UNIVERZITA KARLOVA Filozofická fakulta STRUKTURA A FUNGOVÁNÍ ZNAKOVÉHO JAZYKA. Studijní materiály pro obor CNES

Transkript

1 UNIVERZITA KARLOVA Filozofická fakulta STRUKTURA A FUNGOVÁNÍ ZNAKOVÉHO JAZYKA Studijní materiály pro obor CNES Praha 2007

2 VÝZKUM KOMUNIKACE NESLYŠÍCÍCH. ESKÝ ZNAKOVÝ JAZYK. Alena Macurová, Ivana Homolá ová, Václav Ptá ek I u nás se v posledních letech postupn prosazují názory, o nichž se jinde ve sv t a to nejen v rámci lingvistiky diskutuje už více než t icet let, 1 totiž že (1) znakové jazyky jsou p irozené jazyky strukturn srovnatelné s p íslušnými jazyky mluvenými, že (2) s t mito mluvenými jazyky nejsou nijak p íbuzné nebo na nich závislé 2 a že (3) s nimi jsou (potenciáln ) funk n soum itelné. Problematika znakového jazyka jako jazyka p irozeného se tak postupn stává ústrojnou ástí teoretické lingvistiky, 3 vyd luje se v jejím rámci pod nálepkou sign linguistics. 4 Ší e základního výzkumu znakových jazyku je ve sv t, pokud lze soudit na základ té odborné liteartury, kterou jsme zatím m li k dispozici, zna ná. Lingvistika se soust e uje na shody znakových jazyk s jazyky mluvenými i na jejich rozdílnosti: ty vyplývají zvlášt ze skute nosti, že znakový jazyk existuje nikoli audiooráln jako jazyk mluvený, ale vizuáln motoricky; v návaznosti na vizuáln motorický zp sob existence znakových jazyk se popisuje a vykládá jejich fonologie i specifika jejich struktur morfologických a syntaktických. Vedle výzkumu struktur znakového jazyka se v nuje pozornost také okruhu otázek sociolingvistických (užívání jazyka, jeho postavení a funkce v daném jazykovém spole enství, jeho spole enský status apod.) a psycholingvistických (nap. problematika osvojování znakového jazyka, otázky jeho produkce a recepce, zvl. vnímání a porozum ní). Aplikovaná lingvistika si pak ve vztahu ke znakovým jazyk m klade p edevším otázky o postavení jazyka, resp. jazyk ve vzd lávání neslyšících a o funkcích, jež jazyk (jazyky) v tomto procesu plní. Posledn zmín ná otázka samoz ejm nem že souviset s širší otázkou obecn jší platnosti, totiž: jak v bec lidské bytosti užívají jazyka k životu (a k u ení), do jaké míry jim poskytuje ono vybavení (know-how), které lov ku umož uje vyznat se ve sv t, zvládnout kulturu, v níž je mu existovat. Zna ný d kaz na úlohu jazyka jajko prost edníka mezi realitou a spole ností (resp. kulturou) klade p inejmenší jeden proud moderní lingvistiky, srov. k tomu nap. Beaugrande (1996, s.9): V základ je možno jazyk popsat jako zprost edkující systém vložený mezi realitu, tj. sv t, v n mž žijeme (a už ho pojímáme jakkoli), a spole nost, která v tomto a o tomto sv t mluví. Spole nost se ovšem m že dostávat k realit p ímo tím, že s ní n co d lá, nap. orá pole a staví domy. Avšak to, že máme jazyk, typicky iní v tšinu takových inností hodnotn jší a efektivn jší a umož uje mnoho jiných inností, zcela mimo p sobení na realitu. Takto široce, totiž se z etelem k tomu, emu jazyk slouží, resp. m že sloužit v komunikaci, je v sou asné dob orientován výzkum eského znakového jazyka, který byl v r iniciován Institutem pro neslyšící v Beroun (financován je z grant Ministerstva školství, mládeže a t lovýchovy). Záhy totiž za ala být z ejmá ada v cí, které se na po átku výzkumu konturovaly jen nejasn. P edevším: p vodn stanovený cíl, tj. popsat zvl. geografické rozr zn ní znak eského znakového jazyka, musí být op en o hlubší vhled do problematiky komunikace neslyšících vcelku; popis variantnosti znak eského znakového jazyka je t eba zakotvit v jeho popisu fonologickém a pro ten je t eba vypracovat (n jaký) systém notace jazyka, který v psané form neexistuje. 5 Dále ješt : ani p i popisu variant jednotlivých znak nelze brát v úvahu jen hlediska geografická, protože p inejmenším stejn d ležitá jsou hlediska sociální. V souvislosti s problematikou sociálního rozr zn ní znakového jazyka v bec 31

3 (lexikálního, zvlášt ale gramatického) pak nelze nechat stranou jeho vztah k p íslušnému jazyku v tšinovému (u nás k eštin, p edevším k její psané podob, která je pro neslyšící p ístupná bez smyslové bariéry), atd. A úpln pominout z ejm nelze ani problémy postojové postoje komunity neslyšících k vlastnímu jazyku i k jazyku v tšinovému (promítáné i do zp sob užívání t chto jazyk ), a také naopak, postoje v tšiny k znakovému jazyku, k znakované eštin a ke specifice komunikace neslyšících v bec (k tomu srov. Macurová, 1994). Na první pohled se n které ze zmín ných okruh jeví jako naléhav jší než jiné (alespo z hlediska pot eb praxe), všechny ale vyžadují, alespo podle našeho názoru, oporu v dostate n rozsáhlém materiálu reprezentujícím komunikaci neslyšících v jejich pr ezu sociálním i geografickém. Metodika získávání materiálu (videonahrávek) byla v návaznosti na t i p edb žné sondy, které byly uskute n ny v roce 1993, formulována v pr b hu roku P i jejím promýšlení nebylo bohužel možné t žit ze zkušeností odjinud: zprávy o zahrani ních výzkumech alespo ty, s nimiž jsme se m li možnost seznámit totiž sice v dostate ném mí e popisují (snad výzkumem) získané koncové poznatky, metodiku výzkumu samého, ale zmi ují jen skoup, nebo v tšinou v bec ne. P edb žné sondy plnily n kolikerou funkci: vedle toho, že pomohly ujasnit techniku videozáznamu (po et a umíst ní kamer, ší i záb ru, optimální pozadí, atd.), p isp ly zvlášt k definitivnímu ujasn ní cíl výzkumu a v návaznosti na to pak ke stanovení povahy zadávaných položek výzkumu (ankety). Na základ p edb žných sond se také jednozna n formulovalo stanovisko, že (psaná) eština nem že v žádné z položek výzkumu figurovat ani jako jazyk prost edkující zadávání úkol, ani jako východisko materiálové, tj. jako podklad elicitace: úkol je tedy t eba zadávat a vysv tlovat ve znakovém jazyce a p íslušný jev znakového jazyka je t eba elicitovat ne prost ednictvím eštiny, ale bu to prost ednictvím neverbálních znak (obrázk, graf apod.) a/nebo prost ednictvím znakového jazyka samotného (za pomoci neslyšícícho asistenta). D vody pro takové úplné vylou ení eštiny, jak z pozice prost edníka p i zadávání úkol, tak z pozice materiálového podkladu elicitace, jsou nasnad : 1. V p ípad, kdy je psaná eština využita jako jazyk zadávání úkol, m že ne plné porozum ní zadání negativn ovlivnit úsp šnost ešení (k tomu srov. Quigley Paul, 1984); na základ negativních zkušeností z p edb žných sond je tak v kone né podob nahrávek zadání formulováno (neslyšícím asistentem, p íp. tlumo níkem) ve znakovém jazyce. 2. Je-li eština využita jako zdroj, východisko získávání materiálu eského znakového jazyka (nap. informant m se p edkládají eské v ty a je požadováno jejich odznakování ), dochází asto k jevu, který je dob e znám z výzkum jazyk mluvených. 6 eština totiž jako prestižní, v tšinový jazyk s vyšším statutem 7 ovliv uje, resp. m že ovliv ovat povahu znakování, r znými zp soby se do n j kopíruje, promítá: Znakosled je kopií eského slovosledu, eština bývá spolu se znakováním zárove vyslovována, a tím se blokuje možnost užívat nemanuální, mimické komponenty eského znakového jazyka. I zkušenosti odjinud ukazují (k Cicourelovi, 1973 a Liddellovi, 1980 srov. kriticky nap. Deucharová, 1984), že elicitace založená na p íslušném mluveném jazyce získává spíše data znakovaného jazyka než jazyka znakového. Toto nebezpe í hrozí i v tom (ideálním) p ípad, kdy je (psaná) eština neslyšícím informant m pln p ístupná: kdy je bez problém zvládána recepce eského psaného textu v obou svých fázích složkách (tj. p i azení významu k výrazu, konstituce smyslu celku), kdy tedy informant bez problém rozumí všemu, co má ve znakovém jazyce vyjad ovat. Takové plné porozum ní eštin (její psané podob ) ovšem, jak prokázaly naše p edb žné sondy, p edpokládat nelze. Nap.: jedna z položek jedné z p edb žných sond m la osv tlit, zda a jak se v eském znakovém jazyce vyjad ují asové údaje a vztahy (mj. nap. vztahy mezi asem události a asem jejího podání). Neslyšící informanti m li ve znakovém jazyce p evypráv t krátký jednoduchý p íb h: 32

4 Moje p ítelkyn Ji ina mi vypráv la zajímavou p íhodu. Bylo jí 24 let a za ala u it na u ovské škole. Žila sama v neznámém m st a velmi se cht la seznámit s n jakým mužem. Dala si tedy inzerát do novin. / Brzy dostala odpov. etla:,,chcete se se mnou seznámit? Budu ekat v sobotu ve er v sedm hodin p ed kinem Oko. Poznáte m podle ervené r že. Dopis nebyl podepsán. / V sobotu ve er se Ji ina hezky oblékla a nalí ila. P esn v sedm hodin p išla ke kinu a rozhlížela se, kde je neznámý muž s kv tinou. Najednou uvid la jednoho ze svých u. Stál p ed vchodem a v ruce m l ervenou r ži. / Ji ina se lekla, že si jí u e všimne. Rychle se oto ila a b žela pry. P i tom oškliv upadla a zlomila si nohu. Musela do nemocnice. Tam se seznámila s mladým léka em a za ala s ním chodit. P ed m sícem m li svatbu. 8 P edb žné sondy ukázaly, že v podstat nelze jednozna n rozhodnout, do jaké míry je projev ve znakovém jazyce ovlivn n práv neporozum ním, resp. ne plným porozum ním psanému textu eskému, 9 a do jaké míry se do n j promítají ty zp soby vyjad ování asových údaj a vztah, které jsou typické práv pro znakový jazyk. Lze to dokumentovat nap. na té partii eského textu, v níž se exponuje vztah mezi asem chronologie minulých událostí (žila sama... cht la se seznámit... dala inzerát... hezky se oblékla... p išla ke kinu... uvid la jednoho z u... lekla se... oškliv upadla... v nemocnici se seznámila...) a asem vypravování (k n muž odkazuje asové p ed v P ed m sícem m li svatbu). V p eznakovaných textech v tšinou nebyl asový údaj (m síc) usouvztažn n s aktuálním okamžikem komunikace, ale s asovým sledem událostí v textu podaných (seznámila se s léka em, chodila s ním, za m síc byla svatba), nebo byla asová relace vyjád ena jen náznakov, tj. pozicí p íslušného výrazu ve sledu výraz jiných: to ovšem samo o sob implikuje následnost ( událost seznámení, chození, svatba). Analýza souvislých projev ve znakovém jazyce poukázala i na další problémy, jež jsou pro výzkum komunikace neslyšících zásadní a které ho do jisté míry komplikují. Na prvním míst stojí otázka, jak v bec projevy v eském znakovém jazyce p episovat do eštiny: Jakým zp sobem nap. segmentovat (díl í) celky projevu ve znakovém jazyce, v jakém eském tvaru 10 fixovat" lexikální morfémy eského znakového jazyka? Jakým zp sobem zapisovat ty nosi e gramatických význam, jež jsou specifické práv pro (v trojrozm rném prostoru) ukazovaný jazyk tj. jak zapsat významov relevantní nemanuální sou ásti znakování (mimiku, pozice horní ásti trupu a pozice hlavy)? A jak tyto prost edky, produkované v podstat paraleln s lexikálními jednotkami (manuálními znaky), do lineárnosti zápisu za lenit? S tím vším t sn souvisí ješt jeden problém: do jaké míry je p epis do eštiny (po izovaný neslyšícími asistenty) skute n p episem projevu ve znakovém jazyce, nikoli jeho p ekladem (který je z hlediska výzkumu znakového jazyka bezcenný)? Do jaké míry p itom ovliv uje povahu p episu p episující subjekt a jeho individuální kompetence v eštin? Nebo jinak: do jaké míry je podoba eského p episu ovlivn na tím, jak neslyšící asistent eštinu ovládá? 11 A to p itom ješt vycházíme z p edpokladu (ne, pravda, ov eného, a z ejm ne vždy bezvýhradné platného), že neslyšící asistent po izující p epis pln ovládá znakový jazyk (v jeho variantách geografických a sociálních) a dokáže videozáznamu pln porozum t. Nahrávky jednotlivých úkol (srov. níže) jsou založeny tak, aby se v co nejv tší možné mí e vylou il negativní vliv tzv. paradoxu pozorovatele (Labov, 1972): 12 nahrávání jsou p ítomni pouze neslyšící asistenti (zadávají úkoly, p íp. ješt, pokud je t eba, jejich zadání podrobn ji objas ují, ve znakovém jazyce produkují podkladový materiál elicitace, hrají úlohu druhého partnera dialogu). P esto samoz ejm nelze vylou it, že v n kterých p ípadech m že sama p ítomnost kamery a v domí formálnosti (výzkumné) situace posouvat znakování sm rem výš, k jeho prestižn jší variant, tj. k znakované eštin. 13 Díl í položky výzkumu jsou koncipovány ve vztahu k n kolika rozr zn ným cíl m: mají (1) poskytnout informace o (gramatických) strukturách eského znakového jazyka i o jeho rovin lexikální, zvl. o stavb jednotlivých znak (a o jejich variantnosti geografické 33

5 a sociální); (2) zmapovat postoje neslyšících k vlastnímu jazyku a ke zp sob m vzd lávání neslyšících a (3) ješt ší e podat alespo základní informace o verbálním vybavení neslyšících v širokém slova smyslu, o tom, jak (a zda) jim znakový jazyk slouží jako prost edek kategorizace a osmyslení sv ta. V tomto ohledu vstupuje verbální do t sného vztahu s kognitivním a výzkum tak uvádí i do problematiky kognitivního vybavení neslyšících. Ne všechna tato hlediska se samoz ejm mohou do zpracování získaného materiálu promítat sou asn ; první fáze analýz se tak zam uje p edevším na dv oblasti (podrobn ji srov. níže): (1) p epis jednotlivých znak a postupné mapování jejich variantnosti; založeno je v analýze tzv. parametr jednotlivých znak a jejich následném porovnávání; (2) excerpce a zpracování informací sociolingvistické povahy. Jak už bylo e eno, je ale celková povaha scéná e videonahrávek koncipována ší e, s ohledem na delší asový horizont výzkumu; není p itom nepodstatný cíl shromáždit jistý soubor dat, který m že být pr b žn využíván i v dalších fázích výzkumu, zam ených na další aspekty jazyka a komunikace neslyšících. Scéná nahrávky tak zahrnuje celkem p t položek. Položka 1. ízený monologický projev o situaci neslyšících zde a nyní. Neslyšící asistent toto zadání v úvodu k nahrávce tematicky specifikuje ( len ní do subtémat rodina, škola, vzd lání, zam stnání, možnost uplatn ní, organizace neslyšících apod.), vždy s d razem na jazyk, komunikaci, možnost dorozum ní. Pokud je t eba, usm r uje neslyšící asistent dopl ujícími otázkami informant v projev i v pr b hu nahrávky. Zjevným cílem této položky je získat informace dvojího typu: (1) o interkulturní zkušenosti eských neslyšících: o tom, jak reflektují své postavení ve v tšinové spole nosti, jaké jsou jejich zkušenosti s komunikací v slyšící rodin, jaká je jejich školní, resp. také internátní zkušenost (a jaký mají na zp sob, jímž byli vzd láváni, názor), jak je škola vybavila pro existenci v kultu e slyšící v tšiny a pro komunikaci s v tšinou (nap. pro komunikaci v ú adech a zdravotnických za ízeních), jak neslyšící vstupují, resp. mohou vstupovat i nevstupovat do sféry hromadného sd lování a do oblasti komunikace literární; (2) o intrakulturní zkušenosti eských neslyšících: komunikace v neslyšící rodin, neformální komunikace v organizacích neslyšících, reflexe hluchoty, reflexe p íslušnosti ke komunit eských neslyšících. Do obou oblastí zkušenosti, interkulturní i intrakulturní, se samoz ejm promítají, ne vždy uv domované, postoje k jazyk m a znakovým systém m, jichž se v komunikaci neslyšících užívá: k eskému znakovému jazyku, k eštin, k znakované eštin. Vedle své explicitní reflexe (verbalizace) jsou zde tyto postoje pochopiteln manifestovány i implicitn p edevším tím, jaký komunika ní systém projevu dominuje. Skrytým cílem položky 1 je pak získat relativn spontánní, resp. jen áste n ízený projev, jenž by, podroben další analýze, sloužil v další etap výzkumu jako východisko popisu gramatických struktur eského znakového jazyka. I když totiž znakový jazyk bývá p edevším neslyšícími samými zhusta ztotož ován se znaky, 14 a zp soby, jakými jsou znaky spojovány, stojí obvykle stranou, nem že výzkum jazyka nezahrnout oba ony základní pilí e každé promluvy (Mathesius, 1941) tedy vedle aktu pojmenovacího (ozna ovacího) také akt v totvorný (usouvztaž ovací). O gramatice eského znakového jazyka jsou ale zatím k dispozici v tšinou jen informace zprost edkované skrze povahu eštiny psané eskými neslyšícími (srov. o tom níže). Položka 2. Jednotlivé znaky ukazované podle obrázk. Tato ást dotazníku je orientována ke dv ma díl ím cíl m: (1) shromáždit materiálový podklad pro orienta ní analýzu sublexikální roviny eského znakového jazyka, pro úvahy o jeho fonologii, a zárove (2) získat východiskový materiál pro zmapování variantnosti znak eského znakového jazyka, zvl. variant geografických a sociálních. Jak analýzy fonologické, tak úvahy o lexiku musí být samoz ejm 34

6 op eny o p epsaná data eského znakového jazyka, v obou p ípadech konkrétn o p epsané (jednotlivé) znaky, resp. p esn ji, o notaci jejich slovníkové, citátové podoby. Propracování zp sobu notace manuální složky izolovaných znak bylo pom rn asov náro né: bylo t eba excerpovat dostupné p íru ky poskytující jistý repertoár znak (bu p ímo, nebo alespo jejich eské ekvivalenty), 15 prostudovat r zné zp soby zápisu znak užívané v zahrani í a adaptovat vybraný zp sob notace (Brennan etc., 1984) pro eské prost edí. 16 Do zápisu jednotlivých znak je v sou asné dob zahrnuto (podrobn srov. Macurová, 1996) 1. místo, kde se znak artikuluje, 2. tvar ruky/rukou, která/é artikuluje/í, 3. vztah ruky/rukou k t lu, tj. orientace dlan a orientace prst, 4. vztah ruky k ruce, tj. vzájemná poloha rukou u znak artikulovaných ob ma rukama, 5. pohyb/y ruky/rukou. Všechny znaky eského znakového jazyka (p esn ji: jejich manuální složka) jsou pak zapisovány pomocí t í typ matric: první je ur ena k zápisu znak artikulovaných jednou rukou, druhá pro zápis znak artikulovaných ob ma rukama, kdy jsou ruce ve stejném tvaru a vykonávají stejný, resp. alternativní pohyb, t etí pro zápis znak artikulovaných ob ma rukama, kdy aktivní je jen jedna ruka; neaktivní ruka je bu ve stejném, nebo jiném tvaru než ruka aktivní. Sám zápis jednotlivých znak je asov zna n náro ná složka výzkumu a asov náro né bude i definitivní stanovení toho, co je v jednotlivých znacích jen fonetické, a co má platnost fonologickou, co je jen idiolektické, a co širší (geografické nebo sociální). K tomuto rozlišení je p ímo zam ena ta oblast výzkumu, jež mapuje variantnost znak eského znakového jazyka. Na (1) záznam znak od 10 informant z jednoho regionu totiž navazuje (2) analýza individuálních rozdíl získaného vzorku: za ú asti týchž neslyšících se vylu ují znaky jen individuální, ostatním informant m neznámé, nebo i takové znaky, které informanti sice znají, ale v tšina z nich je nepovažuje pro danou oblast za p ijatelné. Ve fázi (3) kolektiv informant vybere tu podobu znaku, kterou pokládá za podobu pro danou oblast reprezentativní; kolektivn stanovený reprezentant dané oblasti ji pak ukáže na kameru. V poslední fázi (4) budou tyto reprezentativní znaky jednotlivých region zapsány, popsány a srovnány. Vztah geografického a sociálního na jedné a individuálního na druhé stran klade ješt další otázky, jež bude užite né do výzkumu (perspektivn ) zahrnout. Na prvním míst jde o otázku vývojových proces v lexikální zásob eského znakového jazyka. Zahrani ní analýzy (srov. nap. Frishbergová, 1975) poukazují v této souvislosti na nejobecn jší vývojovou tendenci sm ující od ikoni nosti znak k jejich arbitrárnosti: v pr b hu historického vývoje 17 p estává být vehikulum podobné objektu (p estává ho p ímo zobrazovat ) a jejich vztah se stává vztahem nahodilým. Je otázka, do jaké míry jsou opa né tendence, které jsou pozorovatelné v znakování mladší generace eských neslyšících, l8 d sledkem (individuální) neznalosti eského znakového jazyka a výrazem pot eby domluvit se, rukama, i když ne jazykem, a do jaké míry jsou tyto tendence ší e genera ní. Položka 3. Souvislý projev na zadané téma: reprodukce jednoho z obrázkových p íb h ku ete Napipi (podle O. Sekora, Nápady ku ete Napipi, Praha 1969). Cílem této položky výzkumu je, podobn srov. v položce 1, získat relativn souvislý projev, jenž by mohl být podkladem identifikace gramatických struktur eského znakového jazyka; sám charakter p íb hu podporuje (vedle elicitace vyjad ování asových a p í inných vztah ) p edevším vyjad ování vztah mezi participanty zobrazené, tj. mimojazykové situace a aktanty v sémantickém vzorci v t eského znakového jazyka. Zajímavé bude posoudit, do jaké míry se ve vyjad ování t chto vztah využívá specifických prost edk souvisejících se zp sobem existence znakového jazyka, s jeho trojdimenziálností. Specifi nost gramatických prost edk jazyka ukazovaného v trojrozm rném prostoru se podle našeho názoru oz ejmí i konfrontací podoby p íb hu: v eském znakovém jazyce a v eštin ( esky psaná p evypráv ní p íb hu máme zatím k dispozici jen v n kolika exemplá ích). 35

7 Položka 4. Dialog: diskuse o inzerátu nabízejícím dob e honorovanou práci. 19 Cílem této položky je získat materiál k popisu tvo ení otázek v eském znakovém jazyce (zvl. pokud jde o podíl manuálních a nemanuálních prost edk ); na za átku stál p edpoklad, že informanti budou od neslyšícího asistenta vyžadovat další, up es ující informace a za tímto ú elem p íslušné otázky, zjiš ovací i dopl ovací, podle pot eby tvo it. V p edb žných sondách byla obdobn zam ená položka formulována tematicky odlišn : informant byl neslyšícím asistentem žádán o pohlídání dít te jeho otázky se podle našeho o ekávání m ly týkat zvyk a pot eb dít te, ov ování doby požadované služby atd. Protože výsledky p edb žných sond nebyly uspokojivé (v tom smyslu, že zadání neprovokovalo otázkové struktury v dostate ném po tu), je v kone né podob úkolu posílena motivace ptát se tím, že situace je vztažena p ímo k zájm m informanta (dobrý výd lek). Ani tady ovšem získaný materiál mnoho (žádaných) otázkových struktur nep ináší. Z tohoto d vodu nemohou sice získané výsledky dost dob e sloužit p vodnímu cíli, otvírají ale další a širší horizonty výzkumu, ohrani ené problémem interpersonálního, resp. interaktivního v komunikaci neslyšících: Jak neslyšící užívají jazyka (možná nejen jazyka znakového) v interakci, jakým zp sobem vstupují do dialogické komunikace, jak se vyrovnávají s p ebíráním sociálních rolí v dialogu, rolí, jež jsou definovány samotným jazykem (komunika ní role mluv ího vs. adresáta )? Jakým zp sobem a jakými prost edky mezi t mito rolemi p epínají, zvl. pokud jde o iniciaci dialogu, v jaké mí e a jakými prost edky dialogem, verbáln uspokojují své komunika ní (a zprost edkovan p ípadn i jiné) zám ry a cíle? Tyto otázky se jako otázky podstatné oz ejmují zvl. v souvislosti s poznatky o funkcích jazyka, p edevším v souvislosti s funk ním rozlišením (srov. Halliday, 1975) oblastí idea ního a interpersonálního. Je-li systém dosp lého mluv ího jazyka strukturován okolo distinkce mezi funkcí jazyka sloužit reprezentaci zkušenosti (jazyk jako u ení se, jako v domosti, znalosti, vzd lanost) a funkcí jazyka sloužit sociálním innostem (jazyk jako aktivita, konání), jak z tohoto hlediska interpretovat specifické nedialogické chování vzorku eských neslyšících? Jak posuzovat zp sob jejich vstupování, resp. spíše nevstupování do té komunika ní role, v níž je jazyka využíváno 20 práv k participaci, k podílení se na n jaké innosti, k (spole nému) ešení problému? V sou asné etap výzkumu komunikace neslyšících nelze víc než tyto otázky položit jejich zodpov zení musí vycházet z rozsáhlejšího vzorku materiálu sm rovaného speciáln k t mto problém m. Je p itom samoz ejmé, že takto získaný materiál bude pr b žn konfrontován s observací skute n spontánní ( nevýzkumné ) komunikace neslyšících (v klubech, na sportovních aj. akcích) a je otázka, jaké (jiné?) poznatky tato konfrontace p inese. Položka 5. Ukazování opozit k adjektiv m: informant m se ve znakovém jazyce (paraleln, mimo obraz, i v mluvené eštin ) p edkládají spojení adjektiva se substantivem, reagovat mají dvojicí spojující dané substantivum s adjektivem opa ného významu. Prvotním cílem je p itom (srov. obdobn položku 2) získat podklady pro úvahy o fonologické struktu e znak a o jejich variantách. 21 I výsledky této položky výzkumu ovšem otvírají pr hled do problematiky širšího dosahu. Na základ hodnocení doposud získaného materiálu nelze totiž neklást otázky: Jak se ve znakovém jazyce vyjad uje (antonymy) jeden ze vztah, na nichž je založeno poznávání sv ta vztah disjunkce? A ješt ší e vzato: Jak neslyšící všechny základní vztahy tohoto typu, tj. vztahy ekvivalence, disjunkce, pr niku a inkluze, vnímají a jak je svým jazykem vyjad ují? S tím t sn souvisí otázka další: Jaký obraz sv ta je v bec formován skrze znakový jazyk? Jak je sv t prost ednictvím tohoto jazyka mapován a kategorizován, jaké jsou ony uzlové body sít, skrze niž neslyšící lov k chápe sv t a rozumí jazyku? O tom, že obraz sv ta formovaný znakovým jazykem z ejm nebude p inejmenším ne v jednotlivostech úpln totožný s obrazem sv ta formovaným v tšinovou eštinou, sv d í nap. problematika jazykového vyjad ování konceptuální kategorizace konkrétních objekt 36

8 vn jšího sv ta. T i úrovn této kategorizace (srov. Roschová, 1976; Roschová etc., 1976) zahrnují základní rovinu (nap. st l), rovinu nad azenou (nábytek) a rovinu pod azenou (jídelní st l, psací st l atd.). Na základní rovin jsou p íslušné percep ní a funk ní atributy sdíleny všemi leny kategorie (resp. jejich v tšinou), jsou p itom rozdílné od atribut položek jiných základních rovin pat ících pod totožnou kategorii nad azenou (st l má jiné atributy než nap. židle, postel atd., tj. než ostatní nábytek). leny nad azené roviny naproti tomu spojuje jen malý po et spole ných atribut (z ejm spíše funk ních než percep ních); na pod azené rovin jsou pak atributy (z ejm spíše percep ní než funk ní) sdíleny nejen všemi leny dané kategorie (jídelní st l), ale i leny kategorií kontrastních (jídelní st l má n které atributy stejné jako psací st l). Koncept sám je nejvýrazn ji vymezen na základní rovin kategorizace, na ní je také nejvýrazn ji odlišen od koncept jiných tato základní rovina tak bývá zákonit považována za nejp irozen jší a nejužite n jší rovinu kategorizace. V eském znakovém jazyce je ztvár ování takové kategorizace jiné než v eštin a v souvislosti s touto problematikou se nabízejí k diskusi dv tendence: 1. len nad azené roviny zastupuje leny roviny základní (tedy: PTÁK, KV TINA, nikoli špa ek, drozd, vrána atd. nebo tulipán, kopretina, azalka atd.) Jazykový prost edek pro ozna ení pojmu nad azeného bývá slovotvorn p ímo odvozen od jednoho z len roviny základní. 23 Tyto odvozené znaky jsou tvo eny znakem R ZNÝ, který tvo í druhou ást složeného znaku; první ást v tšinou tvo í jeden, reprezentativní, len základní roviny kategorizace (srov. OVOCE = JABLKO + R ZNÝ, NÁ ADÍ = KLÍ + R ZNÝ). Pravd podobn mén asto je složený znak odvozen od vlastnosti spojované se leny základní kategorie (ZELENINA = ZELENÝ + R ZNÝ), resp. také od innosti s t mito leny spojované (NÁPOJ = PÍT + R ZNÝ). D kladná interpretace kognitivních d sledk, jež takto (jinak) jazykov strukturovaná skute nost m že mít, se pochopiteln musí op ít o analýzu dalších rozdílností v obrazech sv ta utvá ených eštinou na jedné a eským znakovým jazykem na druhé stran, nebo jinak: o analýzu dalších aspekt odlišné zkušenosti sv ta slyšících a neslyšících ech. 24 Komplexní pohled na komunikaci neslyšících nutn za le uje do výzkumu také eštinu, speciáln problematiku její psané podoby, a to v aspektu produk ním (psaní eských text ) i recep ním (porozum ní psaným eským text m). 25 Souhrnn ji bude o této problematice pojednáno jinde, zde je však t eba alespo stru n nazna it, že eština psaná eskými neslyšícími není p edm tem výzkumu jen sama o sob, 26 ale také ve vztahu k eskému znakovému jazyku. Podoba této eštiny totiž poskytuje jistý první vhled do jeho gramatiky. Excerpce ukazuje, že jisté vyjad ovací zp soby, cizí eštin v tšinové, jsou v psané eštin eských neslyšících významn etné. Je tedy možné soudit, že to jsou jevy vlastní eskému znakovému jazyku a do eštiny odtud (opakovan a relativn pravideln ) interferují. Jde o takové jevy jako jsou nap. zám na sloves vyjad ujících existenci a vlastnictví (D kuji ti za dopis, m la jsem p ekvapená; Jsem velkou radost), vypoušt ní spony (ruka dobrá; Renata fajn a prima holka), lexikální vyjad ování asu, modality, resp. i aspektu, obvykle anteponované p íslušnému slovesu (minulý chodit na vánoce 27. února v Praze; bu musí vydržet), neexistence pasivních konstrukcí, absolutní zápor prost ednictvím výrazu v bec (ve škole v bec líbilo a d ti holky a kluci vždycky pomlouvají), nerozlišení proto a protože (zítra pojedeme na vlaku lyžovat, proto zítra to budou málo lidí, proto oni chodí do práce), vyjad ování asových a podmínkových vztah sou adn se spojovacím výrazem potom (Bude d lám zapojit dob e, potom žárovka svítí). 27 Výzkum eského znakového jazyka by nemohl být realizován bez grantové podpory, kterou poskytuje Ministerstvo školství, mládeže a t lovýchovy, výzkum díl ích aspekt komunikace neslyšících i obecn jších problém s ní spjatých pak bez grantové podpory Fondu rozvoje vysokých škol a Grantové agentury UK. Taková podpora lingvistického výzkumu specifického typu komunikace a specifického menšinového jazyka nep ímo reflektuje postupnou prom nu širšího, celospole enského, postoje k menšinám v bec; v respektu k jinému než 37

9 vlastnímu jazyku, k jiným zp sob m komunikace a k odlišné kultu e se obráží (u nás) nové pojetí integrace: integrovat za íná znamenat ne už jen p izp sobit obrazu v tšiny, ale akceptovat, spole n a rovnoprávn sdílet (sv t, zkušenost), by t eba i r znými zp soby a skrze r zné jazyky. O tom, že a jak tyto postoje p edjímají zm nu situace (i nap. situace ve vzd lávání neslyšících) v souvislosti se vstupem eské republiky do Evropské unie, se snad není t eba rozepisovat podrobn ji. Jedno je jisté z nové situace vyplynou nové pot eby: i pot eby nových teoretických p ístup k problematice neslyšících, i nové pot eby praxe. Poznámky 1 Výrazná zm na názor na znakový jazyk bývá spojována se jménem W. Stokoea a s jeho lingvistickou analýzou amerického znakového jazyka (1960). K dalším lingvistickým pohled m na znakové jazyky srov. Macurová, To se týká znakových jazyk, nikoli jazyk znakovaných. Na stránkách tohoto asopisu není jist t eba rozdíly mezi znakovým jazykem a p íslušným znakovaným národním jazykem (um lým znakovým systémem) vykládat n jak zvláš podrobn. 3 Na po átku 90. let konstatují Boyes-Braemová a Kolb (1990), že základní výzkum znakového jazyka probíhá v 16 evropských zemích. V 90. letech je lingvistika znakových jazyk natolik ústrojnou sou ástí lingvistiky, že více nebo mén obšírné pojednání o této problematice bývá v podstat pravideln za azováno do reprezentativních jazykov dných encyklopedií, srov. nap. Collinge,1990 (s ); Malmkjaer, 1995 (s ). 4 Už dnes je p itom z ejmé, že výzkum znakového jazyka jako jazyka, který existuje v jiném zp sobu než jazyky mluvené (ve zp sobu vizuáln motorickém), p ináší zajímavé poznatky i pro lingvistiku hlavního proudu, poskytuje nový úhel pohledu na základní obecn lingvistické problémy, jako nap. na problém arbitrárnosti jazyka, jeho lineárnosti, dvojího len ní; klade také znovu a nov adu otázek, které se v souvislosti s mluvenými jazyky jevily jako otázky v podstat již vy ešené, nap. zda za adit prosodické, resp. paralingvistické prost edky do gramatického popisu jazyka atd. 5 Návrh notace p edložený k diskusi odborné ve ejnosti srov. Macurová, Na základ tzv. principu subordina ního posunu dochází k zastupování mén prestižního jazyka jazykem s prestiží vyšší platí to jak pokud jde o samotné užívání jazyka, tak pokud jde o výroky o jazyce (verbalizované postoje k jazyku). 7 Ten jí zatím p ipisují jist i pod vlivem dosavadní tradice vzd lávání i sami eští neslyšící. 8 Autorkou textu je I. Va ková. Znaménko / ozna uje odstavce p vodního textu. 9 Z téhož d vodu byly po vyhodnocení p edb žných sond z kone né podoby zadání vylou eny všechny ty položky, jež p edpokládaly (1) identifikaci n jaké složit jší gramatické struktury eštiny, (2) plné porozum ní a následn (3) její adekvátní (ne p esn doslovný ) p eklad do znakového jazyka. Jako p íklad takových položek lze uvést nap. asové a podmínkové v ty, zápor, modální slovesa, stup ování adjektiv a adverbií, pasivní konstrukce. 10 Situaci tu, nap. ve srovnání s angli tinou, zna n komplikuje typ eštiny jako flexívního jazyka. 11 Srov. k tomu (v doslovné citaci a autentické grafické podob ) r zné p episy téhož projevu po ízené r znými neslyšícími (kurzíva zachycuje vysv tlení, jimiž auto i p episu texty dopl ují): (1) Za íná, já cht la pro neslyšící život lepší, více kultury, více spole enský mezi neslyšící, aby dob e pobaví, ne do koutka, více sraz v klubovn mezi neslyšící a více také tlumo nice, beseda, p ednášky, turisté, výlety, zájezd a mezi d ti pobavit co to je, aby d ti (ten znak beze slova = aby d ti vymysleli n jaké modely, hry... a um li nap íklad komunikovat s lidmi, neslyšící ze zahrani í a znali eská slova, které pro neslyšící hodn neznají) aby se více využívali ve škole, více neslyšící u itel, vychovatel aby se více znakový jazyk, více slovních zásob a mohla slyšící komunikovat a také více rozumí lepší povídat, mohli také zásah do m sta mezi slyšící. Více nevím co mám íct. (2) za atek já chtít pro neslyšící život 38

10 lepší více kultura více spole nost mezi (s) neslyšící dob e pobavili ne roh více scházet klub mezi (s) neslyšící více také tlumo ník beseda p ednáška turistika výlet zájezd a s d ti bavit co d ti vymýšlet více používat škola více neslyšící u itel vychovatel více znaková e více slovní zásoba možnost více slyšící komunikovat víc rozum t lépe mluvit m že také zásah do m sta normalní slyšící více co íct (3) Život lepší pro neslyšící život lepší více kultura více spole né mezi neslyšící (aby) dob e pobaví ne kout, více sraz klubovna mezi neslyšící (a) více také navrch p ednáška, beseda, p ednáška, turista, výlet, zájezd (a) s d ti pobáví co (aby) vymyslet d ti vymyslet (= vymyšlet = napád co dobré nové navrch r zné v ci) (co) aby více používá/využívá škola více neslyšící u itelka, vychovatel (aby) více znakovací ukazovát více zásob slovní zásob (aby) mohlo více slyšící mluví domluví/hovo í více rozumí lepé povídá, m že také sami (= m ze sama cesta bez pomoci, = prorazit, = m že sama chodí do ÚM, = m že sama hovo í s léka i) do m sta, normalní podle slyšící. Více nevím co (mám) íká. 12 Srov. k tomu Labov, 1972, s. 113: To obtain the data most important for linguistic theory, we have to observe how people speak when they are not being observed. 13 A to i navzdory tomu, že v úvodním rozhovoru s informanty p ed zahájením nahrávek neslyšící asistent zd razní, že p edm tem výzkumu je eský znakový jazyk a klade d raz na to, aby p i nahrávkách nebyla užívána znakovaná eština. Požadavek vyjad ovat se znakovým jazykem, tedy stejn jako nap. p i rozhovoru s neslyšícími p áteli, je informant m zd raz ován v úvodu každé položky ankety. 14 Kvalita znakového jazyka pak bývá v t chto reflexích pom ována p edevším bohatostí slovní zásoby (po tem znak, jež jsou k dispozici), resp. i mírou jejich sjednocenosti. 15 Excerpce, jež m la podat orienta ní informaci o tom, jaké typy jednotlivých parametr znak zahrnout do pracovních soupis symbol pro notaci eského znakového jazyka, vycházela z p íru ek Gabrielová etc., 1988, Mrzílková Ostatková, 1993, Ptá ek, rkp., Švagr, rkp. 16 V sou asné dob je promýšlena další podoba font (o nich srov. jejich autor M. Albrecht, 1996), v níž by se modifikovala zvl. vertikální linie zápisu (notace parametru SIG); to by umožnilo jednodušší zapisování znak na po íta i. 17 Frishbergová konfrontuje Slovník amerického znakového jazyka z poloviny 60. let (Stokoe etc., 1965) s u ebními p íru kami amerického znakového jazyka z druhého desítiletí 20. stol., zvl. se slovníkem Longovým (1918); ten zahrnuje zhruba 1500 znak, asto zachycených i na fotografii, spolu s popisem jejich tvo ení a odpovídajícími anglickými ekvivalenty. U nás takový pr hled do minulosti dost dob e uskute nit nelze, leda snad na základ zachycení (videozáznamem) znak nejstarší generace eských neslyšících a jejich srovnání se slovníkem z 80. let (Gabrielová etc., 1988). 18 Srov. nap. ikonická gesta odpovídající eskému výrazu víno nebo ponožka ( zobrazení tvaru lahve, zobrazení navlékání ponožky). 19 Pro orientaci srov. jeho úplný text (tlumo ený zárove v úvodu tohoto úkolu neslyšícím asistentem do eského znakového jazyka): Chcete si seriózn vyd lat peníze? 5 až 7 tisíc za týden. Volejte (11,30-14,00 Po-Pá) p. Zentrich. 20 Halliday (1975, s. 29an.) v této souvislosti rozlišuje mezi rolí pozorovatele (observer), kdy je jazyk používán jako prost edek kódování zkušenosti s jevovou skute ností, jež lov ka obklopuje, a rolí vet elce (intruder), kdy se jazyka užívá jako prost edku jednání, jako prost edku jisté akce uskute n né v jistém situa ním kontextu. 21 Situace se p edb žn jeví jako zna n komplikovaná. Doposud zpracovaný (zapsaný a vyhodnocený) vzorek nahrávek prokazuje p edevším zna nou rozr zn nost inidividuální (otázka je, zda jde jen o jevy fonetické) a daleko menší shody geografické, než jsme zpo átku p edpokládali. Souvisí etnost individuálních rozdíl s tím, jaký p ístup mají neslyšící eši narození ve slyšících rodinách ke znakovému jazyku? 39

11 22 Podle osobního sd lení E. Mrzílkové je tato tendence typická zvlášt pro ukazování mladší generace neslyšících. Bylo by zajímavé zjistit p esn, které leny základních rovin tvo ících nap. nad azené roviny PTÁK, KV TINA by bylo možné najít ve Slovníku eské znakové e i. Na základ zb žného náhledu se zdá, že jich není mnoho. 23 Na rozdíl od eštiny, v níž jsou pro vyjad ování nad azené kategorie k dispozici specializované (jednoslovné) lexikální prost edky (tzv. hyperonyma jako nap. nábytek, nápoje, nástroje, ná adí atd.). Obráží se to i v heslá i Slovníku znakové e i (Gabrielová etc., 1988): takové eské výrazy jako nap. dobytek, nábytek, nápoj, ná adí, zelenina apod. zde nejsou za azeny. 24 Nepochybné je, že v domí rozdílnosti obou jazyk m že být užite ným východiskem také pro kontrastivní osvojování eštiny (jako druhého jazyka neslyšících, jazyka pro neslyšící cizího ). 25 Je nasnad, že uspokojivé osvojení psané podoby eštiny je pro neslyšící echy doslova životn d ležité bez v tšinového jazyka se ve v tšinové kultu e p ežívá jen s obtížemi. 26 O t chto otázkách srov. Racková, V souvislosti s t mito rysy srov. i Bickerton v (1981) výklad o kreolských jazycích. Literatura: Albrecht, M.: Prvé použití font ZJ. Speciální pedagogika 6, 1996, 1, s. 20. Beaugrande, R. de: Funkce a forma v jazykové teorii a výzkumu. Vlna se obrací. Slovo a slovesnost 57, 1996, s Bickerton, D.: Rools of Language. Ánn Arbor Boeys - Braemová, P. - Kolb, A.: An Introduction to Sign Language Research. In: Prillwitz, S. - Vollhaber, T. (cd).: Sign Language Research and Application. Hamburg 1990, s , Brennan, M. - Colville, M. D. - Lawson, L. K.: Words in Hands. A Structural Analysis of the Signs of British Sign Language. Edinburgh Cicourel, A.: Cross-Modal Communication: The Representational Context of Sociolinguistic Information Processing. In: Shuy, R. W. (ed.): Report of the Twenty-Third Annual Round Table Meeting on Linguistic and Language Studies. Washington, D.C Collinge, N. E. (ed.): An Encyclopaedia of Language. London - New York, Deuchar, M.: British Sign Language. London Frishberg, N.: Arbitrariness and Ikonicity: Historical Change in American Sign Language. Language 51, 1975, s Gabrielová, D. - Paur, J. - Zeman, J.: Slovník znakové e i. Praha Halliday, M. A. K.: Learning How to Mean. Explorations in the Development of Language. London Labov, W.: Some Principles of Linguistic Methodology. Language in Society I, 1972, s Liddell, S. K.: American Sign Language Syntax. The Hague Long, J. S.: The Sign Language: A Mannual of Signs. Washington, D.C Macurová, A.: Jazyk v komunikaci neslyšících (P edb žné poznámky). Slovo a slovesnost 55, s Macurová, A.: Náš - jejich jazyk a naše vzájemná komunikace, Naše e 77, 1994, 1, s Macurová, A.: Pro a jak zapisovat znaky eského znakového jazyka (Poznámky k diskusi). Speciální pedagogika 6, 1996, 1, s Malmkjaer, K. (ed.): The Linguistic Encyclopedia. London - New York Mathesius, V.: e a sloh. In: tení o jazyce a poezii. Praha 1941, s Mrzílková, E. - Ostatková, M: Základy eské znakové e i I. Praha Ptá ek, V.: Kurz eské znakové e i (rkp. u ebnice). Quigley, S. P. - Paul, P. V.: Language and Deafness. San Diego Racková M.: eské sloveso v psaných projevech eských neslyšících. Diplomová práce FF UK. Praha Rosch, E.: Classification of Real World Objects: Origins and Representation in Cognition. Bulletin de Psychologie. Special Annual 1976, s

12 Rosch, E. - Mervis, C. B. - Gray, W. - Johnson, D. - Boyes-Braem, P.: Basic Objects in Natural Categories. Cognitive Psychology 8, 1976, s Stokoe, W. C: Sign Language Structure. The First Linguistic Analysis of American Sign Language. Buffalo Stokoe, W. C. - Casterline, D. - Croneberg, C: A Dictionary of American Sign Language. Washington, D.C Švagr, J.: Kurs znakového jazyka (rkp. u ebnice). 41