č. 1, 2 Základní zásady pracovněprávních vztahů Základní zásady pracovněprávních vztahů 1. Nerovné zacházení v oblasti odměňování a veřejný pořádek

Transkript

1 č. 1, 2 Základní zásady pracovněprávních vztahů ZÁKONÍK PRÁCE Základní zásady pracovněprávních vztahů 1. Nerovné zacházení v oblasti odměňování a veřejný pořádek Právní úprava: 1a, 16 odst. 1 a 110 ZP Novelou ZP provedenou s úãinností od zákonem ã. 303/2013 Sb., kter m se mûní nûkteré zákony v souvislosti s pfiijetím rekodifikace soukromého práva, byly základní zásady pracovnûprávních vztahû vyjmenované pfiíkladmo v ustanovení 1a ZP (novû v jeho odst. 1) oznaãeny za ty, které vyjadfiují smysl a úãel ustanovení tohoto zákona, a nûkteré znich pak dle druhého odstavce stejného ustanovení ZP vyjadfiují hodnoty, které chrání vefiejn pofiádek. Jednou z takov ch zásad je téï zásada rovného zacházení se zamûstnanci a zákaz jejich diskriminace. Kolegium bylo dotázáno, zdali lze pod zmiàovanou zásadu zafiadit téï princip stejné odmûny za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty dle ustanovení 110 ZP a zdali mûïe b t tedy poru ení tohoto principu povaïováno za poru ení vefiejného pofiádku s následkem absolutní, nebo relativní neplatnosti v závislosti na posouzení míry takového poru ení. To mûïe b t sporné proto, Ïe základní zásada uvedená v ustanovení 1a (od odstavci 1) písmenu c) ZP, tj. spravedlivé odmûàování zamûstnance, nebyla v novém odstavci 2 zafiazena mezi zásady, vyjadfiující vefiejn pofiádek. Stanovisko ze dne : Vzhledem k tomu, Ïe povinnost zamûstnavatele zaji Èovat rovné zacházení se v emi zamûstnanci dle ustanovení 16 odst. 1 ZP se t ká v slovnû rovnûï odmûàování za práci a ustanovení 110 téhoï právního pfiedpisu je konkretizací této povinnosti ve vazbû na vymezení sloïitosti, odpovûdnosti a namáhavosti vykonávané práce a na dal í uvedená hlediska, lze poru ení povinnosti zamûstnavatele poskytovat zamûstnancûm za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty stejnou mzdu, plat nebo odmûnu z dohody povaïovat za poru ení zásady rovného zacházení a tedy za poru ení vefiejného pofiádku. 2. Jednání před uzavřením pracovní smlouvy Právní úprava: 1 písm. d) a 1a odst. 1 písm. a) ZP Kolegiu byla poloïena otázka, zdali se jedna ze základních zásad pracovnûprávních vztahû, totiï zásada zvlá tní zákonné ochrany postavení zamûstnance [viz ustanovení 1a odst. 1 písm. a) ZP, ve znûní úãinném od ], vztahuje rovnûï na jednání pfiedcházející vzniku pracovního pomûru, napfi. smûfiující k uzavfiení pracovní smlouvy. V znam odpovûdi na tuto otázku spoãívá v tom, Ïe poru ení povinností spojen ch s tímto procesem mûïe v takovém pfiípadû znamenat zároveà poru ení uvedené základní zásady, aprotoïe tato zásada vyjadfiuje hodnoty, které chrání vefiejn pofiádek (viz ustanovení 15

2 ZÁKONÍK PRÁCE č. 3 1a odst. 2 ZP, ve znûní úãinném od ), lze pfii jejím zjevném poru ení uvaïovat o absolutní neplatnosti právního jednání ve smyslu ustanovení 588 NOZ, ke které soud pfiihlédne i bez návrhu (pûjde o jednání, které odporuje zákonu a souãasnû je jím zjevnû naru en vefiejn pofiádek). Stanovisko ze dne : Kolegium se shodlo na tom, Ïe inajednání pfiedcházející vzniku pracovního pomûru (stejnû jako dohod o pracích konan ch mimo pracovní pomûr) a smûfiující k uzavfiení pracovní smlouvy (dohody o pracovní ãinnosti nebo dohody o provedení práce) je nutné vztáhnout zásadu zvlá tní zákonné ochrany postavení (budoucího) zamûstnance. Pfiedmûtem úpravy obsaïené v ZP je dle ustanovení 1 písm. d) tohoto právního pfiedpisu téï úprava nûkter ch právních vztahû pfied uzavfiením pracovnûprávních vztahû, v e popsaná jednání smûfiují k úpravû práv a povinností z pracovnûprávních vztahû, jde ãasto o práva a povinnosti z hlediska existence pracovnûprávního vztahu naprosto zásadní (vymezení doby trvání pracovního pomûru, sjednání zku ební doby, apod.) a není tedy dûvod, aby se na tato jednání nahlíïelo bez vazby na dotãenou základní zásadu pracovnûprávních vztahû, vãetnû úvahy o jejich pfiípadné absolutní neplatnosti, pokud budou odporovat zákonu a poru ení vefiejného pofiádku bude shledáno jako zjevné. Nelze tedy souhlasit s názorem, Ïe jednání zamûstnavatele a uchazeãe o zamûstnání, vãetnû samého sjednávání základního pracovnûprávního vztahu, je v luãnû v reïimu NOZ, s odûvodnûním, Ïe uchazeã je tû není zamûstnancem. Závislá práce 3. Právní meze činnosti jednatele při poskytování zdravotních, ale i jiných služeb Právní úprava: 2 a 3 ZP V advokacii mûïe jednatel advokátní kanceláfie v právní formû s. r. o. vedle své ãinnosti jednatele poskytovat téï právní sluïby jako advokát (aniï k tomu z charakteru dané profese potfiebuje mít ve spoleãnosti pracovní pomûr, byè i ten je nyní právními pfiedpisy umoïnûn). Tato vzdálená paralela se podle zku eností nûkter ch ãlenû Kolegia pfielévá i do dal ích oblastí, napfi. do oblasti zdravotnictví, konkrétnû v poslední dobû do ãinnosti praktick ch lékafiû. Objevují se dotazy, zda v pfiípadû poskytovatele zdravotních sluïeb v právní formû s. r. o., ve které bude vedle sebe pûsobit spoleãnû napfi. 5 lékafiû, jeï jsou v ichni zároveà jednateli této spoleãnosti, vyïaduje právní úprava nutnû existenci pracovnûprávního vztahu mezi jednatelem (fakticky téï lékafiem) a dotãenou spoleãností, nebo zda jednatel s odbornou zpûsobilostí lékafie mûïe poskytovat zdravotní sluïby jiï z titulu svého jednatelství v dané spoleãnosti. Zdravotnické pfiedpisy totiï samy o sobû nelimitují v kon zdravotnick ch povolání toliko na v kon závislé práce. 16

3 č. 3 Závislá práce Stanovisko ze dne : Pracovní právo nijak nebrání tomu, aby jednatelé ãi dokonce spoleãníci (zdravotnické) s. r. o. pracovali pro takovou spoleãnost, aniï by k tomu nutnû potfiebovali mít uzavfienu pracovní smlouvu znûjící na druh práce lékafi, apod. Je totiï potfieba vycházet z definice závislé práce uvedené v ustanovení 2 odst. 1 ZP, tedy Ïe pojmov m znakem závislé práce jsou nadfiízenost zamûstnavatele a podfiízenost zamûstnance, osobní v kon práce zamûstnancem, jménem zamûstnavatele a podle jeho pokynû. Z tûchto ãtyfi povinn ch pojmov ch znakû závislé práce by v pfiípadû ãinnosti lékafiû, ktefií jsou souãasnû jednateli ãi spoleãníky s. r. o., s nejvût í pravdûpodobností nebyl splnûn minimálnû pojmov znak nadfiízenosti zamûstnavatele a podfiízenosti zamûstnance a v kon práce podle pokynû zamûstnavatele. Dotyãní lékafii, ktefií jsou souãasnû jednateli ãi spoleãníky zdravotnické s. r. o., se rozhodují sami, nepodléhají podfiízenosti nûjakého vedoucího zamûstnance, nepodléhají ani jeho pokynûm, tudíï nejde o závislou práci v právním slova smyslu. Tomuto závûru navíc odpovídá i dikce ustanovení 6odst. 1 písm. b) ZDP, která v slovnû poãítá s tím, Ïe jednatelé i spoleãníci mohou pro spoleãnost konat práci (bez nutnosti existence pracovnûprávního vztahu), kdyï uvádí, Ïe pfiíjmy ze závislé ãinnosti jsou téï pfiíjmy za práci ãlenû druïstev, spoleãníkû a jednatelû spoleãností s ruãením omezen m, komanditistû komanditních spoleãností a fieditelû obecnû prospû n ch spoleãností, a to i kdyï nejsou povinni pfii v konu práce pro druïstvo nebo spoleãnost dbát pfiíkazû plátce, a pfiíjmy za práci likvidátorû. Shora uveden právní závûr, tj. Ïe lékafi odbornû zpûsobil napfi. jako ambulantní specialista ãi praktick lékafi pro dospûlé mûïe vykonávat práci lékafie v obchodní spoleãnosti, ve které pûsobí jako jednatel ãi jako spoleãník, jiï z titulu tohoto jednatelství ãi úãastenství coby spoleãník (bez nutnosti pracovnûprávního vztahu), nemusí b t ale v praxi pouïiteln bez v jimky ve v ech pfiípadech. Je totiï tfieba rozli ovat jednak mezi men ími a vût- ími obchodními spoleãnostmi, jednak mezi organizaãním zaji tûním a technologií v té které obchodní spoleãnosti. Zatímco men í zdravotnické s. r. o. v reálné zdravotnické a pracovnûprávní praxi skuteãnû Ïádné fiízení, udûlování pokynû, nadfiízenost vedoucího atd. vyïadovat zpravidla nebudou, je moïné a dokonce pravdûpodobné, Ïe v pfiípadû vût- ích obchodních spoleãností bude jistá dûlba moci a také jistá podfiízenost jednotliv ch lékafiû centrálnímu fiízení naopak nezbytná. V takovém pfiípadû by jiï znaky závislé práce naplnûny byly. To platí obdobnû i pfii jiném pfiedmûtu ãinnosti. Dal í související: Kontrola nelegální práce viz stanovisko ã

4 č. 4 ZÁKONÍK PRÁCE Vztah zákoníku práce a občanského zákoníku 4. Vypověditelnost některých smluvních ujednání Právní úprava: 4 ZP, 582 ObãZ a 1998 a násl. NOZ ZP je postaven na podpûrném pouïití právní úpravy obsaïené v ObãZ (nyní NOZ). To platilo jak do , tak platí tím spí e po novele ZP s úãinností od Do konce roku 2011 byly v nûkolika ustanoveních ZP v slovné odkazy na konkrétní ustanovení ObãZ. Ty byly pozûstatkem dfiíve uplatnûného principu delegace a po nálezu Ústavního soudu, publikovaného pod ã. 116/2008 Sb., ztratily svûj pûvodní v znam. Kolegium se zab valo dotazem, zdali lze pfii uplatnûní principu subsidiarity pouïít na smlouvy a dohody pracovnûprávního charakteru, které byly uzavfieny smluvními stranami na dobu neurãitou a u nichï není ZP stanoven ani jejich smluvními stranami sjednán zpûsob zru ení, ustanovení 582 ObãZ (nyní obdobnû ustanovení 1998 a násl. NOZ). Toto ustanovení upravuje v povûì jako jeden ze zpûsobû zániku závazkû a vypl vá z nûho, Ïe pokud byla sjednána smlouva na dobu neurãitou, jejímï pfiedmûtem je závazek k nepfietrïité nebo opakované ãinnosti, nebo závazek zdrïet se urãité ãinnosti anebo strpût urãitou ãinnost a nevypl vá-li ze zákona nebo ze smlouvy zpûsob její v povûdi, lze smlouvu vypovûdût ve lhûtû tfií mûsícû ke konci kalendáfiního ãtvrtletí. To se mûïe t kat napfi. dohody o provedení práce (ZP nevyluãuje její sjednání na dobu neurãitou, jestliïe v kalendáfiním roce bude dohodnut a dodrïen zákonem povolen maximální rozsah práce). Vedle toho bylo Kolegium dotázáno, zdali lze vypovûdût tfieba jen ãást smlouvy (napfi. ujednání v pracovní smlouvû o krat í pracovní dobû nebo o bydli ti zamûstnance coby místû v konu práce), pokud na tom mají smluvní strany zájem, resp. jestli dopadá moïnost vypovûditelnosti také napfi. na dohodu zamûstnavatele se zamûstnancem dle ustanovení 93 odst. 3 ZP o práci pfiesãas nad rámec 8 hodin t dnû a 150 hodin v kalendáfiním roce. Stanovisko ze dne a : Ustanovení 582 ObãZ (nyní ustanovení 1998 a násl. NOZ) je pfii splnûní tam uveden ch podmínek pouïitelné i v pracovnûprávních vztazích. Není tedy vylouãeno, aby jeden z úãastníkû pracovnûprávního vztahu vyuïil daného ustanovení, a pokud právní úprava nebo dohoda úãastníkû neupravuje zpûsob zru ení, aby smlouvu sjednanou podle pracovnûprávních pfiedpisû vypovûdûl. Kolegium má za to, Ïe s ohledem na ustanovení 2 odst. 3 ObãZ (nyní ustanovení 1 odst. 2 NOZ), kter umoïàuje úãastníkûm odchylovat se od zákona a je postaven na principu co není zakázáno, je dovoleno, je pfiípustné, aby si smluvní strany pracovnûprávního vztahu sjednaly vypovûditelnost i smluv sjednan ch na dobu urãitou. Nedávalo by smysl, kdyby to bylo smluvním stranám zapovûzeno, jestliïe jim ObãZ vedle toho umoï- Àuje ve svém ustanovení 48 sjednat si moïnost odstoupení (nyní podle ustanovení 2001 a násl. NOZ). Ustanovení 582 ObãZ (nyní ustanovení 1998 a násl. NOZ) fie í vypovûditelnost smlouvy jako takové. Mohlo by dojít k popfiení základního úãelu nûkter ch pracovnûprávních smluv, kdyby bylo moïné dohodnout se na vypovûditelnosti jen nûkter ch jejích náleïitostí 18

5 Odchylná úprava práv a povinností č. 5 (napfi. druhu práce coby podstatné náleïitosti pracovní smlouvy). Pokud jde o dohodu o práci pfiesãas sjednanou na dobu urãitou, a to mimo pracovní smlouvu, nebyla-li sjednána její vypovûditelnost nebo moïnost odstoupení od ní, nelze tûchto zpûsobû zániku závazku vyuïít. To ale neznamená, Ïe by zamûstnanec musel ve v ech pfiípadech práci pfiesãas konat. Odchylná úprava práv a povinností 5. Možnost odchylování se od zákona Právní úprava: 1 odst. 2 NOZ a 4a ZP Novelou ZP s úãinností od byl zru en odstavec 2 v 363, kter obsahoval v ãet ustanovení tohoto právního pfiedpisu, od kter ch se není moïné odch lit. V fiadû tûchto ustanovení pak byla zmûnûna jazyková dikce, aby z ní vypl vala povinnost, kategorick pfiíkaz ãi zákaz a tím pádem téï kogentnost a nemoïnost odch lit se. Ne ve v ech zmínûn ch ustanoveních ZP do lo ale ke zmûnû jazykového vyjádfiení, aproto si Kolegium poloïilo otázku, zdali je tím pádem moïné se od tûchto ustanovení pfiípadnû odch lit. Stanovisko ze dne : Kogentnost pfiíslu ného ustanovení ZP je nutné posuzovat nejenom dle jeho jazykového vyjádfiení, ale téï v kontextu celé právní úpravy, napfi. téï ve vazbû na základní zásady pracovnûprávních vztahû, novû obsaïené demonstrativním v ãtem v ustanovení 1a ZP (nyní v jeho prvním odstavci). Není proto moïné napfi. odch lení se od pravidla obsaïeného v ustanovení 110ZP, Ïe za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty pfiíslu í v em zamûstnancûm stejná mzda, plat nebo odmûna z dohody, protoïe toto pravidlo je konkrétním promítnutím základní zásady rovného zacházení se zamûstnanci, a to v oblasti odmûàování. Po novele ZP s úãinností od není naopak vylouãeno odch lit se napfi. od ustanovení 138 ZP (sjednání odmûny z dohod o pracích konan ch mimo pracovní pomûr v dohodû) nebo od ustanovení 223 odst. 1a4ZP(krácení dovolené za kalendáfiní rok pro pfiekáïky v práci, které se pro úãely dovolené neposuzují jako v kon práce, a pro v kon trestu odnûtí svobody). Je pfiípustné, aby zamûstnavatel odmûnu z dohody o pracovní ãinnosti nebo dohody o provedení práce zamûstnanci jednostrannû stanovil (podobnû jako zamûstnanci v pracovním pomûru mzdu mzdov m v mûrem nebo plat platov m v mûrem) ãi sjednal v kolektivní smlouvû, nebo aby rozhodl, Ïe ke krácení dovolené zamûstnanci pro uvedené pfiekáïky v práci (nebo v kon trestu odnûtí svobody, i kdyï to není pfiíli praktické) vûbec nepfiistoupí, a zamûstnanci tak poskytne nekrácenou dovolenou. 19