"Competitivness in the EU Challenge for the V4 countries" Nitra, May 17-18, 2006

Transkript

1 PŘEDPOKLADY KONKURENCESCHOPNOSTI ZEMĚDĚLSKÝCH PODNIKŮ V SOUČASNÉM AGROBYZNYSU PREREQUISITES FOR COMPETITIVE ADVANTAGE OF AGRICULTURAL ENTERPRISES IN CONTEMPORARY AGRIBUSINESS BEČVÁŘOVÁ Věra, (ČR) ABSTRACT The paper deals with the typical attributes of the new food economy influenced by the globalisation process and the consequence to agribusiness development. It explains why the criterions of competitiveness of agricultural producers are changing and therefore why the agrarian policy s economic instruments should perceive those new conditions of the development. Today's agriculture already is impossible to evaluate only as a quite peculiar universe system not only with reference to common recognition exercise here of line in tenable development of the society, but just with reference to changes in position of agriculture in terms of food production systems. Even if till this time pick quite strong regulation tools of the CAP, just at the time there is a real chance to take advantage of individuality knowledge for increasing the competitive advantage of our farmers. KEY WORDS agrarian market, agribusiness, agricultural policy, competitiveness, structural development ÚVOD Období kdy vstoupila Česká republika a další země střední a východní Evropy do Evropské unie je složité nejen tím, že se jedná o historicky nejmasivnější rozšíření tohoto celku, ale zejména proto, že samotná Evropa stojí před problémem vymezování své vlastní cesty, která by vytvářela podmínky pro vysokou konkurenceschopnost a ekonomickou výkonnost na globální scéně a současně zajišťovala sociální kohezi v rámci přijatého Evropského sociálního modelu. To v plném rozsahu platí právě pro formování nové podoby zemědělství, které se stává součástí širokého spektra odvětví více či méně zapojených v sektoru výroby potravin. Změny podnikatelského prostředí výroby potravin a jejich distribuce jsou natolik podstatné, že dávají nejen novou podobu agrárním trhům v celé sekvenci potravinových vertikál, ale vynucují si i novou koncepci agrárních politik. Odraz procesů globalizace v tomto sektoru mění nároky i kriteria volby nástrojů těchto politik. Již naše první vlastní zkušenosti potvrzují, že vzhledem k měnícímu se prostředí nelze hrát pouze pasivní roli a spoléhat na trvalost dosud existujících nástrojů v podobě podpor v rámci společné zemědělské politiky EU. Prostředí, podmínky i nástroje se mění. I když jsem převzali v rámci stávající společné zemědělské politiky EU poměrně silné regulační mechanismy, právě v tomto období je reálná šance stát se spolutvůrci nově se formujícího prostředí, hledat příležitosti realizace konkurenčních výhod založených na jedinečnosti znalostí a využitelnosti výrobních faktorů, které máme k dispozici. Kromě aktivní úlohy podnikové sféry však záleží zejména na volbě a užití adekvátních nástrojů, které lze v rámci pravidel společné zemědělské politiky uplatňovat. Již nyní je zřejmé, že růst konkurenceschopnosti zemědělských podniků v produkční sféře stejně jako možnost využití jejich dalších funkcí zemědělství ve venkovském sídelním prostoru záleží na tom, do jaké míry reálně budou analyzovány, teoreticky vymezeny a v hospodářské politice reflektovány nové jevy a procesy vyvolané formováním agrobyznysu. 43

2 CÍL A METODIKA Cílem příspěvku je na základě analýzy typických projevů změn vyvolaných sílícím vlivem světového agrobyznysu na podnikatelské prostředí identifikovat rozhodující faktory změn v postavení zemědělského podniku v ekonomice výroby potravin měnících nároky na rozhodování o struktuře výroby a komoditní nabídky na trhu v současných podmínkách. Charakterizovat projevy těchto změn v procesu formování nového prostředí agrobyznysu a rozhodující tendence v jeho dalším vývoji, které by měly být respektovány nejen v rozhodování zemědělských podniků, ale zejména při volbě zaměření a nástrojů motivujících a podporujících restrukturalizaci podnikatelských subjektů s cílem zvýšit konkurenceschopnost na agrárních trzích. Problém je metodicky založen na systémové analýze procesů změn prostředí v podmínkách agrobyznysu a zobecnění jejich vlivu na formování podmínek segmentovaných trhů v rámci komoditních vertikál. Tyto poznatky jsou využity jako východisko pro formulaci základních charakteristik a předpokladů nezbytných pro úspěšnost zemědělských podnikatelů v nových podmínkách. V této souvislosti je i nová úloha agrární politiky. VÝSLEDKY A DISKUSE Změny postavení zemědělských podniků v systému výroby potravin Tradiční pojetí zemědělství jako relativně uzavřeného specifického odvětví zabezpečujícího výrobu potravin na daném území se v posledních desetiletích dostalo do zcela nové dimenze. Dnešní zemědělství je typické řadou interakcí s oblastí výzkumu, s podniky odvětví vstupů, zpracování, služeb, distribuce i obchodu. Systém výroby potravin se od konce 20. století začíná profilovat jako integrovaná součást řady odvětví národní i světové ekonomiky podílejících se na konečném výstupu produkci potravin, zahrnovaná pod pojmem agrobyznys (podrobněji viz. Boehje et al. 1999, Bečvářová, 2002, 2005, Grievink, 2003). Výrazné změny se promítají ve všech prvcích tohoto systému od zaměření a výsledků výzkumu a vývoje a jejich přínosů pro výrobu i zabezpečení vstupů do zemědělství přes vlastní zemědělskou výrobu, zpracování produktů až po distribuci a prodej potravin. V tomto prostředí je zemědělec jako výrobce základních surovin pro potravinářskou (i nepotravinářskou) výrobu ve stále větší míře vystavován konkurenčním tlakům rozšiřujícího se světového trhu potravin a ztrácí svůj původně rozhodující vliv na vývoj potravinového trhu. Přijetí myšlenky spotřebitelského rozměru a přesun silového těžiště na finalizující články zpracování a distribuce v potravinových řetězcích stále výrazněji formují konkurenční prostředí nejen potravinářských, ale i zemědělských podniků. Jak dokazují studie z této oblasti i světové statistiky, v současném období se od výrobce přímo ke spotřebiteli dostává pouze minimum dále nezpracovaných zemědělských produktů. Převážná většina jich prochází dalšími fázemi zpracování, adjustace, skladování a distribuce než je nabídnuta konečnému spotřebiteli. V kontaktu s konečným spotřebitelem je tedy obchodník, nikoliv výrobce. 1 Na přelomu tisíciletí zpracované zemědělské produkty tvořily více než 60 % hodnoty světového potravinového obchodu. 2 Současně se zásadně mění struktura spotřeby i nároky spotřebitelů na kvalitu a sortiment potravinářských výrobků. Zásadní změnou, typickou pro současnou fázi vývoje zemědělství v rámci nově se formujícího komplexu odvětví zapojených ve výrobě potravin a jejich finalizaci, je změna charakteru samotných agrárních trhů. Determinujícím vztahem ovlivňujícím množstevní, kvalitativní i cenově nákladové podmínky na agrárních trzích se stává poptávka. 1 V hospodářsky vyspělých zemích se jedná až o 80 % všech výstupů ze zemědělství 2 Např. export zemí OECD se zpracovanými zemědělskými produkty se za poslední dvacetiletí (od roku 1985) zvýšil o 48 %, hodnota exportu nezušlechtěných zemědělských surovin naopak klesla o 11 %. 44

3 Tento vztah utvářený v celé sekvenci trhů komoditních vertikál a ne zcela symetricky přenášený do podmínek na všech stupních až po trhy zemědělských komodit mění i kriterium konkurenční výhody zemědělských výrobců. Výsledky našeho výzkumu vývoje ekonomické diferenciace zemědělských podniků v podmínkách ČR skutečně potvrzují klesající vliv kvality půdy dříve považovaný za rozhodující prvek konkurenceschopnosti podniku. Kromě vlivu vysoké produktivity základních výrobních faktorů je to především úroveň managementu a jeho schopnost reagovat na procesy změn prostředí. Úspěšnost zapojení prvovýrobního článku v systému výroby potravin a takto motivovaná volba struktury výroby se kromě rozšíření spektra činnosti i na nezemědělské aktivity projevuje jako rozhodující pozitivní prvek rozvoje podniku. Úspěšnost v uplatnění výrobků zemědělského původu na trhu potravin se skutečně stává limitujícím faktorem pro úroveň a současně i strukturu výroby zemědělských komodit v daném regionu. Tento vývoj současně mění i účinnost externích faktorů ovlivňujících podmínky podnikání v zemědělství. Projevuje se především poklesem účinnosti státních regulačních zásahů a politik, konstruovaných prioritně na principech ochrany trhu, resp. izolace specifických tržních segmentů v jednotlivých odvětvích či sektorech, což vyvolává tlak na liberalizaci trhů a urychlení reforem politik, s volbou takových nástrojů, které dávají větší prostor pro rozhodování samotným výrobcům na základě analýz vývoje tržního prostředí, růstem tržní síly subjektů ve zpracovatelských a realizačních fázích komoditních řetězců, dnes již zpravidla typu nadnárodních organizací a různých forem horizontálních i vertikálních propojení, které mají rozhodující vliv na formování poptávky i podmínek akceptace nabídky v celé sekvenci trhů komoditně utvářených potravinových vertikál. Vliv výše uvedených dvou faktorů se v praxi dostává do silných střetů v rámci interakcí trhů a jeho deformací jak uvnitř samotných komoditních řetězců, tak zejména s regulací, limity a omezeními tradičně koncipované zemědělské politiky. Probíhající reforma SZP je proto složitá nejen z hlediska praktické aplikace změn úrovně jednotlivých nástrojů, ale především z hlediska prosazení kvalitativně odlišné koncepce v podpoře zemědělství, která je nucena reagovat na vývoj světové ekonomiky, pokud má podpořit udržení resp. zvýšení konkurenceschopnosti svých výrobců. Jedná se v principu o přechod od podpory zemědělství založené prioritně na nabídkově orientovaném přístupu k regulaci zemědělské výroby na přístup respektující rozhodující vliv poptávky na trzích potravin. Předpoklady konkurenceschopnosti zemědělských podniků v současném agrobyznysu Poptávkově orientovaný přístup klade zcela odlišné požadavky na podnikatelskou sféru, je daleko náročnější: předpokladem úspěšnosti každého článku vertikály, tedy i zemědělců, se stává určitá forma zapojení ve vertikále, vysoká informovanost a schopnost využití získaných informací pro permanentní hodnocení situace na trhu, schopnost anticipovat poptávku v poměrně velkém detailu a pokud možno bezprostředně na ni reagovat v nabídce. Mění se priority při rozhodování o způsobu a struktuře zemědělské výroby, která se přes svá specifika již zdaleka nevyvíjí autonomně, prohlubuje se vzájemná závislost spojená s rozvojem ostatních odvětví národního i světového hospodářství. Skutečnost, že rozvoj zemědělství je ve stále větší míře determinován rozvojem ostatních odvětví a sektorů nejen v rámci národní ekonomiky i v mezinárodním kontextu významně mění kriteria konkurence i možností dalšího rozvoje zemědělského podniku. Zásadně se totiž mění charakter prostředí, ve kterém se zemědělský podnik pohybuje. Jestliže chápeme konkurenceschopnost určitého ekonomického systému jako jeho schopnost dosahovat v konkurenčním prostředí výsledků odpovídajících cílům systému a jejich dynamice, je pro posuzování konkurenceschopnosti určitého ekonomického systému nezbytné 45

4 kromě stanovení cílů a volby kriterií, umožňujících kvantifikovat míru dosažení těchto cílů, vymezit i okruh faktorů determinujících a ovlivňujících jejich naplňování. K hodnocení konkurenceschopnosti zemědělských podniků lze volit minimálně dva přístupy, vztahující se k vymezení úrovně ekonomického systému, jehož vlastnosti (v daném případě konkurenceschopnost) a chování mají být posuzovány, ale i rozlišovacího hlediska. 1. Metodicky více propracovanou a častěji používanou je analýza konkurenceschopnosti na rozlišovací úrovni zemědělských podniků. V tomto případě je to zejména komoditní struktura a její nákladové parametry v konfrontaci s úrovní tržních cen, tedy podmínky nabídky, vztaženy ke kriteriím, faktorům a podmínkám vývoje finančně ekonomické efektivnosti podniku, umožňují celkem bezprostředně posoudit potenciální úroveň konkurenceschopnosti podniku a podstatné souvislosti jejího vývoje, a to zejména na základě mezipodnikové komparace na horizontální úrovni v rámci zemědělství jako odvětví. 2. Pro vymezení okruhu rozhodujících faktorů, které ovlivňují podmínky naplňování cílů daného ekonomického systému a postavení zemědělského podniku z hlediska jeho produkční funkce v současných podmínkách je však třeba použít jiné rozlišovací hledisko, které vyžaduje hodnotit konkurenceschopnost zemědělského podniku z hlediska akceptovatelnosti nabízené struktury a parametrů produkce trhem, to znamená v širších souvislostech i z hlediska reálnosti vertikálního zapojení v systému výroby potravin. Vzhledem k probíhajícím procesům globalizace se v této souvislosti u většiny komodit podstatně rozšiřuje relevantní trh. Zkoumání ekonomické efektivnosti potravinového hospodářství jako celku vychází z dynamického pojetí konkurenční výhody, která je dána nejen výsledkem relativně nezávislého subjektu na konkrétním agrárním trhu relevantním pro danou fázi zhodnocení výchozí suroviny v rámci komoditních potravinových řetězců, ale i souvislostmi a vzájemnými vztahy subjektů, které se na vývoji, výrobě, zpracování a distribuci potravin v rámci celého procesu podílejí. Nejedná se tedy o izolované hodnocení výsledků dodavatelů a odběratelů jako samostatných subjektů resp. představitelů relativně samostatných odvětví na trzích bez zohlednění interakcí s ostatními partnery. Zabývá se efektivností na bázi vzájemné podmíněnosti vztahů dodavatelů a odběratelů v sekvenci všech činností od získání suroviny až prodej finálního výrobku, potraviny, konečnému spotřebiteli. Konkurenceschopnost je tedy hodnocena nejen z hlediska podniku jako článku konkrétní fáze toku suroviny, ale především z hlediska úspěšnosti celého systému v rámci příslušného komoditního potravinového řetězce. Ve vztahu k zemědělství je však determinována minimálně dvěma dalšími aspekty, a to: možností produkčního využívání diferencovaných přírodních zdrojů, kdy zemědělská výroba by měla být alokována do í podmínek s předpoklady pro trhem akceptovanou cenu nabídky stále častěji určované podmínkami mezinárodního trhu (a nástroji zemědělské politiky) než trhy národními resp. regionálními, vlivem makroekonomického prostředí formovaného jednak celkovou úrovní ekonomiky, ovlivňující zemědělství v mnoha směrech, (dostupností, kvalitou a cenami vstupů, kvalifikací pracovní síly, úrovní technologií, úrovní příjmů obyvatelstva v poptávce po potravinách, mírou a formami daní), ale i právním rámcem vymezujícím možnost realizace tržní síly dodavatelů i navazujících zpracovatelských a distribučních článků na trzích se zemědělsko-potravinářskými komoditami. Je však třeba brát v úvahu, že požadavek posílit konkurenceschopnost na světovém trhu se v současných podmínkách již týká celých řetězců výroby potravin (všech článků příslušné komoditní vertikály). Je ovlivněn potřebou reagovat a přizpůsobovat se rychle se měnícím vnějším i vnitřním podmínkám včetně rostoucích nároků na koordinaci činností v rámci komoditních vertikál. 46

5 ZÁVĚR Problém jak úspěšně obstát na globalizujícím se trhu potravin, který musí v současné době řešit evropské a tedy i české zemědělství, má ve své produkční dimenzi v podstatě dvě základní varianty řešení: 1. trvat na specifickém charakteru odvětví a jeho historicky vytvořené výrobní struktuře založené především na rozdílnosti přírodních podmínek (kvalitě zemědělské půdy) jako východiska pro zdůvodnění diferencovaných výsledků zemědělské výroby a nárokovat takové finanční prostředky, které pomohou ochránit evropské výrobce před rostoucí konkurencí levnějších produktů a potravin z ostatních částí světa, nebo 2. hledat pozitivní řešení v kontextu poznatků nové ekonomiky (knowledge-based economy), akceptovat novou pozici zemědělství jako součásti agrobyznysu. Přijetí této varianty řešení nejenže odhaluje hlubší souvislosti ekonomiky výroby potravin v podmínkách tvrdší konkurence celé škály nově se formujících trhů celých komoditních potravinových vertikál a sítí, ale nabízí možnosti dalšího ekonomicky efektivního vývoje těm subjektům, které jsou schopny a ochotny akceptovat nové výzvy a kriteria pro moderní a úspěšné zemědělství. Tento druhý přístup často mění tradiční pohledy na možnosti naplnění produkční dimenze zemědělství, zpochybňuje některé dosud používané kategorizace v podpoře zemědělských podniků z hlediska jejich strukturálním vývoje. Pojmenovává nároky na výrobce zemědělských výrobků na základě poznání rozhodujících změn v ekonomice potravinového hospodářství a proto se stává i jedním z předpokladů objektivizace posuzování perspektivy zemědělského podniku v nadcházejícím období. Jestliže bychom měli vymezit, jaký typ znalostí a jaké schopnosti budou rozhodovat o úspěšnosti zemědělců v nadcházejícím období, potom kromě odborné kvalifikace v oboru zřejmě půjde zejména o pochopení nového systému, postavení a úlohy zemědělství v rámci agrobyznysu a jeho aktivní reflexi ve strategii vlastního podniku, v očekávání a přijetí změny jako příležitosti dalšího rozvoje, osvojení si teoreticko-ekonomických základů a analytických metod jako východisek objektivizace hodnocení konkrétní reality, schopnost jejich využití pro pochopení a vyhodnocení probíhajících změn v širších souvislostech a jejich tvůrčí aplikaci ve všech oblastech řízení podniku, permanentní využívání informací, výběr a zpracování vhodných dat pro kvantitativní analýzy, schopnost jejich správné interpretace a využívání společně s výsledky analýz kvalitativního charakteru ve strategii podniku i v konkrétních rozhodnutích a doporučeních při řešení problému, rozvoj schopností týmové (spolu)práce moderního typu a objektivní komunikace umožňující nacházet řešení problému na základě výsledků spolupráce interdisciplinárních týmů, vyhodnocení variantních přístupů a uplatnění různých pohledů a názorů včetně poznání a vědomého přijetí rizika, které řešení daného problému přináší. Přesto, že zemědělské podniky jsou v současné fázi vývoje do značné míry omezovány regulačními mechanismy postupně se reformující společné zemědělské politiky EU, probíhající změny celého systému podpory mají v sobě řady prvků reagujících na výše charakterizovaný vývoj prostředí. Právě v souvislosti s určitou decentralizací ekonomických nástrojů a orientací na podporu strukturálního rozvoje v rámci EAFRD i národních zdrojů by měly být využity možnosti podpořit takové směry, které umožní využívat jedinečnosti znalostí a dostupných možností pro tvorbu konkurenčních výhod v měnícím se podnikatelském prostředí. 47

6 ANOTACE Příspěvek se zabývá vlivem změn globalizujícího se prostředí výroby potravin na agrární trhy a s tím spojené změny kriterií konkurenceschopnosti zemědělských výrobců. Zdůvodňuje proč dnešní zemědělství již nelze hodnotit jako zcela svébytný uzavřený systém nejen s ohledem na jeho úlohu v udržitelném rozvoji společnosti, ale zejména s ohledem na změny jeho postavení v rámci sektoru výroby potravin. Limitující se stává naplnění podmínek poptávky interpretované prostřednictvím navazujících článků zpracování a distribuce potravin. S tím souvisí i nezbytnost změny v koncepci agrárních politik. I když jsou dosud přebírány poměrně silné regulační mechanismy SZP, právě v tomto období je reálná šance využít příležitostí podpor pro strukturální změny ke zvýšení konkurenceschopnosti založené na jedinečnosti znalostí a skupin zdrojů, které máme k dispozici. KLÍČOVÁ SLOVA agrární trh, agrární politika, agrobyznys, konkurenceschopnost, strukturální rozvoj Příspěvek byl zpracován v rámci řešení tématického směru 04 Výzkumného záměru PEF MZLU MSM Česká ekonomika v procesech integrace a globalizace a vývoj agrárního sektoru a sektoru služeb v nových podmínkách evropského integrovaného trhu LITERATURA 1. BEČVÁŘOVÁ, V.: Integration in Agribusiness and Policy Implications. In. European Integration: Local and Global Consequences MZLU Brno, 2004, ISBN BEČVÁŘOVÁ,V.: The changes of the agribusiness impact on the competitive environment of agricultural enterprises. In. Agricultural Economics 10, Vol. 48. ÚZPI Praha, 2002, s , ISSN X 3. BEČVÁŘOVÁ, V.: Změny podnikatelského prostředí zemědělských podniků formované vývojem v agrobyznisu, In Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelinae Brunensis, Vol. LII, No3/2004, s. 7-16, ISSN BEČVÁŘOVÁ, V.: Podstata a ekonomické souvislosti formování agrobyznysu. MZLU Brno, 2005, 68 stran, ISBN BOEHLJE, M.D., HOFING, S.L., SCHROEDER, CH.: Farming in the 21 st Century, Staff Paper DAE, Purdue University 1999, 39 pp. 6. DUNNE, A.J., COLLINS, R.J.: The Marketing and Food and Fibre products evolution or revolution? In Farming 2000, RIRDC, Canberra 7. GRIEVINK, J.W. The Changing Face of the Global Food Industry In Changing Dimensions of the Food Economy, The Hague, 2003, conference paper 15 pp 8. VINOHRADSKÝ, K., BEČVÁŘOVÁ, V., GREGA, L: Konkurenceschopnost českého zemědělství při vstupu do Evropské unie předpoklady a možnosti. Závěrečná zpráva, PEF, MZLU Brno, 1999, 63 s. KONTAKTNÍ ADRESA Prof. Ing. Věra Bečvářová, CSc., Mendel University of Agriculture and Forestry Brno, Zemědělská 1, Brno, Czech Republic, becvar@mendelu.cz Recenzent: prof. Ing. Ivan Mojmír Zoborský, CSc. 48