Akademie výtvarných umění v Praze Ateliér Intermediální tvorby III./škola Tomáše Vaňka

Transkript

1 Akademie výtvarných umění v Praze Ateliér Intermediální tvorby III./škola Tomáše Vaňka Ilona Janáčková Via Creativa - Via Transformativa Tvořivá cesta - Cesta transformace 2012/2013

2 Roku 2007 jsem zahájila svoje studium na Akademii výtvarných umění v Praze u pana Prof. Miloše Šejna v Ateliéru konceptuální tvorby, kde jsem studovala tři roky. Vedení a umělecká tvorba pana Prof. Miloše Šejna mě v mnohém silně inspirovala a ovlivnila moji práci. Roku 2010 jsem zahájila stáž v ateliéru hostujícího pedagoga Marcuse Geigera. V tomto roce jsem měla možnost konzultovat, jak v ateliéru hostujícího pedagoga Marcuse Geigera, tak v Ateliéru konceptuální tvorby s panem Prof. Milošem Šejnem a dále s jeho nástupcem, novým vedoucím ateliéru Mgr. Tomášem Vaňkem, u kterého jsem zůstala do završeni svých studií. V roce 2011 jsem nastoupila na stáž do ateliéru Nových médií II. k paní doc. Anně Daučíkové a roku 2012 jsem odcestovala do Holandska na tříměsíční studijní stáž na Royal Academy of Art in The Hague. Zásadním inspiračním impulsem mi byla ta stáž, kterou jsem absolvovala v pátém ročníku, v ateliéru Autonomní tvorby v Den Haagu, Holandsku, kde se kladl velký důraz na umění spojené s revitalizací krajiny, recyklací a ekologií. Velkou měrou k tomu přispěla samotná země Holandska, která je v neustálém koloběhu práce s vodním živlem. Po návratu ze stáže jsem vytvořila svoji první instalaci ve stylu Eco-artu. Jednalo se o vyřezanou větu z živého trávníku s názvem Time don t pass, Time is change., která po dobu klauzurních prací rostla před hlavním vchodem Akademie výtvarných umění. Dalšími neméně významnými inspiračními zdroji mi byla publikace k výstavě Eco-Art z Pori Art Muzea ve Finsku, Paul Virilio (kulturní teoretik, urbanista a filosof) se svou knihou Estetika mizení, Harrison Helen Mayer a Harrison Newton s projekty zaměřující se formou dokumentace na revitalizaci krajiny 1 a v neposlední řadě umělkyně Lynne Hull, která vytváří unikátní ekologickoumělecké projekty v přírodě v odlehlých částech světa. Je tzv. architektem obydlí, přirozeného prostředí pro divokou zvěř. Lynne Hull se zabývá hlavně prostorem mimo město, zatímco pro mě je důležitá revitalizace přírodní krajiny ve městě. V mých výpovědích nepřevládá pouze jedno jediné médium, ale vždy se je snažím různými prostředky přizpůsobit obsahu. Po stáži v Holandsku jsem však cítila potřebu prohloubit svoji tvorbu spojenou s přírodou. V tu dobu jsem vytvořila jako jednu z klauzurních prací instalaci z trávníkového koberce umístěnou před vchodem do hlavní budovy školy. Tuto potřebu jsem měla i ve své diplomové práci, kterou jsem spojila s užitkem a snahou pomoci přírodě, zanášením biotopu 2 do města. 1 Například s projektem Labe, který vytvářeli Harrison Helen Mayer a Harrison Newton v letech , jako hostující pedagogové v Ateliéru konceptuální tvorby Miloše Šejna. 2 Biotop někdy taky habitat neboli stanoviště je biotické (živé) a abiotické (neživé) prostředí, ovlivněné a pozměněné živou složkou přírody - biotou. Lze ho chápat jako společné prostředí určitých složek biocenózy, tedy soubor všech vlivů, které vytvářejí životní prostředí všech zde žijících organismů. Pro rostliny se někdy používá i pojem ekotop. 1

3 Ve své tvorbě funguji dvěma způsoby, a to tak, že jsem si buď naprosto jistá jejím obsahem, formou a ztvárněním, a nebo v roli detektiva hledám intuitivně, co mě láká a přitahuje. Podvědomě jsem si zvolila ten druhý způsob. Hlavní dominantou pro mě byl prostor řeky Vltavy v Praze, ve městě mého bydliště a studia, který mě oslovil. Při studiu materiálů historie Prahy a řeky Vltavy, mi přišel symbolický samotný název města. Název Praha se odvíjí od prahu nebo také od jezu a vznikl, kdy město stálo na prahu příchodu nových obyvatel. Práh má pro mě význam mezníku, hranice, meziprostoru a prostoru mezi městem a divokou přírodou, která se dříve před výstavbou města Prahy na našem území rozléhala. Ale i já sama se ocitám na prahu ve své tvorbě, zlomu. Řeky a ptáci pro mne symbolizují divokost, nespoutanost, volnost a svobodu. Poznal jsem řeky: Poznal jsem řeky pradávné jak svět a starší nežli proud krve v žilách. Má duše je hluboká jako ty řeky. Langston Hughes Instalace ptačích budek, pítek a dalších opatření ve prospěch ptactva na řece Vltavě v Praze je snahou o zanesení biotopu do lidnatých měst. Osídlování hnízd a ptačích budek na řece ve městě jako životní děj, jenž by se mohl sledovat a časem se stát cenným prvkem pro naše životní prostředí ve městě. Zároveň jde o hledání a nalezení harmonie člověka žijícího ve městě s přírodou. Pokusit se fungovat ve městě přirozenějším způsobem života, pečovat o přírodní plochy (vodní plochy) a divokou zvěř, jako jsou ptáci, jenž mají nezbytně důležitou roli v našem ekosystému. Město nelze úplně změnit, ale je možné ho transformovat alespoň z části v kontextu s naším přirozeným bytím a s přírodou. Snažit se nalézt cestu k přírodě v neutuchajícím procesu architektonické výstavby ve městě 3. Jsem toho názoru, že v sobě nemůžeme potlačovat do nekonečna svého konečného bytí 3 Příroda nezná hranice. Pojmy jako stát a celní pásová kontrola pro les, řeky a nebo korálový útes nic neznamenají. Nezkrotná vůle, s jakou řeka protéká zeměmi, s rozdílnými politickými režimy a kulturami, se nesklání před kolonizačním náporem člověka, který rýsuje na mapě a přitom je klasifikuje, třídí, opatřuje je názvy a uspořádává. Mnoho živočišných druhů už nežije volně ve svých nadnárodních teritoriích, ale musí se spokojit s prostorem, který na něj sotva zbude s rozdrobenými stanovišti, nebo na omezené ploše národních parků a přírodních rezervací patřících jednotlivým státům. Pro ty, kdo umějí naslouchat, Země hraje. tvrdil William Shakespeare. Dnes se však zdá, že tato harmonie, tvořená interakcí různých složek, jež jsou neustále v pohybu a mají stejně jako kytarové struny neomezenou možnost variací, zeslábla na žalostný sten, kdesi v pozadí, kterému už nemáme chuť nebo schopnost naslouchat. Člověk, adaptovaný na stále srozumitelnější a čitelnější krajinu, na města, v nich je krajina předmětem projektování, betonování, planýrování a regulování, aby jí mohl vnímat jako konejšivou, jako by si už neuvědomoval hmotnou existenci přírody a hodnot, jichž je nositelkou. [1] 2

4 naši vlastní apriori přirozenost, jelikož my jsme příroda a jsme její součástí. Mezi počátečními nápady byly plující vory jako alternativní prostor pro umělecké vyjádření. Posléze jsem si však uvědomila, že není potřeba vytvářet novou platformu, že tuto úlohu již dostatečně splňuje řeka sama. Dostala jsem se k uměleckým směrům environmentálního umění, Land Artu a Eco-Artu. V této etapě se má práce odvíjela z různých pokusů s organickými a přírodními materiály na řece: plující ledové kry, pomíjivé symboly z květin a potravy plující po vodě pro ptáky či ryby. Při těchto zkouškách jsem došla k závěru, že hledám hlubší smysl ve své práci a to být nápomocna přírodě. Snažit se kultivovat přírodu ve městě počínaje řekou. Otočila jsem svou pozornost především k ptákům, kteří se mi nabídli jako nejdříve možní z divokých zvířat ve městě. Řeka jim slouží jako hlavní napajedlo a útočiště. Primárně je práce zaměřená na ptáky, ale v druhotném záměru může pozitivně působit i na lidi ve městě. Instalace ptačích budek a dalších opatření je zaměřena na druhy ptáků vyskytujících se v Praze, do kterých můžeme zařadit i několik ohrožených druhů. Pro příklad mohu uvést šest druhů sýkorky, rehka zahradního, brhlíka, lejska, lysku, kachnu a labuť. Instalace jsou postaveny ze zbytků, či ostatků přírody (tzv. schránek): suché větve, listí, kmeny stromů, kůry a trávy. Materiál jsem nasbírala podél řeky nebo dostala sponzorským darem. Instalace z přírodních materiálů jsou stavěny na své pomíjivosti, jako i příroda sama, a vydrží jen po určitou dobu. Je třeba je znovu obměňovat a pomáhat přírodě žít. Tak jako uklízíme znovu a znovu svůj byt, ulice a město, abychom v něm / v nich mohli fungovat, obývat je a žít. Druh dřeva je měkký smrk a borovice. Ke špalku budky je připevněna dřevěnými kolíky střecha ze zbytků dřeva odříznutého od špalku. Ptačí budky jsou špalky z borovice a buku, opracované vrtákem na dřevo a dlátem. Budky jsou připevněny dřevěnými kolíky ke špici kmene soušky namísto šroubů a pocházejí z Lesů hl. města Prahy. Kmeny stromu borovice jsou soušky darované za symbolickou cenu Lesy hl. města Prahy. Soušky kmene jsou opracované elektrickou pilou na stromy a ruční pilkou. Celá instalace se dá snadno rozložit na všechny díly, aby bylo možné budky vyčistit pro další uhnízdění. Snažila jsem se u dřeva zachovat co nejpřirozenější tvar, tedy opracovat jen nezbytně nutné části ptačích budek určené ke hnízdění a soušky kmene pro zasazení do podloží řeky. Vytvořit co nejpřirozenější prostředí pro ptáky, které by o to zdárněji dopomohlo k jejich uhnízdění. Instalace ptačích budek jsou zasazeny do vyvrtané díry ručním vrtákem v podloží řeky a zatlučené beranidlem metr až metr a půl hluboko. Budky ve výšce 2,5 metrů, zasazené do podloží řeky, splňují také funkci ochrany ptáků před predátory, kteří jim hrozí na souši a přitom ani není potřeba zasahovat zatloukáním budek do živého stromu, ačkoli je tu ještě možnost zavěšení. Tyto lokace, kde chybí dostatek vhodných přirozených dutin, tj. v místech, kde jsou v převaze zdravé 3

5 a mladé stromy, a v prostředí na vodě, kde je vysoký výskyt hmyzu, se ukazují jako vhodné místo a biotop pro instalace ptačích budek a hnízd. Lokace byly vybrány také na základě schválení Povodí Vltavy. Nejsou v zóně lodní dopravy. Budky svou stavbou mohou rovněž sloužit jako pítko a krmítko zároveň. Plující ostrůvky a hnízda jsou tvořeny ze svázaných větví, hlíny a zasazené nebo suché trávy. Poloha a počet instalací: jedna ptačí budka a plující ostrůvek se nachází v lokalitě Podbaby, tři ptačí budky, plující ostrůvek a pítko v lokalitě Střeleckého ostrova, a jedna ptačí budka a hnízdo pro labutě za Karlovým mostem. Instalace jsou zdokumentovány formou videa. K instalacím se vážou pocitové kresby a tištěné vizualizace, které se zaměřují na lokality, kde by bylo v budoucnosti možné ptačí budky, hnízda a jiné další opatření ve prospěch ptáků nainstalovat. Výsledná diplomová práce je mojí vlastní meditací a započatou cestou nového cyklu v moji tvorbě, kterou cítím jako zásadní přelom a jako podstatný krok v mém uměleckém vývoji. Nehledě na absolutorium Akademie cítím jako nezbytnost pokračovat ve svém úsilí a neustávat v pohybu. 4

6 Výběr z použité literatury a pramenů [1] Úvod. In: GIORDANO, Simona a Fabrizio BULGARINI, aj. Global 200: Místa, která musíme zachránit [Global 200]. Praha: Mladá fronta, a. s., s ISBN [2] JIRÁSEK, Alois. Staré pověsti české. Praha: Slovart, s. r. o., ISBN [3] DUDÁK, Vladislav. Prahou po Vltavě: Putování po březích, ostrovech a mostech. Praha: Práh, ISBN [4] BUZAN, Tony. Mentální mapování [The Ultimate Book of Mind Maps]. Praha: Portál, s. r. o., ISBN [5] SÝKOROVÁ, Lenka a Romana Bartůňková, aj. Konečně spolu: Česká nezávislá galerijní scéna Ústí nad Labem: Fakulta umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, ISBN [6] BABYRÁDOVÁ, Hana a Bartůňková Romana, aj. Veřejný diskurs výtvarného umění. Brno: Masarykova univerzita, ISBN [7] HRUBEŠ, Josef a Eva HRUBEŠOVÁ. Pražské ostrovy. Praha: MILPO MEDIA, s. r. o., ISBN [8] BISHOP, Claire a Maria LIND, aj. Sešit pro umění teorii a příbuzné zóny 1-2 / 2007 [Notebook for art, theory and related zones 1-2 / 2007]. Praha: Vědecko-výzkumné pracoviště Akademie výtvarných umění v Praze, ISSN [9] KESNER, Ladislav. Vizuální teorie: Současné angloamerické myšlení o výtvarných dílech. Druhé rozšířené vyd. Jinočany: H&H, ISBN [11] HEINZ, Sabine. Keltské symboly [Symbole der Kelten]. Olomouc: Fontána, ISBN

7 [12] VIRILIO, Paul. Estetika mizení [Esthétique de la disparition]. Červený Kostelec: Pavel Mervart, ISBN [13] The Harrison Studio [online]. Helen Mayer and Newton Harrison, Environmental & Ecological Artists. [vid ] Dostupné z: [14] Eco-ART [online]. Lynne Hull. [vid ] Dostupné z: [15] Česká společnost ornitologická [online]. Česká společnost ornitologická. [vid ] Dostupné z: [16] Naši ptáci [online]. Vít Liška. [vid ] Dostupné z: 6