ZPRÁVY České parazitologické společnosti

Transkript

1 ZPRÁVY České parazitologické společnosti Ročník 20, číslo 3 prosinec 2012 ISSN

2 obsah 2/ XI European Multicolloquium of Parasitology Roman Leontovyč 4/ EMOP XI zápis ze schůze EFP Libuše Kolářová 5/ The 12th Congress of International Society of Developmental and Comparative Immunology Vladimír Skála 8/ Středoafrická republika Pavla Smejkalová 13/ Praktická terénní diagnostika parazitárních infekcí Jana Juránková a Helena Neumayerová 16/ Externí hodnocení kvality č. 726 Věra Tolarová 17/ Pseudoparaziti IV. střevní sliznice versus parazit Martin Podhorský 18/ kalendář akcí 19/ PF 2013 Anna Vanclová a Iva Kolářová 20/ autoři příspěvků

3 XI European Multicolloquium of Parasitology Cluj Napoca, Rumunsko, Před časem jsem byl k mé pramalé radosti požádán o zápis průběhu letošní konference EMOP XI v Rumunsku. Jelikož od konání uplynula spousta času, jsou mé vzpomínky notně zahaleny rouškou zapomnění. Veskrze se omezují na ostrůvkovité záblesky povětšinou nehodny publikování v seriózním periodiku, kterým Zprávy České parazitologické společnosti bezpochyby jsou. Nicméně se pokusím za přispění kolegů, jejichž paměť není natolik zchátralá, vrátit o několik měsíců zpět a podat zprávu o průběhu největší evropské parazitologické konference. Konference EMOP je pořádána pod záštitou Evropské federace parazitologů každé čtyři roky již od roku Jedenáctý ročník hostilo druhé největší rumunské město Cluj-Napoca, do jehož srdce se vydalo přes 750 parazitologů z 65 zemí světa včetně české výpravy čítající asi 10 členů. Těžiště celé konference bylo v kampusu Univerzity zemědělských věd a veterinární medicíny. Ubytování bylo zařízeno v několika hotelích vesměs poblíž kampusu. Kolegové, kteří byli odměněni za svoje úsilí výsadou plenárních přednášek, byli ubytováni v hotelech sice s větším počtem hvězdiček, nicméně na opačném konci města. Po registraci každý z nás našel ve své brašně kromě programů a standardních konferenčních propriet i placatici s rumunskou kořalou, což byla předzvěst toho, že pořadatelé budou dělat maximum pro celkovou spokojenost a pohodu všech účastníků. Po zahajovacím ceremoniálu odstartoval čtyřdenní maraton prezentací s velmi širokým zaměřením. Přednášelo se paralelně až v osmi sálech, což výrazně omezilo výběr zajímavých přednášek, které se často vzájemně kryly. Osobně mě zaujala sekce IV K. E. Mott Symposium on schistosomiasis and foodborne trematodiases, která byla díky své obsáhlosti rozdělena do dvou dnů. Zajímavé byly příspěvky o fenotypizaci motolic Fasciola hepatica a F. gigantica jejich hybridů, kde autoři studovali morfologické rozdíly hybridních forem těchto dvou motolic od čistých linií, nebo příspěvek o šíření motolice Fascioloides magna na území Německa a její 2

4 výskyt u nespecifických hostitelů. Kolegové z helmitologické laboratoře PřfUK si svou milou povinnost prezentace odbyli první den v odpoledních hodinách v rámci sekce IV Symposium on bird schistosomes and cercarial dermatitis, která byla výhradně v jejich režii. Za velmi pozitivní jsme shledali polohu areálu, kde se konaly přednášky. Od vstupní brány stačilo přejít ulici a člověk se ocitl v zahradní restauraci největšího pivovaru v Rumunsku Ursus. Tam jsme také trávili podstatnou část volného času po skončení odborné části a čekali na zahájení večerního společenského programu. Tady je třeba vyseknout poklonu Rumunským organizátorům, kteří se opravdu předvedli. Na každý večer byla plánovaná živá hudba, spolu s bohatým rautem a množstvím nástrah v podobě bezedných džbánků s místní pálenkou, na první pohled nerozeznatelnou od bílého vína. Závěrečný večer v podobě gala večeře, byl ve znamení dobrého jídla, pití a tance, ke kterému se nechala nakonec strhnout většina účastníků a na parketu to vypadalo jako na kozácké svatbě. Tímto byl zakončen jedenáctý EMOP, který by se dal v rumunském podání přeložit jako Extraordinary Multicultural Openminded Party. Příští ročník bude hostit Finské město Turku a je jisté, že organizační tým má laťku proklatě vysoko. Roman Leontovyč BP 3

5 EMOP XI zápis ze schůze EFP Cluj Napoca, Rumunsko, ) Vzhledem k uplynutí doby možné k výkonu funkce ve výboru EFP, ukončili členství ve výboru: Santiago Mas-Coma (Španělsko), Carmen Costache (Rumunsko), Kirill Galaktionov (Rusko), Libuše Kolářová (Česká republika), Jean Mariaux (Švýcarsko). Na plenárním zasedání EFP byli zvoleni noví členové výboru. Složení nového výboru je následující: Předseda: Jean Dupouy Camet (Francie) Místopředsedové: Thomas Romig (Německo), Vazile Cozma (Rumunsko) Pokladník: Edoardo Pozio (Itálie) Generální sekretář: Celia Holland (Irsko) Členové: Antti Oksanen (Finsko), Russell Stothards (Velká Británie), Titia Korkbeek (Holandsko), Piere Dorny (Belgie) 2) EMOP XII se bude konat v Turku/Åbo, Finsko, července, 2016; účastnický poplatek 650 EUR pro studenty 150 EUR. 3) ČPS jako jedna z mála řádně platí členské příspěvky v EFP. 4) Během minulého funkčního období byly jako přidružené společnosti EFP přijaty parazitologické společnosti Iránu a Afgánistánu, na plenárním zasedání společnosti Egypta a Alžíru. 5) Výbor EFP připravuje revizi Stanov EFP, ke které by se měly vyjádřit všechny společnosti. Předpokládám, že by to výbor každé společnosti měl dostat em. 6) ICOPA XIII se bude konat srpna 2014, Centrum Banamex, Mexiko, Organizátoři ICOPA prosí o pomoc při vytváření databáze členů parazitologických společností, kteří by se chtěli akce zúčastnit (kontakty možné zasílat na flisser@unam.mx). Libuše Kolářová 4

6 The 12th Congress of International Society of Developmental and Comparative Immunology Meeting report The 12th Congress of International Society of Developmental and Comparative Immunology (ISDCI) was held for the first time in Asia, Japan, at Hilton Fukuoka Sea Hawk Hotel, Fukuoka city, from 9th to 13th July, It was an international meeting attended by about 260 delegates from 21 countries, together giving 251 presentation (136 talks and 115 posters), including 5 plenary lectures and a special symposium on comparative biology organized by the Japanese Association for Developmental and Comparative Immunology. Scientific programme was focused on different areas of immunology, considering both innate and adaptive mechanisms from comparative, developmental and functional aspects across a wide range of living organisms. Concerning molluscs, participants were introduced to the results of research done on snails (e.g. Biomphalaria glabrata, Radix lagotis) and bivalves (e.g. Ruditapes philippinarum, Bathymodiolus japonicus, Haliotis diversicolor, Mytilus edulis). Contributions covering the snail species Biomphalaria glabrata addressed gene regulation of immune responses, FREP3 as an important plasma factor in resistance to trematode infections or early recognition of infection caused by Schistosoma mansoni based on lectin-glycan interactions. My talk focused on the snail species Radix lagotis was aimed at the influence of infection by bird schistosomes (Trichobilharzia regenti) on hemocyte activities (e.g. phagocytosis, nitric oxide production). As far as bivalves are concerned, very interesting talks were about cytoskeleton disruption of Ruditapes philippinarum hemocytes after Vibrio tapetis challenge, or about in vitro release of chromatin from hemocytes of the mussel, Mytilus edulis, and extracellular chromatin trap formation as one of the defence strategies. Social 5

7 events accompanied the scientific programme on Monday evening when delegates were invited for a small reception with welcome drink and couple of music provided by string quartet of the Kyushu University Philharmonic Orchestra. During the free Wednesday afternoon, participants of the congress could join the organized trip around the Fukuoka city, or make their own trips. Finally, the congress closing banquet was held in Fukuoka Sea Hawk Hotel on Friday evening. The banquet started by opening of a barrel containing Sake (Kagamiwari ceremony) which could be then very well enjoyed. The main dish offered japanese specialities such as assorted Sashimi, Sushi or green tea mousse with seasonal fruits. This was followed by a Japanese drumming (Wadaiko and Taiko) team performance, and award-giving ceremony for the best student talks and posters. The congress was closed by an acknowledgement presented by the Chairman of the Organizing Committee Miki Nakao. It was a great experience to attend the 12th Congress of ISDCI and I wish to thank to The Malacological Society of London for its financial support. Vladimír Skála 6

8 7

9 Středoafrická republika terénní výzkum Už jsou tomu sice celé dva roky, ale tu intenzivní směsici pocitů nervozity, obav a nadšení, když jsem nasedla do letadla a vyrazila na svou první a zatím poslední cestu do Afriky, snad nikdy nezapomenu. Už jako malá holka jsem hltala pořady o africké savaně a mým velkým snem bylo, se tam jednoho dne podívat. Když se mi před dvěma lety naskytla příležitost zúčastnit se dvouměsíční parazitologické expedice do Afriky zabývající se střevními parazity goril nížinných, neváhala jsem a okamžitě jsem popadla příležitost za pačesy. V tu chvíli mi bylo úplně jedno, že nepojedu na safari do keňské savany, nýbrž sbírat vzorky trusu do tropického deštného pralesa Středoafrické republiky. O Středoafrické republice jsem do té doby věděla snad jen to, že existuje a že jejím hlavním městem je Bangui, ale po pravdě jsem si ani v nejmenším nedokázala představit, co mě ty dva měsíce čeká. Možná i z tohoto důvodu jsem přípravy na cestu do poslední chvíle neprožívala nijak hekticky. Dnes vím, že jsem měla velké štěstí, že jsem na tuto cestu jela se zkušenou cestovatelkou, primatoložkou Klárou Petrželkovou, která se v africké divočině cítí víc doma než v České republice, a která pro nás obě obstarala všechny potřebné formality nezbytné pro cestu do Středoafrické republiky. Mým úkolem bylo pouze zajistit si všechna očkování a připravit veškerý laboratorní materiál, potřebný pro mou dvouměsíční práci v terénu. Nervózní jsem začala být až v okamžiku, když jsem se kolem půlnoci, necelých šest hodin před odletem, snažila naskládat všechen materiál do mých dvou zavazadel. V zájmu vědy jsem musela obětovat náhradní boty a polovinu připraveného oblečení, aby se mi nakonec ve dvě v noci podařilo zabalit všechny ty zkumavky, pipety a další potřebný laboratorní materiál a mohla jsem si konečně spokojeně na hodinu lehnout. Cesta na letiště a první odbavení proběhlo kupodivu bez nejmenších problémů. V Praze se ještě nikdo nepodivoval nad tím, že místo jednoho příručního zavazadla mám velkou dřevěnou krabici s mikroskopem. Zato při přestupech v Amsterdamu a v Nairobi na mé neobvyklé příruční zavazadlo 8

10 Obr. 1: Ráno nad Bangui všichni nedůvěřivě koukali, jako bych snad s mikroskopem mohla někoho zastřelit. Až teprve v Bangui na letišti všichni pracovníci celní kontroly hned věděli, co to vláčím v té dřevěné krabici. Jen si všichni mylně mysleli, že jsem mladá lékařka, která jim přijela pomáhat, nikoli mladá vědkyně jedoucí sbírat do pralesa zvířecí trus. Teprve za dřevěnou přepážkou, která oddělovala celní prostor od letištní haly, na mě čekala ta pravá Afrika. Sled událostí už si přesně nevybavuji, ale s určitostí vím, že jsem se zoufale snažila držet na dohled Kláry, zatímco dva vysocí mladíci popadli mě i má dvě zavazadla a vedli mě k další a asi nejdůležitější kontrole. Nezmohla jsem se na nejmenší odpor. Jen jsem se snažila nepřijít o svá zavazadla hned v letištní hale. Moji dva nosiči mě dovedli až k dřevěné lavici, za kterou stál přísně se tvářící vojenský důstojník. Klára mě už cestou poučila, že se musím hlavně mile usmívat a nechat mluvení na ní a že nám snad pak nebudou kontrolovat obsah našich zavazadel. Pokusila jsem se tedy vykouzlit svůj nejlepší úsměv, který jsem se snažila neztratit ani ve chvíli, kdy onen důstojník očividně mluvil na mě a já mu nerozuměla ani slovo. Naštěstí mi Klára přispěchala na pomoc a okouzlila onoho důstojníka svými znalostmi sanga, druhého oficiálního jazyka Středoafrické republiky, a on nás během pěti minut propustil. V tu chvíli už naši samozvaní nosiči i s našimi zavazadly vyrazili směrem k parkovišti, kde už nás netrpělivě očekával pracovník WWF. Právě tato světová organizace totiž z velké části spravuje národní park Dzanga-Sangha na jihu země, do kterého jsme měly namířeno. Před odjezdem na jih jsme dva dny strávili pobíháním po hlavním městě a nakupováním rozmanitých zásob, kterými bychom si obohatili naši stravu během dvouměsíčního pobytu v pralese. Ne že by se v Bayanze, správním městečku národního parku, nedaly sehnat zásoby, ale sortiment potravin se tam omezuje akorát na to nejzákladnější. Jelikož naše finanční možnosti 9

11 neumožňovaly zaplatit si letadlo a zvládnout tak přibližně 500 km dlouhou trasu za necelé dvě hodiny, nezbylo nám nic jiného, než si pronajmout auto a strávit na převážně nezpevněných prašných cestách celý den. Po úmorné patnáctihodinové cestě nás i naše početná zavazadla auto vysadilo u vstupní brány do místního hotelového komplexu Doli Lodge. Naštěstí nás už tou dobou očekávala Angelique Todd, žena, o které by se dalo říct, že je v současné době duší projektu habituace goril nížinných v této oblasti. Primate Habituation Program" je v národním parku Dzanga-Sangha spravován místními Obr. 2: Způsob cestování ve středoafrické autoritami a WWF a jeho cílem je republice habituace (tzn. navyknutí na přítomnost člověka) goril nížinných, a to především za účelem ekoturismu, ale i výzkumu. V rámci projektu byly v místním pralese vybudovány dvě terénní stanice, které umožňují nezbytný každodenní kontakt s habituovanými gorilami. A právě jeden z těchto kempů, Bai-Hokou, se nám měl stát na příští dva měsíce domovem. Musím se přiznat, že kemp překonal všechny mé představy, a to v dobrém slova smyslu. Po více než hodinové cestě pralesem se před námi rozevřela slunečná mýtina, kolem které stály na pilotech umístěné dřevěné domky s palmovými rohožemi na střechách. Ty domky mě zcela okouzlily. Nevím proč, ale představovala jsem si, že budu ty dva měsíce spát ve stanu, takže když mi řekli, že budu bydlet v jednom z domečků a ještě v samostatném pokoji, měla jsem pocit, že jsem v ráji, a že ty dva měsíce budou úplně úžasné. Tento pocit byl ještě umocněn ve chvíli, když jsem zjistila, že se každý den můžu vykoupat pod místním vodopádem. Mé nadšení mě ale začalo opouštět ve chvíli, kdy jsem zjistila, že v tom rozkošném domečku nežiji jen já, ale i neskutečně velké množství švábů, myší a mravenců. Nějak jsem si dokázala zvyknout na to, že mě ve dne v noci stále nabodává nějaký krvechtivý hmyz a všudypřítomní mravenci a že nemůžu spát kvůli návštěvám slonů, ale na to, že mi šváby lezou po zubním 10

12 kartáčku, a v jídle a že na mě vypadnou z kapuci, když si jí nasadím na hlavu, tak na to jsem si zvyknout nedokázala. Švábi mi byly naprosto odporní po celou dobu pobytu a dnes jsem nadšená, že je potkávám jen výjimečně v budově naší fakulty a ne ve svém bytě. Velkým zážitkem pro mě bylo setkání s velkými savci místního pralesa, zejména gorilami a slony. Když mě místní stopaři z pygmejského kmene BaAka poprvé zavedli k habituované skupině goril a já si sedla asi patnáct metrů od gorilího Obr. 3: Mravenci pochodující napříč alfa-samce Makumby, nevzmohla jsem se kempem na jediné slovo. Vždycky jsem si myslela, že Richard z pražské zoologické zahrady je obrovité, respekt vyvolávající zvíře, ale v porovnání s Makumbou mi v tu chvíli připadal jak roztomilý drobeček. A pocit, že mě od celé gorilí skupiny nedělí žádné bezpečnostní sklo, byl v tu první chvíli přímo paralyzující. Ale už během prvního týdne, který jsem strávila v jejich přítomnosti, jsem překonala veškeré obavy a užívala si, že můžu pozorovat gorily v jejich přirozeném prostředí. Na rozdíl od toho jsem se za celý pobyt nedokázala zbavit obav ze slonů. Pozorovat skupinu slonů v ranní mlze v bai (tzn. mýtině v pralese s protékajícím potokem, kam chodí místní velcí savci za vodou a minerály) je sice nádherný zážitek, ale potkat se tváří v tvář s rozzuřeným slonem a prchat před ním skrz hustou spleť otrněných křovin, je něco na co nerada vzpomínám. Strach z toho, že nás napadne nějaký slon, mě sice děsil pokaždé, když jsme se vydali z kempu do pralesa, ale vždy jsem se snažila uklidňovat tím, že místní stopaři kmene BaAka jsou skutečnými dětmi lesa a že zdaleka vidí a slyší věci, kterých by si obyčejný člověk nevšimnul, ani kdyby je měl přímo před nosem. Po pár dnech, během kterých jsem se aklimatizovala na místní podmínky, jsme se s Klárou vrhly do práce. Každý den jsme v pralese sbíraly vzorky trusu habituovaných i divokých goril a také ostatních velkých savců, žijících v dané 11

13 oblasti. Studium střevních parazitů goril nížinných a dalších pralesních savců probíhá už řadu let. Ve spolupráci se skupinou kolem profesora Davida Modrého, jsme se začali nejprve zabývat studiem diverzity střevních trichomonád primátů žijících v evropských zoologických zahradách a posléze se náš projekt rozšířil i na studium střevních trichomonád volně žijících primátů. Mým úkolem v pralesích národního parku Dzanga-Sangha bylo zavedení kultivací střevních trichomonád v terénu a ověření možných výhod tohoto postupu oproti izolaci DNA přímo z fixovaného trusu. Ve chvíli, kdy jsme se ponořily do práce, začaly dny v pralese utíkat neskutečně rychle. Ani nevím, jak se to stalo, ale najednou se blížily Vánoce a tím i datum našeho odjezdu. Oslava Vánoc se v našem táboře nesla v rytmu pygmejského zpěvu a bubnů. Pivo a palmové víno tekly proudem a všichni do brzkých ranních hodin tančili a užívali si vánoční oslavy. No a pak už nás s Klárou čekalo pouze balení a odjezd zpět do Bangui a pak do České republiky. Možná to bude znít na závěr jako velký klišé, ale Středoafrickou republiku jsem si opravdu zamilovala a doufám, že se tam ještě někdy v budoucnu podívám. Obr. 4: Makumba Obr. 5: Ráno nad bai Obr. 6: Večer ve společnosti našich stopařů Obr. 7: Práce parazitologa v terénu Pavla Smejkalová 12

14 Praktická terénní diagnostika parazitárních infekcí Rumunsko 2012 Již podruhé se osazenstvo našeho ústavu vydalo během léta na dobrodružnou cestu do rumunské delty. Cílem byla tentokrát letní škola v rámci předmětu Praktická terénní diagnostika parazitárních infekcí, která se uskutečnila v rámci projektu OPVK Internacionalizace výuky veterinární medicíny jako cesta na evropský trh práce. Potkali se nejenom studenti 4. a 5. ročníků fakulty veterinárního lékařství VFU Brno a jejich učitelé, ale také studenti a učitelé stejného oboru z univerzity v Cluji Napoca a menší skupina studentů a vyučujících z Přf UK v Praze. Celkem nás bylo téměř 50. Pro naše potřeby jsme měli k dispozici budovu s přilehlými prostory jako garáž (toho času laboratoř), sklady, kadibudky, improvizovaně postavené sprchy z europalet s výhledem na rodinu čápů a v neposlední řadě pana správce Petriku, kterého jsme zřejmě dostali jako bonus. Naše základna byla situována na ostrově a k cestě do základního tábora bylo tedy zapotřebí použít přívoz, loďku nebo přeplavat Dunaj. Studenti s nákladem batohů a laboratorního vybavení dorazili po téměř třech dnech dobrodružné cesty, a ihned po postavení stanů následovala instruktáž, protože pořádek musí být. Byly utvořeny multikulturní skupinky čítající 4-6 studentů a pro každou skupinku byl zvlášť naplánován podrobný program, tak aby každá skupina absolvovala všechna vyučovaná témata. Naše práce každý den začínala budíčkem v 5 hodin ráno, okolo 6. nebo 7. hodiny se již vyráželo do terénu nebo začínalo s laboratorní prací. V průběhu několika dní se všechny skupinky studentů vystřídali při odběrech terénních vzorků krve, trusu a ektoparazitů od psů, koní, krav, ovcí, prasat a drůbeže, provedli jejich zpracování a vyhodnocení výsledků. Velmi populární byly odběru krve od psů z místní osady Chilia Veche. Přestože zpočátku se místní lidé ostýchali, po ujištění, že vše je zadarmo a jako bonus dostanou tablety na odčervení, se již 13

15 nebáli poskytnout své psy pro odběry krve na diagnostiku krevních parazitů. V některých případech se zdálo téměř nemožné získat alespoň pár kapek krve, ať už z důvodu malých křivých nožiček, dehydratace nebo celkové nevůle ze strany psů. Nakonec každý student několik psů úspěšně odebral. Domluva s místními lidmi ohledně odběrů krve od koní byla zezačátku poněkud komplikovaná; majitelé s koňmi v daný čas na dané místo nedorazili, protože předchozí noc vydatně pršelo a oni se rozhodli, že do bláta s koňmi nevyjedou. A tak náš na vše připravený krvežíznivý tým mohl alespoň obdivovat východ slunce nad Dunají a přemítat, zda je lepší vyčkávat, jestli přeci jen nějaký kůň nepřijede, nebo raději opustit stanoviště a vymyslet náhradní strategii. Nakonec jsme postavili hlídky k přívozu, který majitelé s koňmi využívali k přepravě přes Dunaj a vždy, když se některý objevil, hlídky podaly rychlou zprávu do tábora, ze kterého vyběhlo odběrové komando za účelem získání potřebných vzorků. Další vzorky byly odebírány od polodivokých koní, což se neobešlo bez spolupráce zkušených domorodců. Koně byli zahnáni do ohrady, kde je místní muži jednoho po druhém chytali do lasa, fixovali a následně jim byla odvážným veterinářem, či studentem pod dohledem veterináře odebrána krev. Na sběr vzorků od skotu jsme vyrazili za jedním z místních majitelů stáda krav. Vitální stařík znal všechny své kravky jménem a bravurně je ovládal pomocí krátkého provázku. Studenti si zde vyzkoušeli odběry krve a nabrali si dostatečné množství vzorků na koprologické vyšetření. Zajímavým výjezdem byla návštěva pravoslavného kláštera, jehož obyvatelé chovají domácí prasata ve výbězích ve velmi přirozených podmínkách. Zde bylo naším největším úlovkem množství hladových blech, jejichž apetit někteří studenti okusili na vlastní kůži. Dále jsme navštívili ovčí farmu, kde se opět odebírala krev a trus od ovcí odpočívajících na pastvině a jako bonus se nám podařilo chytit několik nosních střečků poletujících okolo. Zakončením tohoto parného dne byla návštěva ovčí farmy a ochutnávka lahodných výrobků z ovčího mléka. Vyšetření 14

16 odebíraných vzorků probíhalo v laboratoři, kde se studenti cvičili v koprologických metodách flotaci, sedimentaci a larvoskopii. Vyzkoušeli si několik barvících metod krevních nátěrů a jejich prohlížení, dále také Knottův test pro diagnostiku filárií. Každému tématu předcházel teoretický úvod k dané problematice vedený lektorem především formou diskuse se studenty. Na závěr studenti vyhodnotili a zapsali výsledky svých pozorování. Pro zopakování teoretické průpravy bylo uspořádáno několik večerních seminářů, na kterých studenti krátce prezentovali a diskutovali jednotlivé metody diagnostiky parazitóz. Na konci pobytu všichni studenti z VFU Brno úspěšně složili zkoušku a my se již nyní těšíme na další výuku v Rumunsku, která proběhne opět toto léto. Jana Juránková Helena Neumayerová 15

17 Mikroskopická diagnostika střevních parazitóz Externí hodnocení kvality č. 748 EHK - série č.748 byla rozesílána do 70 laboratoří Hodnoceno bylo 68 pracovišť na základě výsledků získaných mikroskopickou diagnostikou dvou vzorků stolice fixované formalinem a tří roztěrů barvených trichromem nebo hematoxylinem. Maximálně bylo možno získat 4 body za stolice a 14 bodů za roztěry. K úspěšnému absolvování tohoto kola EHK bylo zapotřebí dosáhnout ve fixovaných vzorcích 3 body a v roztěrech 9 bodů. Vzorky fixované stolice obsahovaly: A - vajíčka Hymenolepis diminuta, B - vajíčka Fasciola hepatica (Fasciolopsis buski) Barvené roztěry ze stolice obsahovaly (barveno hematoxylinem a trichromem): A cysty Iodamoeba bütschlii, cysty Entamoeba histolytica/dispar, cysty Chilomastix mesnili, cysty Entamoeba coli, barveno trichromem; B,C cysty Endolimax nana, cysty Giardia intestinalis, cysty Entamoeba coli ojediněle (nehodnoceno), barveno trichromem a hematoxylinem; D,E cysty Entamoeba histolytica/dispar Výsledky: Stolice: V této části testu 63 (92,7 %) laboratoře odpověděly správně a získaly plný počet 4 body. Pod limit tří bodů se dostaly 3 (4,4 %) laboratoře. Roztěry: K maximálnímu zisku 14 bodů se dopracovalo tentokrát pouze 38 (55,9 %) pracovišť. Mnohým laboratořím pokazilo zisk bodů uvádění falešných nálezů zejména Iodamoeba bütschlii.a Entamoeba hartmanni ve vzorku D a E a naopak přehlédnutí cyst Endolimax nana ve vzorku B a C. Některé laboratoře také s oblibou uvádějí nálezy trofozoitů améb ve vzorcích. Vzhledem k tomu, že vzorky jsou převážně připravovány ze stolic, které nejsou dodávány do laboratoře čerstvé, je výskyt trofozoitů prakticky vyloučen. Testem neprošly tři laboratoře, které získaly méně než 9 bodů. Podrobný rozbor EHK č. 748 najdete v nejbližším čísle časopisu Zprávy CEM SZÚ Praha. V Praze Věra Tolarová 16

18 Střevní sliznice versus parazit Pseudoparaziti IV. Neobvyklé útvary ve stolici často vzbuzují podezření na přítomnost dospělců parazitů, zvláště pokud se jedná o několikacentimetrové podlouhlé zploštělé objekty. Při bližším vyšetření se zpravidla dojde k závěru, že se jedná o fragmenty střevní sliznice. Přítomnost těchto objektů ve stolici může být příznakem ulcerózní kolitidy nebo Crohnovy choroby. Kazuistika: Pacientka N.B. 53 let, paraplegie s kolostomií, t.č. v péči pseudoparazitologů, podstoupila působení přístroje na vypuzení parazitů a při následném výplachu střeva jí začali vycházet paraziti. Pacientka celou situaci zdokumentovala a materiál naložila do pálené meruňky. V dřívější době si ničeho takového nevšimla. K vyšetření tohoto materiálu došlo v březnu 2009 a bylo uzavřeno jako fragmenty střevní sliznice. Nynější stav pacientky se nepodařilo zjistit, protože telefonní číslo uvedené pacientkou neexistuje. převzato z M. Podhorský, B. Pochopová, M. Ulrichová, D. Pospíšilová: Málo známé druhy pseudoparazitů a artefaktů vyskytující se u helmintofobních pacientů. IX. Slovenské a české parazitologické dni, , Liptovský Ján, Slovensko. Abstract str

19 kalendář akcí 12th International Symposium on Ectoparasites in Pets April 7 9, 2013 Munich, Germany 5th World Congress on Leishmaniasis May 13 17, 2013 Porto de Galinhas, Pernambuco, Brazil 31st Annual Meeting of the European Society for Pediatric Infectious Diseases (ESPID 2013) May 28 June 1, 2013 Milan, Italy espid.kenes.com/general-information/welcome-letter 8th World Congress of the World Society for Pediatric Infectious Diseases (WSPID 2013) November 19 22, 2013 Cape Town, South Africa www2.kenes.com/wspid/pages/home.aspx XIII International Congress of Parasitology August 2014 Mexico City, Mexico 18

20 19 AV

21 autoři příspěvků Mgr. Roman Leontovyč Mgr. Helena Neumayerová Univerzita Karlova v Praze Veterinární a farmaceutická univerzita Katedra parazitologie Brno Viničná 7, Praha 2 Ústav patologické morfologie leontovyc.roman@seznam.cz a parazitologie Palackého 1/3, Brno prof. RNDr. Libuše Kolářová, CSc. hneu.vfu@gmail.com Univerzita Karlova v Praze 1. Lékařská fakulta Mgr. Martin Podhorský Ústav imunologie a mikrobiologie RNDr. Zdeněk Čecháček s.r.o. Studničkova 7, Praha 2, Mikrobiologická laboratoř libuse.kolarova@lf1.cuni.cz Bratislavská Brno Mgr. Vladimír Skála martinpodhorsky@seznam.cz Univerzita Karlova v Praze Katedra parazitologie RNDr. Věra Tolarová, CSc. Viničná 7, Praha 2 Národní referenční laboratoř mich007@ .cz pro diagnostiku střevních parazitóz Oddělení parazitologie, Mgr Pavla Smejkalová mykologie a mykobakteriologie Univerzita Karlova v Praze Zdravotní ústav Praha Katedra zoologie Sokolovská 60 Viničná 7, Praha Praha 8 pvl.smejkalova@seznam.cz vera.tolarova@zu.cz MVDr. Jana Juránková Veterinární a farmaceutická univerzita Brno Ústav patologické morfologie a parazitologie Palackého 1/3, Brno yanniska@seznam.cz Autoři fotografií a kreseb: neuvedeno-li jinak, jedná se o archiv autora příspěvku BP = Branislav Peťko AV = Anna Vanclová Autorka fotografie na přebalu: Jana Bulantová 20

22 Děkuji všem, kteří přispěli do těchto Zpráv psaným textem, fotografiemi nebo kresbou. Své příspěvky, komentáře, ohlasy a podněty posílejte na adresu redakce kolarova2011@gmail.com

23 Česká parazitologická společnost Sídlo společnosti: Katedra parazitologie Univerzita Karlova v Praze Přírodovědecká fakulta Viničná 7, Praha 2 Výbor společnosti: předseda: RNDr. Libor Mikeš, Ph.D. Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, Praha 2 tel.: , fax: , mikes@natur.cuni.cz místopředseda: doc. RNDr. Oleg Ditrich, CSc. Biologické centrum AV ČR, v. v. i. Parazitologický ústav, Branišovská 31, České Budějovice tel.: , oleg@paru.cas.cz tajemník: hospodář: členové: RNDr. Ivan Čepička, Ph.D. Katedra zoologie PřF UK, Viničná 7, Praha 2 tel.: , fax: , cepicka@natur.cuni.cz RNDr. Iveta Hodová, Ph.D. Masarykova univerzita Ústav botaniky a zoologie PřF, Kotlářská 2, Brno tel.: , hodova@sci.muni.cz RNDr. Iva Kolářová, Ph.D. Mgr. Vladimír Hampl, Ph.D. Redakce Zpráv České parazitologické společnosti: Internetové stránky společnosti: RNDr. Iva Kolářová, Ph.D. Katedra parazitologie PřF UK, Viničná 7, Praha 2 tel.: , fax: , kolarova2011@gmail.com