C:\Users\Plazma\Desktop\Knhy pdf\nová složka (2)\Verne_Jules-Pribehy_Jeana-Marie_Cabidoulina.pdb

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "C:\Users\Plazma\Desktop\Knhy pdf\nová složka (2)\Verne_Jules-Pribehy_Jeana-Marie_Cabidoulina.pdb"

Transkript

1 C:\Users\Plazma\Desktop\Knhy pdf\nová složka (2)\Verne_Jules-Pribehy_Jeana-Marie_Cabidoulina.pdb PDB Name: Verne Jules-Příběhy Jeana-Marie Creator ID: REAd PDB Type: TEXt Version: 0 Unique ID Seed: 0 Creation Date: Modification Date: Last Backup Date: Modification Number: 0 Jules Verne Příběhy Jeana-Marie Cabidoulina NÁVRAT, BRNO 1996 I. KAPITOLA Opožděný odjezd Eh, kapitáne Bourcarte, dnes se tedy nevypluje?.. Ne, pane Brunele, a bojím se, ze nebudeme moci vyplout ani zítra, ba ani za týden To je mrzuté A hlavně znepokojující, prohlásil pan Bourcart, a zavrtěl hlavou. Saint Enoch měl byt na moři už koncem minulého měsíce, aby se za dobře sezony dostal na loviště. Uvidíte, ze jej předstihnou Angličané a Američané A ti dva lidé vám stále scházejí? Ano, pane Brunele jeden, bez něhož bych se popřípadě obešel, nebýt předpisů, které mi jej vnucují A tímto druhým není bezpochyby bednář otázal se pan Brunel. Ne věřte mi to laskavě, ne! Na mé lodi je bednář právě tak nezbytný jako stěžně, kormidlo anebo kompas, neboť mam v pod lodi dva tisíce soudku A kolik lidí má Saint Enoch, kapitáne Bourcarte? Bylo by nás čtyřiatřicet, pane Brunele, kdybychom byli všichni. Vidíte, je lepší mít bednáře, aby pečoval o soudky, než lékaře, aby pečoval o lidi! Soudky vyžadují stále opravy, zatímco lidé, ti se opravuji sami! Ostatně copak se někdy onemocní na moři? Ovšem nemělo by se to dít na tak zdravém vzduchu, kapitáne Bourcarte a přece někdy Pane Brunele, neměl jsem na Saint Enochu ještě ani jediného nemocného Upřímně blahopřeji, kapitáne. Ale co chcete?.. Loď je loď a jako loď je podrobena námořním předpisům Jakmile její mužstvo dosáhne jistého počtu důstojníků a lodníků, je nutné s sebou vzít lékaře to je jasné Nuže, nemáte ho A právě z toho důvodu se dnes Saint Enoch nenachází naproti mysu St. Vincence, kde by měl být! Tento hovor se vedl mezi kapitánem Bourcartem a panem Brunelem na přístavní hrázi v Le Havru k jedenácté hodině ranní na té, poněkud zvýšené části, která vede od semaforu nahoru. Oba muži se znali dlouho. Jeden býval kapitánem pobřežní lodi a stal se přístavním důstojníkem, druhý byl velitelem trojstěžníku Saint Enoch. A s jakou netrpělivostí tento čekal, kdy mu bude umožněno doplnit seznam svého mužstva a vyplout na moře! Bourcart (Evarist-Simon), asi padesátník, byl v Le Havru ve svém přístavišti dobře známy. Byl svobodný, bez rodiny, bez blízkých příbuzných, na moři sloužil už od dětství. Byl plavčíkem, nováčkem, lodníkem a lodním mistrem ve státních službách. Po mnohých cestách jako poručík a první důstojník obchodního loďstva velel už deset let Saint Enochu, velrybářské lodi, která mu patřila napolovic s firmou Bratří Moriceovi. Byl výtečný námořník, zároveň rozvážný, statečný a rozhodný a dbal zcela opačně než tolik jiných jeho kolegů krajní zdvořilosti ve svých funkcích, neklel, udílel rozkazy s dokonalou způsobností. Zajisté nezašel tak daleko, aby řekl košovému hlídači: Račte uvolnit lano malé bramové plachty! anebo kormidelníkovi: Buďte tak laskav a otočte kormidlo úplně k levému boku! Ale platil za nejzdvořilejšího z kapitánů pro daleké plavby. Mimo to je nutno poznamenat, ze pan Bourcart měl vždy ve svých podnicích zdar, hmatatelné výsledky, plavby vždy stejně znamenité. Jeho důstojníci si nestěžovali, lodníci neměli výčitky. Jestli tedy mužstvo Saint Enocha tentokrát nebylo úplné a jestli se nedařilo kapitánovi jeho doplnění, nemůžeme v tom vidět známku nedůvěry nebo odpor námořního mužstva. Pan Boureart a pan Brunel se zastavili právě u kovové podpory zvonu na polokruhovité terase, kterou končí hráz. Přístroj pro zaznamenávání přílivu a odlivu udával právě nejnižší odliv a na signálovém stožáru nevlála ani vlajka, ani korouhev. Žádná loď se nechystala k vepluti nebo vypluti a ani rybářské šalupy by v průlivu nenašly dost vody za tohoto novolunního odlivu. Proto se sem zvědavci nehrnuli, jako když moře stojí vysoko. Lodi z Honfleuru, Trouvillu, Caenu a Southamptonu zůstaly připoutány ke svým pontonům. Page 1

2 Až do třetí hodiny odpoledni v předním přístavu nenastalo žádné hnutí. Několik lodí plulo zátokou. Jedny ukazovaly své plachtoví na východním obzoru, jiné brázdily prostor svými parami. Pan Bourcart jistě vrhal závistivé pohledy za svými šťastnějšími kolegy, kteří opustili přístav. Je samozřejmé, že i na tuto vzdálenost se vyjadřoval slušnými výrazy, a nebyl by si dovolil spílat jim jako nějaký mořský vlk. Ano, řekl panu Brunelovi, tito hodní lidé mají pěknou plavbu, vítr pod ráhnem, zatímco já jsem dosud v zálivu, a nemohu vytáhnout kotvy! Vidíte, to právě nazývám smůlou a ta se lepí na Saint Enocha a poprvé Odevzdejte se trpělivosti, pane Bourcarte, protože se nemůžete odevzdat moři! odpověděl pan Brunel s úsměvem. Eh, copak to nedělám už dlouhé dva týdny?. zvolal kapitán, ne bez jisté trpkosti. Dobrá! vaše loď nese plachtoví dobře a brzy nahradíte i ztracený čas S jedenácti uzly za příznivého větru se pluje krásně! Ale řekněte mi, pane Bourcarte, není tady doktoru Sinoquetovi lépe? Ach, pro výtečného doktora to není nic vážného Na lože jej upoutal revmatismus a to už před několika týdny! Kdo by se toho kdy nadál u člověka, tak navyklého moři, a který za deset let se mnou proplul všechny končiny Tichého oceánu! Eh, řekl přístavní důstojník, možná, že tolik cest přivodilo jeho chorobu Oh, to nikoliv! tvrdil kapitán Bourcart. Revmatismus, nabytý na Saint Enochu! Proč ne cholera nebo žlutá zimnice? Jak vám mohlo napadnout něco takového, pane Brunele?. A panu Bourcartovi klesly ruce, ochromené překvapením, které u něho vyvolala taková nemožnost. Saint Enoch loď tak krásně zařízená, tak pohodlná, tak neproniknutelná pro vlhkost! Revmatismus Spíš by jej člověk chytil v poradním sále radnice, v salónech podprefektury než v kajutách nebo salónu Saint Epocha! Revmatismus! Copak jej snad měl někdy on? A přece neopustil svou loď, ani když se někde zastavila, ani když zakotvila v přístavu v Le Havru! Byt ve městě, běžte mi, když máme příbytek na lodi! A nebyl by ji vyměnil za nejpohodlnější pokoj Hotelu de Bordeaux nebo Terminu! Revmatismus! Ne, ani rýma! A slyšeli jste někdy kýchnout na palubě Saint Enocha? Pak se ctihodný muž rozčílil a ještě by dlouho pokračoval co nejúporněji, kdyby ho pan Brunel nepřerušil a řekl: Dobrá, pane Bourcarte, revmatismus doktora Sinoqueta pochází jen z jeho pobytů na zemi! Ostatně má jej, to je pravda, a nemůže nasednout na loď A nejhorší, prohlásil pan Bourcart, je, že přes všechno pátrání za něj nemohu najít náhradu Jen trpělivost, opakuji vám, jen trpělivost, kapitáne! Nakonec přece dostanete nějakého mladého lékaře, dychtivého podívat se do světa, lačného cestování Cožpak je něco vábivějšího než začít nádhernou výpravou na velryby po mořích Tichého oceánu! Zajisté, pane Brunele, měl bych mít na vybranou A přece tu nikdo není a pořád nemám člověka, který dovede zacházet s lancetou a pinzetou anebo kleštěmi a hoblíkem! Abych nezapomněl, otázal se přístavní důstojník, vašeho bednáře vás snad nezbavil revmatismus? To ne. Abych mluvil pravdu, ten bodrý tatík Brulard už nemůže používat levé rameno, které je ochromeno, a pociťuje prudké bolesti v nártech i v nohou Má tedy postiženy klouby? zeptal se pan Brunel. Ano, zdá se, a Brulard není skutečně schopen plavby! Nuže, víte, pane Brunele, že loď, vydávající se na lov velryb, se nemůže bez bednáře obejít právě tak jako bez harpunáře, a proto jej musím opatřit stůj co stůj! Pan Brunel sice připouštěl, že tatík Brulard není stižen revmatismem, neboť Saint Enoch se vyrovná sanatoriu a jeho mužstvo na něm pluje za nejlepších zdravotních podmínek, ovšem když budeme věřit kapitánovi. Avšak přesto bylo nicméně jisté, že doktor Sinoquet a bednář nejsou s to, aby se zúčastnili této kampaně. Vtom se pan Bourcart obrátil, protože zaslechl své jméno. Vy, Heurtauxi? řekl a stiskl přátelsky ruku svého prvního důstojníka. Jsem šťasten, že vás vidím, a tentokrát vás asi přivádí dobrý vítr? Možná, kapitáne, odpověděl pan Heurtaux, možná Přicházím vám oznámit, že na loď někdo přišel asi před hodinou. Bednář? Lékař? zeptal se živě kapitán Bourcart. Nevím, kapitáne V každém případě byl ten člověk mrzutý, že nejste přítomen Je starší? Nikoliv, je mladý a brzy se vrátí Vydal jsem se tedy za vámi a protože jsem si myslel, že vás najdu na hrázi Tam mě můžete najít vždy, Heurtauxi, kdykoliv nejsem na lodi Vím to Zamířil jsem tedy k signálovému stožáru Dobře jste udělal, Heurtauxi, pokračoval pan Bourcart, a jistě nebudu na schůzce scházet. - Pane Brunele, prosím o dovolení, abych se mohl vzdálit Jen jděte, drahý kapitáne, odpověděl přístavní důstojník, a mám předtuchu, že brzy vyváznete z rozpaků Potom si přístavní důstojník a kapitán Bourcart stiskli srdečně ruku. Pak tento, doprovázen svým prvním důstojníkem, vystoupil na nábřeží, přešel most, došel k Obchodnímu zálivu a stanul u můstku, vedoucího na Saint Enocha. Jakmile vkročil na palubu, odebral se pan Bourcart do své kajuty, jejíž dveře vedly na chodbu a okno na přední část vrchní paluby. Rozkázal, aby ho uvědomili, až přijde návštěvník a čekal ne bez jisté netrpělivosti a hroužil nos do místního listu. Čekání netrvalo dlouho. Asi za deset minut poté přišel na loď ohlášený mladý muž a byl uveden do salonku, kam za ním přišel kapitán Bourcart. Podle všeho, nebyl-li návštěvník bednář, bylo možné, že je to lékař - mladý lékař ve věku šestadvacet až osmadvacet let. Page 2

3 Po výměně prvních zdvořilostí - a buďte si jisti, že pan Bourcart v nich nezůstal pozadu za osobností, která ho poctila návštěvou - začal mladý muž takto: Z řeči na burze jsem zjistil, že odjezd Saint Enocha se opozdil pro špatný zdravotní stav jeho dosavadního lékaře To je pravda, pane Pane Filhiole Jsem doktor Noel Filhiol, kapitáne, a přicházím se nabídnout jako náhrada za doktora Sinoqueta na vaší lodi Potom se kapitán Bourcart dozvěděl, že tento mladý návštěvník, narozený v Rouenu, pochází z tamější průmyslnické rodiny. Touží vykonávat své povolání v obchodním loďstvu. Nicméně, než vstoupí do služeb Transatlantické společnosti, bude šťasten, když se zúčastní lovu na velryby a zúčastní se drsné plavby po mořích Tichého oceánu. Může se prokázat nejlepšími doporučeními. Kapitán Bourcart se na něho může informovat u toho a toho obchodníka nebo loďaře v Le Havru. Pan Bourcart pozoroval velmi pozorně doktora Filhiola, jeho upřímnou a sympatickou tvář. Nebylo pochyby, že je silného tělesného složení, rozhodné povahy. Kapitán se v tom vyznal. Tento muž zdravého vzezření a dobrého zdraví na jeho loď jistě nezavleče revmatismus. Proto odpověděl: Pane, přicházíte velmi vhod, s tím se vám netajím a jestli bude moje pátrání pro vás příznivé, čímž jsem si předem jist, je věc hotová. Budete se moci hned zítra ubytovat na Saint Enochu a nebudete toho litovat O tom jsem přesvědčen, kapitáne, odpověděl doktor Filhiol. Než se na mne budete informovat, tak se vám přiznám, že i já jsem se na vás ptal A to bylo rozumné, prohlásil pan Bourcart. Jestli se na loď nikdy nesmí nastoupit bez sucharů, nesmíme dát zapsat své jméno do lodního seznamu, dokud se nepřesvědčíme, s kým máme co do činění. Přesně tak jsem uvažoval, kapitáne. Dobře jste udělal, pane Filhiole, a jestli dobře rozumím, zprávy, které jste o mně dostal, mluvily v můj prospěch Úplně a myslím, že ty, které dostanete vy, budou mluvit v můj prospěch Kapitán Bourcart a mladý lékař si rozhodně byli rovni v upřímnosti i ve zdvořilosti. Ještě jednu otázku, pokračoval pan Bourcart - Už jste někdy cestoval po moři, doktore? Několikrát jsem podnikl krátkou plavbu průlivem La Manche A nebyl jste nemocen? Nebyl dokonce si myslím, že ani nikdy nebudu Uznáte, že u lékaře je to na pováženou Skutečně, pane Bourcarte To vám nemohu zatajit, že naše lovecké výpravy jsou krušné a nebezpečné! Útrapy, často nedostatek nás někdy neušetří a je to tvrdá škola námořnického života Vím to, kapitáne, a nebojím se této školy A naše výpravy jsou nejen nebezpečné, pane Filhiole, ale někdy také trvají dlouho To závisí více nebo méně na příznivých okolnostech Kdo ví, jestli se Saint Enoch nevrátí třeba až za dvě nebo tři léta? Ať se vrátí, kdy se vrátí, kapitáne, hlavní je, aby se všichni, které odveze, s ním vrátili do přístavu! Pan Bourcart mohl být tímto jen uklidněn city, které se projevily tímto způsobem. Zajisté se shodne s doktorem Filhiolem ve všech bodech, jestli dovolí zprávy, které dostane, podepsat s ním smlouvu. Pane, řekl mu, myslím, že si budu moci jen blahopřát ke styku s vámi, a jakmile dostanu své zprávy, myslím, že hned zítra bude vaše jméno zapsáno do lodní knihy. Tedy na shledanou, kapitáne, odpověděl doktor a pokud se týká odjezdu Odjezd se může uskutečnit hned zítra za večerního odlivu, jestli se mi podaří nahradit svého bednáře, jako jsem nahradil svého lékaře Ah, mužstvo ještě tedy není kompletní? Bohužel ne, pane Filhiole, a s ubohým Bru1ardem nemůžeme počítat Je nemocný? Ano jestli revmatismus, který vám ochromil ruce i nohy se dá nazvat nemocí A přece, věřte, že si jej neuhnal plavbou na Saint Enochu Kapitáne, myslím si, že bych vám mohl doporučit bednáře Vy? A kapitán Bourcart se užuž chtěl jako obyčejně rozplývat v předčasném děkování tomuto Prozřetelností seslanému mladému doktorovi. Bylo mu, jako by už slyšel rány tloukem na obruče sudů v podpalubí. Ach, jeho radost trvala krátce a žalostně zavrtěl hlavou, když pan Filhiol dodal: Na pana mistra Cabidoulina jste si nevzpomněl? Jean-Marie Cabidoulin v ulici des Toumettes? zvolal pan Bourcart. Ano, ten! Copak je snad v Le Havru nebo jinde nějaký jiný Cabidoulin! Jean-Marie Cabidoulin! opakoval kapitán Bourcart. Osobně A jak vy znáte Cabidoulina? Léčil jsem ho I on byl tedy nemocen? Copak na bednáře přišla epidemie? Ne, uklidněte se, kapitáne poranění na palci, nyní zahojené a nevadící mu v zacházení s hoblíkem Je to muž pevného zdraví, pevného složení, na svůj věk ještě statný, sotva padesátník, a svou úlohu jistě dobře splní Jistě, jistě, odpověděl pan Bourcart. Bohužel, jestli dobře znáte Jeana-Marie Cabidoulina, znám jej také a nemyslím, že by jej některý kapitán přijal na svou loď Page 3

4 Proč? Oh, rozumí dobře svému řemeslu a byl už na cestách Na poslední už před pěti nebo šesti lety Řekněte mi, pane Bourcarte, z jakého důvodu ho nikdo nechce Protože je prorokem neštěstí, pane Filhiole, protože ustavičně předvídá pohromy a katastrofy protože, jestli ho slyšíte před začátkem plavby, má to být plavba poslední a nevrátíte se z ní! A pak ty historie o mořských obludách, se kterými, jak tvrdí, se setkal, a se kterými se opět setká! Vidíte, pane Filhiole, tento člověk je schopen zdemoralizovat celé mužstvo Myslíte to vážně, kapitáne? Docela vážně! Podívejte se když není jiný a protože bednáře potřebujete Ano vím dobře když není jiný! A přece bych na tohoto nikdy nepomyslel! Konečně, když se nemůžeme dát na sever, dáme se na jih A kdyby mistr Cabidoulin chtěl ale nebude chtít Můžeme se o to aspoň pokusit! Ne to je zbytečné A pak, Cabidoulin Cabidoulin! opakoval pan Bourcart. Nezajdeme k němu? navrhl pan Filhiol. Kapitán Bourcart váhal, byl na rozpacích, zkřížil a rozkřížil paže, uvažoval v duchu, posuzoval důvody pro a proti, vrtěl hlavou, jako by měl domluvit špatný obchod. Konečně nad vším uvažováním zvítězila touha co nejdříve vyplout na moře. Pojďme! řekl. Za okamžik potom opustili oba Obchodní záliv a zamířili k bednářovu bytu. Jean-Marie Cabidoulin byl doma, ve svém pokoji v přízemí vzadu ve dvoře. Byl to statný muž ve věku padesát dva roků, oblečený do přiléhavých sametových kalhot a vesty, na hlavě čepici z vydří kožešiny a opásaný velkou hnědavou zástěrou. Řemeslo mu moc dobře nešlo. Kdyby neměl nějaké úspory, nemohl by si každý večer zahrát partii manilly v malé kavárničce se starým námořním penzi stou, bývalým strážcem hévského majáku. Jean-Marie Cabidoulin ostatně vědělo všem, co se dělo v Le Havru, o příjezdu a odjezdu lodí plachetních i parních, o příjezdu i odjezdu lodí trans atlantických, o návratu lodivodů, o novinkách z moře, vůbec o všem, co se vyklubalo z řečí na přístavní hrázi za denního přílivu a odlivu. Mistr Cabidoulin znal rovněž a to už dlouho kapitána Bourcarta. Proto zvolal, jakmile jej spatřil na prahu svého doupěte: Eh, eh, Saint Enoch je stále připoután k nábřeží v Obchodním zálivu jako by ho držely ledy? Stále, mistře Cabidouline, odpověděl trochu suše kapitán Bourcart. Lékaře ještě nemáte? Lékař je tady Vida to jste vy, pane Filhiole? Ano, já a doprovodil jsem pana Bourcarta z toho důvodu, abych vás požádal, jestli byste odplul s námi Odplout odplout? opakoval bednář a mával kladívkem. Ano, Jeane-Marie Cabidouline řekl kapitán Bourcart. Copak to není lákavé poslední cesta na dobré lodi ve společnosti řádných lidí? Ať mě čert sebere, pane Bourcarte, jestli bych čekal takovou nabídku! Víte dobře, že žiji na odpočinku Pluji už jen ulicemi Le Havru, kde není obav ani ze srážek ani z moře A vy chcete Hleďte, mistře Cabidouline - uvažujte Nejste již v těch letech, abyste zplesnivěl na své bóji, abyste zůstal trčet jako starý ponton v přístavu Zvedněte kotvu, Jeane-Marie, zvedněte kotvu! připojil s úsměvem pan Filhiol a přicházel na pomoc panu Bourcartovi. Mistr Cabidoulin nasadil velice hluboce vážnou tvář - patrně svou tvář proroka neštěstí - a odpověděl temným hlasem: Poslouchejte mě, kapitáne, i vy, doktore Filhiole Měl jsem vždy myšlenku která mi nikdy nevyjde z hlavy A kterou? zeptal se pan Bourcart. Že při přílišných plavbách nakonec nezbytně ztroskotám, dříve nebo později! Zajisté má Saint Enoch dobrého velitele má dobré mužstvo vidím, že bude mít dobrého lékaře avšak jsem přesvědčen, že, kdybych na něho vstoupil, staly by se mi věci, které se mi ještě nestaly U všech hromů! zvolal pan Bourcart. Jsou to, jak vám pravím, tvrdil mistr Cabidoulin, děsné historie! Proto jsem se zařekl, že skončím klidně svůj život na pevnině To je pouhá fantazie, prohlásil doktor Filhiol. Všechny lodi nejsou určeny zahynout se vším všudy! Zajisté ne, namítal bednář, ale co chcete, - je to jako předtucha když se vydám na moře, už se nevrátím. Běžte mi, Jeane-Marie Cabidouline, namítl kapitán Bourcart, to nemyslíte vážně Velmi vážně a pak, mezi námi, už nemusím ukájet zvědavost. Copak jsem za tu dobu nespatřil všechno, co jsem se plavil země horké, země studené, ostrovy Tichého a Atlantického oceánu, icebergy a ledoviště, tuleně, mrože a velryby? Blahopřeji vám, nemáte si co stěžovat, řekl pan Filhiol. A víte, co bych spatřil nakonec? Copak, mistře Cabidouline?. Page 4

5 To, co jsem ještě nikdy neviděl nějakou strašlivou obludu velikého mořského hada Kterého neuvidíte nikdy pravil pan Filhiol. Pročpak?. Protože neexistuje! Četl jsem vše co se o domnělých mořských netvorech napsalo a opakuji, že váš mořský had neexistuje Existuje! zvolal bednář tónem tak přesvědčivým, že by bylo marné se s ním o to přít. Zkrátka, následkem houževnatého naléhání a když byl získán také vysokým platem, který mu nabídl kapitán Bourcart, odhodlal se Jean-Marie Cabidoulin, že se zúčastní poslední lovecké výpravy, a ještě ten večer zanesl svůj tlumok na Saint Enoch. II. KAPITOLA Saint Enoch Následující den 7. listopadu 1863, opouštěl Saint Enoch Le Havre, vlečen Herkulem, který ho vytáhl za vysokých vln. Bylo dost špatné počasí. Nízké a roztrhané mraky se vláčely prostorem a byly hnány silným jihozápadním větrem. Loď kapitána Bourcarta, vážící asi pět set padesát tun, byla opatřena všemi přístroji, kterých se obecně užívá při tomto obtížném lovu na velryby ve vzdálených končinách Tichého oceánu. Jakkoliv byla zbudována už asi před deseti lety, držela se na moři za různých okolností dobře. Mužstvo se vždy staralo, aby byla v náležitém stavu, plachtoví i trup, a její kýl právě opravilo, že byl jako nový. Saint Enoch, statný trojstěžník, měl přední plachtu a brigantinu, velkou a malou plachtu košovou, velkou a malou plachtu bramovou, velkou a malou plachtu menší, plachtu třírohou, velkou přídovou, malou přídovou, plachty stěhové. Při čekání na odjezd, dal pan Bourcart připravit přístroje k otáčení velryb. Čtyři pirogy byly na svých místech. Na levém boku pirogy prvního důstojníka, prvního a druhého poručíka. Na pravém boku kapitánova piroga. Čtyři zásobní pirogy byly umístěny pod palubou. Mezi předním a hlavním stěžněm před hlavním poklopem byl umístěn kotel, sloužící k rozpouštění tuku. Skládal se ze dvou spolu spojených železných hrnců, obložených pásmem cihel. V zadní části hrnců dvě díry, udělané k tomu cíli, sloužily k ucházení dýmu a vpředu trochu níže než otvor hrnců, dvě ohniště umožňovala udržovat pod nimi oheň. Podívejme, jaký byl stav důstojnictva a mužstva, které se na Saint Enochu nacházelo: Kapitán Bourcart (Evarist-Simon), padesát let. První důstojník Heurtaux (Jean-Francois), čtyřicet let. První poručík Coquebert (Yves), třicet dvě léta. Druhý poručík Allotte (Roman), dvacet sedm let. Lodní mistr Ollive (Mathurina), čtyřicet pět let. Harpunář Thiébaut (Louis), třicet sedm let. Harpunář Kardek (Pierre), třicet dva roky. Harpunář Durut (Jean), třicet dva roky. Harpunář Ducrest (Alain), třicet jedna roků. Doktor Filhiol (Noel), dvacet sedm let. Bednář Cabidoulin (Jean-Marie), padesát dvě léta. Kovář Thomas (Gille), čtyřicet pět let. Tesař Férut (Marcel), třicet šest let. Osm lodníků. Jedenáct nováčků. Ubytovatel. Kuchař. Celkem třicet čtyři lidí, obvyklý počet na velrybářské lodi takových rozměrů jako Saint Enoch. Mužstvo se skládalo téměř z polovice z normandských a bretaňských námořníků. Jenom tesař Férut byl rodilý Pařížan z předměstí Belleville a býval strojmistrem v různých divadlech hlavního města. Důstojníci se už plavby na Saint Enochu zúčastnili a zasluhovali si jenom chválu. Měli všechny vlastnosti, které jejich povolání vyžaduje. Na předešlé výpravě propluli severní a jižní končiny Tichého oceánu. Byla to šťastná plavba, neboť i když trvala čtyři měsíce, nestala se žádná vážná příhoda. Byla to také plavba výnosná, neboť loď přivezla dva tisíce soudků tuku, který byl prodán za výhodnou cenu. První důstojník Heurtaux jevil velkou zkušenost ve všem, co se týkalo podrobností na lodi. Sloužil jako výpomocný praporečník ve státním námořnictvu a potom přešel k obchodnímu loďstvu, plul, a čekal na kapitánství. Platil právem za dobrého námořníka, velmi přísného v tom, co se týkalo kázně. Rovněž o prvním poručíkovi Coquebertovi a o druhém poručíkovi Allottovi nelze říci nic než snad, že projevovali neobyčejnou, dokonce až neopatrnou horlivost při lovu na velryby. Závodili co do rychlosti a odvahy, snažili se předstihnout jeden druhého a vydávali své čluny odvážně do nebezpečí přes výstrahy a výslovné zákazy kapitána Bourcarta. Ale horlivost rybáře při rybolovu - se rovná zápalu lovce na lovu - neodolatelné uchvácení, nezměrná vášeň. Oba poručíci jí dávali svým lidem až příliš - zvláště Roman Allotte. Několik slovo lodním mistru Mathurinu Ollivovi. Byl to suchý a nervózní mužíček, velmi vytrvalý při útrapách, velmi zručný ve svém povolání, dobrých uší a dobrých očí, měl zvláštní vlastnosti, které vyznačují lodního mistra válečného námořnictva. Ze všech lidí na lodi to byl on, kdo se nejméně zajímalo lov velryb. Jestliže byla nějaká loď pro tento druh Page 5

6 rybolovu speciálně vystrojena nebo pro dopravu nějakého nákladu z přístavu do přístavu, byla to především tato loď a mistr Ollive měl zálibu jen pro věci, týkající se plavby. Kapitán Bourcart měl k němu velkou důvěru, která byla oprávněna. Pokud se týká osmi lodníků, ti se většinou už zúčastnili poslední plavby Saint Enocha a tvořili velmi spolehlivé a vycvičené mužstvo. Mezi jedenácti nováčky byli jen dva, kteří se měli naučit krušnému lovu na velryby. Těchto čtrnáctiletých až osmnáctiletých mladíků, kteří už byli zacvičeni v obchodním námořnictvu, bude používáno s lodníky jako posádky pro čluny. Zbývali kovář Thomas, bednář Cabidoulin, tesař Férut, kuchař, ubytovatel. Mimo bednáře všichni tvořili část mužstva už po tři léta a byli zběhlí ve službě. Sluší se připojit, že mistr Ollive a mistr Cabidoulin se už dlouho znali z dřívějších plaveb. Proto tento uvítal druhého, protože věděl, jaké jsou jeho způsoby: Eh, starý to jsi ty? Ano, to jsem já, řekl ten. Zase to tedy zkusíš Jak vidíš. A pořád se svou prokletou myšlenkou, že to špatně skončí? Velmi špatně, odpověděl bednář vážně. Dobrá, pokračoval Mathurina Ollive, doufám, že nás ušetříš svých historek Můžeš si být jistý, že nikoliv! Jak tedy myslíš, ale jestli nás potká neštěstí Pak jsem se nemýlil! namítl Jean-Marie Cabidoulin. A kdo ví, jestli už bednář nepociťoval jistou lítost, že přijal nabídku kapitána Bourcarta! Sotva Saint Enoch obeplul hráze, jevil vítr náchylnost vzrůst a byl dán rozkaz k uvolnění košové plachty, kterou dal lodní mistr zapnout na dvě lana. Pak, jakmile Herkules uvolnil své vlečné lano, rozvinuli košové plachty, stejně tak přídovou a zadní. Zároveň dal kapitán Bourcart napnout přední plachtu. Za těch okolností mohl trojstěžník lavírovat na severovýchod tak, aby obeplul nejzazší výběžek Barfleuru. Vítr přinutil Saint Enocha držet se ho co nejblíže. Ostatně se držel na moři dobře a i na pět čtvrtí od větru plul rychlostí deseti uzlů. Tři dny pluli podél břehu, než vysadili lodivoda v La Hongue. Od té chvíle byla plavba průlivem La Manche pravidelná a měli stále dobrý vítr. Kapitán Bourcart dal rozvinout bramové, chocholíkové, zadní plachty a mohl konstatovat, že Saint Enoch nepozbyl nic ze svých plaveckých vlastností. Ostatně téměř všechno jeho lanoví bylo nahrazeno novým, vzhledem k těmto dlouhým výpravám, při kterých musí loď snášet neobyčejné obtíže. Krásná pohoda, moře ovladatelné, vítr příznivý, řekl pan Bourcart doktoru Filhiolovi, který se s ním procházel po vrchní palubě. Tato plavba má šťastný začátek a to bývá dost vzácné, když se v tuto dobu musí vyplout z průlivu La Manche. Blahopřeji vám, kapitáne, odpověděl doktor, ale jsme teprve na počátku cesty. Oh, vím, pane Filhiole, že nestačí dobře začít, ale že je nutné dobře skončit! Nebojte se, máme pod nohama dobrou loď a i když není včera nová, nicméně je pevná v trupu a výstroji Dokonce mám za to, že poskytuje větší záruky než nová loď, a věřte, že jsem si vědom, jakou má cenu. Připojím, kapitáne, že nejde jen o to, aby plavba byla znamenitá. Je nutné, aby měla vážný úspěch, a to nezávisí ani na lodi, ani na jejích důstojnících, ani na jejím mužstvu Dobře mluvíte, odpověděl kapitán Bourcart. Velryba přijde nebo nepřijde Je to náhoda jako při všem a náhodě nelze poroučet Vrátíme se se soudky plnými nebo prázdnými, to se rozumí! Ale Saint Enoch už koná svou pátou výpravu od té doby, co vyšel z loděnic v Honfleuru, a předchozí výpravy dopadly vždy v jeho prospěch To je příznivá věštba, kapitáne. A hodláte s lovem počkat až na Tichý oceán? Ano, hodlám, pane Filhiole, se chopit každé příležitosti a když potkáme velryby v Atlantickém oceánu dříve než obeplujeme Mys, pospíší si naše čluny na lov Hlavní je, abychom je spatřili na krátkou vzdálenost a aby se nám podařilo se jich zmocnit, aniž bychom se zdrželi v cestě. Několik dní po vyplutí z Le Havru zařídil pan Bourcart strážní služby. Dva muži neustále pozorovali ve stěžňoví, jeden na předním stěžni, druhý na hlavním stěžni. Tento úkol připadl na lodníky a harpunáře, zatímco nováčkové byli u kormidla. Mimo to, aby byl v pořádku, obdržel každý člun džber a výzbroj, potřebnou k lovu. Bude-li tedy poblíž lodi ohlášena velryba, postačí jen spustit čluny, což se provede za několik okamžiků. Nicméně tato možnost se nenaskytne dříve, než Saint Enoch bude na širém Atlantickém oceánu. Jakmile zmizel v průlivu La Manche poslední kousek země, zamířil kapitán Bourcart na západ, tak, aby obeplul Ouessant. Když mizela francouzská pevnina, ukázal ji doktoru Filhiolovi. Na shledanou! řekli. Posílali své vlasti tento poslední pozdrav a bezpochyby se oba v duchu ptali, kolik měsíců nebo let uplyne, než ji zase spatří Protože se vítr ustálil na severovýchodě, nemusel Saint Enoch uvolnit lana na spodních cípech plachet, aby zamířil k mysu Ortegal na severozápadním konci Španělska. Nebude nutno se dát Gaskoňským zálivem, kde se pro plachetní loď stává situace kritická, když duje vítr ze širého moře a žene ji k pobřeží. Kolikrát byly lodi, které nezvládly zápolení s větrem, nuceny hledat útočiště ve francouzských nebo španělských přístavech! Když se kapitán a důstojníci sešli u stolu, hovořili jako obyčejně o vyhlídkách této nové výpravy. Začínala za Page 6

7 příznivých okolností. Loď se octne v lovištích v proudu sezóny a pan Bourcart si tak věřil, že by byl získal i nejzdrženlivější. Kdyby se náš odjezd, prohlásil jednoho dne, neopozdilo dva týdny, už bychom se teď nacházeli naproti ostrovu Ascension nebo Svaté Heleny a bylo by velmi nespravedlivé si naříkat Jestli vydrží vítr, odpověděl poručík Coquebert, v potřebném směru aspoň měsíc, nahradíme snadno ztracený čas Nicméně, připojil pan Heurtaux, je škoda, že náš mladý doktor na tuto výtečnou myšlenku - totiž vstoupit na Saint Enocha - nepřišel dříve I já toho lituji, odpověděl vesele pan Filhiol, neboť by se mi nikde nedostalo lepšího přijetí a lepší společnosti Výčitky jsou zbytečné, přátelé, prohlásil pan Bourcart. Dobré myšlenky nepřicházejí, kdy by člověk chtěl. Právě jako velryby, zvolal Roman Allotte. Proto, jakmile se ohlásí, je nutné být připraveni a ulovit je Ostatně, poznamenal doktor, na Saint Enochu scházel nejenom lékař, ale také bednář Ovšem, odpověděl kapitán Bourcart, a nezapomínejme, že vy drahý Filhiole, jste se mi zmínilo Jeanu-Marie Cabidoulinovi Bez vašeho zakročení by mne zcela jistě nikdy nenapadlo obrátit se k němu Konečně je na lodi, řekl pan Heurtaux, a to je hlavní. Ale, jak ho znám, nikdy bych se nenadál, že svolí opustit svou dílnu a své sudy Několikrát přes výhodné nabídky, které mu byly činěny, se zdráhal vydat na moře, a byl jste asi velmi přesvědčivý Eh, řekl kapitán Bourcart, nenarazil jsem na přílišný odpor Podle toho, co řekl, měl plavby po krk.. Až dosud měl vždy štěstí, že vyvázl Proč pokoušet osud? Nakonec to zase odnese člověk Je nutné umět přestat v pravý čas Zkrátka, znáte litanie tohoto bodrého muže! A tak tvrzení, že viděl už všechno, co je možné na lovecké výpravě vidět Člověk nikdy neviděl všechno, prohlásil poručík Allotte, a pokud se týká mne, očekávám stále něco nového neobyčejného Neobyčejné, ba přímo naprosto nepravděpodobné by bylo, přátelé, řekl pan Bourcart, kdyby Saint Enocha opustilo štěstí! Takovým by bylo, kdyby se tato výprava nevyrovnala předchozím, které nám vynesly velký zisk Takovým by bylo, kdyby si naše loď nedovezla plný náklad kostic a tuku! Nuže, v tomto směru jsem zcela klidný Minulost ručí za budoucnost a až se Saint Enoch vrátí do Obchodního zálivu, tak bude jeho dva tisíce soudků plných až po okraj. A opravdu, kdyby jej byl slyšel mluvit s touto neobyčejnou důvěrou Jean-Marie Cabidoulin, snad by si sám v duchu řekl, že aspoň při této výpravě se nevydává do žádného nebezpečí, - tak šťastná byla loď kapitána Bourcarta! Když se na jihovýchodě objevily vrcholky mysu Ortegal, zamířil Saint Enoch, podporovaný příznivým počasím, k Madeiře tak, aby proplul mezi Kanárskými ostrovy a Azory. V této šířce našlo mužstvo výtečné podnebí, prostřední teplotu, hned jak překročili před ostrovy Zeleného mysu obratník Kozoroha. Kapitán Bourcart, jeho důstojníci a lodníci se trochu divili, že až dosud nenarazili na žádnou velrybu. Jestli spatřili jednu nebo dvě, frkaly v takové vzdálenosti, že neuznali za vhodné spustit čluny. Bylo by to znamenalo plýtvat časem a námahou zcela zbytečně a celkem bylo lepší dorazit do lovišť co možná nejrychleji a to buď do Novozélandských moří nebo do Tichého oceánu, v té době velmi vyhledávaných. Nechtěli se tedy po cestě zdržovat. Jestli se mají dostat z evropských přístavů do Tichého oceánu, mohou lodi plout - je to téměř stejná cesta - buď tak, že obeplují mys Dobré naděje na konci Afriky, nebo Hoornův mys na konci Jižní Ameriky. Tak to bude, dokud nebude otevřen Panamský průplav. Ale pokud se týká cesty kolem Hoornova mysu, je nutné sestoupit až k pětapadesáté rovnoběžce jižní polokoule, kde panuje špatné počasí. Pro parník je jistě výhodnější dát se klikatinami Magellanovy úžiny a vyhnout se tak strašlivým vichřicím u mysu. Pokud se však týká lodí plachetních, ty se nemohou odvážit, aniž by se neopožďovaly do nekonečna, zvláště když jde o plavbu touto úžinou od východu na západ. Je tedy celkem výhodnější vyhledat konec Afriky a dát se cestami v Indickém oceánu a jižními moři, kde četné přístavy na australském pobřeží poskytují bezpečné stanice až po Nový Zéland. Tak si vedl kapitán Bourcart vždy za předchozích plaveb a to učinil také tentokrát. Nemusel se dokonce ani uchýlit příliš na západ, protože je podporoval stálý vítr, a minul ostrovy Zeleného mysu; brzy spatřil Ascension a pak, za několik dní potom Sv. Helenu. V této roční době jsou končiny Atlantického oceánu za rovníkem velmi oživeny. Neminulo osmačtyřicet hodin, aniž by Saint Enoch nepotkal buď nějaký parník, uhánějící plnou parou, nebo rychlý a štíhlý clipper, který co do rychlosti může závodit s parníkem. Avšak kapitán Bourcart neměl žádný důvod zvídat na tom nebo onom. Nejčastěji se objevily jen, aby vztyčily vlajku, udávající jejich národnost, novinky z moře neměly ani v zásobě ani zapotřebí. Když míjel Saint Enoch ostrov Ascension mohli vidět sopečné vrchy, které jej ovládají. Na dohled ke Sv. Heleně, nechal ji napravo ve vzdálenosti tři nebo čtyři míle. Z celého mužstva ji dosud neviděl jen doktor Filhiol a po celou hodinu nemohl odtrhnout zrak od Dianina štítu nad roklí, ve které pobýval Longwoodský vězeň. (Longwood - dvorec na Sv. Heleně, kde byl vězněn císař Napoleon I. Bonaparte) Pohoda, dost proměnlivá, i když byl směr větru stálý, podporovala plavbu lodi, která, aniž měnila lana, mohla jen plout nebo uvolňovat plachty. Hlídky, umístěné na ráhnech, konaly službu dobře. A přece se velryby neobjevovaly. Zřejmě se držely jižněji, několik set mil od Mysu. U všech ďáblů, kapitáne, říkal někdy Cabidoulin, opravdu to nestálo za to, abych vstoupil na loď, když na ní nemám Page 7

8 nic na práci. To přijde to přijde opakoval pan Bourcart. Anebo nepřijde, říkal bednář, a vrtěl hlavou, a než připlujeme na Nový Zéland nenaplníme ani jediný soudek. Možná, mistře Cabidouline, ale naplníme je potom Práce budete mít dost, buďte si jistý! Pamatuji časy, kapitáne, že v této části Atlantického oceánu se to jen velrybami hemžilo Ano připouštím a je jisté, že je jich čím dál tím méně, čehož musíme jen litovat! Byla to pravda a hlídky mohly ohlásit sotva dvě nebo tři velryby, - jednu značné velikosti. Bohužel byly spatřeny příliš blízko od lodi a hned se potopily a nebylo možné je zase vypátrat. Při neobyčejné rychlosti, jakou mohou kytovci vyvinout, urazí velkou vzdálenost, než se vrátí na hladinu. Spustit čluny a pronásledovat je, by znamenalo vydat se vstříc neobyčejné únavě bez nějakých vyhlídek na úspěch. Mysu Dobré naděje dosáhli v polovině měsíce prosince. V té době bylo okolí afrického pobřeží často navštěvováno loďmi, směřujícími do důležité anglické osady. Bylo vzácností, když nebyl obzor zbrázděn dýmem parníku. Na svých dřívějších cestách se pan Bourcart už několikrát zastavil v přístavu Kapské Město, když se Saint Enoch vracel a měl tam složit část nákladu. Nebylo pak třeba vejít ve styk s pevninou. Proto obeplul trojstěžník konec Afriky, jejíž poslední výšiny nechal asi pět mil vlevo. Ne bezdůvodně se mys Dobré naděje dříve nazýval Mysem bouří. Tentokrát si zasloužil své bývalé jméno, ačkoliv na jižní polokouli bylo letní období v plném proudu. Saint Enoch musel snést strašlivé poryvy větru, které jej přiměly se v něm držet. Nicméně vyvázl s malým zpožděním a bezvýznamným poškozením, které správně předvídal Jean-Marie Cabidoulin. Pak použil antarktického proudu, než zahnul kolem Kerguelenských ostrovů a pokračoval v plavbě za příznivých podmínek. 30. ledna, krátce po východu slunce zvolala jedna z hlídek, Pierre Karder, z ráhna na předním stěžni: Země pod větrem! Kapitán Bourcart zjistil, že se nachází na šestašedesátém stupni východní délky od Pařížského poledníku a na sedmatřicátém stupni jižní šířky, tedy poblíž ostrova Amsterodam a St. Paula. Dvě mne od tohoto se Saint Enoch zastavil. Čluny prvního důstojníka Heurtauxe a poručíka Allotta byly poslány na zem s udicemi a sítěmi. Na pobřeží tohoto ostrova je rybolov opravdu výnosný. Odpoledne se skutečně vrátili s nákladem ryb dobré jakosti a ne méně výtečných langust, což poskytlo potravu na několik dnů. Když Saint Enoch odplul od St. Paula, zamířil šikmo ke čtyřicáté rovnoběžce a podporován větrem, který mu zajišťoval sedmdesát až osmdesát mil za dvacet čtyři hodiny, spatřil ráno 15. února na jižním konci Nového Zélandu Suares. III. KAPITOLA Na východním pobřeží Nového Zélandu U asi třicet let vykořisťují velrybáři tyto končiny Nového Zélandu, kde je lov obzvláště příznivý. V té době se objevovaly grónské velryby snad v největším počtu v této části Tichého oceánu. Jsou tam však rozptýleny a bývá řídkým případem, že se s nimi loď setká na krátkou vzdálenost. Nicméně užitek z tohoto druhu kytovců je tak značný, že kapitáni nedbají ani na nebezpečí ani na obtíže, které tento nesnadný lov vyžaduje. O tom vypravoval pan Bourcart doktoru Filhiolovi, když Saint Enoch zahlédl Tawai-Punamu, velký jižní ostrov novozélandské skupiny. Zajisté, připojil, by loď jako naše mohla s trochou štěstí zde získat za několik týdnů celý náklad Bylo by však nutné, aby počasí bylo stále krásné, a na tomto pobřeží jsou lodi denně vydány všanc poryvům větru neobyčejné prudkosti. Copak tu nejsou přístavy, kam by bylo možné se uchýlit? ptal se pan Filhiol. Zajisté jsou, drahý doktore, a jenom na východním pobřeží se nachází Dunedin, Oamaru, Akaroa, Christ Church, Blenheim, když uvedu jenom hlavní. Ovšem velryby nepřichází laškovat do přístavů a je nutno je hledat několik mil na širém moři Nevadí, kapitáne. Nehodláte se v některém z nich zastavit, než své mužstvo vypravíte do práce? Mám to v úmyslu na tři nebo na čtyři dny, abych obnovil část našich zásob, zvláště čerstvého masa, což pozmění náš obvyklý jídelní lístek. A na kterém místě pobřeží Saint Enoch zakotví? V přístavu Akaroa. Kdy tam dorazí? Zítra dopoledne Už jste tam někdy kotvil? Několikrát.. Znám jeho soutěsky a pro případ nepohody jsem si jistý, že tam najdu výtečný útulek. Nicméně, i když se vyznal jakkoliv dobře v okolí Akaroy, mohl se pan Bourcart dostat do přístavu jen s velkými obtížemi. Když spatřili zemi, musel Saint Enoch lavírovat za silného větru. Pak, když měl už vypálit jen dvě rány a vplout do průlivu, přetrhalo se lanoví velké přídové plachty a bylo nutné se vrátit na širé moře. Ostatně vítr vzrůstal, moře se neobyčejně zvlnilo a odpoledne bylo nemožné se dostat do Akaroy. Protože se v noci nechtěl nacházet blízko země, plul kapitán Bourcart s větrem v týle až do šesti hodin, pak se vracel a lavíroval, omezil plachty a vyčkával na den. Následujícího dne, 17. února se mohl Saint Enoch konečně dát řadou klikatých průlivů, sevřených dosti vysokými pahorky a vedoucích do Akaroy. Na břehu se objevilo několik farem a na úbočí pahorků se popásali voli a krávy. Page 8

9 Saint Enoch se takto plavil devět a půl mile, stále lavíroval a před polednem zakotvil. Akaroa patří k poloostrovu Banks, který postupně vybíhá z pobřeží Tawai-Ounamu nad čtyřicátou čtvrtou rovnoběžkou. Je částí provincie Canterbury, jedné z obou velkých divizí ostrova. Město bylo ještě skromnou vesnicí, vystavěnou vpravo od úžiny, naproti horám, nakupeným na protějším břehu, kam až sahal zrak. Na tomto pobřeží bydleli domorodci, Maorové, v nádherných jedlových lesích, dodávajících loďařství výtečné stěžně. Vesnice obsahovala tehdy tři malé osady Angličanů, Němců a Francouzů, kteří tam byli roku 1840 dopraveni lodí Robert de Paris. Vláda postoupila osadníkům jisté množství půdy a zcela jim přenechala zisk z ní. Vznikla tedy na pobřežní půdě, která rodí různé druhy zeleniny a ovoce - hlavně hojné a chutné broskve - obilná pole a zahrady kolem četných dřevěných domků. Tam, kde zakotvil Saint Enoch, se nacházelo jakési jezírko, z něhož se nořil pustý ostrůvek. Stálo tam několik lodí, mezi jinými americká Zireh Swif, která ulovila už několik velryb. Pan Bourcart koupil bednu tabáku, protože jeho zásoba se už začínala tenčit. Celkem byla doba zastávky věnována na obnovení zásob vody a dříví, pak na zajištění vodního trupu. Dříví porazili na břehu úžiny, kterou navštěvovali Maorové. Avšak nakonec se domorodci proti tomu vzepřeli, doufajíce, že dostanou nějaké odškodné. Bylo tedy výhodnější pustit se na protější břeh, kde dřevo nestálo nic kromě práce - porazit je a odnést. Pokud se týká čerstvého masa, to si kuchař opatřil snadno a několik volů, živých nebo rozčtvrcených bylo naloženo, než se vyplulo. Dva dny po příchodu Saint Enocha vplula do přístavu francouzská velrybářská loď Caulaincourt s vlajkou na kormě. Zdvořilost vyžaduje zdvořilost. Když chtěl kapitán Bourcart dát vztyčit svou vlajku, zjistili, že je celá černá od prachu z dřevěného uhlí, kterým byly posypány bedny proti krysám, které se strašlivě rozmnožily od odplutí z Le Havru a obtěžovaly loď. Marcel Férut ovšem tvrdil, že je nutné tyto zvířata nehubit. A proč? otázal se ho kdysi jeden z nováčků. Protože, kdyby Saint Enoch upadl do nebezpečí, že zahyne, upozornily by nás Tyto krysy? Ano tyto krysy tím, že by utekly A jak? Uplavaly by, u všech hromů, uplavaly! odsekl šprýmovný tesař. Odpoledne poslal pan Bourcart, stále nejzdvořilejší muž, pana Heurtauxe na palubu Cou la in co urta, aby ho omluvil, že nemůže jeho pozdrav vlajkou oplatit, protože se z tříbarevné stala jednobarevná. A jaká to byla barva, černá! Zastávka Saint Enocha trvala čtyři dny. V hodinách volna uznal kapitán Bourcart za vhodné pustit mužstvo na pevninu, i když bylo nebezpečí dezerce. To vzniká proto, že se v té zemi provozuje velmi výnosné řemeslo, řemeslo pilařské. Lesy jsou tam nesmírné, což podněcuje lodníky k opuštění lodi. Nicméně tentokrát bylo mužstvo v určenou hodinu kompletní a nikdo při vyvolávání v den odplutí nescházel. I když lidé neměli v kapse mnoho peněz, odškodnili se aspoň hojně broskvemi, které jim francouzští osadníci dovolili natrhat a příjemným vínem z tohoto ovoce. 22. února dal pan Bourcart učinit přípravy k odpluti. Nehodlal se na toto kotviště ještě vrátit, ledaže by k tomu byl donucen nepohodou a pro případ, že by jeho loď nemohla setrvat na moři. Ostatně, tohoto rána po rozmluvě s prvním důstojníkem, oběma poručíky, doktorem Filhiolem a lodním mistrem, řekl: Nepřekazí-li to okolnosti, bude naše výprava obsahovat dvě části. Především budeme po pět nebo šest týdnů lovit poblíž Nového Zélandu. Pak odpluje Saint Enoch k pobřeží dolní Kalifornie, kde bude v té době, jak doufám, možné doplnit náklad. Eh, poznamenal pan Heurtaux, nemůže se stát, že celý náklad získáme na novozélandských mořích? Nemyslím, odpověděl pan Bourcart. Hovořil jsem s kapitánem americké lodi Podle jeho slov směřují už velryby více na sever A dovedeme je chytat tam, kam půjdou! prohlásil poručík Coquebert. Beru si na starost popustit jim tolik lana, kolik jen bude potřeba A můžete se spolehnout, kapitáne, připojil Roman Allotte, že nezůstanu za svým přítelem Přátelé, zvláště spoléhám, pokračoval pan Bourcart, že vás ctižádost nesvede k neopatrným kouskům! Platí tedy: po končinách Nového Zélandu končiny dolní Kalifornie, kde jsem už nejednou měl dobrý lov Pak uvidíme podle okolností. - Nač myslíš, Ollive? Myslím, kapitáne, odpověděl tázaný, že Saint Enoch se odebere tam, kam vám bude libo, i třeba do Beringova moře. Pokud se týká velryb, přeji vám jich tucty. Ale to je věc velitelů člunů a harpunám, nikoliv lodního mistra. Dobrá, starý příteli, řekl s úsměvem pan Bourcart, a protože je to tvůj úmysl, zůstaň si při svém, jako Jean-Marie Cabidoulin zůstává při svém! Proto nebude hůře Tak soudím i já, prohlásil Ollive. Abych nezapomněl, pořád se ještě hádáš s bednářem? Pořád, kapitáne. Při své mánii pro rokovat neštěstí, otráví vám Cabidoulin nakonec duši! Znám ho dlouho a měl bych na to být zvyklý! Je to od něho tím hloupější, protože na svých plavbách vždycky vyvázl zdráv! Opravdu by udělal lépe, kdyby zůstal ve své dílně, mezi svými sudy Jen ho nech mlet jazykem, Ollive, odpověděl kapitán Bourcart. To jsou jen slova! Nicméně je Jean-Marie Cabidoulin řádný muž! Odpoledne lavíroval Saint Enoch za příhodného větru asi čtyři míle od Akaroy, když byla harpunářem Louisem Thiébaultem ohlášena první velryba. Page 9

10 Byly dvě hodiny a nedaleko frkal velký kytovec. Pan Bourcart dal hned zastavit. Pak spustili dva ze čtyř člunů, člun prvního poručíka Coqueberta a druhého poručíka Allotta. Důstojníci do nich vstoupili a usadili se na zádi. Harpunáři Durut a Ducrest se postavili na přídi. Jeden z lodníků se ujal kormidla a čtyři lidé byli u vesel. Při vášni, která je vzrušovala, dorazili oba poručíci téměř současně na dohozenou k velrybě, to znamená tak blízko, aby mohli vrhnout harpunu. K této harpuně je připevněno lano dlouhé asi tři sta loket, pečlivě smáčené ve džberu, umístěném téměř ve středu člunu, aby se odvíjelo bez překážky. Oba harpunáři vrhli své harpuny. Velryba byla zasažena na levém boku a prchala s neobyčejnou rychlostí. Lano poručíka Coqueberta se zároveň přes všechnu opatrnost zamotalo a museli je přetnout. Roman Allotte zůstal sám proti zvířeti, jehož pronásledování se musel jeho přítel zříci nikoliv bez lítosti. Vlečený člun letěl po vlnách, zatímco kormidlo jej chránilo před převrácením. Když se velryba poprvé ponořila, rozvinuli jí lano, než se zase objeví na povrchu. Pozor! Pozor! vykřikl poručík Allotte. Jakmile se opět vynoří, vrhneme, Ducreste, vy a já oštěpy Jsem připraven, poručíku, odpověděl harpunář na přídi. Ve člunech bývají vždy na pravém boku se dvěma zásobními harpunami tři oštěpy, ostré jako břitva. Na levém boku jsou umístěny hák a rýč, kterým se velrybě přetnou tepny, uhání-li tak rychle, že by bylo nemožné zůstat ve vleku, aniž by bezpečnost člunu nebyla ohrožena. Tu se pracuje oštěpem, jak říkají lidé tohoto řemesla. Jakmile se velryba vynořila v neveliké vzdálenosti, vrhl se člun k ní. Poručík a harpunář mrštili oštěpy. Protože rány nezasáhly důležité orgány, chrlila velryba místo krve jak obyčejně páru a uháněla na severovýchod. Bylo tedy jisté, že nebyla smrtelně raněna. Ze Saint Enocha sledovali kapitán a mužstvo s nejživějším zájmem průběh tohoto lovu, který se mohl protáhnout. Nebylo opravdu nemožné, že se zvíře bude bránit ještě několik hodin. Proto zamířil pan Bourcart se svou lodí co nejvíce po větru, aby dohonil člun, od něhož jej dělily už dobré dvě míle. Člun uháněl se závratnou rychlostí. Jak byl druhý poručík znám, vědělo se dobře, že se nevzdá kořisti přes opatrné rady, které mu byly dány. Pokud se týká Yvese Coqueberta, ten, když rozmotal své lano, chystal se za přítelem. Po půlhodině bylo možné poznat, že velryba začíná pozbývat sil. Ponořovala se už jen na několik minut, což dokazovalo, že se jí nedostává dechu. Roman Allotte využil toho, že se její rychlost zmírnila a dal táhnout za lano, a když ho dohonil člun poručíka Coqueberta, podařilo se harpunářovi Ducrestovi utnout rýčem velrybě jednu ploutev a další rány jí byly zasazeny do boku. Naposled se ponořila, objevila se, bičujíc vodu tak prudce, že jeden z člunů by se málem převrátil. Konečně se její hlava vztyčila nad vodu a zvíře chrlilo krev, což věstilo brzy jeho konec. Nicméně bylo nutné dát si pozor před posledními konvulzemi mohutného zvířete. V tuto chvíli se čluny nacházejí v největším nebezpečí, a rána ocasem postačí, aby se rozlétly na kusy. Tentokrát byli oba poručíci dost obratní, aby se mu vyhnuli, a kytovec se obrátil na bok a zůstal ležet bez hnutí na hladině. Oba čluny se nacházely právě přes půldruhé mne od Saint Enocha, který manévroval tak, aby jim ušetřil cestu. Moře se zvlnilo ještě více pod severozápadním větrem. Ostatně ulovená velryba - velryba grónská - byla tak veliká, že by ji stěží odvlekli. Někdy se stane, že jsou čluny zavlečeny několik mil od lodi. V tom případě, je-li proud v protisměru, musí zakotvit u zvířete tak, že do něho zarazí malou kotvu, a odvlečou je teprve, když se proud obrátí. Tentokrát nebylo třeba čekat. Ke čtvrté hodině se Saint Enochovi podařilo přiblížit na několik uzlů. Oba čluny se k němu vrátily a k páté hodině byla velryba připoutána podél lodi. Poručíku Allottovi a jeho lidem se dostalo blahopřání celého mužstva. Zvíře bylo opravdu značné velikosti. Měřilo téměř dvaadvacet metrů na délku a za prsními ploutvemi v objemu dvanáct metrů, což svědčilo o váze aspoň sedmdesáti tisíc kilogramů. Blahopřeji, Allotte, blahopřeji! opakoval pan Bourcart. To je šťastný začátek a nebude potřeba velkého počtu velryb tohoto vzrůstu, abychom si naplnili podpalubí. - Co o tom soudíte, mistře Cabidouline? Mám zato, odpověděl bednář, že toto zvíře nám vynese nejméně sto soudků tuku, a jestli jsem se zmýlilo deset, pak už nemám dobré oko. A Jean-Marie Cabidoulin se v tom zajisté vyznal dost, než aby se při odhadu dopustil omylu. Dnes, řekl pak kapitán Bourcart, je už příliš pozdě. Moře klesá a vítr rovněž, zůstaneme tedy s ubranými plachtami. Přivažte velrybu pevně Zítra se dáme do práce. Noc byla tichá a Saint Enoch nemusel lavírovat. Jakmile se slunce objevilo na obzoru, rozdělilo si mužstvo práci a především postavili příslušné přístroje, aby byla velryba zdvižena. Řetěz byl ovinut kolem jedné ploutve zvířete a utažen tak, aby se nesmekl. Jakmile harpunáři odstranili druhou ploutev, chopili se pak lodníci zvedáku, aby zvíře vytáhli. Za těch okolností bylo nutné je jen otočit dokola a práce byla bez obtíží provedena. Potom rozdělili hlavu na čtyři části: spodní ret uřízli a zachytili obrovským hákem. Hrtan a jazyk, které spadly současně na palubu přes okřídlí, pak kostice, kterých nebývá nikdy méně než pět set. Tato práce si vyžádala nejvíce času, neboť aby dostali tuto poslední část hlavy, museli přeřezat velmi tlustou a tvrdou kost, která ji poutá k tělu. Mimo to dohlížel mistr Cabidoulin ke vší této práci a mužstvo v ní nebylo nováčkem. Jakmile byly čtyři kusy hlavy složeny na palubě, přikročili k odstranění velrybího tuku, který rozřezali na kusy široké loket a dlouhé osm až devět stop. Page 10

11 Když ho byla většina na lodi, mohli lodníci uříznout ocas a zbavit se toho, co zbylo z trupu na straně k moři. Tak nabyli postupně různých pahýlů, které snadno zbavili tuku, když ležely na palubě, a to pohodlněji, než kdyby trup byl připoután k boku lodi. Celé dopoledne, za něhož nezmařili ani okamžik, se věnovali této krušné práci a pan Bourcart v ní dal pokračovat opět k jedné hodině, když odbyli oběd. Pak se lodníci dali do netvorné hlavy. Sekerou uráželi kostice, které jsou podle své tloušťky víceméně dlouhé. Z těchto vláknitých a rohovitých kostic jsou některé krátké a úzké, šíří se, blížíce se ke středu čelisti, a zmenšují se pak do pozadí dutiny ústní. Protože jsou seřazeny s dokonalou pravidelností a do sebe navzájem zaklíněny, tvoří jakousi síť nebo košatinu, která zadržuje zvířátka, myriady malých členovců, kterými se velryby živí. Když byly kostice odstraněny, dal je Jean-Marie Cabidoulin snést k vrchní palubě. Bylo potřeba je jen oškrábat, aby byly zbaveny běli, která pochází z dásní a je výtečné jakosti. Pokud se týká tuku, obsaženého v mozku, ten byl vybrán a uložen zvlášť. Konečně, když byla hlava úplně zbavena částí, kterých lze použít, byly kusy hozeny do moře. Zbytek toho dne a den následující vyplnilo mužstvo rozpouštěním tuku. Protože hlídky neoznámily žádnou jinou velrybu, nebylo třeba spustit čluny a kdekdo se účastnil práce. Mistr Cabidoulin dal nastavět jisté množství kádí na palubě mezi hlavním stěžněm a předním kastelem. Tuk byl v kusech nakladen do kádí, a pod tlakem utvořil dost drobné kousky, aby se vešly do hrnců kotle, kde se měly rozpustit vlivem tepla. Co zůstalo, usedlina, výškrabek, jak se říká, bude sloužit k udržování ohně, pokud bude tavírna v činnosti, to znamená pokud všechen tuk nebude rozpuštěn. Až to bude hotovo, zbude jen naplnit tímto tukem sudy v podpalubí. Tato práce neobsahuje žádné obtíže. Skládá se z toho, že se tekutina pouští do kádě, umístěné uvnitř, malým poklopem pomocí plátěného střeva s kohoutkem na konci. Práce je hotova a bude s ní započato za stejných okolností, jakmile čluny uloví jiné velryby. Když nadešel večer a tuk byl uložen, otázal se pan Bourcart mistra Cabidoulina, jestli se nezmýlil ve výtěžku ze zvířete. Nikoliv, kapitáne, prohlásil bednář. Ta potvora nám dala sto patnáct sudů Tolik! vzkřikl doktor Filhiol. Opravdu, aby se tomu uvěřilo, bylo by nutné toto zvíře vidět! Souhlasím, odpověděl pan Heurtaux, a jestli se nemýlím, je tato velryba jedna z největších, kterou jsme kdy ulovili Šťastný čin poručíka Allotta! připojil kapitán Bourcart. Jestli jej provede ještě desetkrát, nebudeme mít daleko k doplnění svého nákladu! Jak je vidět, zdálo se, že příznivé předpovědi pana Bourcarta vítězí nad špatnými věštbami Jeana-Marie Cabidoulina. Tyto končiny Nového Zélandu jsou právem velmi vyhledávány. Předtím, než tam připlul Saint Enoch, mělo tam už několik anglických a amerických lodí výtečnou kampaň. Velrybu grónskou lze snáze ulovit než jinou. Protože mají méně jemný sluch, je možné se k nim přiblížit, aniž by to vzbudilo jejich pozornost. Bohužel jsou bouře na těchto mořích tak časté a tak strašné, že každou noc je nutné mít na širém moři stažené plachty, aby loď nebyla vržena na pobřeží. Za čtyři týdny, co pan Bourcart pobyl nablízku Nového Zélandu, ulovilo mužstvo jedenáct velryb. - Dvou se zmocnil první důstojník Heurtaux, tří poručík Coquebert, čtyř poručík Allotte, dvou kapitán. Ale co do velikosti se nevyrovnaly velrybě první a výtěžek nebyl tak pěkný. Ostatně se velryby začaly táhnout do vyšších šířek. Proto si musel Saint Enoch, který měl jen devět set sudů tuku, hledat nová loviště. Tu napadlo kapitánovi Bourcartovi, aby se odebral do zátoky ostrovů, anglické osady na východním pobřeží Ika-Na-Maui, severního ostrova skupiny. Snad se mu podaří zdvojnásobit svůj náklad, než dorazí k západnímu americkému pobřeží V této zátoce se zásobí Saint Enoch bramborami a to snáze než v okolí Akaroy, kde tato plodina není předmětem příliš hojného pěstování. Loď vyplula večer 29. března a za dva dny potom spatřili zátoku ostrovů. Zakotvili v hloubce deseti loktů v malé vzdálenosti od země. V přístavu stálo několik velrybářských lodí, které se chystaly opustit Nový Zéland. Jak byly svinuty plachty, ptal se kapitán Bourcart po místě, kde by mohl nakoupit brambory. Byla mu doporučena farma, vzdálená asi dvanáct mil ve vnitrozemí. Oba poručíci se za vedení Angličana, kterého si vzali za průvodce hned vypravili. Čluny pluly po klikaté řece mezi vysokými pahorky. Na březích se zvedala maorská obydlí ze dřeva, obklopená zahradami, bohatými na plodiny, které domorodci rádi vyměňují za šatstvo evropské výroby. Na konci říčky stála farma, kde bylo dost brambor a naplnili jimi několik pytlů. Ještě toho večera se vrátili na loď a kromě toho přivezli zásobu ústřic výtečné jakosti, nasbíraných po pobřežních skalách. Byla to pochoutka jak pro salon, tak pro místnost pro mužstvo. Následujícího dne se podařilo ubytovateli ze Saint Enochu opatřit množství cibule z maorských zahrad. Podle zvyku bylo za cibuli zaplaceno stejnou mincí jako za brambory - kalhotami, košilemi, látkami, kterých měla loď spoustu. Kromě toho projevovali všichni domorodci velkou ochotu, aspoň na území zátoky Ostrovů. V té době byly ovšem na jiných místech souostroví časté přepady. Osadníci museli zápasit s Novozélanďany a toho dne právě opustila přístav anglická návěštní loď, aby pokořila některé nepřátelské kmeny. Pokud se týká důstojníků a lodníků ze Saint Enocha, neměli po dobu zastávky důvod ke stížnostem. Byli všude Page 11

12 pohostinně přijímáni, vcházeli do chýší a bylo jim nabízeno občerstvení, ne však limonáda nebo pivo - ty domorodci nepoužívají - ale výtečné melouny, kterých byly zahrady plné, a neméně dobré fíky, kterých viselo na stromech tolik, div se větve nelámaly. Pan Bourcart pobyl v zátoce Ostrovů jen tři dny. Věděl, že velryby se těmto končinám vyhýbají a proto učinil opatření pro dost dlouhou plavbu, která obsáhne ne méně nežli čtyři tisíce mil. Vskutku, v zátoce St. Margarety na pobřeží dolní Kalifornie skončí Saint Enoch tuto kampaň, která byla na začátku tak šťastná. A když se to bednáři hodilo, mručíval si Jean-Marie Cabidoulin mezi zuby: Začátek je začátek Vyčkejme konce Vyčkejme konce! odpovídal mistr Ollive a krčil rameny. IV. KAPITOLA Tichým oceánem 3. dubna brzy ráno opustil Saint Enoch kotviště v zátoce Ostrovů. V jeho zásobách chyběly jen kokosové ořechy; drůbež a vepři. Protože si je za posledních dvou zastávek na Novém Zélandě nemohl kapitán zaopatřit, zamýšlel přistát u jednoho z ostrovů Plaveckého souostroví, kde je těchto věcí dostatek. Vítr vál příznivým směrem a devět set mil, které dělí Ika-Na-Maui od obratníku Kozoroha, urazili v osmi dnech. Tento den, 12. dubna, řekl pan Bourcart, odpovídaje na otázku, kterou na něho vznesl doktor Filhiol: Ano, možná, že v těchto místech, na třiadvacáté rovnoběžce a sto sedmdesátém pátém poledníku, má Tichý oceán největší hloubky. Za měření, které bylo prováděno z Penguinu, bylo rozvinuto čtyři tisíce devět set loket lana, aniž dosáhli dna Měl jsem za to, poznamenal pan Filhiol, že největší hloubky se nacházejí v japonských mořich To je omyl! prohlásil kapitán Bourcart. Tyto je předčí o dvě stě čtyřicet pět loket, což dává celkem devět tisíc metrů Eh, odvětil Filhiol, to je výška Himálajských hor: osm tisíc šest set metrů měří Dhaulágiri v Nepálu, devět tisíc Šamalari v Bhútánu Nuže, drahý doktore, to je číselné přirovnávání, které poučuje Dokazuje, kapitáne, že nejvyšší výšiny Země se nevyrovnají jejím podmořským propastem. V době formování, když naše zeměkoule nabývala definitivní tvářnosti, nabyly sníženiny převahy nad vyvýšeninami a snad nikdy nebudou změřeny s dokonalou přesností. Za tři dny potom, 15. dubna, když byly na obzoru ostrovy Samoa čili Plavecké, zakotvil Saint Enoch několik uzlů od ostrova Savai, jednoho z nejvýznačnějších celého souostroví. Asi tucet domorodců, doprovázejících krále, se odebralo na loď s Angličanem, který byl tlumočníkem. Tito divoši nebyli vůbec civilizovaní, byli skoro nazí. Ani Jeho Veličenstvo nebylo oblečeno jinak než jeho poddaní. Ale kartounová košile, kterou mu daroval kapitán Bourcart a do jejichž rukávů se snažil panovník houževnatě vniknout nohama, zahalila brzy královskou nahotu. Čluny, vyslané na radu Angličana na pevninu, přivezly náklady čerstvých ořechů. Večer, když se stmívalo, otočil se Saint Enoch, protože nechtěl zůstat blízko země, a lavíroval po celou noc. Hned na úsvitě vyhledal kapitán Bourcart včerejší kotviště. Domorodci dodali lodnímu správci asi dvacet želv pěkného druhu, rovněž tolik vepřů malého vzrůstu a hojnost drůbeže. - Tyto zásoby byly zaplaceny brakovým zbožím, po kterém Samoané velmi dychtí, hlavně špatnými noži, kus za pět sou. Tři dny po odjezdu oznámily hlídky hejno kašelotů, kteří laškovali čtyři nebo pět mil po levém boku vpředu. Vítr dul slabě a Saint Enoch plul pomalu. Bylo už pozdě, téměř pět hodin. Nicméně nechtěl kapitán Bourcart zmařit tuto příležitost k ulovení jednoho nebo dvou z těchto zvířat. Dva čluny byly spuštěny ihned, člun prvního důstojníka Heurtauxe a poručíka Coqueberta. Tito důstojníci, jejich harpunáři a lodníci do nich vstoupili. Byly hnány vesly, zatímco moře se nepatrně vlnilo, zamířily čluny k hejnu. Z horní paluby je sledovali zrakem kapitán Bourcart a doktor Filhiol, nikoliv bez zájmu. Tento lov je obtížnější než lov na velryby, poznamenal pan Bourcart, a také méně výnosný. Jakmile zasáhne harpuna jednoho z těchto kašelotů, je nutné často přetnout lano, neboť zvíře se ponoří do velkých hloubek s nesmírnou rychlostí. Zato však, dovede-li se člun udržet na laně za prvního ponoru, je téměř jisté, že bude zvíře uloveno. Když opět vystoupí na povrch, brzy je dorazí hák a oštěp. To se stalo i tentokrát. Oba čluny mohly ulovit pouze jediného kašelota prostřední velikosti a jsou kašeloti, jejichž délka převyšuje délku velryby grónské. Noc nadcházela. Protože na východě se objevily mraky, bylo by neopatrné se zdržovat. Proto ještě večer se mužstvo zabývalo zpracováním zvířete. Následujícího dne nemohli opět lovit. Kašeloti zmizeli a Saint Enoch, podporovaný svěžím větrem, pokračoval v cestě na severovýchod. Toho dne se objevila loď, plující stejným směrem tři až čtyři míle pod větrem. Byla to trojstěžní bárka, jejíž národnost nebylo možné na tuto vzdálenost rozeznat. Nicméně tvar jejího trupu a jisté podrobnosti v plachtoví jim naznačovaly, že je to anglická loď. K poledni se stala jedna z těch náhlých změn větru ze západního na východní, které jsou velmi nebezpečné pro svou prudkost, když ne pro své trvání, a lodi hrozí záhubou, jestli na ně není připravena. Moře se rázem vzbouřilo, mohutné vlny zaplavily palubu. Kapitán Bourcart musel loď obrátit, aby čelila vichřici s velikou košovou plachtou, přední, bramovou a malou přídovou. Page 12

13 Při této práci lodník Gastinet, který se vyšvihl až nad velkou přídovou plachtu, aby uvolnil jedno z cípových lan, sklouzl. Muž v moři! vykřikl jeden z jeho druhů, který ho z předního kastelu právě viděl, jak se ponořil do vln. Kdekdo byl na palubě a pan Bourcart rychle vyběhl na vrchní palubu, aby řídil zachraňování. Kdyby Gastinet nebyl dobrý plavec, byl by ztracen. Moře běsnilo příliš zuřivě, než aby se mohl spustit člun. Nezbývalo tedy, než jako záchranný prostředek hodit bóji, což také učinili. Bohužel padl Gastinet na stranu k větru a protože loď plynula, nemohly se mu bóje dostat na dosah. Proto se snažil k nim dostat plaváním. Sviňte přední a bramovou! velel kapitán Bourcart. Saint Enoch se otočil a přiblížil se k člověku, zmítajícímu se ve vlnách. Ostatně právě se zachytil jedné z bójí a jestli se udrží, bylo jisté, že bude vzat na palubu, jakmile se loď otočí. Tu se však situace ztížila. Žralok! Žralok! vykřiklo několik lodníků, stojících na vrchní palubě. Jeden z těch strašlivých netvorů se objevil a zmizel pod větrem lodi a přešel na záď. Je známa neobyčejná žravost a závratná síla těchto oblud, - jsou to jen čelisti a žaludek, jak bylo právem řečeno. A jestli tento žralok chytí nešťastníka nebudou-li ho moci do té doby vytáhnout na palubu! Nuže, ačkoliv byl žralok od něho jen asi sto stop, Gastinet jej nespatřil. Dokonce ani nezaslechl výkřik z vrchní paluby a netušil nebezpečí, které mu hrozilo. V tu chvíli padlo několik ran. První důstojník Heurtaux a Roman Allotte přinesli své karabiny ze stojanu v saloně a střelili právě po žralokovi. Byl zasažen? To se nevědělo. Nicméně se potopil a jeho hlava se už z vln nevynořila. Zatím začala loď, kormidlo vespod, lavírovat. Podaří se jí za tak rozbouřeného moře provést svůj úmysl? Když sejí nepodaří ji obrátit, - toho se za těchto špatných podmínek obávali, - bude všechna práce zbytečná Byl to okamžik strašlivé úzkosti. Saint Enoch několik vteřin váhal, zatímco jeho plachty se napínaly a vydávaly prudké rány. Konečně zachytil jeho přídové plachty, minul čáru větru a pak se prudce rozletěl. Cípová lana byla pevně utažena, loď se držela co nejblíže větru a plula k bóji, které se lodník zachytil. Mohli mu spustit konec lana, kterého se pevně chopil a byl vytažen na okřídlí právě, když žralok, který se vrátil ho užuž chytal za nohy. Když byl složen na palubě, pozbyl Gastinet vědomí. Ostatně doktoru Filhiolovi nedalo mnoho práce, aby jej vzkřísil. Zatím hodil harpunář Ducrest obludě hák, na kterém byl zavěšen kus hověziny. Bylo ale možné, že se žralok dal na útěk, protože ho už neviděli Loď se náhle prudce otřásla a kdyby nebylo lano pevně ovinuto o jeden ze sloupů okřídlí, tak ho otřes odnesl. Hák vnikl do žralokova jícnu a nepovoloval. Šest mužů se chopilo lana a vytáhli zvíře z vody. Pak byl jeho ocas zachycen provazovým okem, žraloka vytáhli a spadl na palubu, kde jej brzy dorazilo několik ran sekerou. Obyčejně chtějí námořníci zjistit, co obsahuje žaludek těchto netvorů, jejichž francouzské jméno requin, velmi významné, je jen latinské requiem. Podívejme, co bylo vyndáno ze žaludku toho netvora, ve kterém bylo ještě dost místa pro ubohého Gastineta: množství předmětů, spadlých do moře, prázdná láhev, tři krabice od konzerv, rovněž prázdné, několik loket provazu, kusy kostí, kus voskovaného plátna, stará rybářská bota a postranice ze slepičí posady. Je pochopitelné, že tento inventář zajímal zvláště doktora Filhiola. To je mořská nádoba na smetí! zvolal. Opravdu - nebylo by těžké najít správnější výraz. A připojil: Nyní zbývá jen hodit jej přes palubu Nikoliv, drahý Filhiole, prohlásil pan Bourcart. A co chcete s tímto žralokem dělat, kapitáne? Rozřezat jej a nechat všechno, co má nějakou cenu! A pokud se vás lékařů týká, doktore, dávají tito žraloci tuk, který nikdy neztuhne a má všechny léčivé vlastnosti tuku z jater tresky. Kůže pak, když byla usušena a uhlazena, používají klenotníci k výrobě ozdobných předmětů, knihaři ke knihařským pracím, stolaři k rašplím na dřevo Eh, kapitáne, zeptal se doktor Filhiol, neřeknete mi snad také, že se žraločí maso jí? Zajisté a jeho ploutve jsou na trzích Říše středu tak vyhledávány, že se platí až sedm set franků za tunu Nejsme-li dost Číňany, abychom je jedli, zhotovujeme z tohoto masa rybí maz, který co do čeření vín, piva likérů předčí maz, který poskytuje jeseter. Mimo to tomu, komu se nehnusí jeho tukovitá chuť, chutnají znamenitě žraločí filety Vidíte tedy, že tenhle není penězi k zaplacení 25. dubna zaznamenal pan Bourcart do lodní knihy přechod rovníku. V devět hodin ráno za jasného dne podnikl sextantem první práci, aby obdržel délku, to je hodinu místa. Doplní ji, až slunce projde poledníkem, sleduje plavboměrem vzdálenost mezi oběma pozorovacími místy. V poledne mu druhé měření udalo šířku výškou slunce nad obzorem a stanovil chronometrem definitivně hodinu. Pohoda byla příznivá, ovzduší čisté. Proto byly výsledky považovány za zcela příznivé a když pan Bourcart skončil své výpočty, řekl: Přátelé, právě jsme překročili rovník a Saint Enoch se vrátil na severní polokouli. Protože doktor Filhiol- jediný na lodi, kdo ještě nepřekročil rovník - nebyl ještě podroben křestu za plavby Atlantickým oceánem, ušetřili ho i tentokrát víceméně nepříjemných obřadů. Důstojníci se spokojili s tím, že si zavdali v saloně na zdar kampaně, jako mužstvo ve své místnosti. Mužstvo dostalo dvojnásobnou porci pálenky, - což se dělo také tehdy, kdykoliv byla ulovena velryba. Přes své nekonečné bručení si musel i Jean-Marie Cabidoulin přiťuknout s mistrem Ollivem. Doušek chřtánem se neodmítá řekl mu jeho druh. To zajisté ne, odvětil bednář, ale to nezmění můj názor! Page 13

14 Nevadí, starochu, ale přesto se napij! V této části Tichého oceánu jsou větry obyčejně v této roční době velmi slabé a Saint Enoch byl téměř stižen bezvětřím. Jak dlouhé tu připadají dny! Aniž by plula vpřed, je loď od večera do rána a od rána do večera hříčkou vln. Lidé se snaží tedy zapudit nudu četbou a hovorem, ledaže by spánkem chtěli zapomenout na hodiny v tomto zmalátňujícím horku tropů. Jednoho odpoledne, 27. dubna, hovořili pan Bourcart, důstojníci, doktor Filhiol a rovněž mistr Ollive a mistr Cabidoulin, ukryti pod stanem na horní palubě, o tom a onom. Tu se první důstojník obrátil k bednáři a řekl: Hleďte, Cabidouline, uznáte, že mít už devět set soudků tuku v podpalubí je dobrým začátkem lovecké kampaně? Devět set soudků, pane Heurtauxi, odpověděl bednář, není dva tisíce a jedenáct set ostatních se jistě nenaplní jako číše ve spižírně! Tedy, poznamenal s úsměvem poručík Coquebert, nesetkáme se patrně už ani s jedinou velrybou Copak je spolykal veliký mořský had? připojil stejným tónem poručík Allotte. Možná odpověděl bednář, který se zdržoval žertů. Mistře Cabidouline, zeptal se kapitán Bourcart, stále tedy věříte v tuto obludu oblud? Kdyby jen věřil, tvrdohlavec prohodil mistr Ollive. Avšak neostýchá se o tom hovořit ani na předním kastelu A bude hovořit pořád! řekl bednář. Dobrá, řekl pan Heurtaux, to je pro většinu našich lidí bezvýznamné a Cabidoulinovým pohádkám nevěří Avšak u nováčků je to jinak a nejsem si jistý, zda se nakonec nepoděsí Mějte tedy jazyk na uzdě, Cabidouline, rozkázal pan Bourcart. A proč, kapitáne? odpověděl bednář. Aspoň bude mužstvo zpraveno a až spatří mořského hada nebo jinou mořskou obludu? Jakže, otázal se pan Heurtaux, vy myslíte, že uvidíme tohoto proslulého mořského hada? O tom není pochyby. A proč? Proč? Hleďte, pane Heurtauxi, chovám toto přesvědčení a vtipkování Mathuriny Olliva tu nic nesvede A přece za čtyřicetileté plavby Atlantickým i Tichým oceánem jste toto fantastické zvíře, pokud vím, nespatřil? A měl j sem za to, že ho už nespatřím, protože j sem se odebral na odpočinek, odpověděl bednář. Ale pan Bourcart mě přišel opět vytáhnout a tentokrát tomu neujdu! Nuže, velmi rád se s ním setkám! zvolal poručík Allotte. Neříkejte to, poručíku, neříkejte to! pravil bednář vážně. Nuže, Jeane-Marie Cabidouline, řekl pan Bourcart, to není vážné! Veliký mořský had! Opakuji vám to po sté nikdo ho nikdy neviděl nikdo ho nikdy neuvidí z toho důvodu, že není a že nemůže být Existuje, kapitáne, trval na svém bednář, právě tak dobře, jako že se s ním Saint Enoch setká ještě před ukončením plavby a kdo ví, neskončí-li plavba tímto způsobem! Jean-Marie Cabidoulin byl opravdu tak přesvědčivý, že nejen lodní nováčkové, ale i námořníci počínali věřit bednářovým hrozebným věštbám. Kdo ví, zda se podaří kapitánu Bourcartovi zavřít ústa člověku tak přesvědčenému? Doktor Filhiol, dotázán panem Bourcartem, co ví o domnělém mořském hadu, řekl: Četl jsem téměř všechno, co se o tom psalo, a znám vtipy, jejichž předmětem se stal Constitutionnel, který tyto legendy vydával za skutečnost Nuže, vězte, kapitáne, že nejsou ničím novým! Objevily se už na počátku křesťanské éry! Lidská lehkověrnost už tehdy přikládala obrovské rozměry chobotnicím, kalmarům, hlavonožcům, kteří neměří obyčejně více než sedmdesát až osmdesát centimetrů i s chapadly. Jak daleko je odtud k obrům, kteří mávají rameny dlouhými třicet, šedesát, sto stop, kteří žili leda ve fantazii! - A nemluvilo se dokonce o krakatici dlouhé půl mne, která stahuje lodi do hlubin oceánu? Jean-Marie Cabidoulin věnoval krajní pozornost doktorovi, ale neustával vrtěním hlavy protestovat proti jeho tvrzení. Ne, pokračoval pan Filhiol, jsou to pouhé bajky, kterým věřili snad staří, neboť za Pliniových dob se mluvilo o obojživelníkovi s velkou psí hlavou, s ušima ohrnutýma nazad, s tělem, pokrytým žlutavými šupinami, který se vrhal na malé lodi a ničil je Pak, o deset nebo dvanáct století později, tvrdil norský biskup Pontoppidan, že existuje mořská obluda, jejíž rohy se podobají stěžňům s ráhny a když se rybáři cítí nad velkou hlubinou v bezpečí, spatří ji jen několik stop od sebe, neboť zvíře pluje pod kýlem jejich lodi! A podle jejich vypravování mělo to zvíře obrovskou koňskou hlavu, černé oči, bílý hřebínek a svými ploutvemi působilo takový vír, že se podobal víru maelstromu! A proč by O tom nevypravovali, když je spatřili? poznamenal bednář. Spatřili domnívali se, že je spatřili, ubohý Cabidouline! odpověděl kapitán Bourcart. Ovšem, připojil doktor Filhiol, ti bodří lidé se neshodovali. Jedni tvrdili, že domnělý netvor má špičatý čenich a že chrlí vodu z nozder, jiní pravili, že je opatřen ploutvemi ve tvaru sloních uší A pak ta veliká bílá velryba u grónského pobřeží, pověstný Moby Dick, kterou skotští lovci pronásledovali přes dvě stě let, aniž se jim ji podařilo ulovit z toho důvodu, že ji nikdy nespatřili Což jim nepřekáželo v tom, aby připustili její existenci, poznamenal pan Bourcart s úsměvem. Přirozeně, prohlásil pan Filhiol, právě jako tomu bylo s legendárním hadem, který před čtyřiceti lety prováděl strašlivé kratochvíle, jednou v Gloucesterské zátoce, podruhé třicet mil od Bostonu v amerických vodách. Byl Jean-Marie Cabidoulin přesvědčen doktorovými důvody? Zajisté ne a mohl odpověděl: chová-li moře neobyčejné rostliny, řasy dlouhé osm set až tisíc stop, proč by neobsahovalo také obludy nesmírných rozměrů, uzpůsobené k životu v těchto hlubinách, které opouštějí jen v řídkých přestávkách? Je jisté, že roku 1819 sloop Concordia, který se nacházel patnáct mil od Race Pointu, se potkal s jakýmsi plazem, Page 14

15 vynořeným na pět až šest stop, tmavé kůže, koňské hlavy, ale měřícím jen asi padesát stop, tedy méně než kašeloti a velryby. Roku 1848 se mužstvo Pekingu domnívalo, že vidí obrovské zvíře dlouhé více než sto stop, pohybující se po hladině moře. Když se dostali blíž, našli jenom nesmírnou řasu, pokrytou mořskými cizopasníky všeho druhu. Roku 1849 prohlásil kapitán Schielderup, že v hrdle, dělícím ostrov Osterssen od pevniny, se potkal s hadem dlouhým šest set stop, spícím na vodě. Roku 1857 ohlásily hlídky Castillanu netvora s velikou hlavou ve tvaru sudu, jehož délka mohla být asi dvě stě stop. Roku 1862 Bouyer, velitel návěštní lodi Alectonu Promiňte, že vás přerušuji, pane Filhiole, řekl mistr Cabidoulin, znám lodníka, který se nacházel na palubě Na palubě Alectonu? otázal se pan Bourcart. Ano A lodník viděl to, o čem vypravoval velitel návěštní lodi? Jako vidím já vás, pane Bourcarte, a byla to opravdová obluda, kterou mužstvo vytáhlo na loď Budiž, odvětil doktor Filhiol, avšak byl to jen obrovský hlavonožec koptově červené barvy, s očima na temen i hlavy, s tlamou jako papouščí zobák, s vřetenovitým tělem, uprostřed vzdutým, s ploutvemi zakulacenými do dvou masitých laloků, s osmi chapadly kolem hlavy Tato spousta měkkého masa vážila neméně než dva tisíce kilogramů, ačkoliv zvíře měřilo od hlavy po ocas ne více než pět až šest metrů Nebyl to tedy mořský had Existují-li chobotnice a hlavonožci tohoto druhu, odpověděl bednář, tak se v duchu ptám, proč by neměl existovat mořský had? Ostatně, poslechněme si o objevech, které byly učiněny později, v těchto případech o zrůdnostech, oživujících mořské hlubiny. Roku 1864 se srazila holandská loď Cornelis několik set mil od San Franciska s chobotnicí, jejíž jedno chapadlo, poseté bradavkami, se ovinulo kolem klonu a sehnulo jej až k vodě. Když bylo toto chapadlo uťato sekerou, zachytila se dvě jiná kotevní nátoče a nátoče pro lana předních plachet. Byla opět uťata a pak bylo nutno utnout ještě osm jiných ramen, která naklonila loď silně na pravý bok. Za několik let potom byl spatřen v Mexickém zálivu žabák s žabí hlavou, jiskřícíma očima, opatřený dvěma silnými rameny a těmi se zachytil okraje jisté loďky. Šest kulek z revolveru stěží postačilo, aby se tato manta, jejíž ramena byla připojena k tělu blanou, podobnou netopýří bláně, odpoutala a která v těchto končinách zálivu způsobila zděšení. Roku 1873 potká kutter Lida v Sleatské úžině mezi ostrovem Skye a pevninou živoucí spoustu. Nestor mezi Malakkou a Penangem mine zblízka oceánského obra dlouhého dvě stě padesát, širokého padesát stop s hranatou hlavou, pruhovanou černě a žlutě, podobajícího se salamandrovi. Konečně roku 1875 dvacet mil od mysu Sao Rocha, severovýchodního výběžku Brazílie, má velitel Pauliny, George Drivor, za to, že vidí obrovského hada, ovinutého kolem velryby jako hroznýš. Ten had zbarvený jako úhoř, dlouhý sto šedesát až sto sedmdesát stop, si pohrával se svou kořistí a nakonec ji strhl do hlubiny. To jsou poslední fakta, zaznamenaná za posledních třicet let ve zprávách kapitánů. Copak je možné ještě pochybovat o existenci jistých mořských zvířat aspoň velmi neobyčejných? I když se nám to zdá být přehnané, a nechce se tomu věřit, že oceány hostí tvory velikosti desetkrát, stokrát větší než velikost největších velryb, je přece velmi pravděpodobné, že je nutné přiznat těmto zprávám nějakou důležitost. Že bychom s Jeanem-Marie Cabidoulinem tvrdili, že v moři žijí hadi, chobotnice a kalmaři tak velicí a tak silní, že dovedou potopit loď prostřední nosnosti, to jistě ne. Zmizely-li četné lodi, aniž se o nich někdy později objevila zpráva, tak proto, že se potopily při srážce, proto, že najely na skálu, proto, že utonuly za bouře. Je mnoho, dokonce velmi mnoho příčin ztroskotání, aniž by bylo třeba dávat to do souvislosti s těmito nadpřirozenými hady, příšerami, hydrami, jak to dělal tvrdošíjný bednář. Zatím trvalo bezvětří k velké mrzutosti důstojníků i mužstva Saint Enocha. Nic nevěstilo, že by mělo skončit, když se náhle 5. května změnil stav ovzduší. Svěží vítr zčeřil hladinu moře a loď nastoupila zase cestu na severovýchod. Toho dne se objevila opět loď, která byla už jednou ohlášena, že pluje stejným směrem a dokonce se přiblížila na méně než jednu míli. Nikdo nepochyboval, že je to velrybářská loď. Buď ještě nezačala svou loveckou kampaň anebo neměla štěstí, protože se zdála docela lehká a její podpalubí bylo asi prázdné. Mám zato, podotkl pan Bourcart, že tento trojstěžník míří jako my k pobřeží dolní Kalifornie snad do zátoky To je možné, odpověděl pan Heurtaux, a jestli je to tak, mohli bychom konat cestu společně Je to loď americká, německá, anglická, norská? zeptal se poručík Coquebert. Můžeme se jí zeptat, řekl kapitán Bourcart. Vztyčíme svou vlajku, ona vztyčí svou a budeme vědět, na čem jsme. Za okamžik potom zavlály ftancouzské barvy na zadním stěžni Saint Enocha. Cizí loď neměla tu zdvořilost, aby odpověděla. Není pochyby, zvolal poručík Allotte, že je to Angličan! A kdekdo na palubě byl toho názoru, že loď, když nepozdravila francouzské vlajky, může být leda některý ze synů Johna Bulla. V. KAPITOLA Margaretina zátoka Od té doby, co nastal opět příznivý vítr, měl pan Bourcart právem za to, že se už nemusí obávat bezvětří poblíž obratníku Raka. Dorazí bez zpoždění do Margaretiny zátoky, ovšem na konci sezóny. Page 15

16 Velryby, které navštěvují tuto zátoku, tam obyčejně přicházejí, když mají vrhnout mláďata, a odebírají se pak do severních končin Tichého oceánu. Nicméně, protože Saint Enoch už měl svůj poloviční náklad tuku, bylo pravděpodobné, že ještě bude mít příležitost k naplnění několika set soudků. Jestliže ale anglická loď ještě nezačala, jak se domníváme, svou kampaň, pak chce-li, jak se rovněž domníváme, začít v Margaretině zátoce, bylo pravděpodobné vzhledem k už pokročilé době, že tam nezíská celý náklad. Americký břeh byl spatřen 13. května na obratníku Raka. Už brzy ráno uviděli mys San Lucas na jižním konci poloostrova staré Kalifornie, který vroubí úzký záliv téhož jména, jehož protější břeh tvoří pobřeží mexické Sonory. Při plavbě podél tohoto pobřeží, minul Saint Enoch několik ostrovů, obývaných jen kůzlaty, mořskými vlky, mořskými ptáky v nesčíslných hejnech. Člun, vyslaný na zem s panem Heurtauxem, který byl dobrým lovcem, se nevrátil s prázdnou. Mořští vlci byli staženi pro kůži, kůzlata ubíjena pro maso, které co do chuti je výtečné jakosti. Saint Enoch plul stále v malé vzdálenosti podél pobřeží a nechal napravo Želví zátoku. Na konci této zátoky spatřili značné množství kotvících lodí, které asi lovily mořské slony. 7. května v sedm hodin večer se kapitán Bourcart nacházel u vchodu do Margaretiny zátoky, v níž hodlal zakotvit. Z opatrnosti, protože měla brzy nastat noc, dal zamířit na širé moře a lavíroval pomalu, takže následujícího dne na úsvitě se opět nacházel u ústí soutěsky. Proud směřoval proti větru, což vyvolávalo živé šplouchání. Bylo se co obávat, že zde není dost hluboká voda. Proto vypravil pan Bourcart dva čluny s nořidlem, aby přesně zjistily hloubku. Upokojil se ostatně, když měření ukázalo průměrnou hloubku patnáct až dvacet loket. Loď tedy vplula do soutěsky a brzy potom do Margaretiny zátoky. Hlídky už anglický trojstěžník neviděly. Možná, že ta loď mířila k jiným místům, více navštěvovaným velrybami. Nikdo nelitoval, že s ní nemohou plout společně. Protože je zátoka zastavena písečnými mělčinami, postupoval Saint Enoch jen s krajní opatrností. Pan Bourcart sice už tuto zátoku navštívil, ale protože mělčiny měnily místo, bylo nutné zjistit směr průlivu. Zakotvil tedy v malé, úplně chráněné zátoce. Jakmile byly svinuty plachty a spuštěna kotva, odebraly se tři čluny z levého boku na pevninu, aby nasbíraly výtečných škeblí, nacházejících se v hojnosti na skalách a na břehu. Ostatně v těchto končinách se to hemží rybami různého druhu, žijí zde lososi a jiné. Neschází tam ani mořští vlci ani želvy, žraloci rovněž. Také je možné si snadno opatřit v hustých lesích, které vroubí moře, dřevo. Margaretina zátoka měří třicet až pětatřicet zeměpisných mil, tedy asi dvanáct francouzských mil. Aby tam loď plula bez poškození, musí sledovat po celé jeho délce průliv, který na některých místech má mezi mělčinami a úskalími jen čtyřicet až padesát metrů šířky. Aby si pojistil cestu, dal kapitán Bourcart nasbírat několik velkých kamenů, ke kterým byl přivázán jeden konec provazu, zatímco druhý konec byl připevněn k dobře zavřenému soudku. Tím dostal jakési bóje a mužstvo je umístilo po obou stranách průlivu a označilo tak jeho zákruty. Aby se dostali na lagunu do hloubky nejméně dvou mil, bylo potřeba ne méně než čtyři dny, protože odliv je nutil zakotvit dvakrát za čtyřiadvacet hodin. Za těchto zastávek vystupoval pan Heurtaux, doprovázen oběma společníky na pevninu a lovil po okolí. Zabili několik kůzlat a rovněž několik vlků, kterých bylo v okolních lesích dostatek. Lodníci se zatím zásobili velmi chutnými ústřicemi a oddávali se rybolovu. Konečně 11. května odpoledne se Saint Enoch dostal na své definitivní kotviště. Toto kotviště leželo tři uzly v zátoce, ovládané v severní části lesnatými návršími. Z ostatních plochých a písčitých břehů vybíhaly dva zaokrouhlené cípy země, poseté černavými skalisky velmi tvrdého zrna. Tato zátoka zabíhala do západního břehu laguny a bylo tam pořád dost vody, i za nízkého stavu moře, aby se loď nemusela obávat, že uvázne. Mimo to nebyl příliv a odliv příliš silný jako vůbec v těchto mořích Tichého oceánu. Ani za úplňku ani za novu nevykazovaly větší rozdíl než půl třetího lokte mezi nejvyšším stavem průlivu a nejnižším stavem odlivu. Toto místo bylo šťastně voleno. Mužstvo nemuselo daleko na dříví. Potok, proplétající se mezi návršími, tvořil vodovod, z něhož bude možné se snadno zásobit sladkou vodou. Je samozřejmé, že Saint Enoch nezakotvil pevně. Jakmile budou čluny pronásledovat velrybu buď na laguně, nebo venku, bude moci rychle vytáhnout kotvy a když bude příznivý vítr, tak se zúčastnit lovu. Čtyřicet osm hodin po jeho příchodu se objevil ve vzdálenosti čtyř mil jakýsi trojstěžník. Mužstvo v něm poznalo bez obtíží anglickou loď. Jak potom zjistili, byl to Repton z Belfastu s kapitánem Kingem, prvním důstojníkem Strockem, a přicházel do Margaretiny zátoky zahájit svou kampaň. Tato loď nezamýšlela zakotvit v zátoce, kde se nacházel Saint Enoch. Mířila naopak do pozadí laguny a spustila kotvy blízko břehu protože byla vzdálena jen asi půl třetí míle, nespustili ji na Saint Enochu z očí. Když ji. tentokrát míjela, tak ji francouzská vlajka nepozdravila. Pokud se týká jiných lodí americké národnosti, ty křižovaly v různých končinách Margaretiny zátoky a z toho bylo možné usoudit, že ji velryby ještě definitivně neopustily. Hned první den se zařídil mistr Cabidoulin, tesař Férut a kovář Thomas, doprovázeni několika lodníky, na kraji lesa, aby káceli stromy, očekávajíce, že se naskytne příležitost dopravit tam čluny. Bylo nutné obnovit zásobu dříví jak pro kuchyňské potřeby, tak pro zatopení pod rozpouštěcím kotlem. Je to velmi důležitá práce, kterou kapitáni velrybářských lodí nikdy neopomíjejí. Práce se jim dařila, ačkoliv už bylo velmi horko. Nelze se tomu divit, neboť Margaretinu zátoku protíná téměř dvacátá pátá rovnoběžka a na severní polokouli je tato šířka šířkou severní Indie a Afriky. 25. května, hodinu před západem slunce, spatřil harpunář Kardek, nacházející se na ráhnech předního stěžně, několik Page 16

17 kytovců dvě mne od zátoky. Hledali asi bezpochyby mělčiny, vhodné pro mláďata. Bylo tedy stanoveno, že následujícího dne ráno budou čluny v pohotovosti a pravděpodobně také ostatní lodi učiní přípravy k lovu. Toho večera, když se pan Filhiol tázal kapitána Bourcarta, jestli budou lovit za stejných podmínek jako na Novém Zélandě, obdržel tuto odpověď: Nikoliv, drahý doktore, musíme být více opatrní Tady máme co do činění se samicemi, které jsou strašlivější, i když mají více tuku než samci Jestli některá spatří, že má být pronásledována, nemešká a dá se na útěk a nejenom, že opustí zátoku, aby se do ní už nevrátila po celou sezónu, ale strhne i jiné Běžte je pak hledat na Tichém oceáně! A sleduje-li je jejich mládě, kapitáne? Pak, řekl pan Bourcart, mají čluny velkou naději na úspěch Velryba, která laškuje se svým mládětem, je důvěřivá Je možné se k ní přiblížit na dosah rýče a poranit ji na ploutvích. Jestli harpuna chybila, stačí ji pronásledovat, i když by to mělo trvat několik hodin Opravdu, mládě ji zdržuje, unaví se, vysílí se Nuže, protože ho matka nechce opustit, naskytne se nakonec vhodná příležitost ji probodnout Copak jste, kapitáne, neřekl, že tyto samice jsou nebezpečnější než samci Ano, pane Filhiole, a harpunář se musí mít na pozoru, aby neporanil mládě Matka by se rozzuřila a způsobila by velkou katastrofu, vrhajíc se na čluny, bijíc je ocasem, tříštíc je na kusy Odtud pocházejí velmi vážné nehody Proto po lovecké kampani v Margaretině zátoce není vzácnost se potkat s četnými troskami člunů a nejeden člověk zaplatil životem neopatrnost nebo neobratnost harpunáře. K sedmé hodině ranní bylo mužstvo připraveno k lovu na kytovce, které včera spatřili. Když nepočítáme harpuny, oštěpy a rýče, ozbrojili se kapitán Bourcart, první důstojník a oba poručíci puškami na třaskavé koule, kterých se vždy používá s úspěchem, pokud jde o lov na tento druh velryb. Půl mne od zátoky se objevila samice s mládětem a čluny rozvinuly plachty, aby k ní dorazily, aniž by ji poplašily. Přirozeně byl Roman Allotte vpředu a dorazil první na sedm loket od zvířete. To se chystalo ponořit. Spatřilo asi člun. Ducrest hned rozhoupal svoji harpunu a vrhl ji s takovou silou, že se zarazila až po ouško. V tuto chvíli dorazily ostatní tři čluny, připraveny obeplout velrybu, aby se jí zmocnily. Ale náhodou, která se nestává, se zlomila harpuna, a zvíře se dalo na útěk, následováno mládětem. Bylo to neobyčejně zuřivé. Kytovec předstihl čluny o šedesát až osmdesát loket. Jeho vodotrysk - pára, srážející se v jemný déšť, se zvedal do výše osmi až deseti metrů a protože byl bílý, nebylo zvíře poraněno smrtelně. Avšak lodníci se opírali statně o vesla. Po dvě hodiny nebylo možné se přiblížit ke zvířeti tak, aby se mohla vrhnout harpuna. Snad by mohli zranit mládě, kdyby tomu kapitán z opatrnosti neodporoval. Doktor Filhiol, dychtivý neztratit nic z podrobnosti tohoto lovu, usedl na zádi člunu pana Bourcarta. I on sdílel zápal svých druhů a vyslovil obavu, aby se nevysílili, než zvíře dohoní. Opravdu, velryba uháněla rychle, potápěla se a opět se vynořovala po několika minutách. Nebyla příliš vzdálena od zátoky - tři až čtyři míle - a blížila se nyní k ní. Dokonce se zdálo, že se její rychlost zmírňuje, neboť mládě nezůstávalo za ní. O půl dvanácté byla vržena další harpuna z člunu pana Heurtauxe. Tentokrát bylo nutné rozvinout jen málo lana. Ostatní čluny se přidaly, dávajíce pozor před ranami ocasem. Jakmile bylo zasaženo rýčem a oštěpem, vychrlilo zvíře krev a skončilo na mořské hladině, zatímco mládě zmizelo pod vodou. Protože byl proud příznivý, byla velryba snadno dovlečena k Saint Enochu, když dal pan Bourcart přichystat přístroje, aby byla odpoledne zpracována. Následující den přišel na loď jakýsi Španěl a přál si promluvit s kapitánem. Byl to jeden z lidí, zvaných kostraři, kterým se ponechává tuk, zbylý v kostře. Když si prohlédl velrybu, zavěšenou po boku lodi, řekl: Toto je opravdu jedna z největších, které byly uloveny v Margaretině zátoce za poslední tři měsíce Byla sezóna dobrá? ptal se pan Bourcart. Dost prostřední, odpověděl Španěl, zpracoval jsem jen asi půl tuctu koster Proto vás prosím, abyste mi přenechal tuto Milerád. Po následujících osmačtyřicet hodin zůstal Španěl na lodi a zúčastnil se všech prací, spojených s rozpouštěním tuku. Tato velryba poskytla nejméně sto dvacet soudků tuku výtečné jakosti. Pokud se týká její kostry, tu dal Španěl dopravit do svého závodu na břehu laguny, dvě mile od zátoky. Když odešel, řekl doktor Filhiol kapitánovi: Víte, milý pane Bourcarte, co dobude tento muž se zbytků velryby? Nanejvýš několik džbánů tuku, doktore Mýlíte se, vím od něho samého, že mu to vynese někdy až patnáct soudků Patnáct, pane Filhiole! Nuže, naposledy jsem se dal ohnout a od nynějška to budeme provozovat sami! Saint Enoch zůstal v Margaretině zátoce až do 17. června, aby doplnil svůj náklad. V té době se podařilo mužstvu ulovit několik velryb, mezi jiným samce, které bylo velmi nesnadné nabodnout, skoro nebezpečné - tak byli divocí. Jeden z nich byl uloven poručíkem Coquebertem u vchodu do zátoky. Potřebovali neméně než den a noc, aby ho dopravili do zátoky. Pokud byl odliv, kotvily čluny na zvířeti malými kotvami a lidé spali, čekajíce, až nastane příliv. Je samozřejmé, že rovněž ostatní lodi pronásledovaly kytovce až po nejzazší hranice zátoky. Zvláště Američané byli velmi spokojeni svou kampaní. Page 17

18 Kapitán jedné z těchto lodí, Iwingu ze San Diega, přišel navštívit pana Bourcarta na palubě Saint Enocha. Kapitáne, řekl mu, když si vyměnili několik poklon, vidím, že se vám dařilo podle vašich přání u pobřeží Nového Zélandu Skutečně, odpověděl pan Bourcart, a doufám, že zde skončím svoji kampaň To mi umožní vrátit se do Evropy dříve než jsem počítal, a dostat se do Le Havru dříve, než uplynou tři měsíce Blahopřeji vám k tomu, kapitáne, avšak když vám k tomu štěstí přeje, proč byste se vracel rovnou do Le Havru? Co tím chcete říci? Míním, že byste mohl výhodně prodat svůj náklad, aniž byste opustil moře Tichého oceánu. To by vám umožnilo začít opět lovit u Kurilských ostrovů nebo v Ochotském moři právě v příznivé době Vyjádřete se, pane Kde bych mohl prodat svůj náklad? Ve Vancouveru. Ve Vancouveru? Ano na trhu ve Victorii. Tuk je nyní velmi hledán americkými firmami a prodal byste jej za velmi výhodné ceny. Opravdu, odpověděl pan Bourcart, to je myšlenka a bezesporu výtečná Děkuji vám za upozornění, kapitáne. Pravděpodobně se tak zařídím Ostrov Vancouver, ležící v amerických vodách naproti Britské Kolumbii, je vzdálen jen asi dvacet pět stupňů na sever od Margaretiny zátoky. Za příznivého větru by Saint Enoch k němu mohl dorazit za dva týdny. Štěstí se rozhodně na pana Bourcarta smálo. Jean-Marie Cabidoulin pohoří se svými historiemi a neblahými věštbami. Po kampani u Nového Zélandu a v Margaretině zátoce, kampaň u Kurilských ostrovů a v Ochotském moři a to vše v jednom roce! Na Vancouver by se ostatně odebraly i americké velrybářské lodi a pravděpodobně i Repton, až by dosáhly úplného nákladu, neboť kurz stál velmi vysoko. Když se pan Bourcart zeptal kapitána Iwingu, jestli měl nějaké styky s Reptonem, dostal zápornou odpověď. Anglická loď se držela stále opodál a nepozdravila ani hvězdnatou vlajku Spojených států, právě tak jako trojbarevnou vlajku. Několikrát se však stalo, že při pronásledování kytovců na laguně nebo v zátoce se setkaly anglické čluny s francouzskými. Ostatně nesvedla je stejná velryba - což by mohlo vyvolat spory, jak se někdy stává. A zajisté při duševním rozpoložení, ve kterém se nacházely obě strany, by byly spory špatně skončily. Proto neustával pan Bourcart doporučovat svým lidem, aby se vyhýbali všemu styku s mužstvem Reptonu jak na moři, když křižovali ve stejných končinách, tak na zemi, šlo-li se na dříví nebo lovit mezi skalami. Celkem nebylo známo, má-li Repton úspěch nebo ne a abychom řekli pravdu, nikdo se o to nestaral. Saint Enoch se s ním setkal při cestě od Nového Zélandu k americkému pobřeží. Až opustí zátoku, nespatří ho pravděpodobně už po celou tuto kampaň. Před odjezdem byl oznámen ještě kašelot tři mne od laguny. Byl největší z těch, se kterými se kdy setkali, a tentokrát se vydaly na lov i čluny Reptonu, ovšem váhavě. Aby kašelota nepoplašil, manévroval člun poručíka Allotta, který plul za mírného příznivého větru tak, aby se k němu přiblížil. Avšak když byli na dosah, potopilo se zvíře a museli čekat, až se opět objeví. Protože uplynulo pětatřicet minut od jeho posledního ponoření, zůstane pod vodou ještě jednou tak dlouho; nezbylo jim tedy nic jiného než čekat. Objevilo se ve chvíli předvídané sedm až osm uzlů od člunu, který se k němu vrhl se vší rychlostí. Harpunář Ducrest stál zpříma na vrchní palubě, Roman Allotte měl v ruce svůj rýč. V tuto chvíli ucítil kašelot nebezpečí a uhodil do moře tak prudce, že se člun zpola naplnil vodou. Jakmile ho harpuna zasáhla zprava pod první ploutví, ponořil se a lano muselo být rozvinováno s takovou rychlostí, že bylo nutné je polévat, aby se nevzňalo. Když se opět objevil, protože krvácel, dorazilo ho bez obtíží několik ran oštěpem. Práce byla hotova, než dorazily anglické čluny, kterým nezbývalo než se vrátit na Reptona. Když byl tuk rozpuštěn, zaregistroval ho mistr Cabidoulin na účet tohoto kašelota osmdesát soudků. Odjezd byl určen na 17. června. Podle Američanova návrhu chtěl pan Bourcart odplout k ostrovu Vancouver. Saint Enoch měl sedmnáct set sudů tuku a pět tisíc kilogramů kostic. Až je ve Victorii prodá, podnikne kapitán bez váhání druhou výpravu do severovýchodní části Tichého oceánu. Sto padesát dní uplynulo od odjezdu z Le Havru a pobyt v Margaretině zátoce trval od 9. května do 19. června. Trup i vystrojení lodi bylo v dobrém stavu a ve Vancouveru bude možné obnovit zásoby. Den před odjezdem se mužstvu naskytla příležitost vejít do styku s lidmi z Reptona. Podívejme, za jakých okolností. Čluny prvního důstojníka a poručíka Coqueberta, vyslané na pevninu, měly přivézt zbytek naporáženého dřeva a zásobit loď vodou. Pánové Heurtaux a Coquebert a lodníci byli už na břehu, když v tom někdo z nich zavolal: Velryba! Velryba! Opravdu, samice velikého vzrůstu, provázená svým mládětem, míjela ve vzdálenosti asi půl míle záliv a mířila do hloubi zátoky. Všichni jistě svorně litovali, že na ni nemohou podniknout lov. Ale oba čluny, vypravené za jiným účelem, nebyly v náležitém stavu, neměly ani harpuny ani lana. Stejně tak tomu bylo na Saint Enochu, který byl odstrojen, potřebné stroje měl demontovány, a byl přichystán k odplutí. Nuže, za jedním z nejzazších výběžků zálivu se objevily dva čluny. Byly to čluny z Reptonu, pronásledující ohlášenou velrybu. Blížily se, chtějíce napadnout zvíře zezadu. Pluly tiše ve vzdálenosti dobré míle od sebe - jeden vyplul o hodně později než druhý. První vztyčil právě na zádi svou Page 18

19 vlajku na znamení, že se chystá k útoku. Pokud se týká Reptona, ten čekal s ubranými plachtami tři míle dál na východ. Pánové Heurtaux, Coquebert a jejich lidé překonali pahorek za potokem, odkud měli přehled po celé laguně. Bylo půl třetí, když se harpunář prvního člunu dostal na dosah. Velryba, pohrávající si se svým mládětem, ho ještě nespatřila, když v tom zasvištěla harpuna vzduchem. Angličané jistě nevěděli, že je velmi nebezpečné zasáhnout mládě. Nuže, toto, míjejíc pirogu, bylo harpunou trefeno přímo do spodního pysku. Smrtelně raněno zůstalo po několika záchvěvech bez hnutí na hladině. Poněvadž se rukojeť harpuny vztyčila, vypadalo, jak říkají námořníci, jakoby kouřilo dýmku, přičemž deštný poprašek, ucházející mu z huby, bylo možné považovat za dým z tabáku. Tu pojal velrybu záchvat vzteku. Její ocas bičoval vodu, která tryskala jako sloup. Vrhla se na člun. Nadarmo v něm lidé zaveslovali, aby couvli, - nemohli se vyhnout jejímu útoku. Nadarmo se pokoušeli udeřit ji druhou harpunou, nadarmo se pokusili udeřit ji rýči a oštěpy, nadarmo na ni vypálil důstojník pušku s třaskavým nábojem Druhý člun, vzdálený ještě tři sta sáhů pod větrem, nemohl přijít v pravý čas prvnímu na pomoc. Ten, právě zasažen strašlivou ranou ocasem, se rázem potopil i s lodníky, kteří se v něm nacházeli. Jestli se někteří z nich objeví, i když budou jen poraněni, bude je moci druhý člun vzít? Do člunů! Do člunů! vykřikl pan Heurtaux a pokynul poručíkovi, aby ho následoval. Jejich lidé, kteří viděli ostatní v nebezpečí života, jim neváhali přispět na pomoc, třebaže náleželi k mužstvu Reptona. Za několik okamžiků všichni sestoupili z pahorku, přeběhli břeh, uvolnili provazy a čluny, prudce hnané vesly, vypluly ze zátoky. V místech, kde se stále vztekle zmítala velryba, se právě vynořilo na hladinu sedm z devíti mužů, kteří spadli do vody. Dva scházeli. Pokud se týká velryby, ta zmizela v hlubinách jezírka a zamířila k mláděti, které proud odnesl asi uzel dále po větru. První důstojník a poručík už byli přichystáni naložit některé z Angličanů, když náhle vzkřikl důstojník Reptonu, který se blížil, velmi popuzeným hlasem: Pryč! Nepotřebujeme nikoho! Pryč! A - o tom nepochybujte, - litoval-li smrti dvou svých lidí, litoval důstojník neméně, že mu unikla tak velkolepá kořist. Pánové Heurtaux a Allotte se vrátili na loď a vypravovali kapitánu Bourcartovi a doktoru Filhiolovi, co se přihodilo. Pan Bourcart jim blahopřál, že se vydali na pomoc člunu Reptonu, a když se dozvědělo důstojníkově odpovědi, řekl: Nuže, nemýlili jsme se byli to opravdu Angličané a jsou velmi angličtí Zajisté, prohlásil lodní mistr, avšak ďábel je seber, že si dovolili být jimi v tomhle směru! VI. KAPITOLA Vancouver Ostrov Vancouver při západním pobřeží Severní Ameriky, dlouhý pět set kilometrů a široký sto třicet, leží mezi čtyřicátou osmou a padesátou první rovnoběžkou. Je částí Britské Kolumbie, sousedící s Dominion of Canada, jejíž hranice ji na východě omezuje. Před několika sty lety založila Společnost Hudsonova zálivu obchodní stanici na jihozápadním výběžku ostrova, blízko bývalého přístavu Cardoby, indiánského Camosinu. Už tenkrát se ujala britská vláda držení tohoto ostrova. Avšak v roce 1789 se ho zmocnilo Španělsko. Krátce potom byl vrácen Anglii smlouvou, učiněnou mezi španělským důstojníkem Quadrou a anglickým důstojníkem Vancouverem, jehož jméno se pyšní v moderní kartografii. Vesnice se brzy stala městem, díky objevení zlatonosných ložisek v zálivu Fraser, jedné z řek ostrova. Oficiálním hlavním městem Britské Kolumbie se stala Victoria City. Pak vznikla jiná města jako Nanaimo čtyřiadvacet mil odtud, nemluvě o malém přístavu San Juan, otvírajícím se na jižním výběžku. V době, kdy se odehrává tato historie, nebyla Victoria ještě v takovém rozkvětu jako dnes. Ostrov Vancouver měl jen jedinou železnou dráhu v délce devadesáti šesti kilometrů, spojující hlavní město s Nanaimem. Teprve příští rok - roku 1864, měla být doktorem Browem z Edinburghu, inženýry Leechem a Frederickem Wymperem podniknuta výprava do nitra ostrova. Kapitán Bourcart měl ve Victorii velmi snadně provést své transakce a najít tam také pomůcky, které vyžadovala jeho nová lovecká kampaň. V tom ohledu nebylo třeba se znepokojovat. Brzy ráno opustil Saint Enoch své kotviště na laguně. Podporován odlivem, sestoupil průlivem Margaretiny zátoky a vyplul na širé moře. Příznivé větry, vanoucí od východu na jihovýchod, dovolily mu plout podél pobřeží v krytu země několik mil od dlouhého poloostrova staré Kalifornie. Pan Bourcart do stě žňoví nepostavil hlídky, protože už nešlo o lov velryb. Nejnutnější bylo dorazit na Vancouver a využít vysokých cen. Ostatně byly ohlášeny jen tři nebo čtyři velryby ve veliké vzdálenosti, které nebylo možné pronásledovat pro velké zvlnění moře. Až k úžině Juan de Fuca, která dělí ostrov Vancouver od území Washingtonu na konci Spojených států, se počítá asi čtrnáct set mil. Při průměrné rychlosti devadesáti mil za čtyřiadvacet hodin potrvá plavba Saint Enocha asi jen dva týdny, a používal tedy všechny plachty, šípové i stěhové. Přízeň osudu, kterou se vyznačila tato první kampaň, trvala stále. Téměř v třetině cesty lavírovala loď naproti San Diegu, hlavním městě dolní Kalifornie. Za čtyři dny potom se Page 19

20 nacházela naproti San Francisku, mezi četnými loděmi, plujícími do tohoto velikého amerického přístavu. Snad je to škoda, řekl toho dne pan Bourcart svému prvnímu důstojníkovi, že nemůžeme prodat v San Francisku, co prodáme ve Victorii Zajisté, odpověděl pan Heurtaux, protože bychom byli u cíle Ale cesta je cesta Máme-li opět začít v lovu poblíž Kurilských ostrovů, pronikneme daleko na sever Máte pravdu, Heurtauxi, a ostatně zprávy kapitána Iwingu byly jasné Podle jeho výroku se bude Saint Enoch moci snadno ve Victorii opravit a zásobit na několik měsíců. Zatím začal vítr, který projevoval jistou náchylnost zeslábnout a vál k jihu, opět vát z širého moře. Rychlost Saint Enocha se tedy poněkud zmírnila. To na lodi vzbuzovalo jistý nepokoj. Celkem měli k cíli ještě jen asi čtyřicet osm hodin a ostatně ráno 3. července ohlásila hlídka mys Flattery u vchodu do úžiny Juan de Fuca. Plavba tedy trvala šestnáct dní - o dva více, než myslel pan Bourcart - a loď dosáhla průměrné rychlosti jen devadesát mil. Nuže starochu řekl mistr Ollive mistru Cabidoulinovi jsme u přístavu a přece nepřestáváš skuhrat Já? odpověděl bednář. Ano, ty! Neříkám nic Neříkáš nic ale to je stejné! Opravdu? Opravdu a slyším, jak ti to kručí v břiše! V duchu chrochtáš A budu chrochtat veřejně, až se mi bude chtít! odsekl Jean-Marie Cabidoulin. Po zdravotních a celních formalitách pak zakotvil Saint Enoch u můstku, po kterém mohl snadno vyložit svůj náklad. V každém případě potrvá jeho pobyt na Vancouveru asi dva týdny. Nebude moci odplout, pokud jeho mužstvo neprovede některé nezbytné opravy jak pro novou kampaň v severních končinách Tichého oceánu, tak pro návrat do Evropy. První důstojník, oba poručíci a mistři měli tedy dost práce, takže jí museli věnovat všechen svůj čas. Nešlo o nic menšího než vylodit na zemi sedmnáct set soudků tuku. Mimo to bude muset kapitán Bourcart dohlížet ostře na své lidi. V těchto krajinách, na ostrově Vancouveru a na plážích Caribou v Britské Kolumbii, navštěvovaných hledači zlata jsou pro námořníky důvody k dezerci. V přístavu Victoria se nacházely právě dvě lodě, Chantenay z Nantes a Forward z Liverpoolu, které dezerce jistého počtu mužstva velmi uvedla do rozpaků. Nicméně měl pan Bourcart zato, že si může být svými lidmi jist, pokud je to jen zřejmé Copak je naděje nedrží, že budou mít podíl na zisku z této kampaně, výnosné jak pro majitele Saint Enocha? Nicméně bylo velmi zapotřebí svědomitého dozoru a povolení k opuštění lodě se mělo udílet jen zřídka. Nesporně bylo lepší rozdílet po krušné denní práci dvojitou porci na lodi, než nechat mužstvo se potloukat po krčmách a výčepech, kde by brzy mohlo navázat špatné známosti. Pokud se týká pana Bourcarta, ten se především musel starat o odbyt svého zboží na trhu ve Victorii. Proto jakmile vystoupil na pevninu, odebral se k panu Williamu Hopeovi, jednomu z hlavních tržních agentů. Doktor Filhiol neměl na starosti žádného nemocného a mohl si po libosti prohlížet město a okolí. Snad by proputoval celý ostrov, kdyby nebyl nedostatek komunikačních prostředků. Nebyly cesty - nanejvýš stezky hustými lesy ve vnitrozemí. Musel tedy omezit okruh svého pátrání. Celkem mu připadalo město zajímavé jako všechna města, která rychle na americké půdě rozkvétají a kterým dovoluje terén se donekonečna rozšiřovat. Bylo vystavěno pravidelně, zbrázděno ulicemi, křižujícími se v pravých úhlech, stíněno krásnými stromy, mělo rozlehlý park - a které americké město nemá jeden nebo několik parků? Pokud se týká sladké vody, tu mu dodávala nádrž, zřízená čtyři míle odtud a živená nejlepšími prameny ostrova. Přístav, skrytý v malé zátoce, měl velmi příznivé podmínky. Tam se sbíhá úžina Juan de la Fuca a úžina Královny Charlotty. Lodi se mohou dostat do něho buď od západu, nebo od severozápadu. Jeho námořnický ruch, který v budoucnosti ještě mnohem vzroste, obsáhne všechnu plavbu těchto končin. Sluší se připojit, že v té době už přístav poskytoval hojné prostředky lodím, které se musely opravovat po dlouhých plavbách, většinou velmi krušných. Hojně zásobený arzenál, skladiště pro zboží, nádrž k položení lodi na bok jim byly k dispozici. Kapitán Iwingu dal panu Bourcartovi přesné zprávy. Ceny tuku stouply. Saint Enoch se dostavil právě včas, aby toho využil. Poptávky se jen hrnuly nejen na Vancouver, ale i do New Westminsteru, důležitého města Britské Kolumbie nad Georgijským zálivem, severovýchodně od Victorie. Dvě velrybářské lodi, americký Flower a norský Fugg, prodaly už svůj náklad a - což učiní i Saint Enoch, - odpluly lovit v severní části Tichého oceánu. Záležitost Saint Enocha byla tedy rychle projednána mezi agentem Hopem a kapitánem Bourcartem. Náklad byl prodán za ceny, kterých nikdy nebylo dosaženo a kterých by se nedocílilo na evropských trzích. Šlo už tedy jen o vylodění soudků a dopravu do skladiště, kde budou odevzdány kupci. Když se pan Bourcart vrátil na loď, řekl prvnímu důstojníkovi: Heurtauxi, záležitost je skončena a můžeme si jen blahopřát, že jsme poslechli radu poctivého kapitána Iwinga! Tuk i kostice, pane Bourcarte? Tuk i kostice byly prodány společnosti v New Westminsteru. Mohou se tedy naši lidé dát do práce? Hned dnes a myslím, že loď bude moci vyplout nejdéle za měsíc, až si pobude v nádrži položena na bok. Všichni nahoru! zavelel první důstojník, ke kterému si mistr Ollive přišel pro rozkazy. Vylodit sedmnáct set soudků, to je práce, která vyžaduje nejméně osm dnů, i když se děje metodicky a čile. Přístroje Page 20

Jules Verne Příběhy Jeana-Marie Cabidoulina

Jules Verne Příběhy Jeana-Marie Cabidoulina Jules Verne Příběhy Jeana-Marie Cabidoulina NÁVRAT, BRNO 1996 I. KAPITOLA Opožděný odjezd Eh, kapitáne Bourcarte, dnes se tedy nevypluje?.. Ne, pane Brunele, a bojím se, ze nebudeme moci vyplout ani zítra...,

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

Od jezu Geesthacht až po Severní moře

Od jezu Geesthacht až po Severní moře Od jezu Geesthacht až po Severní moře Wittenberge Havel Berlin Magdeburg Wittenberg Dessau Schwarze Elster Mulde Saale Dresden Ohře Mělník Praha Hradec Králové Vltava Nord-Ostsee-Kanal Brunsbüttel Stör

Více

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem

Více

Je moře A to moře je celé mokré a má zelenou barvu.

Je moře A to moře je celé mokré a má zelenou barvu. PRVNÍ VYPRÁVĚNKA o tom, jak pan kormidelník Rybička zachránil dva opičáky ze zatopeného ostrova a jak je pojmenoval Je moře A to moře je celé mokré a má zelenou barvu. Nad tím mořem visí modrá obloha,

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM ČTVRTÁ ITERACE Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM HLAVNÍ CESTA Do střechy elektromobilu bubnoval déšť. Tim cítil, jak ho brýle pro noční vidění nepříjemně tlačí do čela.

Více

Co mi vyprávìl mimozemš an

Co mi vyprávìl mimozemš an Claude Vorilhon Co mi vyprávìl mimozemš an Jsou již mezi námi? Eko konzult Mimozemš an 3 1. Setkání Pozn.: Pøeklady výrokù z bible nebyly ovìøeny podle nìkterého z oficiálních církevních pøekladù bible.

Více

Fantastický Svět Pana Kaňky

Fantastický Svět Pana Kaňky Fantastický Svět Pana Kaňky Adam Nehůdka je chlapec, jenž velmi rád četl knížky. Doma a ve škole se mu nikdy nic nedařilo, a tak byl poslán do Akademie pana Kaňky. Chodili tam chlapci, jejichž jména začínala

Více

CONVENTION ON THE INTERNATIONAL REGULATIONS FOR PREVENTING COLLISION AT SEA (COLREG) Mezinárodní pravidla pro zabránění srážkám na moři 1972.

CONVENTION ON THE INTERNATIONAL REGULATIONS FOR PREVENTING COLLISION AT SEA (COLREG) Mezinárodní pravidla pro zabránění srážkám na moři 1972. CONVENTION ON THE INTERNATIONAL REGULATIONS FOR PREVENTING COLLISION AT SEA (COLREG) Mezinárodní pravidla pro zabránění srážkám na moři 1972. Část A všeobecná ustanovení Pravidlo 1 Použití a) Tato pravidla

Více

1. Na stole jsou tři hromádky jablek. Na první je o třináct jablek méně než na druhé, na třetí hromádce je o osm

1. Na stole jsou tři hromádky jablek. Na první je o třináct jablek méně než na druhé, na třetí hromádce je o osm 1. Na stole jsou tři hromádky jablek. Na první je o třináct jablek méně než na druhé, na třetí hromádce je o osm jablek více než na první. Kolik jablek je dohromady na stole, víš-li, že na druhé hromádce

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

Můj pohled pozorování

Můj pohled pozorování Můj pohled pozorování Přemysl Vřeský Veselí nad Moravou 2013 Ájurvédská Instituce Dhanvantri, Praha ÚVOD Jmenuji se Přemysl Vřeský a ukončil jsem druhý ročník studia Ajurvédské instituce Dhanvantri obor

Více

techniky lovu a vybavení Lov z ukotvené lodě

techniky lovu a vybavení Lov z ukotvené lodě Lov z ukotvené lodě Pro rybaření na vodní hladině je v podstatě zapotřebí pouze dvou věcí, a to lodě a nějakého pohonu (motor, vesla). Říkám však raději v podstatě, protože nic z toho vám není platné,

Více

www.robotikmechacek.cz

www.robotikmechacek.cz ISBN 978-80-260-3610-4 (epub) ISBN 978-80-260-3611-1 (PDF) ISBN 978-80-260-3612-8 (MobiPocket) www.robotikmechacek.cz Na webu můžete výhodně koupit také elektronickou či tištěnou verzi prvního dílu knihy

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

Habermaaß-hra 4232. Černý pirát

Habermaaß-hra 4232. Černý pirát CZ Habermaaß-hra 4232 Černý pirát Černý pirát Hra pro 2-4 hráče, ve věku od 5-99 let. Dobří a poctiví mořeplavci plují od jednoho ostrova pokladů k dalšímu. V patách je jim ale Černý pirát Černovous Mořský

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

remorkér čekal u čáry ponoru. Posádka se ho snažila dostat dolů po provazovém žebříku, ale jelikož hrozilo nebezpečí, že spadne a zabije se, chytili

remorkér čekal u čáry ponoru. Posádka se ho snažila dostat dolů po provazovém žebříku, ale jelikož hrozilo nebezpečí, že spadne a zabije se, chytili ~~~ Nemluvil. Celou cestu autem se díval z okýnka. Dva dospělí na předních sedadlech se spolu tiše bavili. Mohl by poslouchat, kdyby chtěl, ale on nechtěl. Chvíli, na tom úseku silnice, který občas zaplavovala

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace

Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Název : Malý princ, Antoine de Sain - Exupéry Autor: Mgr. Jitka Řádková Ročník: 3. ročník

Více

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Projekt MŠMT ČR Číslo projektu Název projektu školy Šablona III/2 EU PENÍZE ŠKOLÁM CZ.1.07/1.4.00/21.2146

Více

Putování krále Baltazara

Putování krále Baltazara Putování krále Baltazara Stanislav Poslušný hudba, texty písní Eva Meyerová doprovodné texty Bylo, nebylo před dávnými dobami, přesněji řečeno před zlomem letopočtu, kdy na nebi vyšla zářná hvězda. A hned

Více

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově

Více

Název: Námořní cesty. Evropský sociální fond Praha a EU Investujeme do vaší budoucnosti

Název: Námořní cesty. Evropský sociální fond Praha a EU Investujeme do vaší budoucnosti Název: Námořní cesty Autor: Mgr. Petra Šípková Název školy: Gymnázium Jana Nerudy, škola hl. města Prahy Předmět, mezipředmětové vztahy: Zeměpis a jeho aplikace Ročník: 4. (2. ročník vyššího gymnázia)

Více

Nástrahy lesa 147 Nejkrásnější drahokam 165 Nečekaný talent 183 Bella a tajemná příšera 201 Pouštní závod 217 Princezna od narození 233 Velká kocouří

Nástrahy lesa 147 Nejkrásnější drahokam 165 Nečekaný talent 183 Bella a tajemná příšera 201 Pouštní závod 217 Princezna od narození 233 Velká kocouří Zachráněný Rádža 5 Princezna v přestrojení 23 Bella, princezna k vašim službám 41 Recept na úspěch 57 Dokonalý pár 75 Výprava za purpurovou perlou 93 Větrné dobrodružství 111 Sázka na jistotu 129 Obsah

Více

PLAVIDLO. 3. Na písečném dně drží nejlépe kotva: a) Danforthova b) pluhová c) typu drak d) Bruceho

PLAVIDLO. 3. Na písečném dně drží nejlépe kotva: a) Danforthova b) pluhová c) typu drak d) Bruceho PLAVIDLO 1. Zrcadlem nafukovacího člunu se nazývá: a) dno s hladkými podlážkami b) pevná záďová část sloužící k uchycení závěsného motoru c) zpětné zrcátko na přídi člunu d) přední stříška člunu 2. Řetěz

Více

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu.

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu. KAPITOLA 1 Můžeš si kousek poposednout? zeptala se Louisa, když přišla do obýváku. V ruce držela misku brambůrek. Frankie, který seděl na pohovce, se kousek posunul a při skl se na Charlieho. Dál už nemůžu,

Více

děkuji Vám, že jste mi

děkuji Vám, že jste mi Mistryně, děkuji Vám, děkuji Vám, že jste mi Rádo se stalo. že jste mi sem pomohla přivést devět starších lidí v jejich 60 nebo 70 letech, aby Vás tentokrát viděli. Přeji Vám stále dobré zdraví a krásu.

Více

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem.

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem. KAPITOLA 2 Frankie pocí l na tvářích lehký závan větru. Zamrkal, a když se mu před očima vyjasnilo, uviděl, jak stojí před velkou klenutou bránou. Byla natřená několika barvami červenou, oranžovou a zelenou.

Více

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně DUCH? Z temného moře se vynořila plachetnice se třemi stěžni. Plachty měla svěšené a trup hluboko ponořený, jako by byla naložená těžkým nákladem. Na středním a nejvyšším stěžni vlála malá černá vlajka.

Více

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu 3 Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu nacvičoval větu: Mám rakovinu mozku, došel jsem k názoru,

Více

Jsi v pořádku? zeptám se, když uvidím, jak sedí opodál na trávě a tře si koleno. Přikývne. Popotáhne, jako by zadržoval pláč. Musím se odvrátit.

Jsi v pořádku? zeptám se, když uvidím, jak sedí opodál na trávě a tře si koleno. Přikývne. Popotáhne, jako by zadržoval pláč. Musím se odvrátit. KAPITOLA 1 Probudím se s jeho jménem na rtech. Will. Ještě než otevřu oči, znovu jej spatřím, jak se hroutí k zemi. Mrtvý. Mou vinou. Tobias se ke mně sehne a stiskne mi levé rameno. Vlak kodrcá přes pražce

Více

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček.

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. JE Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. Je taková rozkoš, že se trestáš za umění, když umění je hříchem. Je takové mlčení,

Více

Ďábel a člověk Texty 1 Pt 5, 8 9: Mt 4, 1 11: 1 M 3, 1-13:

Ďábel a člověk Texty 1 Pt 5, 8 9: Mt 4, 1 11: 1 M 3, 1-13: Ďábel a člověk V našich shromážděních často hovoříme o Bohu, jeho díle v životě člověka, někdy trochu zapomínáme na to, že nežijeme v duchovně neutrálním prostředí, ve kterém nepracuje jenom Bůh, ale i

Více

Základní škola a Mateřská škola, Moravský Písek

Základní škola a Mateřská škola, Moravský Písek Základní škola a Mateřská škola, Moravský Písek Číslo projektu CZ.1.07/1.4.00/21.0624 Název šablony klíčové aktivity: I/2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti.

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

Cesta života / Cesta lásky

Cesta života / Cesta lásky Kudy do nebe Cesta života / Cesta lásky Cesta života Smyslem života není jen někam jít. Chceme-li, aby náš život měl smysl, je třeba mít cíl, který stojí za to, abychom kvůli němu občas museli překonat

Více

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla podle Roalda Dahla B yl jednou jeden starý pán, kterému bylo 87 let a jmenoval se Labon. Celý svůj život to byl klidný a mírumilovný člověk. Byl velmi chudý, ale velmi šťastný. Když Labon zjistil, že má

Více

VÝPRAVA DO NEZNÁMA Dnešní den je pro myší kluky Otíka a Tomíka opravdu výjimečný. Čeká je výprava do neznáma a půjdou úplně, ale úplně sami. Buďte opatrní, nabádal je táta, když se rozcházeli v předsíni

Více

Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc!

Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc! Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc! Čtení: Lukáš 9:18 27 Asi před deseti lety se promítal film o třech přátelích z New Yorku, kteří se blížili ke čtyřicítce a měli velký zmatek ve svých životech, zaměstnáních,

Více

PŘÍLOHA 17. PROSINCE 2008. Tohle je náš nejtěžší případ. Učitel Vonásek, který uvěřil, že dostane přidáno! KRESBA: Milan KOCMÁNEK.

PŘÍLOHA 17. PROSINCE 2008. Tohle je náš nejtěžší případ. Učitel Vonásek, který uvěřil, že dostane přidáno! KRESBA: Milan KOCMÁNEK. TÝDENÍK PŘÍLOHA 17. PROSINCE 2008 Tohle je náš nejtěžší případ. Učitel Vonásek, který uvěřil, že dostane přidáno! Vonásek k tabuli Milan Kocmánek & Leopold Králík 2 Já nevím, co pořád chtějí. Jestli je

Více

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ 1 Copyright Radomír Hanzelka, 2013 www.radomirhanzelka.cz Všechna práva vyhrazena Vytiskla a vydala: Nová Forma s.r.o. www.novaforma.cz Vydání první ISBN 2

Více

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech.

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. 1 SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ Ach, to léto! Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. Každý nesl v jedné ruce krumpáč a v druhé kyblík. Jak tak pochodovali lesem, hřálo je do zad

Více

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou.

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou. Jsem samotná matka Otevře dveře. Protože doma nemám se čtyřmi dětmi. Mistryně mi vždy dělala společnost, umožnila mi mnohokrát z něčeho se dostat. Speciálně chci poděkovat Mistryni. Není zač. Děkuji vám,

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí.

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. Jenom proto, že je hezky, každý čeká, že budete venku a skotačitˮ nebo tak něco. A když venku netrávíte každou vteřinu, hned

Více

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi!

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi! JEŽÍŠ UČITEL Když začal Ježíš kázat, učil lidi, co mají dělat, aby byli dobří, a aby jim za to Pán Bůh žehnal. Říkal lidem: Máte v nebi dobrého Otce. Mějte ho rádi a takto se k němu modlete: Otče náš,

Více

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ. Návrh NAŘÍZENÍ RADY,

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ. Návrh NAŘÍZENÍ RADY, KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ V Bruselu dne 2.4.2009 KOM(2009) 151 v konečném znění 2009/0051 (CNS) C7-0009/09 Návrh NAŘÍZENÍ RADY, kterým se stanoví systém kontroly a vynucování platný v oblasti vymezené

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

OSTRUŽINY. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009

OSTRUŽINY. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009 OSTRUŽINY Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009 1. BÁSNÍCI (od puero) 2. Sonáta pro srpnový večer (od Verena) 3. Ve vaně (od milancholik) 4. (M.) Vzkaz lásky (od ivkaja) 5. Ach, vodo (od nostalgik)

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová

PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová Můžete si myslet, že půjčit si zápalku na ulici je docela jednoduchá věc. Ovšem každý člověk, který to kdy zkusil, vás ujistí, že tak to rozhodně není. A každý

Více

Mnoho je povolaných, ale málo je vyvolených. August Manz

Mnoho je povolaných, ale málo je vyvolených. August Manz Mnoho je povolaných, ale málo je vyvolených August Manz Špatný zvyk lidí, zkřivit a strhávat dolů všechny pojmy z vysokého a duchovního do všedních hlubin své pozemské všednosti učinil i toto slovo Ježíše

Více

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ LAURA MARX FITZGERALDOVÁ Poklekl ke mně a rukama zacákanýma od barev sevřel má ramena. Není kouzelná. Je dost těžké tuhle sklenici naplnit. Je těžké ty peníze vydělat a ještě těžší je uchovat. Přesunul

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou

U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou 40 U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou Budova Opery se vypínala na malém výběžku obklopeném mořem. Stavbě dominovaly bílé oválné trojúhelníky. Takže z

Více

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007 Úvod Zdravím vás všechny a vítám vás. Jsem moc rád, že jste dnes dorazili. Dnes začneme spolu mluvit o penězích. Vím, že je to velice kontroverzní téma. Ne jenom z pohledu lidí mimo církev. Nedávno zveřejnili

Více

Klasické pohádky. Ropucha. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Ropucha. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Ropucha Page 1/5 Studna byla hluboká, proto musilo být také lano na vytahování vody hodně dlouhé. Když přehazovali okov s vodou přes roubení studny, hřídel se těžce otáčela. Slunce se

Více

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,

Více

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím Tak se mi zdá, řekla, tak se mi zdá, že nadešel čas, abychom podnikli nějaký opravdu pěkný výlet. S jídelním košem. A šla rovnou zpátky k majáku, aby se dala do balení. Když maminka sbalila všechno potřebné

Více

PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty. OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu

PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty. OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty AUTOR Mgr. Jana Pikalová OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu FORMA VZDĚLÁVACÍHO MATERIÁLU pracovní

Více

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal.

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal. Pod Kingstonem Mobil hlasitě zapípal. Jsou lidé, které zapípání mobilu dokáže vážně vyvést z míry. Mohou pak začít splašeně pobíhat, křičet, ohrožovat všechno a všechny ve svém dosahu. Jiní zase začnou

Více

Bizarní příběh nikoliv od Bratří Grimmů: O Assadovi, Bílém a Černém muži a rozzuřených vosách

Bizarní příběh nikoliv od Bratří Grimmů: O Assadovi, Bílém a Černém muži a rozzuřených vosách AE News Alternativní zpravodajství a komentáře na aktuální témata z našeho (ro)zvráceného světa http://aeronet.cz/news Bizarní příběh nikoliv od Bratří Grimmů: O Assadovi, Bílém a Černém muži a rozzuřených

Více

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém f r a n z k a f k a Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém obraze a nevydá ho. Raději skočí Markétce

Více

Malý Námorník ˇ Richard Augustin

Malý Námorník ˇ Richard Augustin Malý Námorník ˇ Richard Augustin Vzduch voněl oleandry a slunce pálilo. Malý Námořník si hrál na břehu moře. Richard Augustin 2010 illustrations Richard Augustin 2011 Snil o dobrodružné plavbě na daleký

Více

I. JAK SI MYSLÍM, ŽE MOHU BÝT PRO TÝM PROSPĚŠNÝ:

I. JAK SI MYSLÍM, ŽE MOHU BÝT PRO TÝM PROSPĚŠNÝ: Test týmových rolí Pokyny: U každé otázky (I - VII), rozdělte 10 bodů mezi jednotlivé věty podle toho, do jaké míry vystihují vaše chování. V krajním případě můžete rozdělit těchto 10 bodů mezi všechny

Více

Kázání, Levice, 25.10.2015. Milost Vám a pokoj od Boha Otce i Pána Ježíše Krista. Amen.

Kázání, Levice, 25.10.2015. Milost Vám a pokoj od Boha Otce i Pána Ježíše Krista. Amen. Kázání, Levice, 25.10.2015 Milost Vám a pokoj od Boha Otce i Pána Ježíše Krista. Amen. Jan 6:14 21 Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: "Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!"

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

Robinson Crusoe. také v tištěné verzi. Objednat můžete na www.fragment.cz

Robinson Crusoe. také v tištěné verzi. Objednat můžete na www.fragment.cz Robinson Crusoe také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Doporučujeme další e-knihy: Martina Drijverová Ježíš a jeho příběh Staré pověsti české převyprávěla Jana Eislerová Staré řecké báje

Více

košili a koženou vestu s přiléhavými, obtaženými kalhotami a měkkými botami, které vypadaly jako trepky. Frankie měl červenou tuniku, kterou volně

košili a koženou vestu s přiléhavými, obtaženými kalhotami a měkkými botami, které vypadaly jako trepky. Frankie měl červenou tuniku, kterou volně KAPITOLA 2 Najednou Frankie ucí l pod nohama pevnou zem a vlasy mu cuchal lehký vánek. Otevřel oči a to, co uviděl, mu vyrazilo dech. Frankie stál spolu s ostatními na poli pokrytém nízkou trávou. Charlie

Více

Výtvarná soutěž ŽÍZEŇ ANEB VODA NAD ZLATO. Vím Chci vědět Dozvěděl/a jsem se VÍM CHCI VĚDĚT DOZVĚDĚL/A JSEM SE

Výtvarná soutěž ŽÍZEŇ ANEB VODA NAD ZLATO. Vím Chci vědět Dozvěděl/a jsem se VÍM CHCI VĚDĚT DOZVĚDĚL/A JSEM SE Výtvarná soutěž ŽÍZEŇ ANEB VODA NAD ZLATO Vím Chci vědět Dozvěděl/a jsem se VÍM CHCI VĚDĚT DOZVĚDĚL/A JSEM SE Kvíz k vodě 1. Kolik vody zaujímá povrch planety? a) 61% b) 81% c) 71% 2. Jaký je chemický

Více

ZKUŠEBNÍ ŘÁD PRO ZKOUŠKY TERIÉRŮ A JEZEVČÍKŮ

ZKUŠEBNÍ ŘÁD PRO ZKOUŠKY TERIÉRŮ A JEZEVČÍKŮ ZKUŠEBNÍ ŘÁD PRO ZKOUŠKY TERIÉRŮ A JEZEVČÍKŮ ÚVOD Plemena teriérů a jezevčíků tvoří v české myslivecké kynologii složku, která se těší velkému zájmu myslivecké veřejnosti. Psi těchto plemen jsou inteligentní,

Více

Viktor Dyk Krysař edice Knihovnicka.cz Tribun EU 2008

Viktor Dyk Krysař edice Knihovnicka.cz Tribun EU 2008 Viktor Dyk Krysař Viktor Dyk Krysař edice Knihovnicka.cz Tribun EU 2008 KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Dyk, Viktor Krysař / Viktor Dyk ; [ilustrovala Nela Vadlejchová]. -- V Tribunu EU vyd.

Více

Jak si splníš Nováčkovskou zkoušku? Já a skauting

Jak si splníš Nováčkovskou zkoušku? Já a skauting Nováčkovská zkouška Jak si splníš Nováčkovskou zkoušku? Nováčkovská zkouška, po jejímž složení budeš právoplatně patřit do naší velké skautské rodiny, má čtyři části. V každé narazíš na body a úkoly, v

Více

Exodus 21:17 Kdo zlořečí svému otci nebo matce, musí zemřít. 18 Když se muži dostanou do sporu a jeden druhého uhodí kamenem nebo pěstí, ale on

Exodus 21:17 Kdo zlořečí svému otci nebo matce, musí zemřít. 18 Když se muži dostanou do sporu a jeden druhého uhodí kamenem nebo pěstí, ale on Jak se dělá exegeze Text Kontext (historický, literární) Struktura Klíčová slova Souvislosti s jinými texty (SZ, evangelia ) Výklad po verších Závěr a aktualizace (hermeneutika) Text (1K 2,1-5) Ani já,

Více

KAPITOLA 2 Zámořští objevitelé

KAPITOLA 2 Zámořští objevitelé KAPITOLA 2 Zámořští objevitelé Začátkem patnáctého století chtěli mnozí evropští panovníci podpořit mezinárodní obchod. Potřebovali však spolehlivé mapy, aby obchodníci mohli cestovat tam a zpět tou nejpřímější

Více

ZÁPIS ZE 7. MIMOŘÁDNÉ SCHŮZE RADY MĚSTA LIBEREC, KONANÉ DNE 23. 9. 2014 V ZASEDACÍ MÍSTNOSTI Č. 210

ZÁPIS ZE 7. MIMOŘÁDNÉ SCHŮZE RADY MĚSTA LIBEREC, KONANÉ DNE 23. 9. 2014 V ZASEDACÍ MÍSTNOSTI Č. 210 ZÁPIS ZE 7. MIMOŘÁDNÉ SCHŮZE RADY MĚSTA LIBEREC, KONANÉ DNE 23. 9. 2014 V ZASEDACÍ MÍSTNOSTI Č. 210 Ověřovatelé: Mgr. Jiří Šolc Ing. Jiří Rutkovský K bodu č. 1 Zahájení Paní primátorka zahájila 7. mimořádnou

Více

72 MAGAZÍN Velryby a člověk

72 MAGAZÍN Velryby a člověk 72 MAGAZÍN Velryby a člověk 73 Velryby jsou nádherná Magazín lov velryb text Jiří Brožek foto kolekce mědirytin autora VELRYBY A ČLOVĚK zvířata a jeden z nejpozoruhodnějších výtvorů přírody. Je třeba udělat

Více

ŽALM 23,4A JAN ASSZONYI. SCB BRNO - KOUNICOVA Jan Asszonyi 2015_051 04 Ž23 - Rokle stínu smrti.docx 4. 10. 2015

ŽALM 23,4A JAN ASSZONYI. SCB BRNO - KOUNICOVA Jan Asszonyi 2015_051 04 Ž23 - Rokle stínu smrti.docx 4. 10. 2015 2015 Hospodin vede na různá místa zelené pastvy, stezky spravedlnosti. Po příjemných cestách pomyslel David na cestu roklí stínu smrti. Tam se nebude bát. Ne pro svo odvahu, nýbrž pro přítomnost pastýře.

Více

KARAMELOVÉ PRAŽSKÉ DOBRODRUŽSTVÍ

KARAMELOVÉ PRAŽSKÉ DOBRODRUŽSTVÍ KARAMELOVÉ PRAŽSKÉ DOBRODRUŽSTVÍ Hurá na Prahu a její věže! Jednoho letního dne se plyšový medvěd Karamel vydal na cestu z Londýna do Prahy. V učebnici vlastivědy četl, že tam mají přesně sto věží. Moc

Více

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano?

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Dělám to teď dobře. Velice ráda Vás vidím! Já také, drahá, já také. Jste tak hezká! A toto je moje tchýně. Och, ano? Celá rodina je tady, dobrá! Dobrá, zpět k vaší poezii.

Více

Potopení Titaniku Vznik Titaniku Mužem, který stál u zrodu Titaniku, byl Kanaďan William James Pirrie.. V sedmadvaceti letech se stal společníkem strojírenské firmy Harland & Wolff, a díky jeho vedení

Více

premiéra opery se konala v Národním 1 zdroj wikipedia

premiéra opery se konala v Národním 1 zdroj wikipedia Cyklus P Pracovní list 4. Antonín Dvořák, opera Čert a Káča Milé paní učitelky, jistě už víte, že uslyšíte jen hlavní, typická hudební čísla z Čerta a Káči. Opera je zpracována tak, aby děti v průběhu

Více

Osm Kusů Brokátu. Vyprávění cestovatele po mořích a horách.

Osm Kusů Brokátu. Vyprávění cestovatele po mořích a horách. Vyprávění cestovatele po mořích a horách. Osm Kusů Brokátu Zeptal jsem se, k čemu se používá. Řekl na to : "K zahnání nemoci - to je první použití. Nikdy neonemocnět - druhé. Celý život být silný muž -

Více

ÚTĚK NA ZÁPAD. (Günter Götz [1])

ÚTĚK NA ZÁPAD. (Günter Götz [1]) ÚTĚK NA ZÁPAD Koupit lístek, nastoupit do vlaku, to všechno proběhlo v pořádku. Ale kousek od východního Berlína vlak zastavil a objevila se lidová policie s kalašnikovy. Museli jsme ukázat dokumenty a

Více

Pierre Franckh. způsobů, jak najít lásku

Pierre Franckh. způsobů, jak najít lásku Pierre Franckh 21 způsobů, jak najít lásku Důležité upozornění: Rady uveřejněné v této knížce byly autorem a nakladatelstvím pečlivě zpracovány a prověřeny, nemůže však za ně být převzata jakákoliv záruka.

Více

Ano, které otevírá dveře

Ano, které otevírá dveře ČTVRTÝ PRINCIP Ano, které otevírá dveře Kdykoli objevím lidskou činnost, která funguje v praxi, okamžitě běžím k počítači, abych zjistil, jestli bude fungovat i teoreticky. typický ekonom Já jsem si řekla

Více

Terénní exkurze Západní Sahara 2013

Terénní exkurze Západní Sahara 2013 Terénní exkurze Západní Sahara 2013 Drazí kolegové, drahé kolegyně, srdečně vás zveme na Terénní exkurzi Západní Sahara 2013, vedenou netradičním způsobem a zaměřenou na praktickou znalost terénu. Vítáni

Více

Stupeň 1. - Umí si správně nasadit záchrannou vestu - Je schopen nosit záchranné prostředky na vodě bez problémů

Stupeň 1. - Umí si správně nasadit záchrannou vestu - Je schopen nosit záchranné prostředky na vodě bez problémů Stupeň 1 Příprava lodě: - Dokáže pomoct s přípravou lodě před vyplutím Vyplutí/Přistávání: - Dokáže dostat loď na vodu s pomocí instruktora - Dokáže zabezpečit loď na manipulačním vozíku - Umí pomoct s

Více

folk3mail CELOU NOC MI NĚKDO VÍČKY TŘÁS MIMIKRY texty z alba ZRNO

folk3mail CELOU NOC MI NĚKDO VÍČKY TŘÁS MIMIKRY texty z alba ZRNO CELOU NOC MI NĚKDO VÍČKY TŘÁS jedou už jedou ke mně držím se pevně protože spadnout znamená DOST drž mě a kdo vlastně? neadresnej projev tak neadresnej... nastavil jsem si chvíli na spaní chvíli v ústraní

Více

--- Ukázka z titulu --- Myšlení uzdravuje. Jarmila Mandžuková

--- Ukázka z titulu --- Myšlení uzdravuje. Jarmila Mandžuková ÚVOD Při otevření této knihy se možná ptáte, k čemu je potřeba další kniha o zdraví, když už jich byly napsány stovky? Asi máte pravdu, ale můj velký zájem o možnosti sebeléčení s cílem pomoci sama sobě

Více