ZPOVĚĎ STRACHU. Michal Rada a Helena Drienovská. Vydavatelství cz.netpress, 2006

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "ZPOVĚĎ STRACHU. Michal Rada a Helena Drienovská. Vydavatelství cz.netpress, 2006"

Transkript

1

2

3 ZPOVĚĎ STRACHU Michal Rada a Helena Drienovská Vydavatelství cz.netpress, 2006 Toto je elektronická verze literárního díla, určená pro vydání a šíření prostřednictvím Internetu a jeho informačních zdrojů. Vydavatelství po dohodě s autorem poskytuje elektronickou verzi literárního díla na internetu jako její plnohodnotné vydání a to v termínu tří měsíců před vydáním tištěné knihy. Elektronická verze neobsahuje ilustrace a její vzhled a formát jsou odlišné, optimalizované pro čtení prostřednictvím prohlížečů dokumentů a speciálních čtecích zařízeních pro zrakově postižené. Elektronickou verzi dokumentu lze dále šířit, vždy však v nezměněném tvaru ve zdrojovém formátu souboru s udáním zdroje poskytnutí. Tato pravidla se však nevztahují na zpracování, zařazení a další šíření literárního díla mezi osobami se zrakovým hendikepem, zejména pak prostřednictvím Knihovny digitálních dokumentů pro zrakově postižené.

4

5 OD AUTORA Spousta lidí se domnívá, že nevysvětlitelné a nepochopitelné věci jednoduše neexistují. Jejich pochopení a přijetí spolu s fundovaným studiem jejich vzniku a důsledků, jsou však jedním z důležitých předpokladů lidského pokroku. Ještě docela nedávno lidé věřili, že blesk je projevem nevůle jejich všemocného boha. Dnes se podobně skepticky stavíme třeba k lidovému léčitelství, magii a vůbec všemu, co pro nás představuje nebezpečí nepoznaného, neprozkoumaného a nezkroceného. A tak se mezi námi stále najde dost lidí, kteří nevěří pro jistotu v nic. Na druhou stranu zde máme fatalisty, svědky Jehovovy a nebo třeba Církev Svatého slunce. Ne, že bych je chtěl dávat do jednoho pytle, ale jistá podobnost těchto tří skupin tu je. V něco věří. Domnívají se, že jejich kroky na tomto světě nejsou náhodné a že je jejich povinností vnímat a plnit přání síly, jež může za jejich starosti a radosti. Víra je pak důležitá hlavně ve chvílích utrpení a nesnází, kdy alespoň mohou vzhlížet k abstraktní modle a říkat si, že i tohle má svůj důvod. Ale setkávání s nevysvětlitelným nepřináší jen pokrokové osvícenství. Právě toto osvícenství je lemováno hranicemi s hořícími lidmi, krví pronásledovaných a mučených pro svou víru a zoufalými schizofreniky. V psychiatrických léčebnách nalezneme tisíce, dokonce možná i miliony lidí, kterým víra a touha po kontaktu s vyšší mocí utkvěly v hlavě natolik, že to jejich lidskost prostě neunesla a jim takzvaně přeskočilo kolečko. Jaké jsou ale cesty těch, kteří třeba právě v léčebnách končí? Jaké jsou za nimi příběhy? A jsou vždy jen vymyšlenou pavučinou nereálných zážitků v kombinaci s přehnanou fantazií? Přestože je celý příběh této knížky vymyšlený, své reálné inspirace skutečně má. Takže otázkou, kterou byste si po jejím přečtení měli položit je: Opravdu je vše jen fikce? A co když ne?

6

7 Na úvod Až do těchto dnů jsem v sobě nikdy nenašla odvahu všechno si sepsat a snad se tak i vypsat z hrůzy, která mne od těch událostí prakticky neustále obklopuje. Teď, když se probírám svými poznámkami v počítači, se mi to celé zdá jako docela hezky vymyšlený námět na horor. Spousta lidí si myslí, že horory a science-fiction romány plné mimozemšťanů jsou jen výplodem něčí představivosti, nebo dokonce jakýmsi viditelným výsledkem psychické poruchy jejich autora. Ale samozřejmě tomu tak není. Dítě se nezačne bát draka jen proto, že je to hezký, zelený ještěr. Tedy alespoň do té doby, dokud ten ještěr nezačne pálit všechno kolem dítěte svým rozžhaveným dechem. I v Evropských zoologických zahradách existuje celá řada ještěrů většinou varanů kteří svým vzhledem působí jako zmenšené modely pohádkových monster. U některých druhů, žijících v tropech, pak třeba skutečně existuje možnost jakési formy samovznícení zevnitř. UFO může být pro naprostého neznalce techniky třeba i meteorologický balón s mnoha blikajícími světly. Nejen v armádě se využívá technologie kruhových světelných výsečí a to například při pátrání, nebo vzájemné kontrole pozice dvou objektů na nebi. Celý efekt pak díky otáčejícím se proužkům světla vypadá, jako kulatý objekt, který se neuvěřitelně rychle otáčí a dokonce pohybuje. Středověká posedlost démony se pak dnes léčí jako obyčejná epilepsie a i když chápu, že epileptikům působí jejich nemoc nemalé obtíže, těžko by měli větší radost z mučení a upalování, kterého se jim ve středověku hojně dostávalo. Lidská představivost je něco, co do jisté míry ovlivňují vnější podněty a dále i naše schopnost skládat reálné vjemy do abstraktních obrazů. Já mám naopak rozkládat věci abstraktní a podat je čtenáři v reálné formě. Už odmala jsem chtěla být televizní reportérkou. Patřím mezi ty, kteří si docela dobře pamatují dobu konce osmdesátých let a i když jsem tehdy chodila ještě do školy, fascinovalo mne sledovat změny v lidech. Měla jsem tu dobu převratu ráda. Těšila jsem se, až budu mít právo volit a vhodím svůj jeden z milionu hlasů pro tehdejší politickou modlu Občanského fóra. A pravda, líbil se mi Havel. Když jsem pak možnost volby měla, zase už nebylo koho volit, ale to mé nadšení nikterak nesnižovalo. Avšak politika se nestala mým chlebem. Už při studiu žurnalistiky se mi líbila takzvaná investigativní publicistika. O tomto oboru si mnozí myslí, že jde o neustálé hádání se s úřady a jejich protivnými tiskovými mluvčími, ale to je jen špička ledovce. A kromě toho jsem začala tíhnout od kauz a kauziček směrem k těm věcem, o kterých se zase tak moc nepsalo. A když už se o nich psalo, tak šlo o různorodé a neslučitelné pohledy na věc. U nás běžela vždycky nějaká televize. Moji rodiče obecně patřili k té mase velmi oblíbené majiteli televizních společností, které bylo vlastně úplně jedno, na co se dívá. Hlavně, když to vypadalo hezky. No a tady asi taky začaly mé sny o tom, být jednou z těch mediálních bohyní, které se každý večer objevovaly ve zpravodajských relacích a sypaly z rukávu jednu reportáž za druhou. Ale o tom až někdy jindy. V devadesátých letech se vysílalo několik pořadů, ve kterých se různí léčitelé snažili důvěřivý a nevzdělaný národ přesvědčit o tom, že jsou to právě oni, kdo může i prostřednictvím televizní obrazovky, vyřešit všechny jejich problémy. Jenže já už tušila, co jsou tihle lidé zač. Vše pak ještě podtrhlo pár nepříjemných zkušeností, které s výsledky jejich práce měli členové mé rozvětvené rodiny. Tehdy mne začalo zajímat zákulisí různých tajemných a okrajových věcí. A tak, když jsem studovala žurnalistiku a pak hledala své první místo, samozřejmě jsem se specializovala na tyhle minoritní věci a na zpracování společensky šokujících témat. Moje první skutečně dobrá reportáž, se kterou jsem byla i já sama docela spokojená, byla z prostředí motorkářů. V ní jsem trošku poodhalila svět zákulisí jednoho z mála českoněmeckých motorkářských klubů a mimochodem jsem odhalila dva mezinárodně hledané zločince. Tabuizovaných témat přibývalo a moje jméno se začalo objevovat ve formě zkratky pod reportážemi z různých spolků a společenství v několika časopisech. Bylo tedy jen otázkou času, kdy si jako své téma začnu hledat okultní vědy, magii a démony. Pár menších dílek z tohoto ranku jsem už napsala, ale nic podobného tomu, co jsem si usmyslela někdy v budoucnu napsat. Mým snem bylo vydat sérii reportáží o černé magii. Skutečném magickém kultu. Psala jsem už o scientologii, svědcích Jehovových, sektách uvnitř katolické církve, babkách kořenářkách a o lidech, co si hrají na upíry, ale sama jsem cítila, že někdy musí přijít něco velkého. Zpověď strachu (autorská verze) 1

8 A pak jsem dostala celkem slušné peníze za vydání útlé knížečky o různých sektách, která vyšla z mých reportáží a dalších materiálů v Německu. Německy moc neumím, ale ono nakladatelství zajistilo docela kvalitní překlad a tak jsem byla na čas finančně dobře zajištěná. A protože všechno šlo krásně a já byla šťastná jak po finanční, tak i po osobní stránce, rozhodla jsem se pustit se do svého veledíla. Chtěla jsem skutečně proniknout do nitra nějaké pořádné magické skupiny. A i když je to hnusné, teprve teď jsem si mohla dovolit, díky finanční injekci od našich Německých sousedů, plně věnovat svůj čas i několik měsíců tomuto dílku. Zcela neprozřetelně jsem to však řekla své kamarádce Kristýně, která pracovala v redakci jednoho z časopisů, kam jsem občas psala. Takže z mého utajeného nápadu se za týden stalo pozvání na večeři od šéfredaktora a objednávka na sérii článků a knihu na toto téma. To mi sice trošku vadilo, protože jsem jednak dostala jasné termíny a jednak mne to trochu svazovalo v práci, ale na druhou stranu s objednávkou přišla i celkem povzbuzující SMS s informací o jisté částce, doručené na můj účet z účtu vydavatelství. Žila jsem celkem bezstarostný život, tak trochu ze dne na den a moc jsem si se svou budoucností ani povahou starost nedělala. Dnes se mi stýská po tomto druhu života. A přes to, že uběhl už rok a kousek, dobře si vzpomínám na veškeré podrobností této mé poslední práce. Dnes upřímně přiznávám, že nevím co se mnou bude. A to nejen díky mému léčení a momentálnímu naprostému nedostatku peněz. Od těch událostí jsem vlastně vůbec nic nenapsala. Ono nakladatelství bylo naštěstí tak laskavé, že když se lidé v něm doslechli o mém dvouměsíčním pobytu na psychiatrii a o tom, že vlastně vůbec nevycházím z domu a snažím se nekomunikovat, nežalovali mne a dokonce prý snad ani nebudou chtít vrátit peníze. Má to však jednu podmínku. Chtějí o mě napsat článek. A hádejte, koho tím pověřili. Kristýnu. Jistě, byly jsme dost velké kamarádky, ale to už mi dnes připadá jako věčnost. Po tom všem, co se mi stalo, se na mne i ona dívá skrz prsty. A já, kdybych se dokázala objektivně podívat sama na sebe zvenčí, bych si o sobě asi taky myslela leccos. Ale dnes je mi vlastně jedno, co si o mě kdo myslí. Jen přesně vím, jak ten článek dopadne. Bude to výpověď zblázněné novinářky, která se zoufale bude snažit přesvědčit čtenáře, že alespoň třetině toho, co vypráví, sama skutečně věří. Udělají ze mě chudinku a Kristýna si nahrabe popularitu. U té jediné mne to asi ještě po tom všem dokáže i mrzet. V minulých měsících jsem pochopitelně několikrát pomýšlela na sebevraždu, ale ta nejistota, co by bylo potom, ve mně hlodá tak, že to ze strachu neudělám. Bolesti a smrti se nebojím ale děsí mne to, co by po smrti mohlo přijít. A tak tu žiji a čekám na nějaké vysvobození. Vždycky jsem patřila spíš k tomu nevázanému, trochu osamocenému a tajemnému typu holky bez starostí. Bůh, nebo co to sakra bylo, mi nadělil celkem hezkou postavu i tvářičku a já měla u mužů vždycky úspěch. Moc dobře jsem si uvědomovala, že působím takovým tím dojmem holky, co potřebuje chránit a patřičně jsem toho dokázala i využít, no spíš zneužít. Vždycky jsem spoléhala sama na sebe, takže v nejtěžších chvílích mi útěchu nedokáže poskytnout ani kněz, ani nikdo jiný. To spíš poslední dobou už naplněná sklenička. Nepiji moc, i když sama sebe omlouvám, že po všem, co jsem prožila, bych na to měla nárok. Já vím, ono to působí docela sebelítostně, ale kdo si to myslí, tak tomu to stejně nevymluvím. Vždyť po tom všem je ve mně i kus objektivní novinářky a dokážu se trochu vžít i do situace, kdybych tenhle příběh od někoho slyšela. Asi bych si po napsání článku taky ťukala na čelo a jeho číslo raději vymazala z telefonního seznamu. A asi právě proto jsem se tohle celé rozhodla svěřit notebooku a pár kouskům místa na disku nástroje, který mne docela slušně živil a díky němuž jsem teď tam, kde jsem. Plná strachu. Prožila jsem události, kterým sama raději nechci věřit, ale při tom vím, že jsem je prožila. Z venku působím jako holka, které se prostě trochu přemotala kolečka kvůli několika traumatům a z psychiatrie jsem se dostala jen díky svým známým a díky předstíranému zlepšení stavu. O to horší je teď tady sedět mezi čtyřmi zdmi a bát se podívat do temnějšího rohu, spát s rozsvíceným světlem, kolem sebe spoustu cetek s rádoby ochrannými schopnostmi, v jejichž sílu jsem stejně nikdy nevěřila, trhnout sebou při jakémkoliv nenadálém zvuku a stejně vědět, že to proti jistým silám není vůbec nic platné. Takže ať už dopadnu jakkoliv, alespoň se třeba najde někdo, koho tahle moje zpověď zaujme. A to je mým cílem. Nehodlám nikoho od magie a magických sil odrazovat, protože ony si vás stejně vždycky najdou a vy, po první vteřině Zpověď strachu (autorská verze) 2

9 setkání s nimi se stáváte jejich bezmocným nástrojem. Dívám se tady na přívěsek od člověka, kterého jsem díky těmhle silám poznala a stačí abych se na něj podívala a hned se mi vženou slzy do očí. Celé mě to proměnilo a já si myslím, že i díky tomu, že teď ten přívěsek mám já a nikoliv ten, kdo ho nosil, už nikdy nebudu šťastná. Patřil Klárce, duši tak čisté a naivní, že pro mnohé se automaticky dokázala stát samo-obětí. Byl to člověk, kterého jsem milovala a stále miluji. Samozřejmě nechci, abyste si o mě mysleli, že jsem lesbička to ne, i když se dvěma ženami jsem už v životě spala, ale já ji miluji opravdu. A začala jsem ji milovat ve chvíli, kdy jsem ji ztratila. Ale to předbíhám událostem a to se mezi slušnými novináři nedělá. Takže jsem se rozhodla všechno sepsat. Snad taky trochu i pro sebe, abych si až to dopíšu celou tu historii pročetla jako jeden ucelený oddíl mého života. A pak mě bude určitě ještě hůř. Ale je důležité, aby se nějak dostala na svět pravda. Pravda o tom, že ne všechno je vymyšlené. Než jsem začala připravovat svou sérii článků o magii, tak jsem v nic nadpřirozeného vlastně ani nevěřila. A ono se pak ukázalo, že na tom vlastně vůbec nezáleží. Jak mi kdosi řekl: Není důležité, jestli ty věříš v temné síly. Stačí, že temné síly věří v tebe. Ano, nemusíme o temnotách vědět, temnota ví o nás a to naprosto stačí. Ale abych jenom neplácala filozofické nesmysly, dostanu se snad raději k věci. Takže koho tento úvod neodradil, tak ať čte klidně dál. Jen jsem chtěla popsat jaká jsem před těmito událostmi byla a jak moc jsem se po nich změnila. Vždycky jsem si myslela, že být zavřená v blázinci je to nejhorší, co vás může potkat. Ale po mé osobní zkušenosti musím říct, že to není zase tak špatné. A dnes zjišťuji, že bych se tam snad i ráda vrátila. Člověk nadopovaný prášky sice vnímá, ale je mu to jedno. A lhostejnost, apatie a ztráta vůle je asi to jediné, co by mne mohlo vysvobodit. Snad. Devadesát procent čtenářů pokud se tohle někdy k nějakým čtenářům vůbec dostane si bude myslet, že jsem si spoustu věcí přikrášlila a opepřila něčím co se nestalo. A nebo mě zařadí do škatulky schizofreniků s halucinacemi a bujnou fantazií. Ať si to myslí. Ostatně pro ně toto určeno není. Jak to všechno začalo? Jak jsem se dostala k myšlence proniknout do tajů černé a temné magie, jsem už popisovala. Ale ono to není zas tak jednoduché. Do takových věcí se nedá jen tak vletět bez rozmyslu a znalostí, z ničeho nic. Má práce měla několik fází. Zjistit si o tom co nejvíc a pak dělat fundovanou, abych hned někam dokázala zapadnout. Nejdřív jsem tedy prolezla knihovnu a přečetla si několik naprosto nesmyslných knih o magii a rituálech, které ač naprosto rozdílné tvrdily, že jen jejich autor má pravdu a všichni ostatní jsou banda neodborných idiotů. To, že se to celé pak odvíjelo úplně jinak než směrem k magii, tedy spíš k mystickému hororu, je vlastně jen ironie osudu. Po prostudování knih jsem se jala využít vymoženost jedenadvacátého století. Říká se, že na internetu se dá najít všechno a skutečně se tam dá najít spousta věcí. Vyhledávač chrlil stovky a stovky odkazů a já se rozhodla poctivě se alespoň podívat na úvodní stránku každého z nich. Mým cílem bylo získat kontakty a vetřít se do nějakého spolku. Šatník jsem si mimochodem zcela zbytečně vybavila černou kůží a různými pentagramy, kovovými draky a vším tím možným bordelem, tak jak jsem si moderní čarodějnici představovala. Vytvořila jsem si na jednom serveru vlastní stránku, kde jsem o sobě psala, že praktikuji magii a takové ty věci, povětšinou opsané ze stránek jiných. Trošku jsem si změnila příjmení a napsala jsem, že jsem z Plzně a že v Brně bydlím jen u přítele. Ve skutečnosti jsme s Romanem celkem nedávno, vlastně šťastnou shodou okolností, získali hezký byteček na jednom z Brněnských sídlišť. A měli jsme krásný vztah z něhož jsem byla poprvé ve svém životě dokonale šťastná. Napsala jsem ze své nové ové adresy pár lidem co dělají stránky o magii a s několika málo jsem si skutečně začala dopisovat. Pro pozdější události se ukázal jako klíčový jistý Thorr, se kterým jsem si vyměnila pár dostatečně tajemných ů. Ale konkrétní výsledky moc nepřicházely. Spíš mi stále víc připadalo, že si každý hraje na svém písečku a čím víc stránek jsem prošla, tím menší znalosti měli podle mého jejich autoři. Byla jsem jedním klukem, ze kterého se vyklubal šestnáctiletý nadržený debil, pozvána na strašně temný a démonický sraz do zaplivané motorkářské hospody. Z démonického srazu se však vyklubala chlastačka party magorů tak kolem dvacítky a jediné co bylo nadpřirozené, byly jejich sexuální historky. Při zpáteční cestě Zpověď strachu (autorská verze) 3

10 do centra jsem milého chlapečka uzemnila fackou a byl klid. Do nejmenších detailů si vybavuji to páteční odpoledne, které všechno změnilo. Můj život změnila náhoda, i když od té doby na náhody nevěřím. Ať už to tedy bylo cokoliv, zrovna jsem jela ze schůzky s mou nejlepší přítelkyní Kristýnou, se kterou jsme rozebíraly mé neúspěchy vetřít se do přízně lidí, kteří se skutečně magií zabývají, když se to stalo. Seděla jsem v tramvaji a trpěla zdlouhavou cestou. Nejprve byly v baru, kde jsme seděly problémy s placením, pak nám ujel autobus. S Kristýnou jsme se trošku zakecaly na tramvajové zastávce a tak jsem jela o dvacet minut později, než jsem měla v úmyslu. V televizi běželo něco, co jsem chtěla vidět a tak jsem Romanovi volala hned po nástupu do tramvaje, aby mi to nahrál. A v tom jsme bourali. Do tramvaje narazil z boku nějaký vůz, jen škrábnutí, ale řidič že to musí hlásit a že je to na půl hodiny a ať si laskavě vystoupíme. Kristýna čekala na zastávce, ta nehoda se stala asi dvacet metrů od ní a když jsem s ostatními vystupovala ze zaseklé tramvaje, strašně se smála. Říkala cosi o tom, že asi někdo tam nahoře nechce, aby dnešní setkání skončilo a že bychom mohly zajít ještě na kafe. Ale já už v sobě měla dvě a k tomu tři panáčky, takže jsem ze všeho nejvíc chtěla být doma. A tak jsem šla pěšky na zastávku jiné tramvaje a za chvíli už jsem v ní seděla. Něco jsem si četla, když jsem se náhodou podívala z okénka a tím jsem pro sebe spustila sled událostí, díky kterým jsem teď naprostá troska. K tramvaji přibíhala celkem hezká dívka a za ní jakýsi křičící muž. Neslyšela jsem všechno, ale Stůj ty krávo! zaznělo naprosto zřetelně. Seděla jsem uprostřed soupravy a nevím, co mě to popadlo, ale když jsem slyšela zvonek tramvaje, vyskočila jsem a přidržela udýchané a uplakané dívce dveře. Ta vběhla do tramvaje, která se s námi ihned rozjela pryč od strašně navztekaného kluka, který dlouho hrozil pěstí. Děvče se zhroutilo na sedadlo, kde jsem před tím seděla já a dalo se do pláče. Brečela nahlas a bez zábran. Já tam nad ní stála jako ochromená a myšlenky se ve mně téměř zastavily. Pak jsem si klekla vedle sedadla a bylo mi jí strašně líto. Vzala jsem jí za ruku. Úplně ucukla když jsem se jí dotkla. A pak se na mě poprvé zadívala. Poprvé jsem viděla její obličej, plný slz a zrudlý od pláče a namáhavého běhu. Šeptla, že děkuje a trošku se uklidnila. Já jsem se zvedla, sedla si na vedlejší sedadlo a otočila se k ní: Co to bylo za kreténa a proč ti tak nadával? To byl můj bývalý a asi mě chtěl zabít. Teprve teď jsem si pořádně všimla jasného otisku ruky na její levé tváři. Mimoděk asi díky novinářským zkušenostem jsem si pozorně prohlédla její ruce. Vpichy ani naběhlé žíly vidět nebyly, takže drogy zřejmě nebrala. Modřina na pravé ruce ale dávala jasně najevo, že nedávný střet s jejím bývalým neodnesla pouze tvář. Dali jsme se do řeči. Z ní vypadlo, že se s tím klukem rozešla už před rokem, protože jí bil a týral. A že teď ho naprostou náhodou potkala. Nechala se ukecat, aby s ním šla na chvilku do hospody, tam jí ale zmlátil a když je oba vyhodili, chtěl jí ještě znásilnit, nebo zatáhnout k sobě do bytu. Utekla mu a běžela k nejbližší zastávce tramvaje. A já jsem jí prý asi zachránila, protože díky mě stihla vběhnout do dveří a ujet mu. Lidé, jak říkala, vůbec nijak nereagovali. Sama jsem velmi dobře znala lhostejnost okolního davu k drobným potyčkám mezi partnery a lidmi vůbec. Řekla jsem jí, co si o tom jejím blbečkovi myslím a než jsem vystoupila, stačili jsme si ještě vyměnit e- mailové adresy. Ani vlastně nevím, proč jsem jí nedala svoji pracovní adresu, ale tu, kterou jsem momentálně používala k lákání návnad pro mou chystanou práci. Když jsem vystoupila, tak mi moc děkovala a slibovala, že se určitě ozve. Stála jsem na stanici a sledovala její obraz v odjíždějící tramvaji. Nevím, proč jsem jí tak sledovala. Jak jsem už psala, nejsem na holky a sama často působím, jako že potřebuji hodně ochraňovat. Ale její zranitelnost a krása mne fascinovaly. A kromě toho, jsem si říkala, že se jí můžu zeptat na její příběh a možná z toho vytřískat alespoň nějaký krátký článek o týrání bejvalek. Sled náhod, které nás svedly dohromady jsem si tehdy ještě vůbec nepřipouštěla. Možná jsem měla. Hned druhý den jsem jí napsala , jak se má a co dělá obličej a ruka. Neodpověděla. Ani v neděli. Řekla jsem si, že na to kašlu a začala se naplno zase věnovat své práci. Vzpomínám si však na jednu chvíli, ve které mě trochu zamrazilo a která se ukázala jako prorocká. Když jsem ten příběh Romanovi vyprávěla, usmál se a řekl: No to je dobrý. Takže teď abych začal žárlit už i na ženský, co? Já to se smíchem odbyla, ale večer v posteli když jsem zavřela oči tak Zpověď strachu (autorská verze) 4

11 první co jsem viděla, byl její vyděšený a uplakaný obličej. V pondělí jsem trávila ráno v posteli a když Roman odešel v jedenáct do práce, sedla jsem k počítači a pokračovala v probírání internetu. Mezi tím jsem se přihlásila i na svůj oblíbený chat a najednou mne praštilo do očí její jméno. Písmena před zavináčem její ové adresy na mne zářila a já doufala, že to bude ona. Chtěla jsem jen vědět, jak ten večer dopadla a tak jsem to zkusila. Byla to ona a daly jsme se opět do řeči. Omluvila se mi, že mi neodpovídala, ale přišlo jí to prý trapné a hloupé úplně cizí holku zatěžovat svými problémy. Ptala se mě, co dělám v pondělí přes den na netu a kde vlastně pracuji? Řekla jsem jí, že dělám překladatelku, příležitostně. A že právě hledám informace o černé magii a temných silách, že se tím zabývám a že o tom chci vědět čím dál víc. Poslala mi odpověď velkými písmeny TO RADĚJI NECHTĚJ! Zeptala jsem se jí proč a ona vyhýbavě řekla cosi o tom, že mi může z vlastní zkušenosti potvrdit, že magie a temné síly nejsou něco, o čem by měl kdokoliv chtít sám něco vědět. Dvěma dalšími koly otázek jsem zjistila, že toho o magii asi ví hodně a zaplesala jsem. Mám ohromné štěstí. Pomůžu holce do tramvaje poté, co se náhodou dostávám domů úplně jinou cestou a ona se zní vyklube čarodějnice, která o tom může i třeba chtít mluvit. Jen musím být šikovná a rychle využít její slabosti a touhy se s něčím svěřit. Začala jsem mluvit o jejím bývalém a protrpěla pro mě naprosto nepotřebné podrobnosti o jejich vztahu. Pro tento druh konverzace jsem měla naučenou sérii odpovědí tak, aby to vypadalo, že mám o problematiku zájem a zatím jsem hledala dál v jiném okně prohlížeče informace o magii. Trošku jsem jí zmanipulovala k rozhovoru o magii, ale ona překvapivě tvrdě stále odmítala o tomhle tématu psát. Nakonec jsem jí přemluvila k osobnímu setkání. Setkání s Klárkou Ani jsem netušila, jak moc mi tahle holka změní život. Pochopitelně mne zajímaly věci kolem magie a kultů, ale kromě jejích pár útržků jsem o jejích zkušenostech nic nevěděla. Ale vědět jsem chtěla. Zajímala mne, i pro způsob, jakým jsme se seznámily. Dohodly jsme se hned na druhý den a tak jsem v úterý ve tři hodiny odpoledne seděla v malé a útulné pizzerii kousek od Náměstí míru. Už jsem se bála, že nepřijde, když v tom jsem jí už z dálky uviděla přicházet příčnou ulicí ke křižovatce. Vypadala dnes úplně jinak, než jak jsem si jí pamatovala z tramvaje. Byla upravená, na sobě bílé, dlouhé šaty a působila dojmem docela sebevědomé a přitažlivé dívky. V obličeji spíš zamračený výraz, ale když mě uviděla jak jí mávám přes okno pizzerie, objevil se široký a nelíčený úsměv. Vešla dovnitř a sedla si naproti mně. Všimla jsem si, že modřiny na ruce i na tváři jsou zakryty make-upem a že má tahle holka v očích dnes odhodlaný a čistý jas. Pozdravily jsme se a po úvodních frázích si objednaly jídlo a pití. Za chvíli už na stole stál džbánek bílého vína a dvě skleničky a my se daly do hovoru. Uvědomila jsem si, že na ni musím jít s maximální opatrností a že na mě nesmí být znát, jak moc toužím po informacích o magii. Jakoby mimochodem jsme se tedy dostaly k tomuto tématu hovoru. Pamatuji si toho z našeho rozhovoru hodně, ale budu se snažit co nejvěrněji přetlumočit jeho pro mne nejzajímavější část: Já se k tomu dostala právě potom, co jsem se rozešla s Petrem. To je ten co mě honil v pátek. Ještě jednou ti děkuji. No a potom mě jeden kamarád začal vodit mezi mágy a čarodějky. Docela se mi to zalíbilo, a tak jsem se tomu začala pořádně věnovat. A proč jsi mi říkala, abych o tom raději nechtěla nic vědět? Klára viditelně znervózněla a pak pokračovala tichým, skoro až hrozivým hlasem. Každý si myslí, že provozovat magii je legrace. Ale není. Ono jak tě jednou temno chytne, tak už tě nepustí. Čím míň toho víš, tím líp. Tak to vím, sama už magii nějakou tu dobu provozuji, ale znám své hranice. Dělala jsem znalou problematiky a vyptávala jsem se jí na to, jestli se někde scházejí lidé, jako je ona. Scházíme se často, občas jedeme někam ven. Ale jak říkám, moc o tom mluvit nechci. A co se týče tebe, ty nemáš sama nějakou partu, nebo skupinu, když říkáš, že magii také provozuješ? Víš Kláro, jsem tady v Brně teprve krátce. Přestěhovala jsem se ke svému příteli a vlastně se tady stále rozkoukávám. A můžeš mě seznámit s tou tvou partou, třeba bych zapadla? Bylo na ní vidět, že se jí do toho moc nechce, ale nakonec mi slíbila, že mě Zpověď strachu (autorská verze) 5

12 s někým seznámí. S nějakou Sandrou, zrovna prý říkala, že by potřebovala schopnou čarodějku, která by byla ochotna se učit. To bylo pro mě jako zprávy z rajské zahrady. Celá jsem pookřála. Když všechno dobře půjde a já budu opatrná a důsledná, dostanu se mezi skupinu fanatiků do magie a dál už to snad půjde samo. První setkání se Sandrou a první podivná noc v mém životě Mám-li psát o Sandře, tak to první, co o ní musím napsat je to, že je to neuvěřitelně charismatická osoba. Aniž bych chtěla jakkoliv soudit podle dalších událostí, tak vždycky už při prvním našem setkání se mi zdála jaksi jiná, než ostatní lidé. A to jsem uhodila hřebíček na hlavičku. Ale kdybych bývala tušila jen zlomek toho, co se stane, nikdy bych s Klárou nevešla do toho starého domu na okraji Brna. Dům vypadal sám dost tajemně, jako z Poeových hororových povídek a já si hned řekla, že tady bych bydlet nechtěla. Klára se po cestě chovala trochu nervózně, v tu chvíli už jsem ale měla docela jasno. Naivní Klárka se nechá údajně všemocnou Sandrou dost ovládat. Už teď mi Sandruška byla dost nesympatická a to jsem jí ještě neviděla. Ale jestli jsem se mezi ně chtěla dostat, tak jsem musela právě v Sandře vzbudit důvěru. Pro mě byla ještě na prahu toho domu Sandra spíš vypočítavá mrcha, než cokoliv jiného. Svůj postoj k ní jsem právě na prahu domu ale hned měla změnit. S Klárkou jsme si dost rozuměly a za těch pár dnů se z nás staly celkem kamarádky. Ona mi vyprávěla o sobě. Studovala vejšku, ale pak studium před dvěma lety přerušila a už se k němu nějak nevrátila. Povídala mi taky o Sandře a o ostatních, které si říkaly čarodějky. Scházely se k jakýmsi rituálům a občas se tam podle jejích slov děly dost podivné věci, kterým málo kdo uvěří. A já si o ní myslela asi to, co si teď lidé kolem myslí o mě. Lidská fantazie v kombinaci s vhodným světlem a zvuky, dokáže holé zázraky. Proto i mě samotnou překvapilo, když jsem s blížícími se domovními dveřmi zaznamenala v sobě jakési podivné mrazení. Nedokázala jsem si ten pocit vysvětlit, ale mimoděk jsem se dvakrát, či třikrát ohlédla za sebe. Pochopitelně za mnou nic podivného nebylo. Za to však přede mnou se tyčil poněkud strašidelný dům. Přišly jsme k jeho těžkým, dřevěným dveřím a tam jsme se zastavily. Stály jsme asi deset vteřin, když jsem se Kláry chtěla zeptat, proč nezazvoníme. Když jsem se ale nadechovala, tak cvakl jakýsi zámek a dveře se pomalu otevřely. Za nimi stála asi třicetiletá žena v černých, dlouhých šatech. Šaty nebyly moc průhledné, ale mé oko poznalo, že žena nemá podprsenku. Její černé, rovné vlasy a černé řasy podpořené kvalitní řasenkou jí dodávaly čarodějnický vzhled i bez notné dávky prstenů na obou štíhlých rukou s jak jinak černými nehty. No prostě jako dokonalá herečka znalá své role. To mě taky hned při pohledu na ní napadlo. Klára mi řekla, že o mě se Sandrou mluvila a ta nás na dnes sama pozvala, ale ona po mě konkrétně hodila takový pohled, jako bych patřila mezi naprosté odpadky společnosti. Pak uviděla Kláru stojící vedle mě a obličej se jí plynulým pohybem z posměšného úšklebku přelil do širokého úsměvu. Jasně holčičko, máš to dobře vymyšlený, řekla jsem si a po Sandřině pokynutí jsem za Klárou vstoupila do prostorné haly domu. Ten dům musím čtenářům trošičku popsat. Byl to takový ten dvoupatrový sídelní a staře působící dům, kterých je v malých městečkách u velkoměst dost a dost. Postupem rozrůstání Brna se i tento dům stal jeho součástí. Vnější fasáda jistě potřebovala celkem nutný zásah pokrývačů a zedníků, ale uvnitř čekalo návštěvníky samé dřevo. Celé spodní patro bylo vybourané do jedné ohromné místnosti, vršek pak byl podepírán sloupy, rovněž ze dřeva. Daleko, naproti vchodovým dveřím, odděleným od prostoru černým a těžkým závěsem jakoby s malou předsíňkou, bylo schodiště vedoucí nahoru. Dolní prostor byl pokryt dřevěnými parketami uprostřed nichž ležel červený koberec ve tvaru velkého kruhu. Stavební úpravy tohoto domu musely stát majlant. Na červeném koberci byl stříbrnými nitěmi krásně vyvedený obrovský pentagram, jehož jedna špička až okatě ukazovala k bytelným černým, kovovým dveřím na druhém konci místnosti, kousek od schodiště. Celý spodní prostor byl osvětlen řadou svícnů na stěnách, v nichž byly velké a dlouhé bílé svíce, takže v prostoru bylo světla tak akorát, aby bylo dobře vidět a při tom, aby prostor působil hodně mysticky. Chvilku jsem svůj pohled soustředila na ony dveře, snad jedinou kovovou věc ve spodním patře domu. Něco mě k nim jakoby táhlo a nedokázala jsem Zpověď strachu (autorská verze) 6

13 sama určit co. Hned z tohoto domu bylo jasné, že Sandra buď opravdu ví, co dělá, nebo je po čertech zběhlá v ovlivňování lidí. Když jsem tam tak stála, poprvé mne napadlo, že bych toho měla nechat, dokud je čas. Jen na kratičký okamžik tady byla ta myšlenka otočit se a běžet pryč a o jakékoliv vměšování do téhle skupiny lidí se ani nepokoušet. A hned byla zase pryč. Sama sebe jsem v duchu nazvala vyplašenou krávou a už jsem byla uvnitř zase sebevědomá. Sandra se s námi posadila na koberec ale tak, aby ani jedna z nás neseděla v pentagramu. Neustále mi někoho připomínala. Ale nevěděla jsem, do které kategorie obličejů jí mám zařadit. Vypadala trochu jako Adamsová ze slavné řady parodií na horory, takhle nějak jsem si představovala Poeovu Catherine. Ale jinak nic. Byla jsem Klárou představena. Všimla jsem si, že Klára se v přítomnosti této zvláštní ženy chová tak jakoby nervózně. Jak jsem myslím už psala, ona Klárka byla hrozně naivní děvče a mě vždycky přišla tak jako ušlápnutá. Asi i proto jsem měla pocit, že se o ní musím starat. Původně jsem si na koberec sedat nechtěla, ale už jsem si stačila všimnout, že tady žádné židle nejsou. Dole vlastně nebyl žádný nábytek, pouze uprostřed pentagramu ležel jakýsi bílý šátek, který něco zakrýval. Ale nebylo vidět co. Když mé rozpaky Sandra viděla, dost ledově se na mne usmála a řekla, že stát se má jen v přítomnosti těch, kdo si to zaslouží, ale že my jsme rovnocenné a proto musíme všechny sedět, aby se jedna nenadřazovala nad druhou. Další dobrý psychologický efekt, pomyslela jsem si. Ona z nich dělá sobě rovné a tím zvyšuje důvěru těchto naivních slepiček. Představovala jsem si, že Sandra se ve svém kruhu, jak tomu říkaly, obklopuje právě takovými typy, jako je Klárka. Lehce ovlivnitelné, snadno manipulativní holky, u nichž je všechno vždy snazší. Chvilku jsme mlčky seděly a pak Sandra vstala a se slovy, že jde pro čaj, vystoupila po schodišti. Nahoru samozřejmě nebylo vidět, schodiště zahýbalo za roh, ale něco mě nutilo ji pozorovat jak svýma bosýma nohama v černých šatech vystupuje po schodišti nahoru, dokud nám nezmizela z dohledu. Otočila jsem se na Kláru, taky jí pozorovala. Je úžasná, viď? Zeptala se s nelíčenou úctou vůči Sandře a zasněně se podívala směrem ke schodišti. S chutí bych jí řekla, co si o Sandře myslím a jakým způsobem ji ovlivňuje a slíbila jsem si, že až svou práci skončím, že to udělám, ale teď jsem potřebovala důvěru obou a tak jsem jen neznatelně přikývla. Shora bylo slyšet cinkání porcelánu a lžiček a my s Klárou jsme mlčky seděly na koberci. Já si prohlížela prostor, který na mne velice zapůsobil. Kdyby chtěl někdo v Brně hledat strašidelný dům pro perfektní hororový příběh, jen těžko by našel lepší. Pokaždé jsem však očima mimoděk zabloudila k černým dveřím, které jako by mne provokovaly. Všimla jsem si, že na nich není klika, ale určitě tam byl nějaký skrytý zámek. Dala bych tenkrát nevím co za to, abych zjistila, co za nimi je. A tak jsem se na ně alespoň pořádně podívala, jako kdybych tak mohla zjistit, co asi ukrývají. A zase tady byl ten neznámý pocit strachu a nejistoty, zamrazilo mě a mráz mi přejel po celé páteři. Trhla jsem sebou a podívala se na Klárku. Seděla a koukala na své ruce. Lehce jsem si odkašlala, abych upoutala její pozornost a pak jsem se jí šeptem zeptala, jestli neví co za těmi dveřmi je. Ale než stihla jakkoliv zareagovat, na schodech se objevila opět Sandra. Posadila se k nám a rozdala tři šálky horkého čaje. Když přede mne stavěla ten můj, jako by mimochodem prohlásila: Vím, že nemáš moc ráda zelené čaje, ale tenhle ti určitě bude chutnat. Je připravený zvlášť pro tebe. Lehce mne to zarazilo, skutečně nemám bílé a zelené čaje moc v oblibě. Odkud to Sandra ví? Hádá, nebo jsem se o tom zmínila Kláře a ta jí to řekla? Co o mě od Kláry všechno může vědět? Začala jsem být vůči té ženě opatrná, musela jsem si dávat pozor. Konverzaci jsem tedy začala poděkováním za čaj. Kdybych byla opravdu zběhlá v magii, jak jsem o sobě tvrdila, asi by mne takové věci neměly překvapovat. Rozhodla jsem se, ať se děje cokoliv, nedivit se a dělat, že všemu rozumím. Máš to tady opravdu hezké, Sandro. Chtěla bych bydlet v takovém domě. Nenuceně jsem se na ní usmála. Viditelně pookřála a pak jen prohodila, že určitě ne. V zimě je tam prý moc zima, v létě se tam zase drží dusno. Ona sama prý tenhle dům zdědila po rodičích a kdyby k němu neměla citový vztah, bydlela by někde v bytě v centru města. Tam alespoň nemusí mít starosti, kdy jí praskne voda, nebo přestane fungovat topení. Pokračovala jsem: A ty tady nemáš světla? Tady dole ne. Víš, pro mne je vzhledem k mému postavení lepší mít své působiště raději hned doma. Takže tady mám něco jako pracovnu. Při tom slově udělala Zpověď strachu (autorská verze) 7

14 teatrální gesto směrem k pentagramu a zatvářila se až přehnaně tajemně. Opět jsem si pomyslela, že má perfektně zmáknutou lidskou psychologii a ovlivňování a ještě jednou abych ukázala zájem jsem se rozhlédla po prostoru. Jinak nahoře to mám zařízené úplně normálně. Ložnice, pokoj, kuchyně, mikrovlnka, horkovzdušná trouba, televize, počítač. Prostě obvyklé věci v obvyklém domě. Můj pohled byl stále přitahován k těm černým dveřím. Seděly jsme v naprostém tichu. Pak jsem zvedla svůj šálek čaje a rozhodla jsem se, že jakmile se napiji, přejdu rovnou k věci. Napila jsem se. Sandra měla pravdu, ten čaj opravdu chutnal celkem dobře. Položila jsem šálek na podnos a zadívala se jí do očí. Bylo na čase, abych začala. Osobně bych byla raději, kdyby první krok udělal někdo jiný, ale budu do toho muset praštit sama. Uvědomila jsem si, že Klára vlastně za celou tu dobu vůbec nic neudělala a neřekla, jakoby tam snad ani nebyla. Byla to jen chvíle moje a Sandry. Rozhodla jsem se jí nejdřív dlouhým pohledem upoutat a potom hned přejít k tématu čarodějnictví a magie. Ona zvedla ruku a dala ji před můj obličej: Nemáš na to čelit mému pohledu a já ti tím nechci ublížit. Tohle mne zarazilo, ale přičítala jsem to opět jejím znalostem a schopnostem psychologie. Chtěla jsem jí vzdorovat, ukázat jí, že jsem trošku jiná a když to dobře půjde, tak v ní vzbudit snad i důvěru. Ale na druhou stranu, kdyby se mi to nepodařilo a já u ní vzbudila podezření, že vím, že všechno tohle je jenom taková habaďůra, všechno by bylo ztraceno. Letmo jsem se podívala na Kláru. Stále seděla a sledovala svou paní a občas pomrkla po mě. Pak konečně Sandra sama spustila: Vím, proč jsi tady. Už jak jsi přicházela, tak jsem věděla, že máš dost své vnitřní síly. Ale cítím z tebe jistou neupřímnost. Trošku jsem se zarazila. Že by podle nějakého mého gesta nebo pohybu, dokázala odhalit mou lež a neupřímnost v tom, jak jsem se prezentovala? Nestihla jsem však přemýšlet dál, protože Sandra pronesla to, na co jsem čekala od začátku: Tak ty tvrdíš, že provozuješ magii. Jakou? Tady se zužitkovaly mé hodiny trávené u knih a internetu. Moc dobře jsem o magii věděla jednu věc. Neexistuje něco jako univerzální rituál a univerzální kult. Každý si může vytvořit svou vlastní magii a pokud bude dostatečně důsledný a dá do toho dostatek své jakési síly, bude mu pravděpodobně fungovat. Nebo si to bude alespoň myslet. Provozuji vlastní magii, nemám žádný vyhraněný styl. Něco mi funguje a něco ne. Nejsem sice na takové úrovni jako ty, ale své znalosti mám. Sandru to evidentně přesvědčilo. Až jsem si říkala, že to bylo až moc snadné. Usmála se a pak klidně pokračovala: Víš, cítím z tebe dost velkou sílu. A jsem ráda, že tu věc bereš takhle. Chceš se k nám přidat? Jo, bylo to snad až příliš snadné, ale já jí nějak nedokázala odolat. A proč taky. Moje životní šance seděla naproti mně a nechala se opít mým předstíráním. Cítila jsem ohromné morální vítězství a sílu, když jsem opatrně přikývla. Nechtěla jsem vypadat příliš horlivě, spíš ať to vypadá, že trošku váhám. Tahle žena naproti mně mávala jak se jí zlíbilo s holkami typu Kláry a já jí dostala dvěma svými větami. Ona se na mě chvilku dívala, skoro až vilným pohledem a pak taky přikývla: Za tvou upřímnost bych tě měla nějak odměnit. Co chceš vědět? Měla jsem jí přesně tam, kde jsem jí chtěla mít. Zobala mi z ruky. Uvnitř jsem si tleskala, aplaudovala jsem svému důvtipu a schopnosti být stejná ne lepší, než byla ona. A v tu chvíli jsem zapomněla na všechno kolem a řekla jsem zcela upřímně, že chci vědět, jak žijí čarodějky. Sandru to nezarazilo, jen si mne tentokrát zkoumavě prohlížela a pak energicky přikývla: Dobrá tedy. Tobě to ráda ukážu. A pak se tě na něco zeptám a ty mi odpovíš podle pravdy. Slíbíš mi to? Samozřejmě jsem kývla. Slíbím jí co chce. Nakonec, vždycky můžu odejít a jsem dost opatrná, abych v tom teď už dokázala chodit. Sandra pomalu vstala a přešla do pentagramu, Sáhla rukou pod bílý šátek a něco z hromádky věcí pod ním vytáhla. Snažila jsem se jí koukat pod ruce, ale stála tak, abych nemohla obsah hromádky vidět. Pak se otočila a já odvrátila zrak, aby nezpozorovala, že tak toužím po poznání věcí pod šátkem. Rozlila se mnou ohromná pohoda. Měla jsem Sandru přečtenou jako ranní noviny a věděla jsem, že tahle slepice bude dělat co řeknu, jen zachovat dost velkou opatrnost. Opět si sedla, tentokrát na mou levou stranu. Takže jsme všechny tři jakoby seděly v řadě. Podívala jsem se na Kláru, která poprvé projevila zájem o dění kolem. Beze slova se zvedla a odešla na úplně opačnou stranu místnosti, kde si tiše sedla a opřela se o zeď. Pozorovala tentokrát mne. Zpověď strachu (autorská verze) 8

15 Sandra se dotkla mé ruky, skoro jsem se až vyděsila. V ruce držela jeden ze dvou naprosto stejných křišťálů a podávala mi jej: Lehni si a drž křišťál v levé ruce. Poslechla jsem jí a uvědomila si, že teď mi v hlavě cosi přeskočilo a já se stala profesionálním záznamníkem. Jako novinářka jsem se naučila sledovat veškeré detaily, když jsem to potřebovala. A teď se mi zase bude tahle schopnost hodit. Pomalu jsem si lehla a Sandra si lehla vedle mne. Vzala jsem křišťál do levé ruky a sevřela jej. Hleděla jsem na strop, dřevěný a naprosto bez ozdob. Jen plameny několika postranních svící se tu a tam postaraly o nějaké to optické rozptýlení. Sandra tiše zašeptala: Teď pomalu zavři oči a nech se mnou vést. Rozhodla jsem se, že oči nezavřu ať se děje, co chce. Cítila jsem křišťál ve své dlani, zdálo se mi, jako kdyby mne začal trochu hřát. Pak jsem ucítila Sandřin dotyk na levé ruce. Přikryla mou ruku tou svou. Projel mnou divný pocit strachu, který v zápětí vystřídal pocit blaha a klidu. Myšlenky se mi začaly točit kolem toho křišťálu a já se přistihla, že se mi zavírají oči. Zároveň jako kdybych odněkud slyšela jakousi pomalou a krásnou hudbu. Přinutila jsem se oči opět otevřít a rychle jsem si uvědomila, co se se mnou děje. Jsem tady s fanatičkou, která se mne snaží přivodit jakousi halucinaci, nebo něco takového. Stisk Sandřiny ruky zesílil a já si uvědomila, že se moje myšlenky rozutekly. Cítila jsem naprosto jasné horko a pak jsem opět začala slyšet tu hudbu. Bránila jsem se tomu pocitu a tomu, co se mnou dělo, když jsem uslyšela Sandřin šepot, ať se poddám a jsem klidná, že se mi nic zlého nestane. Proti své vůli jsem začala zavírat oči. A najednou mi bylo všechno jedno a chtěla jsem se soustředit jen na její ruku a na ten pocit tepla z křišťálu. Trhla jsem sebou, protože teď jsem tu hudbu slyšela naprosto zřetelně a jasně. Pokoušela jsem se otevřít oči a když jsem to udělala, zase jsem je rychle zavřela. Pak jsem je otevřela podruhé a viděla jsem čerň. Nade mnou nebyl strop osvětlený svícemi, ale jasná, noční obloha se spoustou hvězd. Najednou jsem si začala uvědomovat spoustu věcí. Podlaha pode mnou nebyla tak měkká, jako byl ten koberec a uvědomila jsem si i jistý chlad ze země pode mnou. Překvapeně jsem se nadechla a do nosu mi vlezla vůně letní noci někde blízko trávy. Jako kdybych ležela v trávě já. A přesně v tu chvíli jsem si uvědomila celou podstatu své situace. Skutečně jsem ležela v trávě někde v noci. Otevřela jsem oči pořádně a snažila se vypátrat, odkud jde ta hudba. Někdo hrál a hrál hezky. Najednou jsem si ale začala uvědomovat, že je to celé nesmysl. Vždyť přece ležím na koberci u té divné ženské v jejím domě. U ženské, co si hraje na čarodějnici. A pak jsem ji uviděla. Vstávala, pustila mou ruku a jakoby mimochodem prohlásila: Vítej mezi námi. Pak vstala a já si všimla, že na sobě má najednou bílé šaty, místo těch černých. Taky jsem si uvědomila, že moje oblečení se naštěstí nezměnilo. Ale celé to přece byl musel to být určitě to byl jen sen. Nedokázala jsem to celé pochopit. Vždy, když jsem se snažila soustředit na to, kdo jsem a kde jsem, jako by něco rozostřovalo moji pozornost. Trhla jsem sebou, ve snaze ten sen nějak zaplašit. Nedosáhla jsem ničeho. Stále jsem ležela v trávě a nade mnou stála Sandra. A i jiné dívky, oblečené také v bílých šatech. A za mnou stále hrála ta krásná hudba. Sandra mi podala ruku a pomohla mi vstát. Slyšela jsem, jak si dívky špitají pro mne neznámou řečí. Než jsem stačila cokoliv říci, nebo se na cokoliv zeptat, hudba se rázem změnila a výraz na tvářích přítomných dívek se změnil s ní. Kapela stojící za mnou, začala hrát veselou a podmanivou hudbu. Dívky kolem se rozvlnily v počínajícím tanci. Já se nestačila divit. A myšlenka na koberec a Sandřin dům jako by někam ustupovala. Můj mozek, ač to nedokázal pochopit, přijal myšlenku fakt, že jsem tady s těmito ženami, na téhle louce a že je letní noc a že takhle to je všechno správně. Otočila jsem se a viděla jakési, do černých hábitů zahalené chlapce, kteří hráli na housle a píšťaly, jedna z dívek, také oblečená v černém, držela krásnou a dlouhou píšťalu a celé to znělo hrozně hezky, vesele a podmanivě. Vnímala jsem, že dívky kolem začínají s tancem. Pozorovala jsem je, byly mladé, většina z nich opravdu krásné. Věděla jsem, že se mi to nezdá, že to nejsou nějaké víly, nebo něco takového, že jsou to holky jako já a že tancují. Aniž bych se tomu nějak zvlášť bránila, začala jsem si podupávat do rytmu. Sandra mne chytila za obě ruce a snažila se mě roztančit. Ale Sandro, tady Usmála se a rozverně řekla, abych to neřešila. Teď je teď a tady je tady a že všechno bude v pořádku. Ať se taky trošku bavím, když mám možnost. Přestávala jsem se úplně bránit a začala jsem tancovat s nimi. Bylo mi nádherně. Cítila jsem se tak Zpověď strachu (autorská verze) 9

16 uvolněně. Za pár vteřin Sandra poznamenala, že jsem na to dost nevhodně oblečena. Hned se kolem mě omotalo několik dívčích paží a veselé krásky mi začaly rozepínat košili a sundaly mi sponku z vlasů. Jakmile se moje vlasy rozpustily, ztratila jsem úplně všechny zábrany. Jako bych v tu chvíli osvobodila se svými vlasy i sama sebe. Za chvilku jsem byla svlečená ve spodním prádle a když mne chtěly zbavit i toho, dala jsem zamručením najevo, že tak veselá zase být nechci. Za zvuku hudby jsme tedy tančily na jakési louce uprostřed lesa, pod noční oblohou. Bosýma nohama jsem se při ladném tanci brouzdala travou a ta mne příjemně chladila a šimrala na nohách. Bylo mi opravdu krásně. Smála jsem se s nimi a aniž bych si to dokázala vysvětlit, tak jejich řeči jsem stále více rozuměla. Podávaly si mne jedna od druhé a smály se a vískaly. Hudba hrála stále rychleji a my jsme tancovaly stále s větší vervou a radostí. Smála jsem se jako poblázněná, lehounký vánek mi při tanci čechral vlasy a já si uvědomila, že bych se sama sobě teď asi líbila. Děvčata jásala a pobrukovala si melodie jakési skotské, nebo snad irské hudby, kterou kapela stále vyhrávala. Bylo to nádherné. Pak se náhle hudba změnila, ostatní nástroje přestávaly hrát a odněkud se vzal malý bubínek, který teď držela v ruce dívka z kapely. K tomu hrál kdosi na jakési dudy, nebo co to bylo. Děvčata mne vzala za ruce a rozběhla se směrem do lesa. Šla jsem s nimi naprosto beze strachu, své oblečení, boty a duši jsem nechala na tom paloučku. Hráči šli za námi a my jsme stále za veselého smíchu běžely lesem. V čele byla Sandra, veselá. Úplně jiná, než jakou jsem si ji pamatovala z jejího domu. Už mi ani nepřišlo divné, že jsem tady. Byla jsem teď jednou z nich. Běžely jsme lesem až k jakési skále, v níž byl otvor do jeskyně, ze které se linulo oranžové světlo svíček, nebo ohně. Bylo nás asi deset, možná o něco více. Kapela stále vesele hrála a našemu běhu udával tón ten malý bubínek. Přiběhly jsme až k jeskyni a tam se Sandra zastavila a otočila se k nám. Děvčata mne pustila a zase se kolem nás dala do veselého tance, proplétala si vzájemně ruce a vlnila se v těch jednoduchých šatech. Vypadala opravdu krásně. Kapela dohrála a Sandra pomalu zvedla ruku, čímž kynula k většímu klidu a kázni. Dívky se pomalu uklidňovaly, dotancovaly a shromáždily se i se mnou v půlkruhu kolem stojící Sandry. Teď jsem si všimla změny v jejím výrazu. Byla stále krásná a veselá, teď ale s jakousi skrytou autoritou navíc. Dívky se utišily a kapela dohrála. Pak spustila jakousi tesknou melodii a Sandra zdvihla obě ruce. Svým melodickým hlasem pronesla cosi, čemu jsem nerozuměla, znělo to jako jakési rituální zaklínadlo. Když jsem se na její řeč soustředila, aniž bych rozuměla konkrétním slovům, zdálo se mi, že jsem schopna chápat její význam. Mluvila o krásné noci a o svých sestrách. O tom, že dlouho neměly příležitost se setkat a že dnešní noc patří jen jim a především mě. Ano, stoprocentně jsem zaslechla anglickou verzi svého jména. Všechny dívky se jako na povel otočily ke mně a mě začalo být poněkud nepříjemně. Až do teď jsem si tady v tom snu, nebo co to bylo, jen bezstarostně užívala a teď zřejmě přišla chvíle, abych se dala zase dohromady. Sandra pokynula jedné z dívek a ta vešla do jeskyně. Přinesla nádherný, lesklý pohár a podala ho Sandře. Ta se obrátila přímo ke mě a přistoupila těsně přede mne. Dlouze se na mě zadívala a pak řekla: Pro dnešní noc smíš být jednou z nás. Pokud chceš, přijmi toto víno jako dar od svých sester a svůj dar jim odevzdej i ty. Jakoby ve snu jsem kývla a mlčky si od Sandry vzala ten pohár. Nejdřív jsem přičichla a ucítila jsem podmanivou vůni vína. Pohár byl na dotyk studený a sliboval, že jeho obsah je dobře vychlazený. K dobrému vínu mne nemusí nikdo obzvlášť nutit a tak jsem se trošku napila. Bylo lahodné, sladké a okamžitě si mne získalo. Chtěla jsem se napít znovu, ale Sandra mi vzala pohár z rukou a napila se sama. Pak mne políbila na ústa. Cítila jsem chlad vína z jejích rtů a její šepot: Jsi jedna z nás. Pak Sandra poodstoupila a pohár mlčky předala další dívce. Ta se přede mnou napila a pak mne políbila na ústa. K tomuto rituálu zněla stále ta teskná, ale krásná melodie a já tam stála a zaléval mne pocit horka a blaha. Napočítala jsem dvanáct polibků od dvanácti dívek včetně Sandry. Ta byla ze své skupiny nejstarší. Všem bylo tak mezi patnácti až dvaceti, dvě vypadaly skutečně na těch patnáct. Sandra počkala až mne políbí všechny ostatní dívky a pak si pohár opět vzala a opět se z něj napila. Šepot sester zase utichl, když po malé chvilce Sandra zvedla ruku, i hudba utichla. Pak Sandra začala různě proplétat ruce, všechny jsme jí mlčky pozorovaly. Při tom vyslovovala tichým a hlubokým hlasem jakési nesrozumitelné věty. Začala jsem cítit jakési podivné brnění. Nejdřív jako nejasnou Zpověď strachu (autorská verze) 10

17 myšlenku pocitu, pak naprosto jasný fyzický pocit brnění. Začalo to na konečcích prstů a pokračovalo to pažemi směrem nahoru. Pak se to obrátilo zpět a ten pocit v konečcích prstů zesílil. Najednou moje ruce vystřelily směrem k Sandře, aniž bych tomu byla schopna jakkoliv zabránit. To samé udělalo všech dalších jedenáct dívek a pak se nám z konečků prstů začalo jiskřit. Ano, pamatuji si to do nejmenších podrobností. Tehdy mi to přišlo naprosto normální, když jsem pak mnohokrát pochybovala o tom, co jsem to tam vlastně prožila, tak jsem nebyla schopna si jasně uvědomit, zda to byl sen, nebo zda se to skutečně stalo. Světlounce modré jiskření z našich prstů vytvořilo mezi námi a Sandrou jakýsi půlkruhový štít a jiskření zesilovalo. Stále jsem cítila brnění v prstech, ale ten pocit už nebyl nepříjemný. Sandra vytáhla z pod šatů jakýsi předmět. Vypadal jako roh na medovinu, který jsem kdysi viděla u jedné kartářky a vhodila ho jednou rukou do půlkruhu jisker. Cítila jsem na prstech, jako kdyby ten roh dopadl na mé ruce, i když fyzicky to tak nebylo. Chtěla jsem ucuknout, ale nešlo to. A když o tom tak přemýšlím, tak jsem to vlastně ani nechtěla. Na zemi se začal objevovat sloupec stejně modrých jisker a ten se začal přibližovat k našemu půlkruhu ve výši očí. Pak se celé pole zjasnilo do modra a pod našima rukama se cosi objevilo. Byl to jakýsi sedící člověk. Muž menší výšky, který měl jen přes určité partie bederní roušku. Z počátku se mi hned zdálo cosi divného, ale nedokázala jsem to určit. A pak jsem na to přišla. Ten muž měl hřívu blond no spíš, zrzavých vlasů a z ní mu trčely dva rohy. Pocit brnění přestal a já jsem spustila své najednou hrozně těžké a unavené ruce dolů. Muž seděl zády k Sandře, takže ke mně seděl čelem. Podíval se na mne jen letmo a já hned pohledem uhnula. Dodnes nevím, proč jsem to udělala. Ale jako kdybych v tu chvíli pochopila, že se mi to celé jen nezdá, a že to všechno je skutečnost. Všechny dívky zajásaly a začaly se překřikovat jedna přes druhou. Vítaly toho příchozího a snažily se ho dotknout. Hladily ho svýma útlýma rukama a smály se. Stále ho slovy vítaly. Pak mu pomohly vstát. Muž se beze slova otočil směrem k Sandře a oba se v jednu chvíli sobě vzájemně uklonili. Sandra se na něj mile usmála a pak řekla: I já tě vítám náš pane. Jsem ráda, že jsi vyslyšel naše tužby a že jsi mezi nás přišel v dnešní krásnou a jasnou noc. To je pro nás důvod k oslavě, pane. Muž se pomalu rozhlédl po všech přítomných a pak se očima zastavil na mě. Když se na mě díval, připadala jsem si jakoby méněcenná. Znám ten pocit ze školy, kdy jsem nesnášela svého učitele na matematiku a on si při každé příležitosti vysloužil další stupínek mé osobní nenávisti a zášti. Bála jsem se ho, bylo mi vždycky úplně špatně před každou písemkou a vždy, když mne vyvolal a já šla k tabuli, měla jsem v krku knedlík a nohy mne sotva nesly. Přesně tak jsem se cítila pod pohledem toho rohatého muže s bradkou. Měl něco divného ve svých jasně zelených očích. Jako kdyby svítily daleko víc, než jak by to dovoloval odlesk hvězd a měsíce. Chtěla jsem uhnout pohledem, ale nepodařilo se mi to. Zase jsem měla ten starý, známý pocit a zastavil se mi dech. Pak se na mne usmál. Spíš vycenil své bílé a dlouhé zuby a pomalu ke mně vztáhl ruku. Ucukla jsem před jeho dotykem a to ho zjevně zarazilo. Sandra za ním si uctivě odkašlala. Šlehl po ní pohledem, aniž by dal ruku dolů, nebo se přestal soustředit na mne. Pak Sandra tiše řekla: Nech ji, ta je má a je tu dnes se mnou. Pro tuto noc je jednou z nás. V jejím hlase byla slyšet jakási skrytá hrozba, což i mne vzhledem k jejímu předešlému podřízenému chování překvapilo. Muž se k ní pomalu obrátil, pak cosi zamručel a dal ruku dolů. Otočil se k Sandře a něco na ní vyštěkl pro mne neznámou řečí. Sandra dost energicky zavrtěla hlavou. Muž se podíval na mne a opět se usmál. Jeho hlas zněl cize a trošku mečivě, když mne jednoduchou větou přivítal. Pozornost okolních mlčících dívek se soustředila na tohoto muže s rohy, který jako kdyby sám ztělesňoval moc a sílu jejich společenství. V knihách o magii jsem občas četla o jakýchsi bůžcích země, které vzývaly dobré čarodějky. Vypadali prý jako lidé s kozími rohy. Přesně tak, jako to stvoření přede mnou. Jak se tak na mne díval, nenapadlo mne nic lepšího, než se mu trochu uklonit. Jeho úsměv se rozšířil. Otočil se na Sandru a znatelně příjemnějším hlasem jí v té cizí řeči něco řekl. Ona se na něj usmála a pokynula nám ostatním. Pak vzala toho boha, nebo kdo to byl, za ruku a spolu vešli jako první do osvětlené jeskyně. My jsme šli za nimi, nejdřív nás zbylých dvanáct a po nás i malá skupinka hudebníků. Bylo zde ohromné množství svíček. Uprostřed stálo několik dlouhých stolů s dřevěnými lavicemi. Jen jeden však měl na sobě bílý ubrus a v čele i po Zpověď strachu (autorská verze) 11

18 stranách poháry a talíře a mísy s rozličným jídlem. Kromě mísy s ovocem a zeleninou jsem tam viděla i pečené maso, jehož vůně mne po vstupu do jeskyně praštila do nosu. Najednou jsem si uvědomila, jak strašný mám hlad. Tanec a všechny předešlé události mne natolik vyčerpaly, že jsem vděčně usedla na stranu stolu, po Sandřině levé ruce. V čele stolu seděl ten rohatý a vedle něj nalevo Sandra. My ostatní jsme pak seděly na lavicích po obou stranách a hudebníci stáli ve vchodu jeskyně a opět začali hrát veselou hudbu, tentokrát ne tak podmanivou, spíše klidnou. Ten s rohy vzal pohár a pokynul jím celé společnosti. Sandra i my ostatní jsme také vzaly své poháry a já se s chutí napila. Bylo to to samé dobré, dokonce skvělé víno, co jsem pila před chvílí tam venku před jeskyní, když mne tyhle sestry přijímaly mezi sebe. Děvčata si začala švitořivě povídat a všichni jsme se za zvuku hezké hudby dali do jídla. Musím uznat, že bylo-li to celé jen jakýmsi snem, nebo halucinací, pak to nic nemění na tom požitku, který jsem z jídla a pití měla. Když jsem doslova zhltla svůj první kus pečeného vepřového masa s jakýmsi zvláštním a pro mne neznámým kořením, přitočila jsem se k Sandře a teprve teď jsem se jí začala vyptávat. Ona mne se smíchem uklidnila, že se mi to skutečně nezdá a že jsem přece chtěla vědět, jak si čarodějky žijí. A že vždycky bylo vhodné hosta nejprve uctít zábavou a hodováním a pak teprve prací. V jednu chvíli mne skoro až zamrazilo, když mi trochu ostřejším tónem řekla: Víš, zatím ti stejně nevěřím natolik, abych ti dala poznat víc z našeho světa. Rozhodla jsem se tedy raději se dál nevyptávat a vychutnávat si vše do posledního okamžiku. Ono se to nějak vyvrbí. Nevím, jak dlouho jsme tam tak seděly a jedly a pily. Dala jsem se do řeči i s ostatními dívkami. Nic moc jsem se ale nedozvěděla. Povídaly o lese, o tanci, o štěstí a lásce, ale konkrétního vlastně nic. Pokaždé, když jsem se ptala na to kdo jsou a co je tohle za místo, jen mne se smíchem nějak odbyly a pobaveně pozorovaly můj nechápavý výraz. Po nějakém čase se dvojice v čele stolu zvedla a hudba utichla. Oba mlčky vyšli z jeskyně a dívky po chvilce dojedly a dopily a také se zvedaly. Ani nevím, jak se to vlastně stalo, ale najednou jsem tam byla sama. Zvenčí jsem slyšela ještě jejich smích, ale v jeskyni plné jídla teď už sice po náletu ale stále ho tam bylo docela dost, jsem byla skutečně sama. Skoro mne to až vystrašilo. Zvedla jsem se, ve chvíli prozřetelnosti ještě rychle popadla lákavě vypadající kus pečeného masa a vyběhla za smíchem rozjásaných dívek ven. Když jsem vyběhla na prostranství před jeskyní, nikdo tam nebyl. Smích jsem slyšela stále vzdálenější, ale nikoho jsem neviděla. Začalo mne lehce mrazit. Nechtěla jsem být sama. Otočila jsem se směrem k jeskyni, ale otvor dovnitř teď zíral naprostou temnotou. Tam jsem rozhodně jít nechtěla. Otočila jsem se a to mi bylo ještě hůř. Jak je možné, že jeskyně s tolika svícemi teď byla temná? Kde jsou ostatní dívky, kde je kapela a celé to veselí? Kde sakra všichni byli? Neměla jsem ráda pohled toho muže s rohy, ale teď bych byla vděčná i za jeho společnost. Rozběhla jsem se lesem a hned u třetího stromu jsem zakopla o jeho kořeny. Sakra! stihla jsem ještě vykřiknout, než jsem velmi tvrdě dopadla na zem. Probudil mne pocit chladu. Otevřela jsem oči. Nedokázala jsem si ani představit, co uvidím. Ale rozhodně to neměl být zdobený strop z jakýchsi dřevěných parket. Uvědomila jsem si, že ležím v jakési posteli a že jsem přikrytá celkem tlustou dekou. Otočila jsem hlavu za chladem. Jedním okem jsem dokázala rozpoznat, že povlečení postele bylo čistě bílé a druhým jsem zírala do otevřeného okna vedle postele. Za oknem bylo šero.buď svítalo, nebo byl večer. Z okna mě ofukoval lehký vánek. Pokusila jsem se posadit a v tom jsem něco uslyšela. Instinktivně jsem si zase lehla a přivřela oči. Ať jsem byla kdekoliv, rozhodně pro mne bude lepší, když ten, kdo přichází, si bude myslet že ještě spím. Neviděla jsem příchozího, ale hned podle prvního zvuku hlasu jsem zjistila, že je to Klárka. Potěšilo mne, že to není Sandra. Události, které jsem prožila, nebo o kterých jsem si alespoň myslela, že jsem je prožila, mne dostatečně rozpoltily. Klára mne pohladila po tváři a hned jakmile jsem otevřela oči, uviděla jsem její ustaraný a něžný obličej. Jo, tahle holka byla fakt hezká. Naprosto nechápu, jak se někdy mohla zahazovat s takovým idiotem, jako byl ten její bývalý. Dobré ráno. Nechaly jsme tě spát. Ničeho se neboj, všechno je v pořádku a ty jsi v bezpečí. Posadila jsem se na posteli a vděčně jsem přijala z jejích dlaní hrnek teplého čaje. Pokud to sen nebyl, pak mne vzhledem k množství zkonzumovaného vína, čeká asi velmi perný den. A skutečně, v hlavě začala Zpověď strachu (autorská verze) 12

19 tradiční kocovinová demoliční četa již svou práci plnou kladiv a sbíječek. Dobré ehm ráno, Kláro. Kde to jsem? No kde bys byla, v Sandřině domě. Jak ti je? No nic moc. Myslím, že jsem vypila dost vína. Moment, počkej. Víš, co se to stalo? Ano, vím. Sandra tě vzala do světa čarodějek. Já tam taky už několikrát byla. Aha, takže to nebyl sen? Ne, sen to nebyl. Poprvé jsem tomu taky nechtěla uvěřit, ale podruhé už jsem si to skutečně užila. A viděla jsi tam taky takového divného chlapa s rohy? Jo, to je Bůh Země. Jsou to vlastně takoví démonci, ale naprosto bez zlé moci. Takže slouží Zemi jako mocní bůžci dobra. Povídala to s naprostou přesvědčivostí. A tady mne napadlo, že jsem se možná dostala na okraj něčeho mnohem většího, než jsem si původně myslela. To celé nemusel být jen nějaký blud, nebo Sandřin výmysl. Možná skutečně existuje svět čarodějek a všechny ty středověké báje o nadpřirozených silách jsou založené na pravdě. Jak se cítíš Jano? Už lépe, děkuji za čaj. Usmála jsem se na Kláru. Vypadala trošku jako věrný pejsek, ale já jsem jí už začala trochu i chápat. Jistě čaj. Nebo taky to všechno mohla být jen jedna velká halucinace způsobená tím čajem. Kdo ví, co do něj Sandra přidala. Musela jsem tomu přijít na kloub. Po malé chvilce vešla do pokoje i Sandra. To už jsem seděla na posteli. Na sobě jsem měla jen spodní prádlo a nohy mne docela bolely. Podívala jsem se na svá chodidla a našla tam pár stop setkání s nepříliš shovívavým povrchem. Takže, se to přece jen celé doopravdy stalo? Sandra pokynula Kláře a ta beze slova odešla. Zavřela za ní dveře. Měla na sobě zase ty černé šaty, které jsem na ní viděla večer a vůbec působila tím přísným a známým dojmem nadřazené ženy, jakoby se včerejšek ani nestal. Pak se ke mně otočila. obrátila se zády ke dveřím a řekla bez okolků: Říkala jsem ti, že ti dám ukázat něco, co by tě mohlo uspokojit. A také jsem říkala, že se pak na něco zeptám a budu chtít odpovědět podle pravdy. Jsi tedy připravena? Ano jsem. Ale chtěla bych se tě zeptat Teď se budu ptát já. Mluvila neobvykle přísným hlasem, přesto však naprosto klidným: Potřebuji někoho s tvou silou. Přesto vím, že mi něco skrýváš. Málem se mi zastavilo srdce a jen stěží jsem potlačila nutkání si zakrýt rukou ústa. Jak tam tak stála, vypadala opravdu hrozivě a mne napadlo, že o mě všechno ví. Kdo jsem a proč se chci dostat do její přízně. Nevím, co to je a nebudu to zjišťovat. Ale chci po tobě slib, že všechno co budeš dělat, budeš dělat z upřímnosti a s vědomím, že nikdy nesmíš mne ani nikoho jiného zradit. Ulevilo se mi. Měla jsem v hlavě plno zmatených myšlenek a teď se mi to celé zase naopak zdálo přitažené za vlasy. Třeba to byla opravdu jen halucinace, existují přece takové látky, které v kombinaci s hypnózou dokáží vyvolat iluzi čehokoliv. A má-li to tahle ženská promyšlené až do takových detailů, nebylo by pro ni jistě problémem mne svléknout a dokonce mi i něčím pohmoždit nohy, aby iluze byla tak dokonalá, jak si sama přeji. Rázně jsem proto odpověděla, že ano. Sandra si mne prohlížela, až mne málem začalo mrazit a pak o hodně mileji řekla: Dobrá, sestro. Teď jdi domů a odpočiň si. Brzy se ti ozvu. Byla jsem vděčná, že mne takto propustila a upřímně jsem byla i ráda, že vypadnu z toho domu. Rozhlížela jsem se po pokoji, ale nikde jsem nenašla svoje oblečení a ani boty. Sandra otevřela dveře a za nimi stála rozesmátá Klára a v ruce nesla hromádku mých svršků. Oblékla jsem se, obula a naprosto mlčky i s Klárou vyšla z pokoje. Sandra za námi zavřela dveře a já byla ráda, že nás nejde dolů vyprovodit.. Nechtěla jsem ji mít teď za zády. Věděla jsem, že slib, daný před několika okamžiky této ženě, nebudu moci nikdy splnit a to mne trápilo. Ani tak ne kvůli ní, ale spíš kvůli tomu, co by se mi mohlo stát, jestli to celé je skutečně pravda. Rozhodla jsem se o tom raději teď nepřemýšlet. Rozhodně ne tady v tomto divném domě. Ani teď, za svítání, neztratil dům nic na své tajemnosti, o to víc, že teď bylo v dolním patře temno, protože svíce na nástěnných svícnech byly zhasnuté. Klára mne mlčky vzala za ruku a já jí byla vděčná, že mne stále ještě trochu opilou a zmatenou vede. Šly jsme po podlaze mimo červený koberec. Stříbrný pentagram jako kdyby sám o sobě svítil. No, jistě to je jen odraz z několika oken, která přece jen vháněla do tohoto prostoru světlo. Když jsme procházely kolem oněch černých dveří, opět mne popadl divný strach, Zpověď strachu (autorská verze) 13

20 pocit mrazení v zádech. Otřásla jsem se a podívala se na dveře. Nebylo na nich vůbec nic zvláštního a přesto, jako kdyby se dokázaly tvářit zlověstně. Vyšly jsme do ranního čerstvého vzduchu a mlčky jsme ruku v ruce odcházely ulicí. Pak jsem Klárčinu ruku pustila. Neřekla ani slovo. Šly jsme pomalu a já byla strašně ráda, že ona mlčí. Nechtěla jsem teď mluvit nechtěla jsem o ničem přemýšlet. Chtěla jsem jen domů. Co si o tom mám vlastně myslet? I když jsem se tomu snažila spíš zabránit, stejně jsem po cestě domů ranním Brnem, musela přemýšlet o svých zážitcích. S Klárkou jsme se rozloučily kousek od domu u autobusové zastávky a dál mne nechala jet samotnou. Byla jsem jí za to vděčná. Připadalo mi, že se mi obrátil celý život a nedokázala jsem ani říci, v čem vlastně. Sama jsem nevěděla, jestli se mi to celé zdálo, nebo jestli se to stalo. Moje realistická část se bouřila byť jen na jediný okamžik přijmout myšlenku, že jsem byla fyzicky v jednom okamžiku na úplně jiném místě a s nějakými cizími dívkami. Ale na halucinaci i pořádně promyšlenou to bylo přece jen dost reálné. Třeba to bylo tak, že mne uspaly, odvezly na nějakou louku a tam zinscenovaly se Sandře a Kláře podobnými dívkami celé to divadlo. A co ten bůžek s rohy? Jistě, namaskovat se dá všelicos, ale jak se zjevil a jak mu svítily oči? I takové šílené teorie mne napadaly. Dnes už si moc nepamatuji, na co všechno jsem myslela při cestě městem. Ještě, že jsem si hned po příchodu domů dělala zápisky. Teď alespoň mohu těchto pár věcí přidat k dobru svým potenciálním čtenářům. Dnes už naprosto vím, co a jak se stalo, ale tehdy jsem patřila mezi velké pochybovače. A čím víc jsem o tom přemýšlela, tím méně jsem to celé považovala za reálné zážitky. Nebyla jsem si jistá naprosto ničím. Ale jedno si o té cestě přesto pamatuji. Jak jsem tak jela autobusem a pak tramvají k nám do útulného bytečku, sledovala jsem velmi ostražitě lidi kolem. A všichni mi připadali tak nějak jiní a já si nedokázala uvědomit proč. Když jsem přijela domů, vzbudila jsem tím dost rozmrzelého Romana. On samozřejmě věděl o mé současné práci, ale podrobnosti jsem mu k tomu neříkala. A ani se mi do toho nechtělo. Nepatřil mezi lidi, kteří by tohle mohli kdy pochopit, natož pak přijmout a akceptovat to jako fakt a pravdu. A já to po něm ani nechtěla. A protože jsem nebyla celou noc doma, došlo k menší výměně názorů. Nakonec jsem přiznala polovinu pravdy. Řekla jsem mu, že jsem byla u jedné holky co se zabývá magií a ona mne seznamovala s různými rituály a povídala o čarodějnických sabatech a tancích při měsíčku. Toto vysvětlení ho alespoň na čas uspokojilo. Řekla jsem mu, že si jen udělám pár poznámek do počítače a hned jdu spát. Spánek jsem potřebovala a je pravda, že jsem potřebovala i Romana. Po tomto zážitku mě plně vyhovovalo, že by mne jen tak někdo držel za ruku a ležel vedle mne. Skutečně jsem si jen udělala pár poznámek a za dvacet minut jsem si už v noční košili, která mi trošku připomínala dlouhé šaty dívek z nočního výletu, lehla do postele k rozespalému Romanovi. Ten se ke mně otočil a zeptal se z ničeho nic, jestli mě něco netrápí. Odbyla jsem to jen tím, že si všechno, co mi ta dívka v noci řekla, musím srovnat v hlavě a že jsem z toho jen strašně unavená. Objal mě a hladil po vlasech. Za několik minut jsem usnula. Příští den jsem vzhledem k vínu a svému rozpoložení vlastně neudělala vůbec nic. Jen jsem celý den prakticky proležela v posteli a dost jsem přemýšlela. Co když je to celé pravda? Co když opravdu kromě nám známých věcí existují i světy podobné tomu, který jsem včera navštívila? O to víc jsem se do nich chtěla dostat, poznat jejich tajemství a o tom všem napsat. Pokud to tak skutečně je, mělo by se o tom dozvědět co nejvíc lidí. Připadalo mi důležité jednat s maximální opatrností a tak, abych se co nejrychleji dozvěděla co nejvíc informací o Sandře a jí podobným. Teprve k večeru jsem si sedla k počítači a provedla pár pokusů najít informace konkrétně o Sandře. Na jedné diskusi se jméno Sandra v souvislosti s magií sice objevovalo, ale nic konkrétního tam nebylo. Šla jsem si zrovna uvařit kafe, když zazvonil mobil. Podívala jsem se na číslo a viděla jsem, že je to Klára. Radostně jsem telefon zvedla. Ahoj Jano. Děláš něco důležitého? Ahojky Kláro. To víš, že nic nedělám. Po včerejšku nějak moc nemůžu. Jo, slyšela jsem o tom, že jsi to trošku přehnala s vínem. Ale, tak Sandra se chlubila?, prohlásila jsem jízlivě. Zpověď strachu (autorská verze) 14

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské. 1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,

Více

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Pravidla přátelství Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Original title: Código amistad Copyright 2015 Disney Enterprises, Inc. Vydalo nakladatelství EGMONT ČR, s.r.o., Žirovnická 3124, 106 00

Více

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu 3 Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu nacvičoval větu: Mám rakovinu mozku, došel jsem k názoru,

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

Potrestat nebo nepotrestat

Potrestat nebo nepotrestat 3 Potrestat nebo nepotrestat Náš třetí seminář ještě nezačal. Lidé byli pořád seskupeni do malých hloučků a hluboce zabraní do konverzace. Zaslechla jsem útržky vět. Za to, co řekla, má měsíc domácího

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí.

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. Jenom proto, že je hezky, každý čeká, že budete venku a skotačitˮ nebo tak něco. A když venku netrávíte každou vteřinu, hned

Více

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla podle Roalda Dahla B yl jednou jeden starý pán, kterému bylo 87 let a jmenoval se Labon. Celý svůj život to byl klidný a mírumilovný člověk. Byl velmi chudý, ale velmi šťastný. Když Labon zjistil, že má

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ

SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ VOJTĚCH FILIP VĚNOVÁNO BOHU 3 4 Copyright Autor: Vojtěch Filip Fotografie na obálce s laskavým svolením Petra Pospíšila, Hoher Bogen 2009 Vydal: Martin Koláček E-knihy jedou 2014 ISBN:

Více

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,

Více

Josefína Ukázková. Křestní jméno: Josefína Datum narození: 16.6.1975 CESTY ŽIVOTA. Milá Josefíno.

Josefína Ukázková. Křestní jméno: Josefína Datum narození: 16.6.1975 CESTY ŽIVOTA. Milá Josefíno. Josefína Ukázková Křestní jméno: Josefína Datum narození: 16.6.1975 CESTY ŽIVOTA Milá Josefíno. Výše jsou pro Vás vyloženy všechny karty, které Vám utvářejí Vaše cesty v nejbližší budoucnosti. Je potřeba

Více

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz František Ber Jak Ježíšek naděloval radost e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této

Více

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej..." Já:,,A jak ale mohl vzít roha?"

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej... Já:,,A jak ale mohl vzít roha? 2. Kapitola - Útěk,,Pink..probuď se!!" Já:,,Ehh...coo?? Nazdar Kurte.." Kurt:,,Pink, máme problém..pamatuješ na toho včerejšího návštěvníka?" Já:,,Na toho se nedá zapomenout...*zíív*" Kurt:,,Výborně..je

Více

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově

Více

Hledáte si i během trvání rekvalifikace práci?

Hledáte si i během trvání rekvalifikace práci? Účastnice A: No asi nic moc, protože jsem neměla práci a nikde jsem ji nemohla najít. No doufám, že mi pomůže? Myslíte jako najít práci nebo obecně? No hlavně tu práci, no a pak se budu mít jako celkově

Více

www.robotikmechacek.cz

www.robotikmechacek.cz ISBN 978-80-260-3610-4 (epub) ISBN 978-80-260-3611-1 (PDF) ISBN 978-80-260-3612-8 (MobiPocket) www.robotikmechacek.cz Na webu můžete výhodně koupit také elektronickou či tištěnou verzi prvního dílu knihy

Více

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky.

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky. Neviditelnost Tomáš Dušek Byl jsem na kontrole. Našli mi v krvi zbytkový alkohol a špatný cholesterol. Ptal jsem se své doktorky, co to znamená. To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď

Více

Kabát. Tomáš Dušek. Sehnal jsem kabát. Starý vojenský. Podobný, jaký nosil Dobrý voják Švejk. Prošel první světovou válkou.

Kabát. Tomáš Dušek. Sehnal jsem kabát. Starý vojenský. Podobný, jaký nosil Dobrý voják Švejk. Prošel první světovou válkou. Kabát Tomáš Dušek Sehnal jsem kabát. Starý vojenský. Podobný, jaký nosil Dobrý voják Švejk. Prošel první světovou válkou. Tyhle kabáty jsou už k nesehnání a cena bývá vysoká. Dost jsem za něj zaplatil,

Více

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska.

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska. Byla to láska Kytička milostné poezie Obsah: Když jsem byla hodně malá Pomalu vrůstám do tebe Kdybych to dovedl Byla to láska Magdaléna Štěpán Křivánek GRANO SALIS NETWORK 2004 www.granosalis.cz Když jsem

Více

DOTAZNÍK PRO URČENÍ UČEBNÍHO STYLU

DOTAZNÍK PRO URČENÍ UČEBNÍHO STYLU DOTAZNÍK PRO URČENÍ UČEBNÍHO STYLU Projekt MOTIVALUE Jméno: Třida: Pokyny Prosím vyplňte vaše celé jméno. Vaše jméno bude vytištěno na informačním listu s výsledky. U každé ze 44 otázek vyberte a nebo

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE

MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE 1 2 www.65pole.cz SMRT KRÁLE ŠUMAVY EDICE TAH SVAZEK 1 MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR

Více

Asi každý z nás poznal jistou formu psychické bolesti. Ta má mě však oslabovala každým dnem už po několik měsíců.

Asi každý z nás poznal jistou formu psychické bolesti. Ta má mě však oslabovala každým dnem už po několik měsíců. Asi každý z nás poznal jistou formu psychické bolesti. Ta má mě však oslabovala každým dnem už po několik měsíců. Dívat se na muže, kterého milujete, jak sedí na druhé straně stolu, se slzami v očích a

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více

Kdo by si v obchodě vybral shnilý pomeranč nebo banán namísto zdravého? Kdo by si koupil nakřáplé vajíčko nebo prasklý hrnek? Vždycky raději sáhnu vedle a vezmu si to lepší. A je to tak správně, je to

Více

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007 Úvod Zdravím vás všechny a vítám vás. Jsem moc rád, že jste dnes dorazili. Dnes začneme spolu mluvit o penězích. Vím, že je to velice kontroverzní téma. Ne jenom z pohledu lidí mimo církev. Nedávno zveřejnili

Více

Pierre Franckh. způsobů, jak najít lásku

Pierre Franckh. způsobů, jak najít lásku Pierre Franckh 21 způsobů, jak najít lásku Důležité upozornění: Rady uveřejněné v této knížce byly autorem a nakladatelstvím pečlivě zpracovány a prověřeny, nemůže však za ně být převzata jakákoliv záruka.

Více

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti.

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti. Kapitola 1 Už to máš? zeptala se Olivia Abbottová mámy. Olivii se konečně podařilo přimět tátu, aby si dal pauzu od svého pravidelného úterního maratonu tai-či tím, že mu zatřepala pompony přímo před obličejem,

Více

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Nedokázala jsem si představit život bez ní a to i přesto, že

Více

O knize Léčebný kód. Od: Ing. Jaroslava Švajcrová

O knize Léčebný kód. Od: Ing. Jaroslava Švajcrová O knize Léčebný kód Od: Ing. Jaroslava Švajcrová Léčebný kód = převratná léčba vlastní bioenergií Úvod Jeden z autorů, původním povoláním kněz a poté lékař (psychiatr) měl svoji rodinu, kterou hluboce

Více

Pavel Gaudore BAJKY PODLE EZOPA

Pavel Gaudore BAJKY PODLE EZOPA Pavel Gaudore BAJKY PODLE EZOPA Ilustrace Hedvika Vilgusová Aventinum, Praha 1996 OBSAH Kohout a perla... 3 Myš, žába a luňák... 4 Orel, hlemýžď a vrána... 5 Lev a myš... 6 Pes a kus masa... 7 Moucha a

Více

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal.

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal. Pod Kingstonem Mobil hlasitě zapípal. Jsou lidé, které zapípání mobilu dokáže vážně vyvést z míry. Mohou pak začít splašeně pobíhat, křičet, ohrožovat všechno a všechny ve svém dosahu. Jiní zase začnou

Více

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva 10. Omluva Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz Podívej, kdo sem jde, upozornil Štefan přítele. Ten se napřímil a pohlédl k cestě. Po ní pomalu přicházel Viktor. No, ty lenochu, zasmál se mu Gimo naproti, když

Více

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček.

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. JE Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. Je taková rozkoš, že se trestáš za umění, když umění je hříchem. Je takové mlčení,

Více

3. Kousky veršů (Poupata)

3. Kousky veršů (Poupata) 1. esta poslední kapky (Poupata) mi mi 1. Sklenici vína dolej nám, ó, Pane, mi mi dokud tam na dně něco zbejvá, Pane, nebudem vědět o těle, duše se vínem umeje, nebudem bdít a nebudem spát, ó, Pane. 2.

Více

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně DUCH? Z temného moře se vynořila plachetnice se třemi stěžni. Plachty měla svěšené a trup hluboko ponořený, jako by byla naložená těžkým nákladem. Na středním a nejvyšším stěžni vlála malá černá vlajka.

Více

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz Bylo mi teprve 17, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Hlavou mi svištělo, že chci studovat, užívat si života, a že mě naši zabijou. Ti nám ale nakonec pomohli ze všech nejvíc. S prckem to dnes už skvěle

Více

Vliv rodiny na rozvoj osobnosti Metodický list

Vliv rodiny na rozvoj osobnosti Metodický list Vliv rodiny na rozvoj osobnosti Metodický list práce s interaktivní tabulí - výchovné styly, vliv rodiny na vývoj osobnosti námět k diskusi - výchovné styly Obecné informace k řadě pracovních listů rozvoj.

Více

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou.

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou. Jsem samotná matka Otevře dveře. Protože doma nemám se čtyřmi dětmi. Mistryně mi vždy dělala společnost, umožnila mi mnohokrát z něčeho se dostat. Speciálně chci poděkovat Mistryni. Není zač. Děkuji vám,

Více

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 1 Tereza Čierníková GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 2 PROLOG Henry Vans znovu objíždí svět! Cestopisec Henry Vans, který po svých deseti letech cestování nasbíral tisíce a tisíce informací o zemích z celého

Více

"Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně.

Marcela, představila se nejistě a téměř kajícně. "Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně. "Ivan Toman," zareagoval stereotypně jako po každém zazvonění telefonu, a teprve poté si uvědomil, kdo volá. "To jsi ty, Marcelo?" nechtěl věřit tomu,

Více

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM ČTVRTÁ ITERACE Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM HLAVNÍ CESTA Do střechy elektromobilu bubnoval déšť. Tim cítil, jak ho brýle pro noční vidění nepříjemně tlačí do čela.

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

Cesta života / Cesta lásky

Cesta života / Cesta lásky Kudy do nebe Cesta života / Cesta lásky Cesta života Smyslem života není jen někam jít. Chceme-li, aby náš život měl smysl, je třeba mít cíl, který stojí za to, abychom kvůli němu občas museli překonat

Více

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém f r a n z k a f k a Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém obraze a nevydá ho. Raději skočí Markétce

Více

VY_12_INOVACE_20_PRAZSKA_DOMOVNI_ZNAMENI. Časová dotace: 45 min. Datum ověření: 24. 10. 2012

VY_12_INOVACE_20_PRAZSKA_DOMOVNI_ZNAMENI. Časová dotace: 45 min. Datum ověření: 24. 10. 2012 Kód materiálu: Název materiálu: VY_12_INOVACE_20_PRAZSKA_DOMOVNI_ZNAMENI Pražská domovní znamení Předmět: ČESKÝ JAZYK - ČTENÍ Ročník: 3. Časová dotace: 45 min. Datum ověření: 24. 10. 2012 Jméno autora:

Více

Můj milý deníčku Moje džíny jsou fakt děsný

Můj milý deníčku Moje džíny jsou fakt děsný Můj milý deníčku Moje džíny jsou fakt děsný také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Jim Benton Můj milý deníčku Moje džíny jsou fakt děsný e-kniha Copyright Fragment, 2013 Všechna práva

Více

Nejlepší nevěsta. Alena Vorlíčková Regina Daňková

Nejlepší nevěsta. Alena Vorlíčková Regina Daňková Nejlepší nevěsta Alena Vorlíčková Regina Daňková Pohádky pro společné čtení Projekt Městské knihovny Svitavy Lektoruje PhDr. Lenka Krejčová, Ph.D. DYS-centrum Praha Nejlepší nevěsta Alena Vorlíčková, 2011

Více

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření.

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření. Tati! Ucítila jsem, jak mě něco udeřilo do zátylku, a svět kolem mě zčernal. D o tváře mi šplíchala studená voda. Když jsem otevřela

Více

Dagmar Pospíšilová VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY CZ.1.07/1.4.00/21.3536 ANOTACE

Dagmar Pospíšilová VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY CZ.1.07/1.4.00/21.3536 ANOTACE Základní škola Habartov, Karla Čapka 119, okres Sokolov Autor: Téma sady: Název výstupu: Dagmar Pospíšilová Český jazyk pro 5. ročník - literatura VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY Datum vytvoření:

Více

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi!

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi! JEŽÍŠ UČITEL Když začal Ježíš kázat, učil lidi, co mají dělat, aby byli dobří, a aby jim za to Pán Bůh žehnal. Říkal lidem: Máte v nebi dobrého Otce. Mějte ho rádi a takto se k němu modlete: Otče náš,

Více

PORAĎ SI SE ŠKOLOU Lucie Michálková

PORAĎ SI SE ŠKOLOU Lucie Michálková PORAĎ SI SE ŠKOLOU Lucie Michálková Copyright 2015 Lucie Michálková Grafická úprava a sazba Lukáš Vik, 2015 1. vydání Lukáš Vik, 2015 ISBN epub formátu: 978-80-87749-89-0 (epub) ISBN mobi formátu: 978-80-87749-90-6

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

Petra Soukupová. K moři

Petra Soukupová. K moři Petra Soukupová K moři Brno 2011 Petra Soukupová, 2007 Host vydavatelství, s. r. o., 2007, 2011 (elektronické vydání) ISBN 978 80 7294 420 0 Rodičům PETROVY DVĚ ŽENY 1/ Petr a Magda se potkávají Magda

Více

m.cajthaml Na odstřel

m.cajthaml Na odstřel m.cajthaml Na odstřel Ach Bože! zakřičel směrem všude tam, kde nic nebylo. William Eastlake I. Já ho vůbec neznal. Teda předtím jsem ho vůbec neznal. I když bydlíte v jednom městě, tak nemůžete znát všechny

Více

BOŽÍ DAR Bůh je milující. Bůh je štědrý a dávající.

BOŽÍ DAR Bůh je milující. Bůh je štědrý a dávající. BOŽÍ DAR Jaký je podle vás nejznámější verš z Bible? Většina lidí by jistě odpověděla, že jím je Jan 3:16 a skutečně je to tak! Tento verš by měli znát všichni křesťané. Nikdy se mi neomrzí, protože je

Více

JMENUJI SE: To je otisk mé ruky: Baví mě: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá.

JMENUJI SE: To je otisk mé ruky: Baví mě: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá. To jsem JÁ 1I JMENUJI SE: Baví mě: To je otisk mé ruky: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá. 2I Jmenuji se......... a je mi... let. Žiju společně s: Bydlím v: Nejvíc

Více

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano?

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Dělám to teď dobře. Velice ráda Vás vidím! Já také, drahá, já také. Jste tak hezká! A toto je moje tchýně. Och, ano? Celá rodina je tady, dobrá! Dobrá, zpět k vaší poezii.

Více

VÝPRAVA DO NEZNÁMA Dnešní den je pro myší kluky Otíka a Tomíka opravdu výjimečný. Čeká je výprava do neznáma a půjdou úplně, ale úplně sami. Buďte opatrní, nabádal je táta, když se rozcházeli v předsíni

Více

Fantastický Svět Pana Kaňky

Fantastický Svět Pana Kaňky Fantastický Svět Pana Kaňky Adam Nehůdka je chlapec, jenž velmi rád četl knížky. Doma a ve škole se mu nikdy nic nedařilo, a tak byl poslán do Akademie pana Kaňky. Chodili tam chlapci, jejichž jména začínala

Více

Kapitola IV. Mezizemí

Kapitola IV. Mezizemí Kapitola IV. Mezizemí Kapitola IV. * Mezizemí * Brána 95 Známý neznámý Poslední zpráva k vám prý nedorazila celá. Začnu tedy znovu od místa, kdy jsem přišel na to, jak použít klíč k bráně. Vložil jsem

Více

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ LAURA MARX FITZGERALDOVÁ Poklekl ke mně a rukama zacákanýma od barev sevřel má ramena. Není kouzelná. Je dost těžké tuhle sklenici naplnit. Je těžké ty peníze vydělat a ještě těžší je uchovat. Přesunul

Více

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE Leden 2012 Motto: Učíme se pro život Obsah : Beseda s policií.........1 Sportovní dopoledne..........2 INFO ze ZŠ a MŠ v nemocnici..3-4

Více

PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty. OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu

PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty. OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu PRÁCE S TEXTEM - Císařovy nové šaty AUTOR Mgr. Jana Pikalová OČEKÁVANÝ VÝSTUP Procvičování četby a porozumění textu na základě seřazení rozstříhaných odstavců textu FORMA VZDĚLÁVACÍHO MATERIÁLU pracovní

Více

Žíjky, Zdeňka Hlavatá 2013

Žíjky, Zdeňka Hlavatá 2013 Byla ráda, že už je doma. Měla za sebou dlouhý školní den. Byla unavená a měla hlad. Otevřela lednici a prohlížela její police od shora dolů a zase nahoru. Snažila se přijít na co má vlastně chuť a co

Více

Ale jak to, že nás má tolik stát život s Pánem který dává spasení zdarma, který za nás - jak víme - cele zaplatil svým životem?

Ale jak to, že nás má tolik stát život s Pánem který dává spasení zdarma, který za nás - jak víme - cele zaplatil svým životem? Mt 13, 44-46 Podobenství o Království. Zvláštní obrazy, které PJ používal aby lidi přivedl k podstatě věci. Tentokrát o pokladu a perle které člověka stojí všechno co má. Chceme-li porozumět Ježíšovu sdělení,

Více

Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění

Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění B a r b o r a L í p o v á Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění 1999 2009 Barbora Lípová,

Více

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko e- kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena.

Více

Z chorvatského originálu Neobična knjižničarka vydaného v nakladatelství KAŠMIR PROMET, Zagreb, Croatia přeložil Pavel Pilch

Z chorvatského originálu Neobična knjižničarka vydaného v nakladatelství KAŠMIR PROMET, Zagreb, Croatia přeložil Pavel Pilch Z chorvatského originálu Neobična knjižničarka vydaného v nakladatelství KAŠMIR PROMET, Zagreb, Croatia přeložil Pavel Pilch Vydalo nakladatelství Informatorium, spol. s r.o., Mandova 449/14, 149 00 Praha

Více

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně.

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně. 1. kapitola Muselo se něco stát! Tohle přece není normální! víří mi hlavou. Okolo mě jezdily tanky a motorky. Co se to děje? Náhle mi hlavou bleskla strašlivá myšlenka: ocitla jsem se v minulosti. Ano,

Více

Inovace výuky Člověk a jeho svět

Inovace výuky Člověk a jeho svět Inovace výuky Člověk a jeho svět Čs1/02 Voda a její proměny Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět Vzdělávací obor: Člověk a jeho svět Tematický okruh: Rozmanitost přírody Cílová skupina: 1. ročník Klíčová

Více

Metodika vedení čtenářské dílny 1

Metodika vedení čtenářské dílny 1 Metodika vedení čtenářské dílny 1 Iva Procházková, Hlavní výhra Věková skupina žáků: 9 10 let Úroveň čtenáře: Čtenář průzkumník zpracování informací, hodnocení textu Cíl aktivity: Žák už při čtení předvídá,

Více

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý.

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý. Dnes ráno se mi vstává líp. Hlava mě nebolí a dokonce se mi už ani nemotá. Jsem desátý den po otřesu mozku a stále špatně spím. V nákupním centru nás s dcerou napadl cizí vyšinutý chlap a poranil mi krční

Více

2. Čisté víno (Sem tam)

2. Čisté víno (Sem tam) 1. Čekání na zázrak (Sem tam) H # 1. Už padá půlnoc, zní jen můj těžký krok, oblohou snáší se k zemi mráz, vítr ztichl, zbyl jenom úplněk, () i čas zůstal na chvíli stát. 2. jinak nic, pouze průhledný

Více

Glen Sanderfur. Jak filozofie nejznámìjšího amerického mystika Edgara Cayceho autorovi pomohla vyrovnat se s tragickou událostí.

Glen Sanderfur. Jak filozofie nejznámìjšího amerického mystika Edgara Cayceho autorovi pomohla vyrovnat se s tragickou událostí. Glen Sanderfur Jak filozofie nejznámìjšího amerického mystika Edgara Cayceho autorovi pomohla vyrovnat se s tragickou událostí Eko konzult Co se mi stalo 3 Smrtelné zranìní Glenna Sanderfursta pøivedlo

Více

Divadelní žabka. Za účastníky napsala paní učitelka Tománková

Divadelní žabka. Za účastníky napsala paní učitelka Tománková 4 Březen / duben 2009 Naši milí čtenáři! Po delší odmlce vás znovu všechny vítám na stránkách školního časopisu Školáček. Je vidět, že se vám časopis zalíbil, neboť si jej chodíte stále víc a víc půjčovat.

Více

noční motýl prosím tě otevři

noční motýl prosím tě otevři když spíš když spíš má ticho zvláštní něhu svět ustane v svém koloběhu když spíš co tvůj sen skrývá nemám zdání zdá se ti asi o létání když spíš pokoj má barvu zralých pšenic slunce už sahá do okenic když

Více

Ne, ne! reagovala jsem v duchu dramaticky, nebo spíš naštvaně. Ten tichý výkřik dvou

Ne, ne! reagovala jsem v duchu dramaticky, nebo spíš naštvaně. Ten tichý výkřik dvou 1 Ne, ne! reagovala jsem v duchu dramaticky, nebo spíš naštvaně. Ten tichý výkřik dvou odmítavých slov mi ale zněl i ve vlastních uších. A dokonce stupňovaně. Jako ozvěna, kterou jsme mohli častokrát slyšet

Více

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání Ale já jsem se chtěla o Jirkovi Hrzánovi dozvědět něco bližšího. Tak jsem o něm začala psát sama. No, sama jak se to vezme. Pročetla jsem dostupné materiály, ale především jsem na něj nechala vzpomínat

Více

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem

Více