Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav výživy zvířat a pícninářství VYUŽITÍ MINERÁLNÍCH LÁTEK VE VÝŽIVĚ KONÍ Bakalářská práce Brno 2006 Vedoucí bakalářské práce: prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. Vypracovala: Eva Baštová

2 2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Využití minerálních látek ve výživě koní vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. Podpis

3 3 Poděkování Chtěla bych poděkovat vedoucímu své bakalářské práce panu profesoru Ladislavu Zemanovi za odbornou pomoc a konzultace k problematice v oblasti minerální výživy koní.

4 4 OBSAH 1 ÚVOD LITERÁRNÍ PŘEHLED MINERÁLNÍ LÁTKY VÝŽIVNÝ STAV Hodnocení výživného stavu podle Carroll C.L. and Huntington P.J. (Body Condition Scoring and Weight Estimation of Horses) Hennekeho systém hodnocení výživného stavu koní CÍL MINERÁLNÍ VÝŽIVA KONÍ Vápník a fosfor Vápník Fosfor Sodík a chlor Sodík Chlor Draslík Hořčík Síra Železo Měď Zinek Mangan Selen Kobalt Jód PŘÍLOHA SOUHRN ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY MINERÁLNÍ LÁTKY HODNOCENÍ VÝŽIVNÉHO STAVU...59

5 5 1 Úvod V současnosti spočívá užitek koně především ve využití jeho pohybu pod sedlem, popř. tažné síly. Vlivem automobilismu a mechanizace v zemědělství se stavy koní značně snížily (viz příloha tab. 2 a 3) a v poválečné době se využití koní přesunulo do celospolečenské a kulturní sféry, kde je rozhodující sportovní a rekreační ježdění. Dnes je kůň spíše módní záležitostí než nezbytností. Je určený pro vyžití lidí ve sportu a volném čase. Jedním z mnoha faktorů, které se podílejí na výkonnosti koně je správná výživa. Ta by měla být adekvátní k požadované práci. Protože kůň je nepřežvýkavý býložravec, má specifické požadavky na výživu. Vedle obsahu energie, dusíkatých látek a vlákniny, musíme dbát na vyvážený poměr minerálních látek a vitamínů v krmné dávce. Pro nejobjektivnější stanovení a vyhodnocení jednotlivých minerálních látek v těle koně je optimální výživný stav. Na ten má také vliv správný poměr a množství mikro a makroprvků. V literárním přehledu nastiňuji proto také metody hodnocení výživného stavu koní.

6 6 2 Literární přehled 2.1 Minerální látky Podle ZEMANA a kol., 2006 jsou minerální látky v živočišném organismu zastoupeny v množství 3 5 % tělní hmoty a mají významný vliv na normální průběh metabolických procesů, a tím i na zdraví, dlouhověkost a reprodukci zvířat. Minerální látky dělíme na makroprvky a mikroprvky. K makroprvkům patří vápník, fosfor, sodík, draslík, hořčík, síra a chlór. Tyto prvky se podílejí na udržování vnitřního prostředí organismu nebo jsou přímo součástí tkání (vápník, fosfor a hořčík v kostech). Je důležité, aby kůň denně dostal přiměřené množství těchto prvků, ale zároveň musí být ve správném vzájemném poměru. Mikroprvky neboli stopové prvky jsou v těle koně potřebné jen v omezeném množství, ale ani ony zde nesmí chybět. Kůň je musí získávat z krmiva, běžná krmná dávka jich většinou obsahuje dostatek, pokud tomu tak není, lze je dodat formou minerálních směsí. Hříbata mají ve srovnání s dospělými koňmi vyšší požadavky na stopové prvky. K mikroprvkům řadíme železo, měď, zinek, mangan, selen, kobalt, jód. Požadavky na minerály a vitamíny se zvyšují, aby mohly podporovat uzdravování a zotavování koně. V rekonvalescenci je doporučeno krmit na 125 % NRC (National Research Council) standard (požadavky na výživu). Při zraněních kostí, koně potřebují vyvážené množství vápníku, fosforu, mědi, zinku, hořčíku a křemíku, které jsou extrémně důležité pro podporu uzdravování a stavbu kostí. Po kolice vitamíny skupiny B a antioxidanty A, C, E a selen. Elektrolyty sodík, chlor, hořčík a draslík jsou velmi důležité pro uzdravování při dehydrataci po operaci a potřebují být doplněny, aby podpořily svalovou funkci a všechny ostatní orgány. Při zátěži či za horkého počasí, kdy se kůň potí, dochází k úbytku elektrolytů. Vnitřně mohou být tyto ztráty zčásti kompenzovány, např. uvolněním z trávicího traktu, ale také úsporami zmenšením mimobuněčného tekutinového prostoru nebo uvolněním z tkání. Některé minerální látky na sebe působí podpůrně (synergicky), jiné zase protichůdně (antagonisticky).

7 7 Obr. 1: Synergické působení

8 8 Obr. 2: Antagonistické působení

9 9 2.2 Výživný stav Bodové hodnocení výživného stavu koní je subjektivní metoda hodnotící úroveň tělesné kondice (množství uloženého tuku) a stanovení číselných bodů k usnadnění porovnání koní. Je nezávislá na váze, velikosti nebo tvaru koně. Je to efektivní cesta, jak koni zajistit optimální přísun energie na udržení správné váhy. Mnoho chovatelů nerozpozná významné odchylky ve váze koní nebo rozdíly související s věkem nebo plemenem. To často zapříčiňuje překrmování nebo nedostatečné krmení. Jsou 2 metody, běžně používané, které hodnotí výživný stav. První se vyvinula v Austrálii Carroll and Huntington (1988) a používá škálu od 0 do 5, kde 0 je velmi hubený a 5 velmi tlustý. Druhý systém vznikl při výzkumech na Texas A&M University, USA (Don Henneke, 1983); původně pro chovné klisny, poté se však začal používat také pro jiné druhy hospodářských zvířat. Je založen na posuzování vrstvy tuku na šesti hlavních partiích na koni, na kterých je nejvíce patrné ukládání nebo ztráty tuku. Těchto šest částí tvoří krk, kohoutek, ramena, žebra, bedra a kořen ocasu. Při používání Hennekeho systému by mělo vždy dojít k fyzickému kontaktu s těmito částmi a způsob dotyku je důležitý, abychom správně odhadli vrstvu tuku. Každou tuto část ohodnotíme zvlášť, body poté sečteme a spočítáme průměr. Ideální výživný stav pro chovné a sportovní koně podle Hennekeho systému hodnocení Klisny Pro nelaktující klisny v reprodukčním cyklu je nejlepší udržovat výživný stav 5 a více. Zabřeznutí a březost probíhá obtížněji, když výživný stav klesne pod tuto úroveň. Přibírání na váze je pro klisnu v laktaci velmi obtížné. Většina klisen během laktace prodělá malou až střední ztrátu na váze. Abychom po porodu zajistili výživný stav 5 a více, měla by se klisna hřebit ve výživném stavu 6 a více. Tohoto stupně obezity by klisna měla dosáhnout v prvních osmi měsících březosti, protože v posledním trimestru je trávicí kapacita značně zmenšená. Hřebci Nebyl prokázán vztah mezi reprodukčním cyklem a výživným stavem hřebců. Nicméně, extrémně hubená (méně než 2) nebo extrémně tučná (více než 8) výživná kondice je nezdravá. Někteří hřebci jsou během připouštěcí sezony příliš aktivní. To má za následek značné snížení váhy. Tito hřebci by měli být před sezonou ve výživném stavu 6 až 7, aby nebyli v sezoně příliš hubení.

10 10 Sportovní a chovní koně předpokládaný výživný stav pro různé disciplíny 4 5: vytrvalost, polo, práce s dobytkem 4 6: hřebci (mimo sezonu), klusácké dostihy 5 7: klasické dostihy (plnokrevníci), hunter, parkur, plemeník 6 8: drezura, Quarter horse, Show hack 7 8: pony, březí klisna Přejato z knihy Feeding and Nutrition, The Making of a Champion, John Kohnke, 1992, strana 165, Birubi Pacific.

11 Hodnocení výživného stavu podle Carroll C.L. and Huntington P.J. (Body Condition Scoring and Weight Estimation of Horses) Tab. 1: Výživný stav koní výživný stav krk kohoutek hřbet & bedra žebra záď kostra lehce hmatatelná- žádná 3 hroty obratle 0 Velmi kosti lehce každé žebro je svalová plošinka snadno hubený hmatatelné snadno hmatatelné v místě, kde krk hmatatelné přechází v ramena 1 Hubený 2 Přiměřený 3 Dobrý 4 Tlustý kosti můžeme nahmatat tenká svalová plošinka v místě, kde krk přechází v ramena kosti překryté tukem krk plynule přechází v ramena tuk uložen podél krku kosti můžeme cítit trnový výběžek snadno hmatatelný - pokryta tenkou postranní vrstvou tuku, stále výběžky pokryty snadno hmatatelná tenkou vrstvou tuku tuk přes trnový tuk uložen přes kohoutek závislé na tvaru krk zaobluje kohoutek 5 Velmi tlustý vypouklý tuk vypouklý tuk hřbet je rovný kohoutek houbovitý mediální rýha vyplněn tukem výběžek,nemůžeme vidět žebra, ale můžeme je nahmatat vrstva tuku přes žebra tuk přes a mezi žebry hluboká mediální tukové kapsy rýha vyčnívající kořen ocasu a kyčelní kost můžeme nahmatat kyčelní kosti kyčle překryté tukem nemůžeme nahmatat kyčle nemůžeme nahmatat kyčle tukové kapsy

12 Obr. 3: Bederní obratel ventrální pohled, naznačující z boku linie jednotlivých výživných stavů (hodnocení podle Caroll C. L. a Huntington P. J.) 12

13 Hennekeho systém hodnocení výživného stavu koní Obr. 4 1 extrémně vyhublý, slabý 2 velmi hubený 3 hubený 4 mírně hubený 5 přiměřený 6 přiměřený až tlustý 7 tlustý 8 obézní, vypasený 9 extrémně vypasený

14 14 1 EXTRÉMNĚ VYHUBLÝ, SLABÝ: Zvíře je extrémně vyhublé, nemá žádnou tukovou tkáň. Kosti jsou zřetelné a výrazně vyčnívají. Mezi hýžděmi je značný prostor. Obr. 5: Obr. 6:

15 15 2 VELMI HUBENÝ: Kůň je vyhublý. Kosti jsou znatelné. Nepatrná vrstva tuku překrývá trnové výběžky. Příčné výběžky bederních obratlů jsou na omak zakulacené. Obr. 7: Obr. 8:

16 16 3 HUBENÝ: Krk, kohoutek a ramena jsou zdůrazněné. Kořen ocasu vyčnívá, ale jednotlivé obratle nejsou viditelné. Kyčelní hrboly se zdají být oblé, ale snadno rozeznatelné. Trnové výběžky lehce rozeznatelné. Slabá vrstva tuku zakrývá žebra. Žebra jsou lehce rozeznatelná. Obr. 9: Obr. 10:

17 17 4 MÍRNĚ HUBENÝ: Oblasti krku, kohoutku a ramen nejsou zjevně hubené. Kolem kořene ocasu může být hmatatelný tuk. Kyčelní hrboly nejsou rozeznatelné. Rozeznatelný nepatrný obrys žeber. Obr. 11: Obr. 12:

18 18 5 PŘIMĚŘENÝ, OPTIMÁLNÍ: Krk se plynule napojuje na tělo. Kohoutek se zdá být zaoblený přes trnové výběžky. Hřbet je rovný. Tuk kolem kořene ocasu začíná být houbovitý. Žebra nejsou viditelně rozeznatelná, ale jsou snadno nahmatatelná. Obr. 13: Obr. 14:

19 19 6 PŘIMĚŘENÝ AŽ TLUSTÝ: V oblasti krku, kohoutku a za rameny se začíná ukládat tuk. Tuk kolem kořene ocasu na omak měkký. Tuk přes žebra na omak houbovitý. Může se začít objevovat mírná mediální rýha. Znatelné ukládání tuku mezi hýžděmi. Obr. 15: Obr. 16: Obr. 17:

20 20 7 TLUSTÝ: Na krku, kohoutku a za rameny je uložen tuk. Tuk kolem kořene ocasu na omak měkký. Jednotlivá žebra mohou být nahmatána, ale již je patrné vyplnění tukem mezi žebry. Může se objevit mediální rýha. Obr. 18: Obr. 19: Obr. 20:

21 21 8 OBÉZNÍ, VYPASENÝ: Nápadné tloustnutí krku. Oblast kolem kohoutku je vyplněna tukem. Tuk kolem kořene ocasu velmi měkký. Žebra jsou obtížně hmatatelná. Mediální rýha je výrazná. Značné množství tuku je uloženo z vnitřní strany hýždí. Obr. 21: Obr. 23: Obr. 22: Obr. 24:

22 22 9 EXTRÉMNĚ VYPASENÝ: V oblasti krku, kohoutku a ramen je viditelný vypouklý tuk. Vypouklý tuk kolem kořene ocasu a tuk podél vnitřních hýždí se mohou o sebe třít. Mediální rýha je velmi zřetelná. Slabina je vyplněná tukem. Obr. 25: Obr. 26:

23 23 Z literárního přehledu je patrné, že vztahem mezi příjmem minerálních látek a hodnocením výživného stavu koní se zabývalo velmi málo autorů a bylo by vhodné tuto problematiku doplnit o další sledování. 3 Cíl Cílem bakalářské práce je posoudit kvalitu a význam jednotlivých minerálních prvků pro koně, jejich zastoupení v krmných dávkách a vliv na zdravotní a výživný stav koní. Makrominerální prvky slouží především jako stavební živiny. Stopové prvky (např. železo, měď, mangan, jod) koně využívají v enzymech, metoloenzymech a nebo v jiných typech proteinů, nezbytných pro život zvířat

24 Minerální výživa koní V následujícím textu posoudíme význam jednotlivých prvků pro koně a jejich vliv na výživný a zdravotní stav koní Vápník a fosfor Vápník a fosfor jsou DŮLEŽITÉ: prvky pro zdravé zuby a kosti. Poměr těchto dvou látek je důležitý a měl by být mezi 1,5 : 1 a 2:1 (poměr Ca : P v krmné dávce koně by neměl nikdy klesnout pod 1 : 1 a přesáhnout 3 : 1). Nerovnováha s příliš mnoho fosforem může způsobit osteodystropii, kdy kosti jsou příliš slabé a šlachy se mohou oddělit od kostí. Kromě toho jsou oba nepostradatelnými pro krevní oběh, přenos nervových vzruchů ke svalovým vláknům a pro přeměnu energie ve svalech. Denní potřeba vápníku a fosforu je spočítána pro zvířata s přísunem energie pro záchovu, podle nevyhnutelných ztrát trusem a močí a se zřetelem ke zhodnocení obou prvků organismem. Pracující koně mají zvýšenou potřebu obou prvků vzhledem k jejich vylučování potem a v důsledku vyššího přísunu krmiva také trusem. U gravidních klisen v poslední třetině březosti znatelně stoupá potřeba vápníku a fosforu, jak se mineralizuje kostra hříběte v děloze. Výrazný nárůst této potřeby se projevuje také u klisen kojících v důsledku výdeje minerálních látek mlékem. Obsah vápníku a fosforu v mléce klisny je nejvyšší během 1. měsíce laktace, načež postupně rovnoměrně klesá. Celkový nárok na příjem Ca a P v krmné dávce se proto dále nezvyšuje, navzdory většímu množství vyloučeného mléka. Už u novorozených hříbat dosahují vysoké koncentrace podle pokračujícího vývoje kostry a její vysoké mineralizace. S přibývajícím věkem se jejich relativní podíl na celkové tělesné hmotnosti snižuje v důsledku zvyšování podílu tuku. U hříbat v 1. roce života je potřeba vápníku a fosforu/kg živé hmotnosti zvlášť vysoká. Absolutní hodnoty potřeby zmíněných prvků se s věkem nijak výrazně nemění, neboť jejich klesající potřeba pro tvorbu kostry je vyvážena potřebou pro záchovu, která naopak stoupá.

25 25 Vápenatofosforečné minerální přísady pícní vápno - obsahuje vápník a fosfor kostní moučka vyrábí se z odtučněných a odolejovaných kostí, které jsou rozemleté na moučku a sterilizované; v 1 kg moučky je: g P 2 O 5 kostní šrot - sterilizovaný sušený mletý výrobek ze stejného materiálu jako kostní moučka, pro koně méně vhodný, protože není dost jemný Vápník Je velmi důležitou minerální složkou organizmu. Má vliv na správnou funkci regulačních mechanizmů. Je nepostradatelný při mnoha procesech, např. pro nervosvalový převod, činnost svalů, správný vývoj kostí, procesy srážlivosti krve, pro aktivaci některých enzymů, pro propustnost membrán. Vápník se nachází v organizmu v množství silně překračujícím význam kteréhokoliv jiného prvku. Kůň má v těle asi 7 kg vápníku z toho 99 % v kostech, zbytek se nachází v plazmě, tkáňovém moku a v měkkých tkáních. Na vápníku závisí činnost mnoha enzymů, fungování svalů, hojení ran, hormonální přenos podráždění, síla kostí, klidná vyrovnaná povaha, pravidelná činnost srdce, správné srážení krve, zdravé zuby. Vápník umožňuje přenášení nervových impulsů, je zodpovědný za kontraktilitu svalových vláken, hraje velkou roli v regulaci práce srdce, má protialergické působení. Vápník se resorbuje převážně v tenkém střevě. Resorpce probíhá jako aktivní proces a ovlivňuje ji dostatečná acidita střevního obsahu, hladina vitamínu D, obsah fosfátů, nebo oxalátů v krmivech a parathormon. Resorbovaný vápník se vylučují především výkaly a močí. Zvýšené vylučování vápníku močí je indikátorem dekalcifikace kostí. Resorbovaný vápník se také vylučuje některými živočišnými produkty např. mlékem. (KUDRNA, 1998). Vápník je obsažen v malém množství i v krvi. Jeho množství v krevním oběhu je regulováno parathormonem (zvýšení) a kalcitoninem (snížení), ale ne tak přesně, jak je tomu u jiných druhů zvířat. Při nedostatku vápníku v krvi se jeho hladina kompenzuje mobilizací rezerv uložených v kostech. Při nadměrném přísunu vápníku může jeho hladina v krvi stoupnout na několik hodin po nakrmení až na 145 mg/l. Převážná většina přebytečného vápníku je z organismu vyloučena přes ledviny močí. Potřeba vápníku stoupá při poměru Ca : P < 1 a při vyšším obsahu kyseliny šťavelové (> 2 % v sušině) a kyseliny fytinové v krmivu.(meyer a COENEN, 2003) Zásobení vápníkem lze odečíst z hladiny Ca v plazmě jen podmíněně. Extrémní nadbytek však 2 až 3 hod. po krmení vede k dočasné hyperkalcemii. Vhodnější je posouzení renální exkrece Ca s přihlédnutím k vylučování kreatinu. (MEYER a COENEN, 2003)

26 26 Vápník je v zelených krmivech nejvíce obsažen v jetelovinách, v zelené řepce, luskovinách, řepkovém listě a v trávách. Z ostatních krmiv obsahuje mnoho vápníku především rybí a masová moučka, mléko, sušené cukrovarské řízky a melasa. Podle MEYERA a COENENA, 2003 závisí zásobení vápníkem také na jeho obsahu v seně. Při obsahu 3 g a méně na kg je absolutní přísun na spodní hranici potřeby a poměr Ca/P pod 1:1. S narůstající přísadou ovsa (u koní s těžkou prací) je poměr vždy méně příznivý (užší). Proto je třeba při výběru doplňkové krmné směsi dbát zvláště na obsah Ca a P. Celkovou bilanci vápníku v organismu příliš nezlepší ani pití vody obohacené tímto prvkem (0,2 g Ca/l). Dostatečný přísun vápníku zajistí krmení senem leguminóz (jetel, vojtěška, vičenec) v množství přes 2 kg denně. Nedostatek Při širokém uplatnění mineralizovaných doplňkových krmiv by deficit Ca měl být výjimkou. Největší riziko je při výlučném odchovu na mladé, na trávu bohaté pastvě bez možnosti přikrmování. Naopak nadměrný přísun vápníku je téměř vyloučen. K prvním symptomům akutního nedostatku Ca či nadbytku P patří proměnlivé kulhání, tj. kulhání, které přechází z jedné končetiny na jinou. U pokročilé demineralizace kosti vzniká pod okosticí bolest při napětí tahem, kterou se kůň snaží zmírnit střídavým odlehčováním jedné končetiny. Při deficitu se mohou objevit např. křeče ve svalech, bolesti kloubů, zpomalení pulzu, krvácení, lekavost, poruchy chůze, zvýšená lámavost kostí, osteoporóza, osteomalacie, při nedostatku vitamínu D rachitida. V důsledku nedostatku vápníku dochází vlivem působení parathormonu nejdříve k metabolickému odvápňování kostní tkáně (endogenní zásobení organismu vápníkem). S pokračujícím deficitem vápníku přecházejí odvápňovací procesy také na funkční kostní tkáň. Částečně demineralizovaná kostra lebky (horní čelist) se následkem tlaku zubů vyboulí, takže hlava zvířete vypadá větší. Jestliže je v dietě nadměrné množství aniontů (P, Cl, S) v porovnání s kationty (Ca, Mg, K, Na), může dojít k dlouhodobému vylučování vápníku z kostí a postupně k jejich odvápňování (acidifikační účinek krmiva bohatého na anionty). Optimální poměr mezi nejdůležitějšími kationty (Na, K) a anionty (Cl) v krmné dávce (Na + K Cl) se pohybuje v rozmezí 0,2 0,3 ekvivalentu na kg sušiny krmiva. Ekvivalenty uvedených prvků jsou dány jako jejich obsah v g/kg sušiny krmiva, dělený jejich ekvivalentní hmotností (Na = 23, K =

27 27 39, Cl = 35), která v případě jednomocných prvků odpovídá jejich atomové hmotnosti. (MEYER a COENEN, 2003) Na kostech končetin jsou při nedostatku postiženy především zóny bezprostředně pod okosticí, které jsou demineralizovány a částečně nahrazovány pojivovou tkání. Na místech úponů šlach a vazů namáhaných tahem vzniká bolestivý proces, který se navenek projevuje kulháním, ztuhlostí a nejistou chůzí. Pokud nevyvážený přísun minerálních látek trvá déle, objevuje se oslabení a zánět kostí, při vážnějších potížích také natržení šlach a zlomeniny kostí. U rostoucích hříbat se nedostatek vápníku (spolu nebo bez přebytku fosforu) projevuje zvlášť nepříznivě. Kromě slábnutí, křivení a zánětů kostí končetin se objevují i změny tvaru hlavy. Nedostatek Ca (o 50 % potřeby) snížil porodní hmotnosti hříbat o 15 %. (MEYER a COENEN, 2003) Přechodné poruchy regulace hladiny vápníku v krevní plazmě (hypokalcemie) se příležitostně objevují při stresových stavech (rozrušení, transport, velká tělesná námaha) nebo při zvýšeném metabolismu vápníku (březost, laktace). Projevují se neklidem, svalovými křečemi, ataxiemi, případně tetaniemi. Nadbytek Při přebytku vápníku a současném nedostatku fosforu dochází k lámavosti kostí, rachitidě. Nadbytek Ca snižuje využití hořčíku, manganu, železa a zinku. Přebytek vápníku koně snášejí do určité míry (překročení normy 2 3 násobně) bez problémů, pokud mají dostatek ostatních minerálních prvků (hořčík, mangan, železo, zinek). Předávkování vápníkem stimuluje jeho vylučování ledvinami (riziko tvorby močových kamenů). Vápník v půdě Pro posouzení potřeby vápníku musí být stanovena hodnota ph půdy, která by měla být na písčité půdě 5-5,5, na hlinitých a jílovitých půdách 6-6,5 a na bažinaté půdě asi 4,5. Zásobení půdy vápníkem se provádí vápenatým hnojivem nebo chybí-li také hořčík, tak vápenatohořečnatým hnojivem. Kyselé půdy je třeba vápnit zpravidla každé 3-4 roky ( kg/ha), nejúčinnější je to na podzim či na počátku zimy. Na slabě kyselých půdách postačí velmi často dusík s obsahem vápníku nebo fosforečná hnojiva. (MEYER a COENEN, 2003)

28 28 Vápenaté minerální krmné přísady krmný vápenec - neměl by se používat hrubě rozemletý, jinak může poškodit sliznici střeva plavená křída - při nedostatku vápníku v krmné dávce např. při krmení senem špatné jakosti; připravuje se vymýváním mleté křídy vodou = čistý uhličitan vápenatý (99% CaCO3) lasturové mléko - u nás málo známé; jde o jemně rozemletý grit z lastur vodních živočichů, využitelnost Ca pro koně je z tohoto produktu nízká chlorid vápenatý (CaCl 2 ) - v organismu prohlubuje acidózu - fyziologicky působí kysele Fosfor Fosfor se vyskytuje v každé buňce organismu. Převážně se však nachází v kostech a zubech. Z celkového množství fosforu (cca 4 kg) připadá naprostá většina (80 %) na kostru, zbytek se nachází v měkkých tkáních a v krvi. V krvi se nachází převážně v erytrocytech. "Působí ve formě hydrogenfosforečnanů a dihydrogenfosforečnanů jako pufrační systém, který udržuje ph v rozmezí 7,35 7,45." (NEDOMA, KOUTNÍK, HRDLIČKA, 2001) Fosfor je také součástí mnoha organických sloučenin - fosfoproteidů, nukleoproteidů, fosfolipidů, ATP, ADP a dalších. Spotřeba stoupá se zvýšeným energetickým výdejem. Důležitý je dostatek vitamínu D, který ovlivňuje jeho metabolismus. (DRAŽAN, 2000) Fosfor má velkou úlohu při skladování a transportu energie. Fosfor se resorbuje zvláště v tenkém střevě. Vstřebává se jako anorganický fosfát. Přebytek iontů vápníku, hořčíku a hliníku v krmné dávce tvoří ve střevech nerozpustné a neresorbovatelné fosfáty. Je vylučován výkaly a močí, na rozdíl od vápníku závisí vylučování fosforu močí na jeho množství v krmné dávce. (KUDRNA, 1998). Příjem dostatečného množství fosforu je při běžném krmení zpravidla zajištěn. Koně na rozdíl od mnohých jiných druhů zvířat tráví i fytinfosfor, který v krmných dávkách tvořených pouze z obilovin a produktů z obilí (otruby) představuje až 75 % celkového množství fosforu. "Nejvyšší obsah fosforu mají však rybí moučky. Nejméně fosforu obsahují okopaniny. Mezi používanými fosforečnými solemi jsou nejvhodnější ortofosfáty." (SOMMER, 1982). Potřeba fosforu stoupá hlavně při nadměrném přísunu bílkovin, kdy dochází ke zvýšenému vylučování fosforu ledvinami a močí. Hladina fosforu v těle se určuje obtížně. Po nadměrném zásobení při současně adekvátním nebo nízkém přísunu Ca se plazmatické hodnoty pro anorganický fosfor zpravidla pohybují při horní hranici, při nedostatečném zásobení ve spodním pásmu normy nebo níže. Při změnách krevní hladiny je třeba přitom přihlížet také ke stáří. Extrémní nadbytek u P je v každém případě poznatelný při analýze moči. (MEYER a COENEN, 2003)

29 29 Nedostatek Projevy nedostatku jsou stavy slabosti, poruchy ve stavbě kostní hmoty (lámavost kostí), nepravidelné dýchání, únava, nervové poruchy, deprese růstu, zhoršení příjmu potravy. Se skromnější nabídkou fosforu se setkáváme na pastvách, kde převažují odkvetlé, přetrvávající porosty, nebo při jednostranném krmení slámou, hlízami a kořínky. Nadbytek Přebytek fosforu bývá způsoben například překrmováním obilnými zbytky, hlavně otrubami. Fosfor v půdě Dávka fosforu se řídí podle stupně zásobení půdy. Při obsahu 30 mg P 2 O 5 /100g půdy a více není hnojení třeba. Pro zachování dostatečného množství fosforu v půdě je potřeba asi 40 kg P/ha, na půdách chudých na fosfor je to i více. Fosfor je nejlepší aplikovat v pozdním podzimu nebo brzy zjara. (MEYER a COENEN, 2003)

30 Sodík a chlor Sodík a chlor jsou nepostradatelné k udržení osmotického tlaku v mimobuněčných tekutinách a pro metabolismus vody. Regulují poměr kyselin a zásad. Potřeba sodíku a chloru u pracujících koní je proměnlivá (kvůli vyplavování potem), a proto ji nelze zcela pokrýt běžnými krmivy. Proto musí mít koně stále k dispozici minerální krmnou přísadu v podobě lizu. Koním, kteří intenzivně pracují (hodně se potí), se do krmiva může přidávat kamenná sůl. Při volném přístupu koní k soli lze pozorovat, že zvířata ji požírají více, než by odpovídalo jejich potřebě, a že mezi jednotlivými zvířaty existují v tomto směru významné rozdíly. Při intenzivnějším pohybu potřeba obou prvků významně stoupá kvůli jejich intenzivním ztrátám potem (za hodinu se v 10 ml potu vyloučí přibližně 30 mg Na a 55 mg Cl/kg ž. hm.), a sice proporcionálně k celkové zátěži, neboť ani množství potu ani obsah elektrolytů v potu neklesá. Protože uvolnění chloridů potem je téměř dvakrát tak vysoké než u sodíku, vzniká nejdříve nedostatek tohoto prvku. Zjevný pokles obsahu Cl v plazmě, který závisí na době a výši příjmu Cl před zátěží a trvání zátěže je doprovázen paralelním nárůstem hodnoty ph krve. (MEYER a COENEN, 2003) Sodík Sodík je nejdůležitější kationt v tělesné acidobazické rovnováze. Kromě udržování správného osmotického tlaku hraje sodík rovněž úlohu v zachování správné vzrušivosti svalů a propustnosti buněčných membrán. Sodík a draslík řídí hospodaření s elektrolyty a mají vliv na acidobazickou rovnováhu organizmu, hrají roli při převodu vzruchů ze všech nervových buněk. Asi 40% celkového množství sodíku je vázáno v kostech, ale je těžko mobilizovatelný. Poměrně vysoká koncentrace sodíku je ve svalech a v játrech. Zvířata získávají sodík hlavně ve formě NaCl. (KUDRNA, 1998) Pro záchovu stačí koni denní dávka 20 mg Na/kg živé hmotnosti, která pokryje nevyhnutelné ztráty. Potřeba sodíku březích klisen a hříbat jen mírně převyšuje úroveň potřebnou pro záchovu, neboť jak nově se tvořící tkáně, tak mléko obsahují sodík i chlor jen v nepatrném množství. (MEYER a COENEN, 2003) Příjem sodíku bývá u koní často nedostatečný i pro potřeby záchovy, neboť mnoho krmiv ho obsahuje jen nepatrné množství. Obsah sodíku v zeleném krmení, stejně jako v seně nebo

31 31 v siláži, se pohybuje často pod hranicí 0,5 g/kg, někdy dokonce až 0,2 g/kg sušiny. Také obiloviny i další krmiva pocházející z obilí mají obsah sodíku velmi nízký. Větší množství sodíku obsahují jen krmná řepa a krmiva z ní pocházející, jako melasa. (MEYER a COENEN, 2003) Nedostatek Nedostatek sodíku, ale i chloru se projevuje především u jezdeckých koní, při intenzivním vylučování obou prvků potem, při ztrátě většího množství krve nebo při průjmu. Chronický nedostatek sodíku (nebo chloru) může vést ke snížené chuti k jídlu a příjmu vody, dehydrataci a tendenci lízat předměty, které jsou slané, jako zpocená výstroj nebo lidi. Jednostranný nedostatek sodíku se může objevit i u koní na pastvě. Jeho projevy jsou: olizování předmětů, případně požírání zeminy na pastvě, nechutenství, úbytek hmotnosti, suchá kůže, pokles krevní osmolarity, snížená výkonnost, či zahušťování obsahu střev. Nadbytek Nadměrný příjem sodíku se příležitostně objevuje u mladých nebo nezkušených koní po předložení dobytčího lizu nebo volné soli. Vede ke zvýšenému příjmu vody, močení, průjmu, poškození ledvin, nedostatečné činnosti trávicích žláz, pocitu únavy. Při nedostatku vody v extrémních případech až k nervovým poruchám. Sodík v půdě Obsah sodíku v půdě je relativně nízký a v rostlinách velmi kolísá. Nízký obsah sodíku mají zrniny, extrahované šroty a brambory. Vysoký obsah sodíku mají živočišné moučky, kvasnice, řepa a řepné skrojky (SOMMER, 1982) Chlor U chloru se navzdory relativně nízkým endogenním ztrátám (kolem 5 mg Cl/kg ž. hm. denně) a vyššímu stupni zhodnocení doporučuje přísun 80 mg Cl/kg ž. hm. denně. Menší množství Cl se v závislosti na složení krmné dávky může negativně projevit na acidobazické rovnováze a ovlivnit nežádoucím směrem ph krve. Zelené krmení i seno obsahují zpravidla přes 6 g Cl/kg sušiny. (MEYER a COENEN, 2003)

32 32 Nedostatek Extrémní nedostatek chloru se dá poznat podle poklesu hladiny v plazmě. Analýzy moči mohou být docela nápomocné k revizi zásobení organismu.

33 Draslík Draslík je důležitý elektrolyt potřebný na udržení acidobazické rovnováhy v buňkách a vnitřní tlak kapalin. V těle dospělého koně je zhruba 1000 g draslíku. 90 % je uloženo v intracelulárních prostorách, především ve svalové tkání. Draslík je nezbytný nejen pro regulaci osmotického tlaku buněk, ale také jako aktivátor řady enzymů podílejících se na glykolýze i na oxidativní fosforylaci. Denní potřeba draslíku pro záchovu se pohybuje kolem hodnoty 50 mg/kg ž. hm. Během březosti se nezvyšuje téměř vůbec, při laktaci a v době růstu jen mírně. K jejímu výraznému nárůstu dochází u pracujících koní, a to kvůli vylučování draslíku potem a močí. Na to je třeba dbát také v horkém počasí, kdy se koně více potí. Obsah draslíku v krmivu musí přibližně odpovídat obsahu vápníku, to znamená pohybovat se v rozmezí 4 6 g/kg sušiny krmiva. V běžných krmivech je draslík vždy přítomen. Když koně ztrácejí větší množství draslíku potem, jsou nutné dávky až 10 g/kg živé hmotnosti denně. I této hodnoty je však dosaženo ve většině krmných dávek obsahujících objemná krmiva. Jadrné krmivo obsahuje 5 10 g, kdežto objemná krmiva g/kg sušiny.(meyer a COENEN, 2003) Denní potřeba draslíku pro záchovu se pohybuje kolem hodnoty 50 mg/kg ž. hm. Během březosti se nezvyšuje téměř vůbec, při laktaci a v době růstu jen mírně. K jejímu výraznému nárůstu dochází u pracujících koní, a to kvůli vylučování draslíku potem a močí. (MEYER a COENEN, 2003) Nedostatek Primární nedostatek draslíku se projevuje sníženou chutí k žrádlu a oslabením svalu. U koní vystavených velké zátěži, kteří ztrácejí velké množství draslíku potem, může dojít až k hypokalémii. Na začátku pohybu se draslík vyplavuje ze svalových buněk do krevní plazmy (zvýšené prokrvení svalstva), takže jeho množství v plazmě zpočátku stoupne, ale současně se zvyšuje jeho vylučování ledvinami. Po skončení práce se draslík vrací z plazmy zpět do buněk a jeho hladina v krvi klesne výrazně pod normál, zejména tehdy, vznikne-li velký intracelulární draslíkový deficit, který nový draslík přiváděný po vstřebání z trávicího ústrojí nestačí pokrýt. Dočasná hypokalémie může působit negativně na činnost srdce. Také při déle trvajícím chronickém průjmu vzniká nebezpečí draslíkového deficitu, a tím poruch acidobazické rovnováhy.