Dvacet tisíc dětí má každou noc sen dostal jsem se z děcáku, tvrdí Ljuba Krbová

Transkript

1 Č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 4 / Dvacet tisíc dětí má každou noc sen dostal jsem se z děcáku, tvrdí Ljuba Krbová Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry J e d n o t l i v ý v ý t i s k 2 9 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č strana 6

2 Ovenecká 32, Praha 7 Lipůvka 397, Lipůvka Příčná 2, Havířov Volejte zdarma: vecom@vecom.cz Kompletní v roba a dodávka v ech typû plo in pro tûlesnû postiïené: ikmé schodi Èové plo iny, vertikální zdviïné plo iny, schodi Èové sedaãky a schodolezy. p ř í m á c e s t a k m o b i l i t ě

3 č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 3 Editorial Obsah Ohrožený druh Přestože makroekonomická čísla naznačují, že krize se už v Evropě odrazila ode dna, prožívají ji leckde ještě v plné síle. A některé teprve čeká, protože se šíří dominovým efektem. Na jedné straně tedy optimismus z agenturních zpráv, na druhé holý fakt, že v Portugalsku zaznamenali učitelé na základních školách více ukradených svačin než kdykoliv předtím. Ne snad proto, že si děti víc závidí a berou násilím lepší jídlo spolužákům, ale proto, že doma svačiny nedostávají. Rodiče na to nemají. Chudoba se vzděláním souvisí. Všichni víme, že násobně ohroženější jsou děti, kterým rodiče vzdělání nedopřejí. Extrémně ohroženi jsou pak chlapci a dívky z dětských domovů. Je proto s podivem, že Fond ohrožených dětí, který se snaží sehnat v Česku náhradní rodiče, je například v těchto dnech popotahován za to, že dává potenciálním zájemcům o adopci k dispozici jejich fotografie. Přitom právě fotografie dítěte může sehrát při rozhodování budoucích rodičů důležitou roli. Herečka Ljuba Krbová na to jde jinak. Jak říká v rozhovoru se Zdeňkem Jirků, navštěvuje dětské domovy a snaží se děti ke vzdělání motivovat. A dospělým do očí tvrdí, že dvacet tisíc dětí, které v těchto domovech žijí, jsou vlastně v jakési kleci. Jejich právní postavení lze definovat jako dočasně odložené dítě na dobu neurčitou. Pokud totiž rodiče projeví o své děti jednou za čas symbolický zájem, dvířka pomyslné klece zůstanou uzavřena a dětem dál brání v rozletu. A často i ve vzdělání. Neméně ohroženi novodobou chudobou jsou lidé s postižením, protože je jednodušší je okrást. Nejvíc na to doplácejí neslyšící. Příběhům lidí s handicapem, kteří se ocitli na hranici existenčních možností, věnujeme v tomto vydání mnohem víc prostoru než obvykle. Přijde nám totiž dost zásadní říci, že krize nekrize, naše společnost by se měla umět o potřebné postarat. A dát jim šanci. Pokud tak neučiní, staneme se ohroženým druhem prakticky všichni. Přeji vám inspirativní čtení. Vydává: Sdružení přátel Konta Bariéry ve spolupráci s Nadací Charty 77 Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek (mail: jindrich.stepanek@muzes.cz, mobil: ) Redakce: Zdeněk Jirků (mail: zdenek.jirku@muzes.cz), Radek Musílek (mail: radek.musilek@muzes.cz) Manažerka redakce: Martina Bedrnová (mail: martina.bedrna@muzes.cz, mobil: ). Korektorka: Martina Čechová Adresa redakce: Vinohradská 325/8, Praha 2 Mobil: Telefon: Web: info@muzes.cz Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Cena jednoho výtisku je 29 Kč, pro předplatitele 20 Kč. Celoroční předplatné 240 Kč. ISSN Toto číslo vychází v dubnu Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR a Městské části Praha 1. Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský. Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9 Volný prodej: Česká pošta, s. p. Foto na titulní straně: Jan Šilpoch Partneři redakce: Jindřich Štěpánek Dobré zprávy Drsný humor v hospodách Mezinárodní festival fundraisingu Na dráze přibylo bezbariérových spojů Začne veletrh NGO Market Téma: Novodobá chudoba Herečka Ljuba Krbová: Vyprázdněme děcáky 6 9 Jsme divná společnost Obavy uvnitř nás Tomáš Sirovátka: Zatím není nejhůře Anketa 16 Co způsobuje snížení příspěvku na péči 17 Stáž Konta Bariéry Jak jsem si potřásl rukou s panem ministrem 19 Nejtěžší hodina Budu mít život takový, jaký si ho udělám 21 Příklad pro ostatní Chytrá noha umí i carving Péče o lidi s postižením Jan Pičman: Důležitá je možnost volby Nové zahraniční technologie Chytré pero pomůže, speciální aplikace napoví Názory Jak si vlastně máme říkat 29 AUTO MOTO Jak se lepší korejské značky Poradna Když je vzdělání problémem 32 Konto Bariéry, Melantrichova 5, Praha 1 Sedm nenávratně ztracených let 33 Na cestách Skotské postřehy Vaše fotografie Jarní nabídka Křížovka Rozporuplná legenda 38 Herečka Ljuba Krbová: Vyprázdněme děcáky str. 6 Chytrá noha umí i carving str. 22 Chytré pero pomůže, speciální aplikace napoví str. 26 Skotské postřehy str. 34

4 4 Dobré zprávy Drsný humor v hospodách V brněnských hospodách a kavárnách jsou už několik týdnů k vidění pivní tácky s kresleným vtipem, který se dotýká vozíčkářů. Kdo si z nich tímto způsobem dělá legraci? Oni sami! Organizátorem akce je občanské sdružení Domov pro mne, které pomáhá lidem se zdravotním postižením, aby mohli pracovat, studovat, starat se o svou rodinu i domácnost a věnovat se koníčkům stejně jako jejich zdraví vrstevníci. K běžnému životu humor a nadsázka neodmyslitelně patří. Chceme tak ukázat, že i my si ze sebe umíme udělat legraci, říká vozíčkář Libor Doležal, výkonný ředitel Domova pro mne. Domov pro mne spustil v říjnu 2010 sbírku, jejímž cílem je upozornit na občanské sdružení a pomocí dárcovských SMS získat potřebné finanční prostředky na jeho chod. DMS kampaň má dnes kdekdo, chtěli jsme ji proto od ostatních odlišit. Cena jedné DMS je stejná jako částka, kterou člověk zaplatí za pivo; tak vznikl slogan Další pivo do mě, s Domovem pro mne, vysvětluje Doležal. Šířit tento slogan v hospodách se přímo nabízelo. Jak ale zaujmout pivaře? Vtipem. Ideálně přímo s pivní ikonou Rudou Pivrncem. Volba autora kreslených vtipů Petra Urbana byla sice odvážná, ale proč si Encyklopedie říká, že fundraising je systematická činnost, jejímž cílem je získání prostředků na obecně prospěšnou činnost organizací nebo jednotlivců. Bez jeho fungování se moderní nezisková organizace prakticky neobejde. Dobrou zprávou tedy je, že dubna 2011 se v Praze uskuteční 3. ročník mezinárodního festivalu fundraisingu. Jedná se o největší konferenci na téma fundraisingu ve střední a východní Evropě, do které je zapojeno přes sto delegátů z dvaceti zemí světa. Letošní ročník je zaměřen na téma efektivity a motto, které se bude prolínat celým festivalem, zní: Je dobré drahé? Místem konání je Hub Praha, Coworkingový prostor pro setkávání, inovace a rozvoj podnikání. Více informací naleznete na (red) klást nízké cíle? Petr Urban vyšel Domovu pro mne vstříc a i přes počáteční rozpaky byl zvolený motiv jasnou volbou. Na akci se podílí již více než 30 partnerských hospod a kaváren po celém Brně. Už pár dní po spuštění kampaně se uvažovalo o dotisku dalších pivních tácků, protože o ně byl velký zájem a rychle ubývaly. Provozovny, které by se chtěly stát partnery akce a umístit na své stoly pivní tácky s vtipem, mohou navštívit stránky Tam byla vytvořena sekce DMS sbírka, kde naleznou další informace k průběhu kampaně a tácky si zde mohou objednat. (red) Mezinárodní festival fundraisingu Největší konferenci na téma fundraisingu ve střední a východní Evropě se uskuteční v Praze. Foto: Archiv Na dráze přibylo bezbariérových spojů České dráhy v jízdním řádu pro rok 2011 nabízejí 2562 vlaků se symbolem bezbariérovosti. To je proti loňskému roku o 440 vozů více. V dálkové dopravě je vozem upraveným pro vozíčkáře vybavena téměř polovina všech spojů, celkový průměr se pak pohybuje kolem jedné třetiny. Zavádění nízkopodlažních vozidel v regionální dopravě přitom usnadňuje cestování nejen lidem s tělesným postižením, ale také seniorům, maminkám s kočárky a dalším osobám se zhoršenou možností pohybu například v důsledku léčby zranění. K významnému rozšiřování nabídky bezbariérových spojů došlo v posledních letech díky dodávkám motorových jednotek Regionova a patrových vlaků CityElefant. České dráhy se polepšily, nabízejí letos více bezbariérových vlaků než loni. Foto: archiv Ve srovnání se zahájením loňského jízdního řádu přibyly tyto spoje například mezi Jičínem a Nymburkem, rozšířily se na celou trať z Hradce Králové až do Letohradu, tvrdí náměstek generálního ředitele ČD pro osobní dopravu Antonín Blažek. V pracovní dny byla zavedena bezbariérová Plzeňská linka z Blovic přes centrum Plzně do Kozolup, řada bezbariérových spojů jezdí mezi Olomoucí, Uničovem, Šumperkem a Hanušovicemi i mezi Opavou a Hlučínem. Navíc díky mezinárodní spolupráci můžeme zajistit cestu vozíčkářů nejen po České republice, ale také do řady míst u našich sousedů, třeba do Berlína, Hamburku, Norimberku, Mnichova, Vídně, Bratislavy, do Tater, Košic a Budapešti. (red) V souvislosti s modernizací a dodávkou nových vlaků lze očekávat také v roce 2012 další zlepšení podmínek pro cestování lidí se zhoršenou možností pohybu. Na Vysočině a v Libereckém kraji se navíc mohou cestující těšit na zahájení dodávek zcela nových nízkopodlažních vozů RegioShuttle RS1.

5 časopis pro ty, kteří se nevzdávají 5 Z redakční pošty Začne veletrh NGO Market 2011 Na sto padesát neziskovek představí své aktivity v rámci 12. veletrhu neziskových organizací NGO Market 2011 pořádaného Nadací Forum Market bude 29. dubna 2011 v Národní technické knihovně v Praze a stane se dobrou příležitostí ukázat se veřejnosti, potenciálním klientům, dobrovolníkům i dárcům. V neposlední řadě jde také o vhodnou příležitost k seznámení mezi jednotlivými organizacemi navzájem. Chybět nebude ani doprovodný program v podobě diskusí, přednášek a workshopů. Vedle akcí určených veřejnosti budou součástí veletrhu také aktivity zaměřené odborně. Například workshopy z oblasti PR, fundraisingu, vedení dobrovolníků a mnoha dalších. Rok 2011 je Evropským rokem dobrovolnictví, proto bude zvláštní pozornost věnována i tomuto tématu. Připraven bude také spe ciální program pro školy a dětský koutek. Další informace na a Pod heslem NGO Market lze shlédnout krátký sestřih z loňského ročníku. (red) Dopravu lidí s pohybovými obtížemi v Bruntálu a okolí zajišťuje obecně prospěšná společnost Help-in Bruntál automobilem se speciální výsuvnou otočnou sedačkou. Objednávky včetně asistence na tel.: Chráněná dílna v Kaplici plánuje zaměstnat v papírenském provozu až stovku pracovníků. Úřad práce v Českém Krumlově registroval na konci loňského roku v regionu 462 osob se zdravotním postižením bez zaměstnání. Občanskému sdružení Dolmen převede město Sokolov poslední dva z osmi dohodnutých bytů určených pro chráněné bydlení lidí s mentálním postižením. Mladým lidem s duševním handicapem pomáhá při studiu občanské sdružení Ledovec v Plzni. Kontakt: pc@ledovec.cz, mobil: Doprovod k lékaři, na úřady, péči o seniory a osoby s postižením, pomoc dítěti s handicapem ve škole nebo ve školce zajišťuje Centrum pro zdravotně postižené Libereckého kraje pobočka Jablonec nad Nisou. Kontakt: czpjbc@volny.cz, tel.: Krajské ředitelství Policie České republiky Olomouckého kraje zaměstná od dubna v kontaktních a koordinačních centrech 18 pracovníků se zdravotním postižením. (nouz) V ážená redakce, rád bych vám touto cestou poděkoval za rubriku Anketa (3/2011), která mě zaujala, a zároveň se chci zeptat, zda bude možné posílat vlastní otázky pro respondenty. Rovněž mě zajímá, podle jakého klíče jste odpovídající vybírali a zda se budou měnit. Předem děkuji za odpověď! S přátelským pozdravem Luboš Veselý, Ostrava Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Časopis pro ty, kteří se nevzdávají 3/2011 J e d n o t l i v ý v ý t i s k 2 9 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č Síť potřebných zdravotnických zařízení lze nakreslit do týdne, tvrdí lékařka Alexandra Aschermannová strana 6 Vážený pane Veselý, máme radost, že vás nová rubrika zaujala. Otázky připravujeme v redakci podle tematického zaměření následujících čísel. O zařazení otázek čtenářů jsme proto zatím neuvažovali. Pokud jde o složení skupiny dotazovaných osobností, tak počítáme s částečnými obměnami. Opět podle toho, k jakému tématu se bude otázka vztahovat. Obvykle vybíráme z řad odborníků spřízněných s měsíčníkem Můžeš. Ať už se jedná o členy redakční rady nebo o ty, kteří nám poskytli rozhovor. Vždy však budou mít k dané problematice blízko. D obrý den, vážení přátelé, chtěla bych reagovat na článek: Proč nejsme invalidé ani handicapovaní (3/2011). V zásadě s jeho argumenty souhlasím, ale neodpustím si jednu poznámku. Proč se neustále zabýváme otázkou názvosloví? Není to zbytečné? Hanlivá slova, jako jsou mrzák či kripl, přece už nikdo záměrně nepoužívá. Přirozeně se z našich slovníků vytratila. Má smysl bojovat za to, aby uměle odpadla slova, jako je invalida nebo handicapovaný? Nikdo je přece nepoužívá se záměrem ublížit. Drtivá většina lidí se vůbec nezajímá o původní význam těchto slov a nějaké formální definice WHO nikoho nezajímají. Když říkám invalida, nemyslím tím neplatný, ale prostě člověk s postižením. V tomhle kontextu jsme zvyklí to používat. Možná slova invalida nebo handicapovaný jednou zmizí ze zákonů i z běžné mluvy. Asi to potěší bojovníky za hyperkorektnost. Mně osobně je to úplně jedno. Myslím, že na pořadu dne jsou podstatnější věci. Jana Novotná, Hradec Králové Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Časopis pro ty, kteří se nevzdávají 3/2011 J e d n o t l i v ý v ý t i s k 2 9 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č Síť potřebných zdravotnických zařízení lze nakreslit do týdne, tvrdí lékařka Alexandra Aschermannová strana 6 Vážená paní Novotná, děkujeme za vaši polemiku. Těší nás, když naši čtenáři kriticky přemýšlejí o tématech, která jim přináší časopis Můžeš. Dovolujeme si však oponovat otázkou názvosloví (kromě jiného) je třeba se zabývat, neboť je výrazem toho, jak naše společnost o lidech s handicapem uvažuje, a tím pádem i hovoří. (red) M ilá redakce, z Vašeho článku se mi zalíbila Ta Kavárna v Jedličkově ústavu. Jsem už v důchodu, a když přijedu do Prahy za vnoučaty, ráda s nimi chodím na procházky. Vyšehrad je naše oblíbené místo, ale zdá se, že máme ještě co objevovat, protože o téhle kavárně jsme nevěděli. Těším se, až tam společně půjdeme, když je tak přátelská k dětem, jak píšete. Jen mě mrzí, že často odkazujete na další informace prostřednictvím internetu. Moje generace je tak ochuzena. Například jsem se z článku nedozvěděla, jaká je otvírací doba. A jelikož počítač nemám, budu muset vyrazit naslepo. Přesto děkuji za hezký tip na vycházku. S přáním pěkného dne Libuše Kvizová, Karlovy Vary Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Časopis pro ty, kteří se nevzdávají 3/2011 J e d n o t l i v ý v ý t i s k 2 9 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č Síť potřebných zdravotnických zařízení lze nakreslit do týdne, tvrdí lékařka Alexandra Aschermannová strana 6 Vážená paní Kvizová, otevírací doba Ta Kavárny Jedličkova ústavu a škol v Praze je následující: pondělí a středa 8 20 hod., úterý 8 18 hod., čtvrtek pátek 8 14 hod. Její adresa je: ulice Na Topolce 2, Praha 4. Neleží tedy přímo v historickém areálu Vyšehradu, ale asi dvě stě metrů od Táborské brány. Pokud k bráně přicházíte od metra, ještě před vstupem zabočte vlevo a nemůžete kavárnu minout. Mrzí nás, že postrádáte informace, na které odkazujeme prostřednictvím internetu. Bohužel tištěné periodikum má své obsahové limity. Internet má naopak prakticky neomezené možnosti. Nemyslíme si však, že ho používá pouze generace našich nejmladších čtenářů. Přístup k internetu je dnes relativně snadný a čím dál větší počet lidí v důchodovém věku začíná moderní technologie využívat. Zkuste to také! Existuje řada kurzů, a pokud nemáte prostředky na vlastní počítač, internet je přístupný např. ve veřejných knihovnách. (red) V ážená redakce! Jsem na vozíku přes třicet let. Z vlastní praxe vím, že problematika tělesně postižených lidí není černobílá. Na jednu věc existuje několik názorů, a to často i velmi protichůdných. Líbí se mi, že se nevyhýbáte netradičním postojům. Zaslechl jsem, že plánujete zavedení rubriky Pro a proti. Je to pravda? Velmi bych se na ni těšil! S pozdravem Karel Lesný, Plzeň Vážený pane Lesný, s nadsázkou musíme uznat, že jste velmi dobrý špión a vaše informační zdroje by jistě přivítal každý novinář. Není na tom však nic tajného. Rubriku Pro a proti opravdu připravujeme a těší nás váš zájem. (red) Své postřehy a názory nám pište na info@muzes.cz nebo na adresu Redakce časopisu Můžeš, Vinohradská 325/8, Praha 2.

6 6 Téma: Novodobá chudoba Herečka Ljuba Krbová: Vyprázdněme děcáky! O mediálně známých lidech všichni víme, že se rádi ukazují jako citlivé a obětavé duše vždy připravené pomoci potřebným. Tu se na Vánoce rozdávají hračky opuštěným dětem, tu se zpívá pro plnou halu handicapovaných, jindy zase hvězda zaštítí sbírku na ústav nebo chráněnou dílnu. Nic proti tomu, ale efekt zde často umírá hned s příslušným dnem. Ljuba Krbová se bez velké publicity vydala po jiné cestě neúnavně připomíná nám všem, že české a moravské dětské domovy jsou přeplněné. Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch Co vás znovu a znovu přitahuje na vašem dětském domově v severočeských Dlažkovicích? Ono je těch děcáků, které mi za ta léta přirostly k srdci, víc. Začalo to občanským sdružením Múzy dětem. Chtěli jsme zpříjemnit, možná i ozvláštnit život v dětských domovech. Ale to znamenalo připravit dětem program na celý den nebo i na dva, a přitom se jim naprosto přizpůsobit. Takže žádné: přijeli umělci z Prahy, na dvě hodiny buďte ticho a pak už se neuvidíme Zpíváme, tancujeme, žonglujeme, zlobíme s pejsky, které si přivezeme Jezdí s námi třeba romská skupina Bengas, navazují okamžitě kontakt s dětmi romskými písničkami. V ústavech je romských dětí hodně a s Bengas překonají počáteční rozpaky za chviličku. Už to trvá léta, takže já jsem ještě zažila rozdělení dětí podle věku bez ohledu na jejich rodinné vazby, kamarádství a sociální vazby. To je naštěstí pryč. Zkrátka postupně jsem poznala, že ty tisíce dětí jsou v jakési kleci velká část z nich ani nemůže k adopci nebo do pěstounské péče, protože jejich právní postavení je dočasně odložené dítě na dobu neurčitou. Dětský domov jako úschovna? Představte si krásný podzimní den. Vracíte se do děcáku, který už dobře znáte. A děti i zaměstnanci znají vás. Jedete nejen s nějakým programem pro děti, ale jako já udělat fotografie, které jste jim slíbil jako odměnu za jejich aktivitu. A najednou za vámi přijde holčička a ukazuje vám mušličky. Zeptáte se: Byla jsi u moře? Ne, to mi přivezla maminka. Ona byla u moře? Ano. A proč tě nezvala sebou? Ona na to nemá peníze! To jsem si nevypůjčila z divadelní hry. To je skutečný zážitek! Když jsme jeli zpátky, musela jsem poprosit řidiče, aby zastavil u nejbližší hospody, a dala jsem si panáka. Strašná chvíle. Takové dítě nemá vůbec žádnou naději na novou rodinu, ale má mušličky Takže nesouhlasíte s tezí, že lepší je špatná rodina než žádná? I to opravdu zbytečně odložené dítě nakonec nedá na svou rodinu dopustit. A často

7 č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 7

8 8 Téma: Novodobá chudoba Máme ve společnosti divnou atmosféru adoptivní rodiče nebo pěstouni nejsou moc ceněni. před skutečnou pravdou o svých rodičích zavírá oči. Věří jim tisíce nesplněných slibů, čeká na zázrak. A kolem všichni vědí, že tatínek nebo maminka jen lžou, slibují, chlácholí, cynicky dávají sliby, které nikdy nechtějí splnit. Je to pohodlnější než si vzít kluka nebo holku zpátky domů a starat se. Ale dětské domovy původně vznikaly jako záchrana pro skutečně opuštěné děti. A takové jsou i dnes. Potkala jsem dívku, asi třináctiletou. Rodiče zemřeli po autohavárii. Nikoho neměla. Přitom z ní čišelo, jak pěkný život měla. Kroužky, sporty, dobré výsledky ve škole. A najednou dětský domov. Bude ji někdo motivovat, aby šla třeba na gymnázium, nebo postačí, když se vyučí kuchařkou? Nepřišla najednou o křídla, která člověka můžou vynést k životním úspěchům? Kdo ji provede do dospělosti? Umíme my všichni zařídit, aby ta křídla dostala zpět? A když ne, proč? V domovech je přes dvacet tisíc dětí; kdybychom jen desetinu pomohli vrátit do normálních fungujících rodin, třeba zachráníme této zemi dva tisíce talentů. V domovech je přes dvacet tisíc dětí; kdybychom jen desetinu pomohli vrátit do normálních fungujících rodin, třeba zachráníme této zemi dva tisíce talentů. Ovšem vy dobře víte, že mezi těmi dvaceti tisíci je i velká část dětí s nejrůznějším postižením, odložených třeba právě proto, že už při svém narození byly zklamáním. To je další strašný stereotyp dnešní společnosti. Vzal bych si dítě, mám všechny podmínky pro jeho výchovu, mám peníze, dům, všechno. Ale kdo mi zaručí, že z toho dítěte něco bude? Zájemců o adopce je vlastně dost, ovšem děti jaksi neodpovídají dobové normě. Jsme společnost plná předsudků. Vzít si romské dítě? Vzít si kluka nebo holčičku na vozíku? Náhradní rodičovství jako by bylo investiční operací, ne lidským činem. Nikomu nic nevyčítám, vím, co je výchova vlastního potomka, a vím dobře, co je tragicky zničený sen. (Ljuba Krbová je manželkou spisovatele Ondřeje Neffa, jehož dospělou dceru zavraždil jeho zeť pozn. redakce). Ale i vaši čtenáři přece dobře vědí, co všechno může rodina zvládnout, překonat, změnit k lepšímu. Přece máme kolem sebe tisíce rodin s postiženými dětmi, které

9 č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 9 zvládly školy, normální přípravu do života a třeba i probudily v dětech netušený talent. Kdo dneska umí říci, že pětiletý kluk se už nic nenaučí? Kdo si může být jistý, že dítě z takzvaně nejlepších kruhů bude něčím pořádným? Co je rodičovský úspěch? Jen potomek s Nobelovou cenou? Nebo prostě dobrý člověk Nenabízíte potenciálním náhradním rodičům přece jenom málo? Co byste přidala? To je jednoduché. Každá minuta s dítětem vám přece něco přináší. Třeba ne hned, třeba až za pár roků. Možná máme přeplněné děcáky i proto, že spousta dobrých a obětavých lidí má prostě obavy nebo přímo strach. Bojí se, že by to neuměli, že by je okolí nepochopilo. Vím, že se často najdou i různí našeptávači s nejhrůznějšími historkami, jak tragicky skončila adopce nebo pěstounská péče. Máme ve společnosti divnou atmosféru adoptivní rodiče nebo pěstouni nejsou moc ceněni. Někdy je primitivové dokonce podezřívají z vychytralosti. Jak to změnit? Třeba tak, že ve vašem časopise i jinde budu ukazovat fotky těch dětí, že o tom budu mluvit, že možná zkusím nějakou větší akci. Dvacet tisíc dětí totiž má každou noc stále stejný sen dostal jsem se z děcáku. info Kdo je Ljuba Krbová Absolventka pražské konzervatoře pochází z pěti dětí, ve volném čase se věnuje čínskému bojovému umění wu-šu, ve kterém v roce 2001 reprezentovala Českou republiku. Výrazná televizní (Zkoušky z dospělosti, Přítelkyně z domu smutku, Ulice aj.) a divadelní (Divadlo Bez zábradlí, Strašnické divadlo) herečka. Vynikající dabérka. Dlouholetá patronka Dětského domova v Dlažkovicích, okr. Litoměřice. Pravidelně se angažuje v nejrůznějších humanitárních aktivitách.

10 10 Téma: Novodobá chudoba Jsme divná společ V jedné ze smutných ulic, v domě, který se díky soukromé majitelce vymyká všeobecné sešlosti, bydlí paní Eva Zajíčková. Zdánlivě je vše v pořádku, děti jsou spokojené a nějaká přímá sociální intervence není nutná. Ale bližší pohled naznačí krize klepe na dveře. Eva Zajíčková není ani zdaleka prototypem věčné stěžovatelky sebevědomá moderní mladá žena se dívá na svět s velkou energií. Osud jí připravil obrovskou zkoušku: její dcera Kateřina je postižena vážnou formou dětské mozkové obrny a bez vozíku se celý život neobejde. Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch Bájná pražská Libeň Bohumila Hrabala zůstává v paměti čtenářů jako romantická a třeba bizarní čtvrť nevelkých domů, útulných hospůdek, a především postav a postaviček, které sice nemají na růžích ustláno, ale dokážou si pomáhat, bavit se a žít třeba za poslední minci svůj docela bohatý život. Dnes jdete kolem heren, zastaváren, second handů, bazarů, a zase heren a zastaváren... Opravdových živnostníků, a tedy i opravdové práce je málo. O to více je neuvěřitelné špíny a smetí na chodnících, zašedlých trsů lebedy a stovek čtverečních metrů opadaných fasád. Mnohé velké plochy pár minut od centra hlavního města asi nepatří nikomu, a tak jsou z nich laciná parkoviště, skladiště a rumiště. Ideální místo pro kurz deratizátorů, ideální šance pro filmaře s touhou ukázat beznadějnou periferii města, které kousek dál, na karlínském nábřeží, roste do prestižní byznysové čtvrti. Co se opravdu nepovedlo V roce 2001 čekala druhé dítě. Nepovedený porod přinesl rozuzlení, které se bez pohnutí nedá přežít: vaše dítě bude celoživotně postižené a žádné zázračné řešení nečekejte. Eva se smířila. Smířila? Tehdy ještě nevěděla, že zkoušky nekončí. Manžel začal brát drogy a z rodiny odešel. I manželé jinak zdraví opouštějí v Čechách a na Moravě rodiny s postiženými dětmi v míře, která nemá v Evropě obdoby. Zvláštnost? Sociologové říkají, že spíš společenská atmosféra utéci ženě v nejtěžší situaci jejího života je u nás společensky docela přijatelné. Horší odsudky by přicházely, kdyby muž byl muslim nebo Rom. Najednou byl svět proti ní. Uměla jsem se o sebe postarat, jako manažerka velké kosmetické firmy jsem vydělávala dvojnásobek průměrné mzdy. Ale to místo už nemám. Dnes jsme docela obyčejná chudá rodina. Pár dnů před výplatou mi zbývá pět stovek i méně, a pokaždé, když zazvoní pošťačka, bojím se, jakou složenku nese Paní Zajíčková pobírá na různých sociálních dávkách přes korun, ale jen za byt platí Po večerech si přivydělává prací pro pojišťovnu a její nový manžel, který také Kačku i jejího staršího brášku adoptoval, vydělává zhruba Mají čtrnáct let staré auto a docela slušně zařízený byt i když nová židle je zatím nedostupná investice stejně jako rodinná návštěva zoologické zahrady nebo kina. Neumějí hospodařit? Kdybych to vzala čistě aritmeticky, vychází nám na jednoho člena rodiny po zaplacení bytu něco přes sedm tisíc. Kolik stojí jen obědy ve škole? Kolik stojí jen běžné potraviny? Jen si sečtěme běžný denní nákup pro čtyřčlennou rodinu a vynásobme to počtem dnů v měsíci! Kačka má placenou asistentku ve škole, ale jen do jedné hodiny; pokud chce být s dětmi v družině, a to ona moc chce, musíme platit my. Chudoba nemusí být otrhaná, špinavá a beznadějná U Zajíčkových má podobu skryté infekce, která může rozežírat nejen každodenní atmosféru, ale především perspektivu. Jaké šance ve sportu, v zájmových aktivitách, v poznávání světa, ve výuce jazyků mají děti v takových rodinách? A to Evini rodiče pomáhají, jak jen mohou. Nezkoumal jsem, co si myslí Katčin starší bratr, ale dovedu si představit, že mu občas

11 č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 11 nost spolužák zamává před očima luxusním mobilem nebo značkovou botou. Vím, že hodnoty života jsou jiné, jenomže uprostřed nevábné Libně se krásně vykládají poučky o ceně vzdělání, poctivých mezilidských vztazích a dobru, které zvítězí. Zajíčkovi pochopitelně mají televizi. Každý večer vidí a slyší o stovkách milionů, které zase kdosi zašantročil, ukradl, promrhal ze státního. Každý večer se dívají do světa plného okázalých zábav, zbytečných slavností, neschopných, ale přeplacených sportovců nebo cynických zlodějů, kteří se cestou na banket smějí do kamery. Co by třeba šlo i bez peněz Nemají hlad ani zimu, dělají všechno pro to, aby jejich děti neměly zbytečné starosti, ale přesto co si myslí o této společnosti, o této zemi? Nemají hlad ani zimu, dělají všechno pro to, aby jejich děti neměly zbytečné starosti, ale přesto co si myslí o této společnosti, o této zemi? Každý den nejméně dvakrát je nutné zvládnout dopravu Kačky po schodech. S vozíkem váží čtyřicet kilogramů. Násobme počtem dnů v roce Každé tři měsíce dostávám výzvu, abych obvodnímu úřadu znovu doložila, že mám nárok na příspěvek na bydlení. U toho papíru nikdy není potřebný formulář, ten si musím vyzvednout a někdy i čekat ve frontě. Na internetu to není. Každé tři měsíce V této chvíli se třicetiletá žena přizná, že pak přichází domů a je-li sama, pláče. Stejně jako když už tři roky žádá a prosí o bezbariérový byt kdekoliv v Praze. Ten současný není špatný, ale schody do prvního patra? Kateřina i s vozíkem už váží čtyřicet kilo. Až bude chodit do čtvrté, do páté, do šesté třídy? Její rodiče si platí důchodové připojištění, poctivě splácejí půjčky, které si vzali na nezbytné věci, rozhlížejí se, kde by jen našli příležitost, jak svůj život zlepšit. Když se přímo zeptám cítíte se chudá? jen s velkým sebezapřením tiše přisvědčí: asi ano. Je na svět a své okolí příliš náročná? Je málo skromná? Jako dlouholetá čtenářka Můžeš zná mnohem tragičtější osudy a ví, že předstírání nic nezmění. Oficiálně nejsme na životním minimu, takže se najdou i lidé, kteří nám do očí řeknou co byste chtěli? Každý má nějaký problém Problém Zajíčkových se jmenuje Kačka. Nezvratně tělesně postižená, ale úspěšná ve škole, kde ji mají rádi a kde se jí líbí. Když jí to vydrží, třeba se jednou bude sama schopna uživit, nebo dokonce přinést své zemi velké zisky. Nebyla by první, kdo z vozíku udělal díru do světa. Kdyby nic jiného, podporovat rodiny, aby vedly své děti k dobrému vztahu ke škole a vzdělání vůbec, je jak každý den zní z televize nejušlechtilejší cíl této společnosti. Deklarace hodná vytesání do kamene. Osudy jednotlivých rodin ovšem blednou před velkými, skoro historickými cíli států, vlád a parlamentů. Paní Zajíčková na to má svou odpověď: Každý den přemýšlím, jestli bychom se neměli vystěhovat. Třeba do Skandinávie. Manžel zatím nechce Někdo by řekl jen ať jdou! Šel jsem přes celou Libeň až dolů na Palmovku a napadlo mě když před svou chudobou utečou Zajíčkovi, nebudeme o ně a jejich Kateřinu chudší my, kteří zůstaneme?