ENCYKLIKA PAPEŽE KNĚŽÍM A DIAKONŮM ZASVĚCENÝM OSOBÁM A VŠEM VĚŘÍCÍM LAIKŮM O KŘESŤANSKÉ NADĚJI

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "ENCYKLIKA PAPEŽE KNĚŽÍM A DIAKONŮM ZASVĚCENÝM OSOBÁM A VŠEM VĚŘÍCÍM LAIKŮM O KŘESŤANSKÉ NADĚJI"

Transkript

1 SPE SALVI ENCYKLIKA PAPEŽE BENEDIKTA XVI. KNĚŽÍM A DIAKONŮM ZASVĚCENÝM OSOBÁM A VŠEM VĚŘÍCÍM LAIKŮM O KŘESŤANSKÉ NADĚJI Úvod 1. SPE SALVI facti sumus v naději jsme spaseni, říká svatý Pavel Římanům a také nám (Řím 8,24). Vykoupení, spása není podle křesťanské víry pouhou daností. Vykoupení nám bylo nabídnuto v tom smyslu, že nám byla dána naděje, spolehlivá naděje, v jejíž síle dokážeme čelit naší současnosti: přítomnost, i když je náročná, může být prožívána a přijímána jen pokud vede k cíli a můžeme-li si být tímto cílem jisti, je-li tento cíl tak velký, že ospravedlňuje obtížnost cesty. Nyní se bezprostředně klade otázka: ale jakého druhu je vůbec tato naděje, že může ospravedlňovat tvrzení podle něhož vycházeje z ní, a prostě jen díky tomu, že existuje, jsme spaseni? O jaký druh naděje se jedná?

2 Víra je nadějí 2. Dříve, než se budeme věnovat těmto našim otázkám, dnes silně vnímaným, musíme si znovu pozorněji vyslechnout svědectví Bible o naději. Naděje je totiž ústředním slovem biblické víry až do té míry, že v různých statích se slova víra a naděje zdají zaměnitelná. List Židům tak úzce váže plnost víry (10,22) k neměnnému vyznání naděje (10,23). Také První list Petrův, když povzbuzuje křesťany, aby byli stále připraveni dávat odpověď o logu smyslu a důvodu své naděje (srv. 3,15), je naděje ekvivalentem víry. Jak rozhodující bylo pro vědomí prvních křesťanů to, že se jim dostalo spolehlivé naděje, je patrné i tam, kde se křesťanská existence konfrontuje s životem před přijetím víry anebo se situací stoupenců jiných náboženství. Pavel připomíná Efesanům jak předtím, než se setkali s Kristem, byli bez naděje a žili na světě bez Boha (Ef 2,12). Pochopitelně věděl, že měli bohy, že měli náboženství, ale jejich bohové byli pochybní a z jejich rozporuplných mýtů nepramenila žádná naděje. I když měli bohy, byli bez Boha a v důsledku toho se nacházeli v temném světě, před nejasnou budoucností. In nihil ab nihilo quam cito recidimus (brzy z nicoty v nicotu padneme) 1, říká jeden epitaf z té doby slova, v nichž se nekompromisně jeví to, co zmiňuje svatý Pavel. V témže smyslu říká Soluňanům: nesmíte truchlit jako ostatní, kteří nemají naději (1 Sol 4,13). Také zde se jako rozpoznávací prvek křesťanů jeví skutečnost, že mají budoucnost: ne, že by znali podrobnosti toho, co je čeká, ale v podstatě vědí, že jejich život neústí do prázdnoty. Pouze tehdy, je-li budoucnost jistá jako pozitivní realita, dá se žít i přítomnost. Můžeme tak nyní říci: křesťanství nebylo jen dobrou zvěstí sdělením toho, co bylo dosud neznámé. Současnou mluvou bychom řekli: křesťanské poselství nebylo pouze informativní, nýbrž performativní. To znamená: evangelium není jenom sdělením věcí, které se dají vědět, nýbrž je sdílením, jež tvoří činy a mění život. Temná brána času, budoucnosti se otevřela dokořán. Ten, kdo má naději, žije jinak; dostalo se mu nového života. 3. Nyní se však vnucuje otázka: v čem spočívá tato naděje, která jakožto naděje je vykoupením? Dobře: jádro odpovědi je dáno výše citovaným úryvkem Listu Efesanům: před setkáním s Kristem byli Efesané bez naděje, protože byli na světě bez Boha. Dojít k poznání Boha, - pravého Boha, znamená dostat naději. Pro nás, kteří odjakživa žijeme 1 Corpus Inscriptionum Latinarum, vol. VI, n

3 křesťanským chápáním Boha a jsme na ně zvyklí, už téměř nevnímáme, co znamená mít naději, která vychází ze skutečného setkání s tímto Bohem. Příklad jedné světice naší doby nám může do jisté míry pomoci pochopit, co znamená setkat se poprvé a skutečně s tímto Bohem. Mám na mysli Afričanku, Josephinu Bakhitu, kanonizovanou Janem Pavlem II. Narodila se kolem roku 1869 ani ona neznala přesný den svého narození v Darfúru, v Súdánu. V devíti letech byla unesena obchodníky s otroky, do krve zbita a pětkrát prodána na súdánských trzích. Naposled se jako otrokyně ocitla ve službách matky a manželky jednoho generála. Den co den byla do krve bičována; v důsledku toho jí na celý život zůstalo 144 jizev. Nakonec ji v roce 1882 koupil italský obchodník pro italského konzula Callista Legnaniho, který se před postupem mahdistů vrátil do Itálie. Tady po tak úděsných pánech, jímž až dosud patřila, Bakhita poznala pána docela odlišného v benátském nářečí, kterému se nyní naučila, nazývala paron živého Boha, Boha Ježíše Krista. Až dosud znala pouze pány, kteří jí pohrdali a týrali ji, nebo v lepším případě ji považovali za užitečnou otrokyni. Teď však slyšela vyprávět o tom, že existuje paron nade všemi pány, Pán všech pánů, a že stvořil i ji ba dokonce, že si ji zamiloval. Také ona byla milována, a právě tím nejvyšším Paron před nímž všichni ostatní páni jsou pouze ubohými služebníky. Znal ji, miloval a čekal na ni. Ba co víc, tento Pán jako první podstoupil úděl zbitého a nyní ji očekává po pravici Boha Otce. Teď měla naději už ne tu malou naději, že najde méně kruté pány, ale velkou naději: jsem milována definitivně, ať už se přihodí cokoli, tato Láska mě čeká. A tím je můj život dobrý. Poznáním této naděje byla vykoupena, už se necítila být otrokyní, nýbrž svobodnou dcerou Boží. Pochopila, co měl na mysli Pavel, když připomínal Efesanům, že předtím byli bez naděje a Bez Boha na světě bez naděje, protože bez Boha. Proto když měla odjet zpátky do Súdánu, Bakhita odmítla; nechtěla se nechat znovu odloučit od svého Paron. 9. ledna 1890 byla pokřtěna a biřmována, a z rukou benátského patriarchy přijala první svaté přijímání. 8. prosince 1896 složila ve Veroně sliby v Kongregaci canosiánských sester a od té chvíle vedle svých prací v sakristii a u brány kláštera se během různých cest, zvláště po Itálii, snažila vybízet k misiím: cítila, že osvobození, kterého se jí dostalo prostřednictvím setkání s Bohem Ježíše Krista, je třeba šířit dál, musí být darováno i jiným, co největšímu počtu lidí. Naději, která se pro ni zrodila a vykoupila ji, si nemohla nechat pro sebe; tato naděje se musí dostat k mnohým, dojít ke všem. 3

4 Pojetí naděje založené na víře v Novém zákoně a v prvotní Církvi 4. Dříve než si položíme otázku, zda setkání s Bohem, který nám v Kristu ukázal svou Tvář a otevřel své Srdce, může být i pro nás nejen informativní, ale také performativní, totiž zda může proměnit náš život natolik, že nám dá pocítit že jsme vykoupeni skrze naději, kterou vyjadřuje, vrátíme se ještě k prvotní Církvi. Není těžké si uvědomit, že zkušenost maličké africké otrokyně Bakhity byla i zkušeností mnoha bitých a odsouzených k otroctví v době rodícího se křesťanství. Křesťanství nepřineslo sociálněrevoluční poselství, jakým bylo to s nímž Spartakus v krvavých bojích neuspěl. Ježíš nebyl Spartakem, nebyl bojovníkem za politické osvobození, jako Barabáš či Bar-Kochba. To, co přinesl Ježíš, který sám zemřel na kříži, bylo něco naprosto odlišného: setkání s Pánem všech pánů, setkání s živým Bohem a tím setkání s nadějí, která byla silnější než útrapy otroctví, a která tak zevnitř proměnila život i svět. Co nového tím nastalo, ukazuje s maximální zřejmostí List svatého Pavla Filemonovi. Jde o velmi osobní dopis, který Pavel píše z vězení a svěřuje ho uprchlému otroku Onezimovi, aby jej donesl svému pánovi kterým je právě Filemon. Pavel vskutku posílá otroka zpět k jeho pánovi, od kterého uprchl, a činí to nikoli rozkazem, ale prosbou: Prosím Tě za svého syna, kterému jsem dal život tady v žaláři posílám ti ho nazpátek, přijmi ho jakoby to bylo moje srdce Vždyť snad proto ti byl vzat na čas, abys ho dostal nazpátek navždycky, ne už jako otroka, ale jako něco víc než otroka: jako drahého bratra (Flm 10-16). Lidé, kteří se vzhledem k svému občanskému stavu k sobě chovají jako páni a otroci, se jako členové jediné Církve stali navzájem bratry a sestrami, - tak se totiž křesťané vzájemně oslovovali. Mocí křtu byli znovuzrozeni, byli napojeni stejným Duchem a společně, jeden vedle druhého, přijímali Pánovo Tělo. Třebaže vnější struktury zůstaly stejné, změnilo to společnost zevnitř. Jestliže list Židům, že křesťané nemají trvalou vlast tady na zemi, ale hledají onu budoucí (srv. Žid 11,13-16; Fil 3,20), je to něco docela jiného než pouhý odkaz na nějakou budoucí perspektivu: stávající společnost křesťané považují za tu, která jim není vlastní; oni náleží k nové společnosti, k níž putují a kterou na své cestě předjímají. 5. Je třeba připojit ještě další pohled. První list Korinťanům (1,18-31) nám ukazuje, že velká část prvních křesťanů patřila k nižším sociálním vrstvám a právě proto byla otevřena zkušenosti nové naděje, jak jsme se s ní setkali v případě Bakhity. Přesto však docházelo ke konverzím i v aristokratických a vzdělaných vrstvách. Právě proto, že i oni žili na světě bez naděje a bez Boha. Mýtus ztratil svou důvěryhodnost, náboženství římského státu ustrnulo na pouhé ceremonií, která se úzkostlivě vykonávala, ale byla už zredukována právě a jenom na politické náboženství. Filosofický racionalismus odkázal bohy do oblasti neskutečna. Božské bylo různými způsoby spatřováno v kosmických silách, ale jediný Bůh, k němuž by se dalo modlit, neexistoval. Pavel ilustruje podstatu problému tehdejšího náboženství zcela výstižně, když proti sobě klade život podle Krista a život pod panstvím prvků vesmíru (Kol 2,8). V této perspektivě může být inspirující text svatého Řehoře Naziánského. Ten praví, že ve chvíli, kdy se mágové, vedení hvězdou, klaněli novému králi - Kristu, nastal konec astrologie, protože hvězdy se nyní pohybují po orbitách, které určuje Kristus 2. Vskutku, touto scénou bylo převráceno tehdejší chápání světa, které - i když jiným způsobem - je v módě i dnes. Nejsou to 2 Srv. Poemi dogmatici, V, 53-64: PG 37,

5 kosmické prvky a zákonitosti hmoty, jež vposledku ovládají svět i člověka, nýbrž osobní Bůh, jenž poroučí hvězdám, čili vesmíru; poslední instancí nejsou zákony hmoty a evoluce, nýbrž rozum, vůle, láska Osoba. A známe-li tuto Osobu a Ona zná nás, pak neúprosná moc hmotných prvků už není poslední instancí; pak už nejsme otroky vesmíru a jeho zákonů, nýbrž jsme svobodní. Tímto vědomím se vyznačovali už ve starověku upřímně hledající duchové. Nebe není prázdné. Život není pouhým produktem hmotných zákonitostí a příčin, nýbrž ve všem a zároveň nade vším je osobní vůle, je Duch, který se v Ježíši zjevil jako Láska 3. Freska Klanění Mágů na klenbě farního kostela Narození Panny Marie v Drysicích 6. Sarkofágy z počátků křesťanství jasně dokreslují toto pojetí tváří v tvář smrti, před níž se otázka po smyslu života stává nevyhnutelnou. Postava Krista je na starověkých sarkofázích interpretována především dvěma obrazy: postavou filosofa a pastýře. Filosofie té doby nebyla považována za obtížnou akademickou disciplínu, jak je prezentována dnes. Filosof byl spíše tím, kdo dokázal naučit podstatnému umění: umění být pravým člověkem - umění žít i zemřít. Lidé si pochopitelně už dlouho uvědomovali, že velká část těch, kteří chodili světem křížem krážem jako filosofové, jako mistři života, byli jenom šarlatáni, kteří si pomocí slov obstarávali peníze, ale o pravém životě nedokázali říci nic. O to víc se hledal pravý filosof, který by skutečně uměl ukázat cestu života. Koncem třetího století se v Římě poprvé setkáváme na sarkofágu jednoho dítěte, v souvislosti se vzkříšením Lazara, s postavou Krista jakožto pravého filosofa, který v drží jedné ruce knihu Evangelia a v druhé poutnickou hůl, atribut vlastní filosofovi. Touto svou holí přemáhá smrt; Evangelium pak přináší pravdu, kterou marně hledali potulní filosofové. Na tomto obraze, který pak na dlouhou dobu přetrvával v umělecké výzdobě sarkofágů, je zřejmé to, co lidé učení stejně jako prostí nacházeli v Kristu: On nám říká, kdo je ve skutečnosti člověk a co má konat, aby opravdu byl člověkem. Ukazuje nám cestu a touto cesta je pravda. On sám je jedním i druhým, proto je také životem, který všichni hledáme. Ukazuje také cestu, za práh smrt; jedině ten, kdo toto dokáže je pravým mistrem života. Totéž je zřejmé na obraze pastýře. Jako ve znázornění filosofa, tak i v postavě pastýře mohla prvotní církev 3 Srv. Katechizmus katolické Církve, č

6 navázat na modely existující v římském umění. Tam byl pastýř všeobecně vyjádřením snu o prostém a klidném životě, po kterém se lidem ve zmatku velkoměsta stýskalo. Nyní se tento obraz vnímal v rámci nového scénáře, který mu propůjčoval hlubší obsah: Hospodin je můj pastýř: nic nepostrádám. I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou (Žl 23, 1.4). Pravým pastýřem je Ten, který zná i cestu, co vede údolím smrti; Ten, který i na cestě nejzažší samoty, na níž mne nikdo nemůže provázet, kráčí se mnou a vede mne, abych jí prošel: On sám šel touto cestou, sestoupil do říše smrti, přemohl ji a vrátil se, aby nás nyní provázel a dal nám jistotu, že spolu s Ním najdeme stezku. Vědomí, že existuje Ten, který mne provází i ve smrti a svou holí a kyjem mi dává útěchu, takže se nezaleknu zla (srv. Ž 23, 4) bylo novou nadějí, která vzcházela nad životem věřících. 7. Ještě jednou se musíme vrátit k Novému zákonu. V jedenácté kapitole Listu Židům (v.1) se nachází jistý druh definice víry, úzce pojící tuto ctnost s nadějí. Kolem ústředního slova této věty se už za Reformace rozpoutala mezi exegety disputace, v níž se dnes patrně znovu otevírá cesta ke společné interpretaci. Prozatím nechám toto ústřední slovo nepřeložené. Věta tedy zní takto: Víra je hypostasis toho, več doufáme; důkazem o věcech, které nevidíme. Otcům a teologům středověku bylo jasné, že řecké slovo hypostasis bylo třeba přeložit do latiny výrazem substantia. Latinský překlad textu, jenž vznikl v dávné Církvi, tedy říká: Est autem fides sperandum substantia rerum, argumentum non apparentium - víra je podstatou toho, več doufáme; důkazem o věcech, které nevidíme. Tomáš Akvinský 4 použil terminologie tradiční filosofie, v níž se pohyboval, a vysvětluje to takto: víra je habitus, neboli stálá dispozice duše, díky níž v nás začíná život věčný a rozum je veden k souhlasu s tím, co nevidí. Pojem podstata je tedy modifikován v tom smyslu, že skrze víru, v počátečním stádiu, řekli bychom v zárodku, - tedy co do podstaty - je v nás už přítomno to, več doufáme: všechno, pravý život. A protože je to už přítomné, tato přítomnost toho, co přijde, tvoří také jistotu: to co má přijít, není ještě ve vnějším světě viditelné (není zjevné ), ale v důsledku toho, že to jako počáteční a dynamickou skutečnost nosíme v sobě, rodí se už nyní její určité vnímání. Luterovi, jemuž list Židům už sám o sobě nebyl příliš sympatický, výraz podstata, v kontextu jeho pojetí víry, neříkal nic. Proto chápal termín hypostasis/podstata nikoli ve smyslu objektivním (skutečnost v nás přítomná), ale v subjektivním jako výraz vnitřního postoje a v důsledku toho musel i výraz argumentum přirozeně chápat jako dispozici subjektu. Tato interpretace se ve 20. století prosadila alespoň v Německu - i v katolické exegezi, takže ekumenický překlad Nového zákona do němčiny, schválený biskupy, říká: Glaube aber ist: Ferstehen in dem, was man erhofft, Überzeugtensein von dem, was man nicht sieht (víra je: být pevní v tom, co doufáme, být přesvědčeni o tom, co nevidíme). To samo o sobě není chybné, není to však smysl textu, protože použitý řecký výraz (elenchos) nemá subjektivní hodnotu přesvědčení, ale objektivní - důkazu. Nedávná protestantská exegeze proto právem došla k jinému přesvědčení: Nyní však nelze pochybovat o tom, že tato protestantská interpretace, jež se stala klasickou, je už neudržitelná 5. Víra není pouze osobním zaměřením k tomu, co má přijít, ale zatím je to zcela nepřítomné, nýbrž cosi nám dává. Již nyní nám dává něco z očekávané skutečnosti, a tato přítomná skutečnost je nám důkazem o tom, co zatím ještě nevidíme. Do přítomnosti vtahuje budoucnost, takže tato 4 Summa Theologiae, II-II ae, q. 4, a H. Köster: ThWNT, VIII (1969)

7 už není pouhým ještě ne. Skutečnost, že tato budoucnost existuje, mění přítomnost; budoucí skutečnost se dotýká přítomnosti, a věci budoucí se tak přelévají do přítomných a přítomné do budoucích. 8. Toto vysvětlení je dále posíleno a uvedeno do konkrétního života, zamyslíme-li se nad 34. veršem desáté kapitoly Listu Židům, který je z lingvistického i obsahového hlediska spojen s touto definicí víry, prodchnuté nadějí a připravuje ji. Autor tu promlouvá k věřícím, kteří zakusili pronásledování a říká jim: Pomáhali jste soucitně uvězněným a s radostí jste nesli, když jste byli oloupeni o svůj majetek (hyparchonton Vg: bonorum), neboť jste věděli, že máte majetek lepší (hyparxin Vg: substantiam) a trvalý. Hyparchonta je majetek, to co v pozemském životě tvoří živobytí, totiž základ, podstatu života, na kterou se spoléhá. Tato podstata, normální životní jistota byla křesťanům během pronásledování odňata. Vydrželi to, protože věděli, že tato hmotná podstata je zanedbatelná. Mohli ji opustit, protože pro svou existenci našli lepší základ - základ který přetrvá a nikdo jej nemůže vzít. Nelze nevidět spojení, panující mezi těmito dvěma druhy podstaty, mezi živobytím či hmotným základem, a přesvědčením víry jako základem, jako podstatou, která přetrvá. Víra poskytuje životu nový základ, nový fundament, na němž člověk může stavět, a právě tím je běžný základ, tj. spolehlivost hmotného příjmu, relativizován. Tváří v tvář tomuto životnímu základu, který jen zdánlivě je s to být oporou, vzniká nová svoboda, aniž by tím byl ovšem popřen jeho běžný význam. Tato nová svoboda, vědomí nové podstaty, která nám byla dána, se zjevila nejen v mučednictví, v němž se lidé vzepřeli zvůli ideologie a jejích politických orgánů, a svou smrtí obnovili svět. Především se projevila ve velkých zřeknutích, počínaje dávnými mnichy až k svatému Františku z Assisi a k lidem naší doby, kteří v moderních řeholních institutech a náboženských hnutích, opustili všechno z lásky ke Kristu, aby přinášeli lidem víru a Eucharistie u hrobu sv. Františka v Assisi, Kristovu lásku, aby pomáhali trpícím na těle i na duši. Tady se nová podstata opět skutečně osvědčila jako podstata, z naděje těchto lidí, jichž se dotknul Kristus, vytryskla naděje pro jiné, kteří žili v temnotě a bez naděje. Prokázalo se tu, že tento nový život má skutečně podstatu a je to podstata, která vzbuzuje život pro druhé. Pro nás, kteří hledíme na tyto postavy, je toto jejich jednání a život vlastně důkazem, že věci budoucí, Kristův příslib není jen očekávanou skutečností, ale opravdovou přítomností: On je skutečně filosof a pastýř, který nám ukazuje, co je život a kde se nachází. 9. K hlubšímu pochopení této úvahy o dvou druzích podstat hypostasis a hyparchonta a dvou způsobech života, jež vyjadřují, musíme se ještě krátce zamyslet nad dvěma slovy, 7

8 která mají co do činění s tímto argumentu, a nacházejí se v desáté kapitole listu Židům. Jde o slova hyponome (10,36) a hypostole (10,39). Hyponome se běžně překládá jako trpělivost - vytrvalost, stálost. Toto umění čekat a snášet trpělivě zkoušky je pro věřícího nezbytné, aby se mu dostalo splnění slibu (srv. 10,36). V religiositě dávného judaismu se tohoto slova užívalo speciálně pro očekávání Boha, jež bylo pro Izrael charakteristické: pro vytrvalost ve věrnosti Bohu, na základě jistoty Smlouvy, ve světě, který se staví proti Bohu. Slovo tak označuje prožívanou naději, život spočívající na jistotě naděje. V Novém zákoně toto očekávání Boha, toto postavení se na stranu Boha dostává nový význam: v Kristu se Bůh zjevil. Už nyní nám sdělil podstatu budoucích věcí, takže očekávání Boha dostává novou jistotu. Je očekáváním věcí budoucích, vycházeje z již darované přítomnosti. Je čekáním v přítomnosti Krista, s přítomným Kristem, doplňováním jeho Těla v perspektivě jeho definitivního příchodu. Naproti tomu hypostole vyjadřuje zdráhání se toho, kdo se neodvažuje otevřeně a přímo říci pravdu, i když možná nebezpečnou. Toto skrývání se před lidmi ze strachu z nich vede k záhubě (Žid 10,39). Vždyť Bůh nám nedal ducha bojácnosti, ale ducha síly, lásky a rozvážnosti tímto krásným vyjádřením Druhý list Timoteovi naopak označuje základní postoj křesťana. Život věčný čím je? 10. Až dosud jsme mluvili o víře a naději v Novém zákoně a v počátcích křesťanství; bylo však také stále zřejmé, že se neutíkáme pouze do minulosti; celá úvaha se zabývá životem a smrtí člověka obecně a zajímá i nás tady a teď. Musíme se proto nyní výslovně zeptat: je i pro nás dnes křesťanská víra nadějí, co proměňuje a povzbuzuje náš život? Je pro nás performativní, - je poselstvím, které v nás novým způsobem utváří samotný život anebo je už teď jen pouhou informací, kterou jsme časem dali stranou a zdá se nám překonána novějšími informacemi? Při hledání odpovědi bych rád vyšel z klasické formy dialogu, kterým obřad křtu vyjadřoval přijetí novorozence do společenství věřících a jeho znovuzrození v Kristu. Kněz se nejprve tázal, jaké jméno vybrali rodiče pro své dítě, a pokračoval dále otázkou: Co žádáš od Církve? Odpověď: Víru. A co ti dá víra? - Život věčný. Podle tohoto dialogu hledali rodiče pro dítě přístup k víře, společenství s věřícími, protože ve víře spatřovali klíč k životu věčnému. Právě o to jde - dnes stejně jako kdysi - ve křtu, jímž se stáváme křesťany: není to pouhý akt socializace uvnitř komunity, nikoli jen přijetí do Církve. Rodiče očekávají pro pokřtěného víc: očekávají, že víra, jejíž součástí je korporeita Církve a jejích svátostí, mu dá život život věčný. Víra je podstatou naděje. Nato však vyvstává otázka: Chceme my 8

9 opravdu toto - žít věčně? Mnozí dnes možná odmítají víru jednoduše proto, že se jim život věčný nejeví jako něco, po čem by toužili. Vůbec nechtějí život věčný, ale ten přítomný. A víra v život věčný se jim za tímto účelem zdá být spíše překážkou. Žít dále ve věčnosti bez konce se jeví spíše jako trest než dar. Smrt by nepochybně chtěli oddálit co nejvíce. Ale žít navždy, bez konce to vše sečteno, může být jen nudné a nakonec nesnesitelné. Přesně to říká například církevní otec Ambrož v pohřební promluvě nad zesnulým bratrem Satyrem: Je pravdou, že smrt nepatřila k lidské přirozenosti, ale stala se její součástí; Bůh totiž neustanovil smrt od počátku, ale dal ji jako lék Kvůli přestoupení, začal být lidský život žalostný, v každodenní lopotě a nářku nesnesitelný. Bylo třeba učinit konec zlu, aby smrt vrátila, co život ztratil. Nesmrtelnost je spíše břemenem než výhodou, jestliže ji neosvěcuje milost. 6 Svatý Ambrož už předtím řekl: Smrt netřeba oplakávat, protože je nástrojem spásy Ať už chtěl svatý Ambrož mínil těmito slovy říci přesně cokoli, je pravdou, že vyloučení smrti nebo také její skoro neomezené oddalování by vystavilo zemi i lidstvo neúnosné situaci a neměl by z toho prospěch ani samotný jedinec. V tomto našem postoji je samozřejmě jeden protiklad, který ukazuje na rozpor uvnitř samotné naší existence. Na jedné straně nechceme zemřít; zvláště ten, kdo nás miluje nechce, abychom zemřeli. Na druhé straně však ani netoužíme po neomezeném životě, a ani země není stvořena s touto perspektivou. Nuže, co tedy doopravdy chceme? Tento paradox našeho vlastního postoje vzbuzuje hlubší otázku: čím Sv. Ambrož, freska v kapli sv. Anny v Pustiměři je ve skutečnosti život? A co doopravdy znamená věčnost? Jsou chvíle, kdy si znenadání uvědomujeme: ano, snad právě toto je pravý život - jak by měl být. Pro srovnání, to, co ve své každodennosti nazýváme životem, jím popravdě není. Augustin ve svém obsáhlém dopise o modlitbě adresovaném Probě, vysoce postavené římské vdově a matce tří konzulů, jednou napsal: V podstatě chceme jedno jediné blažený život, život, který je prostě životem, jednoduše štěstím. O nic jiného v podstatě v modlitbě neprosíme. K ničemu jinému jsme nezamířili jde pouze o tohle. Ale potom Augustin také říká: podíváme-li se lépe, ani nevíme, po čem vlastně toužíme, co bychom opravdu chtěli. Vůbec tuto skutečnost neznáme; ani tehdy, když si myslíme, že se jí dotýkáme, nedosahujeme jí skutečně. Nevíme oč vlastně prosit, vyznává jedním slovem svatý Pavel (Řím 8,26). Jediné co víme je, že to není ono. Nicméně v tomto nevědění víme, že tato skutečnost musí existovat. Je v nás totiž, řekli bychom, učená nevědomost (docta ignorantia), píše. Nevíme co bychom doopravdy chtěli, neznáme tento pravý život, a přesto víme, že musí existovat něco, co neznáme a k čemu se cítíme puzeni. 8 6 De excessu fratris sui Satyri, II, 47: CSEL 73, Ibid, II, 46: CSEL 73, Srv. Ep. 130 Ad Probam 14, 25-15, 28: CSEL 44,

10 12. Myslím, že Augustin tam vyjádřil velmi přesně a s trvalou platností zásadní situaci člověka, situaci, z níž vycházejí všechna jeho protiřečení i jeho naděje. Nějakým způsobem toužíme po samotném životě, tom pravém, jehož se pak nedotkne ani smrt; ale současně to, k čemu jsme přitahováni, neznáme. Nemůžeme k němu přestat vzhlížet a přesto víme, že všechno, co můžeme zakoušet či uskutečnit není tím, po čem prahneme. Toto neznámé je pravou nadějí, která nás přitahuje a to, že je neznámá je současně příčinou všech zoufalství jakož i všech pozitivních či destruktivních pohnutek vůči věrohodnému světu a věrohodnému člověku. Slovo věčný život se snaží této neznámé Sv. Augustin, freska v kapli sv. Anny v Pustiměři poznané skutečnosti dát jméno. Nutně je slovem nedostatečným, které působí zmatek. Věčný v nás totiž vzbuzuje představu nekonečného, a to nás zastrašuje; život v nás vzbuzuje myšlenku na život, který známe, milujeme a který nechceme ztratit, který je však současně často spíše námaha než zadostiučiněním, takže zatímco po něm na jedné straně toužíme, na druhé o něj nestojíme. Můžeme se pouze snažit vyjít ve své mysli z času, v němž jsme uvězněni, a nějakým způsobem vytušit, že věčnost není neustálým sledem kalendářních dnů, ale něco jako chvíle plného nasycení, v níž nás plnost objímá a my objímáme plnost. Je to jakoby moment pohroužení se do oceánu nekonečné lásky, v v níž čas předtím a potom už neexistuje. Můžeme se pouze usilovat o pomyšlení, že tento moment je životem v plném smyslu, stále novým nořením se do nesmírnosti bytí, zatímco jsme prostě zaplaveni radostí. Ježíš to vyjadřuje v Janově evangeliu takto: Zase vás uvidím a vaše srdce se bude radovat, a vaši radost vám nikdo nevezme (Jan 16,22). V tomto směru musíme uvažovat, chceme-li pochopit, k čemu směřuje křesťanská naděje, co očekáváme od víry, od našeho bytí s Kristem. 9 Je křesťanská naděje individualistická? 13. Křesťané se v průběhu svých dějin snažili tlumočit toto vědění bez vědění, do znázornitelných podob, a používali přitom obrazy nebe, které však jsou právě vzdáleny tomu, co známe pouze negativně, prostřednictvím ne-poznání. Všechny tyto pokusy o ztvárnění naděje, daly během staletí mnoha lidem podnět k životu na základě víry, a proto také k opuštění jejich hyparchonta, hmotných podstat pro jejich existenci. Autor Listu Židům v jedenácté kapitole naznačil jistý druh dějin těch, kdo žijí v naději, a jejich bytí na cestě; dějiny, které od Ábela dosahují až do jeho doby. Nad tímto druhem naděje planula v novověku stále vyhrocenější diskuse: prý jde o pouhý individualismus, který ponechal svět jeho bídě a utíkal se k pouze soukromé věčné spáse. Henri de Lubac v úvodu svého zásadního díla Catholicisme. Aspects sociaux du dogme, shromáždil některé 9 Srv. Katechizmus katolické Církve, č

11 charakteristické hlasy tohoto druhu, z nichž jeden si zaslouží, aby byl citován: Našel jsem radost? Ne... Našel jsem svou radost. A to je věcně strašlivě odlišná... Ježíšova radost může být individuální. Může patřit jen jedné osobě, a ta je spasena. Dlí v pokoji..., nyní i navěky, ale jen ona sama. Tato samota v radosti ji nezneklidňuje. Naopak: právě ona je vyvolená! Ve své blaženosti prochází bitvami s růží v ruce Právě k tomu mohl de Lubac na základě teologie Otců v celé její šíři ukázat, že spása byla vždycky chápána jako kolektivní skutečnost. Samotný List Židům mluví o městě (srv. 11,10.16; 12,22; 13,14) a tudíž o kolektivní spáse. V souladu s tím chápou Otcové hřích jako rozbití jednoty lidského rodu, jako tříštění a dělení. Babylon, místo zmatení jazyků a rozdělení, se jeví jako výraz toho, čím je ve svém jádru hřích. Vykoupení se pak projevuje jako znovu nastolení jednoty, v níž se opět nacházíme spojeni v jednotě, která se zračí ve světovém společenství věřících. Není třeba, abychom se tu zabývali všemi texty, z nichž je patrný kolektivní charakter naděje. Zůstaňme u Listu Probě, v němž se Augustin snaží tuto neznámou poznanou skutečnost, kterou hledáme, trochu osvětlit. Podnětem, z něhož vychází, je prostě výraz blažený (šťastný) život. Potom cituje Žalm 144 (143), 15: Blažený lid, jehož Bohem je Hospodin. A pokračuje: Aby bylo možné náležet k tomuto lidu a dosáhnout nepomíjejícího života s Bohem, je cílem tohoto nařízení láska, která vychází z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry (1 Tim 1,5) 11. Tento pravý život, k němuž se stále snažíme vztahovat, se váže k dlení v bytostné jednotě s lidem a pro každého jednotlivce se může uskutečnit jen uvnitř tohoto my. Předpokládá právě exodus ze zajetí vlastního já, protože jenom v otevřenosti tohoto universálního subjektu se otvírá i pohled na pramen radosti, na samotnou lásku - na Boha. 15. Tato vize blaženého života zaměřená ke společenství, sleduje cosi, co přesahuje tento přítomný svět, ale stejně tak má co do činění s budováním světa v různorodých formách, podle historického kontextu a možností, které nabízí nebo vylučuje. V době Augustinově, když vpád nových národů ohrožoval soudržnost světa, v níž byla dána jistá záruka práva a života v právním společenství, šlo o posílení vskutku nosných základů tohoto 10 Jean Giono, Les vraies richesses (1936), Préface, Paris 1992, str , in: Henri de Lubac, Catholicisme. Aspects sociaux du dogme, Paris 1983, p. VII. 11 Ep. 130 Ad Probam 13, 24: CSEL 44,

12 společenství života a míru, aby se v této proměně světa dalo přežít. Pokusme se jen tak padnout zrakem na jeden středověký okamžik, který je v určitých ohledech příznačný. V obecném povědomí byly kláštery považovány za místa útěku ze světa ( contemptus mundi ), a za vymanění se z odpovědnosti za svět v hledání soukromé spásy. Bernard z Clairvaux, který svým reformovaným řádem přitáhl mnohé mladé do klášterů, měl na to zcela odlišný názor. Podle něho mají mniši poslání pro celou Církev a následně i pro celý svět. Mnohými obrazy vysvětluje odpovědnost mnichů za celý organismus Církve, ba dokonce i za lidstvo, a vztahuje na ně slova Pseudo-Rufina: Lidský rod žije díky hrstce; kdyby tito nebyli, svět by zanikl Říká nám, že kontemplativní contemplantes se mají stát zemědělskými pracovníky laborantes. Vznešenost práce, kterou křesťanství zdědilo z judaismu, se objevovala už v mnišských pravidlech Augustina a Benedikta. Bernard toto pojetí přebírá. Mladí šlechtici, kteří se hrnuli do jeho klášterů, se museli pustit do manuální práce. Po pravdě řečeno, Bernard výslovně praví, že ani klášter nemůže vrátit ráj. Tvrdí však, že jakožto místo praktické a duchovní formace, musí nový ráj připravovat. Parcela divokého lesa se může stát úrodnou jen když jsou zároveň poraženy stromy pýchy, vykořeněno, co na divoko roste v duších a tak připravena půda, na níž se může dařit chlebu pro tělo i pro duši 13. Není nám snad znovu dáno konstatovat, právě tváří v tvář současným dějin, že žádné pozitivní uspořádání světa se nemůže podařit tam, kde zdivočí duše? Transformace křesťanské víry-naděje v moderní době 16. Jak se mohla vyvinout idea, že Ježíšovo poselství je úzce individualistické a směřuje pouze k jedinci? Jak se došlo k výkladu spásy duše jako útěku před odpovědností za celek, a následně chápání programu křesťanství jako sobeckého hledání spásy, která odmítá sloužit druhým? Abychom našli odpověď na tuto otázku, musíme pohlédnout na základní komponenty moderní doby. S mimořádnou zřejmostí se objevují u Francise Bacona. Je neoddiskutovatelné, že objevem Ameriky a novými technickými vymoženostmi, které tento rozvoj umožnily, začala nová epocha. Ale na čem tento epochální obrat spočívá? Je to nový vzájemný vztah experimentu a metody, která umožňuje člověku dosáhnout interpretace přírody odpovídající jejím zákonům a dosáhnout tak konečně vítězství umění nad přírodou (victoria cursus artis super naturam) 14. Novost podle Baronovy vize spočívá v nové korelaci mezi vědou a praxí. To je pak aplikováno i teologicky: tento nový vzájemný vztah mezi vědou a praxí by znamenal, že byla opět nastolena vláda nad stvořením, jež byla dána člověku Bohem a ztracena prvotním hříchem Sententiae III, 118: CCL 6/2, Srv. ibid. III, 71: CCL 6/2, Novum Organum I, Srv. ibid. I,

13 17. Kdo čte tato tvrzení a pozorně se nad nimi zamýšlí, všimne si zarážejícího přechodu: až do této chvíle se znovu nabytí toho, co člověk vyhnáním z ráje ztratil, očekávalo od víry v Ježíše Krista, a v tom se spatřovalo vykoupení. Nyní se toto vykoupení, obnova ztraceného ráje, už nečekává od víry, nýbrž od právě objeveného spojení mezi vědou a praxí. Ne že by tím byla víra jednoduše popřena; spíše je přesunuta do jiné roviny - do oblasti věcí soukromých a nadzemských a současně se jistým způsobem stává pro svět stávající krizi víry, která je konkrétně především krizí křesťanské naděje. Také u Bacona dostává naděje novou podobu. Od té doby se nazývá: víra v pokrok. Podle Bacona je totiž jasné, že právě dosažené objevy a vynálezy jsou jenom začátkem; a že díky spolupráci vědy a praxe budou následovat zcela nové objevy a vyvine se naprosto nový svět, království člověka 16. Tak rovněž představil vizi předvídatelných vynálezů - až po letadlo a ponorku. Během dalšího vývoje ideologie pokroku se radost z viditelných úspěchů lidských možností stane trvalým potvrzením víry v pokrok jako takový. 18. Do středu ideje pokroku současně stále více vstupují dvě kategorie: rozum a svoboda. Pokrok je především pokrokem v rostoucím panství rozumu a tento rozum je, samozřejmě, považován za mocnost dobra a pro dobro. Pokrok je překonání všech závislostí; je pokrokem k dokonalé svobodě. Také k svobodě se vzhlíží pouze jako k příslibu, v němž člověk spěje k plnosti své realizace. V obou pojmech svobody a rozumu je přítomen politický aspekt. Království rozumu je totiž očekáváno jako nová situace lidstva, jež se stane zcela svobodným. Politické podmínky tohoto království rozumu a svobody, jsou však zpočátku jen málo vymezeny. Má se za to, že rozum a svoboda, mocí své vnitřní dobroty zaručují nové, dokonalé lidské společenství. V obou klíčových pojmech rozumu a svobody se však myšlení mlčky staví i proti vazbám na víru a Církev, jakož i proti vazbám na státního uspořádání tehdejší doby. Oba pojmy v sobě tedy nesou revoluční potenciál nesmírné výbušné síly. 19. Musíme se krátce podívat na dvě podstatné etapy politické konkretizace této naděje, protože v putování křesťanské naděje, mají velkou důležitost pro její chápání a přetrvání. Nejprve je to Francouzská revoluce jako pokus nastolit vládu rozumu a svobody nyní také politicky a reálně. Osvícenská Evropa hleděla na tyto události zpočátku s úžasem, ale po jejich dalším vývoji se musela znovu zamyslet nad rozumem a svobodou. 16 Srv. New Atlantis. 13

14 Pro obě tyto fáze vnímání toho, co se stalo ve Francii, jsou důležité dva spisy Immanuela Kanta, v nichž se nad těmito událostmi zamýšlí. V roce 1792 píše dílo Der Sieg des guten Prinzips über das böse und die Gründig eines Reichs Gottes auf Erden (Vítězství dobrého principu nad zlým a nastolení Božího království na zemi). Praví v něm: Postupný přechod od církevní víry k výlučné vládě čiré náboženské víry představuje přiblížení Božího království 17. Říká nám také, že revoluce mohou urychlit údobí tohoto přechodu od církevní víry k rozumové víře. Boží království, o němž mluvil Ježíš, tu dostalo novou definici a nabylo i nové podoby; existuje - řekli bychom, - nové bezprostřední očekávání : království Boží přichází tam, kde je církevní víra překonána a nahrazena náboženskou vírou, to znamená prostou rozumovou vírou. Roku 1795 ve spise Das Ende aller Dinge (Konec všech věcí) se objevuje změněný obraz. Kant nyní bere v úvahu možnost, že vedle přirozeného konce všech věcí, se objeví i takový, který je proti přirozenosti, vrácený. Píše o tom: Pokud by křesťanství mělo jednoho dne dospět k tomu, že už není hodno lásky ( ) pak by se vládnoucí myšlení lidí muselo stát jeho odmítnutím a opozicí proti němu; a antikrist ( ) by nastolil svůj, byť krátký režim (založený zřejmě na strachu a sobectví). Avšak potom, poněvadž by křesťanství, přestože bylo určeno k tomu, aby se stalo universálním náboženstvím, nemuselo dostat pomoc osudu, aby se jím stalo, mohl by z morálního hlediska nastat (zvrácený) konec všech věcí Devatenácté století nepřijde o svou víru v pokrok jakožto nové formy lidské naděje a nadále považuje rozum a svobodu za vůdčí hvězdy své cesty za nadějí. Stále rychlejší technický rozvoj a s ním spojená industrializace však vytvářejí velmi rychle zcela novou sociální situaci. Formuje se dělnická třída průmyslu a takzvaný průmyslový proletariát, jehož otřesnou životní úroveň popsal šokujícím způsobem Friedrich Engels roku Čtenář měl mít jasno: něco takového nesmí pokračovat, je nutná změna. Změna by však obrátila naruby celou strukturu buržoazní společnosti. Po buržoazní revoluci z roku 1789 tak nadešla hodina revoluce nové proletářské: pokrok zkrátka nemohl prostě postupovat přímočaře pozvolnými krůčky. Bylo zapotřebí revolučního skoku. Karl Marx zachytil tuto výzvu doby a mocí jazyka a myšlení usiloval o zahájení nového, velkého - a jak se domníval - definitivního kroku dějin ke spáse, - k tomu, co Kant označil za království Boží. Po rozptýlení pravdy o onom světě, šlo nyní o zavedení světě vezdejším. Kritika nebe se proměnila v kritiku země, kritika teologie v kritiku politiky. Pokrok k lepšímu, k definitivně dobrému světu už nepřijde jenom od vědy, ale od politiky, - od politiky vědecky promyšlené, která dokáže rozpoznat uspořádání dějin a společnosti a ukazuje tak cestu k revoluci, ke změně všech věcí. S podrobnou precizností, byť jednostranně částečným způsobem, Marx popsal situaci své doby a s velkou analytickou schopností naznačil cesty k revoluci a to nejen teoreticky: 17 In: Werke IV, zpracoval W. Weischedel (1956), I. Kant, Das Ende aller Dinge, in: Werke VI, zpracoval W. Weischedel (1964),

15 za pomoci komunistické strany, vzešlé z komunistického manifestu roku 1848, na ni také konkrétně vykročil. Jeho příslib, díky analytické bystrosti a jasnému naznačení prostředků této radikální změny, okouzlil a stále znovu okouzluje dosud. Revoluce se pak také tím nejradikálnějším způsobem uskutečnila v Rusku. 21. Její vítězství však také jasně ukázalo základní Marxův omyl. Naznačil přesně jak uskutečnit převrat. Ale neřekl nám, jak by se mělo pokračovat potom. Jednoduše předpokládal, že vyvlastněním vládnoucí třídy, pádem politické moci a socializací výrobních prostředků se uskuteční Nový Jeruzalém. Tehdy by totiž byly anulovány všechny rozpory, člověk a svět by konečně v sobě měli jasno. Potom by všechno mohlo samovolně pokračovat správnou cestou, protože by všechno patřilo všem a všichni by chtěli jeden pro druhého to nejlepší. Po zdařilé revoluci si proto Lenin musel povšimnout, že ve spisech mistra se nevyskytuje žádná směrnice, jak postupovat dál. Jistě, hovořil o přechodné fázi diktatury proletariátu jako o nutnosti, která v další fázi měla pominout. Tuto přechodnou fázi velmi dobře známe a víme také, jak se později rozvinula, když nedala vzejít zdravému světu, ale nechala za sebou zdrcující spoušť. Marx nejenom opomněl vymyslet nezbytný řád nového světa, - vždyť už jej ani nemělo být zapotřebí. To že o něm nic neřekl, je však logický důsledek jeho přístupu k věci. Jeho omyl leží mnohem hlouběji. Zapomněl, že člověk zůstává stále člověkem. Zapomněl na člověka a zapomněl na jeho svobodu. Zapomněl, že svoboda zůstává stále svobodou, i ke zlému. Věřil, že bude-li jednou vnesen řád do ekonomie, bude v pořádku všechno. Jeho pravým omylem je materialismus: člověk totiž není jen produktem ekonomických podmínek a nelze jej uzdravit jenom zvenčí vytvořením příznivých ekonomických podmínek. 22. Stojíme tak znovu před otázkou: v co můžeme doufat? Nezbytná je sebekritika moderní doby v dialogu s křesťanstvím a jeho pojetím naděje. V takovém dialogu se i křesťané v kontextu svých poznatků a svých zkušeností musejí znovu naučit, v čem skutečně spočívá jejich naděje, co mohou nabídnout světu a co naopak nabídnout nemohou. Je zapotřebí, aby do sebekritiky moderní doby byla zahrnuta také sebekritika moderního křesťanství, které se musí stále znovu učit chápat sebe sama, vycházeje přitom z vlastních kořenů. V tomto ohledu se tu můžeme pokusit jen o pár náznaků. Především je třeba se ptát: co skutečně znamená pokrok ; co slibuje a co neslibuje? Již v XIX. století existovala kritika víry v pokrok. Ve 20. století Theodor W. Adorno formuloval problematičnost víry v pokrok tímto drastickým způsobem: pokrok nahlížený zblízka je prý pokrokem od praku k megabombě. Dnes je to skutečně jedna stránka pokroku, kterou nelze zastírat. Řečeno jinými slovy: je zjevná dvojakost pokroku. Nabízí nepochybně nové možnosti dobra, ale otvírá i propastné možnosti zla, - možnosti, které předtím neexistovaly. Všichni jsme se stali svědky toho, jak se pokrok ve špatných rukou může ve 15

16 skutečnosti stát a stává děsivým pokrokem zla. Neodpovídá-li technickému pokroku pokrok etické formace člověka, v růstu vnitřního člověka (srov. Ef 3,16; 2 Kor 4,16), pak není pokrokem, ale hrozbou pro člověka i pro svět. 23. Pokud jde o dvě velká témata rozumu a svobody, mohou zde být pouze nastíněny otázky, které s nimi souvisejí. Ano, rozum je velkým Božím darem člověku, a vítězství rozumu nad iracionalitou je také jedním z cílů křesťanské víry. Kdy však rozum opravdu vládne? Když se odloučí od Boha? Když se stane vůči Bohu slepým? Je rozum moci a činu už celým rozumem? Jestliže pokrok, má-li být pokrokem, potřebuje morální růst lidstva, potom rozum moci a činu musí být stejně tak naléhavě integrován otevřeností rozumu k spásným silám víry, k rozlišování mezi dobrem a zlem. Jen tak se rozum stane opravdu lidským. Stane se lidským pouze tehdy, je-li s to ukázat cestu vůli, a toho je schopen pouze, hledí-li nad sebe sama. V opačném případě, situace člověka v nerovnováze mezi materiální schopností a nedostatkem úsudku srdce, se stane hrozbou pro něj i pro tvorstvo. K tématu svobody je tak ještě třeba připomenout, že lidská svoboda vždy vyžaduje souběh různých svobod. Tento souběh se však nemůže zdařit, není-li určován společným vnitřním kritériem míry, jež je základem i cílem naší svobody. Řekněme to nyní velmi jednoduše: člověk potřebuje Boha, jinak zůstává bez naděje. Tváří v tvář vývoji moderní doby se výrok svatého Pavla, citovaný na začátku (srv. Ef 2,12), jeví velmi realisticky a jednoduše pravdivě. Není zde proto pochyb, že Boží království uskutečněné bez Boha tedy království pouhého člověka nevyhnutelně ústí do zvráceného konce všech věcí, jak jej popisuje Kant: viděli jsme to a vidíme to stále znovu. Není však pochyb ani o tom, že Bůh skutečně vstupuje do lidských záležitostí, a to nejen tím, že na Něho myslíme, nýbrž když On sám nám jde vstříc a k nám promlouvá. Proto rozum potřebuje víru, aby mohl být plně sám sebou: rozum a víra se vzájemně potřebují, aby uskutečnily svou pravou přirozenost a své poslání. Pravá fyziognomie křesťanské naděje 24. Ptejme se nyní znovu: v co můžeme doufat? A v co doufat nemůžeme? Především musíme konstatovat, že sumarizovatelný pokrok je možný jenom v oblasti hmotné. Tady, v rostoucím poznání hmotných struktur a s tím souvisejícími stále důmyslnějšími vynálezy, je evidentní kontinuita pokroku ke stále většímu ovládání přírody. Avšak v oblasti etického vědomí a mravního rozhodování podobná možnost sumarizace neexistuje z toho prostého důvodu, že svoboda člověka je stále nová a musí svá rozhodnutí dělat stále znovu. Nikdy je za nás nedělají jednoduše jiní v tom případě bychom totiž už nebyli svobodní. Svoboda předpokládá, že v základních rozhodnutích se každý člověk, každá generace ocitá znovu na počátku. Nové generace mohou zajisté stavět na poznatcích a zkušenostech těch, kteří byli před nimi, stejně jako mohou čerpat z mravního bohatství 16

17 celého lidstva. Mohou ho však také odmítnout, protože nemá stejnou zřejmost jako hmotné vynálezy. Mravní bohatství lidstva není k dispozici tak jako nástroje, kterých se používá; existuje jako pozvání ke svobodě a jako její možnost. To však také znamená, že: a) správný stav lidských věcí, morální blaho světa nemůže být nikdy zaručeno pouze prostřednictvím nějakých struktur, ať už jakkoli hodnotných. Takovéto struktury jsou nejen důležité, ale nezbytné; nicméně nemohou svobodu člověka postavit mimo hru. I ty nejlepší struktury fungují jen tehdy, panují-li ve společnosti živá přesvědčení, která jsou s to motivovat lidi ke svobodnému přijetí společenského řádu. Svoboda potřebuje přesvědčení; přesvědčení neexistuje samo od sebe, ale musí být stále znovu společensky vydobýváno. b) Poněvadž člověk zůstává stále svobodný a poněvadž jeho svoboda je také vždy křehká, nebude v tomto světě nikdy existovat definitivně konsolidované království dobra. Kdo slibuje lepší svět, který by měl neodvolatelně trvat navždy, činí falešný slib; ignoruje lidskou svobodu. Svoboda musí být vždy znovu získána pro dobro. Svobodné přilnutí k dobru neexistuje nikdy jednoduše samo od sebe. Kdyby tu existovaly struktury, které by neodvolatelně fixovaly jistý dobrý stav světa, byla by tím popřena svoboda člověka, a z tohoto důvodu by vposledku vůbec nebyly strukturami dobrými. 25. Důsledkem toho, co bylo řečeno je, že stále nové namáhavé hledání správného uspořádání lidských věcí je úkolem každé generace; nikdy to není úkol prostě uzavřený. Každá generace však přesto musí přispět ke stabilizaci přesvědčivého uspořádání svobody a dobra, které by pomohly následující generaci jako orientace k správnému užívání lidské svobody a tak, vždy v lidských mezích, poskytnou i jakousi záruku do budoucna. Jinými slovy: dobré struktury pomáhají, ale samy nestačí. Člověk nemůže být prostě nikdy vykoupen zvenčí. Francis Bacon a stoupenci proudu myšlení moderní doby, jenž inspiroval, se mýlili, když se domnívali, že člověk může být vykoupen vědou. Takovým očekáváním se po vědě žádá příliš; tento druh naděje je klamný. Věda může značně přispět k humanizaci světa a lidstva. Může však také člověka a svět zničit, není-li orientována silami, které se nacházejí mimo ni. Na druhé straně musíme konstatovat, že moderní křesťanství se tváří v tvář úspěchům vědy v postupné strukturalizaci světa, soustředilo z velké části pouze na jednotlivce a na jeho spásu. Tím zúžilo horizont své naděje a dostatečně ani nerozpoznalo velikost svého úkolu, - třebaže zůstává velkým to, co neustále konalo pro formování člověka a v péči o slabé a trpící. 26. Věda člověka nespasí. Člověk je vykoupen skrze lásku. Platí to i v čistě světském prostředí. Když někdo ve svém životě udělá zkušenost velké lásky, je to moment vykoupení, který dává jeho životu nový smysl. Brzo si však také uvědomí, že láska, které se mu dostalo, sama o sobě nevyřeší problém jeho života. Je láskou, která zůstává křehkou. Může být zničena smrtí. Lidská bytost potřebuje lásku bezpodmínečnou. Potřebuje onu jistotu, která mu umožní říci: Ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani nic přítomného, ani nic budoucího, ani mocnosti, ani výška, ani hloubka, a vůbec nic stvořeného, nebude nás moci odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu (Řím 8,38-39). Existuje-li tato absolutní láska, se svou absolutní jistotou, pak a jenom tehdy je člověk vykoupen, ať už se s ním v daném případě děje cokoliv. To máme na mysli, 17

18 když říkáme: Ježíš Kristus nás vykoupil. Skrze Něj jsme si jisti Bohem Bohem, který nepředstavuje vzdálenou prvotní příčinu světa, protože jeho jednorozený Syn se stal člověkem a každý o Něm může říci: Žiji ve víře v Božího Syna, protože on si mě miloval a za mě se obětoval (Gal 2,20). 27. V tomto smyslu je pravdou, že kdo nezná Boha, třebaže může mít rozmanité naděje, je v podstatě bez naděje, bez oné velké naděje, která podpírá celý život (srv. Ef 2,12). Pravou, velkou nadějí člověka, která odolá všem zklamáním, může být jedině Bůh - Bůh, který nás miloval a dosud miluje až do krajnosti, až do skonání (srv. Jan 13,1 a 19,30). Koho se dotkne láska, začíná tušit, čím je vlastně život. Začíná tušit co znamená slovo naděje, s nímž jsme se setkali při obřadu křtu: od víry očekávám věčný život - pravý život, který cele a neohroženě, v celé své plnosti je prostě životem. Ježíš, který o sobě řekl, že přišel, abychom měli život a měli ho v plnosti, v hojnosti (srv. Jan 10,10), nám také vysvětlil, co znamená život : Věčný život pak je toto: že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista (Jan 17,3). Život v pravém smyslu nemáme v sobě sami od sebe ani jen pro sebe: je vztahem. A život ve své plnosti je vztahem k Tomu, který je zdrojem života. Jsme-li ve vztahu k Tomu, jenž neumírá, který je Život sám a Láska sama, potom jsme v životě. Tehdy žijeme. 28. Nyní však vyvstává otázka: neupadli jsme snad tímto způsobem znovu do individualismu spásy? Do naděje, která je pouze pro mne a která pak právě proto není nadějí pravou, protože opomíjí a přehlíží druhé? Nikoli. Vztah s Bohem se utváří skrze společenství s Ježíšem - sami a pouze se svými schopnostmi toho nedosáhneme. Vztah s Ježíšem je však vztahem s Tím, který vydal sám sebe jako výkupné za nás všechny (srv. 1 Tim 2,6). Být ve společenství s Ježíšem Kristem nás vtahuje do jeho bytí pro všechny, z něhož činí náš způsob existence. Zavazuje nás vůči druhým, ale pouze ve společenství s Ním se stává možným být tu skutečně pro druhé, pro celek. Rád bych v této souvislosti citovat velkého řeckého učitele církve svatého Maxima Vyznavače (+662), který nejprve vybízí k tomu, aby se ničemu nedávala přednost před poznáním a láskou Boží, ale potom hned přechází k velmi praktickým aplikacím: Ten, kdo miluje Boha, nemůže si vyhrazovat peníze pro sebe. Rozdává je božským způsobem.. stejně jako podle měřítka spravedlnosti 19. Z lásky k Bohu plyne účast na Boží spravedlnosti a dobrotě vůči druhým; 19 Kapitoly o lásce, Centuria 1, kap. 1: PG 90,

19 milovat Boha vyžaduje vnitřní svobodu vůči jakémukoli vlastnictví a všem hmotným věcem: láska k Bohu se projevuje v odpovědnosti za druhého 20. Stejný vztah mezi láskou k Bohu a odpovědností za lidi můžeme s dojetím sledovat v životě svatého Augustina. Po své konverzi ke křesťanské víře chtěl spolu s některými přáteli, podobného smýšlení, vést život, který by se zcela věnoval Božímu slovu a věčným věcem. Měl v úmyslu - prostřednictvím křesťanských hodnot - uskutečnit ideál kontemplativního života, vyjádřený velkolepou řeckou filosofií a zvolit si tak nejlepší úděl (srv. Lk 10,42). Věci se však vyvíjely jinak. Když se účastnil nedělní mše v přístavním městě Hyppo, byl biskupem vyvolán ze zástupu a donucen přijmout svěcení, aby v tomto městě plnil kněžskou službu. Když se zpětně díval na tuto chvíli, napsal o tom ve svých Vyznáních: Poděšen svými hříchy a tíží své ubohosti, přemítal jsem ve svém srdci a meditoval o útěku do samoty. Ty jsi mi v tom však zabránil a potěšil mne svým slovem: Kristus umřel za všechny, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale pro toho, který za ně umřel a vstal z mrtvých (srv. 2 Kor 5,15) 21. Kristus umřel za všechny. Žít pro Něho znamená nechat se vtáhnout do jeho bytí pro. 29. Pro Augustina to znamenalo naprosto nový život. Jednou svůj každodenní život popsal takto: Napomínat nepořádné, těšit ustrašené, podpírat slabé, potírat odpůrce, střežit se před zlomyslnými, poučovat nevědomé, pobízet zapomnětlivé, brzdit svárlivé, mírnit ambiciózní, dodávat odvahu malověrným, smiřovat znepřátelené, pomáhat potřebným, osvobozovat utiskované, ukazovat přízeň dobrým, snášet špatné a milovat všechny 22. Evangelium mne děsí 23 - tato spasitelná bázeň nám brání žít pro nás samotné a nutí nás předávat naši společnou naději. Ve skutečnosti právě to bylo vlastním záměrem Augustinovým: ve svízelné situaci římského impéria, která ohrožovala i římskou Afriku, a na konci Augustinova života ji dokonce zničila - předávat naději tu naději, která mu plynula z víry, a která v naprostém protikladu s jeho introvertní povahou, jej uschopnila k tomu, že se rozhodně a všemi silami podílel na budování města. V téže kapitole Vyznání, v níž jsme sledovali rozhodující motiv jeho nasazení pro všechny, praví: Kristus se za nás přimlouvá, jinak bych si zoufal. Jsou mnohé a tíživé slabosti, mnohé a tíživé, ale hojnější je Tvůj lék. Mohli bychom se domnívat, že tvé Slovo bylo od člověka daleko a zoufat si, kdyby se toto Slovo nestalo tělem a nepřebývalo mezi námi 24. V síle své naděje se Augustin nasadil pro prosté lidi a pro své město, - zřekl se své duchovní ušlechtilosti, kázal a jednal prostě pro obyčejný lid. 20 Srv. ibid.: PG 90, Conf. X 43, 70: CSEL 33, Sermo 340, 3: PL 38, 1484; srv. F. Van der Meer, Augustinus der Seelsorger, (1951), Sermo 339, 4: PL 38, Conf. X, 43, 69: CSEL 33,

20 30. Shrňme to, co dosud vzešlo z našich úvah. Člověk má v toku dní mnohé naděje menší nebo větší různé v různých údobích svého života. Někdy se může zdát, že jedna z těchto nadějí jej zcela uspokojuje a nepotřebuje naděje jiné. V mládí to může být naděje velké a naplňující lásky; naděje na určité postavení ve své profesi, na jeden či druhý úspěch, který bude určující pro celý život. Když se však tyto naděje uskuteční, jasně se ukáže, že to ve skutečnosti nebylo všechno. Stane se zřejmým, že člověk potřebuje naději, která jde dál. Stane se zřejmým, že mu může stačit jenom něco nekonečného, něco co bude vždycky více než to, co by kdy mohl dosáhnout. V tomto smyslu rozvinula moderní doba naději na zřízení dokonalého světa, který se díky vědeckým poznatkům a vědecky podložené politice zdál uskutečnitelný. Biblická naděje Božího království tak byla nahrazena nadějí království člověka, nadějí na lepší svět, který měl být pravým Božím královstvím. Zdálo se, že je tu konečně velká a realistická naděje, jakou člověk potřebuje. Byla s to mobilizovat - po určitou dobu - všechny energie člověka; velký cíl se zdál být hoden veškerého úsilí. Během času se však jasně ukazovalo, že tato naděje je stále vzdálenější. Především vyšlo najevo, že tato naděje byla snad nadějí lidí pro pozítří, nikoli nadějí pro mě. Ačkoli ono pro všechny je součástí velké naděje - nemohu se totiž stát šťastným proti druhým a bez nich, - zůstává pravdou, že naděje, která se netýká mě osobně, není pravou nadějí. A stalo se zjevným, že tato naděje byla proti svobodě, protože stav lidských věcí závisí v každé generaci znovu na svobodném rozhodnutí těch, kteří k ní patří. Pokud by jim tato svoboda v důsledku zavedení určitých podmínek a struktur byla odňata, svět by se nakonec nestal dobrým, protože svět bez svobody není vůbec dobrým. A tak i přes nezbytné a stálé úsilí o zlepšení světa, lepší svět zítřka nemůže být vlastním a dostatečným obsahem naší naděje. V této souvislosti se neustále nabízí otázka: Kdy je svět lepší? Co jej činí dobrým? Podle jakého kritéria lze hodnotit jeho dobrotu? A jakými cestami k ní lze dojít? 31. Opět: potřebujeme naděje menší či větší které nás den co den udržují na cestě. Avšak bez velké naděje, která musí překonat všechno ostatní, tyto nestačí. Touto velkou nadějí může být pouze Bůh, který objímá vesmír a který nám může předložit a darovat to, čeho sami nemůžeme dosáhnout. Právě být obdarován je součástí naděje. Bůh je základem naděje, - nikoli jakýkoli bůh, ale onen Bůh, který má lidskou tvář a který nás miloval až do krajnosti: každého jednotlivě i lidstvo jako celek. Jeho království není imaginárním oním světem, ležícím v budoucnosti, která nikdy nepřijde; jeho království je přítomné tam, kde je milován a kde se nám dostává Jeho lásky. Pouze Jeho láska nám dává možnost ve vší střízlivosti den co den vytrvat, aniž bychom pozbyli vzlet naděje, ve světě, který je svou přirozeností nedokonalý. Jeho láska je pro nás zároveň zárukou, že existuje to, co jen matně tušíme, ale přesto v nitru očekáváme: život, který je vpravdě životem. Vynasnažíme se dále konkretizovat tuto myšlenku v poslední části a obrátíme naši pozornost k některým místům praktického chápání a uplatňování naděje. 20

PROČ A JAK SE MODLIT MÁME JISTOTU, KŘÍŽOVOU CESTU? ŽE NA ŽIVOT NEJSME SAMI

PROČ A JAK SE MODLIT MÁME JISTOTU, KŘÍŽOVOU CESTU? ŽE NA ŽIVOT NEJSME SAMI PROČ A JAK SE MODLIT KŘÍŽOVOU CESTU? (zpracováno podle Vojtěcha Kodeta) MÁME JISTOTU, ŽE NA ŽIVOT NEJSME SAMI Již dva tisíce let nás posiluje jistota víry, že na život nejsme sami. Těsně před svým návratem

Více

POSTNÍ DOBA ČLOVĚK BYL STVOŘEN, ABY BYL PŘÍTELEM BOHA

POSTNÍ DOBA ČLOVĚK BYL STVOŘEN, ABY BYL PŘÍTELEM BOHA POSTNÍ DOBA Popeleční středa je výjimečný den. Den usebranosti a reflexe. Vydáváme se v něm totiž na cestu postní dobou, která se vyznačuje nasloucháním Božímu slovu, modlitbou a pokáním. ČLOVĚK BYL STVOŘEN,

Více

Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc!

Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc! Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc! Čtení: Lukáš 9:18 27 Asi před deseti lety se promítal film o třech přátelích z New Yorku, kteří se blížili ke čtyřicítce a měli velký zmatek ve svých životech, zaměstnáních,

Více

1. NEDĚLE PO SV. TROJICI

1. NEDĚLE PO SV. TROJICI 1. NEDĚLE PO SV. TROJICI formulář A1 (bohoslužby s večeří Páně) ÚVODNÍ ČÁST VSTUPNÍ HUDBA OTEVŘENÍ K: Ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha svatého. S: Amen. POZDRAV K: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho

Více

SPE SALVI. Svatý otec Benedikt. Encyklika Benedikta XVI. SPE SALVI. V překladu České sekce Vatikánského rozhlasu

SPE SALVI. Svatý otec Benedikt. Encyklika Benedikta XVI. SPE SALVI. V překladu České sekce Vatikánského rozhlasu SPE SALVI Encyklika Benedikta XVI. SPE SALVI Svatý otec Benedikt V překladu České sekce Vatikánského rozhlasu Úvod 1.?Spe salvi facti sumus?? v naději jsme spaseni, říká svatý Pavel Římanům a také nám

Více

RENESANCE A OSVÍCENSTVÍ

RENESANCE A OSVÍCENSTVÍ RENESANCE A OSVÍCENSTVÍ pracovní list Mgr. Michaela Holubová Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Michaela Holubová. RENESANCE A VĚK ROZUMU Renesance kulturní znovuzrození

Více

Filozofie křesťanského středověku. Dr. Hana Melounová

Filozofie křesťanského středověku. Dr. Hana Melounová Filozofie křesťanského středověku Dr. Hana Melounová Středověk / 5. 15. st. n. l. / Křesťanství se utvářelo pod vlivem zjednodušené antické filozofie a židovského mesionaismu. Základní myšlenky už konec

Více

Týden od 23. listopadu do 29. listopadu 2008. Biblické texty na tento týden: Ř 3,19 26; 2 K 5,18 21; 1 J 4,7 11

Týden od 23. listopadu do 29. listopadu 2008. Biblické texty na tento týden: Ř 3,19 26; 2 K 5,18 21; 1 J 4,7 11 Týden od 23. listopadu do 29. listopadu 2008 Biblické texty na tento týden: Ř 3,19 26; 2 K 5,18 21; 1 J 4,7 11 Základní verš Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní krví se stal smírnou obětí pro ty, kdo

Více

ZVĚSTOVÁNÍ Po dědičném hříchu byli lidé čím dál tím horší. Hřešili čím dál více, a tím se vzdalovali od Boha. Nenávist, války, otroctví a modloslužba se rozmohly po celém světě. Bůh však hned po pádu prvního

Více

Dobrý Bože, ty nechceš, aby někdo z lidí navěky zahynul, s důvěrou svěřujeme do tvých rukou prosby za celý svět. Tobě buď chvála na věky věků. Amen.

Dobrý Bože, ty nechceš, aby někdo z lidí navěky zahynul, s důvěrou svěřujeme do tvých rukou prosby za celý svět. Tobě buď chvála na věky věků. Amen. Slavnost Narození Páně 25. prosince (vigilie, v den slavnosti) V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. S touto vírou se modleme

Více

NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43

NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43 LABEM BIBLICKÉ SPOLEČENSTVÍ KŘESŤANŮ ÚSTÍ NAD NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43 Spasní na poslední chvíli 32 Spolu s ním byli vedeni na smrt ještě dva zločinci. 33 Když přišli na místo, které

Více

Hlavní celebrant s rozpjatýma rukama říká:

Hlavní celebrant s rozpjatýma rukama říká: Primice P. Jakuba Vavrečky 12. července 2014 5 EUCHARISTICKÁ MODLITBA Hlavní celebrant s rozpjatýma rukama říká: Děkujeme ti, svatý Otče, a vyznáváme, že jsi veliký a žes všechna svá díla učinil v moudrosti

Více

NOVÉNA K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ

NOVÉNA K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ NOVÉNA K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ (pro soukromou pobožnost) 1.den Modleme se za celé lidstvo Nejmilosrdnější Ježíši, jehož vlastností je slitování a odpuštění, nehleď na naše hříchy, ale na důvěru, kterou

Více

ŽALM 23,4A JAN ASSZONYI. SCB BRNO - KOUNICOVA Jan Asszonyi 2015_051 04 Ž23 - Rokle stínu smrti.docx 4. 10. 2015

ŽALM 23,4A JAN ASSZONYI. SCB BRNO - KOUNICOVA Jan Asszonyi 2015_051 04 Ž23 - Rokle stínu smrti.docx 4. 10. 2015 2015 Hospodin vede na různá místa zelené pastvy, stezky spravedlnosti. Po příjemných cestách pomyslel David na cestu roklí stínu smrti. Tam se nebude bát. Ne pro svo odvahu, nýbrž pro přítomnost pastýře.

Více

Každá mince má však i druhou stranu. A zde jde o to, že současná kultura je doslova přesycena až brutálním představováním lidské smrti a umírání.

Každá mince má však i druhou stranu. A zde jde o to, že současná kultura je doslova přesycena až brutálním představováním lidské smrti a umírání. Pravda a mýty o smrti a umírání. Je zmrtvýchvstání mýtus? Téma smrti a umírání je nesmírně důležité téma, které v dnešní době u většiny lidí bývá odsouváno někam do oblasti nezájmu a nevědomí. Je to téma

Více

POSELSTVÍ PAPEŽE BENEDIKTA XVI. K OSLAVĚ SVĚTOVÉHO DNE MÍRU 1. LEDNA 2012 VYCHOVÁVAT MLÁDEŽ KE SPRAVEDLNOSTI A K MÍRU

POSELSTVÍ PAPEŽE BENEDIKTA XVI. K OSLAVĚ SVĚTOVÉHO DNE MÍRU 1. LEDNA 2012 VYCHOVÁVAT MLÁDEŽ KE SPRAVEDLNOSTI A K MÍRU POSELSTVÍ PAPEŽE BENEDIKTA XVI. K OSLAVĚ SVĚTOVÉHO DNE MÍRU 1. LEDNA 2012 VYCHOVÁVAT MLÁDEŽ KE SPRAVEDLNOSTI A K MÍRU 1. Počátek nového roku, který je Božím darem lidstvu, se pro mne stává výzvou adresovat

Více

O to jde v následujícím kněžském zrcadle. Vypátráme vlastní silné stránky a povzbudíme k tomu, abychom se učili u ostatních kněžských typů.

O to jde v následujícím kněžském zrcadle. Vypátráme vlastní silné stránky a povzbudíme k tomu, abychom se učili u ostatních kněžských typů. Kněžské zrcadlo Naše moderní pedagogika je stále ještě specializována na zpracování slabin. Kdo je ve škole slabší v matematice, učí se ji tak dlouho, dokud není slabý i v jazycích. Chytřejší by - podle

Více

Slovo dětem: Ježíš na svatbě Píseň ze Svítá: S156 Svatba v Káni

Slovo dětem: Ježíš na svatbě Píseň ze Svítá: S156 Svatba v Káni 1 Vršovice 1.5.2011 Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám na naší společné bohoslužbě. Na setkání, kde smíme naslouchat Božímu slovu, těšit se z Božího pozvání a děkovat za ně.

Více

Křesťanství 2 VY_32_INOVACE_BEN33

Křesťanství 2 VY_32_INOVACE_BEN33 Křesťanství 2 M g r. A L E N A B E N D O V Á, 2 0 1 2 Podoby náboženství 1. Katolicismus - nejrozšířenější skupinou v křesťanství. V nejširším smyslu slova sem patří všechny církve, které si nárokují všeobecnost,

Více

Šiřte poselství lásky

Šiřte poselství lásky Šiřte poselství lásky Promluva Satja Sáí Báby z 25. prosince 1994 Vesmír je ovládán Bohem, Bůh je veden pravdou, pravdě vládnou ušlechtilé bytosti, kdo je ušlechtilý, je Bůh sám. Vtělení božské lásky!

Více

Otázka: Filozofie vznik, význam, disciplíny, základní přístupy. Předmět: Základy společenských věd. Přidal(a): Pedrino

Otázka: Filozofie vznik, význam, disciplíny, základní přístupy. Předmět: Základy společenských věd. Přidal(a): Pedrino Otázka: Filozofie vznik, význam, disciplíny, základní přístupy Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): Pedrino FILOSOFIE - filein = láska, sofie = moudrost => láska k moudrosti - způsob myšlení -

Více

Spirituální teologie PÍSMO JAKO SPIRITUALITA

Spirituální teologie PÍSMO JAKO SPIRITUALITA Spirituální teologie PÍSMO JAKO SPIRITUALITA Spiritualita Spiritualita je docela módním pojmem. Různí lidé jí různé rozumějí a různě ji prezentují. Spiritualita už není spojována jen s religiozitou. Na

Více

MODLI SE TO NEJTĚŽŠÍ JE ZA SVOU SMRT SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU...

MODLI SE TO NEJTĚŽŠÍ JE ZA SVOU SMRT SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU... MODLI SE ZA SVOU SMRT TO NEJTĚŽŠÍ JE SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU... Dag Hammarskjöld (1905-1961) švédský spisovatel a diplomat, generální tajemník

Více

JEŽÍŠŮV KŘÍŽ VZÁCNÝ DAR BOŽÍ LÁSKY

JEŽÍŠŮV KŘÍŽ VZÁCNÝ DAR BOŽÍ LÁSKY Postní doba cyklu A JEŽÍŠŮV KŘÍŽ VZÁCNÝ DAR BOŽÍ LÁSKY Zpracováno podle programu italské autorky Claudie Berton publikovaného na http://www.elledici.org/catechesi/strumenti/strumenti.php?id=32877. První

Více

Když uvažujeme o misiích, nezapomínáme, že každý z nás je povolán k misijnímu dílu, a že naším primárním misijním územím je místo, kde žijeme?

Když uvažujeme o misiích, nezapomínáme, že každý z nás je povolán k misijnímu dílu, a že naším primárním misijním územím je místo, kde žijeme? Úvaha nad otázkou: Když uvažujeme o misiích, nezapomínáme, že každý z nás je povolán k misijnímu dílu, a že naším primárním misijním územím je místo, kde žijeme? předmět: Kultura a křesťanské misie v rozvojových

Více

Křestní obřady křest jednoho dítěte mimo mši

Křestní obřady křest jednoho dítěte mimo mši Křestní obřady křest jednoho dítěte mimo mši Pozn: Následující text je převzat z Křestních obřadů křest malých dětí ČBK 1999. Nejedná se o oficiální text, ale pouze pomůcku pro studium nebo osobní potřebu.

Více

6. třída - Objevujeme křesťanskou víru

6. třída - Objevujeme křesťanskou víru 6. třída - Objevujeme křesťanskou víru Vazba učiva 6. třídy na klíčové kompetence: Kompetence k učení Žáci rozumějí evangelním zprávám jako výpovědím víry o setkání člověka a Boha. Žáci umějí rozpoznat

Více

Proč hledat svou druhou polovičku?

Proč hledat svou druhou polovičku? Proč hledat svou druhou polovičku? Vyšší úrovní lidské lásky je spojení jedné duše ve dvou tělech. Šrí Aurobindo Vždy existovala potřeba najít svou spřízněnou duši*, svou druhou polovičku, tedy toho jediného

Více

BOŽÍ DAR Bůh je milující. Bůh je štědrý a dávající.

BOŽÍ DAR Bůh je milující. Bůh je štědrý a dávající. BOŽÍ DAR Jaký je podle vás nejznámější verš z Bible? Většina lidí by jistě odpověděla, že jím je Jan 3:16 a skutečně je to tak! Tento verš by měli znát všichni křesťané. Nikdy se mi neomrzí, protože je

Více

Slovo dětem: Píseň ze Svítá:

Slovo dětem: Píseň ze Svítá: 1 Vršovice 5.12.2010 Pozdrav: Milé děti, milé sestry, milí bratři, vítám vás na bohoslužbách v 2. neděli adventní, při kterých bude pokřtěna Viktorka Venclů a zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost

Více

ADORACE MARIA, MATKA BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ

ADORACE MARIA, MATKA BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ ADORACE MARIA, MATKA BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ Chválená a velebená budiž bez ustání 3x Též Neposkvrněné početí nejblahoslavenější Panny a Matky Boží Marie. Úvod Dn. 1746: Buď veleben, milosrdný Bože, Že ses

Více

HLAVNÍ ZADÁNÍ DUCHA SVATÉHO

HLAVNÍ ZADÁNÍ DUCHA SVATÉHO 10 HLAVNÍ ZADÁNÍ DUCHA SVATÉHO Činnost Ducha svatého je velmi bohatá a pestrá. Klademe si otázku: Existuje nějaká základní, ústřední činnost Ducha, k níž se všechno soustřeďuje? Můžeme najít podstatu,

Více

VÝUKOVÝ MATERIÁL. Varnsdorf, IČO: 18383874 www.vosassvdf.cz, tel. +420412372632. 32 - Využití ICT při hodinách občanské nauky

VÝUKOVÝ MATERIÁL. Varnsdorf, IČO: 18383874 www.vosassvdf.cz, tel. +420412372632. 32 - Využití ICT při hodinách občanské nauky VÝUKOVÝ MATERIÁL Identifikační údaje školy Vyšší odborná škola a Střední škola, Varnsdorf, příspěvková organizace Bratislavská 2166, 407 47 Varnsdorf, IČO: 18383874 www.vosassvdf.cz, tel. +420412372632

Více

Růst v Kristu. Texty na tento týden: J 8,34; Ř 6,18.22.23; 8,38.39; Ga 4,3.9; Ko 2,12 15

Růst v Kristu. Texty na tento týden: J 8,34; Ř 6,18.22.23; 8,38.39; Ga 4,3.9; Ko 2,12 15 Týden od 28. října do 3. listopadu 5 Texty na tento týden: J 8,34; Ř 6,18.22.23; 8,38.39; Ga 4,3.9; Ko 2,12 15 Základní verš S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha,

Více

Týden od 23. září do 29. září 2007

Týden od 23. září do 29. září 2007 Týden od 23. září do 29. září 2007 HOSPODIN A IZRAEL NAPLNĚNÍ NAVZDORY SELHÁNÍ Texty na tento týden: Ex 3,6 14; 6,6 8; Joz 24,1 18; Jr 5,19.22; Ez 16,26 29.34; Oz 9,1; J 20,21; Fp 4,4; 1 Te 1,6; 1 J 2,12

Více

Encyklika. O křesťanské naději ČESKÁ BISKUPSKÁ KONFERENCE

Encyklika. O křesťanské naději ČESKÁ BISKUPSKÁ KONFERENCE encyklika spe salvi Encyklika SPE SALVI Papeže Benedikta XVI. O křesťanské naději ČESKÁ BISKUPSKÁ KONFERENCE Církevní schválení předsedy České biskupské konference, arcibiskupa Jana Graubnera, č.j. 51/2008

Více

Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve

Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve červen 2009 3. ročník/6. číslo Když kocour není doma... Slovo úvodem Když kocour není doma, myši mají pré.. Ježíš odešel. Oblak Otcovy slávy ho vzal našim

Více

Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve. 3. ročník / 4. číslo. Kristus svou smrtí smrt zrušil. Beránek obětovaný žije na věky.

Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve. 3. ročník / 4. číslo. Kristus svou smrtí smrt zrušil. Beránek obětovaný žije na věky. Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve duben 2009 3. ročník / 4. číslo Kristus svou smrtí smrt zrušil. Beránek obětovaný žije na věky. Slovo úvodem Milé sestry, milí bratři, začíná nejdůležitější

Více

Katechetika I. Katecheze jako iniciace a výchova víry

Katechetika I. Katecheze jako iniciace a výchova víry Katechetika I. Katecheze jako iniciace a výchova víry Katecheze jako iniciace a výchova víry Je možno vychovávat v oblasti víry? Výchova víry je termín nezvyklý. Víra je výsledkem setkání Boží milosti

Více

KDO JE JEŽÍŠ? Kdo je podle vašeho názoru... Nejvýznamnější osobností všech časů? Největším vůdcem? Největším učitelem?

KDO JE JEŽÍŠ? Kdo je podle vašeho názoru... Nejvýznamnější osobností všech časů? Největším vůdcem? Největším učitelem? KDO JE JEŽÍŠ? Kdo je podle vašeho názoru... Nejvýznamnější osobností všech časů? Největším vůdcem? Největším učitelem? Tím, kdo pro lidstvo vykonal nejvíce dobra? Tím, kdo žil nejsvatějším životem? 1 /

Více

Uzdravení snu. 27. kapitola. I. Obraz ukřižování

Uzdravení snu. 27. kapitola. I. Obraz ukřižování 27. kapitola Uzdravení snu I. Obraz ukřižování 1. Přání, aby s vámi bylo zacházeno nespravedlivě, představuje pokus učinit kompromis, který by spojil útok s nevinou. Kdo však dokáže spojit to, co je naprosto

Více

CO O NĚM ŘÍKAJÍ ZE STARÉHO ZÁKONA

CO O NĚM ŘÍKAJÍ ZE STARÉHO ZÁKONA úvodní stránka strana - 1 - CO O NĚM ŘÍKAJÍ ZE STARÉHO ZÁKONA NĚKTERÁ PROROCTVÍ A NĚKTERÉ OBRAZY se zdůrazněním toho: kým je co pro nás vykonal a co z toho pro nás vyplývá použit... ekumenický a kralický

Více

ŽIVOT PO ŽIVOTĚ A BIBLE. Strašnice Středa 3.dubna 2013

ŽIVOT PO ŽIVOTĚ A BIBLE. Strašnice Středa 3.dubna 2013 ŽIVOT PO ŽIVOTĚ A BIBLE Strašnice Středa 3.dubna 2013 Univerzální vlastnosti lidstva VE VŠECH KULTURÁCH V KAŽDÉM ČLOVĚKU Touha po životě Obava z budoucna Strach ze smrti Tajemno co je po smrti? Je nějaká

Více

Ďábel a člověk Texty 1 Pt 5, 8 9: Mt 4, 1 11: 1 M 3, 1-13:

Ďábel a člověk Texty 1 Pt 5, 8 9: Mt 4, 1 11: 1 M 3, 1-13: Ďábel a člověk V našich shromážděních často hovoříme o Bohu, jeho díle v životě člověka, někdy trochu zapomínáme na to, že nežijeme v duchovně neutrálním prostředí, ve kterém nepracuje jenom Bůh, ale i

Více

Pořad ekumenické bohoslužby s připomínkou křtu A. Vysvětlení

Pořad ekumenické bohoslužby s připomínkou křtu A. Vysvětlení Pořad ekumenické bohoslužby s připomínkou křtu A. Vysvětlení Bohoslužba se koná na podzim (4. neděle v září), z podnětu ERC. Předložený liturgický formulář je soustředěn k připomínce křtu podle liturgie,

Více

Otázka: Osvícenská filozofie. Předmět: Základy společenských věd. Přidal(a): susinka. filozofie se dotýká celé společnosti

Otázka: Osvícenská filozofie. Předmět: Základy společenských věd. Přidal(a): susinka. filozofie se dotýká celé společnosti Otázka: Osvícenská filozofie Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): susinka filozofie se dotýká celé společnosti v Anglii má empirický nádech otázky: Reforma katolické církve, svoboda člověka Francie

Více

Bibliografie (výběr) Benedikta XVI.

Bibliografie (výběr) Benedikta XVI. Bibliografie (výběr) Benedikta XVI. Apoštol Ježíše Krista: promluvy o svatém Pavlovi. V Kostelním Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2009. 139 s. Jazyk originálu: Benedetto XVI, In cammino sotto la guida

Více

OBSAH MODLITEB. I. Krátké modlitby. 1. Modlitba o spásu. 2. Modlitba agnostiků a ateistů. 3. Modlitba za obrácení nevěřících.

OBSAH MODLITEB. I. Krátké modlitby. 1. Modlitba o spásu. 2. Modlitba agnostiků a ateistů. 3. Modlitba za obrácení nevěřících. OBSAH MODLITEB I. Krátké modlitby 1. Modlitba o spásu. 2. Modlitba agnostiků a ateistů. 3. Modlitba za obrácení nevěřících. 4. Modlitba pro nevěřící při Varování I. 5. Modlitba pro nevěřící při Varování

Více

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř.17. listopadu 49

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř.17. listopadu 49 Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř.17. listopadu 49 Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0205 Šablona: III/2 Dějepis Sada:

Více

Pastoračník. Naděje neklame! Ke své životní cestě potřebujeme menší i větší naděje, které nás den co den udržují při životě. (Benedikt XVI.

Pastoračník. Naděje neklame! Ke své životní cestě potřebujeme menší i větší naděje, které nás den co den udržují při životě. (Benedikt XVI. Pastoračník Oblastní charity Jihlava číslo 1, únor 2012 Ke své životní cestě potřebujeme menší i větší naděje, které nás den co den udržují při životě. (Benedikt XVI.) Milí kolegové, první číslo v roce

Více

Křížová cesta A co já?

Křížová cesta A co já? Křížová cesta A co já? Úvod Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen. Úvodní modlitba: Pane Ježíši Kriste, který jsi za nás zemřel na kříži, pomoz nám na chvíli poodstoupit od všeho, co nás rozptyluje

Více

PRŮVODCE STUDIEM BIBLE

PRŮVODCE STUDIEM BIBLE Záchrana pro každého 3/2010 PRŮVODCE STUDIEM BIBLE Myslete na sbírku 13. soboty V tomto čtvrtletí jsou finanční dary 13. soboty určeny pro Transevropskou divizi (TED) se sídlem v Hertfordshire (Velká Británie).

Více

Ale jak to, že nás má tolik stát život s Pánem který dává spasení zdarma, který za nás - jak víme - cele zaplatil svým životem?

Ale jak to, že nás má tolik stát život s Pánem který dává spasení zdarma, který za nás - jak víme - cele zaplatil svým životem? Mt 13, 44-46 Podobenství o Království. Zvláštní obrazy, které PJ používal aby lidi přivedl k podstatě věci. Tentokrát o pokladu a perle které člověka stojí všechno co má. Chceme-li porozumět Ježíšovu sdělení,

Více

UVEDENÍ DO MODLITBY KRISTOVA RŮŽENCE

UVEDENÍ DO MODLITBY KRISTOVA RŮŽENCE KRISTŮV RŮŽENEC 1 UVEDENÍ DO MODLITBY KRISTOVA RŮŽENCE Bůh každého z nás volá a vede. Každý na toto volání odpovídá podle rozhodnutí svého srdce v osobním projevu své modlitby. Křesťanství zná tři výrazové

Více

25. prosince: Slavnost Naroz. Páně - v noci B

25. prosince: Slavnost Naroz. Páně - v noci B 25. prosince: Slavnost Naroz. Páně - v noci B VSTUPNÍ ANTIFONA Srov. Iz 40,5 Pán mi řekl: Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil. Nebo: Radujte se všichni v Pánu, protože se nám narodil Spasitel. Dnes

Více

Získat Krista 1. Jediná touha hraběte Zinzendorfa

Získat Krista 1. Jediná touha hraběte Zinzendorfa Filipským 3,2-11 - 1 Žižkov 26.2.2012 Získat Krista 1. Jediná touha hraběte Zinzendorfa Jestliže účelem mého pobytu ve Francii má být, aby se ze mě stal člověk světa, prohlašuji, že peníze věnované k tomuto

Více

Být svatý jako Bůh. Bohumil Špinar 13.11.2010

Být svatý jako Bůh. Bohumil Špinar 13.11.2010 Být svatý jako Bůh Bohumil Špinar 13.11.2010 Když tedy toto vše se rozplyne, jak svatě a zbožně musíte žít vy, kteří dychtivě očekáváte příchod Božího dne! 2 Petr 3,11 Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý

Více

O V O C E B O Ž Í H O D U C H A

O V O C E B O Ž Í H O D U C H A O V O C E B O Ž Í H O D U C H A VERŠE K NAUČENÍ: Galatským 5:22-23a Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. 1. Korintským 13:4

Více

Následující pořad svatby původně pochází od Evangelické lutherské církve v Americe (Evangelical Lutheran Church in America, ELCA).

Následující pořad svatby původně pochází od Evangelické lutherské církve v Americe (Evangelical Lutheran Church in America, ELCA). Svatební obřad ELCA Následující pořad svatby původně pochází od Evangelické lutherské církve v Americe (Evangelical Lutheran Church in America, ELCA). Direktář obřadu Manželství je dar od Boha, zamýšlený

Více

I. JAK SI MYSLÍM, ŽE MOHU BÝT PRO TÝM PROSPĚŠNÝ:

I. JAK SI MYSLÍM, ŽE MOHU BÝT PRO TÝM PROSPĚŠNÝ: Test týmových rolí Pokyny: U každé otázky (I - VII), rozdělte 10 bodů mezi jednotlivé věty podle toho, do jaké míry vystihují vaše chování. V krajním případě můžete rozdělit těchto 10 bodů mezi všechny

Více

MOUDROST A BÁZEŇ BOŽÍ

MOUDROST A BÁZEŇ BOŽÍ MOUDROST A BÁZEŇ BOŽÍ Přísloví 3, 1-10 Připravené kázání na první kapitoly Genesis stvoření (velmi zajímavé kázání, úplně jiný pohled na stvoření, atd.). Ale když před pár týdny kázal v našem sboru Pete

Více

Kdo by si v obchodě vybral shnilý pomeranč nebo banán namísto zdravého? Kdo by si koupil nakřáplé vajíčko nebo prasklý hrnek? Vždycky raději sáhnu vedle a vezmu si to lepší. A je to tak správně, je to

Více

Správné porozumění. 1. kapitola. Evangelizace = ti, kteří znají Ježíše, o něm říkají těm, kteří jej neznají.

Správné porozumění. 1. kapitola. Evangelizace = ti, kteří znají Ježíše, o něm říkají těm, kteří jej neznají. 1. kapitola Správné porozumění Evangelizace = ti, kteří znají Ježíše, o něm říkají těm, kteří jej neznají. Jsem přesvědčen, že se všichni shodneme na tom, že evangelizace je něco, k čemu jsou křesťané

Více

6 Červen 1996 DRUHÉ EVROPSKÉ EKUMENICKÉ SHROMÁŽDĚNÍ SMÍŘENÍ: DAR BOŽÍ A PRAMEN NOVÉHO ŽIVOTA

6 Červen 1996 DRUHÉ EVROPSKÉ EKUMENICKÉ SHROMÁŽDĚNÍ SMÍŘENÍ: DAR BOŽÍ A PRAMEN NOVÉHO ŽIVOTA 6 Červen 1996 RADA EVROPSKÝCH BISKUPSKÝCH KONFERENCÍ KONFERENCE EVROPSKÝCH CÍRKVÍ DRUHÉ EVROPSKÉ EKUMENICKÉ SHROMÁŽDĚNÍ SMÍŘENÍ: DAR BOŽÍ A PRAMEN NOVÉHO ŽIVOTA VYDAL SEKRETARIÁT ČESKÉ BISKUPSKÉ KONFERENCE

Více

Doc.Dr.Rudolf Smahel,Th.D.: Katechetické prvky v díle Marie Montessori

Doc.Dr.Rudolf Smahel,Th.D.: Katechetické prvky v díle Marie Montessori Doc.Dr.Rudolf Smahel,Th.D.: Katechetické prvky v díle Marie Montessori V tomto článku se blíže zamyslíme nad dílem světoznámé pedagogické pracovnice a zakladatelky pedagogického směru Marie Montessori.

Více

Krátký život pro zlaté tele

Krátký život pro zlaté tele Krátký život pro zlaté tele Ex 32: 1 Když lid viděl, že Mojžíš dlouho nesestupuje z hory, shromáždil se k Áronovi a naléhali na něho: "Vstaň a udělej nám boha, který by šel před námi. Vždyť nevíme, co

Více

Etika v sociální práci

Etika v sociální práci Etika v sociální práci Studijní materiál vytvořený v rámci projektu K naplnění předpokladů pro výkon činnosti v sociálních službách České Budějovice 2010 Etika v sociální práci Obsah 1. Úvod 2. Základy

Více

Kázání, Levice, 25.10.2015. Milost Vám a pokoj od Boha Otce i Pána Ježíše Krista. Amen.

Kázání, Levice, 25.10.2015. Milost Vám a pokoj od Boha Otce i Pána Ježíše Krista. Amen. Kázání, Levice, 25.10.2015 Milost Vám a pokoj od Boha Otce i Pána Ježíše Krista. Amen. Jan 6:14 21 Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: "Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!"

Více

Já jsem dveře (J 10:7, 9)

Já jsem dveře (J 10:7, 9) Já jsem dveře (J 10:7, 9) - pomodlit se za kázání ÚČEL KÁZÁNÍ: Ukázat, že Ježíš Kristus je Jahve a jako takový má veškerou moc na nebi i na zemi. HOMILETICKÁ MYŠLENKA: Ježíš Kristus je Jahve (Hospodin),

Více

Úrovně identity. Poznámky k psychologii duchovního života

Úrovně identity. Poznámky k psychologii duchovního života Úrovně identity Poznámky k psychologii duchovního života Základní předpoklad: každá lidská bytost má potřebu mít pozitivní sebepojetí (identitu) není-li pocit inferiority vztahové komplikace I. úroveň

Více

UČEDNÍK JEŽÍŠOVY LÁSKY

UČEDNÍK JEŽÍŠOVY LÁSKY UČEDNÍK JEŽÍŠOVY LÁSKY Ježíš umíral v opuštěnosti, ale odevzdal se do rukou Otce. Tento pokoj se stal příkladem i pro Dysmase, i on chce zcela důvěřovat Bohu, lotr po pravici chce ve své smrti napodobit

Více

rozplynul a radost rostla. Při uvádění do kontemplativní

rozplynul a radost rostla. Při uvádění do kontemplativní ÚVOD V lidském životě existují okamžiky kontemplace. Během nich zazáří něco, nač člověk vlastně celou dobu čekal. Dávají tušit, že život nám může nabídnout víc než to, co prožíváme v šedé každodennosti.

Více

OD 2. DUBNA 2012 DO 31. KVÌTNA 2012 8. DÍL KNIHA PRAVDY A VELKÉ VAROVÁNÍ

OD 2. DUBNA 2012 DO 31. KVÌTNA 2012 8. DÍL KNIHA PRAVDY A VELKÉ VAROVÁNÍ OD 2. DUBNA 2012 DO 31. KVÌTNA 2012 8. DÍL KNIHA PRAVDY A VELKÉ VAROVÁNÍ VELKÉ VAROVÁNÍ BOHA DNEŠNÍMU SVÌTU KNIHA PRAVDY 8. DÍL Poselství od 2. dubna 2012 do 31. kvìtna 2012 Poznámka korektora: Pøekladatelé

Více

NÍK NÍK LEDEN 2015 ČÍSLO RADOST MALÉ OHLÉDNUTÍ HVĚZDA NAD SUPERMARKETEM TÝDEN MODLITEB PÍŠETE NÁM LITURGIE PRO DĚTI

NÍK NÍK LEDEN 2015 ČÍSLO RADOST MALÉ OHLÉDNUTÍ HVĚZDA NAD SUPERMARKETEM TÝDEN MODLITEB PÍŠETE NÁM LITURGIE PRO DĚTI LEDEN 2015 ČÍSLO PŘÍVOZ 1 NÍK NÍK Z OBSAHU: RADOST MALÉ OHLÉDNUTÍ HVĚZDA NAD SUPERMARKETEM TÝDEN MODLITEB PÍŠETE NÁM LITURGIE PRO DĚTI Radost Bogdan Stępień, OSPPE Vstoupili jsme do nového časového úseku

Více

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Opravdu nás Bůh miluje? Opravdu nás Bůh miluje?

Opravdu nás Bůh miluje? Opravdu nás Bůh miluje? Opravdu nás Bůh miluje? 1 2 Opravdu nás Bůh miluje? Opravdu nás Bůh miluje? Rozpor? Bůh je láska 1. Janova 4,16. Mnozí lidé znají tento text z dopisu učedníka Jana a často bývá také citován v kázáních.

Více

E L O G O S ELECTRONIC JOURNAL FOR PHILOSOPHY/2006 ISSN 1211-0442

E L O G O S ELECTRONIC JOURNAL FOR PHILOSOPHY/2006 ISSN 1211-0442 E L O G O S ELECTRONIC JOURNAL FOR PHILOSOPHY/2006 ISSN 1211-0442 Existují morální zákony á priori, nebo jsou pouze vyjádřením soudobých názorů ve společnosti? Ondřej Bečev 1) Vysvětlivky K použitým písmům

Více

Jóga. sex. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Jóga. sex. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Jóga sex a 1 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Jóga a sex Sexuální síla z pohledu jogína cesta od rozkoše k duchovnímu štěstí Elisabeth Haichová Přeložil Jan Menděl 3 Jóga a sex Elisabeth

Více

MODLITBY MODLITBOVÝ BOJ MODLITBOVÁ KAMPAÒ

MODLITBY MODLITBOVÝ BOJ MODLITBOVÁ KAMPAÒ MODLITBY MODLITBOVÝ BOJ MODLITBOVÁ KAMPAÒ PRO KAŽDÉHO ÈLOVÌKA NYNÍ - NA KONCI ÈASÙ Modlitby "MODLITEBNÍHO BOJE" které dostala vizionáøka Marie Božího Milosrdenství od Nebeského Otce, Ježíše Krista a Panny

Více

Důstojnost práce je založena na lásce. Velkou výsadou člověka je možnost milovat, čímž přesahuje vše pomíjivé a dočasné. (Jít s Kristem, 48)

Důstojnost práce je založena na lásce. Velkou výsadou člověka je možnost milovat, čímž přesahuje vše pomíjivé a dočasné. (Jít s Kristem, 48) 1. den Práce, cesta ke svatosti Přicházíme, abychom znovu upozornili na příklad Pána Ježíše, který po třicet let pracoval v Nazaretě jako řemeslník. V Ježíšových rukou se práce stejně je tomu s prací,

Více

Téma: NERVY V KÝBLU. Téma: JE TO NA TOBĚ (UMÍME SE ROZHODOVAT?) Téma: JE TŘEBA BÝT IN? (aneb CO SE SVÝM VZHLEDEM?)

Téma: NERVY V KÝBLU. Téma: JE TO NA TOBĚ (UMÍME SE ROZHODOVAT?) Téma: JE TŘEBA BÝT IN? (aneb CO SE SVÝM VZHLEDEM?) Téma: NERVY V KÝBLU úvaha na biblický text Filipským 4, 6-7 Jak mi Bůh dal sílu překonat těžkou situaci (strach)? Proč prožíváme strach (úzkost) a jak s tím bojovat? Izaiáš 43, 1-2 1) Strach a obavy jsou

Více

Já se taky zpovídám!

Já se taky zpovídám! tonino Lasconi Já se taky zpovídám! Příprava na slavnost svátosti smíření Takže Odkud mám začít? Ilustrace GiUSY capizzi kluci a holky to je kniha pro vás! kniha Já se taky zpovídám! je tady pro vás, kdo

Více

JEŽÍŠOVA LASKAVOST. Texty na tento týden: Mt 5,44 48; 19,13.14; 23,37; L 10,38 42; J 8,2 11; Sk 6,7. Základní verš. Týden od 25. do 31.

JEŽÍŠOVA LASKAVOST. Texty na tento týden: Mt 5,44 48; 19,13.14; 23,37; L 10,38 42; J 8,2 11; Sk 6,7. Základní verš. Týden od 25. do 31. Týden od 25. do 31. května 2008 Texty na tento týden: Mt 5,44 48; 19,13.14; 23,37; L 10,38 42; J 8,2 11; Sk 6,7 Základní verš Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako

Více

SPIRITIZMUS A BIBLE. Strašnice 24. dubna 2013

SPIRITIZMUS A BIBLE. Strašnice 24. dubna 2013 SPIRITIZMUS A BIBLE Strašnice 24. dubna 2013 TOUHA Znát budoucnost Být fit a zdráv Nahlédnout do tajemna Finanční prospěch SPIRITIZMUS SE JEVÍ JAKO CESTA CO JE TO SPIRITIZMUS? SPIRITIZMUS Založen na domněnce,

Více

CÍRKEV SPOLEČENSTVÍ SVOLÁVANÉ PÁNEM DŮM SLOVA

CÍRKEV SPOLEČENSTVÍ SVOLÁVANÉ PÁNEM DŮM SLOVA Roční pastorační plán (říjen 2014 srpen 2015) CÍRKEV SPOLEČENSTVÍ SVOLÁVANÉ PÁNEM DŮM SLOVA Plakátek pastoračního roku PÍSMO Změňte smýšlení! A každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby

Více

Martin Luther. Martin Luther. Martin Luther

Martin Luther. Martin Luther. Martin Luther Martin Luther Vize zachráněn pro Boží záměry Izajáš 43,1-4 Nyní chceme společně začít novou sérii témat: Hrdinové víry. Nikoho asi nepřekvapí, že první osoba, kterou chceme blíže prozkoumat je dr. Martin

Více

Studna tří bratří: Ježíš Kristus včera i dnes je tentýž, i na věky Ježíš Kristus včera...

Studna tří bratří: Ježíš Kristus včera i dnes je tentýž, i na věky Ježíš Kristus včera... Studna tří bratří: Ježíš Kristus včera i dnes je tentýž, i na věky Ježíš Kristus včera... Ježíš Kristus včera i dnes je tentýž, i na věky. (Žd13,8, Nová smlouva, Křesťanská misijní společnost, 1994) Kdy

Více

Exodus 21:17 Kdo zlořečí svému otci nebo matce, musí zemřít. 18 Když se muži dostanou do sporu a jeden druhého uhodí kamenem nebo pěstí, ale on

Exodus 21:17 Kdo zlořečí svému otci nebo matce, musí zemřít. 18 Když se muži dostanou do sporu a jeden druhého uhodí kamenem nebo pěstí, ale on Jak se dělá exegeze Text Kontext (historický, literární) Struktura Klíčová slova Souvislosti s jinými texty (SZ, evangelia ) Výklad po verších Závěr a aktualizace (hermeneutika) Text (1K 2,1-5) Ani já,

Více

Vedení pastoračního rozhovoru s nemocnými. ThLic. Michal Umlauf CMTF UP Olomouc Maltézská pomoc, o. p. s.

Vedení pastoračního rozhovoru s nemocnými. ThLic. Michal Umlauf CMTF UP Olomouc Maltézská pomoc, o. p. s. Vedení pastoračního rozhovoru s nemocnými ThLic. Michal Umlauf CMTF UP Olomouc Maltézská pomoc, o. p. s. Radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí, je i

Více

Bůh se s námi setkává v Kristu (katecheze č. 2)

Bůh se s námi setkává v Kristu (katecheze č. 2) Bůh se s námi setkává v Kristu (katecheze č. 2) Sám Bůh posláním svého Syna utišil naši žízeň Anotace: 1. Vlastní jméno pro touhu či lidské hledání je naděje: Pokušení proti naději: domněnky a skepse.

Více

Ženy v korintském sboru

Ženy v korintském sboru Ženy v korintském sboru 1. Ježíši krásný, panovníku jasný, Boží i lidský synu, tebe milovat a oslavovat žádám každou hodinu. 2. Krásné jsou kraje, pole, luhy, háje, zavítá-li jarní čas: nad vše vezdejší

Více

Immanuel Kant => periodizace díla, kopernikánský obrat, transcendentální filozofie, kategorický imperativ

Immanuel Kant => periodizace díla, kopernikánský obrat, transcendentální filozofie, kategorický imperativ Immanuel Kant - maturitní otázka ZV www.studijni-svet.cz - polečenské vědy - http://zsv-maturita.cz Otázka: Immanuel Kant Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): Michael Immanuel Kant => periodizace

Více

Děkujeme Vám za nákup této e-knihy. Jsme rádi, že můžeme touto cestou přinášet dobré zprávy do světa digitálních

Děkujeme Vám za nákup této e-knihy. Jsme rádi, že můžeme touto cestou přinášet dobré zprávy do světa digitálních Děkujeme Vám za nákup této e-knihy. Jsme rádi, že můžeme touto cestou přinášet dobré zprávy do světa digitálních médií. Jestliže se Vám podařilo dokument stáhnout z nějakého webu bez placení, tak si jej,

Více

MO-ME-N-T MOderní MEtody s Novými Technologiemi CZ.1.07/1.5.00/34.0903

MO-ME-N-T MOderní MEtody s Novými Technologiemi CZ.1.07/1.5.00/34.0903 Projekt: Reg.č.: Operační program: Škola: Tematický okruh: Jméno autora: MO-ME-N-T MOderní MEtody s Novými Technologiemi CZ.1.07/1.5.00/34.0903 Vzdělávání pro konkurenceschopnost Hotelová škola, Vyšší

Více

Pravé poznání bytosti člověka jako základ lékařského umění. Rudolf Steiner Ita Wegmanová

Pravé poznání bytosti člověka jako základ lékařského umění. Rudolf Steiner Ita Wegmanová Pravé poznání bytosti člověka jako základ lékařského umění Rudolf Steiner Ita Wegmanová Poznání duchovního člověka V tomto spise poukazujeme na nové možnosti lékařského vědění a působení. To co tu podáváme,

Více

Téma 30 Pastýř, který mne vede k Otci Evangelizace mého já.

Téma 30 Pastýř, který mne vede k Otci Evangelizace mého já. Téma 30 Pastýř, který mne vede k Otci Evangelizace mého já. Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští

Více

III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT. Chv_III/2_04_05. Mgr. Martin Chovanec. Raný středověk. prezentace

III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT. Chv_III/2_04_05. Mgr. Martin Chovanec. Raný středověk. prezentace Obchodní akademie a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Písek Pracovní list DUMu v rámci projektu Evropské peníze pro Obchodní akademii Písek", reg. č. CZ.1.07/1.5.00/34.0301 Číslo a název

Více

Základní principy křesťanství

Základní principy křesťanství STUDIJNÍ PRACOVNÍ SEŠIT PRO UČITELE A STUDENTY Základní principy křesťanství ZÁKLADNÍ BIBLICKÉ NAUKY (I) autor ROBERT HARKRIDER MLUVÍ, KDE MLUVÍ BIBLE A MLČÍ, KDE MLČÍ BIBLE TÉMA BIBLE OBECNÉ INFORMACE

Více