Psychosociální následky týraných dětí a úloha OSPODu při jejich zvládání

Transkript

1 Jabok Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická Absolventská práce Lukáš Blaţek Psychosociální následky týraných dětí a úloha OSPODu při jejich zvládání Katedra: Sociálně pedagogická Vedoucí práce: PhDr. Vladimír Mašát

2 Prohlášení 1. Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci Psychosociální následky týraných dětí a úloha OSPODu při jejich zvládání zpracoval samostatně a výhradně s pouţitím uvedených pramenů a literatury. 2. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. 3. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím prostřednictvím Knihovny Jabok a v elektronické podobě prostřednictvím IS Jabok. V Praze dne Lukáš Blaţek Toto dílo je licencováno pod licencí Creative Commons Uveďte autora-neužívejte dílo komerčně-nezasahujte do díla 3.0 Česká republika licencí. Pro zobrazení kopie této licence, navštivte nebo pošlete dopis na adresu: Creative Commons, 171 Second Street, Suite 300, San Francisco, California, 94105, USA. 4

3 ANOTACE Tato závěrečná práce se zabývá Psychosociálními následky týraných dětí. Cílem této práce je popsat, jaké jsou psychosociální následky dětí a jaká můţe být úloha OSPODu při jejich zvládání. Text se zabývá mnoha termíny, které se vztahují k této problematice. Zmiňuje pojmy týrání, psychosociálních následků, druhy týrání, problémy týraných a zneuţívaných dětí a také obranné reakce. Tato práce Vám obecně představí základní rozdělení týrání dětí, jaké mohou být problémy těchto dětí a okrajově Vás seznámí s prací OSPODu. V praktické části jsou představeny tři skutečné kazuistiky, které zahrnují případy týraných dětí, s konkrétními psychosociálními následky a metodami postupu OSPODu v těchto případech. V posledních řádcích Vás má práce seznámí se závěry, ke kterým jsem došel. KLÍČOVÁ SLOVA Děti, týrání dětí, psychosociální následky, syndrom CAN, problémy dětí, OSPOD 5

4 SUMMARY The topic of the final thesis is the Psychosocial consequences of abused children. The goal of this thesis is describe the psychosocial consequences of children and the role of OSPOD dealing with them. The text deals with many terms that relate to this topic. It mentions terms maltreatment, psychosocial consequences, kinds of maltreatment, problems of abused children, and defensive reactions. This work will generally introduce the basic division of child maltreatment, what may be problems of these children and marginally describe you the role of OSPOD. In the practical part there are presented three real case studies, include cases of child maltreatment, with specific psychosocial consequences and methods of OSPOD procedure in these cases. At the last lines of my work I present you my conclusions, I have reached. Key words Childs, childs maltreatment, psychosocial consequences, syndrome CAN, problems of children, OSPOD 6

5 PODĚKOVÁNÍ Mé poděkování patří především PhDr. Vladimíru Mašátovi za odborné vedení práce a za všechny věcné připomínky, cenné rady, zkušenosti a vstřícný přístup. Dále chci poděkovat svým rodičům za podporu a trpělivost, kterou se mnou měli při psaní této práce i po celou dobu studia. 7

6 OBSAH Úvod Syndrom CAN Prevence syndromu CAN Druhy týrání Tělesné týrání Psychické a emocionální týrání dětí Zanedbávání Sexuální zneuţívání Komerční sexualizované zneuţívání dětí Obchodování s dětmi Tipy obchodu s dětmi Dětská prostituce Dětská pornografie Boj proti obchodu s dětmi Zvláštní formy týrání dětí Münchhausenův syndrom Rituální zneuţívání Syndrom zavrţeného rodiče Psychosociální problémy týraných dětí PSTD (posttraumatická stresová porucha) Citová deprivace Sociální a kognitivní problémy Obranné reakce Druhy obranných reakcí Úloha OSPODu Kazuistiky Kazuistika č Kazuistika č Kazuistika č Závěr Zdroje Iternetové zdroje

7 ÚVOD Téměř kaţdý člověk v dnešní době ví, ţe týrání dětí je trestnou činností páchanou na dětech. Předmětem útoku jsou děti, to znamená bezbranné osoby. Děti, hlavně ty menší, jsou odkázány na rodinu a na její pomoc. V případě jakéhokoli problému má také rodina zajišťovat příjemné prostředí, kde se dítě můţe cítit bezpečně a kde je také vychováno. O to je celá situace ještě horší, jelikoţ v naprosté většině se případy týrání dětí vyskytují právě v rodinném kruhu a za zavřenými dveřmi. To znamená, ţe agresoři velmi často bývají osoby, které jsou dítěti velmi blízké a mnohdy i nejbliţší členové rodiny, např. matka nebo otec (některé studie ukazují, ţe aţ 80% násilníků jsou biologičtí rodiče, převáţně otcové). 1 Absolventskou práci o týrání dětí jsem si vybral proto, jelikoţ mě toto téma velice zajímá. S tématem týrání dětí jsem se poprvé setkal na praxi, kterou jsem vykonával na OSPODu MČ Praha 12. Právě na této praxi jsem o tématu získal opravdu mnoho informací a také jsem si poprvé uvědomil, ţe jsou problémy, jako je násilí na dětech potřeba řešit. Tato cenná zkušenost mi otevřela oči a uvědomil jsem si, ţe to, co se kaţdý den dozvídáme z médií, jako je televize nebo internet, je něco úplně jiného, neţ kdyţ se člověk dostane přímo do kontaktu s tímto váţným problémem, více méně osobně. Jak jsem se jiţ zmínil výše, má práce se bude týkat týrání dětí, konkrétně zní: Psychosociální následky dětí a úloha OSPODu při jejich zvládání. Otázku zaměřenou na psychosociální oblasti jsem si vybral záměrně, jelikoţ se domnívám, ţe právě týrání musí psychosociální stránku dítěte neuvěřitelně negativně ovlivňovat, ať uţ se jedná o týrání jakýmkoli způsobem. Dále mě velmi zajímá, jaké následky si mohou děti, které něco takového proţijí nést, jak se s tím mohou vyrovnat a zda to je vůbec moţné. Svou práci budu řadit jen do tří hlavních kapitol. První nese název Syndrom CAN a budu se s v ní hlavně zabývat tímto termínem. Pokusím se tento termín vysvětlit a uvedu jeho definici. V další části první kapitoly bych se chtěl ještě zabývat prevencí tohoto syndromu. V následující kapitole se zaměřím na různé druhy týrání dětí, uvedu jejich základní rozdělení, nastíním co si pod jednotlivými druhy představit a zmíním 1 TESAŘOVÁ, Veronika. Dítě se syndromem CAN a možnosti jeho právní ochrany (v kontextu sanace rodiny). Fillosofická fakulta, Diplomová práce. Univerzita karlova v praze. Vedoucí práce PhDr. Pavla Kodymová, Ph.D. s. 5 9

8 některé typické příklady psychosociálních následků, které tyto konkrétní druhy týrání nesou. Tuto kapitolu jsem zařadil do své práce proto, jelikoţ z mého pohledu je velice důleţité, a pro mou práci zcela klíčové, si plně uvědomit a rozvinout tento problém. Třetí kapitola nese název Psychosociální následky týraných dětí. Budu se zajímat o problémy spojené s týráním a jaké psychosociální následky si mohou děti, které se staly oběťmi činů, které jsou kvalifikovány jako týrání či zneuţívání nést. Pokusím se zde zodpovědět otázky, co takové děti můţe trápit a zda se s tím mohou nějak vyrovnat, potaţmo popíši obranné reakce dětí. Jak jsem jiţ napsal, násilí na dětech není jen ojedinělý problém a dalším cílem mé práce je také pokusit se informovat o tomto problému. 10

9 1. SYNDROM CAN Tímto termínem se rozumí syndrom týraného, zneuţívaného a zanedbávaného dítěte, obecně označovaný v literatuře jako Child Abuse and Neglect (odtud zkratka CAN). Pokud bychom trvali na českém ekvivalentu či názvu, můţeme tento syndrom nazvat TZZ = Týrání, Zanedbávání, Zneuţití 2, chci ale upozornit, ţe se tento český termín pouţívá jen velmi zřídka. Definic syndromu CAN je opravdu mnoho, já si myslím, ţe vzhledem k tématu mé práce je nejlepší z definic následující: Jde o nenáhodný děj, situaci (dospělý si je obvykle vědom, co činí, akce proti dítěti se neděje v afektu, vzplanutím, ale plánovaně, chtěně, cíleně), která je v dané společnosti nepřijatelný či odmítaný (k tomu již viz výše), je preventabilní (lze mu předcházet), jedná se buď o akci (útok, násilí vůči dítěti) zpravidla opakovanou, charakteru tělesného týrání a/nebo týrání duševního a/nebo sexuálního zneužívání dítěte, a/nebo naopak ne-reakce (tedy zanedbávání, nepečování o dítě, případně je to duševní deprivace), a toto chování dospělého poškozuje tělesný, duševní a sociální status. 3 Toto můţeme brát jako závaznou definici tohoto syndromu pro mou práci. Syndrom zneuţívaného a zanedbávaného dítěte byl poprvé popsán na III. evropské konferenci pro prevenci týrání dětí, která se konala v Praze roku Na této konferenci byl tento syndrom poprvé konkrétně pojmenován a byly vymezeny oblasti, které se syndromem CAN rozumí, jelikoţ do tohoto termínu nepatří jen např. fyzické anebo sexuální násilí, i kdyţ to bylo z počátku jeho hlavní významová náplň, zejména kdyţ se tento termín formoval. Ale nyní se do něj řadí např. i psychické násilí, respektive týrání, jako jsou třeba nadávky, poniţování nebo vyhroţování atd. (tedy útoky verbální formou). Dítě, které trpí syndromem CAN, nemusí být vţdy úplně snadné rozpoznat. Odborná literatura říká, ţe: Odhalení týraného, nebo zneužívaného dítěte nezáleží v první řadě na faktech, ale více na pocitech a intuici. Častokrát neumíme říci proč, ale 2 SLANÝ, Jaroslav. Syndrom CAN: (syndrom týraného dítěte). Vyd. 1. V Ostravě: Ostravská univerzita, Zdravotně sociální fakulta, ISBN s SLANÝ, Jaroslav. Syndrom CAN: (syndrom týraného dítěte). Vyd. 1. V Ostravě: Ostravská univerzita, Zdravotně sociální fakulta, ISBN s LUDOVÁ, Ilona. Týrání dětí jako trestný čin. Právnická fakulta, Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce JUDr. Jaroslavu Fenykovi, Ph.D. CSc. 6 11

10 dítě, u kterého později odhalíme CAN - syndrom, nám připadá zvláštní i podivné zejména pokud máme možnost být s ním častěji. Může se nám tak jevit od začátku, poznáme ho (když k nám začalo chodit do třídy, na kroužek), nebo může nastat změna, a to najednou (např. po prázdninách) anebo postupně. 5 Ale i přesto tu mohou být jasné ukazatelé, které tyto děti velmi často vykazují. Obecně můţeme tvrdit, ţe děti se syndromem CAN mívají často problémy v emočních oblastech. Mnohdy je nacházíme jakoby na dvou pólech buď bývají hodně introvertní, tedy staţené do sebe, nebo mohou být úplně na druhé straně. Tím je myšlená naopak nepřiměřená agresivita, v tomto případě je důleţité pomoci jim zvládat vlastní agresi. Ţel se často stává, ţe právě tyto symptomy bývají velmi často v praxi přehlíţené. 6 Toto je ovšem jen všeobecná charakteristika. V dalších částech se ještě zaměřím na konkrétní typy týrání i zanedbávání a pokusím se přesněji popsat symptomy, jimiţ takto postiţené děti trpí. Mnohdy můţe být docela těţké rozhodnout, o jaký druh týrání právě jde, většinou totiţ bývá kombinované. Obvykle je kaţdé sexuálně zneuţívané dítě současně fyzicky i psychicky týrané, kaţdé fyzicky týrané dítě můţe být současně týrané psychicky a konečně, kaţdé psychicky týrané dítě je často zanedbávané. Proto se budou symptomy zanedbávaných dětí vyskytovat i u dětí psychicky týraných a podobně. Jeden znak ne vţdy znamená, ţe dítě se stalo obětí násilí (např. deprese nebo regresivní chování), avšak při výskytu více neţ jednoho zjevného znaky (např. vytrhané vlasy) je třeba dítěti věnovat specifickou pozornost a uvaţovat i o moţnosti, ţe dítě je týrané popř. zneuţívané. 7 Zejména díky provázanosti typů týrání a symptomů, je těţké aţ téměř nemoţné s přesností určit o jaký druh týrání se právě jedná. 1.1 PREVENCE SYNDROMU CAN Kdyţ zvaţujeme nějaké onemocnění, případně poruchu, je ten nejetičtější přístup začít jeho prevencí, tj. úvahami nad předcházením daného neduhu. To platí i v případě CAN. Prevenci tedy dělíme na primární, sekundární a terciární. Slaný uvádí, ţe v případě syndromu CAN přicházejí v úvahu především první dvě. 5 PEŠOVÁ, Ilona a Miroslav ŠAMALÍK. Poradenská psychologie pro děti a mládež. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 150 s. Psyché (Grada). ISBN s PEŠOVÁ, Ilona a Miroslav ŠAMALÍK. Poradenská psychologie pro děti a mládež. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 150 s. Psyché (Grada). ISBN s PEŠOVÁ, Ilona a Miroslav ŠAMALÍK. Poradenská psychologie pro děti a mládež. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 150 s. Psyché (Grada). ISBN s

11 Primární prevence Především jde o vytvoření takového klimatu, aby k syndromu CAN vůbec nemuselo docházet. Jednak pozitivním působením a prací na osvětě, zaměřené na podporu rodin, rodinného ţivota, rodičovských postojů a rolí. Důleţitá je také výchova, to co dítě vidí doma, jak se chovají jeho vlastní rodiče, dále také škola, postoje veřejnosti a klima ve společnosti. U většiny nemocí, závislostí nebo jiných poruch či dysfunkcí je tím nejzákladnějším přístupem prevence. Stejně tomu je i u syndromu CAN. Z teoretických i praktických důvodů dělíme prevenci tohoto syndromu na primární, sekundární a jako poslední dělení prevence se označuje jako terciární. 8 Primární prevenci můţeme označit jako takovou, která se snaţí zabránit, aby tento syndrom vůbec vznikl. Je tedy nejdůleţitější. Primární prevenci můţeme provádět osvětou zaměřenou především na rodinu. Konkrétně mám na mysli výchovu, podporu rodičovských rolí, postojů atd. Právě toto hraje pro dítě důleţitou roli, jelikoţ od rodičů přejímá jisté postoje, názory a vzorce chování. Patří sem i sexuální výchova spojená k prevenci nechtěného těhotenství. Primární prevence je prostě prevence, která klade důraz na bezproblémovou rodinu a informovanost dětí. Toto je tzv. pozitivní primární prevence. Negativní primární prevence se skládá ze zvýšené informovanosti o syndromu CAN, tu můţeme zajistit třeba prezentací některých případů. 9 Sekundární prevence Nastupuje aţ kdyţ se stalo a musí být šitá na míru dané situaci, nelze vydávat pouze obecná doporučení. Součástí primární prevence by měla být také kvalitní a profesionální práce sociálních pracovníků, není to však nic jednoduchého. O sekundární prevenci mluvíme, kdyţ selţe ta primární. V sekundární prevenci musíme postupovat velmi opatrně, jelikoţ dítě uţ můţe být týrané. V této prevenci se zaměřujeme mimo jiné i na vyhledávání týraných nebo rizikových dětí. Tato prevence má být určena přesně pro to jedno konkrétní dítě, proto zde nemohu uvést nějaké plošné poţadavky jak v ní postupovat. Mohu jen uvést, ţe je důleţité mít na paměti, ţe 8 SLANÝ, Jaroslav. Syndrom CAN: (syndrom týraného dítěte). Vyd. 1. V Ostravě: Ostravská univerzita, Zdravotně sociální fakulta, ISBN s SLANÝ, Jaroslav. Syndrom CAN: (syndrom týraného dítěte). Vyd. 1. V Ostravě: Ostravská univerzita, Zdravotně sociální fakulta, ISBN s

12 s dítětem nelze volně manipulovat. Tím myslím třeba umístění dítěte do ústavní výchovy tzv. na zkoušku. 10 Terciární prevence je taková, kdy víme, ţe k týrání uţ došlo a my se snaţíme dalšímu takovému zacházení zabránit. Dítě jiţ nesmí být dále týráno a zneuţíváno a smyslem této prevence je vytvořit opatření, aby k tomu jiţ nedocházelo SLANÝ, Jaroslav. Syndrom CAN: (syndrom týraného dítěte). Vyd. 1. V Ostravě: Ostravská univerzita, Zdravotně sociální fakulta, ISBN s GOŠOVÁ, Věra. Syndrom CAN [online] [cit ]. Dostupné z: enc.c3.ad 14

13 2. DRUHY TÝRÁNÍ V této kapitole se budu snaţit rozlišit určité druhy týrání a jejich charakteristické znaky na dětech. Jak jsem jiţ uvedl výše, druhů týrání dětí je mnoho a všechny souvisí se syndromem CAN. Rozlišují se především dva hlavní druhy týrání, pasivní týrání a aktivní týrání. Tyto formy se ale nejčastěji rozlišují u fyzického týrání, tím ovšem nechci říci, ţe např. u psychického nebo sexuální násilí na dětech neprojevují, jen nejsou do takové míry rozpoznatelné jako u fyzického týrání. Rozdíl mezi těmito dvěma formami je ten, ţe aktivní týrání zahrnuje všechny akty násilí na dítěti. Patří sem záměrné opomenutí v péči o dítě, které vyúsťuje v jeho poranění nebo někdy dokonce i smrt. Zatímco pasivní týrání je nedostatečné uspokojování alespoň nejdůleţitějších potřeb dítěte, a to i v návaznosti na psychické a sociální potřeby. Můţe jít o úmyslné, ale i neúmyslné nepečování při závaţných psychických poruchách či značné nezralosti rodičů, nebo opomenutí v péči o dítě či nepochopení rodičovské role. 12 Nyní zde popíši druhy týrání a jejich moţné dopady na dítě. 2.1 TĚLESNÉ TÝRÁNÍ Definice tělesného trestu naplňuje podstatu tělesného týrání, jelikoţ říká, ţe: Tělesným trestním týráním, dochází-li k potrestání za pomoci předmětu, je-li bytí směřováno na citlivá místa na těle (plošky, hlava, břicho, genitálie, atd.), nebo také tehdy, zůstávají-li na těle po těchto útocích viditelné stopy. 13 Tělesné týrání často doprovází i týrání psychické, takţe bití dětí je mnohokrát doprovázeno nadávkami. Tato kombinace psychiku dětí velmi vysoce traumatizuje. Různé země se k tomuto druhu týrání stavějí rozdílně. U české populace obecně platí, ţe je poměrně benevolentní, nicméně není jednoduché stanovit hranici mezi tělesným trestem a týráním. Tělesné tresty mohou být někdy výsledkem toho, ţe rodiče jsou 12 DUNOVSKÝ, Jiří, Zdeněk DYTRYCH a Zdeněk MATE JČEK. Týrané, zneužíváne a zanedbávané dítě. Vyd. 1. Praha: Grada Pub., 1995, 245 p. Psyché (Grada). ISBN s VANÍČKOVÁ, Eva. Tělesné tresty dětí: definice - popis - následky [online] Vyd [cit ]. ISBN s

14 bezradní a své dítě takříkajíc nezvládají. Někteří z rodičů povaţují fyzické tresty za zcela normální zvláště tehdy, pokud byli sami v dětství biti. 14 Jak jsem jiţ výše uvedl, tělesné týrání se hlavně rozlišuje na dvě formy a to na aktivní a pasivní. Pokud se jedná o aktivní formu, dítě má většinou zjevná poranění, jako jsou spáleniny např. od cigaret, trţné rány nebo jiná poranění kůţe jako jsou modřiny. Dítě ovšem můţe mít i poranění, která nejsou na první pohled lehce odhalitelná. To můţe být třeba poškození vnitřních orgánů a tkání. Jestliţe se jedná o pasivní formu týrání, znamená to hlavně, ţe děti jsou nedostatečně ţiveny, nemají dostatečnou lékařskou péči, takţe jsou pohublé nebo dokonce podvyţivené atd. Ať se jiţ jedná o aktivní nebo pasivní týrání, dítě trpí většinou těmito psychosociálními projevy: poranění nebo popáleniny nevysvětlitelného původu a jejich opakovatelný výskyt, nechuť hovořit o poraněních, modřiny po celém těle, vytrhané vlasy, uhýbání při pohlazení, podvýţiva, podváha, neošetřená zranění, letargie, apatie a malá sebeúcta PSYCHICKÉ A EMOCIONÁLNÍ TÝRÁNÍ DĚTÍ Psychické týrání mívá především formu verbálních útoků zaměřené hlavně na sebevědomí dítěte, nejen jeho opakované poniţování, ale také třeba i odmítání, zakazování oblíbených činností, zakazování kamarádů atd. Do této kategorie také patří vystavování domácím konfliktům, jako jsou třeba časté hádky rodičů nebo domácí násilí. Stejně jako týrání tělesné, tak i psychické můţe mít dvě sloţky, pasivní a aktivní. Aktivní je takové, kdyţ se nepříznivá činnost děje dítěti, jako příklad mohu uvést právě nadávky, a sloţku pasivní, která spočívá v absenci něčeho, co by správně mělo dítě mít, jako je pochvala, povzbuzení. Psychické týrání je nejrozšířenějším druhem týrání vůbec, je však bohuţel zároveň nejhůře rozpoznatelným. Je také pravdou, ţe psychické a emocionální týrání často provází další kategorie např. sexuální zneuţívání. Jen ve 14 TVARAGOVÁ, Barbora. Psychosociální důsledky týrání dětí. Fakulta humanitních studií, Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Vedoucí práce Mgr. Halka Prášilová, Ph.D. s PEŠOVÁ, Ilona a Miroslav ŠAMALÍK. Poradenská psychologie pro děti a mládež. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 150 s. Psyché (Grada). ISBN s

15 CAN. 16 Obsáhlou skupinu tvoří psychické týrání v souvislosti s předrozvodovou, velmi málo případech tato kategorie nebyla provázána s dalšími formami syndromu rozvodovou a porozvodovou situací rodičů, kdy bývá dítě vystaveno dlouhodobé a nepřiměřené zátěţi vzniklé v souvislosti s rozvodem jeho rodičů. Na první pohled by se mohlo zdát, ţe rozvod s emocionálním týráním dítěti nemá nic společného. Je sice moţné, ţe rodiče děti neterorizují úmyslně, ale rozvod rodičů pro dítě můţe způsobovat obrovskou psychickou bolest a další psychické problémy. A to je především náplní této kapitoly. Pro objasnění zde uvedu citaci: Dítěti rozvod přináší utrpení. Nejen proto, že se musí vzdát společného života s oběma rodiči, ale také proto, že je zpochybněn jeho samotný původ. Každý reaguje po svém, některým dětem se naštěstí postupem času podaří nostalgii překonat, jiné ji transformují v odmítnutí, nebo dokonce v popření rozvodu. 17 Někdo se také můţe domnívat, ţe rozvod můţe být dobrým řešením, pokud manţelství nevychází, na to nám téţ odpovídá literatura: Přestože je pro dítě těžké vyrovnat se rozvodem, mohli bychom doufat, alespoň v jednu jeho výhodu, totiž, že se dítěti uleví od tíživých hádek a že pro něj skončí zhoubný rodinný život, který muselo snášet. Ve skutečnosti to však není tak jednoduché-dětem se zřídka kdy po rozvodu uleví. 18 Navíc rozvod můţe být pro dítě o to náročnější, pokud se vyskytují zejména tyto problémy: zatahování dítěte do rozporů mezi rodiči, zneuţívání dítěte jako svědka, získávání dítěte na svou stranu, negativní ovlivňování dítěte proti rodiči, bránění ve styku dítěte s druhým rodičem, atd. 19 Nechci ovšem, aby to bylo chápáno tak, ţe je pro dítě dobré za kaţdou cenu setrvávat v nefunkčním manţelství. I kdyţ je otázka v tomto směru poměrně komplikovaná, někdy je rozvod tím nejlepším řešením, moţná by se dalo říci menším zlem. Z některých výzkumů je totiţ zřejmé, ţe děti z rozvedených rodin, kde nepřetrvával otevřený konflikt, nemusejí mít takové problémy, jako děti z úplných konfliktních rodin. Ty mají špatné školní výsledky, chlapci bývají agresivnější a dívky naproti tomu mývají sklon k depresím nebo 16 DUNOVSKÝ, Jiří, Zdeněk DYTRYCH a Zdeněk MATE JČEK. Týrané, zneužíváne a zanedbávané dítě. Vyd. 1. Praha: Grada Pub., 1995, 245 p. Psyché (Grada). ISBN s BERGER, Maurice a Isabelle GRAVILLON. Když se rodiče rozvádějí: jak pochopit cítění dítěte a jak mu pomoci. Vyd. 1. ISBN s BERGER, Maurice a Isabelle GRAVILLON. Když se rodiče rozvádějí: jak pochopit cítění dítěte a jak mu pomoci. Vyd. 1. ISBN s Syndrom CAN [online] [cit ]. Dostupné z: 17

16 úzkostem. Můţeme se také dočíst, ţe děti, které ţijí v dlouho trvajících konfliktech svých rodičů, vykazují nejzávaţnější a hůře řešitelné problémy. 20 Dítě si často můţe myslet, ţe za rozvod rodičů můţe ono samo a má pocity viny, a také si můţe myslet, ţe se rodiče rozvádí, kvůli tomu, ţe bylo zlobivé a tímto bylo potrestáno. Tyto pocity viny jsou pro děti velmi nebezpečné, nejenţe dítě zatěţují, ale také mu mohou dát iluzorní nápravnou moc, kterou samozřejmě v ţádném případě nemá. 21 Typické psychosociální rysy pro tuto kategorie jsou: emocionální opoţdění ve vývoji, neúměrně silné reakce na svoje chyby, neurotické projevy, obavy z nových situací, nejistoty ve vztazích, obviňování se, drogy, lhaní, sebeubliţování si aţ sebevraţedné pokusy ZANEDBÁVÁNÍ Zanedbávání v podstatě znamená nedostatek péče o dítě, které způsobuje závaţné ohroţení dítěte a můţe způsobit pro dítě i váţné nebezpečí. Zanedbávání dítěte je mnoho způsobů. Já budu rozlišovat čtyři hlavní typy, a to zanedbávání tělesné, citové, zanedbání týkající se vzdělání a poslední je zanedbání zdravotní. Tělesné zanedbávání spočívá v selhání v zabezpečených základních tělesných potřebách dítěte (např. výţiva, ošacení, zdravotní péče, atd.). Zatímco citové zanedbávání především selhává v zabezpečení citových potřeb dítěte, jedná se oblasti lásky a smyslu příslušnosti. Další způsob zanedbávání můţeme nazvat zanedbávání vzdělání, to se vyznačuje tak, ţe je pochybení v okruhu vzdělání dítěte. V tomto směru se nejedná jen o školní docházku, ale také o dětskou práci v domácnosti anebo i mimo domov. Krajním případem můţe být úplná izolace od lidské společnosti. Zanedbání v oblasti zdravotní péče vyznačuje v případech, kdy dítě potřebuje nutnou zdravotní péči (např. nějaký úraz) nebo jsou opomínány preventivní prohlídky a taktéţ nedostatečný dohled přiměřený věku dítěte, 20 BERGER, Maurice a Isabelle GRAVILLON. Když se rodiče rozvádějí: jak pochopit cítění dítěte a jak mu pomoci. Vyd. 1. ISBN s BERGER, Maurice a Isabelle GRAVILLON. Když se rodiče rozvádějí: jak pochopit cítění dítěte a jak mu pomoci. Vyd. 1. ISBN s PEŠOVÁ, Ilona a Miroslav ŠAMALÍK. Poradenská psychologie pro děti a mládež. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 150 s. Psyché (Grada). ISBN s

17 který se projevuje třeba zvýšeným počtem úrazů dítěte, kterým je moţné jednoduše zabránit. 23 Zanedbání péče většinou zpozorují sousedé v místě bydliště, ale uţitečné informace můţeme taktéţ zjistit od pedagogů, kteří si mohou všimnout charakteristických projevů u dítěte. Pro posuzování stupně zanedbávání můţe vzcházet ze dvou kategorií. První je těţké zanedbávání a vyznačuje se přítomností dětí v situacích, které bezprostředně ohroţují jejich zdraví nebo ţivot. Druhá kategorie je všeobecné zanedbávání odpovídajícího jídlo, ošacení nebo jiţ zmíněná zdravotní péče. 24 Ještě můţeme rozlišit tzv. vnější a vnitřní podmínky potencionálního zanedbávání dětí. Vnější podmínky jsou: ţivot dítěte v zařízeních kolektivní výchovy nízká ekonomická úroveň rodiny alkoholismu nebo jiná závislost v rodině úmrtí matky a osiření dítěte, kdy dochází k ohroţení dítěte nedostatkem určitých vývojových podnětů náročná povolání rodičů Vnitřní faktory rozumíme především psychiku a celkovou osobnost primárních vychovatelů dítěte. Jejich konkrétní výčet je takový: citovou nezralost a povahovou nevyspělost matky, otce nebo obou, která souvisí s jejich mladistvým věkem duševní poruchy nebo nemoci rodičů váţné smyslové poruchy nebo pohybový handicap Typické psychosociální znaky tohoto druhu týrání jsou: poruchy řeči a příjmy potravy, únava a ospalost dítěte mimo běţnou denní dobu, neurotické návky s asociálním a destruktivním chováním, nedostatečná osobní hygiena, poruchy růstu, vývoje, retardace a nerovnoměrný psychomotorický vývoj dítěte, 25 atd. 23 ŠPECIÁNOVÁ, Šárka. Ochrana týraného a zneužívaného dítěte. Praha: Linde, 2003, 156 s. ISBN s ŠPECIÁNOVÁ, Šárka. Ochrana týraného a zneužívaného dítěte. Praha: Linde, 2003, 156 s. ISBN s ŠPECIÁNOVÁ, Šárka. Ochrana týraného a zneužívaného dítěte. Praha: Linde, 2003, 156 s. ISBN s

18 2.4 SEXUÁLNÍ ZNEUŢÍVÁNÍ Sexuální zneuţívání dětí se samozřejmě řadí do syndromu CAN, ale také je pro něj velmi často typický termín, který se označuje jako Child Sexual Abuse (CSA). Předpokladem pro pochopení sexuálního zneuţívání dětí, je podle mne podstatné definovat si syndrom CSA, o kterém jsem se v této práci ještě nezmínil. Definici tohoto syndromu typického pro zneuţívání dětí se sexuálním podtextem je opravdu mnoho. Mě osobně se líbí ta, která byla citována na Radě Evropy z června takto: Nepatřičné vystavení dítěte sexuálnímu kontaktu, činnosti či chování. Zahrnuje jakékoliv sexuální dotýkání, styk či vykořisťování kýmkoliv, komu bylo dítě svěřeno do péče, anebo kýmkoliv, kdo se s dítětem dostane do nějakého styku. Takovou osobou může být rodič, příbuzný, přítel, odborný či dobrovolný pracovník či cizí osoba. 27 Na následky CSA nelze vytvořit nějaký jednotný model, ostatně jako u jiných projevů spojených s týráním dětí. Někdy se dělí na krátkodobé následky (bolest, smutek, lítost, pláč, vztek, úzkost, atd.) a dlouhodobé následky (obranné reakce, somatické stesky, sníţení sebehodnocení, negativní sebepojetí, atd.) Sexuální zneuţívání dětí je, ţel, v současné době jeden z nejrozšířenějších trestných činů páchaných na dětech. Někdy se dokonce uvádí, ţe je tím nejhorším, jelikoţ zasahuje do intimity dítěte a tím můţe být narušen jeho přirozený a sexuální vývoj. Násilníci často zneuţívají svoji moc nerespektováním soukromí, postavení, a pokud se jedná o rodiče a intrafamiliární zneuţití tak i emocionální vztah svého potomka a to způsobuje i citové strádání. Toto zneuţívání zahrnuje jakékoliv pohlavní dotýkání nebo styk s kýmkoli, komu bylo dítě svěřeno do péče. Agresor můţe být jak součástí rodiny např. otec nebo strýc, tak i pro dítě úplně cizí osoba. Nejčastěji je však sexuální zneuţívání dětí v oblasti rodiny tzv. incestu. Nejčastější formou incestu je styk otce s dcerou. Někdy se uvádí, ţe 10 aţ 14% všech osob mladších 18 let má nějakou zkušenost s incestním nebo tzv. pseudoincestním (nevlastní člen rodiny) vztahem, nejméně často to bývá matka se svým synem. 28 Rodiny, kde dochází k incestům, mají velmi často některé z těchto charakteristik: generační hranice jsou setřené, rodina je 26 HANUŠOVÁ, Jaroslava. Sexuální zneužívání. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006, 36 s. ISBN s HANUŠOVÁ, Jaroslava. Sexuální zneužívání. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006, 36 s. ISBN s VANÍČKOVÁ, Eva. Sexuální násilí na dětech: výskyt, podoby, diagnostika, terapie, prevence. Vyd. 1. Praha: Portál, 1999, 118 s. ISBN s.11 20

19 izolována, afektivní proţívání je utlumeno, členové rodiny mají problémy v kategoriích společenství, atd. Toto můţe platit i pro rodiny, kde je nějaký člen (nejčastěji otec) závislý na alkoholu. 29 Tento čin můţeme dělit do dvou skupin. A to na sexuální zneuţívání bez tělesného kontaktu (tzv. bezdotykové) v první skupině. V tomto případě se můţe jednat např. o exhibicionismus, poplácáváním po zadku, tisknutí k sobě, pokud toto chování dospělého má sexuální podtext, obscénní telefonické hovory, přinucení dítěte k obnaţení a fotografování, k prohlíţení časopisů s pornografií atd. A v druhé skupině se jedná o tělesný kontakt (tzv. dotykové). 30 Kontaktní sexuální zneuţívání je takové, kde dochází k dráţdění prsou nebo pohlavních orgánů, přinucení ke klasickému, orálnímu anebo análnímu styku apod. Pro sexuální zneuţívání také platí, ţe pokud se dítě cítí v důsledku nějakého sexuálního chování nebo chování, které má sexuální podtext, nepříjemně, pak jde o sexuální zneuţívání. V této souvislosti je třeba připomenout, ţe sexuálním zneuţitím můţe také být i to: kdyţ dítě někdo potajmu sleduje nebo otevřeně pozoruje při svlékání, oblékání, při koupeli, při pouţívání záchodu nebo při nějaké jiné aktivitě, která se normálně dělá jen v soukromí; kdyţ po dítěti někdo chce, aby ho dítě pozorovalo při svlékání, oblékání, při koupeli, při pouţívání záchodu nebo při nějaké jiné aktivitě, která se normálně dělá jen v soukromí; kdyţ dospělá osoba dítě lechtá, laská, objímá nebo si s ním hraje způsobem, který je dítěti nepříjemný; kdyţ muţ hru nebo jakoukoli činnost s dítětem nepřeruší, kdyţ se u něho dostaví erekce; kdyţ dospělá osoba pouţívá obscénní, oplzlé výrazy a nutí dítě je opakovat; kdyţ dospělá osoba dítěti popisuje podrobnosti ze svého sexuálního ţivota nebo vyzvídá podrobnosti o sexuálním ţivotě jeho rodičů anebo jeho samého MALÁ, Eva, Jiří RABOCH a Zdeněk SOVÁK. Sexuálně zneužívané děti. 1. vyd. Praha: Psychiatrické centrum, 1995, 128 s. ISBN s ŠPECIÁNOVÁ, Šárka. Ochrana týraného a zneužívaného dítěte. Praha: Linde, 2003, 156 s. ISBN s VANÍČKOVÁ, Eva. Sexuální násilí na dětech: výskyt, podoby, diagnostika, terapie, prevence. Vyd. 1. Praha: Portál, 1999, 118 s. ISBN s 41 21

20 V této problematice bych chtěl ještě zmínit funkci sexuální výchovy, která má dle mého názoru obrovský vliv v aspektu tohoto konkrétního násilí na dětech. Uvádí se, ţe na tom, jaký přístup má oběť zneuţití (v našem případ tedy dítě) ke své situaci, má do jisté míry vliv právě jeho sexuální výchova. Sexuální výchova hraje roli v primární, sekundární a terciární prevenci. A právě v terciární prevenci jiţ zneuţívaného dítěte, mohou správné informace zabránit opakování násilí a prohlubování poškozování dětí. 32 Ještě se chci zmínit o tom, ţe někteří autoři do této problematiky řadí také Komerční sexualizované zneuţívaní dětí (KSZD). Já se o něm v této podkapitole zmiňovat nebudu, ale místo toho mu ve své práci raději věnuji samostatnou kapitolu. Rád bych upozornil, ţe mezi pohlavním nebo také sexuálním zneuţitím dítěte a představou komerčního sexuálního zneuţívání dítěte můţeme najít rozdíly. Závěry Delaneyové lze shrnout tak, ţe sexuální zneuţití dítěte je typické bezmocí dítěte, zatajováním proţitého, studem a ztrátou kontroly. Pro komerčně sexuálně zneuţívané děti platí téměř pravý opak. Se svým chováním se netají, situaci mají alespoň ze subjektivního hlediska pod kontrolou, často se projevují silně emočně a sexuální sluţby, které poskytují za úplatu, označují jako "dobrou zkušenost" či "dobrou brigádu". Především se v očích vrstevníků zvyšuje jejich sociální status, protoţe tyto děti si často prostřednictvím dospělých klientů vydělávají větší mnoţství peněz, a ty pak investují zpátky do svého vzhledu a například do značkového oblečení. Často tak mohou u spoluţáků získat lepší umístění. Zůstává zde však otazník týkající se toho, zda opravdu děti poskytují sexuální sluţby dobrovolně? K tomu, abychom odpověděli na tuto otázku, je potřeba rozdělit si kategorie, protoţe ne všechna dětská prostituce má stejné charakteristiky. René Milfait komerční sexualizované násilí na dětech rozděluje na: 1. zákaznickou poptávku 2. odvozenou (zprostředkovanou) poptávku 3. předvídanou (pozorovanou) poptávku a 4. umělou poptávku. První dvě kategorie se týkají dětské prostituce, kterou zprostředkovávají nejčastěji tzv. kuplíři (lidově "pasáci"), coţ bývají často rodinní příslušníci dětí nebo jejich blízcí. Předvídaná poptávka se pak týká oblasti, kdy děti nabízejí svoje sluţby samy, protoţe očekávají zákazníky ze strany dospělých. Tato a poslední kategorie se týká také internetu VANÍČKOVÁ, Eva. Sexuální násilí na dětech: výskyt, podoby, diagnostika, terapie, prevence. Vyd. 1. Praha: Portál, 1999, 118 s. ISBN s BARTONE K, Jan. Dětská prostituce. Dětská prostituce [online] [cit ]. Dostupné z: 22