O svobodě a otroctví Výklad k sidře Šemot (Exodus 1,1 6,1)

Transkript

1 שבוע טוב Číslo 13/ leden 06 O svobodě a otroctví Výklad k sidře Šemot (Exodus 1,1 6,1) Motto: Judaismus je způsob, který si může zvolit pán tvorstva, aby žil jako člověk. Já jsem Hospodin, který tě vyvedl z Egypta, domu otroctví. Ústředním tématem hebrejské Bible je zvěst o osvobodivém díle Božím, o vysvobození z egyptského otroctví. Antičtí filosofové si nedokázali představit svět bez otroctví a bez otroků. Bez této instituce by nastal chaos, nikomu by se nechtělo pracovat. I když klasické otroctví, až na nějaké výjimky, zcela vymizelo, můžeme pozorovat, že člověk není stále svobodný. Přes tvrzení, že člověk má svobodnou vůli rozhodnout se, mnohdy tomu tak není. Svobodná vůle člověka je determinovaná okolnostmi. Občan naší postkomunistické společnosti již nemá povinnost pracovat, ale přesto je k práci okolnostmi donucen. Volba povolání je druhou věcí, ve které nemůže uplatnit svoji svobodnou vůli. Jen malý počet šťastných jedinců má takové zaměstnání, které je baví, a ještě je méně těch, pro které je povolání koníčkem. Drtivá většina národa musí zvolit takové zaměstnání, které je momentálně k dispozici, kde však může uplatnit jen ubohý zlomek svého tvůrčího potenciálu. Tak je dnes běžným jevem, že lidská bytost obdařená rozumem, jehož nenahradí ani ten nejvýkonnější počítač, je nucena stovky hodin ročně vykonávat práci, kterou by zastal i ten nejprimitivnější robot. Takový zaměstnanec je nucen denně trpět sprosté urážky, nadávky, řev svých nadřízených, kterým je vydán napospas. Ponižování lidské důstojnosti je na denním pořádku. Tak se stává častým jevem, že lidé postiženi komunistickým režimem jsou dnes v daleko horší situaci, než v dobách totality. Odbory jsou rukojmí vedení firmy, zákoník práce platí výhradně jednostranně jako zbraň zaměstnavatele vůčí svým zaměstnancům. Vrcholem zpupnosti je vydání podnikové směrnice jisté firmy, která je v přímém rozporu se Zákoníkem práce, neboť přikazuje zaměstnance bonifikovat na základě takového nepřípustného kriteria jako je zdravotní stav. Upozornění na nezákonnost tohoto počinu management firmy nezajímá, neboť jejich krédem je: "my zákony porušujeme a budeme porušovat, a komu se to nelíbí, my ho nedržíme. Strojní zařízení má pro firmu daleko větší cenu, než jeho lidská obsluha. Trend dnešní doby je následující: využít maximálně mladého člověka a po letech dobré práce a věrnosti k firmě ho jednoduše jako nepotřebného vyrazit. Nemocní, handicapovaní a slabí lidé jsou nežádoucí přítěží společnosti. V antické společnosti bylo zvykem staré otroky vyhodit z domu na ulici, kde pak umírali. Čerstvě nabytá svoboda jim nebyla nic platná. Jakou volbu má člověk ve výše uvedené situaci? Může změnit zaměstnání? Ale tam, kde poptávka několikanásobně převyšuje nabídku, je takový člověk na trhu práce prakticky ztracen. Situace není o nic lepší i za branami tohoto pracovního tábora. Kdyby se celá populace planety Země vtěsnala do jedné vesnice o stu obyvatel, přičemž by zůstal zachován poměr všech lidských rozličností - jak by taková maličká, různorodá vesnička vypadala? Takovou otázku si položil Philip M. Harter, lékař ze Stanfordské univerzity a jal se provádět dalekosáhlý výzkum. - Jeho výsledkem bylo zjištění, že v "globální vesnici" by žilo: 52 žen, 48 mužů - 30 příslušníků bílé rasy, 70 příslušníků jiných ras - 30 křesťanů, 70 příslušníků jiného vyznání - 6 lidí by vlastnilo veškerý majetek - 80 lidí by žilo v domě bez základního vybavení - 70 lidí by neumělo číst - 50 lidí by trpělo podvýživou by umíral - 1 by byla těhotná - 1 by vlastnil počítač. Jaký je stav světa v současnosti? - Za rok umírá více jak 30 milionů lidí hladem. - Např.v Indii žije více jak polovina obyvatel měst v naprosto nedůstojných podmínkách. Značné části venkovského obyvatelstva slouží jako obydlí pouhá díra v zemi. - V Hong-Kongu připadá na jednoho obyvatele dva metry čtvereční obytné plochy. 1

2 - V Latinské Americe bydlí miliony lidí nacpány v chatrčích podobných psím boudám. - I Indii připadá na jednoho lékaře šest tisíc pacientů, zatímco v bohaté New Yorkské čtvrti Mannhattan připadá na jednoho lékaře 250 pacientů milionů lidí trpí malomocenstvím, které je v dnešní době léčitelné, ovšem za důležitého předpokladu, že na léčbu budou peníze. Snad nejotřesnější obžalobou dnešní doby je osud bezdomovských dětí, které žijí převážně ve velkoměstech Latinské Ameriky. Tyto děti jsou v útlém dětství vyhnány na ulici. Bez rodičů, bez rodného listu, beze jména a příjmení úředně neexistují. Živí se odpadky, obtěžují své okolí. Čas od času, někdy mafie, jindy vládní vojáci, zorganizují hon na tyto ubožáky. Postřílejí je jako zajíce, naloží na valník a nahází do společné jámy. Tak při operaci "žebrák" bylo v indické Bombaji v roce 1976 zabito asi 3000 bezprizorních dětí. Ročně umírá na celém světě asi půl milionu těchto dětí. Dále i v dnešním světě existuje klasické otroctví. V Súdánu je cena jednoho otroka 15 dolarů. Při jedné dobročinné akci bylo americkými školáky vykoupeno 4000 otroků (Lidové noviny ). Bohatí více bohatnou, chudí se stávají ještě chudšími. Jestliže v roce 1967 byl příjem 20% nejbohatších Američanů šesti násobkem hranice úřední chudoby, v roce 1992 to byl již 8,4 násobek. Podívejme se na tu šťastnější část populace: - Obchodníci klamou zákazníky, účtují si vyšší rabat apod. - Lidé, kteří poskytují služby si účtují za nevykonanou práci. - Zaměstnanci okrádají zaměstnavatele. - Zaměstnavatelé mnohdy zadržují mzdu svým zaměstnancům, neplatí za ně pojistné apod. - Jsou tunelovány banky, rozkrádají se zprivatizované podniky, narůstá armáda nezaměstnaných. - Nájemní vrazi v letech zavraždili 30 lidí. Na jejich likvidaci se podílelo 68 osob, vesměs podnikatelé. Ti o vraždě hovoří jako o "zakázce s určitou mírou rizika". Nájemní vrazi zase mluví v souvislosti s vraždou o nabídce a poptávce trhu. - Cena za jednu objednanou vraždu v roce 1995 činila Kč. - Narůstá míra organizovaného zločinu. Je zde však ještě něco, co bychom mohli nazvat "Kafkův syndrom". Na vysvětlení si uveďme stručný obsah dvou slavných, bohužel nedokončených románů tohoto židovského spisovatele. Hrdinou románu "Proces" ( , vydán posmrtně až v roce 1925) je jistý Josef K. Ten je přes své mládí velmi úspěšným člověkem. Je prvním prokuristou renomované banky, všemi vážený, dobře finančně zajištěný. Užívá si života plnými doušky, navíc se jedná o člověka slušného, bezkonfliktního, který svého postavení nikterak nezneužívá. Zdá se, že ho čeká skvělá budoucnost. V den svých třicátých narozenin je Josef K.zatčen a je mu oznámeno, že je vyšetřován soudem. Zprvu si myslí, že je to nějaký nejapný žert jeho kolegů, později se domnívá, že se jedná o akci konkurenčního finančního ústavu. Není mu sděleno, z čeho je obviněn, pouze to, aby setrval ve svém zaměstnání a očekával předvolání k výslechu. Záhy je mu telefonicky oznámen termín i adresa na kterou se má dostavit. Onen prapodivný soud sídlí na půdě činžáku v chudinské čtvrti. Jedná se však o soud první instance, jeho vyšší stupně se ztrácejí prakticky v nedohlednu. Josefova situace i přesto, že je přesvědčen o své nevinně, a stále nebyl zpraven o obsahu obvinění, se den ode dne zhoršuje. Na radu svého strýce si najímá advokáta. Tam potkává klienta, který je tímto soudem vyšetřován již 5 let, najal si celkem již pět advokátů a na svou obhajobu rozprodal veškerý svůj majetek. Josef je za účelem prohlídky vylákán do nejmenovaného chrámu, kde v pravé poledne nastane úplná tma, jen nad kazatelnou svítí lampa. Z kazatelny mu soudní kaplan oznamuje, že se jeho záležitost blíží ke svému závěru, leč v jeho neprospěch. Toto setkání v ponuré atmosféře má charakter vynesení rozsudku. V den jeho třicátých prvních narozenin ho navštíví dva mužové v černých kabátech a černými cylindry. Odvedou Josefa K.do opuštěného lomu a tam ho za svitu měsíce popraví ranou dýky. Hrdina románu "Zámek" ( , vydaný v roce 1926) již nemá ani jméno a je označen jako "K". Je mladým zeměměřičem a na pozvání zámecké vrchnosti přichází do podzámecké vesnice, aby se ujal svého povolání. Tady však "K" nastávají nepředstavitelné potíže, které hraničí až s absurdností. Již při svém příjezdu se snaží kontaktovat "zámek", ale je mu telefonicky sděleno, že na zámek nesmí a nebude moci ani v budoucnu. Dopisem je mu oznámeno, že jeho nadřízeným je místní starosta a od něho prý obdrží další instrukce. "K" tedy starostu navštíví, ten mu však řekne, že zeměměřiče nepotřebují. Má vyčkat na další pokyny. Je mu nabídnuta práce školníka. Ve škole bydlí v nelidských podmínkách, neustále pronásledován nechtěnými pomocníky. Je krutě ponižován jak řídícím učitelem, tak i slečnou učitelkou. Marně se snaží kontaktovat nějakého zámeckého úředníka a dovolat se svých práv. Zámek, který našemu hrdinovi připadá jako bez života, je svým panstvem, úředníky a úředníčky, příčinou jeho neštěstí. Shrneme-li osudy těchto dvou hrdinů do styčných bodů, tak dostaneme následující údaje: - Josef K.i "K" jsou mladí perspektivní lidé, bez jakéhokoliv konfliktu se zákonem, jsou na určitém stupni společenského žebříčku. - Oběma hrdinům v jisté době nastávají značné potíže, které si však sami nezavinili. Žijí v dusné, ponuré 2

3 atmosféře, štváni jak divá zvěř. Všechny okolnosti svědčí proti nim. Nikde se nemohou dovolat spravedlnosti, není jim umožněno prokázat svoji nevinu. Jejich situace se stává horší a horší. - Zdrojem jejich neštěstí jsou jakési imaginární instituce a to buď v podobě absurdního soudu, nebo záhadného zámeckého panstva. - Jejich boj proti těmto institucím je marný. Je jim upíráno základní právo, jako např. výkon povolání, získání domovského práva na vsi a dokonce i právo na život. Dalším charakteristickým jevem dnešní společnosti je tzv. ageismus (od angl.age = věk) neboli věkový rasismus. Dle vyjádření sociologů je to fenomén novodobý a vyskytuje se nejvíce v postkomunistických státech. - Mladá absolventka vysoké školy se veřejně vyjádří, že nenávidí staré lidi. Na otázku, co ji přimělo k tomuto názoru odpoví, že staří lidé všude zavazí, jsou překážkou její kariéry, důchodci snižují její životní standart apod. - Tlupa asi desetiletých dětí přepadne osmdesátiletou důchodkyni, vyzkouší si na ni několik hmatů a úderů, přesně tak, jak to vidí v četných akčních filmech. Nebohá stařenka skončí s otřesem mozku a četnými zlomeninami v nemocnici. - Čerstvý držitel řidičského průkazu a novopečený majitel drahého auta vyšší kubatury, které dostal jako dar od svých rodičů za úspěšně složenou zkoušku dospělosti, se prohání po silnicích našich luhů a hájů. V jednom úseku se mu nepodaří předjet dříve narozeného majitele zánovní Š 100L, neboť vzhledem ke svému věku a zdravotnímu stavu je navyklý jezdit svoji "šedesátkou". Až se našemu rozzuřenému "hrdinovi"konečně podaří předjet důchodce, donutí jej zastavit. Vystoupí z vozu a zaklepe na sklo. Jakmile řidič otevře dveře uštědří mu mladík ránu pěstí do obličeje. Pak spokojeně nastoupí do svého sporťáku a s pocitem zadostiučinění po dobře vykonané práci, vesele pokračuje v jízdě. - Sedmdesátiletý důchodce šel ve večerních hodinách vyprovodit přátele ze svého bytu k blízké autobusové zastávce. Při zpáteční cestě, která vedla přes parkoviště, potkal dva mladé muže, na první pohled slušně vypadající. V okamžiku, kdy staršího muže míjeli, tak ho jeden z nich povalil na zem a pak ho oba začali zběsile kopat. Pak nasedli do zaparkovaného vozu a odjeli. Onen muž, který vyvázl s četnými poraněními a zlomenou klíční kostí, sedával ve své kuchyňce se zrakem upřeným na ono parkoviště a neustále mu po tváři stékaly slzy. V duchu se neustále ptal: "Proč?" - Podle vyjádření lékařů přibývá důchodců, kteří si přicházejí ošetřit zranění, které bylo zcela prokazatelně způsobeno bitím. Na dotaz, jak ke zranění přišli, všichni tvrdí, že upadli, nebo sami nevědí jak. Psychologové tvrdí, že jsou insultováni rodinnými spolubydlícími, kteří své rodiče či prarodiče drží jako rukojmí. Nemohou se nijak bránit. Jaká je příčina? Psychologové tvrdí, že je to neúcta k životu. Rodiče svým ratolestem koupí pod stromeček štěně. Až radost z dárku vyprchá a zvířátko dál dělá loužičky a hromádky, tak buď zvíře týrají, nebo vyhodí na ulici. To se dítěti uchová v paměti a pak po létech si to vyzkouší na svých rodičích, kteří taktéž začnou překážet. Další příčinu vidí psychologové v tom, že dnes neexistuje něco jako předávání řemesel, nebo i to, že jsou naši důchodci ubožáci v porovnání s jejich západními kolegy. Tyto jevy můžeme vidět v tom, že se lidstvo odvrátilo od Tory - Božího zjeveného slova. Vždyť v hebrejské bibli (v tomto případě její aramejské části) je Hospodin nazván jako Atík Jomín (atik jomin) = Starý dnů. Daniel 7,9 Daniel 7:9 Viděl jsem, že byly postaveny stolce a že usedl Věkovitý. Jeho oblek byl bílý jako sníh, vlasy jeho hlavy jako čistá vlna, jeho stolec - plameny ohně, jeho kola - hořící oheň. Vzezření Boha, jak je nám popisované v knize Daniel připomíná starce vysokého věku. Leviticus Leviticus 19:32 Před šedinami povstaň a starci vzdej poctu. Boj se svého Boha. Já jsem Hospodin. Přísloví 16:31 Šediny jsou ozdobnou korunou, lze je nalézt na cestě spravedlnosti. Přísloví 20:29 Ozdobou jinochů je jejich síla, důstojností starců jsou šediny. Přísloví 23:22 Poslouchej otce, on tě zplodil, a matkou nepohrdej, když zestárla. Jób 32:6 Na to tedy navázal Elíhů, syn Berakeela Búzského, slovy: "Co se týče let, jsem mladší, kdežto vy jste kmeti, proto jsem se ostýchal a obával vám sdělit, co vím. 7 Řekl jsem si: Ať promluví léta, ti, kteří mají let mnoho, ať s moudrostí seznamují. Raban Jochanán ben Zakaj v téměř stu letech zakládá a buduje akademii v Jabne, která rozhodující měrou přispěla k zachování Judaismu po prohrané Válce židovské. Velkolepým počinem této akademie byla kanonizace Tanachu - hebrejské Bible. Levitský kněz po dovršení padesátého věku byl zproštěn úkonů spojovaných s fyzickou námahou a věnoval se výhradně pedagogické činnosti. Ageismus však svědčí o něčem zcela jiném a sice, že se přiblížila doba příchodu Eliáše, neboť nikdy v minulosti nebyly vztahy mezi generacemi tak vyhrocené. Malachiáš 3,23 Malachiáš 3:23 Hle, posílám k vám proroka Elijáše, dříve než přijde den Hospodinův veliký a hrozný. 8 On obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům, abych při svém příchodu nestihl zemi klatbou." Ve 14.kapitole Genesis (sidra Lech lecha) je první biblický záznam o válečném konfliktu. Válka je vždy slabostí lidského ducha. Nechci unavovat čísly, ale stojí za to některé údaje uvést: za 5 tisíc let psané historie bylo pouze dohromady 500 let, ve kterých se pravděpodobně neválčilo. Války jsou stále agresivnější. 3

4 Jestliže v 17.a 18.století činily válečné ztráty v průměru 19 lidí z jednoho milionu za rok, ve století dvacátém to již bylo 183 osob. V krvavé bitvě u Slavkova 2.prosince 1805 činily celkové ztráty asi O 111 let později si bitva u Verdunu vyžádala tisíc mrtvých. Hrůzy válek čím dál tím víc postihují civilisty. V současných lokálních válkách z celkového počtu zabitých je 90% civilistů. V dobách minulých bylo naprostou samozřejmostí, že se všech bitev zúčastnil jak panovník, tak i všechna šlechta. Nejedna hlava korunovaná položila svůj život. V době současné mocipáni zcela beze studu posílají do náruče smrti děti, ženy, starce a sami si hoví v pohodlných a bezpečných krytech. Z výše uvedené diagnózy světa je zřejmé, že lidstvo touží po vysvobození z otroctví. Tím se zpětným obloukem vracíme k sidře šemot, popisující prolog k největší a ústřední události Tanachu a to je vysvobození z otroctví. Hebrejština zná pro vysvobození tyto termíny: a) jaša = dát prostor, poskytnout východisko či možnost záchrany v jinak zcela bezvýchodné situaci, jako bylo např.rozevření Rákosového moře: Exodus 14:30 Onoho dne zachránil Hospodin Izraele z moci Egypta. Izrael viděl na břehu moře mrtvé Egypťany. b) nacal = vytrhnout, vychvátit třeba už doutnající poleno z ohně: Ester Esther 4:14 Budeš-li v tuto chvíli skutečně mlčet, úleva a osvobození přijde židům odjinud, ale ty a dům tvého otce zahynete. Kdo ví, zda jsi nedosáhla královské hodnosti právě pro chvíli, jako je tato." c) gaal = zastat se někoho, dopomoci někomu k právu: Rut 4,14 Ruth 4:14 Tu řekly ženy Noemi: "Požehnán buď Hospodin, který tě odedneška nenechává bez zastánce, jehož jméno se bude ozývat v Izraeli. d) pada = vykoupit, vyplatit někoho z otroctví, zaplatit výkupné: Ex.3.13 Exodus 13:13 Každého osla, který se narodil jako první, vyplatíš jehnětem. Kdybys jej nemohl vyplatit, zlomíš mu vaz. Také každého prvorozeného ze svých synů vyplatíš. 14 Až se tě tvůj syn v budoucnu zeptá, co to znamená, odpovíš mu:»hospodin nás vyvedl pevnou rukou z Egypta, z domu otroctví. Když se farao zatvrdil a nechtěl nás propustit, pobil Hospodin v egyptské zemi všechno prvorozené, od prvorozeného z lidí až po prvorozené z dobytka. Proto obětuji Hospodinu všechny samce, kteří otvírají lůno, a každého prvorozeného ze svých synů vyplácím. Deuteronomy 7:8 Ale protože vás Hospodin miluje a zachovává přísahu, kterou se zavázal vašim otcům, vyvedl vás Hospodin pevnou rukou a vykoupil tě z domu otroctví, z rukou faraóna, krále egyptského. e) jaca = vyvésti pevnou rukou: Exodus 20:2 "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Perspektiva konečné spásy je syntézou těchto výše uvedených pojmů. Hospodin je Goel, který se zastává svého stvoření v jeho právu na život a svobodu, vykupuje z otroctví, platí výkupné v podobě svých služebníků - proroků. Poskytuje východisko z říše zahynutí tj. šeolu, což je z lidského hlediska nemožné. Vychvacuje člověka z místa věčného ohně a mnohdy bytost již "doutnající" a činí to svou mocnou pravicí. Nás však Egypt zajímá i z jiného úhlu pohledu, než jako zotročovatelský státní systém. Hebrejština používá pro vstup do této země zásadně slovesa j-r-d a to znamená sestupovat (odtud i Jordán = sestupující). Z Egypta se nikdy nevycházelo, ale "vystupovalo". Nejde tedy o geologický pojem, ale o klasifikaci duchovní. Egypt byl svým kultem mrtvých základem pro ilustraci jinak abstraktního pojmu jakým je "šeol" nebo-li podsvětní říše. Dle biblických představ mrtví žili v říši stínů v jakémsi polospánku či polobdění, ve stavu mezi věděním a nevěděním, a to bez možnosti chválit Hospodina, bez možnosti zasahovat do lidských osudů. Představa o říši mrtvých měla především v křesťanství svůj dekadentní vývoj. Mnohé představy byly až komické. Vrcholu dosáhla bezesporu v Danteho Božské komedii. Již pozoruhodný je nápis na pekelné bráně: "Mnou se přichází k sídlu vyhoštěnců, mnou přichází se do věčného bolu. Mnou přichází se do říše zatracenců. Pán spravedlnost dal mi do úkolu. Jsem dílo, které chtěli k spáse světa. Moc Boží, moudrost s první láskou spolu. Nebylo před mým vznikem věcí v čase. Jen věci věčné. Já tak věčná právě. Naděje zanech, kdo mnou ubírá se." Peklo je dle Danta rozděleno na 9 sektorů. V v prvním sektoru se nacházejí všichni nepokřtění tj. Adam, patriarchové, proroci, lid Staré smlouvy, antičtí básníci a filosofové. Někteří z nich byli Ježíšovou intervencí v pekle (viz. 1Petr 3,18-20; 4,6) vysvobozeni a přešli hned do ráje. Ve druhém sektoru se nacházejí všichni chlípní a smyslní, ve třetím obžerci, ve čtvrtém lakomci a marnotratníci, v pátém hněvivci, v šestém sektoru kacíři a nevěrníci v sedmém vrazi a sebevrazi v osmém lstiví a podvodníci, v devátém sektoru se nacházejí zrádci. Na samém dně pekla se nachází sám ďábel. Očistec má podle Danta jen sedm sektorů, pojmenovaných podle sedmi smrtelných hříchů ( 1.pýcha, 2.hněv, 3.závist, 4.nečistota 5.obžerství 6.lenost 7.lakomství). Nebe, nebo-li ráj má opět devět sektorů, je sídlem svatých,papežů, biskupů, prelátů a mnohých jiných katolicky věřících. Kdyby se mohl tento středověký básník nějakým 4

5 zázrakem ocitnout v dnešní době a učinil by exkurzi v některé moderní chemické továrně, třeba na výrobu pneumatik, byly by obrazy v jeho Božské komedii ještě naturalističtější: Honosná administrativní budova s luxusně vybavenými kancelářemi, dřevem obložené stěny, koberce, krásný nábytek, vlídné aroma, vše prosvětleno velkoplošnými okny, lidé v čistých bílých košilích..., to vše by muselo Dantemu připadat jako ráj. Laboratoře s četnými měřícími přístroji, všude nepříjemný zápach by Dantemu připomínalo očistec. No a konečně výroba. Výpary z horké homogenizující se gumy na kalandrech, zápach síry a jiných četných chemikálií, umounění pracovníci od technických sazí, všude nesnesitelný hluk místy přesahující sta decibelů. Všude různí pohunci pokřikující na začernalé, páchnoucí lidi... toto vše by muselo Dantemu připadat jako hrůzostrašný obraz horoucího pekla. Spásou tedy rozumíme obrácení se člověka o Bohu, napojení se ke Zdroji života. Zatracením rozumíme, odloučení se od Boha. Judaismus nezná však pojem totálního zatracení. Každý jedinec dospěje ke konečné spáse. "Ti, kteří propadli šeolu, opět vstoupí do ráje." Talmud Bava mecia 58a. "Peklo není tam, ale zde, neobjevíme ho po smrti, ale nyní, kolem sebe. A příliš často nás jeho plameny spálí." Nachman z Braclavi, převzato z publikace E. Wiesela Talmud str "Dcera odpadlého rabína Eliši ben Abuji, který dostal přízvisko Acher = jiný, chudá bez prostředků požádala o pomoc rabi Jehudu ha-nasiho. Nemám co jíst. Kdo jsi, zetal se jí. Jsem Acherova dcera. Cože vykřikl rabi Jehuda, ještě tu po něm zůstala jeho havěť? Rabi, řekla dcera: Mysli na jeho vědění, nikoli na jeho skutky. V tu chvíli sestoupil z nebe ohnivý jazyk a začal olizovat sedadlo rabi Jehudy. Rabi Jehuda pochopil, že dcera má pravdu." Tamtéž str (Pro bližší vysvětlení: Rabi Eliša ben Abuja byl významným učencem a rabínem. Jednoho dne se stal svědkem příhody, která ovlivnila jeho budoucí život. Pouze na dvou místech Tory jsou přikázání, které zaslibují prodloužení dnů na této zemi: V Desateru - "Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh" a Deuteronomium 22:6 "Když přijdeš cestou na ptačí hnízdo s holátky nebo s vejci, s matkou sedící na holátkách nebo na vejcích na nějakém stromě nebo na zemi, nevezmeš matku od mláďat. 7 Matku pustíš, mláďátka si smíš vzít. Tak ti bude dobře a budeš dlouho živ". Rabi Eliša se stal očitým svědkem toho, jak otec nařídil synovi, aby vylezl na strom, vybral ptačí hnízdo a matku odehnal. Syn otce poslech. Splnil současně dva příkazy, které zaslibují prodloužení života. Syn však ze stromu spadl a zabil se. Rabi se s touto příhodou nemohl vyrovnat, stále o tom přemýšlel, časem převzal antickou filosofii, judaismus zavrhl.) "Jeden král určil dva hlídače, kteří měli opatrovat jeho nádherný sad, jehož stromy nesly vzácné a voňavé ovoce. První hlídač byl beznohý a druhý slepý. Jednou ráno řekl mrzák svému společníkovi: Víš co vidím? Jistě, ale nejde to, jak sám dobře víš. Že ne? Počkej. A mrzák vylezl slepci na ramena. Oba vešli do zahrady a uspořádali hostinu. Později se jich král zeptal: Ale co ovoce? Kdo je ukradl? Jsem nevinen, řekl mrzák. Podívej vždyť se ani nehnu. A já zase nic nevidím, dodal slepec. Vždyť ani nevím, jak ovoce vypadá. Tehdy král poručil mrzákovi, aby vylezl slepci na ramena, a odsoudil je společně. A tělo s duší řekl Jehuda, budou souzeny společně." Tamtéž str Průřez týdenní paraší Veele šemot- a toto jsou jména Kniha Šemot začíná spojkou a, aby tak naznačila spojitost s posledními kapitolami knihy Berešit, v nichž sestoupením Jakovovy rodiny do Egypta započíná proces Exodu; jeho vývoj pak se líčí v knize Šemot Proto je kapitola uvedena stejnou frází jako seznam jmen ve 46.kpt (v.8) Berešit (Gn). Sforno- v Gn je seznam všech osob, které šly do Egypta, včetně Jakovových vnuků; zde jsou uvedeni pouze jeho synové: Pokud jde o uchování duchovní a morální velikosti Jakovovy, byli jeho synové hodni svého úkolu- proto otroctví nezačalo, dokud byli naživu. Generace vnuků však již nebyla schopna udržet duchovní úroveň svých předků, proto tu nejsou jmenováni; přesto však byly jejich zásluhy aspoň tak velké, aby k zotročení nedošlo ani za jejich života. Raši cituje Tanchumu- jména kmenových otců se zde opakují tak, jak odcházeli ze světa, podobni hvězdám, jež B-h vyvádí na oblohu a počítá podle jmen, když vycházejí, i když se vracejí domů. Rb. J.Kamenetsky- Jakov byl jako slunce a jeho synové jako hvězdy: když slunce svítí, nejsou hvězdy vidět, ale po západu slunce se objeví hvězdy. Po Jakovově odchodu nabyli otcové kmenů většího významu, neboť jejich světlo udržovalo naději v sílící temnotě egyptského exilu. Dokud si židé uvědomují své kořeny, jsou jen v exilu geografickém, ne duchovním. habaim - kteří přicházejí Použití přítomného času naznačuje, že s odchodem Josefa začíná nová etapa. Za jeho života chovali se Egypťané k jeho bratřím s úctou, po jeho smrti se jejich postoj změnil, jakoby až nyní přišli do země. Et jakov- s Jakovem 5

6 Užití méně běžného et místo obvyklejšího im vyjadřuje blízký vztah dvanácti kmenů k Jakovovi; ačkoliv každý syn měl svou vlastní rodinu, zůstávali spojeni s Jakovem, jako větve s kmenem: to je tajemství síly a přežití Izraele. vejosef haja bemicrajim - a Josef byl v Egyptě Raši- Proč se opakuje, co již je známo? Naznačuje se, že Josef nezměnil svůj postoj, ať pásl otcova stáda, nebo vládl v Egyptě- vždy si uchoval svou spravedlivost. Faraonův záměr Egypťané se polekali rozrodu Izraelců, kteří se stávali až příliš početní a příliš mocní; ale byli také užiteční- poprvé v dějinách se vyskytl (později tak dobře známý) model antisemitismu: židé byli příliš nebezpeční, aby zůstali a příliš užiteční, než aby mohli odejít ze země. Faraona tedy napadlo řešení: zatíží židy otroctvím, tak bude říše mít prospěch z jejich schopností bez obav, že odejdou. Pokud jde o vděčnost Josefovi za jeho státnické umění a zajištěnou prosperitu země, to bylo vyřešeno: nový faraon nic nevěděl o Josefovi. Ať už to byl skutečně nově nastoupivší faraon nebo jen nová politika starého, podstatné bylo to, že co žid Josef udělal pro Egypt, již patřilo minulosti. Proradnost faraonova řešení židovského problému spočívala v tom, zlákat židy, aby projevili patriotismus budováním měst na obranu země. Podle midraše mělo připojení k otrocké práci symbolizovat, že každý musí pomoci Egyptu v případě potřeby. Když už byli židovští dobrovolníci jednou získáni, bylo pak snadné je zotročit. Podle Sota 11b bylo umístění měst voleno tak, aby způsobilo strádání a ponížení: v bažinaté půdě klesaly a rozpadaly se těžké cihlové zdi, a práce se donekonečna opakovaly bez zjevného účelu. Ramban- faraonovým cílem nebyla otrocká práce, ale vyhubení Izraelců, považoval je za hrozbu v případě napadení země. Nemohl svůj cíl říci otevřeně, a potřeboval souhlas a spolupráci, naplánoval tedy řadu postupných kroků: nejdříve otrocká forma povinné práce, pak (tajné) nařízení o zabíjení židovských novorozenců mužského pohlaví porodními bábami; pak nařízení házet židovské děti do Nilu a nakonec vyslání žoldnéřů, aby prohledali židovské domy a pátrali po schovaných dětech. Mimenu - než my Or ha Chajim- od nás. Faraon řekl svým úředníkům, že moc a bohatství Izraelců nejsou z jejich práce, ale z Egypta: vzkvétají díky naší pohostinnosti za hladomoru i po něm, nyní tedy máem právo vzít si zpět to, co patří nám. Rb.Josef Soloveitschik- toto je jeden z kořenů historického antisemitismu. Faraon mluví o Egypťanech jako o svém lidu, kdežto o židech jako o přišelcích, i když byli v zemi již dobrých 100 let a Josef se zasloužil o prosperitu země. veala min-haarec - a odešel by ze země Raši cituje midraš- tj. židé jsou tak vlivní, že by se mohli spojit s případným útočníkem a vypudit Egypťany ze země. Lemaan anoto - aby je zdeptali Ibn Ezra - Pravým důvodem práce bylo uvalit na lid soužení. Doufali, že vyčerpávající robota sníží porodnost. Raši - B-h zhatil egyptské plány. Čím více byli židé týráni, tím více se rozrůstali a dováděli tak Egypťany k zuřivosti, jež vedla k zesílení persekucí. Ramban - Počty uvedené v knize Bamidbar (4M-Nu) ukazují, že Levitů bylo ve srovnání s ostatními kmeny mnohem méně. Levité totiž nebyli v Egyptě otroky, nebyli tedy tolik postiženi úmrtností a B-h nijak nezasahoval ke zvýšení jejich počtu. Jak se Židé rozrůstali, měnil se postoj Egypťanů k nim od strachu k nenávisti. Nucená práce je měla zlomit na těle i na duchu, vše bylo ještě zesíleno befarech - surovostí. Vraždění novorozenců Když selhal plán zastavit židovskou porodnost otroctvím a úmornou dřinou, zvolil faraon nestydatější byť tajnou- formu likvidace: nutil židovské porodní báby, aby zabíjely všechny novorozence mužského pohlaví. Kdyby nebyla další mužská generace Izraelců, ženská populace by se smísila s Egypťany. Sota 11b - porodní báby Šifra a Púa byly vlastně Jochebed a Miriam, matka a sestra Mošeho. Faraon však nepočítal s jejich bázní pře B-hem- nejen nesplnily příkaz, ale dělaly vše, co bylo v jejich silách, aby pomohly matkám přivádět na svět zdravé děti a chránily je po porodu. Podle Moudrých měl faraon ještě další důvod k vraždění židovských dětí- jeho astrologové předpověděli, že se narodí osvoboditel židů. Skutečně se Moše narodil právě v této době. Ki-chajot hena - jsou tak zkušené Porodní báby neřekly faraonovi, že jeho příkaz neplní, řekly, že židovské ženy jsou tak vitální, že rodí bez pomoci a dřív, než přijde porodní bába. Or hachajim - Židovské ženy podezíraly porodní báby ze spiknutí s faraonem a hlásily jim pozdější termín porodu, než ve skutečnosti byl. B-h prokazoval dobrodiní. Or hachajim- Když B-h vidí, že mu člověk slouží i za velkých osobních obětí, umožní mu, aby vykonal ještě více dobrých skutků, za něž si zaslouží větší odměnu Rb. Moše Feinstein- dobrodiní prokazoval tím, že se židovský národ rozrůstal a sílil. Tak velká byla láska a oddanost těchto dvou žen k svému lidu, že jejich největší odměnou bylo prospívání národa. Vajaas lahem batim - učinil jim domy Raši- B-h odměnil porodní báby za jejich oddanost tím, že jim dal domy; nikoliv ovšem stavení, ale ony se staly rody, domy : Jochebed (Šifra) se stala pramatkou kohanim a leviim, Miriam (Púa) pramatkou Davidovou, neboť jedna z jejích vnuček se provdala za jednoho z Davidových předků (Sota 11b) Rašbam - domy jim dal faraon, dal je do podzemního vězení, aby nemohly pomáhat dětem. Lechol amo - všemu svému lidu 6

7 Raši - faraonovi astrologové přesně určili, kdy se narodí osvoboditel židů- buď ze židovské, nebo z egyptské rodiny- a předpověděli, že jeho pád nastane kvůli vodě. Proto faraon nařídil, že v určený den mají být zabiti i egyptští novorozenci (utopením). Moše se narodil toho dne do židovské rodiny a vyrostl ve vlastním faraonově paláci; a hřích spojený s vodou (viz Nu 20:7-13) mu zabránil vstoupit do Erec jisrael. Narození Mošeho. Je příkladem toho, jak skrytě pracuje B-ží prozřetelnost, a jak i nejdůmyslnější lidská analýza zůstane daleko od pochopení B-ží vůle. Amram a Jochebed, rodiče Aharona (Arona) a Miriam se raději rozešli, než by přiváděli na svět chlapce, kteří by byli vražděni podle faraonova příkazu. Šestiletá Miriam namítla, že potom jsou horší než faraon, protože jejich příkaz zabrání i narození děvčátek; a dále, že faraon je jen smrtelník a jeho příkazy mohou a nemusejí přetrvat, ale skutky spravedlivého Amrama duchovního vůdce Izraele- přetrvají určitě. Rodiče se znovu vzali a dali život dítěti, jež zachránilo národ. Mošeho zachránila z vody faraonova dcera a vyrůstal pak v jeho paláci, tedy pod ochranou téhož vládce, který nařídil jej zabít. Člověk má v srdci mnoho plánů, ale úradek Hospodinův obstojí (Př 19:21). iš bat-levi - muž levijec..dcera Leviho Raši - Amram byl vnukem Leviho, Jochebed byla opravdu dcerou; porodila zázrakem ve 130 letech. Zohar - jejich jména se tu neuvádějí, poněvadž jejich rozhodnutí znovu se vzít nebylo jejich vlastní, ale vlivem B-ží vůle. Ledea ma - aby věděla, co Miriam prorokovala, že její rodiče dají život zachránci Izraele, proto byla jista, že Moše bude zachráněn, pouze nevěděla, jakým způsobem to B- h udělá. Et amata - svou otrokyni Raši - faraonova dcera Bisja poslala jednu ze služek, aby vylovila košík. Podle agady se to překládá jako její paže, tj. natáhla paži a ta se zázrakem prodloužila tak, že dosáhla na košík Rb. Mendel z Kocku- na jejím příkladu se učíme, že nikdy nesmíme považovat úkol za nesplnitelný.; byla od košíku daleko, a přece na něj dosáhla - B-h jí umožnil dosáhnout cíle. Mejneket min haivrijo - kojnou z hebrejských žen Raši - (Sota 12b) - Dítě odmítlo pít od egyptských žen. B-h řekl: Mají ústa, jež budou hovořit s B-ží přítomností, pít nečisté mléko? Má se egyptská žena chlubit já jsem krmila dítě, jež hovoří s B-ží přítomností? Vatenikehu - a kojila ho Midraš- i toto byla Jochebedina odměna za záchranu židovských novorozenců- nejen její vlastní dítě přežilo, ale byla s ním v nejvnímavějším dětském období, kojila ho a vštípila mu židovskou víru a lásku k jeho lidu. Moše vyrůstal v nádheře a antisemitismu paláce, ale zůstal synem Amrama a Jochebed. Vajigdal moše - dorostl Moše Raši - uvádí se dvakrát, poprvé ve významu byl odstaven, podruhé s významem dorostl k odpovědnosti - faraon ho ustavil správcem paláce Midraš - uvádí se různé názory na jeho věk, nejčastěji 20 let. Vajare besivlotam - a viděl jejich nesnáze Raši- jeho úmyslem bylo spatřit jejich utrpení a truchlit s nimi. Midraš - Po tom, co Moše viděl, přesvědčil faraona, že otroci budou výkonnější, budou-li mít den volný. Faraon svolil a Moše zvolil 7.den- šabat. Ki ejn iš - nikdo tam nebyl Raši - Moše vida prorockým zrakem, že z Egypťana nevzejde v budoucnu žádný konvertita, zabil ho vyslovením tajného B-žího jména; Egypťan zemřel, což dokázalo, že zasloužil smrt, neboť nevinného by B- ží jméno nezabilo. Chování Mošeho nás učí, že nutno nejdřív zvážit situaci ve všech souvislostech, a až podle toho jednat. Noda hadavar - ví o věci Raši cituje midraš- Mošemu se ujasnilo, proč si židé zasloužili tolik trpět: hádali se mezi sebou a roznášeli řeči jeden o druhém. Beerec midjan - v zemi midjanské Midraš - Když Moše uprchl z Egypta, bylo mu kolem 20 let. Ramban - bylo mu 12, do Egypta se vrátil až v 80. Tedy v líčení je velká mezera, podle některých názorů se Moše usadil v Midjanu brzy po svém útěku, podle jiných žil dlouho jinde, až později přišel do Midjanu. Tóra o těchto letech nic neříká, protože nehrají žádnou roli ve vývoji židovského národa - stejně tak se nic neříká o posledních letech Avrahama a Jicchaka. Vaješev al-habeer - a posadil se u studny Ibn Ezra - Seděl u studny, když spatřil svou budoucí ženu a usadil se s ní v její rodné zemi Šemot Raba 1:32- udělal to po příkladu Jicchaka a Jakova. Ul chohen midjan - kněz Midjanu Tanchuma- Jethro byl kohen v obou významech slova, tj. vůdce i kněz. Jako kněz midjanského božstva odmítl modloslužbu, pak zůstal spíše jen reprezentativním vůdcem. Raši cituje midraš - když Jethro odmítl modloslužbu, Midjanci jej ostrakizovali a jeho dcery pronásledovali, kdykoli přišly napojit ovce k vodě. Ramban - Právě proto chodily dcery Jethra ke studni brzy - aby nabraly vodu dřív, než přijdou ostatní pastýři. Reuel avihen - jejich otec Reuel Raši, Mechilta- jedno ze sedmi Jethrových jmen Ramban, Ibn Ezra - Reuel byl Jethrův otec, jak vyplývá z Nu 10:29. Iš micri - Egypťan 7

8 Midraš - srovnává Josefa a Mošeho: jako otrok v Egyptě neskrývá Josef svůj původ; Moše se zřejmě sám představil jako Egypťan. Proto si Josef zasloužil být pohřben v Erec jisrael, kdežto Moše ne (Devarim Raba 2:8). Vajoel moše - Moše se rozhodl Nedarim 65a - Jethro žádal Mošeho, aby přísahal, že nikdy neodejde bez jeho svolení Geršom. Sforno- složeno z ger a šam = cizinec tam. Moše byl v Midjanu cizincem, nenarodil se tam. Or ha Chajim - jako spravedliví lidé, toužící po nerušené blízkosti s B-hem, i Moše se cítil cizincem na tomto světě; a pocit zesílil ještě víc po nuceném odloučení od židovského lidu, který ač otrokem, byl B-hu blíž než jiné národy. Bajamim harabim - v těch mnoha letech Ramban - doba utrpení se vždy zdá delší než čas prožitý šťastně. Smrt nenáviděného tyrana obvykle vyvolá spíše radost a naději v lepší časy, ale když bylo zřejmé, že nový faraon nebude lepší než starý, lidé propadli tím hlubší beznaději. Jejich nářek nebyla lítost ani prosba - jen čirá bolest, ale B-h je slyšel a odpověděl milosrdenstvím. brito- svou smlouvou. Šabat 55a, Tosafot- B-h dodržuje smlouvu, uzavřenou s praotci. Ačkoliv ani zásluhy praotců snad nestačily k získání B-ží záchrany, smlouva je neporušitelná. Pastýř a osvoboditel. Moše se stal pastýřem stád svého tchána Jethra, a tato zkušenost mu byla základem, když se pak stal pastýřem synů Izraele. Midraš - projevil soucit s žíznící ovcí, B-h řekl, že kdo lituje byť i jen bezmocného zvířete, bude jistě soucítit s celým národem. Také král David projevil svou povahu při pasení ovcí, a stejné zaměstnání měli i další spravedliví, Abel, praotcové, Jakovovi synové. Bezúhonnost je nezbytnou podmínkou vůdce Izraele; Moše prokázal svou čestnost, když odvedl ovce do pouště, protože je nechtěl nechat pást na půdě, která byla něčím majetkem. El har - haelohim - k B-ží hoře Hora Sinaj v oblasti Choreb, jako B-ží hora byla známa až později, když byla dána Tóra. Mošeho první prorocké vidění Tóra popisuje Mošeho vidění stupňovitě, trojím způsobem- oheň, anděl, B-h. Rb. Bachja- Jako si člověk v temné místnosti musí postupně zvyknout na světlo, tak i Mošemu se nejdříve ukázal oheň, podivný tím, že nespaloval křoví; to vzbudilo jeho zvědavost. Poté se zjevil anděl v ohni, a když si Moše zvykl i na tento obraz, spatřil samotného B-ha. B-h se Mošemu také představil postupně- nejdřív jako B-h jeho otce Amrama, a pak jako B-h praotců. Ramban - V této kapitole je B-h nazýván převážně Elohim - jménem s konotací přísného soudu, neboť soudil Egypťany za jejich krutost. Když se zjevuje Mošemu (v.2,4,7), je nazýván Hašem- jménem milosrdenství, aby ukázal, že jeho primárním záměrem je zachránit Izrael svým milosrdenství. Midraš - Vidění hořícího keře symbolizovalo egyptský exil. B-h byl v trnitém keři, protože sdílel utrpení exilu s židovským lidem. Keř sám je symbolem Izraeleneshoří, protože B-h nedopustí, aby byl Jeho národ zničen. Al tikrav halom - nepřibližuj se Ramban - Celá hora byla svatá, pokud na ní dlela šechína, proto bylo smrtelníkům zakázáno přiblížit se. V době darování Tóry dosáhl Moše takové svatosti, že směl vystoupit na horu, ale nyní, v raném období jeho proroctví, mu to dovoleno nebylo. Šal nalejcha meal raglejcha - zuj si boty z nohou Ramban - V místě nejvyšší svatosti v Chrámu nesměli mít ani kohanim obuté boty. Moše se zul, aby nebyla žádná překážka mezi ním a svatou půdou, na níž stál. Ki jadati - vím Rb Bachja- B-h říká, že viděl a slyšel, jak trpí Jeho lid, proto ví : znalost je výsledkem vidění a slyšení, neboť pokud člověk nepochopí a neudělá nezbytné závěry z toho, co viděl a slyšel, nemá jeho mínění valnou cenu. Tova urchava - dobrá a prostorná Ramban- tradiční přívlastky Erec jisrael. Země je dobrá, protože podnebí je příjemné a země oplývá dobrými vlastnostmi; prostorná je, protože národ bude mít přiměřený prostor k životu. Taková země bude plodit zdravý dobytek, který dá hojnost mléka i ovoce, šťavnatého a sladkého jako med. Bylo v ní sedm kaananitských národů, tento verš uvádí pouze šest. Girgašovci jsou vynecháni buď proto, že jejich území nebylo tak dobré, nebo proto, že ve strachu z porážky opustili zemi dřív, než přišli Izraelci. Halachac - útlak Rb.Chananel - Egypťané uvěznili velký a rozrůstající se národ Izraelců v téže malé oblasti Gošen, kde sídlila Jakovova rodina 70. Chtěli židům vytvořit podmínky nesnesitelné pro život. Stejně tomu bylo později v přelidněných ghettech středověké Evropy. Mošeho pochybnosti a B-ží ujištění Raši - plných sedm dní žádá B-h Mošeho, aby odešel do Egypta, a Moše odmítá. Jeho důvody: 1/ Sám sebe považuje za nehodného, neboť mu schází schopnosti k takovému poslání 2/ Domnívá se, že by nebyl úspěšný, buď faraon nebo židé mu nebudou věřit. 3/ židé si nezaslouží zázračný B-ží zásah Později ještě 4/ Není správné, aby byl on vůdcem Izraele, místo svého staršího bratra Aharona, který nyní nese břímě vůdcovství v Egyptě. Zdá se podivné, jak mohl Moše odmítat výslovný B-ží příkaz, i když byl přesvědčen, že by neuspěl, jak mohl nadřadit svůj úsudek B-žímu? Podle midraše je klíčem v. 10 pošlu tě k faraonovi a vyvedeš Izrael z Egypta. Moše se domníval, že osvobození se neuskuteční B-žím zásahem, ale má je provést on sám, vlastními přesvědčovacími schopnostmi a nápaditostí (Šemot 8

9 Raba 3:4). Vycházel přitom z obecného pravidla, že člověk nemá spoléhat na zázraky, zvážil, zda může dostát tomuto úkolu a jako nejpokornější z lidí usoudil, že ne. Ramban- B-h řekl Mošemu, že faraon bude ignorovat jeho poselství a nezaručil, že mu Židé uvěří. Moše z toho usoudil, že v dúsledku faraonova přehlížení Židé odmítnou uvěřit, že je Moše B-žím poslem..(a to se také stalo.) Moše pochyboval, neboť kdyby neuspěl, bylo by to znevážení B-žího jména. Michtav Elijahu - Podobně i Avraham se dohadoval s B-hem, aby ušetřil hříšná města Sodom a Amora (viz Gn 18:35 a n.) a zdůvodnil, že by to bylo nespravedlivé. Avraham cítil, že má právo protestovat; tak i Moše měl za to, že mu nemá být svěřeno poslání, které je nad jeho síly. Moše však nikdy nenamítl, že je uprchlíkem z Egypta a nemůže riskovat návrat. Mi anochi - kdo jsem já Raši - jsou to dvě otázky: Jak bych mohl já, tak velmi nezpůsobilý, ovlivnit faraona? Jak si židovský národ zaslouží takový zázrak? Kli Jakar, Sfat Emet - Jak se Židé zbaví duchovní nečistoty po tolika letech v Egyptě, a pokud ne, jak mohou naplnit smysl své svobody? Vajomer - On řekl B-h odpověděl Mošemu, že bude s ním, nemá se bát faraona. A Židé byli určeni k tomu, aby obdrželi Tóru na hoře Sinaj, do tří měsíců po odchodu z Egypta. Z toho se učíme, že lidé mohou být souzeni i odměněni na základě svého potenciálu: už to, že národ má v sobě schopnost (duchovního) růstu, jenž jim umožní naslouchat B-žím slovům a přijmout Jeho Tóru, dostačuje k tomu, aby byli zachráněni Exodem. A toto ti bude znamením Ramban - pravá víra nikdy není založena na zázracích, protože vždy přetrvává pochybnost, zda se zázrak nestal jinak než B-žím zásahem. Proto se Moše obával, že mu Židé nebudou důvěřovat-ani zázrak nepřivodí naprostou víru. B-h rozptýlil jeho obavy - lid zakusí Zjevení na této hoře, víra Izraele v Mošeho a jeho proroctví bude vycházet z jejich vlastní zkušenosti na Sinaji. R Hirsch - Mošeho velká skromnost je už sama o sobě způsobilostí k poslání; každý mohl vidět, že přes Mošeho osobní duchovní velikost je jen B-žím nástrojem. Ma šemo - jaké je jeho jméno B-h má mnoho jmen, každé vyjadřuje způsob, jímž se projevil světu. Hašem-milosrdný, také vyjadřuje věčnost B-ha, neboť se skládá z písmen jod-he-vav-he, jež dávají haja, hove jihje (byl, je bude). Jméno Elohim- s významem přísný soud. Prokazuje-li svou vládu nad přírodou skrytými zázraky- jako to dělal pro praotce- je nazýván Šadaj, atd. Jod-he-vav-he je víc než popisné jméno, je to vlastní jméno- Šem ha Meforaš- Nevyslovitelné. Z úcty k Jeho svatosti se nevyslovuje tak, jak je psáno, ale Adonaj (v modlitbě či při čtení z Tóry), v běžném hovoru pak Hašem. Raši - ehje - budu = budu s nimi v tomto jejich trápení a budu s nimi i v dalších souženích B-h dále řekl Or hachajim - aby Moše řekl Izraeli, že B-h, který je vykoupí, je tentýž jako B-h jejich praotců Gur Arje - B-h chce, aby Židé věděli, že On je s nimi v jejich soužení. V jiné rovině však je nepoznatelný a tak vysoko nad lidstvem, že se mu nemohou přirovnat - tento aspekt je ve jménu Hašem, jež popisuje B-ha jako Nevýslovného. Také Izrael je jedinečný na světě, oddělený od ostatních národů, jeho schopnost povznést se k takovému statutu, pochází od praotců. R.Hirsch - Praotcové prošli během svého života velkým zdarem i pády a vyhnanstvím, B-h však byl stále s nimi; a stejně tak zůstane B-h i při jejich potomcích. Tři znamení B-h ukázal Mošemu tři zázraky a přikázal mu opakovat je pro Židy a prokázat tím svou legitimnost. První dvě znamení- had a caarat (do češtiny se překládá jako malomocentsví)- byly také kvůli Mošemu: ukázaly mu, že pomlouval Židy jako had v Gan Eden a za to je potrestán caarat ruky (caarat byl tradiční trest za hřích pomluvy- viz Lv 13). Také řekne-li Židům, že jej B-h potrestal za jeho pochyby o nich, upevní tím jejich víru, neboť věděli, že B-h trestá každého, kdo jim ublížil (Abimelech) Raši - Ježto Nil byl uctíván jako božstvo, proměna jeho vody v krev ukazuje, že když B-h trestá národ, nejdříve dokáže, jak jsou jeho bohové bezmocní. Lo iš devarim - nejsem muž slov Ramban - Moše namítá, že od mládí je neobratného jazyka a nelze čekat, že bude ve stáří úspěšný v poslání, vyžadujícím výřečnost. Nehodí se, aby B-h vyslal tak nevhodného posla. B-h nezlepšil zázrakem jeho řeč, buď že o to Moše neprosil, nebo chtěl B-h zdůraznit zázrak Exodu právě tím, že k úkolu nevybral brilantního řečníka. Rašbam - Moše opustil Egypt v raném věku a není už zběhlý v egyptské řeči. R.Hirsch - neobratnost úst, neobratnost jazyka podle mnoha názorů to naznačuje, že Moše obtížně vyslovoval některé hlásky Bejad - tišlach- pošli kohokoli Raši - Pošli Aharona, on už je Tvým prorokem v Egyptě, kdokoli dovede Židy do Erec jisrael, je tu mnoho vhodnějších. Moše prorocky předvídá, že on nevstoupí do Erec jisrael, ale v této chvíli neví, proč (kvůli hříchu v poušti, viz Nu 20:12). Vajichad-af hašem - B-ží hněv vzplanul Zevadim 102a - B-ží hněv zanechá vždy trvalý účin, v tomto případě byl Moše potrestán za svou vzpurnost ztrátou kněžství. Kdyby přijal B-ží volání, byl by ne Aharon, ale on kohen hagadol (velekněz), a kněžství by přešlo na jeho potomky (Raši). Halevi Aharon se narodil jako levita a měl jím zůstat, Moše byl vyvolen ke kněžství, ale kvůli trvalým námitkám 9

10 proti svému poslání zůstal levitou, a kohenem se stal Aharon. Bude se radovat ve svém srdci Raši- tj. bude se radovat vzdor tvé domněnce, že bude raněn tím, že ty jsi byl vyvolen k vznešenosti. Midraš - je to známka velké duchovní vznešenosti Aharonovy; přivítal Mošeho bubínky a tancem. Uvědomil si, že B-h vidí jeho upřímnou radost nad Mošeho štěstím, a uzná ji za hodnou zmínky v Tóře. Z toho se učíme, že žádný dobrý skutek nezůstane B-hem nepovšimnut. Prorok Elijáš jej zaznamená a B-h zpečetí. Veet hamate haze - a tato hůl Pirkej d rabi Eliezer kpt. 40- tuto hůl stvořil B-h na sklonku šestého dne Stcvoření, a přecházela z generace na generaci, od Adama k Noachovui, praotcům, až k Mošemu. Midraš - byla do ní vepsána počáteční písmena deseti ran, to bylo znamení, že bylo přikázáno Mošemu to vykonat. Moše se vydává do Egypta. Raši - Moše si musel vyžádat souhlas od Jethra. Midraš - Jethro mě přijal, otevřel mi svůj dům, choval se ke mně s úctou. Člověk dluží život tomu, kdo mu otevře svůj dům. Midraš ha Gadol - Moše neřekl Jethrovi o svém poslání, aby ho nevylekal. Or hachajim - dokud B-h neřekne prorokovi, že má hlásat B-ží poselství, má prorok zakázáno to udělat. Bemidjan Moše měl v úmyslu jít do Egypta sám, aby se vyhnul tomu, že ho poznají jako hledaného vraha, ale B-h mu řekl, že už jsou mrtví. Raši- upadli do bídy a jsou tak bezvýznamní, jako by byli mrtví. Ramban - když to Moše uslyšel, rozhodl se vzít s sebou i ženu a děti, aby dokázal Židům, že důvěřuje v B-ží pomoc. Beni bechor - můj prvorozený syn Raši - obrazně řečeno: Izrael je můj milovaný národ a zaujímá zvláštní místo, stejně jako prvorozený syn rodičů zaujímá zvláštní místo v jejich srdci. Moše měl faraona varovat, že pokud nenechá odejít B-žího prvorozeného, bude potrestán míra za míru, ztrátou vlastních prvorozených. Když faraon zatvrzele odmítal, rána nakonec opravdu dopadla. Cipora obřezala syna Moše se vydal do Egypta s rodinou, včetně právě narozeného syna, ještě neobřezaného. Rb.Jose - Nebesa způsbila, že Moše opomněl obřízku. Stál před dilematem- vykoná-li obřízku před odchodem a pak vezme dítě s sebou, první tři dny po obřízce jsou pro dítě nebezpečné. Vyčká-li ty tři dny s odchodem? B-h mu přikázal odejít. Vyšel tedy bez prodlení (B-h přece věděl o dítěti, když mu přikazoval jít). Raši - Provinil se tím, že když dorazili k noclehu, místo toho, aby bez dalších průtahů hned dítě obřezal, začal chystat nocleh. Nedarim 31b-32a- Anděl zasáhl Mošeho takovým způsobem, aby Cipora pochopila, že se to stalo kvůli Mošeho opomenutí obřezat dítě. Vidouc, že je její muž blízko smrti, Cipora obřezala dítě a zachránila tak Mošemu život. Ibn Ezra- dotkla se předkožkou Mošeho chodidla v naději, že zásluha obřezání zachrání Mošeho před andělem smrti. Chatan damim lamulot - ženich krve kvůli obřízce. Raši- oslovila dítě, že ono bylo příčinou krvácení, jež postihlo ženicha, tj. Mošeho Gur Arje- Nejdřív se domnívala, že Moše zemře kvůli hříchu prodlení (obřízky), tím se skutečně provinil. Uvědomila si však, že hrozící smrt ji má pohnout k tomu, aby dítě obřezala ona- ukázala jí důležitost micvy. Moše veaharon Kde byli starší Izraele? Provázeli Mošeho a Aharona, když šli oznámit faraonovi B-ží poselství, ale tak je přemohl strach z faraona, že se vytráceli jeden po druhém, až nezbyl ani jeden. Raši - Kvůli tomu potom- když Moše obdržel Tóru na hoře Sinaj - nesměli tito ustrašení starší vystoupit na horu s ním. Mi hašem Or hachajim- faraon odmítl třemi důvody: 1/ myslíte, že váš Hašem je tak mocný, že ho musím poslechnout? 2/ nikdy jsem neslyšel o nějakém božstvu zvaném Hašem 3/ a i kdybych o něm slyšel, nepropustil bych kvůli němu celý národ otroků. Faraon odmítl i jen uvažovat o tom, poslal je pryč. Za svými robotami Raši - faraon je odkázal na jejich domácí povinnosti, protože levité nebyli otroky; proto také mohli Moše a Aharon volně přicházet a odcházet. Egyptští poháněči a židovští předáci. Poháněči stanovili normu a předáci zodpovídali za její plnění; podobné strategie užívali i pozdější antisemitští persekutoři, když nutili Židy, aby jeden s druhým špatně nakládali. Předáci se obětovali, přijali bití a odmítali vystupovat proti svým bratřím. Raši - pro svou oddanost byli tito předáci vybráni později v poušti, aby byli staršími. Tóra nás učí, že cesta k vůdcovství je dlážděna nesobeckou službou druhým, nikoli sebeprosazováním. Židé si stěžují Mošemu s Aharonem, Moše B-hu Raši - Moše je přesvědčen, žer má právo si stěžovat, nemůže snést utrpení svého lidu: Jestli jsi zamýšlel zhoršit jejich trápení, proč jsi poslal mne? Rabejnu Chananel - Moše chápal, že zlý je faraon, jeho otázka formulovala věčné dilema: Proč lidé zlí mají dobrý osud a spravedliví trpí? B-h dává dobrý osud zlým, aby je v budoucnu potrestal najednou; nechá trpět spravedlivé, aby si později zasloužili větší odměnu. Proto B-h odpovídá Mošemu uvidíš : (že faraonova neporazitelnost je dočasná, pocítí B-ží hněv. I utrpení Izraelců je dočasné: bude 10

11 svědčit o vykoupení a povzbuzovat jejich potomky v průběhu dějin; a slouží i nám jako pramen naděje v dnešním exilu. Čím víc se blížilo vysvobození z Egypta, tím víc se zhoršovala persekuce- a je tomu tak i dnes. Ledaber bišmecha - mluvil tvým jménem B-h sice předem Mošeho varoval, že faraon odmítne lid propustit, Moše se však domníval, že celý proces bude rychlejší - po faraonově odmítnutí udeří B-h ranami, jež zlomí jeho odpor. Ata tire - teď uvidíš Moše kritizoval B- jednání, na rozdíl od něj si Avraham nnikdy nestěžoval, ani když zdánlivě měl dobrý důvod, když mu B-h řekl, že Jicchak bude jeho jediným potomkem a pak mu poručil, aby jej obětoval. Raši - Moše nebyl trpělivý a věrný, a ztratil příležitost vidět pozdější B-ží zázraky, když On přemohl sedm kenaanských národů a přivedl židovský národ do Erec jisrael JUDAISMUS PRO DNEŠEK Prastará víra s moderním poselstvím JOHN D. RAYNER a BERNARD HOOKER 8/KONEC DNÍ Naděje v mesiášský věk Tvrzení, že člověk byl stvořen k obrazu B-žímu, vyvolává i otázku, zda se podílí na nesmrtelnosti svého Stvořitele. Starověký biblický pohled na lidského tvora jakožto na tělo oživené božským vdechnutím života (Gn.2:7) tuto naději nedával. Domníval se, že mrtví upadnou do věčného spánku v podsvětí, zvaném šeol. Avšak představa, že je lze probudit, existovala, jak vidíme v příběhu ženy z En-Dor, jež vyvolala ducha Samuelova (1.S 28); pokud byla tato představa potlačována, bylo to zřejmě pro její souvislost s pohanskými představami a pověrami.v době Ezechielově se dostala opět do popředí, motivu vzkříšení se užívalo jako metafory pro obrození židovského národa (Ez 37:14). V knize Danielově pak již nacházíme pevné přesvědčení, že někdy v budoucnu mnozí z těch, kteří spí, v prachu země procitnou (Da.12:2). Myšlenka na budoucí fyzické vzkříšení byla také živena farizeji proti saduceům a zapsána do židovské liturgie, zejména do 2. požehnání Amidy- B-h oživuje mrtvé. Přibližně v téže době, pravděpodobně pod vlivem řeckého myšlení a jeho dualismu hmota-duch, se začalo uvažovat o tom, že duše přežívá nezávisle na těle. První zmínku o tom (i když tam se předpokládá, že duše ztratí svou individualitu) najdeme v Kazateli 12:7- A prach se vrátí do země, kde byl a duch se vrátí k B-hu, který jej dal. Víra v osobní nesmrtelnost se dostala do popředí v době válek Makabejských, kdy mučednictví tolika statečných mladých mužů jakoby si přímo žádalo existenci dalšího světa, v němž budou napraveny nespravedlnosti světa prvního (viz např.2.mak.7:9, 23). Je to vyjádřeno i v apokryfech, kde se prohlašuje: Duše spravedlivých jsou v rukou Božích a žádné zlo se jich netkne...blázni si myslí,že zemřeli...ale oni jsou v míru...a jejich naděje v nesmrtelnost se naplní (Moudrost Šalomounova 3:1-4), anebo v rabínských textech: Tento svět je pouze předsíní před vstupem do světa; připrav se v předsíni, než vejdeš do královské síně (Avot 4:16). V rabínské literatuře jako celku se obě tyto víry- v konečné vzkříšení mrtvých a v přenos duše do duchovní říše světa, který přijde - zmiňují často, existují vedle sebe a někdy je těžké oddělit jednu od druhé. Liberální judaismus od svého počátku popírá tu první a hlásí se k druhé. Ježto představa fyzického vzkříšení celých generací mrtvých (či těch, kdo obstáli ) odporuje rozumu, není nutno se jí zabývat- liberální judaismus vypustil, přeformuloval či přepracoval ve své liturgii všechny zmínky o tom. Pro mnoho dnešních Židů jedinou relevantní otázkou je, zda lze věřit v duchovní nesmrtelnost. Zakladatelé našeho hnutí byli přesvědčeni, že ano, a pokud měli nějaké pochybnosti, v liturgii raději vyjádřili naději v nesmrtelnost, než kategorické odmítnutí. Dnes někteří liberální Židé věří v posmrtný život tak pevně jako dřív, mnoho si není jisto a někteří jsou otevřeně skeptičtí-vše to se odráží ve vývoji liturgie.ačkoli názory na konečný osud jednotlivce mohou být- a také jsou- různé, na osud lidstva jako celku se judaismus dívá stále optimisticky. Učí, že nastane čas, kdy všechny národy poznají a budou uctívat pravého B-ha, budou poslušny Jeho vůle a budou žít pospolu v bratrství a míru: Všechny pronárody, tvoje dílo, se Ti přijdou klanět, Panovníku, budou oslavovat Tvé jméno (Ž 86:9), Hospodin bude Králem nad celou zemí, v onen den bude Hospodin jediný a Jeho jméno jediné (Za.14:9), I stane se v posledních dnech, že se hora Hospodinova bude tyčit nad vrcholy hor, bude povznesena nad pahorky a budou k ní proudit všechny pronárody. Mnohé půjdou a budou se pobízeti: Pojďme a vystupme na horu Hospodinovu, do domu B-ha Jákobova. Bude nás učit svým cestám a my po Jeho stezkách budeme chodit. Ze Sionu vyjde zákon, slovo Hospodinovo z Jeruzaléma...I překují své meče na radlice, svá kopí na vinařské nože. Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji (Iz.2:1-14), Každý bude bydlet pod svou vinnou révou, pod svým fíkovníkem, a nikdo ho nevyděsí (Mi.4:4)Spolu s touto obecnou nadějí chová 11

12 judaismus ještě jednu užší, národní. Ta vychází z touhy, že židovský lid- rozdělený, utiskovaný, porobený a rozptýlený- bude znovu sjednocen pod příkladným panovníkem z královského domu Davidova, známým jako Mesiáš, to jest Pomazaný. Tato naděje vzklíčila během utlačovatelské vlády Říma a dala vzniknout složité, fantaskní, nadpřirozené vizi konečného dramatu lidských dějin, zahrnující shromáždění všech exulantů, poražení sil temnoty i s jejich mýtickým králem Gogem z Magogu mocnostmi světla, triumfální panování Mesiáše Krále, Den soudu a vzkříšení mrtvých. Tato vize kvetla hlavně v okrajových židovských sektách, např.u esénských, a našla výraz v novém typu proroctví, zvaném apokalypsa (a tvoří i pozadí hnutí Ježíše Nazaretského). Farizeové ji také rozvíjeli, třebaže odsoudili její přehnané formy, a vepsali ji do židovské liturgie. Po zničení II.Chrámu r.70 byla spojována s nadějí na znovuvybudování Chrámu. Liberální Židé se přiklánějí spíše k odmítnutí této eschatologie jakožto výplodu fantazie a hlásí se ke střízlivému soudu největšího babylonského amoraity Rava: Všechny předpověděné konce už přešly; nyní závisí všechno na pokání a dobrých skutcích (Sanh.97 b). Jinak řečeno, hlásíme se k naději mesiášského věku v širším smyslu spasení lidstva, avšak nevěříme, že přijde náhle, dramaticky, zázrakem, nadpřirozeně, působením jednotlivce (Mesiáše), ale naopak postupně, pomalu, vývojem, duchovním úsilím, morálním uvědoměním a sociální nápravou všech lidí a národů. Obzvlášť odmítáme naději na znovuvybudování Chrámu a jeho obětního kultu, který je podle liberálních Židů pošetilým zpátečnictvím. Proto jsme v liturgii vyloučili či adekvátně upravili všechny zmínky o této starověké eschatologii, stejně jako narážky na obětní kult. Domníváme se, že náš názor na tuto věc sdílí i většina dnešních Židů, včetně ortodoxních; je pro nás záhadou, jak dokáží srovnat se svou poctivostí např.tuto modlitbu. Pro naše hříchy jsme byli vyhnáni daleko z naší země a nemůžeme se postavit před Tebe a splnit své povinnosti ve Tvém domě, ve velkém a svatém chrámu, jenž byl nazván Tvým jménem...kéž je Tvou vůlí, abys znovu kraloval v záři nekonečného milosrdenství a byl milostivý k nám i k Tvé svatyni a obnovil ji...přiveď nás, rozptýlené mezi národy, zpět k Tobě a shromáždi rozptýlené ze všech končin země. Přiveď nás do Sionu, Tvého města a do Jeruzaléma, města Tvé svatyně, s věčnou radostí, a tam Ti budeme sloužit, jak je naše povinnost... Naše naděje je racionálnější a podstatnější: Důvěřujíce v Tebe, Hospodine, B-že náš, doufáme, že brzy spatříme slávu Tvé moci, že odstraníš ze země modly, že dočista zmizí nepraví bohové a svět bude napraven královstvím Všemohoucího, takže všichni synové těla budou vzývat Tvé jméno a všichni bezbožní se obrátí k Tobě...Hospodin bude králem nad celou zemí a v onen den bude B-h jediný a Jeho jméno bude jediné., Hospodine, B-že náš, pouč všechny, aby stanuli v bázni před Tebou a všechna stvoření se chvěla v Tvé přítomnosti. Ať se Ti klaní všechno živé a všichni tvorové Tě uctívají. Ať všichni plní Tvou vůli celým svým srdcem...pak spravedlivý uzří a bude se radovat, poctivý bude plesat a věrný zpívat radostí. A násilí nebude mít moci a zlo zmizí jako dým, tyranské zákony pominou a Ty sám, Hospodine, budeš panovat nad veškerým svým dílem. (Brána pokání). Uveřejněno s laskavým souhlasem autora a překladatele Šabat tento týden začíná v pátek v 16 05, a končí v sobotu v Délka dne je 8 hod 29 min; délka skutečné hodiny činí 43 minuty, východ jitřenky 5 59; doporučený čas ranní modlitby (talit a tfilin) v 6 31 hod; východ slunce v 7 37; polovina dne 11 54; čas odpolední modlitby (mincha gedola) ve 12 24, (mincha ktana 14 26, plag mincha 15 19) západ slunce (škia) 16 12; východ hvězd v podle Holešova (jihovýchodní Morava); Čechy + 10 minut;podle kalendáře Kaluach Šavua tov שבוע טוב) ) - dobrý týden vydává Olam - Společnost Judaica Holešov, Osvobození 1133, Kontaktní osoba Jiří Richter, olam@olam.cz tel