SPECIFICKÉ PŘÍPADY PŘI VEDENÍ ÚČETNICTVÍ FYZICKÝCH OSOB A ROZDÍLY MEZI DAŇOVOU EVIDENCÍ A ÚČETNICTVÍM

Transkript

1 SOUKROMÁ VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ ZNOJMO s.r.o. Bakalářský studijní program: Ekonomika a management Studijní obor: Účetnictví a finanční řízení podniku SPECIFICKÉ PŘÍPADY PŘI VEDENÍ ÚČETNICTVÍ FYZICKÝCH OSOB A ROZDÍLY MEZI DAŇOVOU EVIDENCÍ A ÚČETNICTVÍM BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Autor: František Dvořák Vedoucí bakalářské práce: Ing. Ladislav Žalio Znojmo, duben 2009

2 SOUKROMÁ VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ ZNOJMO s.r.o. Akademický rok: 2008/2009 ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autor Bakalářský studijní program Obor František Dvořák Ekonomika a management Účetnictví a finanční řízení podniku Název tématu: Specifické případy při vedení účetnictví fyzických osob a rozdíly mezi daňovou evidencí a účetnictvím Zásady pro vypracování: 1. Zpracování a projednání pracovní osnovy bakalářské práce s vedoucím bakalářské práce. 2. Studium odborné literatury z oblasti účetnictví podnikatelských subjektů se zaměřením na problematiku účtování v systému podvojného účetnictví a vedení daňové evidence u fyzických osob - podnikatelů. 3. Získání praktických poznatků z oblasti účtování a vedení daňové evidence u fyzických osob podnikatelů a identifikování hlavních rozdílů ve vztahu k účetním výkazům a daňovým dopadům. 4. Minimálně jedenkrát měsíčně konzultovat postupy a dosažené výsledky. 5. Cíl práce spočívá v oblasti poznání účetních a daňových souvislostí, účetních technik a činností při použití systému podvojného účetnictví a daňové evidence u fyzických osob - podnikatelů. Identifikování hlavních rozdílů ve vztahu k účetnictví a k daňovým dopadům. Zhodnocení identifikovaných účetních a daňových dopadů, identifikace výhod, rizik apod.

3 Rozsah práce: 40 Seznam odborné literatury: 1. CARDOVÁ, Z. Daňová evidence a účetnictví individuálního podnikatele. 1. vyd. Praha: ASPI, s. ISBN DUŠEK, J. Převod daňové evidence na vedení účetnictví. 6. vyd. Praha: Grada, s. ISBN VYBÍHAL, V. Zdaňování příjmů fyzických osob vyd. Praha: Grada, s. ISBN BŘEZINOVÁ, H., ŠTOHL, P. Účetní závěrka : Výklad a praktické příklady. 1. vyd. Znojmo: SVŠE Znojmo, s. ISBN ŠTOHL, P. Daně a daňová evidence : Praktický průvodce. 8. vyd. Znojmo: SVŠE Znojmo, s. ISBN Datum zadání bakalářské práce: září 2008 Termín odevzdání bakalářské práce: duben 2009 L. S. František Dvořák autor Ing. Ladislav Žalio vedoucí bakalářské práce Prof. PhDr. Miroslav Foret, CSc. rektor SVŠE Znojmo

4 Abstrakt Bakalářská práce se zabývá problematikou evidence podnikatelské činnosti fyzických osob v České republice, daňovou evidencí a účetnictvím fyzických osob podnikatelů. Úvodní část pojednává o možných formách podnikání fyzických osob. Druhá část se věnuje způsobům evidence podnikatelské činnosti, které jsou poté z praktického pohledu rozebrány v dalších kapitolách. Třetí část se zaměřuje na daňovou evidenci podnikatelské činnosti a čtvrtá na přechod z daňové evidence na účetnictví. Problematice vedení účetnictví fyzickou osobou a účetním technikám se věnuje část pátá. Poslední část se zabývá konkrétním porovnáním vedení daňové evidence a účetnictví na praktickém příkladu. Na základě dosažených zjištění byly porovnány hlavní rozdíly a zhodnoceny daňové dopady. Abstrakt Die Bakkalaureuts-Arbeit beschäftigt sich mit der Problematik der Unternehmertätigkeitsevidenz der Einzelkaufleute in der Tschechischen Republik, mit der Steuerevidenz und mit der Buchhaltung der Einzelkaufleute-Unternehmer. Der Vorspann behandelt eventuelle Formen vom Unternehmen der Einzelkaufleute. Der zweite Teil widmet sich den Formen der Unternehmertätigkeitevidenz, die aus dem praktischen Sicht in den weiteren Kapitel zergliedert werden. Der dritte Teil orientiert sich auf die Steuerevidenz der Unternehmertätigkeit und der vierte Teil auf die Umstellung von der Steuerevidenz in die Buchhaltung. Der Problematik der Führung der Buchhaltung von der physischen Person und der Buchungstechnik widmet sich der fünfte Teil. Der letzte Teil beschäftigt sich mit dem konkreten Vergleich von der Führung der Steuerevidenz und der Buchhaltung auf dem praktischen Beispiel. Auf Grund der erzielten Ermittlungen wurden die hauptsächlichen Unterschiede verglichen und die steuerliche Auswirkungen bewertet.

5 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Specifické případy při vedení účetnictví fyzických osob a rozdíly mezi daňovou evidencí a účetnictvím vypracoval samostatně, pod vedením Ing. Ladislava Žalia a uvedl v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje. V Černovicích 30. dubna 2009 František Dvořák

6 Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval Ing. Ladislavu Žaliovi za jeho cenné připomínky a odbornou pomoc při zpracování této bakalářské práce. Dále chci poděkovat panu Ladislavu Medovi, paní Haně Markové a paní Haně Křikavové za poskytnuté účetní informace a podporu při zpracovávání bakalářské práce.

7 OBSAH ÚVOD PODNIKÁNÍ A PODNIKATELÉ Podnikání Podnikatel Jiná samostatná výdělečná činnost Ostatní formy podnikání Sdružení osob bez právní subjektivity Spolupracující osoba EVIDENCE PODNIKATELSKÉ ČINNOSTI FYZICKÝCH OSOB Vedení účetnictví Povinnost vést účetnictví účetní jednotky Předmět účetnictví Účetní zásady Bilanční princip Účet Rozsah vedení účetnictví Oceňování Právní úprava Vedení daňové evidence Předmět a cíl daňové evidence Forma a způsob vedení daňové evidence Evidence příjmů Evidence v případě paušální daně Evidence v případě uplatňování výdajů procentem DAŇOVÁ EVIDENCE PODNIKATELE Evidence příjmů a výdajů Evidence majetku Dlouhodobý nehmotný majetek Dlouhodobý hmotný majetek Evidence zásob Evidence krátkodobého finančního majetku... 41

8 3.2.5 Evidence pohledávek Evidence závazků Evidence ostatních skutečností Evidence plátce daně z přidané hodnoty Mzdová evidence Evidence soukromých jízd Evidence používaných knih a karet PŘECHOD Z DAŇOVÉ EVIDENCE NA ÚČETNICTVÍ Základní vymezení souvislostí přechodu Přechodový můstek z daňové evidence na účetnictví Minimalizace daňového dopadu ÚČETNICTVÍ FYZICKÝCH OSOB Otevření účetnictví podnikatele Účtování dílčích oblastí Účtování nákladů a výnosů Dlouhodobý nehmotný a hmotný majetek v účetnictví Účtování o zásobách Finanční majetek v účetnictví Zúčtovací vztahy Účetní uzávěrka Účetní závěrka Přechod z účetnictví na daňovou evidenci ROZDÍLY ÚČTOVÁNÍ Z PRAKTICKÉHO POHLEDU Vedení účetnictví Vedení daňové evidence Rozdíly účtování v daňové evidenci a účetnictví ZÁVĚR POUŽITÉ ZDROJE SEZNAM TABULEK SEZNAM GRAFŮ SEZNAM PŘÍKLADŮ SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM PŘÍLOH... 76

9 ÚVOD Tématem mé bakalářské práce jsou Specifické případy při vedení účetnictví fyzických osob a rozdíly mezi daňovou evidencí a účetnictvím. Podnikatel fyzická osoba si může ve většině případů sám zvolit formu zaznamenávání své podnikatelské činnosti. Pokud dosáhne určitých skutečností, může mu formu evidence stanovit zákon nebo jiný právní předpis. Zjednodušeně by se dalo konstatovat, že základní formy evidence podnikatelské činnosti jsou dvě, a to Daňová evidence a Účetnictví. V bakalářské práci chci čtenáři (podnikateli) přiblížit základní formy a techniky vedení jednotlivých evidencí a upozornit ho na rozdíly mezi nimi Problematika vedení účetnictví je mnohem složitější. Vedení účetnictví je mnohem více administrativně i technicky náročné než je vedení daňové evidence. Možná i právě proto se ho někteří podnikatelé obávají a nechtějí se do této evidence jejich podnikatelské činnosti pouštět. Současně bývá vedení účetnictví finančně více náročné než vedení daňové evidence. Podnikatel si často musí pořídit vhodný ekonomický software nebo si nechat účetnictví zpracovat dodavatelsky. Tím však nepřenáší zodpovědnost za své účetnictví na onoho zpracovatele. Obecným právním předpisem, ze kterého by měl podnikatel vedoucí účetnictví vycházet, je zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. Na ten potom navazují další právní normy, kterými jsou zejména vyhláška Ministerstva financí pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví, č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o účetnictví, a dále České účetní standardy. Oproti tomu je daňová evidence mnohem méně náročná. Její rozsah ani forma není pevně daná. Podnikatel ji tak může vést sám na počítači nebo případně i ručně. Legislativně je upravena zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Bakalářská práce je rozdělena do šesti částí. Úvodní část pojednává o možných formách podnikání fyzických osob. Druhá část se věnuje způsobům evidence podnikatelské činnosti. Třetí část podrobněji rozebírá způsob vedení daňové evidence podnikatelem a čtvrtá pojednává o přechodu z této evidence na vedení účetnictví. Samotnou - 9 -

10 problematikou vedení účetnictví fyzickou osobou a účetními technikami se věnuje část pátá. V poslední šesté části se zabývám konkrétním porovnáním vedení daňové evidence a účetnictví na praktickém příkladu. Na základě dosažených zjištění vyvozuji rozdíly mezi vedením účetnictví a daňové evidence a jejich dopad na základ daně z příjmů fyzické osoby

11 CÍL PRÁCE A METODIKA Cílem této práce je prostudovat odbornou literaturu z oblasti účetnictví podnikatelských subjektů se zaměřením na problematiku účtování v systému podvojného účetnictví a vedení daňové evidence u fyzických osob - podnikatelů a získání praktických poznatků pro vypracování této bakalářské práce. Hlavním cílem je poznání účetních a daňových souvislostí, účetních technik a činností při použití systému podvojného účetnictví a daňové evidence u fyzických osob podnikatelů. Dále identifikování hlavních rozdílů ve vztahu k účetnictví a k daňovým dopadům. Zhodnocení identifikovaných účetních a daňových dopadů. Ke splnění výše uvedených cílů je třeba vymezit základní pojmy, co je vlastně podnikání a kdo může být podnikatelem, v návaznosti na nynější legislativní úpravu. V teoretické části práce jsem využil především odborné literatury, která se vztahuje k tématu problematiky účtování v systému podvojného účetnictví a vedení daňové evidence u fyzických osob - podnikatelů. V druhé kapitole se zaměřím přímo na jednotlivé druhy evidencí podnikatelské činnosti. Základní formy vedení daňové evidence rozeberu ve třetí kapitole. Zaměřím se zejména na jednotlivé způsoby evidování podnikatelské činnosti z pohledu a struktury povinné evidence příjmů a výdajů a majetku a závazků. Ve čtvrté části bakalářské práce budu zkoumat daňový dopad při přechodu z daňové evidence na vedení podvojného účetnictví. V další části se pokusím nastínit základní pohled na problematiku vedení podvojného účetnictví. V závěru práce se zaměřím na rozdílný vliv evidencí na základ daně z příjmů. Na praktickém příkladu provedu zúčtování stejných dokladů dvojím způsobem, prostřednictvím účetnictví a daňové evidence. Na základě zjištěných informací vyčíslím základ daně v obou evidencích

12 1 PODNIKÁNÍ A PODNIKATELÉ Pojem podnikání a podnikatel je vymezen především v 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Jsou však i další fyzické osoby, provozující výdělečnou činnost podnikatelského charakteru bez zvláštního oprávnění, které nejsou zařazeny mezi podnikatele definované obchodním zákoníkem. 1.1 Podnikání Právo každého podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost je zakotveno již v článku 26 Listiny základních práv a svobod. Podnikáním se rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku (zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník). Z širšího pohledu může být podnikání vnímáno v různém pojetí: Ekonomické pojetí podnikání je kombinace ekonomických zdrojů a jejich aktivit tak, aby se zvýšila jejich původní hodnota. Děje se tak zpravidla prostřednictvím inovací a zavedením změn. Je to dynamický proces vytváření přírůstkového bohatství přidané hodnoty. Psychologické pojetí je založené na tom, že podnikatel je osoba motivovaná určitými pohnutkami. Potřebou něco získat, něčeho dosáhnout, vyzkoušet si něco, něco splnit. Dosáhnout seberealizace a zbavit se závislosti. Sociologické pojetí chápe podnikání jako vytváření blahobytu pro všechny zúčastněné. Vytváří nová pracovní místa a příležitosti, hledá cesty k dokonalejšímu využití zdrojů. Právnické pojetí podnikání je soustavná činnost prováděná podnikatelem samostatně, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku

13 1.2 Podnikatel Podnikatel je osoba realizující podnikatelské aktivity. Při své podnikatelské činnosti zhodnocuje vlastní kapitál a současně podstupuje riziko jeho ztráty. Je to osoba, která je schopna rozpoznat podnikatelskou příležitost, mobilizovat a využívat zdroje a prostředky k dosažení stanovených cílů a je ochotna podstupovat tomu odpovídající riziko. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů považuje za podnikatele fyzické i právnické osoby (obchodní společnosti). Podnikatelem podle tohoto zákona je: a) osoba zapsaná v obchodním rejstříku, b) osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění, c) osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů, d) osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu (Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník). Za podnikatele se podle obchodního zákoníku pokládají také zahraniční osoby, které mají právo podnikat v zahraničí. Podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, může být podnikatelem bezúhonná osoba způsobilá k právním úkonům po dosažení věku 18 let. Pojem fyzická osoba je vymezen v 7-10 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Fyzická osoba, která takto podniká, jedná především sama za sebe, tj. svým jménem, na svůj účet. Sama také nese podnikatelské riziko veškeré výhody a nevýhody vzniklé při provozování podniku (především zisk nebo ztráta) jsou k jejímu prospěchu či tíži. Má rovněž neomezené ručení, tzn. že za závazky ručí celý svým majetkem. (ŠTOHL, 2008)

14 1.3 Jiná samostatná výdělečná činnost Osoby mající příjmy z jiné samostatné výdělečné činnosti nejsou považovány za podnikatele dle obchodního zákoníku. Příjmy z jiné samostatné výdělečné činnosti (pokud nepatří do příjmů ze závislé činnosti) definuje Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších přepisů, takto: a) příjmy z užití nebo poskytnutí práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, autorských práv včetně práv příbuzných právu autorskému, a to včetně příjmů z vydávání, rozmnožování a rozšiřování literárních a jiných děl vlastním nákladem, b) příjmy z výkonu nezávislého povolání, které není živností ani podnikáním podle zvláštních předpisů, c) příjmy znalce, tlumočníka, zprostředkovatele kolektivních sporů, zprostředkovatele kolektivních a hromadných smluv podle autorského zákona, rozhodce za činnost podle zvláštních právních předpisů, d) příjmy z činnosti insolvenčního správce, včetně příjmů z činnosti předběžného insolvenčního správce, zástupce insolvenčního správce, odděleného insolvenčního správce a zvláštního insolvenčního správce, které nejsou živností ani podnikáním podle zvláštního právního předpisu. 1.4 Ostatní formy podnikání Fyzická osoba nemusí podnikat jen samostatně, ale může se stát účastníkem sdružení osob bez právní subjektivity. V případě spolupracující osoby ve své podstatě nepodniká vůbec, pouze se na ni rozděluje část příjmů a výdajů jiného podnikatele Sdružení osob bez právní subjektivity Sdružení je nejjednodušší a nejdostupnější formou spolupráce dvou a více podnikatelů. Legislativně je upraveno v 829 a následujících zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

15 Sdružení je seskupení podnikatelských subjektů, kde každý z jeho účastníků musí vyvíjet činnost k dosažení sjednaného účelu způsobem stanoveným ve smlouvě a zdržet se jakékoli činnosti, jež by mohla znemožnit nebo ztížit dosažení tohoto účelu (LOUŠA, 2007). Účastníky sdružení mohou být jak fyzické, tak právnické osoby. Sdružení nemá právní subjektivitu a tedy ani způsobilost k právům a povinnostem nemůže uzavírat žádné smlouvy (obchodní, pracovní apod.). Veškeré právní úkony činí sami účastníci a za závazky vůči třetím osobám ručí všichni účastníci společně a nerozdílně. Tuto povinnost nelze omezit ani ve smlouvě o sdružení (případná omezení nemají žádnou právní účinnost). Majetek získaný při výkonu společné činnosti je spoluvlastnictvím všech účastníků sdružení. Vede-li každý z účastníků sdružení daňovou evidenci, potom tito mohou vést také v rámci sdružení daňovou evidenci, ve které evidují společné příjmy a společné výdaje. Na konci zdaňovacího období či při ukončení činnosti však musí účastníci sdružení uvést do své daňové evidence podíl na společných příjmech a podíl na společných výdajích. (LOUŠA, 2007) Příjmy tak daní každý z členů sdružení sám. Rozdělení příjmů a výdajů řeší 12 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších přepisů. Výhodou sdružení osob může být: možnost spojení několika podnikatelů na základě jednoduché smlouvy bez zdlouhavého zakládání a obíhání úřadů, lze se sdružit jen k vymezenému účelu, na konkrétní projekt, časově omezený úsek, není nutný žádný základní kapitál, vede se zpravidla pouze daňová evidence, v určitých případech nemusí účastník vůbec vést daňovou evidenci, za sdružení ji vede pouze jeden z nich. Nevýhodou oproti tomu může být: jednotliví účastníci sdružení ručí celým svým majetkem za závazky sdružení, všichni účastníci sdružení ručí za závazky sdružení nerozdílně,

16 sdružení nemá právní subjektivitu, účastníci musí vystupovat svým jménem, nebo jménem jednoho z nich, pokud je alespoň jeden člen sdružení účetní jednotkou, stávají se jí všichni účastníci sdružení, pokud je alespoň jeden člen sdružení plátcem DPH, pak i ostatní účastníci sdružení mají povinnost se k této dani registrovat. Vzhledem k aktuálnosti zde chci pouze upozornit na změnu počítání obratu u osob podnikajících na základě smlouvy o sdružení. Od se tak již nesčítá celkový obrat všech členů, který dosáhli ve sdružení i mimo něj, ale obrat dosahovaný samostatně mimo sdružení v součtu s obratem dosahovaným společně všemi účastníky sdružení v rámci sdružení Spolupracující osoba Spolupracující osobou může být manžel (manželka) a osoby žijící s podnikatelem v domácnosti. Tyto osoby nemusí dosahovat vlastní příjmy, ale mohou na ně být částečně rozděleny podnikatelem. Příjmy dosažené při podnikání anebo jiné samostatné výdělečné činnosti provozované za spolupráce druhého z manželů a ostatních osob žijících v domácnosti s poplatníkem a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení, lze s výjimkou příjmů dosažených společníky v. o. s. a komplementáři k. s. ve formě podílů na zisku obchodní společnosti, rozdělit. Pro poplatníky a jejich spolupracující osoby využití této možnosti stanovené v 13 ZDP může vést při uplatnění slev na dani k významným úsporám na dani. (VYBÍHAL, 2007) Příjmy a výdaje nelze rozdělit na děti až do ukončení jejich povinné školní docházky. Příjmy a výdaje nelze rozdělit na děti, pokud jsou uplatňovány jako osoby vyživované (tj. je na ně uplatňováno daňové zvýhodnění). Příjmy a výdaje nelze rozdělit na manžela (manželku), pokud je na něj (ni) uplatňována sleva na dani (jako na vyživovanou osobu). (ŠTOHL, 2008)

17 Procento rozdělovaných příjmů musí být stejné jako procento výdajů. Rozdělit je může poplatník těmito způsoby: a) na druhého z manželů přerozdělovaný podíl příjmů a výdajů nesmí překročit 50 % a částka, o kterou příjmy přesahují výdaje (tedy dílčí základ daně), smí činit nejvýše Kč při spolupráci po celé zdaňovací období nebo Kč za každý započatý měsíc spolupráce, b) na druhého z manželů a ostatní osoby žijící s poplatníkem v domácnosti podíl, připadající na všechny spolupracující osoby může v úhrnu dosahovat nejvýše 30 % a částka nesmí přesáhnout Kč při spolupráci po celé zdaňovací období tedy Kč za každý započatý měsíc spolupráce. Poplatník ovšem nesmí zapomenout na povinnost oznámit do 30 dnů zahájení spolupráce na finančním úřadu, jinak mu hrozí pokuta až do výše 2 milionů Kč. Stejně tak je nutné nahlásit tuto skutečnost na své zdravotní pojišťovně a na správě sociálního zabezpečení, kde mu také může vzniknout povinnost platit měsíční zálohy na pojištění. Je tedy nutné, aby podnikatel uvažoval o možnosti snížit svůj základ daně formou přerozdělení na spolupracující osobu již v průběhu zdaňovacího období, a ne na jeho konci, a předešel tak případným finančním sankcím

18 2 EVIDENCE PODNIKATELSKÉ ČINNOSTI FYZICKÝCH OSOB Jestliže má fyzická osoba příjmy z podnikání nebo z jiné samostatné výdělečné činnosti je vždy povinna tyto příjmy evidovat. Povinnost další evidence, jako např. skutečně vynaložených výdajů na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, pohledávek, majetku používaného k podnikání, závazků apod., vyplývá z konkrétního způsobu evidování podnikatelské činnosti. Podnikatelé si mohou, při splnění určitých podmínek, sami zvolit mezi těmito způsoby evidence své činnosti: účetnictví daňová evidence evidence příjmů. 2.1 Vedení účetnictví Vedením účetnictví se rozumí vedení původního podvojného účetnictví. Účetnictví jednoduché bylo od 1. ledna 2004 zrušeno. Výjimkou jsou pouze občanská sdružení, církevní a náboženské společnosti a honební společnosti, která při splnění podmínek stanovených 38a zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, mohou i nadále účtovat v soustavě jednoduchého účetnictví, ve znění účinném k 31. prosinci Fyzická osoba proto vždy vede podvojné účetnictví. Vedení účetnictví má prioritu a každý podnikatel při zahájení podnikání se může rozhodnout, že povede účetnictví. Za určitých okolností však vést účetnictví musí. (CARDOVÁ, 2007) Povinnost vést účetnictví účetní jednotky Zda je podnikatel povinen vést účetnictví nebo zda může vést daňovou evidenci, neurčují daňové předpisy, ale právní předpisy pro oblast účetnictví. Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, vymezuje pojem účetní jednotka

19 Pokud podnikatel splňuje kritéria pro zařazení mezi účetní jednotky, má povinnost vést účetnictví. Mohou nastat tyto případy: a) Podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku Fyzická osoba, která je zapsaná v obchodním rejstříku, vede účetnictví ode dne zápisu do dne výmazu z obchodního rejstříku a není důležité, zda se zapsala dobrovolně, nebo jí vznikla povinnost zápisu (ŠTOHL, 2008). Fyzická osoba se musí vždy zapsat do obchodního rejstříku, splní-li jednu s níže uvedených podmínek: výše jejích výnosů nebo příjmů dosáhla v průměru za dvě po sobě bezprostředně následující účetní období částky 120 miliónů Kč provozuje živnost průmyslovým způsobem stanoví-li tak zvláštní právní předpis. Fyzická osoba, která přestala splňovat podmínky, na jejichž základě byla povinna podat návrh na zápis do obchodního rejstříku, může podat návrh na výmaz z obchodního rejstříku (CARDOVÁ, 2007). b) Podnikatel pokud jeho obrat přesáhl Kč Jestliže fyzická osoba stanovenou výši obratu nepřekročila, nestává se účetní jednotkou. Pokud tento obrat překročila, stává se od prvního dne následujícího kalendářního roku účetní jednotkou, avšak povinně povede účetnictví až od prvního dne účetního období následujícího po kalendářním roce, ve kterém se stala účetní jednotkou. To znamená, že zákon o účetnictví stanoví roční odklad mezi vznikem účetní jednotky z titulu překročení obratu a povinností vést účetnictví. (ŠTOHL, 2008) U fyzických osob, které za testovaný rok nevedly účetnictví se do obratu započítávají příjmy za plnění podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, který po novele k již zahrnuje do obratu i příjmy osvobozené. Ukončit vedení účetnictví může podnikatel až po uplynutí 5 po sobě jdoucích účetních období, ve kterých vedl účetnictví (CARDOVÁ, 2007)

20 Zde chci ještě upozornit na důležitou změnu ve výši hranice obratu. Od roku 2005 do konce roku 2007 byl zákonem o účetnictví stanoven obrat 15 mil. Kč. Limit 25 mil. Kč platí až od Dle přechodných ustanovení tak fyzická osoba, jejíž obrat překročil v letech 2006 nebo 2007 hranici 15 mil. Kč, ale nepřesáhl částku 25 mil. Kč, nemusí od , nebo v druhém případě od , začít povinně vést účetnictví. c) Vedení účetnictví na základě svého rozhodnutí Fyzické osoby se mohou stát účetní jednotkou na základě svého rozhodnutí, tj. zcela dobrovolně. V takovém případě jim vzniká povinnost vést účetnictví od prvního dne účetního období následujícího po období, ve kterém se rozhodly vést účetnictví, nerozhodnu-li se vést účetnictví již ode dne zahájení podnikání (ŠTOHL, 2008). d) Účastníky sdružení bez právní subjektivity Fyzické osoby, které jsou podnikateli a jsou účastníky sdružení bez právní subjektivity podle občanského zákoníku, se stávají účetní jednotkou, pokud alespoň jeden z účastníků tohoto sdružení je účetní jednotkou (PILÁTOVÁ, 2006). Účetní jednotkou se může stát účastník sdružení, jestliže například překročí limitní obrat nebo pokud se tak rozhodne dobrovolně apod. Pravidla, kdy se účastníci sdružení stávají účetní jednotkou a od kdy vedou účetnictví, jsou shodná podle toho, jakým způsobem se stali účetní jednotkou. (CARDOVÁ, 2007) Obrat 25 mil., který určuje hranici pro vznik účetní jednotky, se u sdružení počítá vždy za každého jednotlivého účastníka sdružení, nikoliv za sdružení jako celek (ŠTOHL, 2008). e) Podnikatelem je zahraniční osoba, podnikající na území České republiky Zahraniční osoby (fyzické i právnické), které na území ČR podnikají nebo provozují jinou činnost podle zvláštních předpisů, jsou obecně oprávněny podnikat na území ČR ode dne zápisu do obchodního rejstříku. Výjimku z tohoto pravidla tvoří fyzické osoby s bydlištěm v některém z členských států Evropské unie nebo v jiném státě tvořícím Evropský hospodářský prostor, které

21 podnikají na území ČR. Tyto fyzické osoby nemají povinnost zápisu do obchodního rejstříku, ale jsou účetní jednotkou a mají povinnost vést účetnictví. Vést účetnictví jsou povinny (ode dne zahájení činnosti) až do dne ukončení činnosti na území ČR. (CARDOVÁ, 2007) f) Fyzické osoby, kterým povinnost vedení účetnictví ukládá zvláštní právní předpis Účetní jednotkou se fyzická osoba může stát i v případě, že jí tuto povinnost stanoví zákon, na jehož základě fyzická osoba vyvíjí svoji činnost (např. poskytuje svoji službu). V tomto případě je povinnost vést účetnictví ode dne zahájení činnosti až do dne ukončení činnosti, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak a nevznikla-li jim povinnost vést účetnictví z jiného důvodu. (PILÁTOVÁ, 2006) Pro přehlednost uvádím v příloze č. 1 stručný přehled účetních jednotek dle zákona o účetnictví Předmět účetnictví Účetní jednotky účtují o stavu a pohybu majetku a jiných aktiv, závazků a jiných pasiv, dále o nákladech a výnosech a o výsledku hospodaření (Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví). Každý podnikatelský subjekt potřebuje pro své řízení a rozhodování informace. Jedním ze zdrojů, který tyto informace poskytuje, je účetnictví. Informace získané z účetnictví slouží i ostatním uživatelům, se kterými podnikatel přichází do styku při své podnikatelské činnosti. Jsou to banky, finanční úřady, odběratelé, dodavatelé apod. (LOUŠA, 2007) Účetnictví plní především tyto funkce: poskytuje informace o hospodaření firmy, poskytuje informace pro rozhodování a řízení podniku, poskytuje informace pro daňové účely, poskytuje informace pro případné řešení právních sporů (je důkazním prostředkem), poskytuje informace pro kontrolu stavu majetku a hospodaření s ním

22 Účetní jednotky mají dle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, povinnost vést účetnictví správné, úplné, průkazné, srozumitelné, přehledné a způsobem zaručujícím trvalost účetních záznamů. Účetnictví je správné jestliže je vedeno tak, aby nebyly porušeny povinnosti stanovené zákonem o účetnictví ani ostatními právními předpisy a není-li obcházen ani jejich účel. Účetnictví je úplné jestliže byly zaúčtovány v účetních knihách všechny účetní případy týkající se účetního období, byla sestavena účetní závěrka za bezprostředně předcházející účetní období, vyhotovena výroční zpráva, tyto informace byly zveřejněny (podle 21a) a má-li o těchto skutečnostech veškeré účetní záznamy, a to přehledně uspořádané. Účetnictví je průkazné jestliže jsou všechny účetní záznamy průkazné (tj. přímo porovnány se skutečností, prokázány obsahem jiných průkazných účetních záznamů, podepsány odpovědnou osobou) a účetní jednotka provedla inventarizaci. Účetnictví je srozumitelné jestliže umožňuje jednotlivě i v souvislostech spolehlivě a jednoznačně určit obsah účetních případů a záznamů, a to i jsou-li tvořeny několika dílčími účetními záznamy. Účetnictví je vedeno způsobem zaručujícím trvalost účetních záznamů jestliže je trvanlivost účetních záznamů taková, aby byly čitelné po celou dobu jejich ze zákona povinné archivace Účetní zásady Obecně uznávané účetní zásady představují ve své podstatě soubor určitých pravidel, základních principů účetního myšlení, které jsou dodržovány všemi účetními jednotkami při vedení účetnictví a sestavování výkazů (SKÁLOVÁ, 2008). Hlavní účetní zásadou, která musí být naplněna dodržováním obecně uznávaných účetních zásad, je věrné a poctivé zobrazení, jak je to uvedeno v 7 zákona