Přenos divadelního představení ze stávajících prostor do jiných

Transkript

1 JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér divadelního manažerství a jevištní technologie Jevištní technologie Přenos divadelního představení ze stávajících prostor do jiných Bakalářská práce Autor práce: Petr Tomek Vedoucí práce: BcA. Jan Škubal Oponent práce: Doc. Mgr. Jan Kolegar Brno 2015

2 Bibliografický záznam TOMEK, Petr. Přenos divadelního představení ze stávajících prostor do jiných [Transfer theatrical performance of existing space to other]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní Fakulta, Ateliér divadelního manažerství, rok s.[99] Vedoucí bakalářské práce BcA. Jan Škubal Anotace Bakalářská práce Přenos divadelního představení ze stávajících prostor do jiných pojednává o současné teorii a praxi přenosu divadelního představení. Popisuje druhy přenosu, se kterými se v praxi setkáváme. Zachycuje typy přenášených divadelních inscenací. Podává přehled o divadelních a jiných prostorech využívaných k přenosu. Zkoumá jednotlivé fáze divadelního přenosu z pohledu stavby, světla a zvuku. Popisuje dokumentaci používanou při přenosu. Zabývá se jevištní technikou a technologií a jejich využitím. Annotation Diploma thesis Transfer theatrical performance of existing space to other deals with the current theoretical and practical basis of theatrical performance transfer. It describes the ways of transfer common in praxis. It portrays the types of transfer performances. It gives a list of theatre and other spaces used for the transfer. It investigates the phases of theatrical transfer in terms of construction, lights and sound. It describes documentation used for the transfer. It also focuses on the stage machines and technologies and their use. 1

3 Klíčová slova Přenos divadelního představení Divadlo Zájezd Přenos Stavba Světlo Zvuk Keywords Transfer theatrical performance Theatre Tour Transfer Construction Light Sound 2

4 Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu. V Brně, dne 5. září 2015 Petr Tomek 3

5 Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval za podporu při tvorbě této práce vedoucímu práce BcA. Janu Škubalovi a dále pak Mgr. Janě Králové, Bc. at BcA. Filipu Kolegarovi, Mgr. Janu Obrovskému a mé rodině. Všem moc děkuji za podporu a pomoc. 4

6 Obsah PŘEDMLUVA... 7 ÚVOD PROČ DOCHÁZÍ K PŘENOSU PŘEDSTAVENÍ DRUHY PŘENOSU BĚŽNÝ ZÁJEZD HOSTOVÁNÍ PŘEDSTAVENÍ OD ZAČÁTKU KONCIPOVANÉ JAKO ZÁJEZDOVÉ DEFINITIVNÍ PŘENOS OPEN AIR AKCE TYPY PŘENÁŠENÝCH DIVADELNÍCH INSCENACÍ KLASICKÁ ČINOHRA MUZIKÁL OPERA BALET POHYBOVÉ DIVADLO EXPERIMENTÁLNÍ DIVADLO TYPY DIVADELNÍCH PROSTOR KLASICKÝ KUKÁTKOVÝ SÁL VARIABILNÍ PROSTOR BLACK BOX VARIABILNÍ PROSTOR BLACK BOX S DIVADELNÍM ZÁZEMÍM KULTURNÍ A SPOLEČENSKÉ SÁLY NETRADIČNÍ HRACÍ PROSTOR - SITE SPECIFIC VENKOVNÍ AMFITEÁTRY - OPEN AIR PŘENOS PŘEDSTAVENÍ STAVBA PŘÍPRAVNÁ FÁZE DOKUMENTACE Soupis technických zařízení využívaných pro stavbu Soupis dekorací a jevištních prvků, rekvizit a kostýmů Výkresová dokumentace ZÁKLADNÍ SCÉNICKÉ TECHNOLOGIE A PRVKY SPODNÍ JEVIŠTNÍ TECHNOLOGIE Propadla Jevištní stoly Jevištní vozy Točna Praktikábl HORNÍ JEVIŠTNÍ TECHNOLOGIE Tahy Opona Ostatní trvale zavěšené dekorace Sufita Šála Horizont PŘENOS PŘEDSTAVENÍ - SVĚTLO PŘÍPRAVNÁ FÁZE SVĚTELNĚ SCÉNICKÁ DOKUMENTACE Obsah dokumentace Textová část Podrobný soupis využité techniky s výkonnostní a typovou charakteristikou

7 Soupis příslušenství Světelný scénář HLAVNÍ PRVKY SCÉNICKÉHO OSVĚTLENÍ Osvětlovací pulty Dálkové ovládání Výkonové stmívací jednotky Mobilní stmívací jednotky Stacionární stmívací systémy OSVĚTLOVACÍ NÁSTROJE Vany Horizontové světlo Pracovní osvětlení Divácké osvětlení Světlomet s neměnným svazkem PAR Čočkový reflektor Lens spotlight Světlomet se stupňovitou čočkou Fresnel (Fresnel Spotlight) Tvarovací světlomet - profil (Profile Spotlight) Zářivkové osvětlení LED světelné zdroje Pohyblivá světla Ostatní zařízení PŘENOS PŘEDSTAVENÍ - ZVUK PŘÍPRAVNÁ FÁZE DOKUMENTACE K INSCENACI - ZVUKOVÝ SCÉNÁŘ Textový scénář Bodový scénář Kombinovaný scénář Scénář v podobě notového zápisu MIKROFONY, MIKROPORTY Vokálové mikrofony Nástrojové mikrofony Snímače a kontaktní mikrofony Sběrové mikrofony Mikroporty KABELY A KONEKTORY ZVUKOVÉ SOUBORY, ZVUKOVÉ NOSIČE A ZPŮSOB PŘEHRÁVÁNÍ MIXÁŽNÍ PULT Efektové procesory REPRODUKTOROVÁ SOUSTAVA ZÁVĚR POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE SEZNAM ILUSTRACÍ

8 Předmluva Ve své práci se zaměřuji na problematiku přenosu divadelní inscenace a zmapování oblastí, do kterých zasahuje. Nejedná se mi o dílčí podrobný popis jednoho úhlu pohledu. Pro sběr dat jsem proto využil námětů a rad odborníků i vlastních zkušeností. Mým cílem bylo podat všeobecný přehled všech prvků, které zasahují a ovlivňují zdar přenosu inscenace. Jelikož - jako vše na světě - je i přenos podroben neustálým změnám, je má práce zachycením aktuálního stavu. 7

9 Úvod Bakalářská práce Přenos divadelního představení ze stávajících prostor do jiných si klade za cíl rozbor problematiky přenosu divadelních představení do jiných prostor a vytvoření jakéhosi uceleného pohledu na problematiku přenosu a zmapovaní jednotlivých procesů i jednotlivých složek - světla, zvuku a stavby, které by měly předcházet samotné realizaci představení v novém prostoru. Pro úspěšně zrealizovaný přenos představení je důležité znát důvod, proč vůbec k přenosu dochází, jaké jsou typy přenosů a je také nutno znát jaké druhy představení přenášíme (kvůli odlišným specifikum a nárokům na technické zabezpečení). Dále je nutné znát i typy prostor, kam představení budeme přenášet. Důležité je mít také ucelený přehled základních technologii, využitých pro přenos představení jevištními mistry, osvětlovači a zvukaři. Tato práce by měla sloužit jako návod nebo úvod pro osoby této problematiky neznalé. Ve své práci se nesnažím přinést nové teoretické poznatky, naopak pracuji s již dostupnou odbornou literaturou a dalšími prameny, které analyzuji a porovnávám s úmyslem stanovit si výchozí základ k řešení praktické části práce. Zabývám se zejména přehledným shrnutím současného pojetí problematiky přenosu představení a definováním základních pojmů, které s tématem mé práce souvisejí, na základě prostudovaných pramenů. Zároveň je mou snahou propojení současného teoretického stavu se stavem v divadelní praxi, který bych chtěl, aby byl jedinečný právě tím, že zahrnuje praktické zkušenosti různorodých zástupců jevištní techniky, kteří měli možnost zažít přenos divadelního představení z pohledu lidí v praxi. V praktické části práce, kterou považuji za stěžejní, kladu důraz na vytvoření představy o fungování přenosu představení na poli ziskového i neziskového sektoru. Aplikované poznatky z teoretické části a praxe shrnuji v závěru s cílem uvést doporučení, jak by měl optimální přenos probíhat po stránce technické i čistě formální, administrativní. 8

10 1. Proč dochází k přenosu představení K přenosu představení vedení divadla sahá z mnoha rozličných důvodů. U komerčních i nekomerčních divadel bývá hlavním důvodem finanční politika nebo kulturně umělecké důvody. Zájezdy pak tvoří významnou příjmovou část rozpočtu divadla. Za přínosné je považováno zúročit tzv. vyhrané inscenace, tj. představení známá na domácí scéně, předurčená pomalu a jistě k derniéře. Potenciál u domácího publika je vždy omezený a tak je zcela přirozené, že stálá divadla sahají po přenosu inscenace, s cílem získat nové publikum a potažmo i příjmy pokrývající další provozní náklady divadla - kupř. právě pro rozšíření nabídky divadelního repertoáru na domácí scéně. Divadelní přenos také významně přispívá k rozvoji samotného divadla a to jak po stránce získávání zkušeností ze strany herců, tak i po stránce dalšího vzdělávání a rozvoje technického personálu divadla. U divadelních souborů, které nemají žádnou stálou domovskou scénu, je přenos představení základní strategií umožňující fungovaní divadla. Představení se tak od začátku zkouší s velkým důrazem na prostorovou flexibilitu a to v pronajatých sálech, které divadelní soubor může využít i k premiéře divadelního kusu. Dále však je pouze zájezdové a funguje bez stabilní scény. Mezi další důvody, které jistě stojí za zmínku, patří marketingové účely. Ať stálá či putovní divadla se zviditelňuji a jejich vlastní prestiž stoupá účastí na mezinárodních divadelních festivalech. Prakticky to funguje tak, že je hostující divadelní soubor přizván dramaturgem či vedením hostitelského divadla, nebo se proaktivně sám písemně přihlásí k účasti a tím splní administrativní požadavky na realizaci přenosu divadelního kusu. Výrazným uměleckým záměrem je přenos divadelního představení z kamenné budovy do venkovních prostor, kde jedinečná atmosféra místa ( site specifics ) přispívá k intenzivnímu diváckému zážitku, jako tomu je např. u Letních Shakespearovských slavností, konaných každým rokem v Brně. A právě naopak zcela praktickým důvodem, který nutí divadla k přenosu, jsou generální rekonstrukce budovy divadla. Technicky vzato divadlu pak nezbývá, než vytvořit plán pro nouzový chod divadla a uchýlit se k divadelnímu přenosu za cenu pronájmu obdobných divadelních prostor, kde může být zajištěna plynulost realizace 9

11 repertoáru divadla. Paradoxem pak bývá, že může být dosaženo nechtěně alternativního a divácky lákavějšího výsledku. 2. Druhy přenosu Pro určení druhu přenosu obvykle hodnotíme místo, četnost konání a délku trvání divadelního přenosu mimo domovskou scénu. Pokud si sestavíme pomyslný žebříček, stojí na prvním místě četnosti konání a různorodosti místa realizace zájezdového představení, za ním běžný zájezd/hostování, účast na festivalech/open air akce a definitivní přenos. Přenosy také charakterizuje jejich náročnost na technické zajištění, které detailně zpracovávají následující pracovní složky divadla: stavba, světlo, zvuk. Pro technickou realizaci je důležité, o jaké druhy divadelních inscenací se jedná a v jakých typech divadelních sálů bude přenos uskutečněn. 2.1 Běžný zájezd hostování Běžný zájezd (v očích laické veřejnosti výlet divadelního souboru do jiného města za poznáváním jeho krás) funguje jako vztah hostitelského a hostujícího divadla. Technické zajištění přenosu je podporováno z finančních zdrojů buď hostitelského, anebo hostujícího divadla. Přenos v tomto případě obnáší transport dekorací, rekvizit, kostýmů, zvukové a světelné techniky, hereckého souboru a technického personálu k již nazkoušené hře z domácího repertoáru divadla do hostitelského divadla, odehrání představení a návrat zpět. 10

12 2.2 Představení od začátku koncipované jako zájezdové Tento druh představení je vždy realizován formou zájezdových účastí na kulturních akcích či festivalech apod., není však nikdy realizován na stálé scéně. Představení se nanejvýš zkouší v krátkodobě pronajatém prostoru a pak už žije jen díky aktivní spolupráci se zadavateli poptávky, kterými jsou kupř. divadla, městská kulturní zařízení, či soukromé firmy, které formu představení používají jako odměnu pro své zaměstnance u příležitosti Vánoc apod. Ilustrace 01 : Premiéra zájezdového představení Biostory května 2013 MALÉhry - Divadlo Bolka Polívky Brno Ilustrace 02 : Scéna zájezdového představení Biostory MALÉhry - -Divadlo Bolka Polívky Brno 2014 Ilustrace 03 : Scéna zájezdového představení Biostory MALÉhry - Divadlo Oskara Nedbala Tábor

13 2.3 Definitivní přenos Na rozdíl od běžného zájezdu je definitivní přenos primárně určen pro řešení provozně-technických obtíží stálého divadla, které by jinak brzdily uvádění her na domovskou scénu. Představení je nazkoušeno na jiné scéně z důvodu rekonstrukce nebo stavby nové budovy divadla a při tvorbě představení je již s tímto faktem počítáno. Následný přenos je pak o to snazší, čím lépe se podařilo vystihnout podmínky již nové či rekonstruované budovy. 1 Ilustrace 04 : Scéna divadelního představení Footloose aneb Tanec není zločin - Studio MARTA 2012 Ilustrace 05 :Scéna divadelního představení Footloose aneb Tanec není zločin - Divadlo na Orlí Příkladem z praxe je představení Footloose, které bylo nazkoušeno na původní domovské scéně studentského Divadelního studia Marta. Protože však muzikálová část souboru měla být přesunuta do nových prostor budovy na Orlí, při technickém zajištění muzikálu se již od začátku počítalo s odlišnými technickými podmínkami v nové budově. Představení se tak hrálo jedním divadelním souborem / bez hostování u cizího divadla / na jedné a té samé muzikálové scéně. 12

14 2.4 Open air akce Divadla se snaží o zpřístupnění svého repertoáru širokému publiku a tak využívají nabídek pořadatelů (v tomto případě obvykle měst), čímž oživují městskou kulturní scénu jak na koncertních pódiích, tak i v prostorách hradů, zámků apod. Po stránce technické se pak jedná o práci ve velmi ztížených podmínkách, jež vznikají nestabilitou počasí a odlišnou vlhkostí vzduchu oproti domovské scéně. Tyto okolnosti pak mnohdy vyžadují velkou míru improvizace ze strany jevištních techniků a mají výrazný dopad na výběr použitých technologií. Zajištění technických zařízení bývá v těchto případech obvykle na straně poskytovatele, ne vždy jsou však pořadatelé schopni požadovanou techniku obstarat, což může mít negativní vliv na výslednou podobu představení. Jistým úskalím je i přenos divadelní hry do akusticky odlišného prostředí /uzavřený x otevřený prostor/. Problematické může být také nové, neozkoušené uspořádání elevace, jeviště a sezení pro diváky. Samy přírodní podmínky však můžou opět v dobrém smyslu překvapit a osvěžit zažité představy o stavbě: strom poskytne zastřešení jeviště; světle: měsíc obohatí světelné efekty; zvuku: nenadálé zahoukání sovy do strašidelného příběhu a nabízí i jiné smyslové vjemy, které navodí v diváckém publiku nové a vítané zážitky. Ilustrace 06 : Scéna zájezdového představení Biostory - MALÉhry Nádvoří Frýdeckého zámku - Frýdek 2015 Ilustrace 07 : Scéna zájezdového představení Biostory MALÉhry Divadlo v parku - Šumperk

15 3. Typy přenášených divadelních inscenací Velmi důležitý jev, který je při přenosu divadelních inscenací dobré mít na paměti, vychází z tzv. typizace představení. Právě pochopení charakteristických rysů jednotlivých představení umožňuje i technickému personálu zachovat původní záměr a vyznění hry. 2.5 Klasická činohra U klasické činohry je kladen důraz na herecký projev. Scéna je v rukou scénografa, který řídí její úspornost, anebo naopak výpravnost. Osvětlovači mají na domácí scéně k dispozici předem dobře čitelný uzavřený prostor a mohou proto efektivně využívat osvětlovací techniky. Při hostování však musí počítat s odlišnostmi interiéru budovy, nebo exteriéru. Zajištění zvuku u činohry tvoří vedlejší složku představení, která pouze dokresluje náladu a tvar inscenace. Stavba scény bývá jak jednoduchá, tak i složitá, řídí se scénografickým návrhem. Celkově se však dá říci, že složitost přenosu stavby, světla a zvuku u klasické činohry určuje především režisér od výše jeho nároků se pak odvíjí i náročnost samotného přenosu. 2.6 Muzikál Muzikál si obvykle staví za cíl zaujmout publikum nejen po stránce hudební, ale i výpravné je náročný na stavbu dekorací. Záleží tak nejen na pohybových a výrazových prostředcích muzikálových herců, jejichž hlasový projev je často přenášen bezdrátovými mikrofony, ale i na živém hudebním projevu kapely, která je ozvučená dle pokynů dirigenta a zvukových podmínek prostoru. 2 Technické zajištění kvality přenosu zvuku je pro zvukaře velmi náročné, protože musí zajišťovat více úkonů zároveň - kupř. intenzitu přenášeného zvuku u mikrofonů či snímání kapely mikrofony. Zvukař navíc přehrává záznamy zvukových efektů a playbacků. 2 Dirigent je u menších produkcí nahrazen kapelníkem. 14

16 Přenos světla je podobný koncertnímu svícení, spoléhá na efektové, celkově barevné vyznění. Light designer sděluje své představy osvětlovačům, kteří využívají širokou škálu světelných zařízení (viz. Kapitola 6.4). Přenos muzikálového představení je všestranně náročný, je potřeba řešit složitou stavbu, zvuk i světla, ale i logistiku přesunu potřebných technických zařízení. 2.7 Opera Právě výpravná scéna s náročnými scénickými proměnami je asi to první, co zaznamená každý návštěvník opery. Aby byla zajištěna poutavost pro oko diváka, je při přenosu obzvlášť důležitá komunikace mezi scénografem a osvětlovačem. Zvukař doplňuje prostor odposlechovými reproduktory, které v zákulisí pomáhají zlepšit slyšitelnost zpěváků a orchestru. Zvučit přímo interprety či orchestr tak není potřeba, spíše se očekává doplnění představení o efektové reprodukované zvuky a hudební podkresy. Přenos opery je tedy náročný hlavně z pohledu stavby a světla, po stránce zvukové se u přenosu jedná o rozhodně jednodušší úkon, než u muzikálu (avšak v současné době někteří experimentátoři využívají podobné technologie jako u muzikálu a zvyšují tak technickou náročnost přenosu). 2.8 Balet Baletní scéna je co do výpravnosti srovnatelná s operou. Vyloženě nutná je však úprava povrchu jeviště speciální krytinou, která baletním interpretům umožňuje volný pohyb bez případného nebezpečí úrazu. Scénograf či light designer pro balet vytváří složitější svícení. V případě, že se pro hudební doprovod využívá živý orchestr, zabezpečuje zvukař v nutných případech odposlech v tanečním prostoru. Jinak se po zvukové stránce zabývá pouze doplňujícími zvukovými efekty. Přenos baletního představení počítá hlavně s vysokými nároky na stavbu a světla. 15

17 2.9 Pohybové divadlo Pohybově-výrazová představení bývají nenáročná na přenos. Je to díky využití minimálně členěného prostoru bez dekorací. Technickým specifikem bývá stejně jako u baletu krytina povrchu jeviště / baletizol /. Světlo sice má zásadní význam pro celkové vyznění představení, ale pro decentní svícení často stačí klasická konvenční světla, kterými je vybavena většina divadel. Zvukový doprovod reprodukovaná hudba, instrumentální zvuky nebývá zpravidla náročný na přenos do jakýchkoliv podmínek Experimentální divadlo Výsadou experimentálního divadla je porušování konvenčních divadelních přístupů a tím i veškerých obvyklých přenosových postupů, které se aplikují u konvenčního operního a baletního divadla. Přenos experimentálního představení má velké rozpětí od jednoduché, prostorově a stavebně nenáročné stavby, osvětlení za pomocí jednoduchých svítidel či pouze podkreslujícího zvuku, až po na přenos náročnou stavbu lešení a složité projekce. Díky tomu nelze obecně popsat náročnost práce jednotlivých technických složek. 16

18 4. Typy divadelních prostor 3.1 Klasický kukátkový sál Kukátkový sál je takové uspořádání divadelního prostoru, kde jeviště je od hlediště výrazně odděleno portálem a oponou. Scéna vytváří dojem reliéfního, plastického a perspektivního obrazu, kdy herec nevstupuje na proscénium (= divadelní předscéna, prostor před oponou, tj. též jeden ze dvou významů pojmu forbína). Je zde patrná snaha o vtažení diváka do děje a o bližší kontakt herce s divákem. Umožňuje realizovat iluzivní typ divadla (= navozuje iluzi skutečnosti, scéna odpovídá skutečnosti, snaží se přenést diváky do prostředí, v němž se hra odehrává). Užívá se většinou dvourozměrných kulis a dalších zařízení k vyvolání iluze. V naturalistickém divadle měl např. portálový otvor vytvářet iluzi tzv. neviditelné čtvrté stěny. Rozvíjí se od 17. století v Itálii a ve Francii a až do 20. století zůstává typickým evropským divadelním prostorem. (Taberyová (ed.), 2012) Jeviště kukátkového divadla má vždy úroveň podlahy nad úrovní první řady (přibližně ve výšce očí sedících diváků), obecenstvo obvykle sedí ve stupňovitém hledišti. Tento typ uspořádání divadelního prostoru je u nás nerozšířenější. Najdeme ho jak ve velkých divadlech, tak i v malých loutkových scénách. V těchto klasických kukátkových sálech najdeme běžné scénické technologie nad jevištěm je obvyklé provaziště s tahy, za portálem osvětlovací lávky (umožňující obsluhu reflektorů), po bocích servisní lávky, scénu odděluje od diváků kromě forbíny orchestřiště a opona, na scéně najdeme propadla, jevištní stoly, točny (viz. Kapitola 5.4). Spodní jevištní technologie. Vybavenost každého divadla je samozřejmě odlišná a je závislá jak na finančních, tak na prostorových možnostech divadla. Ilustrace 08 : Kukátkový Sál - Mahenovo Divadlo v Brně 17

19 3.2 Variabilní prostor Black Box Black box je prostorově flexibilní divadlo s jednoduchým designem. Tento druh divadelních prostor se po světě začal rozšiřovat mezi lety , kde se díky velké oblibě nízkorozpočtových experimentálních projektů téměř každý volný sklad nebo otevřený prostor v mnoha budovách přetransformoval na Black Box. Jak vyplývá z názvu, tento druh divadla je navržen jako jakási krabice. Divadelní prostor má rovnou plochu bez jakéhokoliv členění a je natřen černou neutrální barvou. Volný prostor umožňuje bez vysokých nákladů pomocí praktikáblů vystavět vyvýšené pódium pro účinkující a pro diváky elevaci na sezení. Na stropě je obvykle upevněn nosný ocelový rošt, na který je možno zavěsit dekorace, světla, reproboxy, látkové výkryty atd. Výhoda těchto prostor je flexibilita. Můžeme zde vystavět cokoliv, co si dokážeme představit. Black box umožňuje nekonečně mnoho konfigurací, díky nimž lze rozvinout svoji kreativitu, což je cenné pro experimentální představení, kde je např. nutné netradiční uspořádání sedadel a jeviště. Vytvoření těchto prostor není tak náročné a nachází využití tam, kde nejsou dostatečné finanční prostředky například ve školách nebo u začínajících divadelních souborů. Tento divadelní prostor často nacházíme vedle hlavní scény i u velkých divadel, kde multifunkční sál kromě zkušebního prostoru nabízí i prostor pro veřejnou produkci. Plní funkci zkušebny a v případě nutnosti je rychle přeměněn v divadelní sál s diváckým zázemím. Black box má jedinečnou a velmi intimní atmosféru, umožňující blízký kontakt herce s divákem. Ilustrace 09 : Black box - Shetler Studios & Theatres theatre 54 New York Ilustrace 10 : Black box - Shetler Studios & Theatres the bridge New York 18

20 3.3 Variabilní prostor Black Box s divadelním zázemím Jedná se opět o variabilní prostor Black box, který je však vybaven scénickými technologiemi, běžnými v klasických kukátkových divadlech. Plochý prostor podlahy je např. obohacen o jevištní stoly, díky kterým je scéna ještě snadněji a rychleji proměnitelná. Změnou výškové pozice jevištního stolu směrem dolů se vytvoří orchestřiště, nebo se rozčlení prostor na různé výškové úrovně. Změnou pozice jevištního stolu směrem nahoru se rozčlení prostor, anebo se podpoří stavba z praktikáblů. Propadla umožňují herecké nástupy a odchody pod jeviště. Prostor může být dále vybaven provazištěm s tahy, které ještě více rozšiřují multifunkčnost prostoru. Na tahy je možno zavěšovat dekorace, světla atd. V sále a provazišti mohou být po obvodu umístěny pochozí lávky a napříč sálem pojízdné mosty, které kromě usnadnění obsluhy světel a jiných zařízení rozšiřují a ozvláštňují hrací prostor. Snadno a rychle se black box proměnění na klasický kukátkový divadelní sál. Sál je obohacen o klasické herecké i divácké zázemí a o zkušebny, čímž se přibližuje velkým divadlům. Prostory tohoto typu jsou hojně využívány na školních divadelních scénách díky své maximální variabilitě a žánrové multifunkčnosti. Ilustrace 11,12 : Black Box s divadelním zázemím Divadelní studio Marta - JAMU - Brno Ilustrace 13,14 : Black Box s divadelním zázemím Divadlo na Orlí JAMU - Brno 19

21 3.4 Kulturní a společenské sály Obecně jsou to prostory, které bývají v každém větším městě. Jedná se např. o sokolovny, městská kulturní střediska a jiné společenské budovy, které mají multifunkční sál, sloužící jak k uspořádání plesů a konferencí, tak i k promítání filmů, pro divadelní produkce ochotnických či hostujících zájezdových divadel. Kulturní a společenské sály odlišuje od kukátkových jejich rovná podlaha. Sezení je mobilní a v případě potřeby může být odstraněno. Charakteristická pro ně bývá pouze základní jevištní technologie: tahy, základní světelný park a zvuková aparatura. Můžeme sem zahrnout i kinosály. Ty většinou slouží k promítání filmů, avšak mohou být dodatečně uzpůsobeny k hraní divadelních představení díky prodloužené forbíně, která poskytuje větší hrací prostor. Také lze sál dovybavit potřebnou světelnou a zvukovou technikou. Ilustrace 15 : Kulturní dům Oudoleň 20

22 3.5 Netradiční hrací prostor - Site specific Pokud přenášíme divadelní inscenaci do prostor původně určených pro jiné než divadelní účely, mluvíme o tzv. Site specific. Praktickým příkladem je využití místa věznice, jeskyně, hradu či opuštěného průmyslového areálu k přenosu divadelní hry do prostředí, které podtrhne umělecký záměr hry. Divadelní přenosy jsou pak mimořádně náročné - je třeba přivézt s sebou veškeré světelné, zvukové a scénické vybavení, včetně zázemí pro diváky a herce. Velkým problémem se často jeví podlaha, do které není možno ukotvit stavební jevištní prvky. Vzhledem k tomu, že se jedná o prostory, které kromě toho, že nebyly navrženy jako divadelní, často již ani neplní svoji původní funkci, může v tomto případě nastat problém nejen s prostým zapojením elektrického zařízení do sítě (světla, zvuk, projektory), ale tato zařízení mohou být dokonce v závislosti na stavu konkrétního prostředí ohrožena a poškozena (vlhkost, bláto, prach ). Ilustrace 16 : Domov dobrovolného otroctví Jeskyně Výpustek u Křtin JAMU - Brno Ilustrace 17 : Domov dobrovolného otroctví Jeskyně Výpustek u Křtin JAMU - Brno Ilustrace 18 : Domov dobrovolného otroctví Jeskyně Výpustek u Křtin JAMU - Brno Ilustrace 19 : Domov dobrovolného otroctví Jeskyně Výpustek u Křtin JAMU - Brno 21

23 3.6 Venkovní amfiteátry - Open air Tak jako se dříve dostávaly hry z otevřených prostor pouličních představení do kamenných budov, tak se právě nyní vracejí hry blíže k veřejnosti. Prostory pod širým nebem, tzv. open air jsou však náročnou výzvou pro přenos představení. V praxi organizátor open air akce obvykle hostujícímu divadlu pomáhá zajistit alespoň přívod elektřiny dimenzovaný na vysoký výkon. Jinak si však hostující často vozí techniku s sebou. Scéna se podřizuje venkovním podmínkám. Svítí se z teleskopických stojanů anebo z příhradových konstrukcí. Stává se zřídka, že by ozvučení nebylo nanejvýš nutné, zajišťuje se tak srozumitelnost, kvalitní reprodukci představení divákům. Stavba se přizpůsobuje místním podmínkám, které se obvykle mapují dopředu. Ilustrace 20 : Romeo a Julie - Letní shakespearovské slavností - Špilberk - Brno 2015 Ilustrace 21 : Romeo a Julie - Letní shakespearovské slavností - Slezskoostravský hrad - Ostrava

24 5. Přenos představení stavba 5.1 Přípravná fáze V přípravné fázi přenosu stavby představení je nutné navázat kontakt s divadlem či jiným kulturním pořadatelem, který hostující soubor pozval. Hostující pak většinou em zasílá požadavky na potřebnou jevištní techniku. V odpovědi na svůj požadavek se pak dovídá, co za techniku je na místě k dispozici a jaká bude případně dodatečně zajištěna dle požadavků hostujících. Většinou si však musí hostující alespoň část techniky (obzvláště té speciální) obstarat vlastními silami. K přípravné fázi stavby patří získání a nastudování výkresové dokumentace místa přenosu divadelní hry. Ta bývá obvykle volně k dispozici na internetových stránkách (viz Kapitola 5.2.3). Dalším krokem k úspěšné realizaci přenosu představení patří fyzická návštěva divadelních či jiných prostor, kde bude realizován. Na místě tak lze kupř. zaměřit prostor propadel nebo zmapovat přístupové cesty a v případě, že není k dispozici dostatečný prostor na přenos kulis, upravit stávající kulisy či vyrobit nové a vhodnější. U dlouhodobě uzavřených prostor můžeme osobní prohlídkou předejít dodatečným provozně-technickým potížím, jako je nefunkční přívod elektřiny, nefunkční místní technika. Stavba na místě přenosu představení obvykle začíná od středu scény anebo od nějakého jiného dominantního prvku a je řízena podle plánku vytvořeného na základě výkresové dokumentace a osobní návštěvy prostor určených pro přenos. 23

25 5.2 Dokumentace Soupis technických zařízení využívaných pro stavbu Pro uskutečnění stavby je důležitý soupis jevištních zařízení, která budou sloužit k realizaci přenosu představení. Spolu se soupisem dekorací a výčtem dalších technologií tvoří základní požadavky na místní vybavenost při zájezdech. Soupis se zaměřuje hlavně na počet tahů potřebných pro zavěšení dekorací a výčet jevištních stolů dle obvyklých parametrů: výšek jejich zdvihu či hloubky zajetí pod úroveň podlahy propadla Soupis dekorací a jevištních prvků, rekvizit a kostýmů Pro lepší evidenci a kontrolu přenášených věcí je žádoucí vytvořit i souhrnný přehled potřebných dekorací, jevištních prvků, rekvizit a kostýmů. Ten obyčejně zahrnuje nejen jejich počty, ale i jejich rozměry a váhu. Soupis pak slouží pro zajištění vhodného vozidla a zamezuje ztrátám předmětů při nakládce a vykládce. Opomenout nelze ani spotřební rekvizity, většinou potraviny buď se berou s sebou, anebo se zajišťují přímo v místě přenosu Výkresová dokumentace Nejen, že je důležité orientovat se v problematice scénických technologií a dekorací, musíme je umět i správně zdokumentovat a zakreslit. A to nejen pro potřeby repríz, ale i pro potřeby přenosu do jiných prostor. Zdokumentování jevištní stavby obvykle vychází z výkresové dokumentace poskytnuté scénografem (jako součást scénografického návrhu) a slouží jako podklad pro její stavbu a výrobu dekorací na základě tzv. výrobních výkresů. Rozmístění kulis a dekorací se zakresluje do půdorysu sálu a řezu. Pokud výkresová dokumentace chybí, doplňujeme informace buď o axonometrii či detail v měřítku anebo fotodokumentaci. 24