Ochrana přírody a krajiny Ekosystémové služby nový trend zemědělského podnikání

Transkript

1 Ochrana přírody a krajiny Ekosystémové služby nový trend zemědělského podnikání Dr. Ing. Petr Marada, Dr. Ing. Zdeněk Havlíček, Doc. Ing. Jiří Skládanka, Ph.D. Brno 2010

2 Ochrana přírody a krajiny Ekosystémové služby nový trend zemědělského podnikání (metodická pomůcka pro zemědělskou praxi) Autorský tým: Dr. Ing. Petr Marada vedoucí týmu Dr. Ing. Zdeněk Havlíček Doc. Ing. Jiří Skládanka, Ph.D. (Mendelova univerzita v Brně) Tato publikace je výsledkem řešení výzkumného záměru MSM Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a výsledkem řešení grantu QH Kvalita travního porostu a jeho využití ve výživě přežvýkavců financovaného Národní agenturou pro zemědělský výzkum (NAZV). Lektorovali: Ing. Marek Homola Eko-Vin, s.r.o. Břeclav Ing. Petr Zajíček Oddělení environmentálního a technologického rozvoje Mze ČR Doporučená citace: Marada, P., Havlíček, Z., Skládanka, J.: Ochrana přírody a krajiny - Ekosystémové služby, nový trend zemědělského podnikání, 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2010, 45 s., ISBN: ISBN: Vydala Mendelova univerzita v Brně Zemědělská Brno 2

3 2010 Obsah Metodika Cíl metodiky / vlastní popis metodiky / Srovnání novosti postupů / Popis uplatnění metodiky, Ekonomické aspekty /4/ Předmluva /5/ Úvod /6/ Předmět metodiky /7/ Vymezení hlavních pojmů, seznam použitých zkratek /9/ Agrární politika /12/ Ekosystém a stav zemědělských ekosystémů /16/ Funkce ekosystémů ekosystémové služby /21/ Opatření pro zajištění funkcí ekosystému // Základní pravidla ochrany přírody a krajiny v zemědělství /33/ Dotační možnosti pro zemědělce /37/ Závěr, kontrolní otázky /43/ Seznam použité literatury /44/ 3

4 Cíl metodiky: Tato metodická pomůcka je vytvořena jako nástroj pro zemědělské poradce, kteří jsou zaměřeni na zemědělství a především ochranu přírody a krajiny a kteří v této podoblasti poskytují své poradenství. Dále je určena pro všechny zemědělské podnikatele, kteří chtějí hospodařit trvale udržitelným způsobem s cílem zachovat a zlepšit biologickou rozmanitost, šetrně využívat zemědělskou půdu, chránit další složky životního prostředí a vytvořit atraktivní prostor pro život člověka na venkově. Vlastní popis metodiky Metodika obsahuje požadavky pro managementy (vedení) zemědělských organizace tak, aby péče o přírodu a krajinu se stala neopomíjenou, perspektivní a další možnou alternativou zemědělského podnikání. Metodika poskytuje informace o stávající Společné zemědělské politice Evropské unie, Koncepci agrární politiky ČR a vizích českého zemědělství po roce Následně je podán výklad k ekosystémovým službám. Jsou identifikovány významné ekosystémové funkce z pohledu uplatnění prostřednictvím zemědělců s tím, že jsou určeny nástroje pro jejich dosažení. Pro navržená opatření jsou definovány techniky a technologie. Následně jsou pojmenovány finanční zdroje na jejich realizaci. Součástí metodiky jsou i kontrolní otázky pro možné ověření pochopení problematiky v průběhu vzdělávání personálu. Srovnání novosti postupů: Metodika obsahuje nejnovější informace o možnostech, účinných metodách a postupech, které lze uplatnit v rámci zemědělského hospodaření zaměřeného na podporu ekosystémový služeb. Při tvorbě dokumentu autoři vycházeli z požadavků na Dobrý zemědělský a environmentální stav (GAEC), povinné požadavky na hospodaření (SMR), související platné právní předpisy zaměřené na ochranu přírody a krajiny, metodik pro provádění agroenvironmentálních opatření, dotačních programů Ministerstva životního prostředí, projektů zaměřených na ekoagropodnikání a mimoprodukční funkce agrární krajiny. Obecné zásady jsou doplněny o nejnovější poznatky výzkumu v oblasti uplatnění agroenvironmentálního managementu v zemědělství. Popis uplatnění metodiky: Metodiku lze uplatnit: v rámci zemědělského poradenského systému ve všech zemědělských organizacích, které chtějí zlepšovat ekosystémové funkce a tím chránit přírodu a krajinu. v procesu vzdělávání Ekonomické aspekty Předložená metodika je sestavena jako metodická podpora zemědělských poradců, kteří musí reagovat v jednotlivých zemědělských subjektech na nové situace vyplývajících z měnících se ekonomických podmínek. Jakékoli nedodržení zásady uvedené v metodice vede k porušení agroenvironmentálních principů, což může v průměrném zemědělském podniku o výměře cca ha znamenat ztrátu ,- Kč. Dodržování uvedených zásad je tedy prvním předpokladem dosažení ekonomické úspěšnosti konkrétního zemědělského podniku. 4

5 Motto Doba nízkého zájmu o životní prostředí je již minulostí a lidé více než kdykoli předtím věnují zvýšený zájem svému okolí aneb život na venkově nekončí přeškrtnutou cedulí obce, ale pokračuje dál.. Předmluva V době, kdy se tvořila koncepce agrární politiky České republiky na období let se v odborných kruzích tvůrců vycházelo z poznání, že občané států Evropské unie považují za stěžejní úkol zemědělců produkci zdravotně nezávadných potravin. Dalším významným cílem zemědělských aktivit se měla stát ochrana životního prostředí. Přes tato zjištění, která byla zohledněna v příslušných právních předpisech a následně dotačních programech garantovaných především Ministerstvy zemědělství a životního prostředí, žijeme v době, kdy veřejnost se stále častěji a hlasitěji vyjadřuje ke stavu životního prostředí; bohužel, slyšet je více a více kritických slov. Ne jinak je tomu i v prostoru, kde klíčovou roli sehrávají zemědělci. Venkov, venkovská příroda a krajina je stále postihována významnými negativními environmentálními vlivy činností, výrobků a služeb agrárních podnikatelů, které se odehrávají pod politickým a také ekonomickým diktátem. Z důvodů předcházení a minimalizace těchto negativních důsledků environmentálních aspektů zemědělství vznikla i tato metodika, která má za cíl poskytnout v této náročné době nové informace a metody, jak pečovat o agrární krajinu, aby byly uspokojeny všechny zainteresované strany v rozvíjejícím se venkovském prostoru. Ochrana vody, půdy a krajiny, péče o životní prostředí a dopady klimatické změny, využívání obnovitelných zdrojů energií či ekologické postupy v hospodaření jsou brány jako velmi aktuální, současné a perspektivní výzvy zemědělství. Dr.Ing. Petr Marada vedoucí autorského kolektivu 5

6 Úvod Zemědělství je významný obor činnosti, který zasluhuje nepochybně pozornost. Důvodem není jenom výše částky poskytované Evropskou unií, která směřuje do oblasti rozvoje venkova, ale též skutečnost, že zemědělská a lesní půda tvoří zásadní část území České republiky. Zájmy zemědělských výrobců o rychlý zisk a též uspokojení zájmů uživatelů zemědělské půdy směřuje stále více především k produkci bez ohledu na stav výrobního prostředku půdy a veřejného zájmu, kterým je zdravé a čisté životní prostředí. Zemědělství České republiky a jeho vliv na životní prostředí je poznamenán minulostí. Rušení krajinné infrastruktury (mezí, remízků, zatravněných údolnic, polních cest), nadměrné používání přípravků na ochranu rostlin a hnojiv v zájmu zajištění potravinové soběstačnosti v minulosti vedlo k degradaci a kontaminaci přírodních zdrojů. Bohužel, ne jinak je tomu v dnešní době. Svou roli sehrává široko záběrová těžká zemědělská technika, ekonomický diktát významných dodavatelů agrochemie, přípravků na ochranu rostlin. V posledním desetiletí došlo k částečnému snížení degradace přírodních zdrojů díky poklesu spotřeby hnojiv a prostředků na ochranu rostlin, snížení počtu zejména ustájeného skotu, zatravnění nebo zalesnění orné půdy a rozvoji ekologického zemědělství. Poslední léta však signalizují opětovné navyšování těchto vstupů. Biologická rozmanitost na zemědělské půdě nedosahuje požadované úrovně, což se projevuje snížením populací původních druhů volně žijících živočichů (koroptve, zajíci, bažanti, sysli). Snižuje se také biodiverzita hospodářských zvířat a zemědělských plodin, mnohá původní plemena zvířat a odrůdy rostlin mizí. V řadě případů zemědělská půda, zvláště vyšších bonit, není dostatečně chráněna. Jsou narušené odtokové poměry, půda je zhutněna a podléhá erozi, a tím se lokálně zvyšují rizika povodní. Pro zemědělství a životní prostředí je také nepříznivá degradace zemědělské půdy a její znečištění, což se projevuje snižováním rozmanitosti půdní flóry a fauny a plošným znečištěním vod. Problémem je i ladem ležící zemědělská půda; pokud není tato půda udržována, vznikají nálety často i nepůvodních plevelných rostli. Velkochovy hospodářských zvířat představují ve většině případů velký zdroj znečištění ovzduší prostřednictvím čpavku a skleníkových plynů. Lesní ekosystémy jsou pro výskyt planě rostoucích rostlin a volně žijící živočichy ještě významnější než zemědělské, 26,5 % výměry všech lesů ČR se nachází ve zvláště chráněných územích. Mají také zásadní význam pro zlepšování životního prostředí, zejména kvalitu atmosféry a zdrojů pitné vody. Víceúčelové lesní hospodářství tak vedle funkce hospodářské (produkce dřeva) plní řadu dalších veřejně prospěšných funkcí sociálních, zdravotně hygienických, ekologických a vodohospodářských. Zdravotní stav lesů se převážně potýká s problémy vzniklými v minulosti. Je to zejména špatný zdravotní stav lesů v oblastech s vysokými imisemi, které způsobily okyselení půdy. Lesní půda je nejčastěji poškozována nešetrnými technologiemi při těžbách porostů, zejména při přibližování a odvozu dřeva. Nepříznivá je také druhová, věková a prostorová struktura lesů způsobená dřívější snahou podporovat pěstování rychleji rostoucích dřevin jako je smrk, který je dlouhodobě nejžádanějším druhem. Zdravotní stav lesů negativně ovlivňují vysoké stavy zvěře, hmyz (např. 6

7 lýkožrout smrkový), patogenní houby (např. václavka) a klimatické extrémy, po kterých obvykle nastupují hmyzí kalamity. Environmentální opatření v oblasti zemědělství Na základě analýzy stavu životního prostředí v oblasti zemědělství byla navržena následující opatření (Státní politika životního prostředí, Praha 2004): vytvořit podmínky pro rozvoj multifunkčního zemědělství, na co největší ploše, posilovat mimoprodukční funkce, vytvářet a zlepšovat možnosti využití zemědělské krajiny s ohledem na turistiku (vyšší rozmanitost druhů zvířat a zemědělských plodin, lepší prostupnost, péče o pozemky), podporovat komplexní pozemkové úpravy zlepšující ekologickou stabilitu krajiny, racionální hospodaření s cílem specifikovat konkrétní pozemky vhodné pro uplatnění restrukturalizace zemědělství z pohledu potřeb ochrany a tvorby životního prostředí; podporovat ekologicky šetrné způsoby hospodaření (ekologické zemědělství a režim integrované produkce); rozšířit programy pro pozemky ohrožené vodní nebo větrnou erozí a pro vyšší retenci vody v krajině; podporovat extenzivní a polointenzivní chov ryb; podporovat omezení devastace pozemků vyňatých ze zemědělského půdního fondu a popř. navrácení biologické funkce pozemkům devastovaným předchozí hospodářskou činností; rozšiřovat sledování znečištění půdy a zemědělských plodin zvláště nebezpečnými látkami PCB, dioxiny, těžké kovy apod. v oblastech s možnými riziky (staré ekologické zátěže, havarijní znečištění); omezovat používání nebezpečných pesticidních a biocidních přípravků a nahrazovat je méně nebezpečnými přípravky; vyřešit problém začlenění ploch, na nichž jsou pěstovány rychle rostoucí dřeviny a případně jiné netradiční trvale rostoucí dřeviny; podporovat zvýšené využívání zemědělské biomasy jako obnovitelných surovin a pro energetické účely, aniž by docházelo k nežádoucímu rozšíření invazních druhů rostlin; podporovat programy na technické a energetické využití biologicky rozložitelných odpadů a jiných biodegradabilních látek; omezit plošné i bodové znečištění povrchových a podzemních vod, zejména kontrolou dodržování správné zemědělské praxe při skladování a aplikaci agrochemikálií a statkových hnojiv; podporovat zavádění nejlepších dostupných technik, ekologických systémů řízení, čistší produkce a dalších environmentálně šetrných postupů v sektoru zemědělství a potravinářství; podporovat průběžné zvyšování podílu melioračních a zpevňujících dřevin při obnově lesů a zalesňování, omezit poškozování mokřadů těžbou dřeva a omezit jejich vysoušení; zachovat a obnovovat mokřady v zemědělské krajině a v lesních ekosystémech; zachovat a využívat genofond lesů; podporovat obnovu lesních ekosystémů v imisně postižených oblastech; podporovat certifikační proces v rámci systému PEFC a uplatnění šetrných technologií při hospodaření v lesích; podporovat maximální využívání dřevní hmoty, jako přírodního dobře zpracovatelného materiálu a energetické suroviny z obnovitelného přírodního zdroje; dosáhnout a následně udržovat rovnováhu mezi stavy agroekosystémů a lesních ekosystémů a stavy zvěře 7

8 Pro realizaci těchto opatření jsou třeba zdroje; nejedná se jenom o infrastrukturu, absentující jsou lidské zdroje schopné tyto trendy pochopit a v postižené přírodě a krajině následně provádět. Předmět metodiky Tato metodika specifikuje požadavky na zemědělské organizace tak, aby mohly vedle zajištění a zabezpečení základní výživy obyvatel, potravinové bezpečnosti a potřebné nepotravinářské suroviny též a) realizovat aktivity směřující k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství, které přispívají k ochraně složek životního prostředí jako půdy,vody a ovzduší a k udržování osídlené a kulturní krajiny, b) provádět společnou zemědělskou politiku a politiku rozvoje venkova Evropské unie, která povede k rozvoji rozmanitých hospodářských činností a zvýšení kvality života ve venkovských oblastech a pro rozvoj vesnic. Důraz je kladen na ochranu přírody a krajiny, kterou se podle platného zákona o ochraně přírody a krajiny rozumí vymezená péče státu a fyzických i právnických osob o volně žijící živočichy, planě rostoucí rostliny a jejich společenstva, o nerosty, horniny, paleontologické nálezy a geologické celky, péče o ekologické systémy a krajinné celky, jakož i péče o vzhled a přístupnost krajiny. Ochrana přírody a krajiny podle tohoto zákona se v podmínkách agroekosystémů zajišťuje zejména a) ochranou a vytvářením územního systému ekologické stability krajiny, b) ochranou druhů planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů a zvláštní ochranou těch druhů, které jsou vzácné či ohrožené, pozitivním ovlivňováním jejich vývoje v přírodě a zabezpečováním předpokladů pro jejich zachování, popřípadě i za použití zvláštních pěstebních a odchovných zařízení, c) ochranou vybraných nalezišť nerostů, paleontologických nálezů a geomorfologických a geologických jevů i zvláštní ochranou vybraných nerostů, d) ochranou dřevin rostoucích mimo les, e) péčí o zvláště chráněných území, f) spoluúčastí v procesu územního plánování a stavebního řízení s cílem prosazovat vytváření ekologicky vyvážené a esteticky hodnotné krajiny, h) účastí na ochraně půdního fondu, zejména při pozemkových úpravách, i) ovlivňováním vodního hospodaření v krajině s cílem udržovat přirozené podmínky pro život vodních a mokřadních ekosystémů při zachování přirozeného charakteru a přírodě blízkého vzhledu vodních toků,ploch a mokřadů, j) obnovou a vytvářením nových přírodně hodnotných ekosystémů, například při rekultivacích a jiných velkých změnách ve struktuře a využívání krajiny, k) ochranou krajiny pro ekologicky vhodné formy hospodářského využívání, turistiky a rekreace. Metodika neobsahuje výklad požadavků Cross compliance (GAEC, SMR), pouze na tyto odkazuje. 8

9 3. Vymezení hlavních pojmů, seznam použitých zkratek Ekosystém Funkční soustava živých a neživých složek životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací, a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase. Agrotechnická lhůta Časové vymezení pro provedení základních agrotechnických opatření pro jednotlivé druhy plodin (příprava půdy, setí, ochrana porostů, hnojení, sklizeň). Cross compliance V překladu právních požadavků se uvádí podmíněnost. Cross compliance je politický nástroj k většímu prosazení požadavků ochrany životního prostředí a zdraví člověka, zvířat, rostlin při zemědělském hospodaření. Jedná se o podmínění poskytování finančních podpor ze strany státu/eu na jedné straně a dodržováním vybraných právních požadavků zemědělskými podniky na straně druhé. To znamená, že hlavním významem tohoto pojmu není obsah požadavků, ale plnění těchto požadavků jako podmínky pro poskytnutí platby. GAEC (Good Agricultural and Environmental Conditions) Standardy Dobrého zemědělského a environmentálního stavu; tento termín označuje standardy hospodaření, které jsou definovány členskými státy Evropské unie v souvislosti se zachováním kvality půdy, minimální úrovní péče a ochrany vody a hospodaření s ní. SMR (Statutory Management Requirements) Povinné požadavky na hospodaření; jedná se o požadavky, které jsou uvedené ve vybraných článcích 18 aktů (směrnic a nařízení Evropského společenství) z oblasti Životního prostředí, Veřejného zdraví, zdraví zvířat a zdraví rostlin a Dobrých životních podmínek zvířat, které jsou stanoveny platnými právními předpisy. Z nich v tomto roce platí 8 směrnic a nařízení. Jejich dodržování je ověřováno 30 kontrolními požadavky. Dokument informace a jejich podpůrné médium. Pozn. 1: Médiem může být papír, magnetický, elektronický nebo optický počítačový disk, fotografie nebo originál nebo jejich kombinace. Pozn. 2: Přejato z článku ISO 9000:2000. Držitelem honitby Osoba, které byla rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti honitba uznána. Ekologická stabilita 9

10 Ekologická stabilita je schopnost ekosystému vyrovnávat změny způsobené vnějšími činiteli a zachovávat své přirozené vlastnosti a funkce. Environmentální aspekt Prvek činností nebo výrobků nebo služeb organizace, který může ovlivňovat životní prostředí. Pozn.:Významný environmentální aspekt má nebo může mít významný environmentální dopad. Environmentální cíl Celkový environmentální záměr, který je v souladu s agroenvironmentální politikou a jehož dosažení si organizace sama stanoví. Environmentální profil, (environmentální výkonnost) Měřitelné výsledky řízení svých environmentálních aspektů samotnou organizací. Pozn.: V kontextu systémů agroenvironmentálního managementu mohou být výsledky měřeny vůči agroenvironmentální politice, environmentálním cílům, environmentálním, cílovým hodnotám organizace a dalším požadavkům na environmentální profil. Environmentální cílová hodnota Podrobný požadavek na výkonnost, vztahující se na organizaci nebo její části, který vychází z environmentálních cílů a který musí být stanoven a splněn, aby těchto cílů bylo dosaženo. Myslivost Myslivostí se rozumí soubor činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému a spolkové činnosti směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního kulturního dědictví. Pozn.: Myslivost můžeme chápat z pohledu zemědělského podnikání jako management volně žijící zvěře. Společnost, sdružení, firma, podnik, orgán nebo instituce, nebo jejich část nebo kombinace, uvedené nebo neuvedené v rejstříku, veřejné nebo soukromé, které mají své vlastní funkce a správu. Pozn.: U organizací s více než jednou provozní jednotkou může být jako organizace definována jedna provozní jednotka. Postup Specifikovaný způsob provádění činnosti nebo procesu. Pozn.1: Postupy mohou nebo nemusí být dokumentovány. Pozn.2: Převzato z článku ISO 9000:2000. Prevence znečištění, předcházení znečištění Používání procesů, praktik, technik, materiálů, výrobků, služeb nebo energie k zabránění, snížení nebo regulování (samostatně nebo v kombinaci) vzniku emisí nebo vypouštění jakéhokoli druhu znečišťující látky nebo odpadu tak, aby se snížily negativní environmentální dopady. Pozn.: Prevence znečištění může zahrnovat snížení nebo vyloučení využívání zdrojů, změny procesů, výrobků nebo služeb, účinné využívání zdrojů, záměny a náhrady materiálů a energií, opětné používání, rekuperaci, recyklaci, obnovu a úpravu. Uživatel pozemku 10

11 Osoba vlastnící vlastnická práva k pozemku pokud pozemek užívá sama, nebo osoba vlastnící právo užívat půdu na základě smlouvy uzavřené s vlastníkem. Uživatel honitby Držitel honitby, pokud honitbu využívá sám, nebo osoba, které držitel honitby honitbu pronajal. Vliv činnosti organizace na životní prostředí Výsledky řízení organizace, pokud jde o environmentální aspekty. Vlastník pozemku Osoba vlastnící vlastnická práva k pozemku. Zainteresovaná strana Osoba nebo skupina, která se zajímá o environmentální profil organizace nebo je jím ovlivněna. Znečišťování a poškozování životního prostředí Znečišťování životního prostředí je vnášení takových fyzikálních, chemických nebo biologických činitelů do životního prostředí v důsledku lidské činnosti, které jsou svou podstatou nebo množstvím cizorodé pro dané prostředí. Poškozování životního prostředí je zhoršování jeho stavu znečišťováním nebo jinou lidskou činností nad míru stanovenou zvláštními předpisy. Životní prostředí, environment Prostředí, ve kterém organizace provozuje svou činnost, zahrnující ovzduší, vodu, půdu, přírodní zdroje, rostliny a živočichy, lidi a jejich vzájemné vztahy. Pozn.: V této souvislosti se prostředí rozšiřuje za hranice organizace do globálního systému. Záznam Dokument, v němž jsou uvedeny dosažené výsledky nebo v němž se poskytují důkazy o provedených činnostech. Pozn.: Převzato z článku ISO 9000:2000. Zvěř Volně žijící druhy zvěře na pozemcích, mimo obory, bažantnice a zvěř ve farmovém chovu. Pozn.: Pro potřeby zemědělské praxe převzato z vyhlášky č.327/2004 Sb., o ochraně včel, zvěře, vodních organismů a dalších necílových organismů při používání přípravků na ochranu rostlin. Pro potřeby myslivosti nutno respektovat výklad pojmu zvěř definovaný v 2 odstavci b) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. Seznam použitých zkratek EU BAT ČR ČSN ČIŽP EN Evropská unie nejlepší dostupná technika Česká republika česká technická norma Česká inspekce životního prostředí evropská norma 11

12 EUREPGAP/ GLOBAL GAP označení normy pro certifikaci zemědělských podniků ISO označení norem vydaných Mezinárodní organizací pro normalizaci MZe Ministerstvo zemědělství MŽP Ministerstvo životního prostředí NV nařízení vlády OŽP ochrana životního prostředí SZIF Státní zemědělský a intervenční fond ZP zemědělský podnik ŽP životní prostředí Agrární politika Zemědělské hospodaření je v současné době nejvýznamnější fenomén, který ovlivňuje jednotlivé složky životního prostředí a související ekosystémy. O vlivu zemědělství na přírodu a krajinu není třeba diskutovat. Bohužel, tato skupina činností se vyznačuje negativními vlivy, které mají stálé vzrůstající tendenci. Proto se vcelku logicky ptáme, jakým způsobem, podle jakých pravidel mají zemědělci vlastně hospodařit? Základní odpověď o tom, jak je třeba hospodařit, najdeme v zemědělské politice, kterou schvaluje a vydává Ministerstvo zemědělství. Jedná se o dlouhodobý plán, který říká kde se naše zemědělství nachází a kam s ohledem na požadavky zainteresovaných stran směřuje.. Zemědělská politika Základním úkolem zemědělství dle názorů spotřebitelů a daňových poplatníků je zajištění produkce zdravotně nezávadných potravin (91% občanů EU) a pozor ochrana životního prostředí (tuto funkci zemědělství požaduje 89% občanů EU). Stávající zemědělská politika tyto požadavky zohledňuje a měla by tvořit základnu pro zachování odpovídající přírody a krajiny. Stav zemědělství Naše zemědělství se však ubírá v převažující míře úplně jiným směrem. Stále více se prosazuje zemědělská velkovýroba s odůvodněním zajištění profitability a konkurenceschopnosti zemědělců jako nutné podmínky pro přežití ; tato velkovýroba se vyznačuje dalším scelováním pozemků, rozoráváním okrajů polních cest (včetně), mezí a remízků, gradující spotřebou přípravků na ochranu rostlin a preferováním úzkého profilu monokultur. Venkovská krajina se stává stále méně komunikačně prostupnou a tak bychom mohli pokračovat dále. Tuto krutou realitu stávajícího hospodaření a poškozování životního prostředí zemědělskou velkovýrobou můžeme prezentovat na velmi rozšířeném rozorávání okrajů polních cest (obr. č. 1 a 2), pat vodních toků a dalších významných částí krajinné infrastruktury. Význam a funkce okrajů polních cest jsou popsány s ohledem na různé zájmy v tabulce č.1. 12

13 Obr. 1 Rozorávání okrajů polních cest je pouze malá část problémů zemědělského hospodaření (foto Mze -Pozemkový úřad Vyškov) Obr. 2 To co není rozoráno je důsledně ošetřeno přípravkem na ochranu rostlin Tab.1 Funkce okrajů polí z hlediska zájmů zemědělských a ochrany životního prostředí (upraveno podle Šarapatky, 2008) 13

14 Cíle politiky Jak z tohoto zcestí vyznačujícího se negativními vlivy na přírodu a krajinu ven, nám (a především zemědělcům) radí tzv. Společná zemědělská politika států EU, která je utvářena v podmínkách našeho státu do podoby Koncepce agrární politiky ČR pro období do roku V tomto dokumentu je zemědělství charakterizováno jako obor mnoha významů, především jako sektor, který slouží venkovským společenstvím, neboť zachovává jejich bohaté tradice a rozmanitost; jejich úkolem není jen produkovat potraviny, ale i zajišťovat zachování krajiny jako místa, kde lidé žijí, pracují a která lidé navštěvují. Politiky EU i ČR se stále více zaměřují na otázku ničení životního prostředí a s ním souvisejících rizik a snaží se motivovat zemědělce, aby se více podíleli na ochraně životního prostředí a údržbě krajiny. Za účelem uplatnění této zemědělské politiky v praxi a snahy přimět zemědělce k tomu, aby hledali další způsoby, jak zlepšit svou podnikatelskou činnost v souladu se zájmy životního prostředí, Ministerstvo zemědělství jako zástupce státu podporuje příjmy zemědělců odpovídající dotační politikou. Jedná se především o poskytování příspěvků na pokrytí nákladů na aktivity v oblasti ochrany přírody (např. realizace agroenvironmentálních opatření) a podmínění vyplácení tzv. přímých plateb (dotace, které zemědělci dostávají na základě obdělávané plochy zemědělské půdy) plněním právních požadavků z oblasti ochrany životního prostředí (plnění požadavků Cross compliance). Evropská unie včetně našeho státu klade důraz na podporu takových způsobů hospodaření, které pomáhají zachovat její přírodní bohatství. Jedním z opatření, kterým se naplňuje tento rámcový cíl zemědělské politiky, je realizace již veřejnosti známých biopásů (viz. obr. č. 3). Obr. 3 Biopás v různých ročních obdobích plní velmi důležité funkce v krajině Bohužel, z různých důvodů se státem stanovená zemědělská politika, která by vedla zemědělce k aktivitám, které budou zajišťovat zachování krajiny jako místa, kde lidé žijí, pracují a která lidé navštěvují, nedaří v reálné praxi naplnit. Příčin je několik; největší však spočívá v nepochopení a neznalosti těchto formulovaných a finančně podpořených požadavků zainteresovaných stran. Z tohoto důvodu by měli právě zemědělští poradci vyvinout v rámci svých aktivit takové kroky, které přinutí zemědělce ke změně svých přístupů. 14

15 Podmínkou pro naplnění výše uvedených aktivit je však povědomí o záměrech Ministerstva zemědělství, jak správně zemědělsky hospodařit. Za tímto účelem je třeba využít dokument Společné zemědělské politiky EU a Koncepce agrární politiky České republiky na období po vstupu do EU od roku 2004 do roku 2013 (viz Jedná se o nástroj použitelný k prosazování cílů a zajištění trvale udržitelného a žádaného zemědělského hospodaření i s ohledem na veřejný zájem. Vize českého zemědělství po roce 2010 V květnu roku 2010 byl zveřejněn dokument Mze nazvaný Vize českého zemědělství po roce Vize byly zformulovány na základě široké diskuse zúčastněných stran ve Skupině pro strategické otázky v zemědělství a jejích pracovních týmech a představují požadovaný stav, kterého má být dosaženo pro budoucnost českého zemědělství a souvisejících oborů. Koncepční materiál představuje zásadní shodu zástupců zainteresovaných stran na cílech a také návrzích opatření vedoucích k jejich dosažení, která mohou českému zemědělství a souvisejícím oborům poskytnout dlouhodobou perspektivu. Představuje také odbornou platformu pro budoucí koncepční práci v resortu zemědělství. Obecné vize mají obecnou platnost a specifické vize je dále rozvíjejí pro jednotlivé oblasti. K jejich realizaci mohou přispět všichni, kterým záleží na budoucnosti českého zemědělsko-potravinářského komplexu bez ohledu na to, zda jsou zapojeni do prvovýroby, zpracování primární produkce nebo působí v jiných oblastech. V oblasti zemědělství a jeho vztahu k životnímu prostředí a klimatické změně se očekává přístup, který bude mít za cíl: Zvyšovat mozaikovitost krajiny a podíl přechodných společenstev, rozvíjet proměnlivou strukturu krajiny. Chránit biodiverzitu - zvrátit pokles populací a počtu indikátorových druhů a degradaci cenných biotopů na zemědělské půdě. Zemědělskou činností učinit krajinu přitažlivou pro obyvatele venkova i pro volnočasové aktivity. Při zavádění nových druhů plodin uplatňovat princip předběžné opatrnosti s ohledem na riziko snížení druhové rozmanitosti ve volné přírodě. Podpořit zemědělství, aby svoji činností přispívalo k ukládání a zadržování uhlíku v půdě a v biomase. S ohledem na energetické a surovinové aspekty Snižovat spotřebu energie a surovinových zdrojů v zemědělství a potravinářství díky důslednému využívání potenciálu úspor a obnovitelných zdrojů. Plně využívat kapacitu zemědělství pro produkci energie a paliv z obnovitelných zdrojů, při zajištění rozvoje bez negativních dopadů na žvotní prostředí. Zvýšit v co nejvyšší míře využívání surovin a meziproduktů z lokální produkce, např. produkce proteinových plodin jako krmiv místo dovozové sóji a spotřebu místních potravin. 15

16 Obr. 4 Cílem společné zemědělské politiky je pestrá a pro život atraktivní příroda a krajina Ekosystém a stav zemědělských ekosystémů Zemědělský ekosystém - agroekosystém je ekosystém vytvořený již v dobách minulých člověkem při domestikaci rostlin a zvířat - zemědělskou činností. Agroekosystém lze definovat jako funkční jednotu hospodářsky významných organismů a jejich prostředí. V ČR, obdobně jako ve většině Evropy, nejrozšířenější typ prostředí (54,2 % plochy státu). Agroekosystémy jsou často obklopeny přirozenějšími resp. přírodě blízkými ekosystémy a vazebně s nimi těsně propojeny. Druhová diverzita agroekosystémů je výrazně snížena. Široká nabídka biomasy k nim dočasně připoutává řadu primárních konzumentů i jejich predátory (velmi omezené množství). Můžeme říci, že současné agroekosystémy znamenají výraznou redukci prostorové heterogenity krajiny, což má za následek pokles druhové diverzity Z hlediska ekologické stability vykazují agroekosystémy všechny nevýhody juvenilních (nezralých) ekosystémů. (zdroj: 2007). Od přirozených ekosystémů se agroekosystémy liší tím, že jsou jednodušší ve smyslu diverzity organismů a prostorové organizace svých komponent. Agroekosystémy obsahují méně druhů organismů, které jsou geneticky méně rozmanité. Toky energie a látek jsou v agroekosystému přímější, potravní řetězce jsou jednoduší, biomasa je mnohem větší než v přirozených ekosystémech. Agroekosystémy jsou také mnohem otevřenější - velká část biomasy je ve formě produktů exportována vně systému. Jedním z důsledků je, že mnohem méně biomasy vstupuje do rozkladných procesů v půdě a že se trvale snižuje zásoba živin v půdě. To vyžaduje zajistit velké vstupy živin a energie do 16

17 agroekosystémů, aby mohla být zachována jejich funkce. V souvislosti s cílenou ochranou plodin a chovaných zvířat před chorobami a škůdci se tak v agroekosystémech dosahuje často vyšší produkce biomasy než ve srovnatelných přirozených ekosystémech. Produktivita v minulosti a též v současnosti je hlavním cílem, pro který je agroekosystém udržován. V zemědělství to znamená zvyšování výnosů při snižování pracnosti a energetické náročnosti. K nejzávažnějšímu zvratu ve vývoji agroekosystémů přišlo v 50. létech minulého století. Bohužel, konalo se tak v době, kdy právní předpisy ukládaly vlastníkům zemědělské půdy, aby na těchto řádně hospodařili a o tyto pečovali, dále zachovávali a ochraňovali všechny přírodní krásy a umělecké památky, jakož i přirozená hnízdiště užitečného ptactva a útulky zvěře (Přídělová listina, 1950). Kolektivizace znamenala: - masivní likvidaci ekostabilizačních prvků - přeměnu tradičního zemědělství na průmyslovou velkovýrobu (70. léta) - odvodnění více jak 1 mil. ha půdy, - zornění odvodněných ploch s trvalými travními porosty, - změnu krajinné mozaiky a celkové struktury druhů pozemků. - ztrátu remízků, mezí i mokřadů jako přirozených stanovišť pro rostliny a živé organismy, která ovlivňují biodiverzitu a plní ekostabilizační funkce v krajině. - pokles retenční (zadržovací) schopnosti území a změny vodního a živinného režimu krajiny. Obr.5 Při kolektivizaci v 50.letech minulého století se řízeně ničily krajinotvorné prvky, především rozorávání mezí bylo charakteristické (foto: 17

18 Obr.6 Důsledky kolektivizace prováděné v minulosti a umocněné současnou intenzifikací minimum ekostabilizačních prvků, nízká biodiverzita, neprostupnost krajiny Obr. 7 Aplikace širokozáběrové techniky v podmínkách významných zemědělských podnikatelů signalizuje směr hospodaření na stále větších půdních blokcích bez ohledu na potřeby přírody a krajiny (foto Magazín Horsch č. 6) Charakteristické znaky stávajících agroekosystemů představují:: - dodatečné a významné vnější energetické vstupy, - výrazně snížená biodiverzita, - umělá podpora (selekce) dominantních produkčních druhů, - juvenilní sukcesní stadia (antropogenní disklimax), - snížení až ochromení autoregulačních procesů, - výrazně snížený stupeň ekologické stability, - výskyt nevratných degradačních procesů. 18

19 Jedním z cílů společné zemědělské politiky je podpora biodiverzity. Biodiverzita a agroekosystémy Za základní příčinu snížení biodiverzity v agroekosystémech je považována ztráta funkce ekosystémů jejich narušením. Je to právě zemědělství, které má zájem na jednoduchých a uniformních ekosystémech (monokultury) řízených člověkem. Tím způsobuje vymizení mnoha původních druhů rostlin a živočichů, snížení druhové různorodosti společenstev a ekosystémů a změny v početnosti druhů. Pokles biodiverzity je spojen s preventivními rostlinnolékařskými opatřeními před škůdci, kteří nacházejí v posklizňových zbytcích a následně monokulturách ideální podmínky pro svůj vývoj. Hlavním paradoxem současného zemědělství tedy je jak efektivně regulovat početnost škůdců a zároveň nepoškodit nebo dokonce podpořit biodiverzitu ostatních organismů v agroekosystémech a jejich okolí. Na podpoře biodiverzity by mělo mít zemědělství i vlastní zájem, zejména s ohledem na zvýšení početnosti opylovačů a predátorů a parazitů škůdců. Hlavními vlivy zemědělství na ekosystémy jsou: ztráta nebo přeměna biotopů, znečištění pesticidy, introdukce nepůvodních a často exotických druhů rostlin a živočichů, přílišná exploatace půdy, odlesnění a změna travních ekosystémů, ztráta ekologické únosnosti ekosystémů a změna původní vegetace, která je spojena téměř vždy se ztrátou původního biotopu. Zemědělství ovlivňuje též vodní ekosystémy splachem půdy z erodovaných zemědělských oblastí. Dalšími vlivy ovlivňujícími formování společenstev v nových agroekosystémech jsou vysušování a utužování půdy, izolace zbytků původních okolních biotopů a fragmentace krajiny. Fragmentace krajiny vede ke ztrátě její kontinuity. Zbytkové plošky (biotopy) jsou menší a jsou od sebe více vzdáleny. Fragmentace krajiny má za následek rozdělení populací organismů a genetickou izolaci mezi populacemi. Fragmentovaná krajina je pro mnohé organismy těžko průchodná vzhledem k nepřekročitelným bariérám. Pro mnohé mnohdy invazní druhy však člověkem vytvořené koridory v krajině usnadňují jejich pohyb. Odpověď na otázku jak fragmentace ovlivňuje organismy je však velmi obtížná, protože různé druhy mohou reagovat naprosto protichůdně. Odpověď bychom tedy měli hledat podle reakce jednotlivých druhů. Dalším problémem zemědělské praxe je znečištění prostředí v souvislosti s použitím pesticidů. Je způsobeno nekritickým používáním pesticidů v lokálním i globálním měřítku. Mnohé insekticidy, používané proti škodlivému hmyzu, zasáhly i tak zvané necílové organismy. Velký problém představuje introdukce exotických druhů společně s pěstovanými rostlinami. Tyto druhy se často stávají škůdci na původních druzích rostlin. V mnoha případech je zemědělství hlavní příčinou ohrožení některých skupin organismů. Větší druhová pestrost v agroekosystémech a víc funkcionálních skupin odpovídá stabilnějšímu sytému. Větší diverzita a víc funkcionálních skupin znamená také víc ekologických služeb. Menší diverzita funkcionálních skupin znamená větší dodatky energie. Komplexnější systémy mají komplexnější potravní síť s větší flexibilitou se zastoupením většiny trofických vztahů. Biodiverzita podporuje ekosystémové procesy, zejména má vliv na strukturu půdy (žížaly, mravenci, termiti), na dekompozici (dříve jmenované druhy a další dekompozitoři) a na kontrolu tak zvaných škodlivých druhů (predátoři a paraziti). Velkou roli pro formování biodiverzity v agroekosystémech hraje biodiverzita v okolních biotopech. 19

20 Velký význam pro podporu biodiverzity má ekologické zemědělství. Ekologické nebo organické zemědělství usiluje o větší produkci tak zvaných čistých potravin, o zvyšování kvality krajiny včetně půdy, vody, bioty a estetických hledisek a o minimální vliv na širší okolí. Zároveň by mělo být ekonomicky životaschopné a akceptovatelné pro společnost. Charakteristikami udržitelného zemědělství je: začlenění přírodních procesů jako cyklus látek, fixace dusíku, vztahy škůdců a predátorů do produkčních procesů za udržení ekonomicky výhodných a vhodných produktů, redukce externích a nevratných vkladů s největším vlivem na životní prostředí a zdraví lidí a za minimalizování nákladů, zapojení farmářů a venkovského obyvatelstva do všech procesů, technologií, atd., využití všech prostředků pro sociální únosnost obyvatel, největší možné využití lokálních zkušeností a znalostí se současnou aplikací inovací, harmonizace mezi produkcí a environmentálními charakteristikami včetně klimatu a krajiny, podpora udržitelnosti produkce. Byly určeny indikátory diverzity v zemědělství, které nám pomohou určit, zda sledovaná farma má charakter ekologické. Patří k nim zejména: Počet druhů rostlin používaných v regionu nebo na jednotlivých farmách Rozdělení polí do menších částí Velikost jednotlivých polí Procentuální zastoupení a velikost biotopů nevyužívaných pro produkci (meze, stromořadí, atd.) Intenzita a frekvence vkladů (hnojení, aplikace pesticidů, sklizeň, atd.) Diverzita nezemědělské vegetace včetně plevelů Diverzita doprovodných rostlin Počet farem v regionu Pro udržitelné zemědělství má význam řada opatření, která se týkají okolní krajiny. Je vhodné zachovat určité procento neobdělávané (přirozené) nebo jen částečně udržované (polopřirozené) krajiny jako oblasti pro ekologickou kompenzaci. Přestože není zcela jasné, jak velkou plochu by měly tyto plochy v zemědělské krajině zaujímat, doporučuje se 5-10 %. Doporučuje se vytváření biotopů s podporou přírodní sukcese a podpora přírodních procesů, případně přenos (transplantace) ekosystémů v případě jejich zničení (např. pastviny, remízky, atd.). Ekologické zemědělství podporuje pěstování lokálních druhů rostlin, což je v souladu s ochranou biodiverzity. Biodiverzitu podpoří také vytvářením umělých hranic mezi agroekosystémy s neošetřovanými okraji pro kompenzaci nepřímého účinku pesticidů a permanentní málo hnojené louky. Tato opatření zvyšují hojnost (abundanci) většiny bezobratlých asi desetkrát oproti konvenčnímu stavu. Tyto druhy mohou sloužit také jako potrava jiných ohrožených druhů (např. koroptev polní). Výsadba keřových a stromových pásů, pásů kolem vodních toků, okrajů komunikací a péče o stěny, zdi, zídky, travnaté pásy, ploty, náspy, svahy, stezky a chodníčky jsou významné pro přežití dalších i vzácných druhů v zemědělské krajině a ochranu biodiverzity. 20