ

M. M. Cabicar PSTRUŽÍ SMRŤ 1 M. M. Cabicar PSTRUŽÍ SMRŤ 2 Copyright: Autor: M. M. Cabicar Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2014 ISBN: 978-80-7512-100-4 (epub) 978-80-7512-101-1 (mobipocket) 978-80-7512-102-8 (pdf) 3 Seděli

Více

Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství. Eroika

Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství. Eroika 1 2 Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství Eroika 3 Blanka Kubešová, 2008 Eroika, 2008 ISBN 978-80-86337-74-6 4 Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství 5 6 7 mámě 8 krajino dětství, chtěl bych se k

Více

Mentální obraz Romů AKTIVITA

Mentální obraz Romů AKTIVITA Cíle studenti jsou schopni vyjádřit představy asociace spojené se slovy průměrný Rom uvědomují si, že mentální obraz nemusí být plně v souladu se skutečností jsou schopni analyzovat svoje postoje a odhalit

Více

Vítám Tě na Červené Lhotě!

Vítám Tě na Červené Lhotě! Vítám Tě na Červené Lhotě! Jmenuju se Anton a jsem tu po staletí už komorníkem. Někteří z mých pánů se sice zpočátku podivovali mým způsobům, ale nakonec všichni pochopili, že na vodním zámku si lepšího

Více

Kněz se usměje a objímá brigádníka kolem ramen. Pojedete domů už na Velikonoce. Sám vás tam zavezu a předám rodině. K těm šatům přidáme ještě dárky

Kněz se usměje a objímá brigádníka kolem ramen. Pojedete domů už na Velikonoce. Sám vás tam zavezu a předám rodině. K těm šatům přidáme ještě dárky Škaredá středa Středa svatého týdne, říká se jí také škaredá středa. Proč? Máme před očima Jidáše, jednoho z dvanácti apoštolů, jak se domlouvá s farizeji. Na čem? Farizejové se rozhodli Ježíše zahubit.

Více

POKUS PRVNÍ. Život je drama

POKUS PRVNÍ. Život je drama POKUS PRVNÍ Život je drama (Je to literární klišé?) 1 Vítr nese semínko pampelišky Na hladinu rybníka? Na kousek hlíny? Do otevřených úst? Na šlehačkový dort? Do kouta chodby? Na betonový dvorek? Do praskliny

Více

Volnomyslné přírodní deníky

Volnomyslné přírodní deníky Volnomyslné přírodní deníky Karolína Tauberová 3. místo Próza do 23 let 1. 7. Dokud si vítr hraje s mými vlasy, kapky deště dopadají na tvář a slunce rozjasňuje oči, září mi úsměv na rtech a já cítím,

Více

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano?

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Dělám to teď dobře. Velice ráda Vás vidím! Já také, drahá, já také. Jste tak hezká! A toto je moje tchýně. Och, ano? Celá rodina je tady, dobrá! Dobrá, zpět k vaší poezii.

Více

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Nedokázala jsem si představit život bez ní a to i přesto, že

Více

Scénář pro videoklip Mariana Verze 0.9.2 (10.7.2004) Používám Marianu verze b, která měří 4:44 minuty.

Scénář pro videoklip Mariana Verze 0.9.2 (10.7.2004) Používám Marianu verze b, která měří 4:44 minuty. Scénář pro videoklip Mariana Verze 0.9.2 (10.7.2004) Používám Marianu verze b, která měří 4:44 minuty. Obsazení: Mariana krásná holka, tmavovlasá (španělský typ), dlouhé bílé šaty, červený šátek (třeba

Více

BLÁZEN kapo 2. intro: G G maj C G am G D. G 1. V listí a sám G maj nad hlavou mám. hvězdy a plno dětských snů G mraky dál jdou.

BLÁZEN kapo 2. intro: G G maj C G am G D. G 1. V listí a sám G maj nad hlavou mám. hvězdy a plno dětských snů G mraky dál jdou. BLÁZN kapo 2 FOOL HRT MMORY Blake Mevis/ H. Raclavský intro: maj am 1. V listí a sám maj nad hlavou mám hvězdy a plno dětských snů mraky dál jdou maj kreslí tu svou dalekou cestu k obzorům. am Po bílých

Více

Fantastický Svět Pana Kaňky

Fantastický Svět Pana Kaňky Fantastický Svět Pana Kaňky Adam Nehůdka je chlapec, jenž velmi rád četl knížky. Doma a ve škole se mu nikdy nic nedařilo, a tak byl poslán do Akademie pana Kaňky. Chodili tam chlapci, jejichž jména začínala

Více

NOCTURNO 2014. Do hlubin. Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí

NOCTURNO 2014. Do hlubin. Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí NOCTURNO 2014 Do hlubin Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí Jsme to, nejsme to my zakletý v jantaru váhání Dívej se na

Více

1. kapitola. Proč nic nejíte? Jím. Nejíte. Jím tolik, kolik potřebuju, nikdy jsem se nepřecpávala.

1. kapitola. Proč nic nejíte? Jím. Nejíte. Jím tolik, kolik potřebuju, nikdy jsem se nepřecpávala. 1. kapitola Proč nic nejíte? Jím. Nejíte. Jím tolik, kolik potřebuju, nikdy jsem se nepřecpávala. Nevypadáte, jako byste jedla tolik, kolik potřebujete. To vím líp než vy. Neřekla jsem to drze, jen s jistotou.

Více

JMENUJI SE: To je otisk mé ruky: Baví mě: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá.

JMENUJI SE: To je otisk mé ruky: Baví mě: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá. To jsem JÁ 1I JMENUJI SE: Baví mě: To je otisk mé ruky: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá. 2I Jmenuji se......... a je mi... let. Žiju společně s: Bydlím v: Nejvíc

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

ŠKOLTÝN. Školní časopis Základní školy v Týnci nad Labem 15. ročník Číslo 3

ŠKOLTÝN. Školní časopis Základní školy v Týnci nad Labem 15. ročník Číslo 3 ŠKOLTÝN Školní časopis Základní školy v Týnci nad Labem 15. ročník Číslo 3 Obsah 1. Lyžařský výcvikový kurz 2. Tři králové, zápis do 1. třídy 3. Zimní škola v přírodě 4. Vánoční laťka, florbal starší dívky

Více

Podpořte vydání knihy Básní a Energetických obrázků Duchovní léčitelky. S fotografiemi

Podpořte vydání knihy Básní a Energetických obrázků Duchovní léčitelky. S fotografiemi Podpořte vydání knihy Básní a Energetických obrázků Duchovní léčitelky S fotografiemi Část peněz ze zisku této knihy věnuje na podporu centra www.nightlife.mypage.cz Brána k uzdravení Těla, Duše i Světa.

Více

Já se rozhodla vidět hvězdy. Je na nás, jak se rozhodneme. Je totiž důležité vstát a začít nanovo a věřit! Věřit v sebe a vlastní sílu dokázat i

Já se rozhodla vidět hvězdy. Je na nás, jak se rozhodneme. Je totiž důležité vstát a začít nanovo a věřit! Věřit v sebe a vlastní sílu dokázat i Hleděli dva vězni z okna ven, jeden viděl hvězdy, druhý bláto jen. Já se rozhodla vidět hvězdy. Je na nás, jak se rozhodneme. Je totiž důležité vstát a začít nanovo a věřit! Věřit v sebe a vlastní sílu

Více

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007 Úvod Zdravím vás všechny a vítám vás. Jsem moc rád, že jste dnes dorazili. Dnes začneme spolu mluvit o penězích. Vím, že je to velice kontroverzní téma. Ne jenom z pohledu lidí mimo církev. Nedávno zveřejnili

Více

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti.

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti. Kapitola 1 Už to máš? zeptala se Olivia Abbottová mámy. Olivii se konečně podařilo přimět tátu, aby si dal pauzu od svého pravidelného úterního maratonu tai-či tím, že mu zatřepala pompony přímo před obličejem,

Více

TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003

TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003 TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003 TMA SE SNÁŠÍ NA MĚSTO TAK TĚ PROSÍM BUĎ SE MNOU UPÍR KROUŽÍ KOLEM NÁS SCHOVEJ HLAVU POD POLŠTÁŘ ZKOUŠÍM TO DÁL R. ZKOUŠÍM TO DÁL DOTKOUT SE OBLAKŮ ZKOUŠÍM TO DÁL DOTKNOUT SE HVĚZD

Více

Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace

Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Název : Malý princ, Antoine de Sain - Exupéry Autor: Mgr. Jitka Řádková Ročník: 3. ročník

Více

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz Bylo mi teprve 17, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Hlavou mi svištělo, že chci studovat, užívat si života, a že mě naši zabijou. Ti nám ale nakonec pomohli ze všech nejvíc. S prckem to dnes už skvěle

Více

Alison Gross Am G C E7 Am G C Dm E7 1. Když zapadlo slunce a vkradla se noc a v šedivých mracích se ztrácel den, Am G C E7 Am G Am a když síly zla ve tmě převzaly moc, tu Alison Gross vyšla z hradu ven.

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

Kabát. Tomáš Dušek. Sehnal jsem kabát. Starý vojenský. Podobný, jaký nosil Dobrý voják Švejk. Prošel první světovou válkou.

Kabát. Tomáš Dušek. Sehnal jsem kabát. Starý vojenský. Podobný, jaký nosil Dobrý voják Švejk. Prošel první světovou válkou. Kabát Tomáš Dušek Sehnal jsem kabát. Starý vojenský. Podobný, jaký nosil Dobrý voják Švejk. Prošel první světovou válkou. Tyhle kabáty jsou už k nesehnání a cena bývá vysoká. Dost jsem za něj zaplatil,

Více

"Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně.

Marcela, představila se nejistě a téměř kajícně. "Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně. "Ivan Toman," zareagoval stereotypně jako po každém zazvonění telefonu, a teprve poté si uvědomil, kdo volá. "To jsi ty, Marcelo?" nechtěl věřit tomu,

Více

Já hraji na klávesy - N. Matesová

Já hraji na klávesy - N. Matesová L. Šindlerová Já hraji na klávesy - N. Matesová Na klávesy hraju letos poprvé, ale už umím mnoho písniček, například Maličká su, Když jsem jel do Prahy, Vadí nevadí, Okoř a mnoho dalších písniček. Na klávesy

Více

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla podle Roalda Dahla B yl jednou jeden starý pán, kterému bylo 87 let a jmenoval se Labon. Celý svůj život to byl klidný a mírumilovný člověk. Byl velmi chudý, ale velmi šťastný. Když Labon zjistil, že má

Více

Ano, které otevírá dveře

Ano, které otevírá dveře ČTVRTÝ PRINCIP Ano, které otevírá dveře Kdykoli objevím lidskou činnost, která funguje v praxi, okamžitě běžím k počítači, abych zjistil, jestli bude fungovat i teoreticky. typický ekonom Já jsem si řekla

Více

OBSAH. - Čínská báseň - Týden prvňáčků - Můžete si přečíst - Tvorba dětí ZŠ Krestova - Jak vyrobit krabičku

OBSAH. - Čínská báseň - Týden prvňáčků - Můžete si přečíst - Tvorba dětí ZŠ Krestova - Jak vyrobit krabičku 1/2015 OBSAH - Čínská báseň - Týden prvňáčků - Můžete si přečíst - Tvorba dětí ZŠ Krestova - Jak vyrobit krabičku Čínská báseň beseda pro žáky 8. tříd Jako každý rok, tak i letos v knihovně proběhla beseda,

Více

... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval,

... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval, ... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval, my jsme byly s maminkou vlastně šťastné, měly jsme, a teď já ovšem také mám, ty všední denní problémy, kdo je nemá,

Více

Deník,,správnýho psa

Deník,,správnýho psa Deník,,správnýho psa Ne, ne, ne a ještě jednou ne! Neolíznu tě! A nekoukej tak na mě! Opakoval jsem, ale marně. Aneta se na mě pořád koukala svýma smutnýma očima a musím říct, že tohle jí jde fakt dobře.

Více

Mgr. et Bc. Michael Novotný. Veršované pohádky

Mgr. et Bc. Michael Novotný. Veršované pohádky Mgr. et Bc. Michael Novotný Veršované pohádky Copyright Autor: Michael Novotný Ilustrace: Barbora Lišková Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2015 ISBN: 978-80-7512-337-4 (epub) 978-80-7512-338-1 (mobipocket)

Více

Obsluhoval jsem zlatou generaci

Obsluhoval jsem zlatou generaci PETRA NAHRADIL ÁDA Všichni mi říkají Áda. Tedy ti, co mě znají. Trenéři, hráči, lidi kolem hokeje, dokonce i v médiích jsem býval jmenovaný jako masér Áda Bílek. Místo skutečného křestního, jež bylo a

Více

Televizní expert. Michael Sodomka

Televizní expert. Michael Sodomka Televizní expert Michael Sodomka AKT I Scéna 1 Prázdná hospoda, pouze hospodský stojí za barem, vchází druhý muž, Karlík, míří za hospodským. Nazdar! Čau, Karliku. Moc plno tu teda nemáš. No nemám. Co

Více

Chaloupka. Blbe, sotva jsem zabrala a ty tu děláš takovej randál.

Chaloupka. Blbe, sotva jsem zabrala a ty tu děláš takovej randál. Chaloupka Ten les je nějakej divnej. A že jsem už lesů prošel dost. Lesy jsou různý. Hustý, řídký, tmavý, smíšený, smrkový, borový, nebo třeba zabordelený. Tenhle ne. Tenhle je prostě divnej. Takovej tichej.

Více

Recenze klientů Lůžkového oddělení následné péče

Recenze klientů Lůžkového oddělení následné péče Recenze klientů Lůžkového oddělení následné péče r. 2015 - Zdravotnický personál dělá vše pro to, aby pacient opět dostal chuť do života podle stávajících možností. - Dodržování doby návštěv. Ve 14 hod.

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

JEŽÍŠ JE PRAVÝ BŮH Ježíš nám svými zázraky dal poznat, že je Pán všech věcí. Mohl dělat zázraky, protože byl Bůh. Katechismus o tom říká: Ježíš vrátil v pouhém okamžiku slepým zrak, hluchým sluch, němým

Více

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý.

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý. Dnes ráno se mi vstává líp. Hlava mě nebolí a dokonce se mi už ani nemotá. Jsem desátý den po otřesu mozku a stále špatně spím. V nákupním centru nás s dcerou napadl cizí vyšinutý chlap a poranil mi krční

Více

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně Dýchání Petr Mezihorák na rozjezd tma lisuje obrazy zvýrazňuje hrany půlnoční štěkot psa virtuos v oboru ticha připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně jako štěkot psa struktura odpoledne

Více

U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou

U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou 40 U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou Budova Opery se vypínala na malém výběžku obklopeném mořem. Stavbě dominovaly bílé oválné trojúhelníky. Takže z

Více

KAPITOLA PRVNÍ. Vánoční prázdniny

KAPITOLA PRVNÍ. Vánoční prázdniny KAPITOLA PRVNÍ Vánoční prázdniny Byl poslední týden před vánočními prázdninami a všechna děvčata v Gaylandově škole se už těšila na Vánoce. Anna seděla u snídaně a v ruce držela dopis. Hele, podívej, to

Více

Telefonní budka. Varovný telefonát

Telefonní budka. Varovný telefonát MEZI NEBEM A ZEMÍ Mezi nebem a zemí Telefonní budka Tohle se prý stalo nedávno, někde na Kladně. Jednu mladou dívku právě proti její vůli opustil přítel a k tomu se přidaly jak problémy ve škole, tak

Více

OSTRUŽINY. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009

OSTRUŽINY. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009 OSTRUŽINY Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009 1. BÁSNÍCI (od puero) 2. Sonáta pro srpnový večer (od Verena) 3. Ve vaně (od milancholik) 4. (M.) Vzkaz lásky (od ivkaja) 5. Ach, vodo (od nostalgik)

Více

Figuriny. "Ha-ha-ha! " začala se řehotat Katarina,když ožila. "Hi-hi-hi!" odpovědi se jí dostalo od Anabely.

Figuriny. Ha-ha-ha!  začala se řehotat Katarina,když ožila. Hi-hi-hi! odpovědi se jí dostalo od Anabely. Figuriny "Ha-ha-ha!" bylo první, co figuríny řekly, když v buticích, výkladech obchodů a v skladištích velkoobchodů začaly ožívat. Každá jedna figurína se začala smát. Jakoby chtěla popřít tu nepřirozenou

Více

Pastorale. Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20. Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv

Pastorale. Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20. Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv Pastorale Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20 Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv Hudba: Bohdan Mikolášek Liturgie: Jana Mikolášková Nebojte se! Liturgická vánoční slavnost pořad:

Více

To se opravdu muselo? No, tak chodili všichni až na jednu spolužačku, jejíž rodina měla hospodářství, jinak všichni.

To se opravdu muselo? No, tak chodili všichni až na jednu spolužačku, jejíž rodina měla hospodářství, jinak všichni. 1 Pro svůj projekt jsem si vybrala svoji maminku. Je jí 37 let, pochází z Podkrkonoší z malé vesničky Havlovice, kde od šesti do dvanácti let navštěvovala tamní mateřkou a základní školu. Ve dvanácti letech

Více