Bezdomovectví: Analytický rámec pro prevenci bezdomovectví, jeho omezování a ochranu

Transkript

1 Bezdomovectví: Analytický rámec pro prevenci bezdomovectví, jeho omezování a ochranu 2008

2 Poděkování Děkujeme kolegům z UNHCR pracujícím v terénu, kteří se podíleli na přípravě tohoto textu a dále kolegům z Oddělení služeb mezinárodní ochrany a Úřadu pro organizační rozvoj a řízení, jejichž odborné znalosti obohatily tento text. Redakce: Emilie Irwin, Mark Manly 2008 Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Všechna práva vyhrazena. Reprodukování a překlad jsou povoleny, pokud je jako zdroj uvedeno UNHCR. Další informace a kopie jsou k dispozici u: Statelessness Unit Division of International Protection Services Case Postale Geneva, Switzerland Tento dokument a další informace jsou k dispozici na internetové stránce UNHCR Refworld: a na stránkách UNHCR: Texty s názvem Rámec pro analýzu nedostatků v ochraně a Ochrana vnitřně vysídlených osob v důsledku konfliktu: Vyhodnocení pro činnost jsou k dispozici na stránkách Refworld: Fotografie na obálce: Žena indického původu, dříve bez státní příslušnosti, sbírá čaj na Srí Lance, UNHCR, G. Amarasinghe, 2007 Fotografie: UNHCR/G. Popovic, 2007 (str. 2), UNHCR/K. McKinsey, 2006 (str. 8), UNHCR/E. Lauwers, 1999 (str. 18), UNHCR/V. Tan, 2008 (str. 24), UNHCR/G. Amarasinghe, 2007 (str. 32), Greg Constantine, 2007, (str. 38), UNHCR/G.M.B. Akash, 2006 (str. 44). Design, grafická úprava a tisk: Multimedia Design and Production, Mezinárodní školicí středisko Mezinárodní organizace práce, Turín, Itálie

3 Předmluva Základní lidská práva jsou ze zákona zaručena všem mužům, ženám a dětem bez ohledu na jejich státní příslušnost. Skutečnost je ovšem taková, že miliony lidí po celém světě jsou zbaveny možnosti požívat svá základní lidská práva, jelikož je žádná země nepovažuje za své občany. Utrpení osob bez státní příslušnosti je podceňované a špatně zdokumentované a vyžaduje si mnohem důkladnější a efektivnější řešení. Jelikož osoby bez státní příslušnosti nejsou pokládány za občany žádné země, nemají přístup k právům, která ostatní občané pokládají za samozřejmá. Bezdomovectví často znamená život bez průkazu totožnosti, který propůjčuje právní subjektivitu, a bez práv s tím souvisejících, tj. přístupu k lékařské péči, vzdělání, majetkovým právům a možnosti svobodného pohybu. Dochází k tomu, že nejsou zaregistrována narození a úmrtí, takže tyto osoby jsou z právního hlediska doslova neviditelné: existují, ale právně nejsou uznány. Všeobecná deklarace lidských práv již před šedesáti lety potvrdila, že každý člověk má právo na státní příslušnost. Oblast ochrany a omezování vzniku bezdomovectví podporují i další dva mezinárodní nástroje, které byly od té doby vyhlášeny: Úmluva z roku 1954 o právním postavení osob bez státní příslušnosti a Úmluva z roku 1961 o omezování případů bezdomovectví. Tyto úmluvy nebyly dosud ratifikovány všemi smluvními stranami, což vyvolává velké obavy. Důvody tkví částečně i v nedostatečném pochopení rozsahu tohoto problému a závažnosti jeho následků, takže i v případech, kdy se těmto otázkám věnuje pozornost, nezřídka převažuje hledisko suverenity. Tato příručka by měl pomoci ve všech uvedených ohledech. Jejím záměrem je napomoci signatářským státům, UNHCR a jeho partnerským organizacím lépe pochopit příčiny bezdomovectví, jeho následky a potřebu ochrany dotčených osob. Rovněž by měla být jakýmsi stimulem pro kreativní přístup k minimalizaci rizik v určitých situacích a vytvoření strategií pro progresivní a skutečné omezování příčin vzniku bezdomovectví, jakož i naplňování potřeb osob bez státní příslušnosti a hájení jejich práv. Prevence a omezování případů bezdomovectví a ochrana osob bez státní příslušnosti sice patří výslovně do mandátu UNHCR, ale efektivní řešení vyžaduje spolupráci s jednotlivými státy, partnerskými organizacemi a osobami, které se nacházejí v největším nebezpečí. Tato příručka je dalším z řady příspěvků k tomuto kolektivnímu úsilí. Erika Feller Asistentka Vysokého komisaře ochrana Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky iii

4 Analýza nedostatků: příručka pro uživatele Tato publikace si klade za cíl napomoci při prevenci a omezování vzniku bezdomovectví a při ochraně osob bez státní příslušnosti tím, že poskytne rámec pro analýzu situací, v nichž se osoby ocitají bez státní příslušnosti, anebo jim taková situace hrozí. Rámec identifikuje příčiny bezdomovectví, překážky v získávání státního občanství a rizika, jimž čelí osoby bez státní příslušnosti, a dále upozorňuje na možnosti všech zainteresovaných stran vedoucí k minimalizaci těchto rizik. Identifikace rizik a příčin vzniku bezdomovectví a nedostatků v ochraně osob bez státní příslušnosti je prvním nezbytným krokem při stanovování priorit a tvorbě opatření, která zajistí požívání všech lidských práv včetně práva na státní příslušnost. Analýza nedostatků by měla komplexně zmapovat nedostatky v zákonech o státní příslušnosti a související praxi stejně jako nenaplněné potřeby v této oblasti. Měla by posloužit jako základ pro kolektivní vytváření krátkodobých a dlouhodobých strategií, které jednotlivým státům pomohou při prevenci a omezování vzniku bezdomovectví a zajištění práv osob bez státní příslušnosti. Hlavní zaměření analýzy: letmý pohled na státní občanství a bezdomovectví Státní příslušnost 1 je právní vztah mezi státem a jednotlivcem. Jako bezdomovectví se označuje situace, kdy příslušná osoba není žádným státem v souladu s jeho vnitrostátním právním řádem považována za jeho státního příslušníka. Tato definice popisuje určitý typ bezdomovectví charakterizovaný právní absencí státní příslušnosti, známý také jako bezdomovectví de iure 2. Problém bezdomovectví je však mnohem širší a zahrnuje i osoby, které formálně mají státní příslušnost, ale přesto se ocitly v situaci podobné bezdomovectví, jelikož jejich občanství není účinné. V této souvislosti se používá pojem bezdomovectví de facto. Státní příslušnost umožňuje požívání všech lidských práv a je naprosto zásadní pro plné zapojení do života společnosti. Poskytuje osobám politická práva, možnost získat cestovní pas a využívat jej při cestování, a neomezené právo vstoupit do své země a žít v ní. Z tohoto důvodu řada mezinárodních dohod a rezolucí zdůrazňuje jeden základní princip: vzniku bezdomovectví je třeba zabránit. 1 V tomto textu jsou pojmy státní příslušnost a občanství používány jako synonyma. 2 Podrobnější vysvětlení problematiky obsažené v této kapitole naleznou uživatelé v dokumentu UNHCR/Meziparlamentní unie Handbook for Parliamentarians: Nationality and Statelessness (Příručka pro poslance: státní příslušnost a bezdomovectví) dostupném na internetové adrese resp. iv

5 Prvním krokem při řešení problému absence státní příslušnosti je identifikace osob bez státní příslušnosti, určení příčin, které vedly k jejich současné situaci, a pochopení souvislosti mezi právním, institucionálním a politickým rámcem, příčinami a možným řešením. Nejlepším způsobem řešení problematiky bezdomovectví je prevence. Za prevenci vzniku tohoto postavení nesou hlavní odpovědnost jednotlivé státy, jelikož určují, jakým způsobem lze státní příslušnost nabýt, změnit nebo pozbýt. Když stát určuje, které osoby jsou jeho státními příslušníky, musí jednat v mezích mezinárodního práva. Mezinárodní právní normy doporučují, aby státy přijaly do své právní úpravy občanství záruky bránící vzniku bezdomovectví, ať už při narození, nebo později. Mezinárodní smlouvy o lidských právech obsahují řadu záruk, ovšem nejkomplexnější soubor norem v této oblasti je upraven v Úmluvě z roku 1961 o omezování případů bezdomovectví. Tato úmluva například stanoví, že by děti měly získat státní příslušnost státu, ve kterém se narodily, pokud by se jinak staly osobami bez státní příslušnosti, že člověk se nemůže zříci své státní příslušnosti, pokud již nezískal jinou, a že nesmí být zbaven státní příslušnosti z diskriminačních důvodů. I přes vynaložené úsilí však stále dochází k tomu, že lidé nemají státní příslušnost. Často se tak stává při sukcesi států nebo při migraci. Výkonný výbor UNHCR proto zdůrazňuje, že jednotlivé státy musí přijmout opatření zaměřená na omezování počtu případů bezdomovectví, to znamená identifikovat trvalá řešení pro osoby, které se v takovém postavení již nacházejí. Omezení bezdomovectví vyžaduje v jednotlivých státech formální, právní integraci, jíž se dosahuje potvrzením či udělením státní příslušnosti, a zapojení do sociálních a ekonomických struktur. Do okamžiku získání státní příslušnosti musí mít osoby bez státní příslušnosti přístup k hospodářským, sociálním, kulturním a občanským právům. Úmluva z roku 1954 o právním postavení osob bez státní příslušnosti stanovuje rámec ochrany těchto osob, který je dále doplněn mezinárodním právem lidských práv. Problematika identifikace (či mapování) bezdomovectví je zpracována v kapitole 1 této příručky s názvem Příznivé podmínky ochrany. Prevenci a omezování vzniku bezdomovectví je věnována kapitola 2. Problematika související s ochranou osob bez státní příslušnosti je obsahem následujících čtyř kapitol: kapitola 3 se zabývá spravedlivým řízením při ochraně a dokumenty, kapitola 4 se soustřeďuje na bezpečí před násilím a vykořisťováním, kapitola 5 se věnuje základním potřebám a službám a kapitola 6 zpracovává oblast zapojení do komunity, samosprávy a soběstačnosti. v

6 Základní standardy Tato příručka vychází ze specializovaných standardů týkajících se bezdomovectví a mezinárodního práva lidských práv. Jak je zmíněno výše, existují dva dokumenty OSN, které se přímo zabývají problematikou osob bez státní příslušnosti: Úmluva z roku 1954 o právním postavení osob bez státní příslušnosti, která se zaměřuje na důsledky tohoto stavu, a Úmluva z roku 1961 o omezování případů bezdomovectví, která usiluje o prevenci výskytu tohoto jevu. Stále větší počet států se stává signatářem těchto dokumentů a v praxi uznává práva a povinnosti v nich obsažené. Příručka rovněž zohledňuje všeobecné standardy mezinárodního práva lidských práv, včetně standardů regionálních. Tyto standardy lze aplikovat jak na státní občany, tak na osoby bez státní příslušnosti. Navíc obsahují řadu záruk zaměřených právě proti vzniku bezdomovectví. Příručka dále cituje podrobnou směrnici o bezdomovectví, která je součástí závěrů Výkonného výboru Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (ExCom). Odkazy na tyto standardy nejsou obsaženy přímo v textu, a tudíž doporučujeme uživatelům, aby využili přílohy, kde jsou oficiální zdroje a směrnice citovány. Metodologie Příručka využívá metodologii otázek zaměřených na základní problémy vznikající v souvislosti s bezdomovectvím. Tyto otázky jsou formulovány tak, aby pomohly určit, do jaké míry jsou respektovány standardy mezinárodního práva související s prevencí a omezováním bezdomovectví a ochranou osob bez státní příslušnosti. Pokud praxe zaostává za mezinárodními standardy, je ochrana před bezdomovectvím nedostatečná. Kromě identifikace těchto nedostatků by měla příručka při jejich řešení rovněž osvětlit funkce národních a místních úřadů, dalších zúčastněných stran a samotných komunit bez státní příslušnosti. Jen tak může vzniknout základ pro identifikaci podpory, která je nutná pro prevenci a omezení rizik bezdomovectví. Kdy je třeba příručka použít První krok k efektivnímu řešení problematiky bezdomovectví je zevrubné pochopení podstaty problému, který je často velice složitý a týká se velkého počtu osob. Efektivní řešení vyžaduje uplatnění standardů vymezených mezinárodním právem. Mnoho problémů má nadnárodní charakter, takže je třeba, aby se do úsilí o řešení bezdomovectví zapojilo více různých stran a aby si všechny tyto strany uvědomily nedostatky v ochraně, kterými je třeba se zabývat. K těmto stranám patří jednotlivé státy, osoby bez státní příslušnosti, organizace občanské společnosti, úřady Organizace spojených národů včetně UNHCR, UNICEF, OHCHR, UNFPA a UNDP, a další mezinárodní organizace. Tento materiál může využít kdokoli, kdo se zabývá prevencí a omezováním bezdomovectví a ochranou osob bez státní příslušnosti. vi

7 Zkušenosti UNHCR a jeho partnerů ukazují, že analýza nedostatků v ochraně je nejkonstruktivnější, pokud se vztahuje na proces plánování, vytváření programu a formulování strategie. Poznatky plynoucí z analýzy nedostatků by měly tvořit základ konzultací mezi všemi zúčastněnými stranami v oblasti problémů a funkcí při řešení bezdomovectví a posilování požívání práv. V UNHCR lze tento materiál využít pro zpracování hodnocení týkajících se bezdomovectví jako části plánovacího cyklu. Jeho cílem je umožnit analýzu dané problematiky a příčin vzniku bezdomovectví. Výsledky analýzy nedostatků mohou využít multifunkční týmy ve všech kancelářích UNHCR, které se zabývají potřebami osob bez státní příslušnosti a osob, jimž toto postavení hrozí, v rámci procesu Vyhodnocení celosvětových potřeb. Při spolupráci s partnery by UNHCR mělo mapovat všechny potřeby, definovat odpovědnost za jejich řešení a určit prioritní opatření pro jejich řešení. Kromě toho, že analýza nedostatků hraje hlavní roli při plánování kroků pro řešení problematiky bezdomovectví, je velmi dobře uzpůsobená i pro pravidelné hodnocení a monitorování situace v této oblasti. Přírušku lze tudíž využít také jako součást trvalého procesu posuzování, plánování, monitorování a vyhodnocování. Jak Příručku používat Příručka není nástrojem pro získávání statistických údajů, ani náhradou za stávající mezinárodní standardy či směrnice UNHCR pro prevenci a omezování bezdomovectví a ochranu osob bez státní příslušnosti. Spíše slouží jako nástroj pro kompletaci dostupných písemných informací, jako jsou výroční zprávy, monitorovací zprávy a právní informace. Zúčastněné hodnocení Osoby bez státní příslušnosti jsou často vyloučeny z rozhodování, které se jich týká, a bývá omezena jejich účast ve všech sférách hospodářského, společenského a kulturního života. Komplexní analýza příčin a následků bezdomovectví by tudíž měla vycházet z zúčastněného hodnocení prováděného společně s těmito osobami, které určí konkrétní rizika v oblasti ochrany a zjistí možnosti těchto osob a širší komunity při hledání řešení. vii

8 Cílené rozhovory se skupinami žen, mužů, chlapců a dívek bez státní příslušnosti včetně osob se zvláštními potřebami zajistí, že při hodnocení budou zohledněny jejich různé zájmy. Výsledky rovněž přispějí k identifikaci nedostatků v ochraně a nalezení jejich vhodného řešení. Pohovory s příslušnými úřady, nevládními a mezinárodními organizacemi Efektivní strategie zaměřené na prevenci a omezování bezdomovectví a zajištění všech obecně uznávaných lidských práv závisí na pozitivním zapojení místních a národních úřadů, organizací občanské společnosti stejně jako UNHCR a dalších mezinárodních organizací, např. UNICEF, OHCHR, UNFPA a UNDP. Jelikož tato přírůčka a výsledné analýzy mají ukázat názory a možnosti zúčastněných stran, jejich příspěvek je pro celkový pohled nesmírně důležitý. Jejich účast od samého počátku hodnocení pomůže posílit spolupráci, rozvinout možnosti a zabývat se nedostatky. Prezentace analýzy Analýza nedostatků může být prezentována formou zprávy členěné na kapitoly a podkapitoly, jejichž názvy lze převzít z této příručky. Otázky obsažené v příručkce by měly sloužit jako vodítko pro hodnocení a analýzu příslušných otázek. Krátké věty, jednoduchý jazyk a stručné odstavce stejně jako maximálně 25stránkový rozsah zprávy usnadní její čtení a nejlépe poslouží jejímu účelu: zajistit, aby se stala hlavním citovaným dokumentem při stanovování priorit v oblasti nedostatků a vytváření strategií pro jejich odstranění. Užitečné pomocné texty Příloha této příručky obsahuje tyto užitečné texty: > Odkazy na příslušné právní nástroje, standardy a směrnice, řazené dle názvů kapitol a podkapitol příručky. > Závěr Výkonného výboru (ExCom)(č. 106 (LVII) ) o identifikaci, prevenci a omezování bezdomovectví a ochraně osob bez státní příslušnosti v plném znění. > Související výňatky z nástrojů na ochranu lidských práv a obecné komentáře a doporučení k úmluvám OSN o lidských právech. Další informace jsou k dispozici na internetové stránce UNHCR:

9 Seznam zkratek Úmluva z roku 1951 Úmluva z roku 1954 Úmluva z roku 1961 AIDS CAT CEDAW CERD CESCR CRC ExCom Úmluva o právním postavení uprchlíků, 1951 Úmluva o právním postavení osob bez státní příslušnosti, 1954 Úmluva o omezování případů bezdomovectví, 1961 syndrom získaného selhání imunity Úmluva proti mučení, 1984 Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen, 1979 / Výbor pro odstranění diskriminace žen Výbor pro odstranění rasové diskriminace Výbor pro hospodářská, sociální a kulturní práva Úmluva o právech dítěte, 1989 / Výbor pro práva dítěte Výkonný výbor Úřadu Vysokého komisaře OSN HIV MVČK ICCPR ICERD virus lidské imunodeficience Mezinárodní výbor Červeného kříže Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, 1966 Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace, 1965 ix

10 ICESCR NGO SGN UDHR OSN UNHCR Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, 1966 nevládní organizace sexuální a genderově podmíněné násilí Všeobecná deklarace lidských práv, 1948 Organizace spojených národů Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky

11 Obsah 1. Příznivé podmínky ochrany 2 2. Prevence a omezování bezdomovectví 8 3. Spravedlivé postupy při ochraně a doklady Bezpečí před násilím a vykořisťováním Základní potřeby a základní služby Zapojení do komunity, samospráva, soběstačnost 38 Přílohy Vybrané zdroje a směrnice 46 Závěr Výkonného výboru č. 106 Výňatky z vybraných všeobecných a regionálních nástrojů lidských práv týkající se státní příslušnosti a bezdomovectví Výňatky z vybraných obecných připomínek a doporučení smluvních orgánů OSN v oblasti lidských práv souvisejících se státní příslušností a bezdomovectvím

12 1

13 Hadzi (uprostřed v červených šortkách) a Maksum (v šedých šortkách) s kamarády. Oba chlapci nebyli při narození zapsáni do matriky a neměli žádný doklad totožnosti, ani osvědčení o státní příslušnosti. Nyní jsou díky programu právní pomoci UNHCR uznáni za státní příslušníky Srbska.

14 1. Příznivé podmínky ochrany

15 Příznivými podmínkami ochrany se rozumí situace, kdy: jsou známy příčiny a demografické údaje o bezdomovectví; právní a administrativní rámec obsahuje mechanismy pro omezování a prevenci případů bezdomovectví; práva osob bez státní příslušnosti jsou uznána ve vnitrostátním právu; funkce správních orgánů související s dohledem nad záležitostmi osob bez státní příslušnosti jsou odpovídající; problematikou ochrany se zabývají všechny zúčastněné strany společně; je podporován pozitivní přístup k osobám bez státní příslušnosti a potřeby a potenciální přínos osob bez státní příslušnosti jsou uznávány a tvoří součást národních i regionálních rozvojových strategií. 1.1 Demografický profil > Stručně popište populaci osob bez státní příslušnosti 3. Uveďte informace o: osobách bez státní příslušnosti de iure či de facto včetně osob, u nichž nebyla státní příslušnost určena nebo u nichž je určení státní příslušnosti obtížné, důvodech bezdomovectví, době trvání bezdomovectví, demografickém a sociálně-ekonomickém profilu rozčleněném podle věku, pohlaví, náboženství, politického či jiného přesvědčení, národnostního nebo sociálního původu, spojení s národnostní, náboženskou nebo jazykovou menšinou, majetku, narození aj., místu pobytu v dané zemi. > Stručně popište typ údajů či informací, které jsou v dané zemi k dispozici o populaci bez státní příslušnosti (např. sčítání lidu či údaje z matriky, oficiální zprávy, vědecký výzkum či studie organizací, jako je UNHCR, nebo nevládních organizací). > Zahrnuje sčítání lidu či jiné demografické průzkumy i osoby bez státní příslušnosti? Pokud ano, jsou údaje spolehlivé? Pokud ne, existují jiné zdroje spolehlivých údajů? Pokud ne, proč? > Je pobyt osob bez státní příslušnosti (včetně osob bez státní příslušnosti de iure i de facto a osob, u nichž je určení státní příslušnosti obtížné) v zemi jejich obvyklého pobytu zákonný? Existují rozdíly v zacházení s některými konkrétními kategoriemi osob bez státní příslušnosti? > Existují nějaké významné politické vývojové trendy, které by mohly mít v budoucnu dopad na státní občanství, případně na vznik bezdomovectví? 3 Poznámka k terminologii: s výjimkou případů, kde je uvedeno jinak, je v tomto textu pojem osoba bez státní příslušnosti používán pro označení osob, které jsou bez státní příslušnosti de iure nebo de facto, včetně osob, u nichž nebyla státní příslušnost určena nebo u nichž je určení státní příslušnosti obtížné. 4 Bezdomovectví: Analytický rámec pro prevenci bezdomovectví, jeho omezování a ochranu

16 1.2 Identifikace bezdomovectví > Byly učiněny nějaké kroky pro identifikaci populace bez státní příslušnosti a populace, u níž nebylo zjištěno státní občanství? Pokud ano: Kdo identifikaci provádí? Je identifikace propojena s ostatními postupy a programy, např. se systémem registrace novorozenců či voličů, případně se sčítáním lidu a dalšími průzkumy? Jsou systematicky a individuálně identifikovány všechny osoby bez státní příslušnosti? Jsou v rámci identifikace stanovena rizika vzniku bezdomovectví? > Jak se identifikace provádí? Byl v dané zemi proveden průzkum bezdomovectví, který by stanovil velikost populace bez státní příslušnosti, příčiny bezdomovectví, problémy osob bez státní příslušnosti v oblasti ochrany, atd.? Jsou shromažďovány základní údaje včetně jména, data narození, pohlaví, rodinného stavu a dětí? Jsou pokryty příčiny bezdomovectví a sociálně-ekonomická situace? [Pozn.: sociálně-ekonomickou situací se podrobněji zabývají kapitoly 5 a 6.] Dochází mezi příslušnými národními a mezinárodními subjekty k výměně statistických údajů a dalších souvisejících informací? > Existují překážky efektivní identifikace? 1.3 Mezinárodní a regionální nástroje > Je příslušný stát smluvní stranou Úmluvy z roku 1954 o právním postavení osob bez státní příslušnosti? Pokud ne, vysvětlete proč. Pokud ano, uveďte případné výhrady. > Je příslušný stát smluvní stranou Úmluvy z roku 1961 o omezování případů bezdomovectví? Pokud ne, vysvětlete proč. Pokud ano, uveďte případné výhrady. > Je příslušný stát smluvní stranou dalších mezinárodních nebo regionálních nástrojů souvisejících se státním občanstvím a bezdomovectvím? Vysvětlete případné výhrady. Byly tyto úmluvy a nástroje začleněny do vnitrostátní úpravy? Všeobecná deklarace lidských práv, článek Každý má právo na státní příslušnost. 2. Nikdo nesmí být svévolně zbaven své státní příslušnosti ani práva svou státní příslušnost změnit. Příznivé podmínky ochrany 5

17 > Proběhlo jednání o přistoupení k příslušným úmluvám anebo zrušení výhrad s ohledem na problematiku bezdomovectví? Pokud ano, kdo ho provedl? Jaké jsou překážky ratifikace úmluv/ přistoupení k úmluvám? Jaké jsou překážky zrušení výhrad? 1.4 Národní právní rámec > Stručně popište základní legislativu a nejdůležitější politická prohlášení, která mají vliv na prevenci a omezování bezdomovectví a ochranu osob bez státní příslušnosti. [Pozn.: podrobnější údaje o prevenci a omezování budete vyplňovat v kapitole 2.] 1.5 Vymezení pojmu osoba bez státní příslušnosti > Obsahuje vnitrostátní legislativa definici pojmu osoba bez státní příslušnosti? Pokud ano, popište rozdíly mezi touto definicí a tím, jak je tento pojem vymezen v článku 1 Úmluvy z roku Národní administrativní rámec > Identifikujte instituce státní správy odpovědné za prevenci a omezování bezdomovectví a ochranu práv osob bez státní příslušnosti. Stručně popište nedostatky při výkonu této působnosti. [Pozn.: podrobnější údaje o prevenci a omezování budete vyplňovat v kapitole 2.] 1.7 Partnerství > Existuje partnerství mezi národními orgány, dárcovskými zeměmi, UNHCR, dalšími úřady OSN, nevládními organizacemi, občanskou společností a osobami bez státní příslušnosti posilující práci s osobami bez státní příslušnosti? Kdo je do něho zapojen? Jaké jsou důvody a zájmy těchto partnerství? Do jaké míry se aktivně zapojují do společného posuzování, plánování, obhajoby a vyhodnocení? 6 Bezdomovectví: Analytický rámec pro prevenci bezdomovectví, jeho omezování a ochranu

18 1.8 Vztahy mezi vládou a UNHCR > Obrací se vláda na UNHCR s žádostí o konzultaci při vytváření vnitrostátní legislativy a dalších předpisů týkajících se problematiky bezdomovectví a souvisejících administrativních postupů? 1.9 Národní a regionální rozvojová politika > Jsou osoby bez státní příslušnosti a osoby, které teprve nedávno získaly či znovu získaly státní občanství, začleněny do regionální nebo státní strategie pro omezování chudoby, případně jsou touto strategií ovlivněny? > Zahrnuje stávající rozvojová politika i komunity bez státní příslušnosti a osoby, které získaly či znovu získaly státní občanství teprve v nedávné době? Globální strategické cíle UNHCR pro období Cíl 2: Podporovat vlády při rozvoji a udržování režimu mezinárodní ochrany včetně jeho realizace na národní úrovni, a to především s přihlédnutím k: [ ] 2.3.Efektivnějšímu řešení problematiky bezdomovectví Postoj veřejnosti k osobám bez státní příslušnosti > Jak jsou osoby bez státní příslušnosti vnímány ostatními skupinami obyvatelstva? > Je s některými konkrétními skupinami osob bez státní příslušnosti nakládáno jinak z důvodu jejich pohlaví, věku, náboženství, národnosti, politického či jiného přesvědčení, národnostního či sociálního původu, spojení s etnickou, náboženskou či jazykovou menšinou, majetku, narození či jiného postavení? > Je veřejnost dobře informována o problematice bezdomovectví? > Jsou k dispozici informační programy podporující pochopení situace osob bez státní příslušnosti a napomáhající k jejich integraci (např. pro školy a sdělovací prostředky)? Příznivé podmínky ochrany 7

19 Uprchlík Su Mai, dříve bez státní příslušnosti, kterému je dle jeho vlastních slov 100 let, se svou dcerou a vnučkou. Přeje si získat vietnamské občanství, aby mohl dostat pas a legálně cestovat. 8

20 2. Prevence a omezování bezdomovectví

21 Řešení problému bezdomovectví zahrnuje jednak reakci na stávající situaci a jednak prevenci vzniku nových případů. Strategie prevence a omezování případů bezdomovectví vycházejí z pochopení jejich hlavních příčin a uznání rizik, jimž čelí konkrétní jednotlivci a skupiny stejně jako širší populace. Prevence zahrnuje identifikaci vnitrostátních zákonů a postupů, které mohou vést ke vzniku bezdomovectví, a zavedení konkrétních preventivních opatření proti výskytu tohoto jevu u všech generací obyvatelstva. Omezování vyžaduje hledání trvalých řešení pro osoby bez státní příslušnosti, a to prostřednictvím nabývání, opětovného nabývání či potvrzení státního občanství. Patří sem i zajištění dokladů totožnosti a podpora úplného sociálního a hospodářského začlenění, díky němuž nabývá státní příslušnost plné účinnosti. 2.1 Komplexní strategie pro prevenci a omezování případů bezdomovectví > Existuje národní politika prevence a omezování případů bezdomovectví? Pokud ne, je obhajováno prosazování prevence a omezování případů bezdomovectví? Jakou podporu potřebují úřady, aby mohly vytvářet zákony, politiku a postupy pro prevenci a omezování případů bezdomovectví? Uvažuje se o vytvoření nové vnitrostátní legislativy a pokud ano, zajišťuje tato legislativa, aby nevznikaly případy bezdomovectví? Nabízí řešení pro stávající případy? Je do úsilí o řešení problému bezdomovectví zapojen některý z těchto subjektů: jiné země v regionu, dárcovské země, regionální organizace, agentury OSN, zejména UNICEF, UNFPA, OHCHR, UNDP a UNESCO, případně jiné mezinárodní organizace? Do jaké míry je UNHCR zapojeno do aktivit zmíněných subjektů souvisejících s problematikou bezdomovectví? Prevence bezdomovectví 2.2 Získání státního občanství > Stručně popište vnitrostátní legislativu upravující nabytí státního občanství narozením. Zejména uveďte ustanovení pro získání státní příslušnosti při narození dle původu (ius sanguinis) a dle místa (ius soli). 10 Bezdomovectví: Analytický rámec pro prevenci bezdomovectví, jeho omezování a ochranu

22 > Existuje nějaké opatření pro udělování státního občanství: nalezencům, dětem narozeným na území této země, které by byly jinak bez státní příslušnosti? Je v takových případech státní občanství udělováno automaticky při narození nebo následně po předložení žádosti (případně obojí)? Pokud se uděluje teprve na základě žádosti, jaké se uplatňují podmínky: dětem narozeným v zahraničí státním příslušníkům, které by jinak byly bez státní příslušnosti? Úmluva z roku 1961 o omezování případů bezdomovectví, článek 1, odst. 1 Státy, které jsou smluvní stranou této Úmluvy,, udělí své občanství osobě, jež se narodila na jejich území a v opačném případě by se stala osobou bez státní příslušnosti. [...] Je v takových případech státní občanství udělováno automaticky při narození nebo následně po předložení žádosti (případně obojí)? Pokud se uděluje teprve na základě žádosti, za jakých podmínek? > Vztahují se na děti narozené na lodích, v letadlech nebo jinde během přepravy ustanovení o získání státní příslušnosti podle místa narození? 2.3 Nedostatky v zákonech o státním občanství mající za následek bezdomovectví Nabytí > Mají ženy a muži stejná práva předat své státní občanství dětem narozeným v dané zemi nebo mimo ni? > Mají děti narozené mimo manželství stejná práva na získání státní příslušnosti jako děti narozené v manželství? Zřeknutí se > Umožňuje vnitrostátní legislativa daného státu dobrovolně se zřeknout státního občanství? Pokud ano: Je zřeknutí se podmíněno získáním jiného občanství nebo formálním ujištěním od jiného státu, že udělí státní občanství? Co se stane, pokud je zřeknutí se státní příslušnosti umožněno na základě očekávání, že příslušná osoba získá jinou státní příslušnost, ale tato jí nakonec udělena není? Ztráta a odejmutí > Ztrácejí ženy automaticky státní příslušnost, pokud se provdají za cizího státního příslušníka? Ztrácejí ženy automaticky příslušnost státu svého manžela v případě rozvodu, úmrtí manžela nebo změny jeho státní příslušnosti? Prevence a omezování bezdomovectví 11