Ostrava. čtvero ročních období four seasons. Boris Renner

Transkript

1 Boris Renner

2

3 Ostravo, to jsi ty Ostravo, Ty svůdná děvucho, ty holko černovlasá. Ty víš, že Tě nedám - jsi nezkažená, neposkvrněná krása! Ty s byla moje první láska, první gang a první cigareta, Polský dům, po škole rum, řidicák a maturita. Prázdniny na šichtách ve Vítkovicích a babička v Havířově. Děda fáral, dřel se jako kůn, dneska je už v hrobě. Polibky v dešti, Holiday on Ice, taneční a dámska volba. Nejlepší kamarádi, cikáni, kulturák a umělecká tvorba.. To jsi celá Ty rozpolcená, plná kontrastů a divé vášně. Proto se vracím rád, znovu a znovu, snad tisíckrát, Je mi s Tebou krásně. Luk Alexander

4 Publikaci je možno objednat na Poděkování partnerům publikace za podporu při jejím vzniku BorsodChem MCHZ OVA-NET VÍTKOVICE MACHINERY GROUP FORUM NOVÁ KAROLINA PARADOX STEEL STATUTÁRNÍ MĚSTO OSTRAVA LUK ALEXANDER Fotografie Boris Renner Výběr a uspořádání Simona Rennerová Povídky a verše Mgr. Petra Kubínyiová Překlad povídek a veršů Mgr. Pavla Kramářová Texty Boris Renner Překlad textů Ing. Anita Pohnánová ISBN: Vydalo nakladatelství Machart s. r. o. ( Lidická 669, Beroun) jako svoji 80. publikaci. Obálku s použitím fotografie Borise Rennera a grafickou úpravu knihy navrhl Kameel Machart. Vyšlo v Berouně v srpnu 2012, 1. vydání.

5 na úvod Jaro, léto, podzim, zima, slunce, déšť, pak spousty sněhu, střídají se každým rokem v ustavičném koloběhu. opening story Spring, summer, autumn, winter, sunny, rainy, lots of snow, follow will they every year in the never-ending flow. Zavřel oči. Ještě čtyři hodiny do konce směny a pak si dá čepovaného Radka. Karel je řidičem autobusu u DPO již dvacet pět let, ale teprve dva roky jezdí linku 99. Je to trasa centrem Ostravy, která trvá patnáct minut a má dvanáct zastávek. Připomíná mu dvanáct měsíců v roce a jejich opakující se střídání. Zastavil na zastávce Českobratrská. O půl sedmé zde pravidelně nastupuje paní Monika. Je zdravotní sestrou ve fifejdské nemocnici. Odsud je to pěšky pět minut, ale po předchozí šichtě se do práce raději sveze autobusem než jít pěšky. Nediví se jí. Na zastávce Úřad práce přistupuje mladá dívka, vždy sama a tichá. Jakmile si sedne, otevírá nějakou knihu. U Nové radnice nastupuje uhlazený pán v černém saku. Karla s úsměvem napadne, že si asi zmýlil směr, že by zde měl vystupovat a ne nastupovat. Na Náměstí J. Gagarina vystupuje. Na Mostě M. Sýkory, který příští rok oslaví své stoleté výročí, nastoupí starší elegantní dáma v důchodu, která v autobuse zůstává i několik jízd. Pozoruje, co se děje venku a jen když s řidičem osamějí, vypráví mu o lidech, které v Ostravě znala. Pak Černá louka, Divadlo loutek, kde občas nastoupí nějaký herec nebo herečka, Výstaviště, Náměstí Republiky a Červeného kříže. Nastupují a vystupují jeho další známí. A už je zase na začátku cesty, na zastávce Městská nemocnice. Tuto trasu má Karel opravdu rád. Trasu, na které pravidelně potkává Ostravu a její svérázné obyvatele. He closed his eyes. Four hours to go until the end of his shift and then he will go for a draught beer. Charles has been a public bus driver for 25 years already, but he has been driving line 99 for only two years. The line serves Ostrava city centre; it takes 15 minutes and has 12 stops. To him the route resembles the twelve months of the year and their continuous changing. He stopped at Českobratrská. It is here at half past six that Ms Monika gets on. She works as a nurse in Fifejdy hospital. It is a five minute walk from here, but, given her previous shift, she prefers to take the bus rather than walk. No surprise. At Úřad práce a young woman gets on, always alone and quiet. As soon as she takes a seat, she opens a book. At Nová radnice a refined gentleman in a black jacket gets on. It crossed the driver s mind that the man might have gone the wrong direction; that he should get off, not get on, at this stop. He gets off at Náměstí J. Gagarina. At Most M. Sýkory, which celebrates its 100 th anniversary next year, an older elegant lady of retirement age, who is used to sitting on the bus for several journeys, gets on. She looks through a window and only when she is alone with the driver does she talk about the people she has known in Ostrava. Next Černá louka, Divadlo loutek where now and then an actor or an actress gets on, Výstaviště, Náměstí Republiky and Červeného kříže. His new acquaintances get on and off. Soon he is at the start of his route again, at the stop Městská nemocnice. Charles really likes this route. A route along which he meets Ostrava and its peculiar people. 3

6 JARO SPRING Jaro zvolna, ale směle, vzhůru žene mízu v těle. Slowly but daringly does the spring carry the lymph up the body string. Zavřel oči. Právě dočetl třetí díl Kunderovy verze Jakuba a jeho pána. Čtyřka zastavila a ozvalo se: Bedřicha Nikodéma. Už jen půl hodiny a opět ji uvidí. Poprvé se potkali před týdnem v Desperadu, když byl s kamarády na tradiční Stodolní tour. Měla na sobě černou minisukni a žluté tričko s dost sexy výstřihem. Celý večer ji nesměle pozoroval, až se nakonec odvážil ji oslovit. Byla to víla. Zkrátka ta nejéteričtější bytost, kterou kdy viděl. Jmenovala se Lucie. Domluvili se, že se uvidí v pátek. Její číslo se mu, bohužel, podařilo vyprat spolu s džínami, které měl ten večer na sobě. Naštěstí si přesně pamatoval, že se mají sejít v devět hodin v Bastile. A pak možná pak se uvidí. Bude-li mít štěstí Usmál se. Podle jejího úsměvu, když se domlouvali, tento večer sliboval příjemné pokračování příběhu. Pozve ji na večeři, pak na skleničku a pak, snad, k sobě. Oba jeho spolubydlící z vysoké zrovna odjeli na víkend domů. Už si představoval, jak to žluté tričko pomalu kopíruje obrysy jejích štíhlých paží Otevřel oči. Hodiny v tramvaji ukazovaly devět čtyřicet. Tramvají se ozvalo: Bedřicha Nikodéma He closed his eyes. He had just finished the third volume of Kundera s version of Jacob and his Master. The No 4 tram stopped and the voice said: Bedřicha Nikodéma. Only half an hour, he will see her again. They met for the first time in Desperado a week ago when he was with his mates on the usual Stodolní tour. She wore a black miniskirt and a sexy yellow low cut top. All night he watched her shyly till he finally gathered the courage to approach her. She was a fairy. The most ethereal being he had ever seen. Her name was Lucy. They arranged to meet on Friday. Unfortunately the note with her phone number had been in the jeans he d washed after that evening. Fortunately he remembered they were to meet in Bastila at nine. And then maybe It depends. If everything goes well. He smiled, recalling her smile when they had arranged the Friday meeting this evening promised to be a pleasant unfolding of their story. He will take her out to dinner, then for a drink, and then, let s hope, to his place. Both his university roommates had just left for the weekend. He saw again that yellow top gently highlighting the contours of her slender arms... He opened his eyes. The clock in the tram showed 9:40. The tram voice said: Bedřicha Nikodéma 4

7 N E Moravská Ostrava Moravian Ostrava 5

8 14 Fotbalový zápas na domácím hřišti Unie Hlubina Football match in home field Hlubina union N E

9 N E Multifunkční aula GONG bývalý plynojem Multifunctional lecture hall GONG former gasometer 15

10 Léto SUMMER Není pět, už Slunce vyšlo, víš, že léto právě přišlo. It is not 5 1, the Sun is high, do you feel the summer time. Zavřela oči. Musela je nechat trochu odpočinout. Právě dokončila prezentaci na zítřek, kterou měla mít hotovou už včera. Šéf jí dnes kvůli ní už třikrát volal. No jo, termíny nebyly zrovna její parketa. Ale už to má za sebou. Ještě zvládnout nákup na večeři, koupit Tomovi k svátku všechny díly Ostraváka a hurá domů. Slíbila dětem, že je dnes vezme na kolotoče nebo na porubské koupaliště. Zajede do Avionu. Tyhle obchoďáky sice nesnáší, ale snad tam sežene všechno, co potřebuje. Parkoviště bylo úplně plné. Zaparkovala svou stříbrnou oktávku a vyrazila. Nákupy měla hotové asi za třicet minut. Odemkla auto dálkovým ovládáním a začala nakládat věci do kufru. Během nakládání si na zadním sedadle všimla červeného svetru, který nepatřil ani jí, ani manželovi nebo dětem. Najednou jí to došlo a zpanikařila. Pomalu přivřela kufr auta a podívala se na poznávací značku. Její podezření se potvrdilo. Auto, do jehož kufru naládovala asi sedm tašek s nákupem, nebylo její. Naložila celý nákup do cizího auta. Nejraději by nějak nenápadně zmizela. Už by opravdu potřebovala delší dovolenou, protože toto si jinak, než přepracovaností, nedokázala vysvětlit. Pak se nahlas rozesmála. Možná by na ni mohla jet se šťastným majitelem tohoto auta, který jej patrně také ve spěchu - zapomněl zamknout. She closed her eyes. They need to rest for a while. She had just finished the presentation for tomorrow which she ought to have finished yesterday. Her boss had already phoned her three times today. Yeah, meeting deadlines was not among her strengths. But she did it. Now she just has to do the shopping for dinner, buy all the volumes of that Ostrava s man book for Tom s name day, and hurray, home. She had promised her children to take them today to funfair or to Poruba swimming pool. She would drive to Avion Shopping Park. She hates these shopping malls but she hopes to get all she needs there. The car park was completely full. She parked her silver car and set off. She did all her shopping in about thirty minutes. She opened the car with a remote control to put the bags in the boot. While doing so she noticed a red sweater in the back seat which did not belong to her, her husband or her children. Suddenly she got it and panicked. She closed the boot slowly and looked at the plate number. This confirmed her suspicion. The car in which she had put about seven shopping bags was not hers. She had put all her shopping in someone else s car. She will sneak away quietly. She should really take some time off. Nothing but overwork could explain this oversight. Then she laughed out loud. Perhaps they could take time off together; she and the lucky owner of this car who, in a hurry as well it seems, had forgotten to lock it. 1 5 a. m. 18

11 N E Sklizené pole poblíž Ostravy Harvested field near Ostrava 19

12 Hudební festival Colours of Ostrava 2012 poprvé v Dolní oblasti Vítkovic Musical festival Colours of Ostrava 2012 for the first time in the premises of Lower Vítkovice N E Ostrava 20

13 21

14 24 Kamarádka není doma bývalá hornická kolonie A friend is not at home former mining colony N E

15 N E Ostravská hudební skupina BUTY na dole Michal Ostrava musical band BUTY in the Michal mine 25

16 PODZIM AUTUMN Slábne Slunce, padá listí, blízkou zimou jsme si jistí. The Sun goes weak, leaves are falling, we are sure winter is coming. Byl čtvrtek. Poledne. Procházela Komenského sady. Kolem se ze stromů pomalu snášelo na zem barevné listí. Zase je tady podzim. S přibývajícími roky se čas začal nějak zrychlovat. Obvyklý koloběh jaro, léto, podzim, zima, vystřídal jiný rytmus. Musela se na chvíli posadit na lavičku, aby si odpočinula. Kolem projel bruslař na in-linech. Ze svého mládí pamatovala ještě na brusle se dvěma řadami koleček, které se připevňovaly k botě koženými řemínky. Nedokázala pochopit, jak se dá na těchto moderních bruslích jezdit a přitom se nezabít či aspoň nezmrzačit. Ale dnešní mládež je jiná. Ani lepší ani horší. Snad dravější, dychtivější nového a neznámého. Vzpomínala. Na první schůzky v kavárně Elektra, na procházky městem a do ZOO, kam s Jindřichem rádi chodívali na jaře, na jejich svatbu v Kostele svatého Pavla ve Vítkovicích, na řadu divadelních představení v Divadle Antonína Dvořáka, na herce, kteří zde hrávali před třiceti lety, na horníky, které bylo možno vídat téměř všude v době, kdy byla většina ostravských dolů ještě aktivních, na nakupování v tehdy pompézním obchodním domě Ostravica Textilia Náhle jí projel pocit nostalgické sounáležitosti s tímto domem, historickou připomínkou, který kdysi býval architektonickým skvostem. Zavřela oči. Ucítila vůni podzimu, stromů, tlejícího listí a Ostravice, která dále protéká kolem sadů. It was Thursday. Noon. She was walking in Komensky gardens. All around colourful leaves were falling slowly to the ground. The autumn is back again. Time runs faster as the years go by. The usual cycle of spring, summer, autumn and winter was replaced by a new rhythm. She had to sit down for a while to rest. An inline skater went past the bench. She recalled that as a child there had been skates with wheels in two rows which were fastened to shoes with leather straps. She could not understand how they can skate on such modern skates without getting themselves killed or, at least, maimed. But the youth of today are different. Neither better nor worse. Perhaps fiercer, more eager for the new and unknown. She was recalling her memories. About the first dates in cafe Elektra, about the walks in the town and Zoo, where they liked to go with Henry in the spring, about their wedding in St. Paul s Church in Vítkovice, about the theatre shows in the Antonín Dvořák Theatre, about the actors who used to play there thirty years ago, about the miners you could have met almost everywhere when the majority of Ostrava s mines were still active, about shopping in the snobbish store Ostravica Textilia Suddenly she was overwhelmed with feelings of nostalgic belonging for this house; a historical reminder which used to be an architectural gem. She closed her eyes. She felt the scent of autumn, trees, decaying leaves and the Ostravice River flowing further along the gardens. 32

17 N E Jámová budova dolu Hlubina Mine building of the Hlubina mine 33

18 42 Důl Alexander Alexander mine N E

19 N E Pohled na Kostel v Polance nad Odrou View of the church in Polanka nad Odrou 43

20 zima winter Když přituhne, zmizí louže, dej si pozor, venku klouže! When it s freezing, puddles hide, watch out, you may slide! Zavřel oči, ještě chvíli. Columbo sebou trhnul. Zaspal. Rychle vstal a naházel do sebe snídani, téměř již ve dveřích. Jede se bruslit! Rodiče jim se sestrou slíbili, že zajedou na hlučínskou štěrkovnu. Moc se těšili, protože letošní ladovská zima se jen tak často nevidí. Vystoupili z auta. Přiblížili se k zamrzlé vodní hladině a uslyšeli zvláštní zvuky. Jako by někde blízko hrálo techno. Columbo (jmenoval se vlastně Vojtěch, ale rodiče mu neřekli jinak než touto přezdívkou) se rozhlížel a hledal zdroj zvuku. A najednou mu to došlo. Podíval se dolů a uviděl masu vody, která ve vlnách narážela na třiceti centimetrovou vrstvu ledu, a spolu s praskáním vytvářela iluzi zvuků techno párty. Rozjel se na ostrov uprostřed jezera. Lední plocha byla tak čistá a hladká, jakoby tady v noci někdo projel čistící mašinou. Už byl skoro uprostřed, když na něj zavolala sestra. Prudce se otočil, avšak nevšimnul si drobného kamínku a vysekl holubičku, která skončila dvojskokem a tvrdým dopadem na zadnici. Připadal si, jakoby sjel dětskou skluzavku v době, kdy právě probíhá rajónové čištění dětských hřišť a zrovna pod skluzavkou chybí písek. Pomalu se posbíral a zahleděl se k ostrovu. Tam, kam měl namířeno, se nyní zcela klidně projíždělo auto. Odvahu řidiče obdivoval a zároveň na něj dostal neuvěřitelnou zlost. Ostrov pro něj náhle přestal být nedobytným cílem Columbo closed his eyes, just for a while, then suddenly jerked awake. He had overslept. He got up quickly and bolted down his breakfast heading for the door. We re going skating! Their parents had promised to take him and his sister to the Hlučín Lake. They were very much looking forward to it as there wasn t often a winter as snowy as this. They got out of the car. They approached the frozen lake surface and heard a strange sound. As if techno music was being played somewhere close to them. Columbo (in fact his name was George, but his parents called him only by this nickname) looked around in search of the source of the noise. And then he got it. He looked down and saw a huge body of water and saw waves running into the thirty centimetre thick ice making the illusory techno party sound. He headed towards the island in the middle of the lake. The ice surface was clean and smooth as if someone had cleaned it at night with a snow machine. He was close to the middle when his sister shouted at him. He turned swiftly, but he didn t notice the tiny stone that made him do a clumsy pirouette, ending in a double jump and a painful fall on his backside. He felt as if he had gone down a slide right at the time that cleaning was in progress, and just beneath the slide there was no sand. Slowly, he picked himself up and looked towards the island. A car was driving quietly along at the very place he was heading for. He admired the driver s courage but at the same time he felt deep anger towards him. To him the island was no longer an unattainable goal 46

21 N E Náměstí Svatopluka Čecha, Přívoz Svatopluk Čech Square, Přívoz 47

22 50 Pohled na Ostravu ze střechy bytového komplexu Atrium View of Ostrava from the roof of the Atrium housing komplex N E

23 N E Zimní rybaření na řece Ostravici Winter fishing on Ostravice river 51

24 58

25 Novoroční ohňostroj v Hrabůvce New Year s fireworks in Hrabůvka N E Ostrava 59

26

27 Ostravo, to jsi ty Ostravo, Ty svůdná děvucho, ty holko černovlasá. Ty víš, že Tě nedám - jsi nezkažená, neposkvrněná krása! Ty s byla moje první láska, první gang a první cigareta, Polský dům, po škole rum, řidicák a maturita. Prázdniny na šichtách ve Vítkovicích a babička v Havířově. Děda fáral, dřel se jako kůn, dneska je už v hrobě. Polibky v dešti, Holiday on Ice, taneční a dámska volba. Nejlepší kamarádi, cikáni, kulturák a umělecká tvorba.. To jsi celá Ty rozpolcená, plná kontrastů a divé vášně. Proto se vracím rád, znovu a znovu, snad tisíckrát, Je mi s Tebou krásně. Luk Alexander

28 ISBN: