řešení pro kritickou situaci ve východní Africe. Nakonec jsme zařadili článek od Duncana Greena z mezinárodní organizace Oxfam, který hledá odpověď

Transkript

1 Magazín 19.číslo srpen 2011 Úvodní slovo vydává Milé čtenářky, milí čtenáři, srpnové vydání magazínu GaRP vychází ve chvíli, kdy nám počasí připravilo slunečnou tečku za jinak studenými a deštivými prázdninami. Zatímco české školáky deštivé léto příliš nepotěšilo, pár tisíc kilometrů jižně od hranic naší země se rozkládá region, kde si dešťových srážek cení nad zlato. Jedná se o oblast východní Afriky, označovanou také Africký roh, v níž sucho v kombinaci s dalšími nepříznivými podmínkami uvedly miliony obyvatel do přímého ohrožení hladem a nedostatkem vody. O tom, že jde v Africkém rohu do tuhého, svědčí i postupné vyhlášení pěti oblastí regionu za území hladomoru. Vyhlášení hladomoru přitom představuje nástroj takříkajíc poslední instance, po kterém OSN sahá jen ve zcela výjimečné situaci. Ve 21. století se k němu Spojené národy uchýlily poprvé. Rozhodli jsme se proto připravit srpnové číslo GaRPa v poněkud monotematickém duchu a věnovat ho celé tématu novodobého hladomoru, jeho kořenům, charakteristikám i možným řešením. Dagmar Milerová Prášková v prvním z příspěvků srpnového čísla přináší komplexní pohled na problém hladomoru. Shrnuje, že za jeho vznikem stojí souhra několika faktorů, konkrétně environmentálních, politických a ekonomických. Především však upozorňuje na to, že v technologicky nejvyspělejším století, v éře globalizace a v době přebytků představuje hladomor nejen paradoxní situaci, ale především znamená politické selhání jak na národní, tak i mezinárodní úrovni. Také následující komentář pohlíží na hladomor z globálního hlediska, poskytuje větší prostor pro jeho analýzu jakožto problému politického. Zaměřuje se také na absenci jasné definice hladomoru a opory v mezinárodním právu, které by umožnily rychlejší a efektivnější směřování pomoci do postižené země. Komentář je doplněn krátkou zprávou o závěrech srpnové mimořádné schůzky představitelů FAO se zástupci dalších agentur OSN a neziskového sektoru v Římě, které přivedla k jednomu stolu snaha nalézt řešení pro kritickou situaci ve východní Africe. Nakonec jsme zařadili článek od Duncana Greena z mezinárodní organizace Oxfam, který hledá odpověď na otázku, nakolik jde hladomor ruku v ruce s klimatickými změnami. Vychází přitom z údajů, které nedávno Oxfam zveřejnil k tématu vlivu změn klimatu na potravinovou bezpečnost. Mogadishu, Somálsko. UN Photo / Autor: Stuart Price Zdroj: Flickr.com Obsah Úvodní slovo...1 Zaostřeno...2 Hladomor v Africkém rohu Komentář...5 Skandál jednadvacátého století Nakonec...7 Hledání souvislosti mezi hladomorem a klimatickými změnami Vážené čtenářky a čtenáři, východní Afrika čelí nejhorší potravinové krizi našeho století. Doufáme, že Vás magazín GaRP uvede do širších souvislostí této závažné situace, která, přestože se odehrává na geograficky vzdáleném území, vyžaduje pro zdárné řešení zásah nejen na národní, ale i mezinárodní úrovni. Přínosné čtení Vám za tým Glopolis přeje Ingrid Mitáčková (1)

2 Hladomor v Africkém rohu Organizace spojených národů prohlásila 20. července 2011 dvě oblasti jižního Somálska za oblasti hladomoru. Tato informace, která se mnohým může zdát šokující, není příliš překvapivá. Již několik měsíců nás média sporadicky informovala o tom, že východní část Afriky zažívá vážnou potravinovou krizi a dlouhodobé sucho. Mezi nejhůře zasažené země Afrického rohu patří Somálsko, Etiopie a Keňa, ale problémům se nevyhnula ani Uganda a Džibuti. Je třeba podotknout, že příliš pozornosti si tato plíživá katastrofa až doposud nevyžádala. Zřejmě je to tím, že se nejedná o náhlou humanitární krizi, ale o postupně se prohlubující pohromu. Vyhlášení hladomoru však není zcela běžnou záležitostí a OSN tento instrument využila pouze několikrát, například v případě Etiopie v roce 1984 a Somálska v roce Také samotné humanitární organizace tento pojem užívají velmi vzácně a s velkou opatrností, protože neexistuje jasná a přijatelná definice hladomoru. Obecně se udává, že hladomor existuje tam, kde více než 30 procent lidí trpí akutní podvýživou a denně umírají minimálně dva dospělí nebo čtyři děti na každých deset tisíc osob. Definování hladomoru Jasná definice hladomoru je klíčová pro operační účely, tedy pro usnadnění reakce na vzniklou situaci, a pro politickou odpovědnost za preventivní opatření. Důležité je určit intenzitu a rozsah stávající krize. Intenzita situace má být ukazatelem pro její závažnost (kombinující faktory potravinové bezpečnosti, jako jsou ceny potravin a efektivita přijímaných opatření). Bylo by tak jasně definované, zda se jedná pouze o potravinovou krizi lehčího či horšího typu nebo již o hladomor. Rozsah pak vyčísluje lidskou cenu, kterou si katastrofa vybírá. Kvůli nedostatku informací, podcenění aktuálního stavu nebo nezájmu médií se často stává, že mezinárodní společenství otálí s poskytováním humanitární pomoci, jako se to stalo v roce 1999 v případě Etiopie. Možným důvodem mohl tehdy být i probíhající konflikt s Eritreou a obavy, aby poskytnuté prostředky neskončily v rukou armády. Etiopie však zažila další krizi hned o tři roky později, kdy Evropská komise zaujala skeptický postoj k tvrzení, že se do této země opět vrátil hladomor. V tomto případě zareagovaly vcelku rychle Spojené státy, experti však poukázali na geopolitický aspekt jejich rychlé reakce, kterým bylo vedení války proti terorismu po 11. září V současné době se odhaduje, že akutním nedostatkem potravin ve východní Africe trpí na 10 až 12 miliónů lidí, což přibližně odpovídá počtu obyvatel České republiky. Tento region se dlouhodobě potýká s potravinovými krizemi většího i menšího rozsahu, velkou mírou chudoby, závislostí na pomoci od Světového potravinového programu (WFP) a počet podvyživených obyvatel zde dosahuje jedné z nejvyšších hodnot na světě. Na nynější situaci se podepisuje kombinace environmentálních, politických a ekonomických faktorů: Počasí a klimatické změny Obyvatelé Afrického rohu byli zvyklí, že se období většího sucha objevovalo cyklicky jednou za 10 až 15 let. Situace se nicméně zhoršuje, což dokládá i fakt, že za poslední desetiletí sužovala oblast Afrického rohu tři velká období sucha a dnes se hovoří o nejsušším období za posledních 60 let. Nedostatek dešťů zavinil dramatické snížení druhé sklizně sezóny 2010/11, podle měření se vyskytla jen desetina z obvyklého množství dešťů. Pro zemědělský sektor je takový fenomén ničivý, protože zemědělství je v této oblasti plně závislé na zavlažování deštěm. O závažnosti situace svědčí i skutečnost, že zemědělství zaměstnává průměrně tři čtvrtiny všech obyvatel. Podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) patří region východní Afriky mezi jeden z nejvíce ohrožených důsledky klimatických změn. Do roku 2020 by zde mohla klesnout zemědělská produkce až o 50 procent, čímž bude snížen přístup k potravinám a dostupnost potravy pro mnoho dalších lidí. Podle dalších odhadů bude mít 75 až 250 miliónů osob problém s přístupem k pitné vodě. 2 Politická situace Somálsko představuje přesný význam takzvaného zhrouceného státu (failed state). Od roku 1991 postrádá země centrální vládu, která by měla pod kontrolou území celého státu. Jižní část Somálska ovládá separatistické uskupení al-šabáb s vaz- 1 The New Famines, ed. S. Devereux, Routledge, IPCC: Systhesis report, 2007 (2)

3 bami na al-kaidu. Jeho členové znemožňují humanitárním pracovníkům přístup do některých postižených oblastí, čímž je hlad využíván jako politický nástroj. Etiopii a Keňu také sužují vnitrostátními konflikty, i když ne v tak veliké míře jako Somálsko. Etiopie řeší přetrvávající napětí v Ogadenu, Keňa zase zažila silnou vlnu povolebního násilí na přelomu let 2007/8. Obě země se rovněž stávají cílem mnoha tisíců somálských uprchlíků. Vlády těchto států nejsou schopny na nadcházející potravinové krize rychle a adekvátně reagovat. Přijímané politické kroky často nezohledňují potřeby nejchudších občanů, obzvlášť bezohledně je zacházeno s půdou pro investiční účely, kdy ve snaze přilákat zahraniční investory dochází k porušování lidských práv. Zemědělství, které poskytuje základní obživu většině obyvatel, trpí nedostatkem investic obecně. Problém představuje špatná tržní i dopravní infrastruktura, zastaralé technologie a minimální podpora malých farmářů. Důsledkem toho pak dochází k takovým absurdním situacím, kdy v jedné část státu se těší nadprodukci potravin, zatímco v jiné části milióny lidí hladoví a vláda žádá o humanitární pomoc, jako v případě Etiopie v roce Ceny potravin a ekonomická krize Země Afrického rohu se stále vzpamatovávají z hospodářské krize z let 2007/8. Světový potravinový program předpokládá, že jen v Somálsku se zvýšil počet lidí závislých na jeho potravinové pomoci o polovinu. Ceny potravin se v únoru tohoto roku vyšplhaly na svá maxima od doby, kdy Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) začala index cen potravin používat (jedná se o průměr pěti komoditních skupin obilnin, masa, mléčných výrobků, olejnin a cukru). V červnu se index pohyboval pouze o 4 procenta pod hranicí z února, nicméně ceny obilnin ve východní Africe dosáhly v některých zemích dalšího maxima. 4 V Keni se za posledních 12 měsíců prodejní cena dvou základních potravin skokově zvý- Obr. 1 - Oblasti nedostatku potravin v regionu Afrického rohu zdroj: UNHCR/USAID šila - kukuřice o 160 procent a čirok o 169 procent, čímž přesáhla cenové špičky z doby potravinové krize 2007/8. V jižním Somálsku zaznamenaly ceny čiroku za poslední rok dokonce 240procentní růst. 5 V Etiopii cena pšenice stoupla o 80 procent. Výdej na nákup potravin průměrné rodiny v rozvojové zemi činí mezi 50 až 80 procenty veškerých rodinných příjmů. Sebemenší zvýšení cen potravin se proto citelně dotkne většiny domácností a miliony lidí upadají do kategorie, kterou charakterizuje denní rozpočet pod 1,25$ na den. 1 Enough, R. Thurow, S. Kilman,PublicAffairs, Global food price monitor, July 2011, dostupné na: (3)

4 Hladomor v éře globalizace Existence hladomoru ve 21. století, v době potravinových přebytků, vyspělých systémů včasného varování a sofistikovaného systému humanitární pomoci, představuje paradox. V minulosti byly za příčiny hladomorů označovány přírodní katastrofy nebo kolaps státní struktury v případě násilných konfliktů a války. Teoretické výklady se však vždy soustřeďovaly na jeden spouštěcí faktor: sucho, válka, nebo tržní selhání. Případně poukazovaly na faktory zdůrazňující náchylnost k potenciálnímu nebezpečí, jako je populační růst a počet nakažených HIV/AIDS. Hlavní problémem tak zprvu byly dodávky potravin a následně přístup k potravinám. Nové teorie vysvětlující hladomor ve vyspělé době se zaměřují na politické selhání jako hlavní vysvětlení pro vznik hladomoru a neúspěch či selhání opatření, která by měla pomoci tomuto fenoménu předcházet. Pravdou je, že většina hladomorů 20. století se vyskytla v autoritativních režimech, vojenských diktaturách či prostředí koloniální nadvlády nebo v době války. Svou roli nicméně hraje i mezinárodní společenství, které je schopné zajistit rychlou technickou pomoc, ale nevytvořilo žádný rámec pro řešení odpovědnosti (za náznak by bylo možné považovat Rezoluci OSN 1593 z roku 2005 poukazující na situaci v Darfuru Mezinárodnímu trestnímu soudu/icc v Haagu). Dnešní druh hladomoru představuje komplexní problém a na jeho odstranění je zapotřebí komplexních řešení. V minulosti byly příčiny rozsáhlého hladovění obvykle lokální, v moderní době jsou příčiny i reakce na ně globální. Klí- čová jsou politická rozhodnutí nejen na národní, ale i mezinárodní úrovni, která buď hladomor zapříčiní, nebo nezabrání jeho vzniku. Je třeba klást důraz na prevenci a neřešit pouze důsledky stávajícího hladomoru, a zároveň se intenzivně zaměřit na ty, kdo hranici hladomoru zatím nepřekročili, ale mají k ní velmi blízko. Důležitá je podpora a ochrana drobných farmářů tak, aby mohli pokračovat v produkci potravin. Stejně tak je zásadní, aby humanitární pomoc neobsahovala pouze pomoc potravinou (ta někdy ohrožuje lokální producenty, kteří nejsou schopni svou produkci transportovat do potřebných oblastí), ale i zásoby pitné vody a zdravotnických potřeb. autorka Dagmar Milerová Prášková (4)

5 Skandál jednadvacátého století Již několik týdnů se v regionu tisíce kilometrů vzdáleném od hranic České republiky odehrává katastrofa, která co do počtu obětí nabývá nedozírných rozměrů. Řeč je o situaci v oblasti Afrického rohu, která v druhé půli července zašla tak daleko, že Organizace spojených národů sáhla po zcela výjimečném nástroji - postupně vyhlásila pět oblasti Somálska za oblasti hladomoru. A může být ještě hůř, protože vážná potravinová krize se projevuje také v Keni a Etiopii a na poplach bijí i další okolní státy. Hladomor jako politický problém Ve dvacátém století byl hladomor vnímán jako problém nedostatečné nabídky a vysoké poptávky. Jinými slovy šlo o situaci, kdy v jednom okamžiku snížená produkce nepokryla potřeby (často rychle rostoucí) populace. Obvykle k tomu docházelo v důsledku přírodní pohromy nebo válečného konfliktu. Pokud jde o novodobý hladomor, experti se shodují, že představuje politický problém. Vlády zasažených států nejsou totiž schopny hladomoru preventivními opatřeními buď zabránit, případně na něj adekvátně reagovat. Kromě toho lze vypátrat spojitost mezi výskytem hladomoru a ústavním uspořádáním země státy s nedemokratickými či autoritativními režimy se těší častějšímu výskytu hladomoru, který je zde navíc používán jako politický nástroj. Dokládá to příklad Sovětského svazu v roce 1920, Číny v roce 1958, Kambodži v roce 1978 nebo nejnověji také případ jižního Somálska ovládaného islamistickou organizací al-šabáb. Představitelé této organizace nejenže popírají existenci hladomoru na svém území, ale také brání vstupu humanitárních pracovníků do postižených oblastí pro podezření ze špionáže. Vyhlášení hladomoru nepatří do každodenní rutiny OSN. Naposledy se k tomuto opatření uchýlily Spojené národy na začátku devadesátých let, aby upozornily na kritickou situaci ve stejné zemi, která se propadla do spirály hladu i nyní, tedy Somálska. Vyhlášení hladomoru komplikuje absence jasné definice tohoto stavu. Ze společné iniciativy několika agentur OSN a známých humanitárních organizací sice vzešla klasifikace definující pět fází potravinového zabezpečení, která udává, že hladomor existuje tam, kde více než 30 procent lidí trpí akutní podvýživou a denně umírají minimálně dva dospělí nebo čtyři děti na každých deset tisíc osob. Tato klasifikace však očividně není dostatečným hnacím motorem pro představitele bohatých zemí, kteří se jen pomalu nechávají přesvědčit o závažnosti situace. Po jasné definici a zakotvení v mezinárodním právu, které by povzbudilo západní státy k rychlejším zásahům, pro- Uprchlický tábor / Autor: IHH Humanitarian Relief Foundation Turecko Zdroj: Flick.com to volá i Zvláštní zpravodaj OSN pro právo na potraviny Olivier de Schutter. Zemědělstvím proti hladu Na popud Francie, předsednické země skupiny G20, byla ke konci července po vyhlášení hladomoru svolána ministerská schůzka v rámci Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO). Francouzský ministr zemědělství Bruno Le Maire se na ní nechal slyšet, že tento dramatický stav je skandálem dnešní doby a poukázal na fakt, že Francie zařadila zemědělství a potravinovou bezpečnost mezi priority svého předsednictví a zasadila se o přijetí Akčního plánu proti volatilitě cen potravin. Správně pak konstatoval, že kromě akutní pomoci a okamžitých humanitárních opatření bude třeba v budoucnosti investovat do rozvoje zemědělského sektoru. Na mysl však vyvstává otázka, proč musela situace ve východoafrickém regionu dospět tak daleko, když zprávy o hrozící katastrofě se objevovaly již od konce minulého roku. A ani výhledy nejsou, řečeno (5)

6 velmi eufemisticky, nikterak růžové, protože tento region patří mezi jeden z nejvíce ohrožených důsledky klimatických změn. Navíc řešení somálské politické krize, respektive obnova státní struktury, se jeví jako běh s cílovou páskou v nedohlednu. Vykořenit hladomor se podaří jen politickou cestou, a protože si Somálci sami nepomohou, čeká mezinárodní společenství hodně práce. Nezbývá než doufat, že o dalších hladomorech neuslyšíme brzy znovu nikoli proto, že by si vysloužily malou pozornost médií, ale proto, že jim bude včas zabráněno. autorka Dagmar Milerová Prášková Řešení situace ve východní Africe Kvůli katastrofální situaci v zemích Afrického rohu se 18. srpna v Římě opět mimořádně sešli zástupci Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) se zástupci dalších agentur OSN a neziskového sektoru. Řešení, která toto zasedání přináší na stůl, nejsou ničím novým. V zásadě zdůrazňují paralelní přístup, tedy jak krátkodobá řešení akutní humanitární krize, tak střednědobá a dlouhodobá řešení zaměřená na kořeny problémů a vedoucí k trvalejší udržitelnosti. Dají se shrnout do těchto bodů: Obr. 1 Oblasti nedostatku potravin, zdroj UNHCR/USAID 1) Krátkodobá řešení zvýšení humanitární pomoci, zajištění přístupu a dostupnosti potravin, záchrana přeživšího dobytka, umožnění přístupu drobných farmářů ke zdrojům zajištujícím nadcházející sklizeň (semena, hnojiva, vodu na zavlažování), tvorba pracovních programů, aby si lidé mohli vydělat peníze na nákup potravin na lokálních trzích. 2) Střednědobá a dlouhodobá řešení komplexní vládní plány pro investice do zemědělství, technických nástrojů, finančních, mechanismů a politik zacílených na zvýšení produkce v oblastech častého sucha, zaměření se na drobné farmáře, identifikace alternativ pro pastevecký způsob života, ochrana a obnova přírodních zdrojů, zlepšení zacházení s vodou a rozšíření zavlažovacích systémů, adaptace na klimatické změny. (6)

7 Hledání souvislosti mezi hladomorem a klimatickými změnami Tak existuje spojitost mezi hladomorem v Africkém rohu a změnou klimatu, nebo neexistuje? Stejná otázka vytane na mysl pokaždé, když se na televizních obrazovkách objeví zprávy o extrémních přírodních jevech, jakými jsou hurikány, povodně, nebo sucha. Odpověď na tuto otázku nelze odbýt jednoduchým ano či ne, proto se následující řádky pokusí shrnout dosavadní známá fakta, která vychází z infolistu organizace Oxfam. Za současným obdobím sucha ve východní Africe stojí několik po sobě jdoucích sezón, v nichž spadlo jen minimální množství dešťových srážek. Během posledního roku přišel Africký roh o dvě období dešťů za sebou. Jak ukazují výzkumy vedené místními komunitami, tato situace je součástí dlouhodobého vývoje. Komunity Borana v Etiopii dokládají, že v minulosti zaznamenávaly sucha každých šest až osm let, kdežto nyní přicházejí každé 1-2 roky. Meteorologická data potvrzují trend zvyšujících se teplot: průměrné roční teploty vzrostly mezi roky o 1 C v Keni a o 1,3 C v Etiopii. Četnost horkých dnů se zvyšuje v obou zemích. Pokud jde o četnost dešťových srážek, zde je trend méně jasný. Podle čtvrté posudkové zprávy Mezinárodního panelu pro klimatické změny (IPCC AR4) nevykazují srážky žádné statisticky významné změny. Nedávný výzkum však napovídá, že v letech se srážky během období dlouhých dešťů" snížily (březen až červen). Extrémní vyhlídky Z historických záznamů nelze s jistotou dokázat, že by mohlo být současné sucho připsáno na účet klimatických změn. Je sice pravdou, že v některých případech byli vědci schopni odhadnout míru, se kterou změny klimatu způsobené lidskou činností přispěly ke zvýšené pravděpodobnosti výskytu extrémního meteorologického jevu. Takové studie však vyžadují spolehlivá a dlouhodobá meteorologická data, která v současnosti existují pouze pro Evropu a Severní Ameriku nikoli však pro případ současného východoafrického sucha. Jaké jsou tedy vyhlídky do budoucna? Na globální úrovni předpovídají modely změny klimatu zvýšení četnosti a závažnosti extrémních projevů počasí, jako jsou sucha nebo záplavy. V případě, že nebudou urgentně realizována opatření proti rostoucím světovým emisím skleníkových plynů, teploty v regionu se nejspíše zvýší o 3 až 4 C do roků oproti úrovni, na níž se pohybovaly v letech Jak již bylo řečeno, projekce srážek jsou nejasné. Většina modelů, jak ukazuje poslední posudek IPCC, předpovídá, že přibude srážek v regionu východní Afriky jako celku a zvýší se výskyt těžkých jevů (náhlých silných dešťů, které znamenají větší riziko záplav). Na druhou stranu některé nedávné studie tvrdí, že se srážky ve skutečnosti sníží, a to především v případě dlouhých dešťů. Potraviny v ohrožení Kombinace vyšších teplot a méně předvídatelných dešťů nevěští nic dobrého pro produkci potravin. Nedávný odhad vydaný akademií The Royal Society předpovídá, že v této oblasti by se produktivita některých základních potravin mohla snížit do konce století až o 50 procent. Co z toho tedy plyne? Připsat jednoznačně současné sucho na vrub klimatických změn je nemožné, ale jak řekl Sir John Beddington, hlavní poradce britské vlády v otázkách vědy, v rozhovoru pro Oxfam minulý týden: napříč kontinenty platí, že jevy, jako ten, jehož jsme právě svědky ve východní Africe, mají větší šanci objevit se v souvislosti s klimatickými změnami. Krom toho, pokud nezačneme jednat, současné utrpení je jen ochutnávkou toho, co může přijít v budoucnu - teploty ve východní Africe se budou zvyšovat a četnost srážek se bude měnit, což jenom zhorší již tak špatnou situaci. Jak z toho ven? Za prvé, ačkoli je sucho způsobeno nedostatkem srážek, za hladomorem stojí člověk. Amartya Sen správně vysledoval, že hladomor se vyhýbá fungujícím demokraciím. Rozdíl mezi krátkodobým zákazem zavlažování v dobách sucha v některých západních zemích a bídou a utrpením v Africkém rohu vychází ze selhání politiky a vedení. Není dílem náhody, že komunity nejhůře zasažené suchem nejsou ničeny pouze konflikty, ale také desetiletími přehlížení a opovržení ze strany místních vlád. Ty nezřídka považují jejich tradiční způsob obživy, kterým je pastevectví, za nechtěný přežitek minulosti. Za druhé, hladomor ukazuje extrémní zranitelnost chudých lidí vůči meteorologickým jevům, jako je nedostatek dešťů. Vlády a mezinárodní společenství by se tedy měly zaměřit nejen na urgentní záchranu životů, ale také na zmírnění chronické zranitelnosti, zvýšení schopností místních lidí zvládnout cyklus sucha, zlepšení toku dat, Kontakt: Glopolis, o. p. s., Soukenická 23, Praha 1, tel.: , mail: newsletter@glopolis.org (6) (7)

8 informací a plánů pro adaptaci na klimatické změny a na maximální zvýšení dlouhodobých investic do drobného zemědělství a pastevectví, které může zajistit důstojnou obživu i životní podmínky miliónům Východoafričanů. Kromě poskytování pomoci východní Africe a jiným zranitelným oblastem adaptovat se na důsledky klimatických změn, leží na bedrech bohatých a vynořujících se ekonomik ještě jedna povinnost snížit vlastní emise skleníkových plynů. Pokud v tomto selžou, pak skončí všechny pokusy o adaptaci s největší pravděpodobností pouze jako dočasná řešení. Autor Duncan Green Převzato a přeloženo z blogu Duncana Greena Spuštění projektu Hlad nepřijímáme! V letošním roce odstartoval nový projekt Hlad nepřijímáme!, financovaný Evropskou unií, jehož hlavním cílem je zvýšit zájem veřejnosti o problém hladu, chudoby a Rozvojových cílů tisíciletí. Zajímá vás, proč jedna miliarda lidí na světě trpí hladem? Chcete se dozvědět více a zároveň předat získané informace svému okolí? Rádi byste přispěli ke zlepšení situace? Pokud ano, zapojte se do projektu a staňte se Vyslanci práva na potraviny. Zúčastníme se spolu Akčních dnů kampaně Česko proti chudobě ( ), zorganizujeme přednášky na školách, promítání dokumentárních filmů s navazujícími besedami, vydáme informační materiály o Právu na potraviny. A to je jen začátek! V příštím roce budou všichni vyslanci vyškoleni pod vedením odborníků na chudobu a hlad, ale také na vedení kampaní, práci s médii a komunikaci s politickými činiteli. Někteří z vyslanců se vydají na výzkumnou cestu do Afriky. Pokud Vás projekt zaujal, kontaktujte Janu Klápovou na u klapova@glopolis.org. Vytvoření Newsletteru bylo podpořeno z prostředků Evropské unie a Ministerstva zahraničních věcí ČR. Kontakt: Glopolis, o. p. s., Soukenická 23, Praha 1, tel.: , mail: newsletter@glopolis.org (6) (8)