NAPOLEON I. BONAPARTE

Transkript

1 NAPOLEON I. BONAPARTE Vypracoval: Jiří Lalov

2 Obsah: 1. Úvod 2. Napoleon Bonaparte 3. Od generála k císařskému trůnu 4. Geniální vojevůdce cílevědomý politik 5. Na vrcholu moci a sil 6. Proti všem 7. Konec nadějí počátek legendy 8. Obrazová příloha 9. Seznam použité literatury

3 1.ÚVOD: Někomu je souzeno prožít nudný a šedivý život. Někdo však prochází životem bohatým na události i romantická dobrodružství, která ani s odstupem času neztrácí nic ze své atraktivnosti. Není jistě náhodou, že mezi jeden z nejzajímavějších životních příběhů nám nabízí pohled na vskutku hvězdný život jednoho z největších lidí, kterého mohla naše Země kdy nosit Napoleona Bonaparte. Tento člověk se stal už za svého legendou a jeho osud a neobvyklá doby ve které žil dodnes oslovují a přitahují mnoho lidí, kteří se jinak ani o historii mnoho nezajímají. Toto je také můj případ. Při vyhledávání vhodného tématu pro svoji práci jsem byl znenadání osloven Napoleonskou tematikou o jejíž hloubce jsem měl zprvu jen malé znalosti. Protože s jídlem roste i chuť rozhodl jsem se tomuto tématu věnovat pozornost, určitě zaslouženou. Podařilo se mi vyhledat množství odborné literatury, která předčí svou čtivostí mnohdy i nejlepší romány. Ne nadarmo se říká: Nejlepší díla píše jen život.

4 2.NAPOLEON BUONAPARTE Malý velký muž se narodil na Korsice. Korsika byla rok po narození malého Napoleona připojena k Francii. Původní jméno budoucího prvního konzula a císaře Francie znělo Napoleone de Bonaparte. Malý Korsičan se narodil do doby, která měla brzy zatřást základy Evropy. Byla to doba romantismu, hrdinství, velkých vášní a odvahy. Doba kdy se rodily nové ideály a nové svobody. Doba která se vyznačovala tím, že lidé byli ochotni za svou pravdu položit i život. Byla to doba, která nabízela několika odvážným a šťastným lidem nevídanou budoucnost. Do tohoto světa se narodil malý Bonaparte. Zprvu se choval jako korsický patriot, posléze však seznal, že mu bude korsický plácek příliš malý. Studoval vojenskou školu v Brienne. Po absolvování školy byl zařazen k dělostřelectvu v Grenoblu. V době vypuknutí revoluce dosáhl hodnosti poručíka. V tu dobu začala jeho hvězda stoupat. Do povědomí mocných se zapsal také rozhodným a krutým zásahem proti pokusu roajalistů o převrat v Paříži, který doslova smetl několika výstřely z děl v ulicích Paříže. Neznámý Bonaparte (změnil si jméno na více francouzsky znějící) byl poté přidělen k armádě, která měla dobýt pro revoluční Francii přístav Toulon, který drželi věrní monarchie a Angličané, kteří připluli na podporu svržených Bourbonů proti revoluci. Zde se poprvé ukázaly Napoleonovy schopnosti racionálního plánování. Vypracoval jednoduchý a smělý plán, který vedl k pádu přístavu obsazením pevnosti u jeho vjezdu. Odtud pak Napoleon snadno vypudil anglické lodě děly. Přístav Toulán padl a Napoleonův velící důstojník psal nadřízeným do Paříže prozíravé hlášení: Odměňte a povyšte tohoto mladého muže, neboť kdybychom mu neprojevili vděk, povýšil by se sám. Napoleon Bonaparte se pak stal v 26 letech divizním generálem. Největší krok ke slávě učinil Napoleon jako velitel Italské

5 armády. Byl nucen bojovat na okrajovém válčišti v severní Itálii. Vybavení jeho armády bylo zoufalé a postavení krajně riskantní. Díky nebývalé odvaze a organizačnímu talentu dokázal Bonaparte s touto chátrou porazit přesilu rakouských vojsk pomocí mnoha nečekaných a rychlých přesunů v bitvách u Lodi, Arcoly a Rivoli ( ). Zde si také natrvalo získal srdce svých vojáků, kdy neváhal několikrát vést osobně bodákový útok svých vyčerpaných mužů s vlajkou v ruce. Jedna kulka by stačila a osud Evropy by se odvíjel zcela jinak. Od té doby se stal miláčkem svých vojáků, kteří mu také familierně říkali náš malý kaprál. Napoleon tak zastínil svými výsledky i mnohem lépe zásobované a vybavené generály na Rýnu. Vítězný generál Bonaparte byl nadšeně přivítán v Paříži a jeho prestiž jako muže schopného a radikálního řešitele problémů začala vzrůstat. Stejně tak se začali ukazovat první obavy z jeho ctižádostivosti. 3.Od generála k císařskému trůnu Po úspěchu v Itálii uvítali někteří jeho odpůrci to, že se Napoleon ujal velení armády vyslané do Egypta. Cílem bylo napadnout Anglii na jejím slabším místě a oslabit její moc. Napoleon na tomto bojišti dosáhl opět významných úspěchů. Porazil egyptské vojskou v bitvě u Pyramid Francouzské loďstvo bylo však zahnáno anglickým admirálem Nelsonem a francouzská armáda v Egyptě zůstala odříznuta. Ve vojsku začaly řádit epidemie a mor. Napoleon osvědčil opět odvahu a svoji schopnost pozvednout morálku svých vojáků, když navštívil nemocné morem a epidemiemi bez ohledu na své osobní bezpečí. Mezitím se situace ve Francii vyhrotila. V Evropě vznikla druhá protifrancouzská koalice. Není divu, že ostatní

6 monarchové měli takový strach před revoluční Francií. Panovníky Evropy nelákaly myšlenky svobody a demokracie, natož pak vlády lidu a lidských svobod. Obávali se šíření revoluce snažili se jí zadupat do země. Napoleon opustil vojsko v Egyptě a hnal se na jachtě zpět do Francie, protože cítil, že tam se bude rozhodovat. Rusko-rakouská vojska zatím s podporou Anglie dokázala získat zpět sever Itálie. Situace vyžadovala rychlé řešení. Napoleon Bonaparte se rozhodl riskovat a za pomoci svého bratra politika Luciena Bonaparta provedl 9.listopadu 1799 odvážný státní převrat a jmenoval se prvním konzulem. Osvědčil svoji vzdělanost a prozíravost když svěřil odborné vedení státu kapacitám a osvíceným mužům. Napoleon se vůbec dokázal obklopovat schopnými lidmi bez rozdílu jejich původu. Hlavní slovo však ponechal sobě. Podařilo se mu uzavřít mír s Ruskem. Poté novopečený konzul Bonaparte vytáhl opět do Itálie. Nečekaným pochodem přes Alpy vpadl do země a vybojoval bitvu u Marenga (1800), kdy těsně porazil přesilu Rakušanů, poté co se zdálo, že už bude poražen, Napoleonův přítel generál Desaix zaútočil na poslední chvíli Rakušanům do zad a strhl vítězství na stranu Francie. Při velkých lidech často stojí štěstí. Generál Desaix však při útoku padl. Napoleon triumfoval a sérií manévrů vytlačil Rakousko z Itálie, kde Francie vyhlásil Italskou republiku. Poté následoval o krátké období klidu, kdy se Francie dočkala míru. Napoleon se dočkal i míru s nesmiřitelnou Anglií (1802). Prosadil v Senátu své jmenování doživotním konzulem Francie. Tím se prakticky stal panovníkem Francie. Francie se za jeho vlády vzpamatovala z porevolučního chaosu. Vláda Bonapartovy osvícené pevné ruky se osvědčila. Jeho popularita rostla, stejně jako moc Francie, která v té době byla na vzestupu a na dlouho získala statut nejmocnějšího státu v Evropě. To samozřejmě vadilo ostatním mocnostem a jejich panovníkům. Napoleon se věnoval energicky správě státu i vojenským záležitostem. Prosadil ekonomické reformy. Chránil francouzský

7 trh a zboží před vlivem Anglie, kterou se snažil oslabit blokádou odbytu jejich zboží. Anglie znovu vyhlásila válku Francii v roce Napoleon plánoval velkolepou invazi do Anglie, jejíž pád by otřásl Evropou. Výhodou Anglie byla pouze její ostrovní poloha, jinak by pravděpodobně proti mocné francouzské armádě s Napoleonovým géniem na souši neobstála. Anglie to chápala a spoléhala na své vynikající loďstvo. Napoleon Bonaparte se v roce 1804 nechal stvrdit v národním plebiscitu schválit císařem a Francie se tak stala císařstvím. Na trůn tak dosedl jako Napoleon I. Bonaparte. Před bývalým chudým šlechticem a jakobínem, dělostřeleckým důstojníkem, revolucionářem a konzulem se tak otevřela nová kapitola jeho života. 4. Geniální vojevůdce cílevědomý politik Podporována Anglií zrodila se 3.protifrancouzská koalice. Napoleon soustředil na břehu kanálu La Mance u Boulogne armádu k invazi do Anglie. Zprávy však ukazovaly na nebezpečí od Rakouska a Ruska. Rakousko, Rusko, Anglie, Švédsko a Neapolsko vyhlásilo Francii válku a císař Francie stál proti mocným protivníkům. Prusko zatím zachovávalo neutralitu, ale Napoleon očekával, že ho Prusové napadnou při prvním zakolísání.v následujícím tažení se ukázala celá Napoleonova vojevůdcovká genialita a modernost jeho vojenské koncepce. Císař Francie převedl svoji armádu, nazvanou ne náhodou Grande Armeé (Velká Armáda), bleskovými pochody přes Francii a vytáhl do Spolku Německých států, kde si předtím zajistil prozíravou politikou spojence v malých státech Bavorska, Saska a Würtemberska. Rakousko vtrhlo do Německa aniž by počkalo na své ruské spojence. Napoleon měl dokonale vypracovanou špionážní síť a dokázal skvěle předvídat tahy protivníka. Vždy se vyhýbal suché teorii a snažil se poučit z činů a chyb jiných i sebe sama. Postupoval nově a neotřele. Vyvíjel plány pro každou

8 situaci a každou bitvu podle situace. Vyhýbal se stereotypu. Uměl bleskově reagovat na situaci na bojišti i na politické scéně. Jeho teorie byly založeny na jednoduchých zásadách. Na rozdíl od minulosti se nesnažil nepřítele postupně vyčerpat. Naopak postupoval dravě k cíli a snažil se přimět protivníka k jediné rozhodující (generální) bitvě, kde by ho jednou provždy zničil a přinutil jednat o mír. Těmto postupům podřizoval své postupy. Osud mu poskytl vynikající podřízené. Zejména proslul jeho náčelník štábu Alexander Berthier, geniální plánovač, který jeho plány převáděl v dispozice. Generální štáb Napoleona se tak stal vzorem pro mnoho armád a jeho teorie generální bitvy vydržela až do roku 1866, kdy ji smetla prusko-rakouská válka s novými postupy nové doby. Genialita Napoleona se projevila i negativně. S postupem času ztrácel důvěru v chybující podřízené a snažil se vše řídit sám. To však je nadlidský úkol i pro Napoleona Bonaparte. Jako vojevůdce - dělostřelec proslul moderním využitím dělostřelectva. Napoleon nasazoval děla koncentrovaně na různých úsecích bojiště a linie nepřítele oslabené dělostřelbou poté s oblibou napadal a prorážel. Bonaparte prostě uměl využít výhod, které mu nabízela armáda s revolučním duchem a elánem. Francouzi prosluli pod vedením Napoleona nezvykle rychlými pochody. Vojáci říkali: Napoleon vyhrává bitvy našima nohama. Rychlost byla umožněna tím, že francouzská armáda s sebou nevozila trén a zásobování, ale živila se rekvizicemi za pochodu. To byla v té době ohromná výhoda. Francouzský voják vynikal pod Napoleonem elánem a temperamentem. Napoleon znal své vojáky a vojáci milovali jeho jako boha a dali by se pro něho zabít. Napoleon vychoval pro svou potřebu vlastní armádní elitu císařskou gardu. Císařská Garda byla elita všech elit. Silní vojáci, nejlepší koně a výzbroj, nejlepší morálka a velitelé. Napoleon nasazoval svoji gardu jako zálohu. Řadové jednotky často na gardu žárlili, ale nemohli jí upřít odvahu ani závidět podmínky, které musela

9 často žehlit. Garda byla legendou a když byla nasazena tak vždy za těch nejtěžších podmínek. Bojovala statečně a vždy prokázala svoji převahu. Svoji oddanost císaři projeví naposledy na bitevním poli u Waterloo v roce 1815, kdy se bude doslova obětovat při ústupu poražené francouzské armády. Taková byla tehdy doba. 5. Na vrcholu moci a sil Napoleon tedy vyrazil do války v roce 1805 plný sil a elánu a netušil, že mu tento rok přinese nehynoucí slávu. Podařilo se mu obklíčit Rakušany u Ulmu a přinutit je ke kapitulaci. Poté obsadil Vídeň a postoupil na Moravu k Brnu, kde očekával příchod spojených Rakousko-Ruských sil. Předstíráním slabosti a obav se mu podařilo vnutit boj v terénu, který si zvolil. 2.prosince 1805 v bitvě Tří císařů u Slavkova porazí na hlavu smělým obchvatem do boku a zad armádu rakouského císaře Františka I. a ruského imperátora cara Alexandra. Bitva u Slavkova se stala jeho nejzářnějším úspěchem. Napoleon triumfoval a uzavřel mír s Rakouskem. Rusové se stáhli. Na paměť vítězství se v Paříži postavil vítězné oblouky a pojmenováno náměstí, kde byl vztyčen sloup odlitý z děl ukořistěných u Slavkova. Napoleon se poté zasadil o vznik Rýnského spolku. To byl spolek spojeneckých německých států, které sloužili jako ochranná zóna pro Francii. Zásahy do Německa popudily Prusko, které si dělalo nároky na hlavní vliv v Německu. Prusové se považovali za dědice neporazitelné armády Fridricha Velikého, ale Napoleon je díky jejich zastaralé taktice a svému důvtipu rozhodně porazil v bitvách u Jeny a Auerstädtu (1806) a přinutil rychle žádat o mír. Do války však opět zasáhlo Rusko a svedlo Napoleonem za velmi nepříznivých zimních podmínek dvě bitvy. První bitva u Jílového 1807 dopadla nerozhodně, poté však Napoleon porazil Rusy v bitvě u Friedlandu a přinutil

10 uzavřít mír. Císař Francouzů poté nešťastně zasáhl do dění ve Španělsku, kde sílil vliv Anglie z Portugalska, kam dosadil za krále svého bratra Josefa. Ve Španělsku vypukla občanská válka. Francouzská armáda se tam ocitla v krajině zaplněné partyzány a guerrilou. Anglie využila situace a vtrhla s armádou vévody z Wellingtonu do Španělska na podporu povstalců. Napoleon sám ve Španělsku vítězil v bitvách, ale nedokázal vyhrát válku. Mezitím k císaři došli zprávy o tom, že Rakouskou chce situace využít a vyhlásit válku Francii vázané na druhé straně Evropy. Napoleon usilovně převedl část armády zpět do Německa a zatlačil Rakušany v sérii bitev ( Eggmühl, Landshut, Řezno 1809) zpět. Poté dobyl Vídeň a pokusil se o násilný přechod rozvodněného Dunaje na Moravu, aby napadl vojska rakouského arcivévody Karla. V následující bitvě u Aspern byl Napoleon poprvé poražen, když za jeho zády popraskaly pontonové mosty přes Dunaj. Nevzdal se a naplánoval nový přechod Dunaje po kterém Rakušany porazil v bitvě u Wagramu. Rakouský císař poté požádal o mír. V roce 1810 se Napoleon I. Bonaparte ocitl na vrcholu moci. Oženil se s dcerou rakouského císaře Marií Louisou a ta mu porodila syna dědice trůnu. Rakousko se stalo jeho spojencem. Anglie byla oslabena kontinentální blokádou. Rusko si lízalo rány, ale čile obchodovalo s Anglií, která se snažila rozdmýchat v carovi Alexandrovi opět protifrancouzské nálady. 6. Proti všem Neochota Ruska uznat blokádu Anglie se poté stala Napoleonovi záminkou pro napadení Ruska. V roce 1812 vytáhl Napoleon s ohromnou armádou mužů do Ruska s cílem donutit cara k poslušnosti. S Francouzi táhla i armáda spojenců Rakouska, Bavorska, Würtemberska, Polské legie apod. Napoleon postupoval Ruskem za letních měsíců dokonce

11 rychleji než jednotky nacistického Wehrmachtu za 2.sv.války. Ruský vrchní velitel generál Michail Kutuzov zvolil neortodoxní taktiku ústupu bez boje a snažil se vyčerpat Francouze. Na nátlak cara Alexandra se ale postavil Napoleonovi v bitvě u Borodina před Moskvou. Bitva u Borodina byla velice krutá a skončila Napoleonovým taktickým vítězstvím. Rusové naopak dosáhli vyčerpání Francouzů před blížící se krutou ruskou zimou. Napoleon dobyl Moskvu, ale car Alexandr uprchl i s obyvateli a odmítl kapitulovat. Napoleon musel před nastávající zimou ustupovat zpět. Rusům se podařilo vyčerpaná francouzská vojska přinutit ustupovat stejnou cestou, kde již nebylo zásob. Nastal chaos a Napoleonova armáda postupně ztrácela na síle. Bojovali statečně s nájezdy kozáků,ale zima, hlad a únava je ubíjela. Napoleon nakonec dovedl do Německa jen zbytky kdysi mocné armády. Pro císaře Francie nyní nastalo těžké období. Skrytí nepřátelé čekali na zaváhání a nyní začali otevřeně zbrojit proti Francii. S obdivuhodnou energií dokázal Napoleon obnovit svou vojenskou sílu, protože jeho podpora ve Francii byla stále vysoká. Staré veterány ale mnohdy nahradili nováčci, kteří neměli zkušenosti. Mohli se však prokázat obrovskou odvahou. Prusko se spojilo s Ruskem a v roce 1813 došlo k válce kde Napoleonova hvězda opět zazářila, když porazil Prusy v bitvách u Lützenu a Budyšína (1813). Nemohl ale dosáhnout rozhodných vítězství jako dříve. Sil ubývalo. Rakousko poté také vyhlásilo Francii válku a nikdo už nepochyboval o Napoleonově konci. Napoleon dokázal porazit Prusy a Rakušany v bitvě u Drážďan, ale musel po porážce svých maršálů od Rusů ustoupit a nemohl využít vítězství října došlo k u Lipska svedena bitva národů. V třídenním krvavém boji s přesilou musel Napoleon ustoupit do Francie. Na vlastním území dokázal sice ještě geniálně s muži rozdělit nepřátele o síle mužů a porážet je zvlášť v bitvách u Montmirail, Vauchamps a Montereau, celková přesila však byla příliš

12 vysoká. Napoleon začal být posléze opouštěn svými nejbližšími a ztrácel podporu. Nakonec byl v roce 1814 donucen ke abdikaci a Paříž byla obležena. Bývalý císař byl s hrstkou vojáků vykázán do vyhnanství na ostrov Elba. 7. Konec nadějí počátek legendy Francie se roku 1814 vrátila o mnoho let zpět. Země byla oslabena. Do země se vrátili Bourboni a začali se mstít za to, co museli protrpět v exilu po revoluci. Nastala vláda tzv. bílého teroru. Do významných míst se vraceli schopní i neschopní šlechtici. Návrat starých časů monarchie těžko nesli hlavně lidé, kteří si přivykli svobodám, které jim přinesla revoluce i nevzal císař Napoleon. Lidé začínali reptat a říkat: Prcek (Napoleon) nechal lidi pobíjet, ale uměl je aspoň ocenit. Šlechtické restituce a reparace vítězům dolehli na Francii velmi těžce. Ludvík XVIII. byl na francouzský trůn dosazen okupanty a nezískal si ani v nejmenším srdce lidu. Napoleon byl o těchto změnách v chování svých bývalých poddaných informován. Zdálo se, jako by s ním už nikdo nepočítal. Na počátku roku 1815 se Napoleon Bonaparte odvážil vyrazit s hrstkou věrných na malé lodi zpět do Francie, aby získal zpět trůn a ztracenou prestiž. Neuvěřitelné se stalo skutkem. Jak Napoleon postupoval od pobřeží k Paříži přidávali se na jeho stranu vojáci i civilisté. Monarchisté vyslali na jeho polapení vojsko vedené jedním z bývalých císařových maršálů Michelem Neyem, který přísahal, že Bonaparta přiveze v kleci. Napoleonově družině a pár stovkám vojáků zastoupil cestu a dal povel k palbě. Napoleon vystoupil před řady svých vojáků a zvolal k namířeným hlavním: Vojáci! Stojí před vámi váš císař! Chce-li někdo z vás zastřelit svého

13 císaře, tady jsem! Po těchto slovech vojáci krále odhazují pušky a klobouky a vrhají se k Napoleonovi, tisknou ho a líbají mu nohy. Michel Ney, zahanbeně přichází ke svému císaři, který jej často zval Nejstatečnějším ze statečných a žádá ho o milost. Stane se, dostane velení ale Napoleonovu plnou důvěru už nikdy. Staronový císař Francie se poté triumfálně navrátí to Paříže vítán nadšenými davy. Nastává období tzv. Vlády 100 dní. Budoucnost není pro Francii a Napoleona růžová. Celá Evropa se opět chystá potřít francouzské nebezpečí. Napoleon se pokouší o usmíření diplomatickou cestou, ale nedostává konkrétní odpovědi. Mezitím celá Francie mobilizuje do války, která musí neodvratně přijít. Napoleon povolává své osvědčené druhy. Ne všichni však uposlechnou a tak musí improvizovat a to se mu na mnoho místech vymstí. Nemá už u sebe svou pravou ruku maršála Berthiera a chybí i jiní osvědčení velitelé. Je vhodné zmínit se o několika Napoleonových maršálech, kteří se výrazně podíleli na jeho kariéře. Michel Ney - Nejstatečnějším ze statečných rusovlasý alsasan, nadaný velitel, ale samotný často dělal chyby. Nicholas Davout jediný maršál, který se strategickým nadáním blížil Napoleonovi. Proslul nesmírnou přísností, ale i velkou péčí o své jednotky. Po pádu Napoleona sloužil Francii i dál jako Ministr války. Joachim Murat ohnivý gaskoňec, divoký, temperamentní a statečný velitel jezdectva. Vynikl jako jezdec, na větší velení ale v Napoleonově nepřítomnosti neměl. Byl zbrklý, ale okázale statečný. S Napoleonem rostl i padal. Dotáhl to až na krále Neapole, ale skončil na popravišti. A další Napoleon se rozhodl, že nebude čekat až Rakušané, Angličané, Prusové, Švédové a Rusové vpadnou do Francie. Musel hrát vabank. Vsadil na geniální plán, že rozdrtí jejich části odděleně než se spojí. Vtrhl s armádou složenou většinou z nováčků do Belgie a porazil Prusy u Ligny (16.června).

14 18.června se rozhodl konečně osobně skoncovat s nenáviděnými Angličany armádou, která se mu postavila u městečka Waterloo. Pravé křídlo mu měl jistit maršál Grouchy, který pronásledoval poražené Prusy. Angličané pod velením lorda Wellingtona Železného vévody se uchytili na výšině a odhodlaně se bránili. V momentě, kdy se zdálo, že Napoleon prorazí v lítém boji anglické pozice začali se na pravém křídle objevovat pruské oddíly, které obelstily Grouchyho, který pronásledoval jen zlomek Prusů. Napoleon pochopil zlomový okamžik a vsadil vše na poslední útok. Michel Ney se sedmkrát v čele těžkých jízdních kyrysníků rozjel proti anglickým pěchotním čtvercům. Bez úspěchu. Po sedmém útoku se vracel pěšky, bez klobouky a zlomený. V té chvíli si patrně většina francouzských vojáků uvědomila tíživost okamžiku. Pochopili, že veškeré naděje jsou spojeny s výsledkem této bitvy. Napoleon nasadil v nejvyšší nouzi všechny jednotky včetně císařské gardy. Bojovalo se zoufal, ale nakonec i garda musela začít v bezvýsledné situaci ustupovat. Ústup gardy se rychle rozkřikl a řadové jednotky propadly panice, kterou znásobil protiútok anglické pěchoty. Na bojišti zůstaly jen osamělé obranné čtverce císařské gardy obklíčeny ohromnou přesilou. Angličané na granátníky gardy volali ať se vzdají. Velitel posledních císařových vojáků v odpověď zvolal: Merde! (Hovno!) Garda umírá, ale nevzdává se! Napoleon byl v šoku odvlečen svou suitou. Pochopil beznaděj svého postavení a v Paříži se vzdal se trůnu a velkoryse se vydal svým největším nepřátelům Angličanům. Angličané odvezli Napoleona s pár věrnými na nehostinný ostrov Svaté Heleny v jižním Atlantiku. Na tomto ostrově také tento velký státník a vojevůdce zemřel v zapomnění v roce 1821 na následky otravy jedem, který mu podal jeden z fanatických zastánců monarchie. Velká dějinná hra byla dohrána. Svět ztratil jednoho z největších lidí, jaké kdy nosil. Přestože poražen vyšel z mlýnice dějin s vyšším kreditem než jeho odpůrci, stejně

15 jako Řekové u Thermopyl. Napoleon měl z čeho čerpat zkušenosti, vybojoval více bitev než Alexandr Makedonský, Hannibal, a Caesar dohromady. Z jeho životních osudů a z doby, která vypadala spíše jako krásný dramatický román čerpají poučení a inspiraci tisíce lidí dodnes. Každoroční návaly nad Napoleonovým sarkofágem v Invalidovně v Paříži to jen dosvědčují. 8. Seznam použité literatury: 1. Dušan Uhlíř : Slunce nad Slavkovem 2. Albert Manfréd: Napoleon Bonaparte 3. Jiří Kovařík: Sto dní Z Elby k Waterloo 4. Jiří Kovařík: Napoleonova tažení I 5. Jiří Kovařík: Napoleonova tažení II 6. Jiří Kovařík: Napoleonova tažení III 7. Jiří Kovařík: Napoleonova tažení IV 8. Jiří Kovařík: Napoleonova tažení V 9. Ervín Hrych: Velká kniha vojevůdců bitev, zbraní 10. Jiří Fidler: Kdo byl kdo Slavní vojevůdci

16 9. Obrazová příloha: Mladý Napoleon Bonaparte jako poručík dělostřelectva Napoleon Bonaparte

17 Napoleon I. při korunovaci Napoleon přehlíží granátníky císařské gardy

18 Napoleon velí v bitvě u Wagramu Bitva u Slavkova

19

20