Komunikace a sloh. 1. a) Co byste řekli o autorovi tohoto úryvku? b) Zjistěte, co znamená do klinče. c) Interpunkce doplňte 10 chybějících čárek

Transkript

1 Komunikace a sloh 1. a) Co byste řekli o autorovi tohoto úryvku? b) Zjistěte, co znamená do klinče. c) Interpunkce doplňte 10 chybějících čárek Tečky Vyrozuměl jsem, že vytečkované výrazy mají čtenáře uchránit před mravní úhonou. Na mě působí zcela opačně. Opakuji si nad nimi celou sadu hanbatých slov, která znám. Jak jinak bych se mohl rozhodnout, který výraz správně zapadne do předestřené doplňovačky? Čeština je jazyk bohatý a zdravý. Skýtá řadu možností, jak tečky obsadit. Proto mám rád autory, kteří volbu usnadňují aspoň přesným počtem teček. Tedy způsobem, kdy jeden puntík zastupuje jedno písmeno. Kdy tečka plní úlohu spartakiádní značky a čeká na svého cvičence. Někteří trestuhodně tečkování odbývají mám na mysli autory, kteří umějí počítat jen do tří. Jako čtenář se dostávám do klinče. V povídce o dlaždiči, který svému kolegovi říká Jdi do..., Tondo, jsem skutečně nebyl schopen doplnit žádné příhodné slovo na tři. Pochybuji, že sám Tonda by to dokázal. I zcela přesný počet teček vyžaduje nejednou značné soustředění. Trvalo mi celou minutu, než jsem vysoukal z mozku patřičné podstatné jméno, jehož 1. pád jednotného čísla byl v knížce vymezen šesti tečkami. A to se nepokládám za začátečníka. Zvládnete magickou šestku rychleji? Hovado, říkáte? Slabý kalibr na šest; jinou možnost neznáte? Nad daným počtem teček se někdy vyrojí příhodné možnosti dvě, tři... (tři tečky, které jsem právě teď napsal, neznamenají žádný hanbatý výraz, ale doznívající větu). V takovém případě záleží na našem architektonickém citu, který z obratů zazdíme do proluky ve větě. Výběr spočívá jen a jen na nás. Nejnáročnější je volba u starších děl, kde tečkování bylo zvlášť v oblibě. Odkud vědět, jak si nadávali v 19. století? Přitom nemáme možnost spoléhat na kontrolu jako v křížovce, kde se protínají vodorovné a svislé řádky v jednom písmenu. Kdepak, tady se řeší rovnou tajenka. Kdyby aspoň na poslední stránce bylo vyluštění! Z knihy Slepičí krok Rudolfa Křesťana 2. Přečtěte si pokyny Jak se chovat při zavalení sněhovou lavinou a pak diskutujte o tom, které charakterové vlastnosti by se člověku v takové situaci hodily a které by naopak byly na překážku (nezávisle na tom, které vlastnosti máte vy) Jak se chovat při zavalení sněhovou lavinou Nepropadejte panice a bojujte o život! Okamžitě se vyzujte z lyžařského vázání, lyže, hole a případná zavazadla (tlumoky) rychle odhoďte. Neutíkejte nebo nesjíždějte, před lavinou neutečete. Využijte ale čas, který zbývá před závalem. Pokud jste na okraji laviny, zkuste uskočit stranou na pevný sníh, kámen nebo se zachytit stromu či porostu. Máte-li štěstí a jste zasaženi pouze okrajem laviny, snažte se rychle vyhrabat a uniknout dále stranou, může přijít další lavinová vlna. Jste-li přímo v mase sněhu, snažte se ze všech sil zbrzdit svůj pád do údolí a zůstat pokud možno na jejím povrchu. Zkoušejte se obrátit zády ke stráni, rukama a nohama činit pohyby

2 podobající se plavání ve vodě na znak. Ústa držte pevně zavřená, v okamžiku závalu si je spolu s nosem ochraňte jednou rukou. Pokud se lavina zastavila, zachovejte klid. Vyhodnoťte svou polohu, například vztyčením ruky nebo alespoň prstů. Pokud jste zcela nepohybliví, zjistíte svou polohu plivnutím. Zemská tíže přitahuje sliny dolů. Kolem hlavy si v prostoru úst a nosu zkuste vyhrabat volný prostor v podobě vzduchové komory, ústa mějte zavřená. Snažte se co nejrychleji dostat vzhůru. Nespoléhejte na pomoc zvenčí, pokuste se vyhrabat dříve, než sníh nad vámi slehne a zmrzne. Nenechejte se vystrašit okolní tmou. Ještě to neznamená, že jste zcela zasypáni. Stočte se do klubíčka a držte se pevně za kolena. Jen tak si můžete uchovat trochu vzduchu. Ústa a nos si chraňte rukou proti vniknutí sněhu. Šetřete své síly. Doufejte, že vás záchranáři včas najdou. Pokud uslyšíte jejich činnost, hluk motorů, štěkot psů, volání, pokuste na sebe upozornit voláním o pomoc. Z knihy Josef Herink, Václav Balek Ochrana člověka za mimořádných událostí, Fortuna, Praha, Fotografie a) Přineste si fotografii (nejlepší jsou momentky) někoho, koho dobře znáte b) Fotografie si ve dvojicích vyměňte a pokuste se neznámou osobu popsat, zkuste odhadovat podle očí, úsměvu i vlastnosti c) Diskutujte ve dvojicích, jestli byl váš odhad správný 4. Charakteristika kladné a záporné vlastnosti a) Za stanovený časový limit napište co nejvíc kladných lidských vlastností. b) Za stanovený časový limit napište co nejvíc záporných lidských vlastností. 5. Skupinová práce: Které vlastnosti by měl mít váš syn / dcera? 6. Práce ve dvojicích dialogy o vlastnostech Kterých vlastností si na sobě ceníte? Kterých vlastností byste se rádi zbavili? Jakou vlastnost u sebe postrádáte? 7. Já se vrátím ( Helen Kellerová) Linda a Bob Sameleovi se cestou k nemocničnímu pokoji navzájem podpírali. Toho chladného odpoledne 23. prosince 1988 vyrazil jejich syn s kamarády z Torringtonu do nedalekého Waterbury, auto se dostalo do smyku a narazilo do svodidla. Chrise záchranáři našli sedět na dělicím pásu. Upřeně se díval na proud krve, který mu vytékal z levého stehna. O šest metrů dál ležela jeho noha, kterou mu odřízl drát svodidla. Rychle ho odvezli do nemocnice na operaci. Tati, co teď bude s basketbalem? Chris hrál basketbal vášnivě už od dětství a patřil mezi místní šampiony. Když teď Bob Samele viděl svého zmrzačeného syna, nevěděl, co říct. Od začátku chirurgové věděli, že došlo k tak vážnému narušení nervové tkáně, že nebude možné odříznutou končetinu znovu přišít. Chris bude potřebovat protézu. Osmnáctého ledna 1989, se mohl Chris vrátit domů. Doháněl zameškanou látku, jezdil na rehabilitace. Fyzická bolest někdy dost krutá se stala součástí jeho každodenního života. Pak si jednou s pomocí berlí a s velkými obtížemi stoupl a doskákal do garáže, kde se učil střílet na koš. Několikrát ztratil rovnováhu a upadl. Pokaždé se zvedl, dohopkal pro míč a pokračoval ve hře. Po patnácti minutách byl zoufale vyčerpaný.

3 Svou první protézu dostal 25. března, nadchla ho. Chris od té doby trávil dlouhé hodiny ve sklepě, kde se učil chodit s novou umělou nohou. Jestliže bylo těžké střílet na koš na jedné noze, s protézou to bylo téměř nemožné. Většina střel letěla mimo koš a Chris často padal na zem. Do školy se Chris vrátil na začátku dubna Jednoho květnového odpoledne nabídl kamarádům, že si zahraje s nimi. Od začátku dokázal Chris střelit koš bez výskoku. Když se ale snažil vyskočit nebo chytit z výskoku přihrávku, upadl. Po Díkuvzdání uspěl při dvoudenních zkouškách a byl přijat do juniorského týmu. Dokonce byl vybrán za kapitána. 15. prosince nastoupil při zápasu, kterým se vlastně vracel k basketbalu. Byl hrozně nervózní. Několikrát střelil na koš, ale míč se ani nedotkl obruče. Když se něco takového stane, diváci obvykle skandují: Málo! Málo! Tentokrát ale byli tiše. Mluvil sám k sobě, kvůli tomuhle jsi to všechno dělal. Ukaž jim, co dokážeš. Za několik okamžiků se dostal tři metry od koše a kamarád mu přihrál míč. Pro každého by to bylo daleko. Chris bez váhání vyskočil a vyhodil míč vysokým, klenutým obloukem na koš. Míč doletěl k obruči - a čistě ji proskočil. V tělocvičně vypukl všeobecný jásot a potlesk. Výborně, Chrisi! volal Bob, kterému dojetím přeskakoval hlas. O minutu později dal koš znovu. A znovu obecenstvo nadšeně křičelo. Teď už plakala i Linda Sameleová, když sledovala svého syna, jak hopká po hřišti. Dokázal jsi to, Chrisi, opakovala v duchu stále dokola. Chris dával bod za bodem, fanouškové se radovali. Torrington vyhrál. Z knihy Slepičí polévka pro duši teenagera, Jack Canfield, Mark Victor Hansen, Kimberly Kirbergerová, Columbus, Praha, 1999 a) Jak byste charakterizovali Chrise, který druh charakteristiky v ukázce převažuje? b) Napište osnovu ukázky. c) Diskutujte o tom, jak byste v Chrisově situaci obstáli vy. 8. Úvaha a) Udělejte myšlenkovou mapu na téma Domov. b) Napište podle myšlenkové mapy úvahu: Domov Řeknete-li slovo domov, každý si vybaví místo, kde strávil dětství a hezké chvíle svého života. Je to jediné místo, kam se každý z nás může bez obav vrátit, a pokaždé jsou tu lidé, kteří vás přivítají s otevřenou náručí. Já bych bez váhání označila za svůj domov dům, kde bydlím s rodiči a mladším bratrem. Je to místo, kam se ráda vracím. Je to místo, kde prožívám pohodu, radost, stesk i nadšení. Když přijdu domů, sundám si boty, nakrmím svoji kočičku a jdu na zahradu. Vše je na svém místě, vše má svůj řád. Jsem na místě, které je plné života naší rodiny. Mám svůj pokoj, který je plný různých věcí, které by někdo mohl označit za bezcenné, ale já si myslím, že věci, kterými se obklopujeme, nám něco nebo někoho připomínají. Třeba vždy, když se podívám na panenku s porcelánovou hlavou, vzpomenu si na babičku, kterou jsem měla moc ráda. Lituji lidi, kteří pravý domov nemají. Mohou to být bezdomovci, kteří z různých důvodů o svůj domov přišli. Ale mohou to být i lidé, kteří si ze svého domova udělali jen místo, kam chodí spát, pro práci zapomněli, co je to domov.

4 A pak taky myslím na ty, kteří kvůli domácímu násilí nemají domov jako oázu bezpečí, ale domov je pro ně místem strachu, bolesti a utrpení. Domov je svědkem mnoha událostí, je záchytným bodem mého života. V chaosu všech všedních událostí je to místo odpočinku, a když sem vkročím, jsem v bezpečí. Ze studentské slohové práce, upraveno 9. Adopce na dálku Asi málokdo z vás, mých vrstevníků (teenager singers) přemýšlí v nejbližší době o založení rodiny. Na to stát se adoptivním rodičem však není nikdy brzo! Vzpomínám na léta povinné školní docházky, kdy jsem si jen stěží dokázala představit, že by někdo mohl toužit po dobrovolném navštěvování školy. Dnes vím, že takových dětí je spousta, a proto bych vás ráda seznámila s projektem Adopce na dálku. Tento projekt vznikl v roce 1993 pod Arcidiecézní charitou Praha a jeho hlavním cílem je umožnit dětem z rozvojových zemí získat vzdělání. ADCH Praha spolupracuje s partnerskými organizacemi v Indii, Ugandě, Litvě, Bělorusku a nově v severním Thajsku. Jedinou podmínkou pro přijetí dítěte do projektu je chudoba, která znemožňuje navštěvovat školu. Při výběru dětí se nehledí na náboženství ani pohlaví. Co takové rodičovství obnáší a co přináší? Aby vaše dítko mohlo navštěvovat školu, tak jak se sluší a patří, je potřeba platit roční příspěvek. Z těchto peněz jsou školákovi hrazeny školní pomůcky, uniforma, strava ve školní jídelně - ne to není trest, pro některé děti je to jediné vydatné jídlo za celý den - a pro jistotu i zdravotní péče. Aby mohlo vaše dítě vyrůstat v lepším prostředí, 5% z částky slouží k rozvoji komunity. Například se přispěje na nákup krávy či šicího stroje. Jedenkrát ročně dostávají děti jménem adoptivního rodiče dárek, který vybírají místní lidé. Zatímco u českých dětí by to nejspíš úspěch nesklidilo, vašemu zámořskému dítku, nejvíce udělá radost matrace, přikrývka nebo boty. 2% z příspěvku putují do Rozvojového fondu. V Ugandě se např. plánuje vybudování české nemocnice a školy pro porodní asistentky. Stavba je sice zatím v prenatálním stadiu, ale již se k nám chystá tamní medik na školení. Vaše rodinné pouto nebude pevné jen díky finanční podpoře. Mezi rodiči a dětmi probíhá také písemná korespondence. Děti píší minimálně dvakrát ročně a ti, co jsou ještě příliš malí, vás potěší obrázkem. Takové vánoční přání od dítka, které třeba nikdy neslavilo Vánoce ani nevidělo sníh, je přinejmenším zajímavé. Také obdržíte školní výsledky, ale vzpomeňte si na své mládí a buďte shovívaví. Nejtěžším počinem je samotné vybrání potomka. K tomu slouží karty o životě dítěte, ze kterých se dozvíte krom jiného i jeho oblíbené jídlo a sny do budoucna. Zatímco u nás by se to hemžilo samými kosmonauty a modelkami, v Indii by to byli učitelé, kněží a doktoři. Vybírání usnadní (někomu znesnadní) fotografie. Při pohledu na okatá dítka však podléháte nutkání adoptovat půlku Afriky. Jedna ze zásad projektu Adopce na dálku zní: Učme se od nich. Neboť by bylo chybou domnívat se, že se od lidí, kteří jsou chudí, nemáme co naučit. Vždyť vzájemná spolupráce obohacuje obě strany. upraveno, a) Vyhledejte na internetu další údaje o adopci na dálku a popovídejte si s ostatními o tom, co jste se dozvěděli (hodnoťte, argumentujte ) b) Napište úvahu na téma adopce na dálku.

5 10. Poslechněte si pozorně píseň a bezprostředně po poslechu napište úvahu motivovanou textem písně. Boris Vian, Harold Berg I Jaromír Nohavica já píšu vám dnes psaní a nevím vlastně ani budete-li ho číst Přišlo mi ve středu do války předvolání je to bez odvolání tím prý si mám být jist já už to lejstro spálil už jsem si kufry sbalil správcové vrátil klíč uctivě se vám klaním a zítra vlakem ranním odjíždím někam pryč Co už jsem na světě viděl jsem zoufat matky nad syny kteří zpátky se nikdy nevrátí Slyšel jsem dětský pláč a viděl jejich slzy které snadno a brzy se z očí neztratí Znám vaše věznice znám vaše kriminály i ty kterým jste vzali život či minulost Vím také že máte solidní arzenály i když jste povídali o míru víc než dost říká se že jste velcí a na věci to přeci vůbec nic nemění na to jste vážně malí abyste vydávali rozkazy k vraždění Musí-li války být běžte si válčit sami a vaši věrní s vámi mě mě nechte být Jestli mě najdete můžete klidní být střílejte neváhejte já zbraň nebudu mít nebudu mít nebudu mít (nohavica.wz.cz)