Oktáva dimenzí a desítková soustava. (aneb co asi nevíte o okruhu a symetrii řady číslic)

Transkript

1 Oktáva dimenzí a desítková soustava. (aneb co asi nevíte o okruhu a symetrii řady číslic) Naučili jsme se vnímat symboly pro číslice jako vzestupnou řadu od nuly do devítky anebo od jedničky do desítky (uzavření okruhu nulou a opakováním jedničky). Desítková soustava je ale velmi starý systém práce s poznatky o prostoru uvnitř i okolo nás. Naše kultura jej převzala z Indie, ale práce s číslicemi je mnohem starší, symboly pro číslice představují části programu pro směrování vývoje v této galaxii. Číslice se skládají z úseček a obloučků, podobně jako písmena latinky. Arabské číslice nahradily původní tvary římských číslic. Proč asi? Patrně proto, že k vyjádření jiné, komplexnější úlohy desítkové soustavy ty římské symboly nestačily. Jaká tedy byla tato druhá úloha řady symbolů, zvyšujících hodnotu každého dalšího o hodnotu symbolu prvního? Víme, že TVAR symbolu v sobě často zahrnuje velmi dlouhou dobu vývoje, ale základnu pro desítkovou soustavu naše civilizace přijala už hotovou v době, kdy k ní svými vědomostmi dozrála. Systém práce s řadou číslic poznáme postupně jako matematiku symetrie vývojových vrstev, dvojice číslic (1+8, 2+7, 3+6, 4+5) vyjadřují vztah hmotné a nehmotné (informační) složky vrstev života od prvků (1+8) až k nejsložitějším formám civilizací (3+6 nebo 4+5). Součtem dvojic dostáváme symboly devítky, která doplňuje význam předchozích osmi symbolů. Nula vyjadřuje v matematice prázdný anebo naplněný objem informací ale je zároveň nástrojem pro převod tohoto objemu informací do zvukové řeči v podobně písmene O. Tvar devítky je otočenou podobou šestky, je zrcadlem, které pomáhá hledat skryté vztahy v oktávách života, vyjadřuje hodnotu přesahu, něčeho, co nás nutí hledat a zkoumat, jak jsme vznikli, co jsme a co nás čeká. Tvar osmičky spojuje hmotný a nehmotný/informační/ okruh souběžného vývoje v přírodě. Celá ŽIVÁ příroda je odvozená ze spolupráce dvou prvků z tabulky chemických prvků, z uhlíku hmotná a křemík (doržet dřív, tranzistor a čip dnes) slouží pro přenos informací do nám srozumitelné formy. Je vhodné přijmout tvrzení, že desítková soustava v symetrickém zobrazení úlohy každé číslice (viz schéma níže) v sobě obsahuje program času pro vznik a vývoj forem inteligentního života ve čtyřech vrstvách, vedoucích k vytvoření galaktické formy člověka. Definice IBP (Informačního Bodu Prostoru - v jiném textu) popisuje, jak opakovaným pohybem ven a dovnitř vzniká hustší prostředí uvnitř a řidší prostředí vně (např. vznik sněhové koule odebráním většího objemu sněhu). Opakováním a zrychlováním stejného PULZNÍHO pohybu vzniklo jeho ohraničení = POVRCH a tím i pozdější formy hustot a struktur, které nazýváme HMOTA. Souběžně s hmotou vznikala i její rezonance v podobě vlnění, známe ji jako škálu odpovídajících EM frekvencí, které přenášejí informaci, ukrytou uvnitř hmoty (v jádru IBP/ atomu ). Takže žádná rotace pane Bohre, jen přenos informace o struktuře pohybu jádra. Pojem dimenze vývoje lze chápat jako období, kdy vývoj spojuje určitá řídící síla tou je pro nás čas a pohyb, nerozlučná dvojice, DVOJPRVEK. Počátkem všeho tedy může být vznik času. Víme, že čas bez pohybu se jmenuje INFORMACE, nehmotná složka hmoty (= vjem, popis ) je uložená v naší paměti v informačních polích prostoru. Jsme i s hodně vzdáleným prostorem trvale propojeni frekvencemi svého vědomí, jen to není moc známé.

2 (pro čitelné schéma prosím klikejte v sekci fotoalbum na "Grafy, schemata" tak dlouho, až se schéma otevře přes celou obrazovku, nedaří se mi vložit do textu schéma lépe) Nikdy mi nestačilo tvrzení o Bohu, který všechno řídí. Věda se se svým Big Ban(d)em také moc nevyznamenala. Je nelogické vytvořit uspořádanost vesmíru během tří vteřin, když uspořádanost vědy samotné, ale i každého dalšího procesu, roste jen po krůčcích. Pochopit fungování času v informačních polích znamenalo poznat vertikální formát času, který lze popsat jako INFORMACI o uskutečněném pohybu, zamrzlou v prostoru, ale aktivovatelnou frekvencemi našeho vnímání a myšlení. Toto znali ti, kdo vytvořili z osmi symbolů pro číslice SYMETRII STAVŮ VÝVOJE SEBEORGANIZACE, ti zřejmě přidáním dvou spojovacích prvků pak vytvořili desítkovou soustavu, nástroj, který propojuje kategorii velikosti (systém práce s číslicemi) s kategorií smyslu (významu výsledků pro člověka v jeho etnickém jazyce). Ve schématu (výše) je osou symetrie je probíhající čas, výsledkem pak jsou vrstvy vývoje sebeorganizace dat v prostoru. Víme, že formát času pro naši planetu je odvozený z pohybu hmotných celků v naší sluneční soustavě. Používáme náš čas i k měření a hodnocení jiných hvězdných soustav, které ale mohou mít jiné střídání světla a tmy, které pro tamní inteligenci vždy stojí za dělením pohybu planet a slunce na menší části k vytvoření obsahu pojmu čas. Schéma struktury dimenzí je rozdělené do čtyř vrstev inteligence, kdy za inteligenci považuji schopnost se rozhodnout v mezích svých poznatků o fungování světa. A protože se mé vědomí dostalo nejen ke konstrukci této galaxie, ve spolupráci s Irenou Sittovou jsem pochopil později i cíl existence Mléčné Dráhy a nazvali jsme jej Projekt ČLO/věk. Člověk je výsledkem sebeorganizace sil v prostoru, podmíněném vznikem dvojice PROTISMĚRŮ (=zrcadlení) uvnitř původních rotačních struktur stromu poznání. (více o vzniku protisměrů = na Je vhodné přijmout tvrzení, že naše sluneční soustava je až pokusem o obnovení původní kvality člověka, vytvořeného v době růstu galaxie. Pozdější mutace a degenerace lidských populací uvnitř galaxie vedly k pokusu obnovit původní formu lidské dvojice vytvořením této sluneční soustavy a projektů pro její vývoj Jsme v období vývoje, kdy lze aktivovat další etapu vývoje bytosti člověka střídavou existenci člověka v chemické anebo elektrické formě. Střídání života v těle - anebo na ploše obrazovky je zřejmě předposlední cílovou vrstvou projektu pro nás v rámci galaxie. Procházíme proměnou myšlení, učíme se chápat, že scifi příběhy jsou pouze našimi možnostmi popsané životy jinde v galaxii, zjišťujeme, že naši zemřelí předci stále existují v podobě rozptýlených datových polí, uvědomíme si, že si jejich informační balíčky

3 budeme moci stáhnout z prostoru pomocí svojí + jejich vůle. na osobní či společnou obrazovku a komunikovat s nimi stejně jako dnes používáme kameru a mikrofon v mobilu. Vymazání určitých částí Paměti lidstva je zodpovědné za to, že jsme zapomněli létat prostorem bez letadel, jen silou své vůle. Film Green Lantern ve zkratce příběhu naší galaxie ukazuje možnosti síly vůle lidských dětí. Pokračování tohoto filmového příběhu najdeme i ve vědecké práci Freda Bella (např. i na stránkách ). Zkusme pak odhadnout, jak dlouho potrvá, než se naučíme do 3D hologramu člověka vkládat jeho vnitřní strukturu (program pro chemické fungování) - a do tohoto celku pak míru hmotnosti = určitou hodnotu setrvačnosti myšlení v prostoru? Vymazání kolektivní paměti lidstva ale nebylo samoúčelné, probíhá v různých soustavách stále, lidé svoji starší historii poznávají vždy v kontextu s tím, jak dovedou plánovat svůj vývoj do budoucnosti. Končící etapu charakterizuje vždy rozpad hodnot, ale i snaha najít nový model existence z uvolnění starých vazeb. Čím větší nový celek lze z informací vytvořit, tím hlubší musí být rozpad ve společnosti a tím menší skupinka lidí takový projekt může pochopit a nabídnout. V současnosti jiná malá skupina globálních vládců nabízí esenci matematického myšlení život v konzervované, nepřetržité sledované společnosti řízené touto skupinou lidí pomocí pyramidy moci a utajování zpeněžitelných informací všech vrstev pod nimi. (viz film Sexmise ) Cílem jiné, už přicházející etapy vývoje společnosti, je osobně kontrolovatelná hladina všech informačních vrstev, ke kterým jsme se v životě dopracovali. Při přeměně globální finanční struktury přicházejí na trh vynálezy, zatím ukrývané v šuplících, které přeměnu urychlí.. Do jaké míry žijeme v informačním podsvětí to nám následující videa neřeknou, vše se dá počítačově animovat. Ale videa nám nabídnou otázku, kdo má zájem na vytváření příběhů o UFO a mimozemšťanech, když v zájmu mocných je naopak potlačení veškerých podobných informací. Vždyť k vytváření strachu, potřebného k udržování poslušnosti oveček by nebezpečí z kosmu posloužilo náramně, nebo snad ne? Ale zpět k symetrii oktávy, do čtyř vrstev růstu samořiditelnosti, v symbolech číslic. Základnou této pyramidové symetrie je vztah první a poslední číslice/dimenze 1D a 8D. První dimenzi známe jako prázdný prostor vesmíru, ve skutečnosti jsou to zamrzlé informace o všech uskutečněných pohybech v prostoru, jsou přístupné naším vědomím, známe jejich část - jako lidskou paměť. Nemají fyzický nosič, jsou uložená v podobě teploty vesmíru (3 Kelviny). Osmou dimenzí jsou ty nejstarší a nejtrvalejší pohybové soustavy v ustálených strukturách a vlastnostech známe je jako tabulku chemických prvků. Motorem pro vznik dalších jsou nedostatky (chyby) jejich předchůdců, což platí dodnes i pro nás. Vrcholem symetrie oktáv v procesu působení času na růst sebeorganizace celku (inteligenci celků, vytvořených přírodou nebo člověkem) je rodina lidských civilizací v prostoru Mléčné Dráhy. Nejvyšší a zároveň i původní formou galaktického člověka je jeho existence ve čtyřech dimenzích 3D až 6D, kdy volitelně existuje jako datový balíček (6D), jako obraz ve fyzickém prostředí (5D, tzv. zjevení v hmotném či snovém prostředí), anebo jako člověk našeho typu, kde rozlišení mezi 4D a 3D je v míře a vlastnostech zvířete v člověku. Pro

4 mnohé vědecké i duchovní badatele je asi tato informace obtížně stravitelná, ale snad aspoň už teď tuší, že příroda a lidské civilizace existují souběžně v hmotné i nehmotné (datové) formě. Hmotná struktura přírody používá jako nosiče chemické prvky, pro nehmotnou je nosičem teplota a EM frekvence, ve fyzickém prostředí fungují jako vibrace. Řízení procesů pak obstarává TEPLO (spojení teploty a pohybu) ve spolupráci s hodnotami vibrací EM frekvencí. Na počátku naší existence tak stojí efekt střídání směru a protisměru z bodu do všech směrů a zpět tento axiom je známý jako zákon akce/re/akce v teorii jako vlnění v oblasti EM frekvencí anebo jako puls v živých, recyklujících se strukturách a formách. Každý vývojový systém postupuje stejně jako prvotní puls. Víme, že každá přírodní i společenská struktura (firma) si vytvoří během času jádro, které působí v protisměru k celku, který jej vytvořil, každé řízení něčeho působí k těm, kdo jsou řízeni, v PROTISMĚRU. Rostoucí firma (nádech) si vyžádá vznik vedení (výdech). Pokud je tedy informační hodnota hmotných a nehmotných soustav v prostoru shodná, může a také má své OPAČNÉ projevy v hustotě ukládaných informací. Vztah opačnosti se projevuje i ve vrstvách větších celků. Pohyb planet okolo klidu hvězdy je obdobou pohybu hvězdy v klidu galaxie. Pohyby souhvězdí v ramenech galaxie převádí do pohybu svých ramen, kde klid středu galaxie slouží ke komunikaci galaxií (pohybu informací v jiném formátu) ve vesmíru. Černou díru (= nevědomost) o funkci symetrie dimenzí z osmi symbolů číslic můžeme zaplnit pochopením principu sebeorganizace sil vzniku schopnosti se rozhodnout. 1. Opakovaný pohyb vede ke dvěma možnostem změny ke spojování podobných pohybů nebo k únavě. 2. Únava je zdrojem pro chybu (pro zánik anebo mutaci systému). 3. Oprava chyby má opět dvě varianty zařazení do systému (vznik mutace) anebo vytvoření odpadu. 4. Odpad je tak zdrojem pro vývoj jiného systému v době, kdy objem odpadu zahltí a překlopí směr vývoje. 5. Podobné typy odpadu pokračují stejným vývojovým postupem. Vznik chyby a dvě varianty oprav jsou univerzálním motorem vývoje všech systémů v galaxii známe jej jako ARCHETYP TROJICE v podobě trojice POHYB = směr + rychlost. V čem kvalita osmičkové symetrické soustavy spočívá? V návaznosti na hudební stupnici, víme, že hudební tóny jsou zrcadlem matematiky, mají svůj stálý kmitočet výšku zvuku sestavenou do stupnice sedmi tónů, vhodných pro sluch člověka. Se zvukem mluvených slov se hudba spojuje přes charakteristické zvuky pro písmena. Stálost či obměna zvuku písmene nahrazuje stálost nebo variabilitu vztahů mezi hodnotami kmitočtů v hudbě. Oktávování je základním dělením kmitočtů, kdy platí, že vztah základního tónu k jeho nejbližší oktávě je buď dvojnásobkem anebo polovinou dráhy zvuku. Dráhou je míněn pohyb objemu informací v prostředí, které je natolik husté, aby zvuk byl slyšitelný i pro naše ucho. (Začátek této hudby sfér už máme za sebou, neznámé zvuky v lednu a únoru 2012 jsou laděním tónu planety pro civilizace, které nás pak mohou slyšet. nebo nebo

5 a další V řídkém prostředí jsou vzdálenosti atomů větší, proto zvuk slábne, délka dráhy převede tlakovou energii informace na její stabilní hodnotu pohybu - na teplotu prostředí 3 Kelviny. V hustém (hmotném) prostředí jsou dráhy mezi atomy kratší, proto se energie informace vyzáří lépe. Příklad opačnosti: V závislosti na velikosti a kvalitěrezonančního předmětu (housle v prostředí vzduchu) se energie vyzáří více jako síla tlaku a výšky zvuku, ale ve větší hustotě prostředí (voda) se energie (síla informace) vyzáří do zvýšení rychlosti, ale výška zůstává jako spojovací prvek mezi předmětem a prostředím. Informace v prostoru cestují v jakýchsi trubicích (červích dírách). Směrem ven posíláme naše přání, vytváříme kužel či průměr roury energie směřující do prostoru, kde očekáváme odpověď informaci, na kterou si chceme vzpomenout. Jakmile náš mozek informaci najde, zastaví se pohyb ven (po nárazu na informaci) a obrací svůj spirálový pohyb na směr opačný, ale kolmý k původnímu (vzhled opletené plastové zahradní hadice). Dostáváme tak představu velikosti roury (trychtýře), která vzniká při pokusu si vzpomenout (viz film Thrive ). Tvar číslic je složený z otevřeného pohybu = částí přímky a uzavřené formy pohybu = částí rotace. Základnu představuje jednička, ona je obrazem zákona akce a reakce (bod návratu či změny směru na vrcholu jedničky). Tvary dalších číslic mají podobný, složitější zápis i symboliku směrů. Dvojka je otočenou jedničkou, doplněnou ohybem, naznačujícím nutnost opatrnosti před změnou směru, dvojka představuje schopnost se učit, přemýšlet před činem. Lidská dvojice je tak vrcholným nástrojem pro hledání kompromisů = dynamické rovnováhy. Trojka je svisle rozpůlenou osmičkou ukazuje nekonečnost trojic jako východisek pro volbu cílů. Trojka má své zrcadlo v písmenu B, kde svislice zobrazuje nástroj v podobě času. Čtyřka zobrazuje kontakt směrů, předjímá úlohu šestky svými šesti možnými směry. Původní úhel jedničky zkřížil jiný směr, vytvořil křižovatku směrů, ta předjímá počet čtyř základních sil, nezbytných k variabilitě existence. Pětka spojuje optimální změnu směru ( pravý úhel v horní části číslice) s potřebou cykličnosti (spodní nedokončený kruh). Šestka (kroužek s ocáskem nahoru ) je symbolem pro opuštění cyklu směrem výš. Šestka má svou opačnou podobu ve tvaru číslice 9, která má opačnou úlohu, značí vždy nějakou formu přesahu skutečnosti, nebo nápovědy z prostoru. Sedmička zobrazuje hladinu potřebných informací (štěstí), dosažených cestou zdola s pomocí shora. Symbol nuly na začátku nebo na konci řady číslic představuje nenaplněný či naplněný objem práce s ostatními symboly. Popis informačních vrstev (dimenzí), podílejících se na vzniku a růstu živosti (míry sebeorganizace) je hlavním poznatkem, který nám nabízí symbolika osmi základních(1,2,3,4,5,6,7,8) a dvou pracovních (9,0) symbolů. Je vhodné přijmout tvrzení, že lidé i příroda jsou ve stálém spojení s nám nadřízenými vrstvami inteligence, které nás

6 podle svých možností i navigují v oblasti společných cílů. Že je galaxie obydlená i rozvinutějšími bytostmi než jsme my, to oficiálně zjistíme během několika nejbližších let. Rozdělíme-li tyto vrstvy (dimenze) do symetrie, kde spodní dvě dvojice 1D-8D a 2D-7D mají nad sebou čtveřici 3D, 4D, 5D a 6D. Můžeme tak snáze porozumět vztahům mezi hmotnou a nehmotnou strukturou života v naší galaxii. Předpokladem pro chápání účelu jednotlivých dimenzí je paradigma, postavené na definici Informačního Bodu Prostoru. Pro existenci informace v takovém bodu je nosičem nepatrný objem prázdného prostoru vesmíru. Informací uvnitř tohoto virtuálního, každým člověkem vytvořeného bodu je uchovaná myšlenková energie procesu, nutného ke vzniku tohoto bodu. Nulová energie IBP je využitelná opakovaně při kontaktu s ní. Ten je rozhraním, kdy se přitažlivost (potřebná informace) mění ve svůj opak (nalezenou informaci) změnou směru na opačný. Nové paradigma je postavené na tezi, že člověk je produktem projektu pro Mléčnou Dráhu, který vznikl ze starších galaxií vytvořením PROTISMĚRU s následkem v podobě zrcadlení. Známe zápis zrcadlení jako zákon akce/re/akce. Viz texty a grafy na Schéma vrstev dimenzí (viz výše) používá v zobrazení dva na sebe kolmé směry, směr působení času vede od základny svisle nahoru, směr růstu struktur a forem sebeorganizace směřuje zprava doleva. Spodní dvojice 8D + 1D představuje základnu paradigmatu, podmínku pohybu na vznik a fungování času. 8D (osmou dimenzi) tvoří informace bez fyzického nosiče (dříve bůh), objem IBP uložených v teplotě prostoru je konečným objemem PAMĚTI v prostoru. Pojmy (slova) jsou motorem pro růst inteligence = schopnosti se rozhodnout a následně i řídit. Informační pole, prána, tachyony apod. jsou pojmy, vytvořené člověkem k popsání funkce lidské energie, která je komplexní pohybovou veličinou pro vytváření tvaru a vlastností jakékoliv hmotné struktury, tedy i galaxie. Nehmotnou informační výplň prostoru - IBP (časově objemovou jednotku myšlení člověka) definuji pomocí myšlenkového procesu. Definice je příběhem o odstředném a dostředném pohybu z bodu v mysli, kdy směrováním své energie z počátečního bodu do všech stran vytvořím objem s rozhraním o konci své síly. Jedinou možností, jak tuto novou informaci (o konci své síly) přinést zpět do počátečního bodu v mysli - je návrat po paměťových záznamech v každé dráze, kterou jsem vytvořil spotřebováním času na cestě ven (k cíli, k vytvoření IBP). Tyto záznamy při návratu posilují (vrací) mé energii její původní sílu, takže výsledkem při návratu je posílení bodu v mysli nejméně o pět nových informací: o potenci (připravenosti) takto spotřebované a zpětně čerpané energie + o velikosti a tvaru konce mé síly + o množství a kvalitě mnou spotřebovaného času na cestě tam a zpět ). Pro měření kvality energie lidského myšlení je tedy nutné pochopit úlohu času obráceně. Teď už VÍME, že vytvořením IBP čas SPOTŘEBOVÁVÁME. Čas je totožný s typem energie, která jej vytvořila čas existuje pouze v závislosti na POHYBU člověka, přírody a hmoty. Bez POHYBU myšlení nelze čas a události vnímat, nelze bez něj ani vytvořit informaci. Definice IBP toto tvrzení potvrzuje, IBP je jednotkou informačních polí ve vesmíru = jednotkou lidského vědomí. Předěly mezi vrstvami živé přírody jsou definované tím, jak dovede např. vrstva rostlin vnímat čas. Pojem Čas je označením naší schopnosti pracovat s paměťovými záznamy nejen v době, kdy je vytváříme. Schopnost se učit (použít minulé zkušenosti) znamenáme u

7 zvířat i rostlin, efektem učení ve vrstvě rostlin je schopnost samostatného pohybu vrstvy zvířat. Rostliny zpracovávají pouze přítomnost, reagují na podněty z okolí. Zlomení stébla nebo stromu vedlo energetickou a paměťovou strukturu rostlin k potřebě vývojového kroku směrem k vytvoření opakovatelného ohybu. Větrem zlomená větev je předobrazem kloubu zvířete. Podobně potřeba změnit svůj stav/stanoviště/ jinak, než odesíláním své paměti v semínku pomocí živlů vedla k potřebě nohou. Cesta od zvířat k člověku je ale složitější, zahrnuje objev (součtovou hodnotu) říše zvířat = vznik zrcadlení schopnosti vidět sebe v reálném prostoru před sebou (na vodní hladině). Noční a denní zvířata pak nesou zodpovědnost za objev času (dělením světla a tmy na menší kousky), což pro člověka znamenalo vznik a růst schopnosti plánovat své budoucí pohyby, vytvářet čas budoucích činů (plán, budoucnost). 1D (první dimenzi) tvoří tytéž informace 8D ale v reálné, stále trvající pohybové formě hmotných chemických prvků (přesněji pohybových struktur s různou hustotou a vnitřní organizací ). Vrstva první dvojice dimenzí (1D + 8D) představuje jedinou, absolutně + relativně klidovou formu existence. Je třeba definovat membránu, která odděluje méně hmotné pohybové struktury (chemické prvky) např. vodík od helia. Je to kvalita vnitřního pohybu, označujeme ji jako aktivitu/reaktibilitu délky jejich drah. Známe je v pojmu frekvence, ale vhodnější název pro reálný 3D prostor je vibrace. Reaktivnější vodík tak vodí pomalejší helium, oba jsou materiálem pro informační dálnice (červí díry pro přenos hmotných struktur). Je vhodné si uvědomit, že materiálem povrchu každého prvku i většího celku je pouze množina opakování (rezonance) paměťových záznamů, vyrostlých z prvního pohybu tam a zpět, popř. ven a dovnitř. Intuice (představivost) je předpokladem existence vize, ale teprve POJMENOVÁNÍ (nominace, seřazení nejméně tří prvků do vzájemného vztahu) - je počátkem existence čehokoliv. Pokračováním existence nápadu je jeho název, pak výkres, model, popř. prototyp a výrobek. Pojem POVRCH je virtuálním (nehmotným) rozhraním, materiálem povrchu jsou pouze paměťové záznamy (nádhera češtiny je už v samotném pojmu, po vrch tedy od předmětu až k očím, a dál, do nekonečna prostoru paměti v informačních polích). 7D (sedmou dimenzi) tvoří čtyři síly v prostoru, pohyb, tlak, teplo, rytmus a jejich následky (směr, rychlost, teplota, barva, hustota, struktura). Síly v pohybu míchají prvky do směsí hornin anebo je sdružují do krystalů pomocí TLAKU podobností. Počasí je základním projevem těchto sil a stavů. Sedmou dimenzi tvoří součet všech sil v pohybu, včetně lidských. Koloběh pěti (!) skupenství vody a tlak slunečního tepla vytváří efekty v pohybu hornin - a tlak ve formě zvuku slov vytváří efekty v myšlení lidí, z nich pak nové materiály, stroje, postoje, systémy. Musíme ovšem vědět, že výstupy myšlení jednotlivců a skupin se ukládají do vyzařování planety. Schumannova frekvence je tak součtovou hodnotou globálního vědomí lidí a komplexu přírody). Tato globální frekvence/vibrace/ je adresou naší sluneční soustavy. Skrze slunce vysíláme do prostoru rozvinutějším civilizacím stupeň naší připravenosti pro další etapu vývoje. Adresa obsahuje také informaci o naší vývojové bázi o hexagonální (dračí) a pentagonální (humanoidní) formě genomu. Nejen zkoumáním projektu pro tuto galaxii (pochopitelném asi až po zvládnutí abecedy lidštiny ) s názvem ČLO/věk každý z nás dojde k poznatku, že existujeme souběžně ve složce hmotné tou je naše tělo, ale i ve složce nehmotné naše paměťové záznamy totiž nesídlí v mozku, ale vyplňují onen prázdný prostor okolo planety do určité vzdálenosti podle osobní pozice ve škole života. Příběhy o duši a duchu člověka jsou dobovým vyjádřením řídících struktur, do kterých se dostává naše vědomí po smrti těla.

8 Do 2D (druhé dimenze) řadíme složitější hmotné celky, neživou přírodu (vodu, horniny, krystaly) kde míra sebeorganizace už je patrná - u krystalu. Krystal je součtovou strukturou opakovaných pohybů, je výsledkem sebeorganizace (úspory pohybu), je projevem inteligence hmoty, řízené tlakem nebo tahem (přitažlivostí). Každý prvek má schopnost rozeznat podobnost a později i svou informaci vyzařovat. Krystal je efektem lepšího (úspornějšího, hustšího) uspořádání informace díky menší spotřebě pohybu mezi stejnými prvky. Informace o pohybu v čase je v krystalu zazipovaná, výsledkem úspory pohybu je větší síla vyzařování (= přitažlivosti pro nás). Obdobnou, ale na zrcadlení /programování/kmitání/ postavenou strukturou je i buňka, její vnitřní program uzavírá mem/brána, obal vzniklý obdobně jako model IBP, opakováním vnitřních pohybů (z bodu ven a dovnitř). IBP opakuje pouze směr a protisměr, ale buňka opakuje celý svůj vnitřní program, cyklus navazujících pohybů. V závislosti na počtu opakování dochází k únavě, k rozbití celku na části. Buňky následně vytvářejí podprogram vytváří orgány pro jinou nebo pozdější funkci filtrování informací z potravy Dvojice 1D + 8D (chemické prvky + informace o všech uskutečněných pohybech v prostoru) nemá schopnost změnit svůj ustálený stav pohybu, obě dimenze jsou v tomto smyslu klidové. Druhá dvojice je ve stálém pohybu, 2D + 7D (přírodní síly + neživá hmota) jsou přímým následkem nárůstu sebeorganizace (samořiditelnosti), nehmotných sil = informací. Vzniku tlaku z protipohybu směrů, vzniku tepla z protipohybu tlaků a vzniku setrvačnosti opakováním stejných pohybů a vzniku rytmu v důsledku únavy z opakování. Setrvačnost je efektem opakovaní pohybů do podoby dočasné paměti, delší opakování pohybů formuje hmotnější a hmotnější prvky se stoupající vnitřní hustotou a strukturou (= vlastnostmi + schopnostmi). 3D, 4D, 5D, 6D dimenze cyklické. Tato skupina dimenzí obsahuje v našem planetárním celku tři stupně rostoucí sebeorganizace = vrstvy živé přírody. Tyto vrstvy jsou podmíněné i oddělené schopností vnímat a zpracovat paměťové záznamy o vlivu prostřední na jejich hmotnou existenci. Struktura plodu (pro další cyklus) zahrnuje stavy nerovnováhy ukončené existence a současně čerpá z datového prostoru i potřeby tohoto celku (duše). Pojem čas je součtovou hodnotou a zároveň distributorem naší schopnosti vnímat, třídit a zpracovávat tlak informací z okolí. Rostliny znají pouze přítomnost, reagují na Pohyby Světla +Tepla. Vlivy počasí ukládají do množin podobností (egregorů), které vnitřním tlakem vybudí velikost a směr nerovnováhy, která tak představuje potřebu takového egregoru. Tu čerpá rostlina (zvíře, člověk) skrze vyzařování slunce a vkládá do programu dalšího cyklu života, do semene nebo plodu. Zvíře zná už přítomnost a minulost, dvě formy času, umí se učit = pamatovat si a to už v období jednoho životního cyklu. Paměť rostlin je zakonzervovaná v mrtvém semenu. Člověk rozdělením pohybu Země světla a tmy vytvořil fenomén slova ČAS, čas spojuje přítomnost a minulost proto, aby díky záznamům v paměti mohl předvídat to, co se může stát zítra = v budoucnosti. Na základě zkušenosti víme, jak lze výchovou přimět nižší vrstvu inteligence k poslušnosti.dokladem míry poslušnosti (anebo také hladiny vnitřní soudržnosti forem genomu) je ustálení tří vrstev přírody na naší planetě. Inteligence (= vrstvy živosti/sebeorganizace) je přímo úměrná k její citlivosti na formy pohybu ve sluneční soustavě. Rostliny se řídí teplem od slunce, odvozují své pohyby od pohybu planety po ekliptice. Zvířata i lidé se řídí svou citlivosti ke střídání světla a tmy, které je podmíněné rotací Země. Zvíře ale vnímá jen tu polovinu, pro kterou se vývojem vyladilo (noční, denní),

9 člověk rytmus světla a tmy rozdělil na dílky, které nám umožňují rozlišovat staré, nové a potřebné informace (= minulost, přítomnost a budoucnost). Třetí, čtvrtou, pátou a šestou hmotnou dimenzi mezi sebou odděluje schopnost člověkavyužít svůj čas, kdy má hmotné tělo, jedinečnou příležitost měnit nejhustší (= hmotné) prostředí existence. Většina pozemské populace patří do třetí dimenze, nedovede si většinou svůj čas zorganizovat, přistupuje na diktát těch, kdo nám jej organizují (pracovní doba, jízdní řády apod ).Do čtvrté dimenze patří ti, kdo se rozhodli být na čase nezávislí jsou jimi ale i někteří bezdomovci a mnozí tvůrci a majitelé svých firem. Pátou dimenzi postupně naplňují ti z nás, kteří si uvědomili existenci svých minulých životů. Holotropní dýchání a další techniky mohou každému nabídnout způsob, jak si ověřit tato tvrzení.do civilizace šesté dimenze teprve vstupujeme, je charakteristická znalostmi o komplexní kvalitě člověka v jeho prostoru. Patří sem všechny rozvinuté civilizace dračích a humánních forem.všechny civilizace v Mléčné dráze mají podobně jako my hmotnou i nehmotnou (paměťovou) složku svého těla, na kterou se můžeme naší energií myšlení připojit. Člověk je pak spojením dračího (rotačního) základu a polaritní vícesměrové základny třípětiprvkové posloupnosti kroků = lidské logiky. Tří proto, že k vytvoření okruhu potřebujeme tři prvky (pohyb, bod a cíl, dokončení okruhu) Tři prvky do pětice doplňuje možnost volby, pramenící z existence protipohybu (= dvou příčných směrů, umožňujících kontakt či jeho ztrátu). Magnetizmus vytváříme v těle chemickými procesy, a elektřina, vznikající (rezonující) v mozku, je zdrojem pro růst kvality a schopností naší neživé přírody = strojů a technologií. Symetrii v oktávě (v osmi vrstvách sebeorganizace pohybu) určují dvě krajní dvojice s nižší schopností sebeorganizace (1+8, 2+7) a čtveřice vnitřních dimenzí ( ). Nadstavbou je systém desítkové soustavy, ta je motorem pro udržení pohybu v galaxii a zdrojem pro vytváření nových projevů v galaxii díky projevu protisměrné rotace (v číslici 9) a oválu, který spojuje datovou (myšlenkovou) a hmotnou formu existence kvalitami ZVUKU...bohužel trvalo cca 2000 let, než byl znovu načtený z prostoru celkový koncept vztahů ve vzestupné řadě číslic to, co zde nazývám projekt ČLO/věk. Vztah osmi symbolů číslic, vázaných k jazyku znovu (v po atlantské době= po potopě) objevil tým lidí okolo Ježíše. Kvalita vnitřního propojení okruhu číslic se vinou tehdejších mocných musela podrobit kontrolnímu okruhu válek a bezpráví, který jsme absolvovali. V současnosti si nastavujeme pravidla a mechanizmy pro lepší chápání vztahů člověka k prostoru, který máme k trvalému užívání. Každá hmotná struktura je součtovou hodnotou sil tlaku a tepla, od sebe oddělených povrchem atomů, buněk i celku. Teplo je protipohybem (efektem) tlaku a střídání směrů ( rytmu ) v podobě škály vibrací. Vibrace je prostorový efekt pojmu elektromagnetické frekvence. Pozn: Při zkoumání vlastností člověka nebo prostoru je vhodné vycházet z toho, jak fungují mentální a mechanické síly v člověku a teprve později lze hledat v minulosti podobnosti o tom, jak se naučily chemické prvky svým vlastnostem. Vývoj od nahodilosti k zákonitosti je definovaný vždy počtem shodných chyb (= procesů) v závislosti na době, kdy tyto procesy formují nebo deformují nadřazený systém. Nadměrný počet chyb v krátkém časovém období vede k zániku původní struktury ale dostatečný nebo kritický počet opakování chyby umožňuje systému takovou chybu zařadit do své struktury. Tím se stane původní struktura složitější, odolnější anebo také náchylnější k pozdějšímu rozpadu zevnitř, ztrátou vnitřní soudržnosti v rozvětveném systému.

10 Člověka dělí od zvířat a rostlin schopnost pracovat s minulostí a budoucností (statickými formami času), které společně vytváří VERTIKÁLNÍ formu času. Ta umožňuje do jednoho časového bodu umístit nad sebe mnoho zazipovaných souběžných dějů, vybíraných pyramidou lidských civilizací do stále nových příběhů ze stejného informačního materiálu. Jde o nalézání stále složitějších informačních celků a souvislostí a o hledání způsobů pro jejich přenos do našeho prostředí. K modelování budoucnosti z dat v minulosti a přítomnosti jsou postupně zdokonalovány systémy pro zápis informace v čase (= od obrázků dobové reality až k symbolům pro číslice a písmena). Systémy vytvořené z číslic a písmen pak umožňují jak růst technologií, poplatných znalostem o hmotě tak i růst technologií myšlení (mentálních), převod poznatků spojováním a strukturováním myšlenek do příběhu, realizovaného v oka/mžiku času. (viz nutnost zakrývat = prodlužovat okamžik stvoření zázraku u novodobých pouličních kouzelníků). Kvalitu našeho myšlení lze sledovat i vychovávat z vyšších dimenzí rozvinutějšími civilizacemi podobně jako my můžeme cvičit např. cirkusová zvířata. To se dnes děje. Technologie k ovládání myšlení existují i v našem prostředí. Původní účinky hypnózy dnes nahradilo tvrzení všelijakých odborníků v médiích. Faktem je, že člověk disponuje dvěma rozhodovacími systémy, kdy ten vývojově starší = naše orgány v těle, srdcem počínaje - jsou hmotným zrcadlem duše (duše = součtová vibrace všech záznamů daného jedince). Duše (v podobě vědomí člověka) je schopná samostatného pohybu ve volném prostoru. Tep srdce je motorem pro pohyb duše v prostoru informačních polí, tep je formou času, zprostředkuje pohyb vědomí v prostoru a spojuje informace do časové linky = příběhu. Proto mají lidé při meditaci pocit, že čas neexistuje, čas je pouze formou pohybu našeho vědomí, vědomím vkládáme pohyb do informací i do jejich hmotných podob předmětů. Vibrace zvuku (= slov) a informační potenciál všech forem vody umožní jinou formu života lidí, nezávislou na lineárně běžícím času. Vstupy do vertikálního času (záznamů v datových polích prostoru) nejsou už výsadou jen některých léčitelů a duchovních lidí. Čas v podobě tepu srdce je především osobním nástrojem pro příjem informací z okolí. Informace z prostoru prochází dvěma filtry, filtry mění informace, uchované v teplotě prostoru (3Kelviny) na naše pocity a činy. Vrstvy atmosféry (od Van Allenových pásů?) jsou prvním filtrem a transformátorem zamrzlých informací o možném nebo už uskutečněném pohybu. Zde se mění souhrn informací o Zemi a komplexu přírody na modrou barvu oblohy, zbytek sestupuje do forem vlhkosti a tlaku. Výsledkem je počasí a jeho vliv na vývoj zvukových forem komunikace v přírodě. V modré barvě vody a oblohy se tak setkávají informace nám nadřízené s těmi, které produkujeme my a příroda. Emoce člověka ve své součtové hodnotě lidského úsilí (vůle) jsou komplexní dynamickou silou, obsahující v sobě připravenost ke změně směru. Tuto komplexní sílu lidí vystihuje nejlépe pojem L+Á+S+K+A. Naučili jsme se lásku vyjadřovat zápisem zvuku. A učíme se jimi popsat historii POHYBU (vzniku hmoty, přírody a člověka). Ve Vlašimi , Jan Koňas Revize , ,