Vydalo. CEREBRUM Sdružení osob po poranění mozku a jejich rodin. k mezinárodnímu dni osob po poranění mozku

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Vydalo. CEREBRUM Sdružení osob po poranění mozku a jejich rodin. k mezinárodnímu dni osob po poranění mozku"

Transkript

1

2 2

3 Vydalo CEREBRUM Sdružení osob po poranění mozku a jejich rodin k mezinárodnímu dni osob po poranění mozku 3

4 Obsah Příběh Marka P Příběh Marie J Příběh Lenky V Příběh Katky K Příběh mého táty Martinův příběh Příběh Jirky S

5 Úvodní slovo Příběhy osob po poranění mozku jsou intimní výpovědí našich klientů, kolegů a přátel o tom co bylo před tím a co je teď současnost, která je zcela jiná než si ji před několika lety vysnili. Jsou výpovědí o neskutečné bolesti a utrpení a zároveň o neskutečné síle a odvaze překonat sám sebe a najít si novou budoucnost i přes mnohé omezení života s postižením. Jsou výpovědí o síle lásky a podpoře ze strany jejich blízkých a přátel, bez nichž by svůj velký boj nevyhráli. Jsou mementem pro nás všechny, abychom si chránili svoje zdraví i zdraví našich blízkých a abychom věnovali malou část své současnosti na pomoc těm, kteří to potřebují. Mgr. Dana Kollárová Ředitelka 5

6 Příběh Marka P. Myslím, že většina z vás si dobře pamatuje na to období, kdy se vám s menšími či většími problémy podařilo ukončit středoškolské vzdělání, a dál se třeba dostat na vysokou školu. Takový ten konec jedné velké kapitoly a začátek té druhé. I mně se tenkrát v roce 2001 podařilo úspěšně odmaturovat a i mé další vyhlídky na další studium, v oblasti informatiky a výpočetní techniky, byly slibné. Pravda, častěji mě v těch posledních měsících bolela hlava, ale řekněte, kdo by na to neměl v tento čas nárok? Také jsem začal cítit mírné zhoršení zraku. Proto jsem byl rodiči objednán na oční vyšetření. Tam se ukázalo krvácení na očním pozadí a následně pomocí CT vyšetření nádor na mozku. Navíc se později ukázalo, že zhoubný. Vzhledem k jeho velikosti a typu byla nutná okamžitá operace, kterou jsem podstoupil ve Fakultní nemocnici v Motole. V průběhu operace však došlo k náhlému, prudkému otoku mozku, a pro mou záchranu museli doktoři odstranit i další mozkovou tkáň, která nebyla původně nádorem zasažena. Tím vznikly ještě další následné poruchy. Jeden život skončil. Druhý ale začal! Zpočátku byl můj stav velmi kritický a na ARU jsem musel zůstat dva měsíce. Nemohl jsem sám dýchat, přijímat stravu ani hýbat se. Pochopitelně si toto příliš nepamatuji. Spíše jen jakési střípky, fotografie, které se mi někdy vynořují z paměti. Po nějakém čase se ale můj stav zlepšil, a tak mě mohli přesunout na onkologické oddělení. Tam jsem začal s chemoterapií a ozařováním. Chemoterapie je velmi drsná terapie a musel jsem ji opakovaně podstupovat celý rok. Většinu té doby jsem musel být v nemocnici, protože jsem kvůli této léčbě neměl prakticky žádnou imunitu. Navíc během té doby mě museli znovu operovat. Už v Motole za mnou docházela fyzioterapeutka, ergoterapeutka a logopedka. S ergoterapeutkou jsme se zpočátku nejdříve soustředili na sebeobslužnost v nemocnici. Zkoušel jsem si podat věci ze stolu, obleknout si sám tričko a podobně. Pravda ale je, že až po ukončení onkologické léčby jsem byl vůbec schopen začít opravdu rehabilitovat. I nadále jsem jezdil s tátou ambulantně do Motola, protože následků poškození mozku nebylo málo. 6

7 Tak začnu třeba s hybností. Po řadu měsíců jsem byl zcela ochrnutý na pravé straně těla, ale i když se naštěstí hybnost začala pozvolna vracet, i tak jsem byl ještě dlouho odkázán pouze na mechanický vozík a pomoc druhé osoby. Způsobila to těžká pravostranná hemiparéza. Samozřejmě jí mám dodnes, ale díky mnoharoční usilovné dřině to je zcela něco jiného. S čím jsem se prostě musel naučit žít a s čím se nedá moc co udělat je zaprvé natrvalo poškozený zrak a zadruhé mé porušené hluboké a jemné čití. Ne, že bych napravo vůbec nic necítil, ale bez vizuální kontroly nevím přesně, co si ta ruka právě dělá. Co bylo pro mě hodně obtížné a do čeho jsem musel vložit hromadu úsilí, byla úplná ztráta možnosti komunikace v důsledku těžké expresivní afázie. Bylo pro mě opravdu složité se znovu naučit jednotlivé slabiky, slova, věty, a být také schopen si je při určité situaci rychle vybavit a říct. Rovněž jsem zapomněl i celkové významy těch slov. Dokázal jsem rozpoznat svoje nejbližší, ale nedokázal jsem je nijak pojmenovat. Neuměl jsem číst, psát a ani počítat. Prakticky veškeré znalosti, které jsem získal během svého dosavadního života, se mi vytratily. Dokonce jsem měl problém s vlastním jménem. Samozřejmě potíže s pozorností, koncentrací, spojené se zvýšenou únavností. Veliký problém jsem měl se všemi druhy pamětí. I tam postupem času přišly pokroky, díky soustavnému cvičení a trpělivosti. Jen těch různých druhů kartiček v mé krabici, na kterých se mnou táta trénoval slova a jejich význam. Jako jeden příklad z mnoha zmíním samotnou abecedu. Pro dospělého člověka věc přece naprosto jasná a jednoduchá. Pro mě najednou velký problém. Na kartičce bylo písmeno A, a já ho měl zopakovat. Před tím ho nahlas vyslovil můj táta. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil a ujasnil, co se po mě chce. V duchu jsem si to písmeno přehrával. Byl jsem si skoro stoprocentně jistý, že řeknu přesně to, co mám říct. A přesto se při vyslovení onoho písmena ozvalo písmeno zcela jiné. Byly z toho občas pořádné emoce, protože té chyby jsem si byl plně vědom, a i tak jsem jí udělal ještě mockrát. Hodně mi pomohlo dětské pexeso, kde jsem si zapamatovával písmena asociací s namalovanými obrázky. Byl jsem také několikrát v Jánských Lázní. Měl jsem to velké štěstí, že jsem se dostat k paní fyzioterapeutce, která mi pomocí Vojtovy metody a jejím neuvěřitelným schopnostem, pomohla se zase více hýbat. 7

8 Dalším místem, kde mě posunuli o velký krok kupředu a kde jsem mohl intenzivně rehabilitovat, bylo na Klinice rehabilitačního lékařství 1. lékařské fakulty UK na Albertově. V rámci denního stacionáře jsem se mohl zlepšovat ve všech směrech, jak těch fyzických, tak těch duševních. Postupem času jsem se naučil určitým postupům a strategiím, jak si rychleji zapamatovat určité informace. Byly to například různé mnemotechnické pomůcky, asociace nebo kategorizace, které mi umožnily si slova déle uchovávat v paměti. Rád jsem také s Albertovem jezdil na rekondiční pobyty. Úplně nejdůležitější pro mě bylo, že jsem se mohl setkat se spoustou nových zajímavých lidí, kteří stejně tak, jako já, musejí bojovat se svým osudem. Všechno ale jednou skončí, a ani Albertov už mi nemohl dát více. Nějakou dobu jsem nevěděl, co dál, ale pořád jsem cítil, že ještě hodně věcí potřebuji dohnat. A tak jsem se, opět díky mým rodičům, dostal na rok do Jedličkova ústavu. V žádném případě toho nelituji. Jistě, z počátku to bylo pro mě trochu neobvyklé, opět zasednout do školní lavice po tolika letech, ale rozhodně to bylo fajn. Čím dál více jsem si ale začal uvědomovat, že pouhé chození na terapie mi už nestačí. Že i přes stálé handicapy bych rád dělal něco víc, něco užitečného. V roce 2007 se založilo sdružení CEREBRUM - Sdružení osob po poranění mozku a jejich rodin. Nebyl jsem si tenkrát zcela jistý, že toto začínající sdružení může něčeho dosáhnout. Rychle jsem ale zjistil, že to myslí opravdu vážně, a tak jsem v něm začal také pracovat. Velmi mě těší, že CEREBRUM stále funguje a že i já mohu pomáhat podobným lidem, lidem po poškození mozku. 8

9 Příběh Marie J. Jmenuji se Marie, je mi 23 let. Před 5-ti lety jsem měla dopravní nehodu, když jsem jela spolu s kamarády na výlet na zámek Blatná. Tím to všechno začalo. V tuto chvíli pracuji v CEREBRU, ale kdyby nebylo té nehody, pravděpodobně bych byla zaměstnaná v některé nemocnici jako zdravotní sestra. Místo toho zazněla diagnóza Difúzní axonální poranění mozku. Byla jsem převezena na ARO do Českých Budějovic. Upadla jsem do kómatu. Z toho si nic nepamatuju, ale z rozhovorů se svoji rodinou vím, že to pro ně nebylo vůbec jednoduché. Nevěděli, jak mají se mnou komunikovat, jak ke mně přistupovat, rehabilitovat se mnou a co bude následovat. Ještě, že na ARU byla zdravotní sestra Jarka, která se mi věnovala a všechno je to naučila. Museli ke mně přicházet jen z jedné strany, nemluvit příliš hlasitě a opatrně mě připravovat na rehabilitaci. Ještě v kómatu jsem byla převezena do Prahy do FN v Motole, kde jsem se probudila po měsíci od nehody z kómatu. V Motole jsem byla na chirurgické JIPce, neurologii a nakonec na rehabilitačním oddělení. Alespoň tak jsem to slyšela od rodinných příslušníků. Moje první vzpomínky jsou tedy na rehabilitačním oddělení v Motole. Vzpomínám si, že jsem se probudila v nemocnici a vedle mě další dvě postele. Když jsem slyšela z chodby hlasy, tak podle rozhovoru jsem poznala, že to jsou zdravotní sestry. Došlo mi, že jsem v nemocnici, ale původně jsem si myslela, že jsem na praxi. Ze začátku jsem měla problémy s kdečím.: s ranní hygienou, najíst se nebylo zprvu vůbec jednoduché, s vyjadřováním, což znamenalo nacházet správná slova pro pojmenování předmětů a PAMĚŤ. Ta mi dělala vůbec největší problémy. Vždy po probuzení do nového dne, jsem měla veliký problém si vzpomenout na den předešlý. Musela jsem se tedy znova naučit: - vnímat to, co se kolem mě odehrává - chodit, což vůbec nebylo jednoduché 9

10 10 - psát - přemýšlet nad tím, co momentálně dělám a proč to dělám - logicky uvažovat - komunikovat s lidmi Chodila za mnou fyzioterapeutka, která se mnou cvičila, ergoterapeutka, která se mnou rehabilitovala jemnou motoriku a logoped, za mnou byl asi jen dvakrát za pobyt v nemocnici. Taková byla nejobvyklejší náplň dne v nemocnici, samozřejmě mi podporou byla moje rodina, což bylo zcela zásadní Postupně se můj zdravotní i psychický stav zlepšoval, ale spousta nových drobných či větších obtíží se ukázala po propuštění z nemocnice. Např.: Jedno odpoledne jsem šla na jeden nákup 3 krát, protože jsem měla jít koupit 3 věci k obědu. Při odchodu nakoupit jsem věděla, co mám koupit. Při příchodu do krámu jsem na vše kromě jedné věci zapomněla a domů jsem přinesla sladkosti a jen jednu věc. Zkoušela jsem po půl roce od nehody nastoupit na střední školu a dodělat si jí. Ale to nebylo tak jednoduché, jak se mi zdálo. Nepamatovala jsem si ani, jak se kdo jmenuje, natož učební látku. A spolužáci mě nepřijali do kolektivu až na pár výjimek. Učitelé věděli, že jsem měla nehodu a proto ke mně přistupovali shovívavěji a s určitou opatrností. A to někteří spolužáci nemohli překousnout. Na praxi jsem měla taky problémy. Při jakékoliv činnosti jsem měla problém s jemnou motorikou a také mě rozbolela hlava a nemohla jsem dále pokračovat. Byla jsem z toho všeho hned unavená a následně jsem onemocněla. Kromě komunikace se spolužáky jsem se také musela znovu naučit mluvit s kamarády mimo školu, protože jsem ze začátku mluvila pouze o sobě. Ta nehoda mě změnila. Jsem více otevřená k lidem, na druhou stranu v domácím prostředí jsem výbušná a zbytečně se rozčiluju. Ale už si uvědomuji, že je lepší vše si pořádně rozmyslet a pak jednat. Asi před 3 lety jsem narazila na CEREBRUM. Začala jsem chodit do

11 rehabilitačního programu, kde jsem se začala víc bavit s lidmi. Postupně jsem začala asistovat psycholožce Slávce při tréninku kognitivních funkcí. Zlepšovala jsem se v komunikaci s lidmi a měla jsem z toho lepší pocit. Od ledna 2010 v CEREBRU pracuji na částečný úvazek jako pomocná administrativní pracovnice. Ač se to nezdá, ale i teď pociťuji některé z následků poranění hlavy. Zprvu jsem měla problém zvládnout to, co se po mě vyžadovalo, i když to na mě nikdo neviděl. Měla jsem v hlavě zmatek. Chvíli mi trvalo, než jsem si udělala systém práce. Jednou za 3 měsíce obcházím nemocnice v Praze a přináším na jednotlivá oddělení (neurologie, rehabilitační oddělení, ) informace o občanském sdružení. Ve zbytku pracovního týdne navštěvuji večerní studium. Tak mi držte palce ať se to povede. (Spíše držte pěsti, ty jsou pro štěstí) 11

12 Příběh Lenky V. Myslím, že každý kdo prodělal v životě nějaký úraz, nemoc nebo životní krizi má žebříček svých životních hodnot značně jiný než před tím. Ani já nejsem výjimkou. Nyní mi je 46 let, úraz hlavy jsem utrpěla v 15 letech, je tomu tedy 31 let, ale vím, že jsem tehdy začala vše vnímat úplně jinak. Jako dítě a dospívající holka jsem měla obrovskou touhu jezdit na koních a dělat vše kolem koní. Tehdy nebyl poblíž žádný jezdecký oddíl ani odborné vedení. Chodila jsem tam, kde byli koně a jezdila na čem se dalo. Nepřiježdění koně, já nezkušená, no prostě jsem párkrát spadla a zase se pokračovalo dál a k tomu velké vedro. No další den jsem jela a náhle jsem se sesunula na zem, vše se mi zatočilo. No potom jsem ještě na kole dojela domů! Bylo to krvácení do mozku následná operace, odsávání hematomu a poté ochrnutí na pravou stranu těla (pravostranná hemiparéza). Nejhorší pro mě, jako patnáctiletou dívku, bylo úplné ostříhání vlasů. Nyní na to s úsměvem vzpomínámj, ale tehdy to opravdu bylo hrozné. Holky v mém věku začínali chodit do tanečních a byly tak,,krásné,, Vím, že jsem se i zamkla do pokoje, když mě přišla jedna kamarádka navštívit, aby mě neviděla bez vlasů. V RÚ Kladruby mi nesmírně pomohli. Byla jsem tam asi 3 měsíce, naučila jsem se mluvit, psát, chodit. A co je moc přínosné je, že člověk pozná mnoho lidí, kteří bojují s daleko většími problémy, jak je překonávají, jak stále mnozí mají smysl pro humor dodává to velkou motivaci do práce na sobě, svém zdraví nebo pohyblivosti. Když je postižený člověk sám propadá často úzkosti, depresi, beznaději i pocitům, že vše je marné. Psychika je nesmírně důležitá pro člověka a po úraze a následné rehabilitaci to platí mnohem více. Uzavřít se okolí a být sám se sebou je to nejhorší, ale tak pohodlné. Ještě musím říci, že jsem byla už za mlada věřící, ale Bibli jsem skutečně začala do hloubky studovat až po úrazu. Díky tomu mám pevnou víru a aktivní duchovní život. Toto mi nesmírně pomáhá v každodenním životě. No po letech se mi samozřejmě zdravotní stav zhoršil, ale snažím se využívat rehabilitace, i lázně, protože tam vždy získám nové podněty a přátele. Moc si vážím rekondičních pobytů od Rehabilitační kliniky Albertov a sdružení 12

13 CEREBRUM, kde je program po celý den, jak na fyzickou kondici, na paměťová cvičení i zábavu a přátelství. Moc se mi líbí atmosféra, která je všudypřítomná. Žádný duch sobeckosti, soupeření, ale snaha pomoci tomu slabšímu apod. A také mi dělá moc dobře, že mohu mít s sebou svojí fenku Sáru. Ta se připravuje na canisterapeutické zkoušky a přítomnost více lidí přímo miluje. Vím, že po úrazu sice špatně chodím, mám problémy s rovnováhou a jemnou motorikou, ale jsem daleko empatičtější, přátelštější, lidé po životním zlomu čímž těžký úraz určitě je, se potřebují zapojit do kolektivu, do společenství a neustále živit svou touhu žít. 13

14 Příběh Katky K. Psal se rok 2005, jestli se dobře vzpomínám. Vedla jsem v celku, myslím, spořádaný život. Měla jsem přítelkyni, bydlela v bytě sice v suterénu, ale nám to úplně stačilo. Měla jsem práci ve fotolabu, což mě docela naplňovalo. Ne každému se podaří, dívat se den co den do soukromí tolika lidí J. Pracovala jsem osm hodin denně, a to se člověk doví věcí, to byste nevěřili!! Až jednoho velmi horkého dne se to stalo Přítelkyně přišla s návrhem, že bychom se mohly zajet podívat na Czech Tec. Techno mi nevadilo, tak jsem si říkala proč ne? Dagmar, tehdy má přítelkyně, musela odjet do Prostějova navštívit rodiče. Venku bylo 30 C ve stínu. No prostě pařák. Vlezla jsem do sprchy slečna Karma blikla a pak dlouhé nic. Pamatuji jen, jak mám v pohlavních orgánech strčenou hadičku, což není zrovna příjemná zkušenost, a nade mnou se sklání plačící dívka. Probrala jsem se z kómatu po 25 hodinách, levým okem mrkla na přítelkyni, se kterou jsem před tím žila rok a opravdu milovala a řekla: Kdo jsi?. Začala plakat a řekla mi, že ona je ta pro mě ta NEJ! Pak jsem usnula. Když jsem se znovu probrala, vůbec jsem nevěděla, kdo jsem, natož, co se stalo. Ráno jsem se dozvěděla, že moje diagnóza je intoxikace oxidem uhelnatým s následnou ztrátou krátkodobé paměti. Zřejmě budete mít asi dlouho okno!??! Co to??? Okno mám dodnes, a to pořádné Nepamatuji si, co jsem dělala před 3 hodinami. Kolik jsem utratila peněz, jména lidí, se kterými se seznámím.. Navíc trpím nespavostí, a tak běžně usínám kolem páté hodiny ranní. Neurolog z Thomayerovy nemocnice, kde jsem byla hospitalizována, mi při propuštění doporučil biofeedback. Prý mi to pomůže zlepšit paměť. Absolvovala jsem čtyřicet sezení, a paměť pořád nikde. Můj obvodní neurolog mi na zlepšení paměti doporučil procházky na čerstvém vzduchu?! Také tam, jednou za dva roky chodím k psycholožce. Co to má za smysl, nevím. Dá mi obrázkové testy, uvaří si kafé a pak mi sdělí, že jsem udělala malý pokrok. Shodou okolností jsem po roce a půl od úrazu potkala kamarádku, která mi 14

15 řekla o Klinice rehabilitačního lékařství. Tam teď pravidelně chodím na ergoterapii a speciální pedagogiku. Paměť se mi sice zatím nevrátila, a ačkoli jsem určitě za tu dobu udělala veliký pokrok, ztráta sebevědomí mě ještě celkem brzdí. Ale zas na druhou stranu jsem mohla dopadnout daleko hůře. Má původní přítelkyně se se mnou půl roku po úraze rozešla. Prý jsem se strašně změnila a už jsem nebyla ta bezstarostná Káča jako předtím. Zpětně, si uvědomuju, že jsem po úraze byla úplně jiná. Ale teď po dvou letech se konečně začínám cítit jako ta stará Káča. Chodím na rande a dokonce bych od příštího týdne měla začít pracovat na půl úvazku na telefonu v pojišťovně. 15

16 Příběh mého táty Tento příběh Vám mohu sdělit díky tomu, co si pamatuji a je věnován těm, jež si nemohou vybrat co si zapamatovat. Moje dětství skončilo nečekaně v jeden obyčejný únorový večer. Byla zima podhorská krajina pokryta ledem a já s mojí mladší sestrou a bratrem jsme si hrály na posteli v našem dětském pokojíčku, netušící bouři za obzorem. Ve víru hry jsem se udeřila hlavou do poličky nad postelí a bolest střílející tisíce hvězdiček mě odsunula do temnoty pokrývek, kde jsem si dalších deset minut pokoušela zamáčknout bouli. Když jsem pomalu vysunula hlavu nad peřinu, svět se obrátil vzhůru nohama. Moje mladší sestra a bratr ztuhli v tiché křeči a vyděšeně pozorovali maminku, jejíž oči byly rudé od pláče. Tatínek měl těžkou autonehodu. Leží v nemocnici v bezvědomí s rozsáhlým poškozením mozku. Bylo mi osm let, když začalo období temnoty, jež se protáhlo na měsíce a roky a někdy se mi zdá, že cítím černavé stíny nad oblohou až dodnes. Naše máma tehdy situaci zvládla. Zvládla třicet nekonečných dní, kdy se náš otec potácel na hranici smrti v kómatu. Vyrovnala se s pesimistickými výroky lékařských specialistů, jež odsoudili tátu předem jako beznadějný případ do doživotní ústavní péče a doporučovali rozvod. Navenek všechno bylo v pořádku děti upravené s vynikajícím prospěchem, doma vzorný pořádek. Co se dělo pod povrchem, bylo úplně něco jiného. Naše rodina stála na pokraji rozpadu. Maminka nás varovala, že otec nebude už nikdy, co býval, tedy talentovaný, dobře vypadající muž s výborným zaměstnáním a prostě takový jako dřív. Budoucnost byla nejistá. I jako dítě jsem věděla, že odumřelé mozkové buňky se nikdy znovu neobnoví a táta jich nárazem do skla ztratil miliardy. Tatínkova první návštěva z nemocnice po roce, kdy byl překládán z jednoho oddělení na druhé, započala zvláštně. Na tatínkovi jsem si jako dítě nic divného nevšimla. Ano, byl jiný, jeho paměť byla narušena a nepamatoval si věci, které jsem mu řekla před pěti minutami, ale jako dítě si zvyknete rychle na všechno. Co bylo divného, byla naše maminka. Chovala se k tátovi se zdvořilým odstupem, který téměř hraničil se štítivostí. Když jsme se celá rodina shromáždili na pohovce, abychom se jako obvykle společně dívali na 16

17 televizi, máma se odmítla připojit. O pár měsíců později nám oznámila, že požádala o rozvod, náš otec nikdy nebude už normální a setrvat s ním by mohlo narušit náš zdravý psychický rozvoj. Nebudu vypisovat zoufalství a nejistotu, jakou jsem tenkrát cítila a nemohla s nikým sdílet. Modlila jsem se za zázrak, který by vrátil čas a já mohla tátu přesvědčit, aby na služební cestu nejezdil. Co následovalo další čtyři roky, byla možná jedna z nejhorších rozvodových bitev v historii. Navrhovatelka: psychicky labilní matka, jediná opatrovnice tří dětí, zmatená a vinou rozervaná žena, proti odpůrci, který během jednoho dne ztratil kromě zdravého mozku také práci, domov, ženu, bojující zoufale o poslední co mu zůstalo o své děti. Doba: Československo na přelomu sametové revoluce. Během dalších dvou let otec, kterého jsem zbožňovala, změnil podobu. Přes máminy provinilé oči, minulost byla převyprávěna a táta se stal domácím tyranem, který vážně ohrožoval naše životy. Odstěhovali jsme se do jiného města, z naší zelené předměstské čtvrti, kde se máma asi cítila jako v kleci. Náš otec se ovšem nevzdal. Přes svoji nespolehlivou paměť, řadu dalších obtíží, nutnost užívat nesčetné léky a velmi malému příjmu, neúnavně přijížděl v naději, že nás uvidí. V tuto dobu jsem se děsila jeho přítomnosti. Soud povolil tři návštěvy ročně, jelikož soudní psycholog uznal, že jsme se otce bály a že by na nás mohl mít negativní vliv. Táta jezdil každých čtrnáct dní. Máma byla k němu vždy chladná a nepřístupná, a většinou ho odmítla pustit dovnitř. Díky ní jsem se na otce dívala jako na zmrzačeného chudáka, který to nemá v hlavě v pořádku, a proto se k němu musíme chovat zdvořile. Někdy jsem ho viděla v sousedním městě a v tu příležitost jsem se schovala, aby si mne nevšimnul. Když mě bylo kolem čtrnácti let, začala jsem otce ze soucitu navštěvovat. Tato situace se táhla dlouhé roky a nic nenasvědčovalo, že by se to mohlo změnit. Zázrak, za který jsem se modlila jako dítě, přišel, když už jsme to nikdo nečekal. Po Gymnáziu jsem se odstěhovala do Prahy za novým životem a studiem, a možná jako dospělý člověk jsem si začala uvědomovat, co jsem v hloubi duše vždy věděla, a to jak velice milující a oddaný je můj otec. 17

18 Najednou jsem viděla s křišťálovou jasností, že je nejspolehlivější a nejobětavější osoba, kterou jsem kdy potkala. Vzpomněla jsem si jaké to je cítit se bezpodmínečně milována, a co na tom záleží, že člověkem, jež měl po poranění mozku velice omezené a vymezené místo ve společnosti. Objevila jsem veselého a zábavného člověka a začala jsem upřednostňovat jeho společnost před mými přáteli. Bylo mi 24, když jsem opět našla otce, kterého jsem hledala dlouhých šestnáct let a jež celou dobu doufal a čekal, až si vzpomeneme, že poškození mozku, jakkoli závažné nemění srdce člověka. V dnešní době spolu vycházíme báječně, i když to někdy s tátou není lehké. Naše babička stála otci oporou od doby autohavárie, a bez její obětavosti a trpělivosti by tento příběh měl asi o hodně smutnější konec. Táta trpí paranoidními stavy, jež se u něho začaly vyskytovat tři roky po úrazu, asi jako důsledek ztráty krátkodobé paměti, a také se někdy špatně ovládá. Po úrazu mu bohužel nebyla poskytnuta žádná adekvátní intenzivní rehabilitace, jež by mu pomohla se navrátit do společnosti, která je víceméně dostupná v dnešní době, stejně jako pro naši rodinu nebyla k dostání jakákoli podpůrná skupin či psychologická podpora, která by nám jako dětem či naší mámě vysvětlila a možná pomohla se lépe vyrovnat s tragickými následky autonehody. Proto rodinám, ve kterých se někomu stal těžký úraz hlavy, přeji hlavně hodně síly a lásky, jež pomohou přečkat tak těžké období, jakým úraz hlavy bezpochyby je. Zkuste si najít někoho, ať již odborníka, přítele nebo podpůrnou skupinu, někoho s kým se budete moci podělit o Vaše trápení a pocity. Věřte, že na to nejste sami. 18

19 Martinův příběh Martin byl dítě jako každé jiné. Ve svých 12 letech byl velmi společenský, jeho pokoj byl každý den plný spolužáků, kteří se rozcházeli, až když je rodiče začali shánět. Proto mne velmi udivilo, když se mu na konci roku nechtělo na školu v přírodě. Žádný konkrétní důvod neuváděl, škola v přírodě byla povinná a tak jsem ho zabalila a ráno vyprovodila v den odjezdu k autobusu. Ten den se mi v práci zrovna nedařilo, tak jsem šla dříve domů a chystala se zavolat, jak dojeli. Než jsem tak stihla udělat, přiběhl domů vyděšený Martinův otec a řekl mi, že autobus s dětmi havaroval. Dozvěděli jsme se, že dvě děti na místě nehody zemřeli, Martin byl operován a večer bude převezen vrtulníkem do Motolské nemocnice. Žádné bližší informace nám nikdo nechtěl dát. Ihned jsme jeli do nemocnice a čekali na přílet vrtulníku. Když jsem uviděla jeho bezvládné tělo, ovázanou hlavu a nahé nohy trčící spod deky, došlo mi, že to bude s Martinem vážné. Nepustili nás k němu, hned ho vezli na ARO. Tam jsme dlouhé hodiny čekali, než nám někdo dá zprávu, jak to s Martinem vypadá. Konečně nám lékař sdělil, že Martin utrpěl těžké poranění mozku, má roztržená játra a slezinu a zlomeniny ani nepočítali. Hrdlo se mi sevřelo, srdce zastavilo, přestala jsem slyšet a vidět kolem sebe. Odcházeli jsme ani nevím jak a kdy. Myslela jsem na jediné, aby můj syn přežil. Přežil. Po dvou měsících v bezvědomí se konečně probral. Najednou byly hadičky a přístroje odpojené a Martin otevřel oči. Nemohl sám jíst, nemluvil, nehýbal se. Po půlročním pobytu v nemocnici se stěží sám posadil, na nohou se udržel, jen když jsme ho podepírali, vlastně nadzvedávali. Mluvil velmi nezřetelně. V takovém stavu se Martin vracel po půlroce domů. Ze zdravého dítěte vyhublé tělíčko s očima upřenýma někam mimo tento svět. Nikdo z lékařů nebyl schopen předpovědět, jak se stav bude dále vyvíjet. Nikdo mi nedokázal dát radu, jak s ním zacházet, jak ho mýt, koupat, jak se k němu chovat, jak mu pomoci. Zůstala jsem s ním doma, a snažila se s tím vším nějak srovnat. Až časem jsem si uvědomila, že mám doma postižené dítě, a to zřejmě napořád. Nebyla jsem schopna se s tím vyrovnat. Byla bych potřebovala někoho, kdo by poradil, dodal naděje, řekl, kam se obrátit o pomoc, kvůli pomůckám. Sociální pracovnice nepřišla, a když jsem na úřad šla sama, zavalili mne tolika papíry, že jsem se v tom sotva vyznala. Každý lékař měl jinou prognózu, jiný přístup, jinou představu o léčbě. Každý 19

20 doporučoval jiné a další pomůcky. Naplnila se slova doktora z ARA, který mi řekl: tělo jsme zachránili, ale s duší vám nepomůžeme, nevíme totiž jak. Byla bych potřebovala někoho, kdo by mne byl vedl, jednoho, nebo tým lékařů, kterým bych důvěřovala a který by byl ochoten vzít na sebe tu odpovědnost a radil mi jak postupovat. Místo toho jsme chodili od jednoho k druhému a kolikrát jsme dostali i naprosto protichůdné rady. Všichni se však ztotožňovali v jednom, musí cvičit. A tak jsem ho honila denně i několikrát. Syn se vzpíral, tělo bolelo, výsledky v nedohlednu. Plakala jsem bezradností, když se mne zeptal, kdy už to skončí. A ještě horší bylo, že jsem mu nemohla odpovědět tak, jak by očekával. Dva měsíce po pobytu doma jsme odjeli do lázní. Hned při příjezdu na mne padla z toho pochmurného prostředí deprese a jen stěží jsem Martina přemlouvala, že tam musíme být, aby mu bylo pomoženo. Martin reagoval na pobyt velmi negativně. Zcela se uzavřel do sebe a přestal úplně komunikovat. Jediné co pořád opakoval, bylo, že chce domů. Musela jsem mu dát za pravdu, tam, v tom depresivním prostředí, kde to všude bylo cítit močí, bylo skutečně těžké hledat naději. Vydechli jsme si, když náš pobyt skončil a my se vrátili domů s jediným výsledkem, Martin si tam zvykl na pleny. Trvalo mi víc než měsíc, než se jich opět zbavil. Zastaralé cvičební metody ho úplně zbavili chuti do přirozeného pohybu, který byl podle terapeutů nedoporučen, protože si mohl zvyknout na nesprávné držení těla. Psychologická péče, která mi po takovém traumatu, kterým Martin prošel, přišla úplně nezbytná, to bylo cosi, o čem se nám mohlo jenom zdát. A pro mne měl pobyt taky své dopady. Uvědomila jsem si, že chci-li Martinovi pomoct, musím vše vzít do vlastních rukou, protože lékařská péče byla naprosto nevyhovující. A tak jsem se začala shánět po jiných lékařích. Nevyhýbala jsem se ani alternativním způsobům léčby. Vyzkoušeli jsme všechno, chudák Martin prošel nespočetným množstvím rukou a metod. Unavený tím kolotočem se přestal už úplně zajímat o to, co se s ním děje. Jen vykonával a ozval se, až když mu něco bylo naprosto nepříjemné. Teď vím, kolik chyb jsem udělala, že jsem se nespoléhala na vlastní instinkt. Dát mu čas vše si srovnat v hlavě a teprve potom mu nabízet řešení. Místo toho, aby si v klidu odpočinul a pomalu se vyrovnával se svým stavem, neměl čas se nad ním ani zamyslet. 20

21 Martin se uzavřel do sebe, začal si povídat sám se sebou, ztrácel se mi. Opět jsem začala intenzivně hledat psychologickou pomoc. Žádný, ani ten nejzkušenější nebyl ochoten se ho ujmout a dát si tu mravenčí a únavnou práci, hledat Martina ztraceného ve své bolesti. Doporučili nám vrátit se do školy. Škola, kde se úraz stal, nás pozvala na návštěvu. Spolužáci ani učitelka netušili jak na Martina reagovat a tak bylo ze schůzky fiasko. Spolužáci, i když prošli, nebo možná proto, že prošli tím peklem s Martinem, odvraceli pohled a učitelka samými rozpaky je začala zkoušet z matematiky. Opět, kde byl psycholog, který by nás připravil na návrat do školy, kde byl Martin naposled zdravý a vrátil se tam na vozíku. Přesto jsem trvala na tom, aby Martin mohl chodit do té samé školy a s dětmi do třídy, kterou znal. Nikam to nevedlo, Martin nestačil a rušil výuku. Po měsíci nám taktně navrhli, aby Martin dokončil povinnou školní docházku v Jedličkově ústavu. Další šok. Tolik nemocných dětí Martin v životě pohromadě neviděl. Nedokázal se začlenit, pořád se viděl zdravý a nechápal, proč musí být tam. Tentokrát se přidali i agresivní stavy, které demonstrovali jeho strach a beznaděj. Musel začít brát psychiatrické léky. Sice se pomalu začal zklidňovat, ale taky velmi přibral na váze, pohyb byl pro něj najednou mnohem těžší, ale hlavně, z očí se mu úplně vytratil a poslední jiskřička zájmu o okolí. Psycholog, chtělo se mi křičet, kde je někdo, kdo mu pomůže? Ano, našel se psycholog, který mi poradil, abych ho nechala kastrovat, že agresivitu dělají hormonální změny. Z ordinace jsem s Martinem utekla. Další, který se mi ozval, mi doporučil použít paralyzér, aby mne neohrožoval. Prostě jsem do něj měla napumpovat elektrický šok. A tak skončili mé pokusy o psychologické vedení. Začala jsem se spoléhat na svůj vlastní rozum a cit a dívat se na svět Martinovýma očima. A tak jsme se začali vzdalovat životu spolu. Chodili jsme sice hodně mezi lidi, na koncerty, do kina, ale nejraději jsme byli doma sami, nekonfrontováni s bolestnou realitou. Martin dokončil školu, konečně se našla se i psycholožka, která udělala testy a řekla mi, že na soustavnou psychologickou práci to není. A tak jsme oba žili ve svém vlastním světě. Neustálou péčí, totální absencí možnosti odpočinku, natož svého osobního života mi začali docházet síly. Martin hodně vyrostl, přibral a já s ním mohla jen stěží manipulovat. Bydleli jsme v bytě u majitele v prvním patře bez výtahu. Asistent- civilkář, mi pomohl dostat se 21

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

podporováno Swiss Life Select 2. čtvrtletí 2014 Zpravodaj

podporováno Swiss Life Select 2. čtvrtletí 2014 Zpravodaj 2. čtvrtletí 2014 Zpravodaj Invalidní vozík pro Michalku Michalčin příchod na svět nebyl příliš veselý. Ihned po porodu prodělala krvácení do mozku, které bohužel zapříčinilo celoživotní následky. Lékaři

Více

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

Dobrý den, Dobrý den vážení lidé,

Dobrý den, Dobrý den vážení lidé, Může se však stát, že takové štěstí mít nebudete a lékař vám oznámí, že narazil na zdravotní potíže onkologického charakteru a je třeba je řešit. Sám si dost těžko dokážu představit, co v této chvíli může

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz Bylo mi teprve 17, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Hlavou mi svištělo, že chci studovat, užívat si života, a že mě naši zabijou. Ti nám ale nakonec pomohli ze všech nejvíc. S prckem to dnes už skvěle

Více

Glen Sanderfur. Jak filozofie nejznámìjšího amerického mystika Edgara Cayceho autorovi pomohla vyrovnat se s tragickou událostí.

Glen Sanderfur. Jak filozofie nejznámìjšího amerického mystika Edgara Cayceho autorovi pomohla vyrovnat se s tragickou událostí. Glen Sanderfur Jak filozofie nejznámìjšího amerického mystika Edgara Cayceho autorovi pomohla vyrovnat se s tragickou událostí Eko konzult Co se mi stalo 3 Smrtelné zranìní Glenna Sanderfursta pøivedlo

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

O pracovní rehabilitaci

O pracovní rehabilitaci ÚŘAD PRÁCE O pracovní rehabilitaci Těžké slovo: pracovní rehabilitace Když je člověk osobou se zdravotním postižením, mám právo na pracovní rehabilitaci. Pracovní rehabilitace je služba úřadu práce. Pomůže

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

Pomáháme rodinám v Křešicích, které postihla povodeň (2013)

Pomáháme rodinám v Křešicích, které postihla povodeň (2013) Pomáháme rodinám v Křešicích, které postihla povodeň (2013) Těší nás, že lidé k sobě nejsou lhostejní a pomáhají v místech, kterými se letos prohnala povodeň. Nadace se rozhodla pomoci rodinám s dětmi,

Více

Dobrý den, S pozdravem. Lucie Pondělíková

Dobrý den, S pozdravem. Lucie Pondělíková v loňském roce jsem se zúčastnila projektu "ŠANCE PRO DĚČÍNSKO", který měl zvýšit možnosti mého uplatnění na trhu práce. Po úspěšném ukončení dvou vzdělávacích modulů tohoto projektu jsem získala certifikáty

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

Specifika psychoterapeutické podpory osob se zdravot. postižením a osob pečujících. Kateřina Ožanová Pracujeme společně 2015

Specifika psychoterapeutické podpory osob se zdravot. postižením a osob pečujících. Kateřina Ožanová Pracujeme společně 2015 Specifika psychoterapeutické podpory osob se zdravot. postižením a osob pečujících Kateřina Ožanová Pracujeme společně 2015 Představení Klinická psycholožka a psychoterapeutka v psychiatricko-psychologické

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

TRÉNINK KOGNITIVNÍCH FUNKCÍ V CEREBRU. Bc. Štěpánka Prokopová ergoterapeutka

TRÉNINK KOGNITIVNÍCH FUNKCÍ V CEREBRU. Bc. Štěpánka Prokopová ergoterapeutka TRÉNINK KOGNITIVNÍCH FUNKCÍ V CEREBRU Bc. Štěpánka Prokopová ergoterapeutka Obsah příspěvku Cerebrum kdo jsme, co děláme Jak vnímáme trénink kognitivních funkcí Čeho chceme tréninkem dosáhnout Komponenty

Více

Recenze klientů Lůžkového oddělení následné péče

Recenze klientů Lůžkového oddělení následné péče Recenze klientů Lůžkového oddělení následné péče r. 2015 - Zdravotnický personál dělá vše pro to, aby pacient opět dostal chuť do života podle stávajících možností. - Dodržování doby návštěv. Ve 14 hod.

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Autorem materiálu je Mgr. Renáta Lukášová, Waldorfská škola Příbram, Hornická 327, Příbram, okres Příbram Inovace školy Příbram, EUpenizeskolam.

Autorem materiálu je Mgr. Renáta Lukášová, Waldorfská škola Příbram, Hornická 327, Příbram, okres Příbram Inovace školy Příbram, EUpenizeskolam. Šablona č. 7, sada č. 1 Vzdělávací oblast Vzdělávací obor Tematický okruh Téma Člověk a jeho svět Člověk a jeho svět Rodina Příbuzenské vztahy v rodině, orientace v čase, život ve městě x vesnici Ročník

Více

PRVNÍ KAPITOLA. Vstupujeme na cestu

PRVNÍ KAPITOLA. Vstupujeme na cestu PRVNÍ KAPITOLA Vstupujeme na cestu Možná, že některé z následujících myšlenek se vám zdají povědomé Kdyby se změnil/a, všechno by bylo v pořádku. Nemohu ovlivnit tuto bolest, tyto lidi a to, co se děje.

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

Ano, které otevírá dveře

Ano, které otevírá dveře ČTVRTÝ PRINCIP Ano, které otevírá dveře Kdykoli objevím lidskou činnost, která funguje v praxi, okamžitě běžím k počítači, abych zjistil, jestli bude fungovat i teoreticky. typický ekonom Já jsem si řekla

Více

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 1 Tereza Čierníková GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 2 PROLOG Henry Vans znovu objíždí svět! Cestopisec Henry Vans, který po svých deseti letech cestování nasbíral tisíce a tisíce informací o zemích z celého

Více

DOTAZNÍK_Diplomové práce. Zakroužkujte písmeno, které pro vás platí: 1. Pohlaví:

DOTAZNÍK_Diplomové práce. Zakroužkujte písmeno, které pro vás platí: 1. Pohlaví: DOTAZNÍK_Diplomové práce Zakroužkujte písmeno, které pro vás platí: 1. Pohlaví: a. Muž (skončete tady. Dotazník je určen pro ženy) b. Žena (pokračujte v otázce č. 2) 2. Byla Vám diagnostikována rakovina

Více

Výroční zpráva za rok 2013

Výroční zpráva za rok 2013 Výroční zpráva za rok 2013 Poděkování Nadační fond Algo patří k malým nadačním fondům disponujícím omezenými finančními prostředky. O to více se snaží o maximální využití těchto prostředků za účelem zcela

Více

Podpora samostatného bydlení

Podpora samostatného bydlení Život s podporou Podpora samostatného bydlení Každý člověk má mít možnost žít život podle svých představ Bydlet tam kde chce a s tím, koho si vybral a je mu s ním dobře Co je služba Podpora samostatného

Více

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,

Více

PEER průvodce pro osoby s duševním onemocněním, jako příklad dobré praxe Ing. Václav Rolenec

PEER průvodce pro osoby s duševním onemocněním, jako příklad dobré praxe Ing. Václav Rolenec PEER průvodce pro osoby s duševním onemocněním, jako příklad dobré praxe Ing. Václav Rolenec Realizováno v rámci projektu CZ.1.04/3.3.05/D6.00237 Práh-podpora zaměstnávání osob s duševním onemocněním 2.

Více

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE Leden 2012 Motto: Učíme se pro život Obsah : Beseda s policií.........1 Sportovní dopoledne..........2 INFO ze ZŠ a MŠ v nemocnici..3-4

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

Terra Batida Porto, Portugalsko www.terrabatida.com

Terra Batida Porto, Portugalsko www.terrabatida.com Žena podnikatelka a nápad Maria Gabriel začala s podnikáním v roce 2003. Přestože v té době měla stálou práci v mezinárodní telekomunikační společnosti, cítila, že potřebuje něco jiného něco, co by ji

Více

MANUÁL ŠŤASTNÉHO RODIČE

MANUÁL ŠŤASTNÉHO RODIČE MANUÁL ŠŤASTNÉHO RODIČE VAŠE PRVNÍ LOUČENÍ Pokud jste se rozhodli, že nastal čas, aby Vaše dítě začalo objevovat nový svět a kamarády ve školce, potom si o tom s dítětem povídejte. Vysvětlete mu, že ve

Více

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat,

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, opustit všechny své kamarády a začít chodit do nové školy.

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

Právo na život v komunitě je jednou z klíčových podmínek občanství. Chceme upozornit na důležitost občanství. Mnoho lidí toto právo nemá možnost

Právo na život v komunitě je jednou z klíčových podmínek občanství. Chceme upozornit na důležitost občanství. Mnoho lidí toto právo nemá možnost Právo na život v komunitě je jednou z klíčových podmínek občanství. Chceme upozornit na důležitost občanství. Mnoho lidí toto právo nemá možnost naplnit. Politici, úředníci a často ani poskytovatelé sociálních

Více

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Pravidla přátelství Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Original title: Código amistad Copyright 2015 Disney Enterprises, Inc. Vydalo nakladatelství EGMONT ČR, s.r.o., Žirovnická 3124, 106 00

Více

Ve znamení Kříže. Výpisky z poutního deníku

Ve znamení Kříže. Výpisky z poutního deníku Ve znamení Kříže Výpisky z poutního deníku Tuto pouť jsem pojal jako křížovou cestu (každý den bude jedno zastavení) a chci jí obětovat za to, aby se lidé v naší farnosti otevřeli působení Ducha svatého.

Více

Cambridžská škála depersonalizace

Cambridžská škála depersonalizace Cambridžská škála depersonalizace JMÉNO: VĚK: DOSAŽENÉ VZDĚLÁNÍ: ZÁKLADNÍ / VYUČENA / STŘEDOŠKOLSKÉ / VYŠSÍ NEBO VYSOKÉ (prosím vyplňte a zakroužkujte) PROSÍME VÁS, ABYSTE SI POZORNĚ PŘEČETLA INSTRUKCE:

Více

Hledáte si i během trvání rekvalifikace práci?

Hledáte si i během trvání rekvalifikace práci? Účastnice A: No asi nic moc, protože jsem neměla práci a nikde jsem ji nemohla najít. No doufám, že mi pomůže? Myslíte jako najít práci nebo obecně? No hlavně tu práci, no a pak se budu mít jako celkově

Více

... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval,

... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval, ... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval, my jsme byly s maminkou vlastně šťastné, měly jsme, a teď já ovšem také mám, ty všední denní problémy, kdo je nemá,

Více

JMENUJI SE: To je otisk mé ruky: Baví mě: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá.

JMENUJI SE: To je otisk mé ruky: Baví mě: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá. To jsem JÁ 1I JMENUJI SE: Baví mě: To je otisk mé ruky: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá. 2I Jmenuji se......... a je mi... let. Žiju společně s: Bydlím v: Nejvíc

Více

Dotazník pro (sebe)posouzení

Dotazník pro (sebe)posouzení 1 Dotazník pro (sebe)posouzení Kontaktní informace Jméno (stačí křestní) E-mail Tel. Věk Aktuálně využívaná podpora Aktuálně mi poskytuje podporu: Neplacená péče rodiny, přátel nebo sousedů Placená (z

Více

Příloha 1: Baterie on-line administrovaných dotazníků

Příloha 1: Baterie on-line administrovaných dotazníků Příloha 1: Baterie on-line administrovaných dotazníků MBTI - OSOBNOSTNÍ DOTAZNÍK COPE - STRATEGIE ZVLÁDÁNÍ Vítejte na stránkách, jež jsou součástí bakalářské práce na téma "Strategie zvládání ve vztahu

Více

Asistenční služba sv. Rafaela Diecézní charita Brno

Asistenční služba sv. Rafaela Diecézní charita Brno Co to je osobní asistence? Diecézní charita Brno Příručka pro zájemce o službu osobní asistence OSOBNÍ ASISTENCE je služba, která pomáhá, když někdo potřebuje pomoc. Pomáhá každý den, pomáhá u člověka

Více

Dotazník pro rodiče. Mateřská škola Letovice. Třebětínská 28/19, okres Blansko, příspěvková organizace

Dotazník pro rodiče. Mateřská škola Letovice. Třebětínská 28/19, okres Blansko, příspěvková organizace Dotazník pro rodiče Vážení rodiče, zjistili jsme díky dotazníku Váš pohled a názor na úroveň naší školy. Vaše anonymní odpovědi jsou nám cenným vodítkem a inspirací ke zkvalitnění naší práce. Vrátilo se

Více

ÚTĚK NA ZÁPAD. (Günter Götz [1])

ÚTĚK NA ZÁPAD. (Günter Götz [1]) ÚTĚK NA ZÁPAD Koupit lístek, nastoupit do vlaku, to všechno proběhlo v pořádku. Ale kousek od východního Berlína vlak zastavil a objevila se lidová policie s kalašnikovy. Museli jsme ukázat dokumenty a

Více

Metodika poradenství. Vypracovali: Jiří Šupa Edita Kremláčková

Metodika poradenství. Vypracovali: Jiří Šupa Edita Kremláčková Metodika poradenství Vypracovali: Jiří Šupa Edita Kremláčková Úvod V následujícím textu je popsán způsob vedení rozhovoru s klientem, jehož cílem je pomoci klientovi prozkoumat jeho situaci, která ho přivedla

Více

Vrublová, Y., Janoušková, M.: Sexualita handicapovaných dospívajících

Vrublová, Y., Janoušková, M.: Sexualita handicapovaných dospívajících Vrublová, Y., Janoušková, M.: Sexualita handicapovaných dospívajících datum narození: bydliště: pohlaví druh postižení: rodina: postižení v rodině: psycholog, jiný odborník): probírali jste otázku sexuálního

Více

NÁSLEDNÁ PÉČE O PACIENTY PO CEREBRÁLNÍM PORANĚNÍ V DOMÁCÍCH PODMÍNKÁCH. J. Dresslerová, FN Brno Bohunice, KARIM

NÁSLEDNÁ PÉČE O PACIENTY PO CEREBRÁLNÍM PORANĚNÍ V DOMÁCÍCH PODMÍNKÁCH. J. Dresslerová, FN Brno Bohunice, KARIM NÁSLEDNÁ PÉČE O PACIENTY PO CEREBRÁLNÍM PORANĚNÍ V DOMÁCÍCH PODMÍNKÁCH J. Dresslerová, FN Brno Bohunice, KARIM Kraniotrauma KRANIO týkající se lebky KRANIOCEREBRÁLNÍ týkající se lebky a mozku, "úraz hlavy"

Více

Má cesta k ajurvédě Jana Bukovská Lázně Toušeň 2011/2012 Ajurvédská instituce Dhavantri, Praha

Má cesta k ajurvédě Jana Bukovská Lázně Toušeň 2011/2012 Ajurvédská instituce Dhavantri, Praha Má cesta k ajurvédě Jana Bukovská Lázně Toušeň 2011/2012 Ajurvédská instituce Dhavantri, Praha Obsah Má cesta k ajurvédě Mé první setkání s Govindžím a ajurvédou Co jsem skutečně poznala Závěr: aneb, co

Více

Terapie dospělých osob s AS a VFA Poradenství pro blízké osoby dětí s AS a VFA

Terapie dospělých osob s AS a VFA Poradenství pro blízké osoby dětí s AS a VFA Terapie dospělých osob s AS a VFA Poradenství pro blízké osoby dětí s AS a VFA Roman Pešek Asociace pomáhající lidem s autismem, APLA Praha, Střední Čechy Terapeutické a sociálně rehabilitační středisko

Více

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí.

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. Jenom proto, že je hezky, každý čeká, že budete venku a skotačitˮ nebo tak něco. A když venku netrávíte každou vteřinu, hned

Více

Sdružení řidičů představí v rozhovoru další řidičku, neboli něžné stvoření za volantem.

Sdružení řidičů představí v rozhovoru další řidičku, neboli něžné stvoření za volantem. Sdružení řidičů představí v rozhovoru další řidičku, neboli něžné stvoření za volantem. Romana Kodešová je jméno slečny z východních Čech. Vzhledem k tvému věku mám na jazyku dotaz, zdali byla tato práce

Více

Pierre Franckh. způsobů, jak najít lásku

Pierre Franckh. způsobů, jak najít lásku Pierre Franckh 21 způsobů, jak najít lásku Důležité upozornění: Rady uveřejněné v této knížce byly autorem a nakladatelstvím pečlivě zpracovány a prověřeny, nemůže však za ně být převzata jakákoliv záruka.

Více

V podstatných věcech jednotu, ve sporných svobodu, a ve všech lásku. (Sv. Augustin)

V podstatných věcech jednotu, ve sporných svobodu, a ve všech lásku. (Sv. Augustin) V podstatných věcech jednotu, ve sporných svobodu, a ve všech lásku. (Sv. Augustin) Malé krůčky k bezpečné cestě do školy Již čtvrtým rokem působí na naší škole rodičovská dopravní skupinka, která se snaží

Více

Prosím napište zde svůj životní příběh od dob ranného dětství, které si pamatujete až do dnes. Stačí popisovat základní události a roky

Prosím napište zde svůj životní příběh od dob ranného dětství, které si pamatujete až do dnes. Stačí popisovat základní události a roky Vstupní zpráva Jméno: xyz Datum od:.. Zprávu odešlete na kalina@mujkouc.cz Více informací na www.mujvztah.cz www.mamdepku.cz Životní příběh Prosím napište zde svůj životní příběh od dob ranného dětství,

Více

Dotazníky pro rodiče vyhodnocení Žlutá třída - Motýlci

Dotazníky pro rodiče vyhodnocení Žlutá třída - Motýlci 1. Chodí Vaše dítě do MŠ: a) velmi rádo 7x b) rádo 7x c) nerado 1x d) nevím Dotazníky pro rodiče vyhodnocení Žlutá třída - Motýlci 2. O dění v MŠ s Vámi dítě hovoří: a) každý den 10x b) občas 5x 3. MŠ

Více

Nikdy Zřídka Někdy Obvykle Vždy. Nikdy Zřídka Někdy Obvykle Vždy. Nikdy Zřídka Někdy Obvykle Vždy. Nikdy Zřídka Někdy Obvykle Vždy

Nikdy Zřídka Někdy Obvykle Vždy. Nikdy Zřídka Někdy Obvykle Vždy. Nikdy Zřídka Někdy Obvykle Vždy. Nikdy Zřídka Někdy Obvykle Vždy Po tom co dokončíte Váš Hledač záležitostí srdce, mužete se sem vrátit později a test si zopakovat, abyste viděli jak se změnili některé z Vašich odpovědí. Tohle může být skvělý způsob jak sledovat Váš

Více

Dne 27. 1. 2016 se uskutečnilo přátelské utkání ve vybíjené dívek z druhého stupně naší školy.

Dne 27. 1. 2016 se uskutečnilo přátelské utkání ve vybíjené dívek z druhého stupně naší školy. Dne 27. 1. 2016 se uskutečnilo přátelské utkání ve vybíjené dívek z druhého stupně naší školy. Ačkoli byl i bez turnaje předem známý vítězný tým, soupeřky se hrdě utkaly s neporazitelnými. Hrály se dvě

Více

PROČ TRÉNOVAT PAMĚŤ? DOBRÁ PAMĚŤ ZÁKLAD ÚSPĚCHU

PROČ TRÉNOVAT PAMĚŤ? DOBRÁ PAMĚŤ ZÁKLAD ÚSPĚCHU PROČ TRÉNOVAT PAMĚŤ? Lidé, kteří si zapamatují celý balíček karet za dvě minuty nebo si uloží do paměti dvě stě cizích slovíček za pět minut, nemusí mít fotografickou paměť. Oni pouze znají paměťové techniky

Více

III. fáze profesního poradenství Řešení situace dlouhodobě nezaměstnaného

III. fáze profesního poradenství Řešení situace dlouhodobě nezaměstnaného 4. Jak nejlépe zvládnout otázky u výběrového řízení Tento osvědčený postup pomáhá uživatelům s přípravou na výběrové řízení, konkrétně na tu část řízení, kdy se jich dotazuje zástupce zaměstnavatele (zpravidla

Více

Uběhly desítky minut a vy stále neumíte nic. Probudíte se ze svého snění a hnusí se vám představa učit se.

Uběhly desítky minut a vy stále neumíte nic. Probudíte se ze svého snění a hnusí se vám představa učit se. Kapitola 1 Nesnášíte učení? STOP Určitě valná část z vás, která otevřela tuto knihu, se potýká s problém jak se lépe učit. Sedíte nad knížkou hodiny, ale do hlavy nenacpete nic. Díváte se na písmenka,

Více

Dětská infekční obrna. Poliomyelitis anterior acuta. Postpoliomyelitický syndrom. Obrnáři. 22.10. 2015 SZÚ, Praha

Dětská infekční obrna. Poliomyelitis anterior acuta. Postpoliomyelitický syndrom. Obrnáři. 22.10. 2015 SZÚ, Praha Dětská infekční obrna. Poliomyelitis anterior acuta. Postpoliomyelitický syndrom. Obrnáři. 22.10. 2015 SZÚ, Praha Asociace polio http://www.polio.cz Asociace polio byla založená 4. srpna 1990 v Janských

Více

"Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně.

Marcela, představila se nejistě a téměř kajícně. "Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně. "Ivan Toman," zareagoval stereotypně jako po každém zazvonění telefonu, a teprve poté si uvědomil, kdo volá. "To jsi ty, Marcelo?" nechtěl věřit tomu,

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

Mentální obraz Romů AKTIVITA

Mentální obraz Romů AKTIVITA Cíle studenti jsou schopni vyjádřit představy asociace spojené se slovy průměrný Rom uvědomují si, že mentální obraz nemusí být plně v souladu se skutečností jsou schopni analyzovat svoje postoje a odhalit

Více

podporováno Swiss Life Select 4. čtvrtletí 2014 Zpravodaj

podporováno Swiss Life Select 4. čtvrtletí 2014 Zpravodaj 4. čtvrtletí 2014 Zpravodaj Natálka se učí na nové dotykové obrazovce Poruchy zraku jsou jedním ze závažných onemocnění, která významně ovlivňují nejen vnímání dítěte, ale ovlivňují také rozvoj motorických

Více

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej..." Já:,,A jak ale mohl vzít roha?"

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej... Já:,,A jak ale mohl vzít roha? 2. Kapitola - Útěk,,Pink..probuď se!!" Já:,,Ehh...coo?? Nazdar Kurte.." Kurt:,,Pink, máme problém..pamatuješ na toho včerejšího návštěvníka?" Já:,,Na toho se nedá zapomenout...*zíív*" Kurt:,,Výborně..je

Více

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý.

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý. Dnes ráno se mi vstává líp. Hlava mě nebolí a dokonce se mi už ani nemotá. Jsem desátý den po otřesu mozku a stále špatně spím. V nákupním centru nás s dcerou napadl cizí vyšinutý chlap a poranil mi krční

Více

20 proseb dětí. Příloha č. 1 MILÁ MAMINKO A MILÝ TATÍNKU

20 proseb dětí. Příloha č. 1 MILÁ MAMINKO A MILÝ TATÍNKU Příloha č. 1 20 proseb dětí MILÁ MAMINKO A MILÝ TATÍNKU 1) Nikdy nezapomeňte: jsem dítětem vás obou. Mám teď sice jen jednoho rodiče, u kterého převážně bydlím, a který se o mě většinu času stará. Ale

Více

Znáte tyto údaje o vodě? Přečtěte si text. Označte, co je/není pravda.

Znáte tyto údaje o vodě? Přečtěte si text. Označte, co je/není pravda. Znáte tyto údaje o vodě? Přečtěte si text. Označte, co je/není pravda. 157/3 Víte, že... 20 až 50 litrů je minimální množství vody, kterou člověk denně potřebuje pro své základní životní potřeby?... 575

Více

( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( )

( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) # ) INVENTURA POCITŮ KŘIVDY "Bože, prosím, pomoz mi spatřit pravdu o mém rozhořčení Jsem naštvaný na: (ref. příklad str.65) Příčina: (ref. příklad str. 65) Ovlivňuje to mé: Mějte na paměti Sloupce 1 &

Více

Jak vypadá můj cíl teď?

Jak vypadá můj cíl teď? Začátek sezení 1 1. Do čeho byste se pustil, kdyby jste věděl, že se to 100% povede? 2. Co byste (u)dělal, kdybyste se nebál? 3. Aby váš život byl perfektní, co by se muselo změnit? 4. Jakého nejlepšího

Více

Střední škola, základní škola a mateřská škola pro zrakově postižené, Brno, Kamenomlýnská 2 ABSOLVENTI NAŠÍ ŠKOLY

Střední škola, základní škola a mateřská škola pro zrakově postižené, Brno, Kamenomlýnská 2 ABSOLVENTI NAŠÍ ŠKOLY Střední škola, základní škola a mateřská škola pro zrakově postižené, Brno, Kamenomlýnská 2 ABSOLVENTI NAŠÍ ŠKOLY Bc.Tereza, DiS. Absolvovala r. 2010 Obor: Sociální péče sociálněsprávní činnost Další studium:

Více

VYHODNOCENÍ DOTAZNÍKŮ SPOKOJENOSTI SE SLUŽBOU SOCIÁLNÍ REHABILITACE CENTRA ANIMA OPAVA ZA ROK 2012

VYHODNOCENÍ DOTAZNÍKŮ SPOKOJENOSTI SE SLUŽBOU SOCIÁLNÍ REHABILITACE CENTRA ANIMA OPAVA ZA ROK 2012 ANIMA VIVA o. s. 1/14 VYHODNOCENÍ DOTAZNÍKŮ SPOKOJENOSTI SE SLUŽBOU SOCIÁLNÍ REHABILITACE CENTRA ANIMA OPAVA ZA ROK 2012 1. METODIKA DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ Cíl dotazníkového šetření Cílem dotazníkového

Více

DOTAZNÍK PRO URČENÍ UČEBNÍHO STYLU

DOTAZNÍK PRO URČENÍ UČEBNÍHO STYLU DOTAZNÍK PRO URČENÍ UČEBNÍHO STYLU Projekt MOTIVALUE Jméno: Třida: Pokyny Prosím vyplňte vaše celé jméno. Vaše jméno bude vytištěno na informačním listu s výsledky. U každé ze 44 otázek vyberte a nebo

Více

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

Více

Bůh povznese Josefaotroka

Bůh povznese Josefaotroka Bible pro děti představuje Bůh povznese Josefaotroka Napsal: Edward Hughes Ilustrovali: M. Maillot; Lazarus Upravili: M. Maillot; Sarah S. Přeložila: Majka Alcantar Vydala: Bible for Children www.m1914.org

Více

Metodika vedení čtenářské dílny 1

Metodika vedení čtenářské dílny 1 Metodika vedení čtenářské dílny 1 Iva Procházková, Hlavní výhra Věková skupina žáků: 9 10 let Úroveň čtenáře: Čtenář průzkumník zpracování informací, hodnocení textu Cíl aktivity: Žák už při čtení předvídá,

Více

Filip Mudroch český student v německé škole

Filip Mudroch český student v německé škole Filip Mudroch český student v německé škole Jeden jediný školní rok se učil německy a hned se rozhodl, že půjde studovat do Německa. Takovou odvahu projevil Filip Mudroch, bývalý student Gymnázia Václava

Více

Co jsem zač? Říkali mi: Květinko Jako většina lidí jsem se dlouho hledala a troufám si říci, že moje cesta k poznání neskončila. I když asi jsem tak

Co jsem zač? Říkali mi: Květinko Jako většina lidí jsem se dlouho hledala a troufám si říci, že moje cesta k poznání neskončila. I když asi jsem tak Co jsem zač? Říkali mi: Květinko Jako většina lidí jsem se dlouho hledala a troufám si říci, že moje cesta k poznání neskončila. I když asi jsem tak nějak uprostřed. Jsem vyučená zahradnice, nerada se

Více

děkuji Vám, že jste mi

děkuji Vám, že jste mi Mistryně, děkuji Vám, děkuji Vám, že jste mi Rádo se stalo. že jste mi sem pomohla přivést devět starších lidí v jejich 60 nebo 70 letech, aby Vás tentokrát viděli. Přeji Vám stále dobré zdraví a krásu.

Více

Malá knížka o Amálce

Malá knížka o Amálce Malá knížka o Amálce Ahoj, jmenuji se Amalthea, ale říkají mi Amálka. Jsem bájná koza, první pěstounka, která se starala o malého Dia, když se o něj nemohla postarat jeho vlastní maminka. Proto podle mne

Více

www.robotikmechacek.cz

www.robotikmechacek.cz ISBN 978-80-260-3610-4 (epub) ISBN 978-80-260-3611-1 (PDF) ISBN 978-80-260-3612-8 (MobiPocket) www.robotikmechacek.cz Na webu můžete výhodně koupit také elektronickou či tištěnou verzi prvního dílu knihy

Více

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano?

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Dělám to teď dobře. Velice ráda Vás vidím! Já také, drahá, já také. Jste tak hezká! A toto je moje tchýně. Och, ano? Celá rodina je tady, dobrá! Dobrá, zpět k vaší poezii.

Více

Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc!

Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc! Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc! Čtení: Lukáš 9:18 27 Asi před deseti lety se promítal film o třech přátelích z New Yorku, kteří se blížili ke čtyřicítce a měli velký zmatek ve svých životech, zaměstnáních,

Více

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské. 1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,

Více

Pohádkové povídání. - pro děti i dospělé -

Pohádkové povídání. - pro děti i dospělé - Pohádkové povídání - pro děti i dospělé - Knížka Pohádkové povídání vznikla v roce 2009 v rámci výzkumné práce: Problematika znakového jazyka a možnost jeho využití v pohádkách pro sluchově postižené děti

Více

To se opravdu muselo? No, tak chodili všichni až na jednu spolužačku, jejíž rodina měla hospodářství, jinak všichni.

To se opravdu muselo? No, tak chodili všichni až na jednu spolužačku, jejíž rodina měla hospodářství, jinak všichni. 1 Pro svůj projekt jsem si vybrala svoji maminku. Je jí 37 let, pochází z Podkrkonoší z malé vesničky Havlovice, kde od šesti do dvanácti let navštěvovala tamní mateřkou a základní školu. Ve dvanácti letech

Více

22. základní škola Plzeň

22. základní škola Plzeň 22. základní škola Plzeň Třída: 7. A Jméno: Lenka Hirmanová Datum:29. 11. 2008 1 Skoro každý měl ve školce stejný sen, co by chtěl dělat Jako malá jsem měla různé zájmy, i když některé se moc nezměnily.

Více

EU PENÍZE ŠKOLÁM NÁZEV PROJEKTU : MÁME RÁDI TECHNIKU REGISTRAČNÍ ČÍSLO PROJEKTU :CZ.1.07/1.4.00/21.0663

EU PENÍZE ŠKOLÁM NÁZEV PROJEKTU : MÁME RÁDI TECHNIKU REGISTRAČNÍ ČÍSLO PROJEKTU :CZ.1.07/1.4.00/21.0663 EU PENÍZE ŠKOLÁM NÁZEV PROJEKTU : MÁME RÁDI TECHNIKU REGISTRAČNÍ ČÍSLO PROJEKTU :CZ.1.07/1.4.00/21.0663 Speciální základní škola a Praktická škola Trmice Fűgnerova 22 400 04 1 Identifikátor materiálu:

Více

Asi každý z nás poznal jistou formu psychické bolesti. Ta má mě však oslabovala každým dnem už po několik měsíců.

Asi každý z nás poznal jistou formu psychické bolesti. Ta má mě však oslabovala každým dnem už po několik měsíců. Asi každý z nás poznal jistou formu psychické bolesti. Ta má mě však oslabovala každým dnem už po několik měsíců. Dívat se na muže, kterého milujete, jak sedí na druhé straně stolu, se slzami v očích a

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu 3 Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu nacvičoval větu: Mám rakovinu mozku, došel jsem k názoru,

Více

NEUROKOGNITIVNÍ TRÉNINK PRVNÍ ZKUŠENOSTI U DLOUHODOBĚ HOSPITALIZOVANÝCH PACIENTŮ

NEUROKOGNITIVNÍ TRÉNINK PRVNÍ ZKUŠENOSTI U DLOUHODOBĚ HOSPITALIZOVANÝCH PACIENTŮ NEUROKOGNITIVNÍ TRÉNINK PRVNÍ ZKUŠENOSTI U DLOUHODOBĚ HOSPITALIZOVANÝCH PACIENTŮ NEUDERTOVÁ, H., DORAZILOVÁ, A., HUMPOLÍČEK P. ODDĚLENÍ KLINICKÉ PSYCHOLOGIE, FN BRNO PSYCHOLOGICKÝ ÚSTAV FILOZOFICKÉ FAKULTY

Více