Psychomotorické hry pro sluchově postižené děti předškolního věku

Transkript

1 JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér Výchovná dramatika pro Neslyšící Psychomotorické hry pro sluchově postižené děti předškolního věku Bakalářská práce Autor práce: Anna Šperková Vedoucí práce: MgA. Adéla Kratochvílová, Ph.D. Oponent práce: Mgr. et BcA. Radka Kulichová, DiS. Brno 2015

2 Bibliografický záznam ŠPERKOVÁ, Anna. Psychomotorické hry pro sluchově postižené děti předškolního věku (Psychomotor Games for the Hearing Impaired Preschool Children). Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér výchovné dramatiky pro Neslyšící, rok s.37 Vedoucí diplomové práce MgA. Adéla Kratochvílová, Ph.D. Anotace Bakalářská práce Psychomotorické hry pro sluchově postižené děti předškolního věku pojednává o důležitosti a nezbytnosti rozvoje pohybu u sluchově postižených dětí, práce je zaměřena zejména na předškolní děti. Uvádí, jak je možné rozvíjet celou osobnost dítěte pomocí různých typů her, které rozvíjí dítě jako celek. Rozvíjí jeho pohybové, ale i psychické dovednosti,vede ke správné koordinaci pohybu, osobnostnímu a sociálnímu rozvoji. Práce pojednává také o praktickém využití těchto her ve výchově dětí v mateřské škole. Pomocí her je možné také změnit postavení dítěte v kolektivu, posílit jeho sebevědomí. Annotation Diploma thesis Psychomotor games for the hearing impaired preschool children deals with the importance and necessity of the development of movement hearingimpaired children, the work is focused especially on preschool children. Specifies how it is possible to develop the whole child's personality by using different types of games that develop the child as a whole. Develops his physical, but also mental skills, leads to proper coordination of movement, personal and social development. The work also deals with the practical use of games in education of children in kindergarten. It is also possible to change the position of the child in a team, to strengthen his self-confidence.

3 Klíčová slova psychomotorika, hry, cvičení, neslyšící osoba, zkušenosti, sluchové postižení, pedagogické zásady, učitel mateřské školy Keywords psychomotorics, games, exercise, deaf person, experience, hearing impairement, pedagogical rules, kindergarten teacher

4 Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. Brně, dne 22.května 2015 Anna Šperková...

5 Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucí mé bakalářské práce MgA. Adéle Kratochvílové, Ph.D. za její rady a pomoc, které mi poskytla při vypracování mé práce. Dále bych chtěla poděkovat učitelům MŠ pro sluchově postižené v Ostravě a v Brně za možnost uplatnění mých nápadů s dětmi na jejich pracovišti.

6 Obsah PŘEDMLUVA... 1 ÚVOD TEORETICKÉ UVEDENÍ DO PROBLEMATIKY SLUCHOVÉHO POSTIŽENÍ SLUCHOVÉ POSTIŽENÍ KLASIFIKACE SLUCHOVÝCH VAD KOMUNIKACE S ČLOVĚKEM SE SLUCHOVÝM POSTIŽENÍM SLUCHOVĚ POSTIŽENÉ DÍTĚ PŘEDŠKOLNÍHO VĚKU VÝVOJ DÍTĚTE SE SLUCHOVÝM POSTIŽENÍM SITUACE RODIČŮ PO ZJIŠTĚNÍ SLUCHOVÉ VADY U DÍTĚTE PSYCHOMOTORIKA PSYCHOMOTORIKA PSYCHOMOTORICKÝ VÝVOJ DÍTĚTE V PŘEDŠKOLNÍM VĚKU MOTORIKA A EMOCE PSYCHOMOTORIKA A POZNÁVACÍ PROCESY MOTORIKA A SOCIÁLNÍ CHOVÁNÍ SEBEVĚDOMÍ A SEBEDŮVĚRA POHYBOVÝ VÝVOJ VÝVOJ SMYSLOVÉHO VNÍMÁNÍ PSYCHOMOTORICKÉ HRY PŘÍNOS PSYCHOMOTORICKÝCH CVIČENÍ PRO DĚTI SE SLUCHOVOU VADOU ZAMĚŘENÍ PSYCHOMOTORICKÝCH CVIČENÍ PSYCHOMOTORICKÉ POMŮCKY A HRY PRAKTICKÁ ČÁST ZÁVĚR POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE SEZNAM ILUSTRACÍ... 31

7 Předmluva S psychomotorikou jsem se setkala už v dětství. Jako dítě jsem chodila na dramatické kroužky pod vedením BcA. Anny Jurášové, která je taky absolventka ateliér u VDN JAMU. Neučila jsem se jenom dramatiku, ale občas jsme měli i psychomotorické hry. Když jsem nastoupila na vysokou školu a byla jsem v prvním ročníku, viděla jsem, jak studenti starších ročníků předváděli různé psychomotorické hry. Časem jsem se to naučila. JAMU spolupracovala s Masarykovou univerzitou, my studenti z VDN jsme tam mohli chodit na předmět Alternativní pohybové aktivity a hry. Ten předmět byl zaměřen na různé pohybové aktivity a psychomotorické hry. Potom jsme podobné aktivity zkoušeli se spolužáky sami. Nejdříve jsem měla workshop s dětmi z mateřské školy pro sluchově postižené v Brně. Pak následovala další praxe ve speciální škole pro sluchově postižené ve Valašském Meziříčí, strávila jsem tam tři dny. Nejdříve jsem sledovala děti ve třídě, abych věděla, jaké jsou, jak se chovají, jestli jsou komunikativní, aktivní, pasivní a podobně. Pak jsem už věděla jak s nimi pracovat, jak si pro ně připravit hry. Začala jsem také pracovat s dětmi z mateřské školy. Měla jsem knižní představení Vlk a kůzlátka, které jsem si vyrobila ve 2. ročníku. Vyprávěla jsem pohádku a spolupracovala s dětmi, aby odpověděly na některé otázky, doplnily příběh. Pak následoval workshop, dělala jsem jednoduché psychomotorické hry. Poté jsem pracovala s dětmi ze základní školy, hry byly podobné jako pro mateřskou školu, ale přidala jsem nějaké aktivity navíc. Nakonec jsem spolupracovala se studenty ze střední školy, zaměřovala jsem se víc na cvičení, pohybové aktivity, jako je například akrojóga nebo akrobacie. Během studia jsem absolvovala praxi po České republice a také jsem měla možnost jet do zahraničí, jako například do Slovinska, Finska, Rakouska, Itálie. Díky zahraniční zkušenosti jsem opět získala více informací o psychomotorice. 1

8 Úvod Důvodem, proč jsem si vybrala toto téma je, že mě zajímá, jak sluchově postižené děti vnímají kolektiv, hry, komunitu neslyšících. V budoucnu bych chtěla pracovat s dětmi v mateřské školce. Ráda se pohybuji v přítomnosti malých dětí, protože jsou spontánní a rády se připojí k hrám. Je mi s dětmi moc dobře. Já osobně jsem od narození neslyšící. Odmala se pohybuji mezi sluchově postiženými dětmi. Za naší doby byly úplně jiné podmínky. Hry, rozvoj vnímání, sociální chování nebylo na takové úrovni jako dnes, kdy máme počítače, internet, škálu zajímavých pedagogických postupů. Zaměřím se především na děti předškolního věku. Téma objasním i co se týče sluchové vady. Pohybový rozvoj je důležitý od raného věku, aby byl podpořen motorický vývoj dítěte - vzpřímení a držení těla, úchopy předmětů, rozvoj hmatových schopností, gestikulace řeči. My sluchově postižení jsme ochuzeni o hudbu, melodii, která se používá u her, při kterých se zpívá, tancuje nebo jsou v doprovodu hudebního nástroje. Pro nás je důležitá vibrace, která je nám nápomocna při hrách, u kterých je potřeba doprovod hudby. O to máme citlivější vnímání pohybu. Rozeznáváme pouze mimiku ve tváři, co se bude dít či co se děje. Ve své bakalářské práci objasním, jak se u sluchově postižených dětí využívá her. Ráda bych, aby má práce byla zajímavá, pestrá a především naučná. Jsem přesvědčena, že psychomotorika je jedinečná a individuální u každého jedince, protože každý jsme originál. Jako téma své bakalářské práce jsem si vybrala : Psychomotorické hry pro sluchově postižené děti předškolního věku". Toto téma se budu snažit přiblížit a rozvinout, aby bylo pro čtenáře pochopitelné a srozumitelné. Přidám vlastní poznatky, zkušenosti a myšlenky, nápady. 2

9 1 Teoretické uvedení do problematiky sluchového postižení 1.1 Sluchové postižení Sluchově postižení lidé se vzájemně liší stejně jako slyšící. Mají určité specifické problémy, ale mohou být právě tak šťastní nebo nešťastní, aktivní nebo neaktivní, uzavření nebo otevření jako slyšící lidé. Sluchová porucha je snížená nebo chybějící schopnost vnímat zvukové informace. To je hlavním důvodem, proč neslyšící komunikují jiným způsobem a tím se liší od běžné populace. Velmi důležitý je věk, ve kterém sluchová ztráta nastala: 1. Vrozená sluchová vada Porucha sluchu může být geneticky podmíněná nebo vzniknout ne-genetickým poškozením v nitroděložním vývoji. Geneticky podmíněná trvalá sluchová porucha může být zděděna v důsledku poškození jednoho nebo více genů. (Wikipedie, 2015) 2. Získaná sluchová porucha Může vzniknout v průběhu života jako následek vážné nemoci, následkem účinků některých léků nebo úrazem. 1.2 Klasifikace sluchových vad Podle vzniku: 1. Převodní nedoslýchavost nebo hluchota má příčinu v převodním sluchovém aparátu středního ucha. 3

10 2. Centrální nedoslýchavost nebo hluchota má příčinu v hlemýždi anebo v mozku. Podle vývoje řeči při vzniku hluchoty: Věk, ve kterém se sluchová porucha vyvine, je zásadní pro naučení se mluvené řeči. Postlingvální sluchové poruchy jsou mnohem častější než prelingvální poruchy. 1. Prelingvální sluchová porucha je vrozená nebo jinak získaná předtím, než se osoba naučila řeč a jazyk. 2. Postlingvální sluchová porucha vzniká tam, kde ztráta sluchu je získaná po naučení se řeči a jazyku. Typicky, ztráta sluchu je často postupná. Podle hloubky sluchového postižení rozlišujeme stupně sluchových vad: 1. Nedoslýchavost - lehká (sluchová ztráta db) - střední (sluchová ztráta db) - těžká (sluchová ztráta db) 2. Hluchota - úplná naprostá ztráta sluchu (nad 90dB) - praktická vyskytují se zde tzv. zbytky sluchu 3. Ohluchlost - ke ztrátě sluchu dochází během života Nedoslýchavost může být vrozená nebo získaná. Velmi záleží na její příčině. V některých případech je možná léčba nebo kompenzace sluchadlem. Nedoslýchaví lidé komunikují běžným jazykem, mohou částečně i odezírat. Záleží na hloubce vady. 4

11 Hluchota je úplná ztráta sluchu získaná před narozením. Prelingválně neslyšící lidé komunikují většinou vzájemně znakovým jazykem, někteří jsou schopni časově omezenou dobu odezírat. Se slyšícími komunikují znakovanou češtinou nebo často i hlasem, písemně nebo pomocí tlumočníka Ohluchlí lidé mohli ztratit sluch jako děti nebo později až jako dospělí. Obvykle umí velmi dobře češtinu, a nikdy se neučili znakový jazyk. Sami česky mluví, ale mluvenou češtinu neslyší, proto dávají přednost komunikaci pomocí odezírání nebo znakované češtině. 1.3 Komunikace s člověkem se sluchovým postižením Komunikace, její způsoby a komunikační prostředky jsou základem pro vytvoření efektivního lidského společenství. Existuje více komunikačních způsobů. Může to být rozdílná komunikace mezi matkou a dítětem, učitelem a žákem nebo profesionálem a sluchově postiženým klientem. Podle osob, které se komunikace zúčastní, můžeme rozdělit komunikaci na: 1) Komunikace dvou neslyšících osob, nejčastěji používají znakový jazyk 2) Komunikace dvou nedoslýchavých osob, většinou odezírají. Důležité je osvětlení, oční kontakt 3) Komunikace slyšícího člověka s neslyšícím a) Znakovým jazykem nebo znakovanou češtinou, pokud ji slyšící ovládá. b) Komunikace za pomoci tlumočníka. c) Neslyšící odezírá ze rtů slyšícího. Při komunikaci s neslyšícím, který odezírá, je důležité dodržovat tato pravidla: - udržovat oční kontakt - neslyšící vám musí vidět na ústa - je důležité dobré osvětlení úst - je vhodné mluvit zřetelně, ale spíš potichu 5

12 - nezakrývat si ústa - používat běžná slova - přesvědčte se, že vám neslyšící rozumí - pokud nerozumíte, použijte papír a tužku Znakový jazyk je přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně - pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu. Znakové jazyky vznikaly spontánně v komunitách neslyšících, kde se dále vyvíjejí. Neslyšící často používají také prstovou abecedu, například pro vyhláskování cizích jmen, některých měst a zemí nebo pojmů, pro které neexistují znaky. (Wikipedie, 2015) Znakovaná čeština je umělý jazykový systém, který využívá gramatické prostředky českého jazyka, který je artikulován současně se znaky českého znakového jazyka. Odezírání je schopnost jedince vnímat mluvenou řeč zrakem a pochopit obsah sdělení nejen podle pohybů úst, ale i podle mimiky obličeje, výrazu očí a gestikulace. 1.4 Sluchově postižené dítě předškolního věku V prvním roce života se rozvoj slyšícího a neslyšícího dítěte téměř neliší. Sluchová vada není viditelná. Děti s velmi těžkým poškozením sluchu často reagují na velký hluk, který způsobují vibrace. Asi od 12 měsíců je vada lépe rozpoznatelná, dítě se neotáčí za hlasem, nerozvíjí se řeč. Velmi záleží na stupni postižení, důležitá je včasná diagnostika, dobrá rehabilitační péče rodiny a později speciálně pedagogické centrum pro děti s postižením a mateřské školky. Další vývoj dítěte je ovlivněn závažností sluchového postižení, dobou vzniku, úrovní poskytované péče a prostředím, ve kterém dítě vyrůstá. K sluchovému postižení jsou často přidružena další postižení. Po tělesné stránce se sluchově postižené dítě vyvíjí podobně jako zdravé dítě. Chybí mu funkce sluchového vnímání, neotáčí se za zvuky. Je proto potřeba přizpůsobovat pohybové cvičení. Dítě používá ve zvětšené míře zrak, je potřeba dobré osvětlení. Při mluvení volíme vhodná slova, která opakujeme a doprovázíme pohybem. Přibližně 90% dětí s různým stupněm sluchové vady se 6

13 narodí slyšícím rodičům. Rodiče se musí vyrovnávat s problémy, které přináší sluchové postižení, musí se rozhodnout pro způsob komunikace se svým dítětem, vyrovnat se s pomalým postupem vývoje některých dovedností dítěte. Rodiče pracují s dítětem podle pokynů speciálního pedagoga tak, aby se správně vyvíjelo. Učí se odezírat, vyslovovat, ale také se správně pohybovat v rámci různých her, což rozvíjí jeho myšlení. Tyto dovednosti se dále rozvíjí v mateřské škole, kde přichází do styku se svými vrstevníky. Tady získává nové životní zkušenosti a dovednosti. Získává zde nové podněty hrou a kolektivní činností. Je nutné s dítětem jednat jako s jedincem, který má vlastní přání a názory, které je vhodné respektovat. Je třeba posilovat sebevědomí dítěte, neustále mu zdůrazňovat, jak je pro nás důležité a jedinečné. Pokud je nějaká činnost nad jeho schopnosti, je možné mu v ní pomoci, ale nedělat vše za něj, spíše jen poradit, vést ho k samostatnosti a dostatečně chválit. V tomto období se rodiče,učitelé a děti učí spolu vycházet. Dítě musí poznat hranice přijatelného jednání. Dominantní činností předškoláka je hra. Aby byla hrou, musí vycházet z přirozenosti dítěte. Hra je potřebou dítěte přispívající k jeho pozitivnímu ladění. Dítě při hře symbolicky zpracovává nepříznivé zkušenosti, dochází k odreagování a zmírnění napětí. Díky hře se rozvíjí další schopnosti jako vnímání, myšlení, představivost, paměť i sociální dovednosti (navazování vztahů k vrstevníkům, spolupráce, soupeřivost). Hra umožňuje dítěti aktivně se prosadit a tím i podpořit sebedůvěru ve vlastní schopnosti. 1.5 Vývoj dítěte se sluchovým postižením Po tělesné stránce se sluchově postižené dítě vyvíjí podobně jako zdravé dítě. Chybí mu funkce sluchového vnímání, neotáčí se za zvuky. Je proto potřeba přizpůsobovat pohybové cvičení. Dítě používá ve zvětšené míře zrak, je potřeba dobré osvětlení. Při mluvení volíme vhodná slova, která opakujeme a doprovázíme pohybem. U každého dítěte však probíhá tento vývoj individuálně. Na vývoj jedince mají vliv i jednotlivé smysly, především pak hmat, sluch a zrak. Pokud se rozvíjí tyto smysly, dochází i k pohybovému rozvoji. A funguje to i obráceně, kdy pohybové dovednosti umožňují lepší rozvinutost smyslů. Dítě se sluchovým postižením se v důsledku nedostatečného nebo žádného sluchového vnímání vyvíjí v některých obdobích odlišněji, než dítě bez postižení. Samozřejmě záleží na stupni a druhu sluchové vady, 7

14 některé děti mají více ztížené podmínky pro svůj vývoj a jiné méně. Vývoj také záleží na péči, která je dítěti věnována a včasné diagnostice. Důležitým mezníkem je vstup dítěte do mateřské školy. Pokud je postižení lehčího charakteru může být integrováno do běžné mateřské školy, pokud to není možné, dochází dítě do mateřské školy pro sluchově postižené. Konec tohoto období označuje vstup dítěte do základní školy, kdy může být opět dítě integrováno do běžné školy nebo docházet do školy pro sluchově postižené. Dítě v předškolním věku je hravé a hra je dominantní činností. Dítě v předškolním věku rádo vyhledává kamarády, kteří jsou pro něj velice důležití. Má rádo kolektiv vrstevníků a umí si s nimi hrát, často v hrách napodobují dospělé i vrstevníky. 1.6 Situace rodičů po zjištění sluchové vady u dítěte Přibližně 90% dětí s různým stupněm sluchové vady se narodí slyšícím rodičům. Rodiče se musí vyrovnávat s problémy, které přináší sluchové postižení, musí se rozhodnout pro způsob komunikace se svým dítětem, vyrovnat se s pomalým postupem vývoje některých dovedností dítěte. Rodiče pracují s dítětem podle pokynů speciálního pedagoga tak, aby se správně vyvíjelo. Učí se odezírat, vyslovovat, ale také se správně pohybovat v rámci různých her, což rozvíjí jeho myšlení. Tyto dovednosti se dále rozvíjí v mateřské škole, kde přichází do styku se svými vrstevníky. Tady získává nové životní zkušenosti a dovednosti. Získává zde nové podněty hrou a kolektivní činností. Je nutné s dítětem jednat jako s jedincem, který má vlastní přání a názory, které je vhodné respektovat. Je třeba posilovat sebevědomí dítěte, neustále mu zdůrazňovat, jak je pro nás důležité a jedinečné. Pokud je nějaká činnost nad jeho schopnosti, je možné mu v ní pomoci, ale nedělat vše za něj, spíše jen poradit, vést ho k samostatnosti a dostatečně chválit. V tomto období se rodiče, učitelé a děti učí spolu vycházet. Dítě musí poznat hranice přijatelného jednání. Dominantní činností předškoláka je hra. Aby byla hrou, musí vycházet z přirozenosti dítěte. Hra je potřebou dítěte přispívající k jeho pozitivnímu ladění. Dítě při hře symbolicky zpracovává nepříznivé zkušenosti, dochází k odreagování a zmírnění napětí. Díky hře se rozvíjí další schopnosti jako vnímání, myšlení, představivost, paměť i sociální 8

15 dovednosti (navazování vztahů k vrstevníkům, spolupráce, soupeřivost). Hra umožňuje dítěti aktivně se prosadit a tím i podpořit sebedůvěru ve vlastní schopnosti. Způsob volby komunikace jedinci se sluchově postiženými je v kompetenci jejich rodičů. Je to jejich právo. Rozhodnutí rodičů je potřeba akceptovat. Při tomto rozhodování by se měli opírat o cenné informace a doporučení odborníků, například: foniatrů, logopedů, psychologů, speciálních pedagogů. Ti by měli rodičům doporučit nejvhodnější metodu. Je jen na rodičích, zda jejich doporučení přijmou nebo odmítnou. 9

16 2 Psychomotorika 2.1 Psychomotorika Co znamená pojem psychomotorika? Psychomotorika neznamená nic víc než to, že poukazujeme na úzké spojení psyché (duševních procesů) a motoriky (tělesných procesů). Tuto vzájemnou závislost může každý pozorovat sám na sobě nebo na druhých lidech. U dětí je toto vzájemné ovlivňování psychiky a motoriky ještě mnohem zřetelnější. (Herm, 1994) Psychomotorika je forma pohybové aktivity, která je zaměřena na zážitek z pohybu. Vede k poznávání vlastního těla, okolního světa i k prožitkům z pohybových aktivit. Ke svému působení používá jednoduché herní činnosti s náčiním i s nářadím, kontaktní prvky a prvky pohybové muzikoterapie včetně relaxačních technik. (Blahutková, 2003) Psychomotorika rovnoměrně rozvíjí fyzickou, psychickou i sociální stránku každého jedince. Je formou aktivního odpočinku, procesem regenerace a vhodnou aktivitou ke kompenzování duševní námahy. (Adamírová, 1993) Psychomotorika je propojením duševních a tělesných procesů, které spolu úzce souvisí. Každý si sám na sobě může uvědomit, jaké je jeho držení těla, chůze a výraz obličeje podle jeho momentálního duševního a citového rozpoložení. Na ostatních takto často poznáme únavu, stres, nemoc nebo naopak radost a nadšení. 2.2 Psychomotorický vývoj dítěte v předškolním věku Čím dříve vznikne sluchová vada u dítěte, tím závažnější jsou potom důsledky tohoto postižení. V kojeneckém období není rozdíl příliš velký. Později nastávají komplikace spojené se sluchovou vadou, u některých dětí je narušeno i centrum rovnováhy, případně další postižení. Tím mohou nastat problémy s koordinací a přesností pohybů. Při vývoji motoriky se navazuje na základy položené v období batolete. Dítě lépe koordinuje své pohyby. Nabývá obratnosti. Období od tří do šesti 10

17 let je velmi ovlivněno rozvojem myšlení a řeči. Myšlení je názorné, ovlivněno aktuálním děním. Dítě zkoumá vztahy a jejich vzájemné souvislosti. 2.3 Motorika a emoce U dětí je toto propojení duševního a tělesného rozpoložení ještě mnohem jasnější, zřetelnější. Pokud má dítě radost, vyjadřuje to celým tělem, poskakuje, směje se, běhá sem a tam. Naopak pokud ho něco trápí, má svěšená ramena, chodí pomalu. Tyto procesy je možné ovlivňovat různými hrami. Děti si zde mohou zkusit v menší míře strach, úlek, úzkost a v reálném životě potom nebudou těmito situacemi tolik zaskočeni. Pohybová aktivita má velký význam pro zdraví dětí, je to součást zdravého životního stylu. Pohybová aktivita vede k prožitku z pohybu, k poznávání vlastního těla, okolního světa. Děti při pohybových hrách bezděčně prožívají radost z pohybu, ze hry, z tělesných cvičení. Své pocity dávají spontánně najevo a nebojí se hlasitě a celým tělem projevit své emoce. To přispívá k jejich zdravému životnímu rozvoji. A zdraví je zdrojem psychické i fyzické síly. V tomto věku je patrné bohaté emocionální prožívání, charakteristické velkými výkyvy mezi krajními polohami, dítě například rychle přechází ze smíchu do pláče. Je důležité, aby podněty z prostředí u dítěte vyvolávaly kladné city. Jelikož v této době vrcholí prožitky strachu je důležité klidné a nestresující působení na dítě. 2.4 Psychomotorika a poznávací procesy Především v dětském věku je spojení motoriky a vnímání, představ, myšlení velmi úzké. Různé poznatky o dění v okolním světě získává dítě tímto způsobem. Zabývá se například nějakou pohybovou aktivitou, kterou dobře zná a po nějaké době se ji samo snaží obměnit. Změní polohu rukou, nohou a pozoruje změnu této aktivity. Rozvíjí si tak pohybové dovednosti, má radost z vlastního pohybu. Získává zkušenosti také z fyzikálního světa změny rychlosti, udržování rovnováhy apod., tak postupně také poznává zákonitosti světa. Motorika je neustálou činností a pohybem budována a zdokonalována. Předškolák by měl mít také osvojeny základní 11

18 pohybové dovednosti jako např. překonání určité vzdálenosti, přeskočit překážku, seskočit z lavičky, skákat po jedné noze, házet a chytat míč, udržet rovnováhu a zvládnout i jednoduchý rytmický pohyb. V tomto období je vhodné začínat i s různými sporty jako je jízda na lyžích, bruslích i kole. Předškolák umí chodit po schodech nahoru i dolů bez pomoci a střídat při tom nohy. Koncem tohoto období umí dítě chodit pozpátku, může se naučit dělat kotrmelce a přejít přes kladinu. Při skákání přes švihadlo se naučí střídat nohy. Předškolní období je také obdobím vytváření koordinace jemných pohybů ruky. 2.5 Motorika a sociální chování V mateřské škole dítě navazuje další vztahy (s kamarády, učitelkami), osvojuje si nové role (role kamaráda, žáka), v kterých je možné pozorovat některé osobnostní vlastnosti jako je obliba, dominantnost či bázlivost. Zralost předškolního dítěte se projeví v tom, jak je schopen navazovat kamarádské vztahy. Děti navzájem navazují sociální kontakty často přes nejrůznější sociální aktivity. Mezi dospělými probíhá komunikace převážně hovorem, u předškolních dětí převládá kontakt při hře, při aktivitě. Právě při hře je rozvoj sociálních dovedností patrný. Předškolní děti jsou schopny kooperace a podřizování se pravidlům úkolové hry. V této době se na základě zákazů a příkazů začíná s osvojováním norem a základních pravidel společenského chování. Přijetí norem signalizuje pocit viny, který se dostavuje, pokud dítě poruší pravidla stanovená dospělým. Předškolní dítě se zajímá nejen o své vrstevníky, ale i o všechny ostatní lidi a okolní svět vůbec a stále více touží do věcí a vztahů kolem sebe proniknout a zasahovat. Chce napodobovat a přebírat podněty z okolí a navíc přímo samo tvořit. Díky tomu, že dítě poznává společenské prostředí a osoby, které v něm žijí, poznávají také samy sebe, své city, přání a jejich vyjadřováním učit se vnímat druhé jedince, seznamovat se s nimi co nejblíže, chápat je, přiměřeně s nimi komunikovat. 12

19 Děti navazují vzájemně kontakty, ať už s jiným dítětem nebo dospělým, buduje vzájemné vztahy, učí se vzájemně si pomáhat, respektovat druhé. 2.6 Sebevědomí a sebedůvěra V poslední době narůstá počet dětí, které mají nějakou poruchu, postižení nebo trpí nedostatkem sebedůvěry a sebevědomí. Dobře naplánované psychomotorické hry jsou výchovným opatřením na podporu dětského vývoje, ke zvýšení sebevědomí, sebedůvěry nebo odstranění lehčích poruch může dojít dlouhodobým cíleným zařazováním psychomotorických her, které se hrají s celou skupinou dětí. Těmito hrami se dá ovlivnit i sociální chování dětí. Každou hru je potřeba předem promyslet vzhledem ke skladbě dětí ve třídě, vzhledem k jejich věku, různému stupni postižení. Hru je možné obměňovat. Děti učíme mít úctu sám k sobě, věřit sám sobě, být si vědom sám sebe, projevovat sám sebe. Být k sobě i k ostatním stejně spravedlivý. Je důležité podporovat děti slovně i jinak, chválit, nepoměřovat je navzájem. Pokud se dítěti něco nepovede, snažit se společně najít poučení a povzbudit ho. Pokud se dítě nevhodně chová, kritizujeme jen chování ne dítě jako osobnost. Podporujeme u dětí pomoc navzájem a necháváme je také v dostateční míře jednat samostatně. Je vhodném jim říkat, že je normální, že se něco nepovede, to se stane každému. 2.7 Pohybový vývoj Dítě má už ve věku, kdy navštěvuje mateřskou školu, dobře rozvinuté motorické dovednosti, všechny základní pohyby vykonává s dostatečnou přesností. Děti jsou také vytrvalejší. Různé hry, ale i sportovní aktivity pomáhají rozvoji pohybu. Postupně se zlepšuje i jemná motorika, manuální zručnost a samostatnost, získává mnoho nových zkušeností. Pohyb posiluje správný růst, vývoj svalů, kloubů a kostí, správné držení těla. Pohybová aktivita také stimuluje mozkovou činnost. 13

20 2.8 Vývoj smyslového vnímání V předškolním věku dochází k intenzivnějšímu rozvoji všech poznávacích procesů, dítě se zcela koncentruje na proces vnímání. Svůj zájem dává najevo kladením otázek, kterými si objasňuje vlastnosti předmětu a další souvislosti. Dítě zapojuje všechny své smysly, vnímá a hodnotí předměty tak, jak se mu jeví jako celek. Sluchově postižené dítě zapojuje své další smysly intenzivněji, protože o sluchové vnímání je ochuzeno. Nejdůležitější je zrak, dítě tímto způsobem vnímá nejvíce informací. Hodně využívá i hmat, ten souvisí s rozvojem jemné motoriky a pohybovou koordinací. Hmatem dítě rozlišuje různé materiály, povrchy, tvar, velikosti. Využívá také chuť a čich. Sluchové vnímání je jiné než u slyšícího dítěte, dítě se učí využívat i sebemenší zbytky sluchu a jednotlivé zvuky rozlišovat. 14

21 3 Psychomotorické hry 3.1 Přínos psychomotorických cvičení pro děti se sluchovou vadou Psychomotorické hry vychází z běžných dětských her. Odlišuje je teoretická znalost souvislostí mezi pohybem a vnímáním a vývojem dětské osobnosti. Tak si učitelé v předškolním nebo i ve školním zařízení mohou naplánovat tato cvičení a přizpůsobit je situaci ve skupině dětí. Učitel/ka nemusí mít žádné speciální sportovní dovednosti. Měla by z ní vyzařovat radost z hravého pohybu a tu by měla dětem zprostředkovat. Děti také nemusí podávat žádné velké sportovní výkony, u většiny her použijí jednoduché pohyby. Vhodné je začít s hrami v jejich nejjednodušší formě, postupně je obměňovat, případně ztěžovat, přidávat další prvky. Záleží na skupině dětí a na tom, co je cílem těchto her. Cílem psychomotorických her je získat co nejvíce zkušeností s vnímáním pohybu z těchto oblastí: - Vlastní tělo poznat své tělo, jeho funkci jako celku i jednotlivých částí, pochopit jeho pohybové schopnosti, prožívat různé pocity a emoce. Vyjadřovat se pohybem. Naučit se přijímat svoje tělo. - Materiální oblast seznámení se s prostředím, s předměty a jejich vlastnostmi, možnostmi a využitím. - Společenská oblast poznávání prostředí, poznávání ostatních, jejich pocity a emoce. Naučit se navazovat kontakty, spolupracovat a pomáhat druhým. U dětí se sluchovou vadou jsou psychomotorické hry zaměřeny specificky. Stejně jako děti slyšící získávají děti se sluchovou vadou základní pohybové dovednosti, zvyšují svoji fyzickou zdatnost a obratnost, zbavují se strachu, jsou samostatnější a jistější. Prohlubují své sociální zkušenosti, učí se také soustředit pozornost. Učitelé/ky v mateřských školách mají většinou vzdělání ve speciální pedagogice, vhodné je pro děti také přítomnost pedagoga se sluchovou vadou. Při všech cvičeních děti procvičují také sluchové vnímání podle svých možností. Důležité je správně 15

22 nastavené plně funkční sluchadlo. Důležité je dále odezírání, pedagogové by měli zřetelně vyslovovat a samozřejmostí by mělo být i znakování, doplněné o různá gesta. V dětech je mimo jiné také potřeba vypěstovat hrdost na vlastní komunikaci. Důležitý je znakový jazyk, stejně jako rozvoj mluvené řeči, odezírání i rozvoj zbytků sluchu. Pro děti se sluchovou vadou je důležité: - kontrolovat sluchadla - zda jsou zapnutá a mají funkční baterii - v místnosti by mělo být dobré osvětlení, tiché prostředí, dobré větrání - před každým cvičením jasně, zřetelně, všemi prostředky vysvětlit, co se bude dělat - dané cvičení názorně předvést - zapojovat postupně nové pojmy k obohacování slovníku dětí, tyto pojmy opakovat - při cvičeních stát k dětem tak, aby viděly na ústa - ověřit si, zda děti vysvětlení rozumí - zajistit bezpečnost dětí Pro děti se sluchovou vadou je zásadní také to, že jsou v kolektivu s dětmi, které přirozeně komunikují stejným způsobem jako ony. Mohou si zde rozšiřovat svoji slovní zásobu, učit se nové pojmy. Podle druhu můžeme rozdělit hry na: - Funkční hry. Od prvního roku života si dítě začíná hrát s vlastním tělem a poté s různými předměty. Dítě tak získává nové zkušenosti a učí se ovládat své tělo. - Pohybové hry. Prostřednictvím hry si dítě osvojí ovládat vlastní pohyby, tím dochází k rozvoji hry, která vyžaduje náročnější pohybové aktivity (dítě běhá, poskakuje, hraje si s míčem apod.). Později pohybové hry nabývají charakteru soutěžení a pojí se k nim pravidla (např. házená, fotbal). - Konstrukční hry. Vycházejí z her funkčních jako náhodně vytvořené objekty, jež může dítě podle své vůle pojmenovat, např. postavené kostky představují garáž, komín apod. Postupem času si dítě tak začíná hrát cíleně. 16