Evropský polytechnický institut, s.r.o. Mezinárodní obchod Ing. Jan Prachař, PhD

Transkript

1 Evropský polytechnický institut, s.r.o. Mezinárodní obchod 2013 Ing. Jan Prachař, PhD 1

2 O autorovi Pracovní a odborné zkušenosti Ing. J. Prachaře, PhD jsou spojeny s Evropským polytechnickým institutem, s. r. o, Kunovice, kde působí jako odborný asistent v rámci ústavu ekonomiky a řízení. Má rozsáhlé mezinárodní zkušenosti, které přesahují evropský kontinent. Pracoval přes pětadvacet let v obchodě, z toho většinou na pozicích vedoucí obchodních útvarů ve strojírenských firmách v tuzemsku i v zahraničí. Na Evropském polytechnickém institutu se věnuje teoriím vnitřního obchodu, obchodní logistice, zahraničnímu obchodu a světové ekonomice. Participuje na řešení výzkumných úloh Vývojové tendence globalizujícího se podnikatelského prostředí, Výzkum vývojových tendencí globálních integračních seskupení, Výzkum vývojových tendencí surovinových zdrojů v globálním prostoru a Výzkum podnikatelského prostředí zemí světa. Přispívá svými články do časopisu VÝKONNOSŤ PODNIKU vědeckého časopisu Výskumného ústavu ekonomiky a manažmentu Bratislava, PROCESNÝ MANAŽER - Vědecký časopis Slovenskej asociácie procesného riadenia, TRADE REVIEW - časopisu české státní proexportní agentury Czech Trade, ACTA MORAVIAE vědeckého časopisu Evropského polytechnického institutu Kunovice. Udržuje vědecko-výzkumné kontakty s Bukovinskou univerzitou na Ukrajině a s vysokou školou Ufimskij gosudarstvennyj aviacionnyj techničeskij universitet (UGATU) v Rusku. Pravidelně publikuje v regionálním tisku o činnosti katedry zahraničního obchodu Evropského polytechnického institutu. V rámci zahraničních aktivit se podílí na Materiálovotechnologické fakultě Slovenské technické univerzity Trnava na zpracování učebních textů pro předmět Udržitelné společensky zodpovědné podnikání v studijním programu Priemyselné manažérstvo na druhém stupni MtF STU Trnava a to v rámci projektu projektu KEGA č. 037STU-4/2012. Dále vede na této fakultě diplomové práce z oblasti logistiky jako součásti vnitropodnikového řízení. 2

3 Obsah Strana 1 Význam mezinárodního obchodu ve světovém hospodářství 4 2 Formy vstupu podniků na mezinárodní trhy 11 3 Efekty mezinárodního obchodu 18 4 Zahraničně obchodní politika 23 5 Mezinárodní organizace s vlivem na mezinárodní obchod 32 6 Základy mezinárodního práva 39 7 Smluvní vztahy 43 8 Financování mezinárodních obchodních operací 50 9 Přepravní operace Rizika v mezinárodním obchodě Pojišťovací operace v mezinárodním obchodě Literatura, bibliografie 87 Příloha 89 3

4 1 VÝZNAM MEZINÁRODNÍHO OBCHODU VE SVĚTOVÉM HOSPODÁŘSTVÍ Cílové znalosti a dovednosti Po prostudování této kapitoly by měl být student schopen definovat fáze formování a rozvoje světové ekonomiky do 21. stol.; definovat pojmy internacionalizace, interdependence a globalizace; definovat, co je mezinárodní obchod a jaká je jeho úloha ve světovém hospodářství; vyjmenovat funkce, jaké plní obchod v mezinárodním podnikání. Klíčová slova Světová hospodářství, tržní systém, vyspělá ekonomika, rozvojové země, centrálně plánovaná ekonomika, internacionalizace, interdependence, globalizace. Slovní zásoba v JAA World economy, market system, matures economy, developing country, central planned economy, interdependence, and globalization. Jako nejvýznamnější součást vnějších hospodářských vztahů je mezinárodní obchod také ukazatelem, který signalizuje, jaká je reálná úroveň a skutečný stav světového hospodářství i jeho jednotlivých teritoriálních součástí. Stav mezinárodního obchodu je však zároveň také pasivním indikátorem zdraví národní ekonomiky i aktivním systémovým předpokladem, který vymezuje kvantitu i kvalitu jednoho z nejdůležitějších zdrojů ekonomického růstu. Vývoj mezinárodního obchodu Mezinárodní obchod, jako nejdůležitější součást vnějších ekonomických vztahů většiny zemí, prošel ve svém vývoji mnohými obdobími. Na procesy jeho internacionalizace, integrace a z toho vyplývající a prohlubující se závislosti krajin navzájem mezi sebou interdependence, navazuje globalizace. Ta postupně svým vlivem pokryla všechny součásti tohoto hospodářství a od konce 90. let se stala nejdůležitějším akcelerátorem ekonomického růstu. Uvedené souvislosti dokazují, že současný stav světového hospodářství, a tedy i mezinárodního obchodu, je přirozeným výsledkem předcházejícího vývoje a hlubokých změn, které se v minulosti udály. (Baláž, 2010) Vývoj a změny ve světové ekonomice do druhé světové války Světová ekonomika vznikala v průběhu století. Definitivně se dotvořila až na poměrně vysokém stupni národních ekonomik, během poslední třetiny 19. století, kdy již existovaly výrobně uzavřené a ekonomicky samostatné státní útvary. Na konci 19. století byl ve většině zemí světa plně rozvinut kapitalistický (tržní) ekonomický systém a zároveň 4

5 vrcholila koloniální dělba práce. Světová ekonomika se zformovala tedy jako ekonomika kapitalistická, založená na nerovných vztazích a neekvivalentní směně mezi jednotlivými zeměmi. Dle systémového hlediska byla světová ekonomika na počátku tohoto období jednotná (tedy tržní), ale zároveň i výrazně vnitřně diferencovaná. Období od přelomu 19. a 20. století do konce první světové války bylo charakteristické silným rozvojem v Evropě i mimo ni. Začaly se měnit i pozice jednotlivých zemí ve světové ekonomice. Největší a nejvyspělejší ekonomikou se staly USA, které přestihly Velkou Británii v objemu a technické úrovni výroby i ve výši důchodu na obyvatele. V mezinárodním obchodě zatím USA nedominovaly, stejně jako v mezinárodním pohybu kapitálu. Díky vnitřním reformám se začaly rozvíjet i mimoevropské země, především Japonsko. Zároveň se prohloubily problémy na úrovni národní (např. socialistická revoluce v carském Rusku v r. 1917) i mezinárodní. Spory mezi metropolemi o znovurozdělení kolonií vyústili v r ve vznik první světové války. Během války byla omezena světová výroba, narostl státní intervencionalismus a byly přerušeny obchodní vztahy mezi zeměmi. Válka znamenala obrovské lidské i ekonomické ztráty. Válkou utrpěly zvláště evropské země, zatímco zámořské (USA, Kanada, Japonsko, Austrálie i řada kolonií) zažívaly konjunkturu. USA se po válce staly největším producentem nejen průmyslových výrobků, ale i zemědělských výrobků, největším vývozcem zboží a také největším světovým věřitelem a americký dolar se začal používat vedle britské libry jako mezinárodní měna. Světová ekonomika se po překonání poválečné krize, hyperinflace, zadlužení a dalších problémů, relativně rychle a úspěšně stabilizovala a ve druhé polovině 20. let přešla do konjunktury. Relativně úspěšný vývoj narušila tzv. velká hospodářská krize v letech , jež začala v USA po krachu na burze v New Yorku v říjnu Následná průmyslová recese byla navíc propojená s těžkou bankovní a agrární krizí. USA reagovaly na zhoršující se situaci zvýšením ochrany domácího trhu vůči zahraniční konkurenci a také značně omezily vývoz kapitálu. Krize se tak z USA rychle rozšířila do dalších zemí. Výsledkem byla celosvětová krize, projevující se v prudkém poklesu světové průmyslové i zemědělské výroby, rekordním nárůstu nezaměstnanosti, přebytku výrobních kapacit a tím i všeobecnému poklesu cen. Rostoucí protekcionismus se odrazil v poklesu obratu zahraničního obchodu a v omezení pohybu kapitálu. Po opuštění volné směnitelnosti měny za zlato a dalších principů klasického zlatého standardu se projevila ve světě rovněž měnová krize spojená s devalvacemi národních měn a vytváření měnových bloků. Dosavadní struktura mezinárodních ekonomických vztahů se tak definitivně rozpadla. HDP většiny zemí rostl pomalu i po skončení recese v roce Ve většině zemí se HDP dostalo na předkrizovou úroveň až ve druhé polovině 30. let. 5

6 V zemích postižených krizí se snížila schopnost ekonomiky řešit hospodářské problémy, proto se odkláněly od myšlenek liberalismu v hospodářské politice a znovu zaváděly silné státní zásahy. Vývoj a změny ve světové ekonomice ve druhé polovině 20. století Druhá světová válka přinesla rozsáhlou destrukci evropských zemí a také Japonska. Byly zničeny výrobní kapacity, vyčerpány zásoby surovin a také existoval nedostatek spotřební předmětů. Naproti tomu výroba v USA se rychle rozvíjela, stimulována válečnými potřebami, domácí í světovou poptávkou. USA během druhé světové války překonaly stagnaci 30. let, HDP zaznamenával rekordní přírůstky, stoupla také zaměstnanost. Zatímco v předchozím období fungovala světová ekonomika jako jednotný tržní systém, po válce se rozdělila na dvě velké hospodářské soustavy: tržní (kapitalistickou), netržní centrálně plánovanou (socialistickou). V důsledku politických a ekonomických změn se dále vymezily tři velké skupiny zemí: vyspělé ekonomiky (které bývají označovány za rozvinuté tržní ekonomiky), rozvojové země (RZ), centrálně plánované ekonomiky. Mezi těmito skupinami se začala prohlubovat ekonomická i neekonomická diferenciace. Ve skupině vyspělých zemí došlo v poválečném období k výrazným změnám v poměru sil mezi nejsilnějšími zeměmi. První dekáda 21. století a současné problémy světové ekonomiky Stejně jako 90. léta, tak i první dekáda 21. století začala zpomalením růstové dynamiky v USA a následně v celé světové ekonomice (v roce ,7 %, v roce ,9 %). I po oživení v roce 2003 růst reálného HDP vyspělých zemích dosahoval polovičních hodnot oproti růstovým hodnotám rozvojových a transformujících zemí. Světová ekonomika je stále výrazně závislá na vývoji ekonomiky USA, relativně novým trendem je však růst vlivu Číny a dalších asijských zemí na světový hospodářský cyklus. Přetrvávající silný vliv USA se projevuje mj. v přenosu některých hospodářských poruch (např. krize na hypotečních a finančních trzích v letech ) do vyspělých evropských zemí. Po roce 2003 došlo k oživení světového hospodářství a průměrná výše světového HDP se vyšplhala na 4,1 % v roce Vyspělé země v roce 2006 dosahovaly průměrné výše HDP ve výši 3 %, naopak rozvojové a transformující se země dosahovaly 7 %. 6

7 Čína 8,3 9, ,1 11,3 12,7 14,2 9,6 9,1 10,3 9,3 7,8 ČR 2,5 1,9 3,6 4,5 6,3 6,8 6,1 2,5 Německo 1,2 0-0,2 1,2 0,8 3,4 2,7 1,0 Japonsko 0,2 0,3 1,4 2,7 1,9 2 2,4-1,2 Slovinsko 2,9 3,8 2,9 4,4 4,0 5,8 6,8 3,7 Rusko 5,1 4,7 7,3 7,2 6,4 8,2 8,5 5,2 USA 1,1 1,8 2,5 3,6 3,1 2,7 1,9 0 EU 2 1,2 1,3 2,5 2 3,2 3 0,5 Tab. č. 1: Růst HDP v % v letech Zdroj: ( (Prachař, 2013) - 4,1 2,3 1, ,2 4,7 3,6 3,1 0,9-6,3 3, ,1 1,2 0,6-0,6 2,0-2,3 7,9 4 4,3 3,6-2,7 2,9 1,8 2,6-4,2 1,8 1,4-0,4 Vybrané problémy světové ekonomiky v první dekádě 21. století: Velkým problémem první dekády 21. století byl růst cen ropy a dalších energetických surovin. Na začátku roku 2008 byla poprvé v historii prolomena cenová hranice 100 USD/barel ropy, v polovině roku 2008 se cena přiblížila 150 USD, oproti 25 USD/ barel v roce V tomto období se začalo mluvit o třetím ropném šoku. V roce 2010 se cena ropy pohybovala kolem 80 USD/ barel. Strmý růst ceny ropy začal na počátku nového tisíciletí. Faktorů tohoto růstu je celá řada, především pak: enormně vysoká poptávka rychle se rozvíjejících zemí (Čína, Indie, nové industrializované země, atd.), předchozí nedostačující investice do rozšiřování a modernizace stávajících těžebních kapacit, politická nestabilita a přírodní katastrofy v producentských regionech, přesun spekulantů na ropné burzy, oslabující dolar apod. Funkce mezinárodního obchodu Analýza vývoje mezinárodního obchodu poměrně zřetelně dokazuje, že v jeho fungování a podílu na celkovém hospodářství každé země je možné najít výrazné rozdíly, a to nejen v závislosti na úroveň vybavení výrobními faktory anebo ekonomickém rozměru, ale 7

8 v neposlední řadě také v závislosti dosažení předcházejícího ekonomického nebo společensko-politického vývoje. I přesto, že existují rozdíly mezinárodních obchodů, patří stále k dominantním faktorům, které ovlivňují ekonomický růst v celém světovém hospodářství v každé zemi. Nastupují další a další krajiny, které si uvědomují, že prostřednictvím obchodování můžou urychlit svůj ekonomický rozvoj a začít dohánět i nejvyspělejší země. Typickým příkladem tohoto směru světového hospodářství je např. Čína nebo ASEAN. Funkce, které mezinárodní obchod plní, je možné sice chápat v určitém smyslu jako teoretické, ale je fakt, že dávají systémový smysl ekonomickým vztahům se zahraničím, a zároveň jej systémově vysvětlují. Jejich váha a podíl na zvyšování ekonomické vyspělostí zemí je rozdílná, avšak samotný význam je dlouhodobě platný, nenahraditelný a jejich využití je konkrétní. Mezi hlavní funkce patří: transformační ekonomického růstu parametrická (Baláž, 2010) Transformační zahraniční obchod mění, neboli transformuje strukturu domácí produkce na strukturu žádoucí z pohledu výrobního a obchodního využití v rámci národní ekonomiky. Snahou všech států je, aby platební bilance byla bilance aktivní. To znamená, že by vývoz měl být větší jak dovoz. Ekonomická zahraniční obchod umožňuje zapojení do mezinárodní dělby práce, rozšiřuje své odbytové možnosti, umožňuje srovnání kvality výrobků na mezinárodním trhu a produktivity práce. Zároveň také umožňuje nákup moderní technologie a tím urychluje hospodářský rozvoj. Parametrická postavení země ve světové ekonomice. Dynamika systému světové ekonomiky Základní charakteristikou vývoje je ekonomický růst. Obecně definován jako rozvoj výrobních sil ekonomiky vedoucí k růstu produkce hotových statků a služeb, což se projevuje ve zvyšování reálného potencionálního produktu za určité období. Vedle ekonomického růstu rozlišujeme také ekonomický rozvoj. Jedná se o širší kategorii zahrnuje ekonomický růst + strukturální změny, jak v oblasti sociální (změna životní úrovně, růst zaměstnanosti atd.), tak v oblasti technické (zavádění výsledků vědecko-technického rozvoje). Ekonomický růst je předpokladem ekonomického rozvoje, avšak nemusí vést k vzestupu bohatství (pokud nepřekoná přírůstek obyvatelstva tzv. spodní hranice ekonomického růstu). Nejširší kategorií je potom Rozvoj obecně. Zahrnuje ekonomický rozvoj + mimoekonomické změny kategorie jako bezpečnost, ekologie, dostatek volného času atd. 8

9 Internacionalizace, interdependence a globalizace Nutno dodat, že základní charakteristikou rozvoje světové ekonomiky je jeho časová a regionální nerovnoměrnost, která je dána jednak objektivně existujícími přírodními a společenskými podmínkami (proto existují ekonomiky různé ekonomické úrovně) a dále je důsledkem vědeckotechnického pokroku, který v závislosti na schopnosti zemí generovat a aplikovat inovace tuto nerovnoměrnost prohlubuje efekt rozvírání nůžek mezi úrovní vyspělých zemí a rozvojových zemí. Hlavními tendencemi prosazujícími se (a stojícími za vznikem) ve světové ekonomice jsou Internacionalizace, Interdependence a následná Globalizace. Internacionalizace Internacionalizace se prosazuje už od období formování světové ekonomiky, znamená proces rozšiřování a prohlubování mezinárodních vztahů v důsledku specializace ekonomik (v duchu teorie komparativních výhod D. Ricarda). Národní ekonomiky se sice díky ní úžeji propojují, ale díky rozdílným tempům vědeckotechnického pokroku zvyšuje asymetričnost mezinárodních vztahů (proces také moderován urychlován nebo zpomalován hospodářskou politikou), tzn. pro vývoj některých ekonomik může představovat negativní jev. Interdependence Interdependence je trend prohlubování vzájemné závislosti ekonomik. Díky specializaci se ekonomiky stávají více závislé na importu i exportu z jiných zemí (specializace na tzv. spotřebitelský sortiment výroba toho, čeho je možno úspěšně více vyvézt). Je možno říci, že právě tento jev stojí za současným zvyšováním nestability světové ekonomiky, díky přelévání problémů z jedněch zemí do druhých. Platí, že oba trendy (internacionalizace i interdependence) jsou pozitivně zkorelovány s tím, že nezávislou proměnnou je internacionalizace (čím vyšší tím vyšší interdependence, naopak to ale neplatí). Globalizace Co se ekonomických teorií týče, není tento pojem ustáleně definován, stejně jako nemá pevné periodické zařazení. Někdo může spatřovat počátky globalizace již od samého počátku lidstva, jiní ji zas pojí s významnými revolucemi, které se odehrály v minulosti. Dnes je termín globalizace široce požíván, avšak pojetí globalizace je různorodé. Globalizace je hnacím motorem ekonomických aktivit, která propojuje výrobu a trhy různých zemí, a to prostřednictvím obchodu se zbožím a službami, pohybu kapitálu a informací a vzájemně provázané sítě vlastnictví a řízení nadnárodních společností. 9

10 Otázky a odpovědi Vyjmenujte funkce, jaké plní mezinárodní obchod? Jak vypadala světová ekonomika v období 19. století až do 1. světové války? Kdy začala velká hospodářská krize a co jí předcházelo? Na jaké soustavy se po válce rozdělila světová ekonomika? Charakterizujte pojem Internacionalizace. Charakterizujte pojem Interdependence. Charakterizujte pojem Globalizace. Mezinárodní obchod plní tyto funkce: transformační, ekonomického růstu, parametrická, proporcionální. Toto období bylo charakteristické silným rozvojem jak v Evropě, tak i mimo ni. Došlo ke změně pozic států ve světové ekonomice. USA se stala zemí s největší a nejvyspělejší ekonomikou, čímž předstihla Velkou Británii. Velká hospodářská krize se datuje v letech a předcházel jí krach na newyorské burze v říjnu Do války fungovala světová ekonomika jako jednotný tržní systém. Po válce se rozdělila na dvě velké hospodářské soustavy: tržní (kapitalistickou) a netržní centrálně plánovanou (socialistickou). Internacionalizace je proces rozšiřování a prohlubování mezinárodních vztahů v důsledku specializace ekonomik. Interdependence je trend prohlubování vzájemné závislosti ekonomik. Globalizace lze chápat jako nerovný proces, v jehož důsledku se některé části světa relativně přibližují, zatímco jiné relativně oddalují, to vše bez ohledu na geografickou vzdálenost. Přeložte následující věty do JAA Mezinárodní obchod plní funkce: transformační, ekonomického růstu, parametrická. Světová ekonomika vznikala v průběhu století. Na konci 19. století byl rozvinut ve většině zemí kapitalistický ekonomický systém. Největší a nejvyspělejší ekonomiku měla USA. Internacionalizace znamená proces rozšiřování a prohlubování mezinárodních vztahů. 10

11 2 FORMY VSTUPU PODNIKŮ NA MEZINÁRODNÍ TRHY Cílové znalosti a dovednosti Znalost vývozních a dovozních operací; znalost pojmů franchising, franchisant, franchisor; dovednost vytvořit smlouvu o řízení; dovednost vytvořit smlouvu o dílo. Klíčová slova Vývoz, dovoz, zboží, dealer, komisionář, licence, franchising, smlouva, zušlechťovací operace (pasivní, aktivní), mezinárodní výrobní kooperace, portfolio investice, přímé zahraniční investice. Slovní zásoba v JAA Export, import, goods, dealer, licence, franchising, contract, international cooperation, portfolio of investment. Strategická podniková rozhodování jako východisko pro mezinárodní aktivity Mezinárodní obchod a mezinárodní marketing zažívají v současné době prudký rozvoj, který ovlivňují zejména procesy liberalizace, internacionalizace a globalizace světové ekonomiky a využívání moderních technologií. Tyto procesy otevírají firmám nové možnosti podnikání a zároveň zvyšují celosvětovou konkurenci. Většina českých podniků si uvědomuje nutnost rozvoje mezinárodních aktivit a má zájem uplatnit své výrobky na zahraničních trzích. Vstup do EU představuje pro české podnikatelské subjekty velkou příležitostí, neboť se jim otevře obrovský trh s více než 450 miliony obyvatel, trh se stabilním podnikatelským a právním prostředím a dobře fungujícím institucionálním zázemím. Zároveň se však jedná i o trh vysoce konkurenční, na kterém uspějí pouze firmy s promyšlenou dlouhodobou strategií, schopné přizpůsobit se náročným podmínkám a trendům. Podnik, který začíná vyvážet a není na zahraničním trhu známý, je často v obtížné situaci. Má slabou pozici vůči obchodním mezičlánkům, jež váhají, zda mají vůbec s jeho výrobky obchodovat. Obvykle se nejedná o podniky, které vyvážejí mimořádné výrobky, ale o podniky, které vyvážejí výrobky běžné, a tudíž mají na trhu velkou konkurenci. Ve fázi vstupu podniku na zahraniční trh podnik potřebuje investovat značné prostředky do komunikační politiky a do budování distribučních cest, chybějí mu však potřebné zdroje. Proto se snaží proniknut na malé segmenty, dosud málo obsazené, a adaptuje svou nabídku při každém vývozu na nový trh. Vývoz a dovoz zboží a služeb Nejjednodušší formou vstupu na zahraniční trhy, kterou začínají obvykle rozvíjet své mezinárodní aktivity české podniky, jsou tradiční vývozní a dovozní operace. Vývozce musí 11

12 často přizpůsobit exportní strategii zvláštnostem a vyspělosti trhu, na kterém hodlá realizovat své výrobky. Volba strategie záleží na celé řadě faktorů, jakými jsou například obchodněpolitické podmínky, ekonomické a právní prostředí, charakter výrobku, výběr obchodního partnera či efektivnost. Při vývozu mohou firmy využít řadu distribučních metod a spolupracovat s různými subjekty. Základní rámec vytvářejí obchodně-politické podmínky a ekonomické a právní prostředí. Důležité jsou jak smluvní, tak i autonomní nástroje obchodní politiky. Vývozce musí být velmi dobře obeznámen s celním a devizovým režimem v zemi vývozu, s kurzovou politikou, s netarifními nástroji (technické překážky, množstevní omezení, minimální ceny, antidumpingová cla, dovozní přirážky, dovozní depozita atd.), s ekonomickou situací, s legislativou, která upravuje možnosti podnikání zahraničních subjektů v dané zemi a dalšími faktory. Podniky mohou při rozvoji vývozních aktivit využít různé nástroje proexportní politiky, například poradenství, cenově zvýhodněná školení, informační služby, účast na státem podporovaných zahraničních výstavách a veletrzích, vybrané marketingové služby, zvýhodněné financování, pojištění různých typů rizik apod. Nejvýznamnějšími subjekty, které v České republice poskytují služby vývozcům, jsou Česká agentura na podporu obchodu, CzecTrade (poskytuje služby zejména malým a středním podnikům), Česká exportní banka a Exportní garanční a pojišťovací společnost EGAP. Dalším činitelem, který ovlivňuje volbu zahraniční distribuční cesty, je charakter výrobku. Z marketingového hlediska členíme výrobky do dvou velkých skupin, na výrobek spotřební a výrobky průmyslové. Při vývozu spotřebních výrobků je spíše patrná tendence k nepřímým vývozům, při nichž se v distribučním řetězci objevuje řada obchodních mezičlánků. Tyto obchodní mezičlánky nakoupené zboží prodávají dále, popřípadě se jedná o subjekty, které vývozní a dovozní aktivity zprostředkovávají. Mohou to být například firmy specializované na realizaci zahraničního obchodu (tradingové společnosti), velkoobchody, obchodní řetězce, nákupní aliance, subjekty specializované na zastupitelskou činnost, komisionáři, dealeři, sdružení vývozců apod. V případě průmyslových výrobků, stroj, zařízení a zejména investičních celků, jejichž vývoz je spojen s nutností zabezpečení celé řady doprovodných služeb, bývá tendence volit spíše přímý vývoz. Výběr obchodního partnera je vždy třeba pečlivě zvážit a opatřit si co nejvíce informací o jeho ekonomickém a právním postavení. Zahraniční obchod má tři formy: export (vývoz); import (dovoz); reexport (vývoz dovozu). Přímý export tuzemský výrobce a zahraniční odběratel jsou v přímém obchodním spojení. 12

13 Nepřímý export mezi výrobce a odběratele vstupuje třetí osoba, tj. vývozce, který zboží v tuzemsku kupuje a sám je prodává v zahraničí. Stejným způsobem je možné definovat i přímý a nepřímý import. (s opačnými pojmy, tj. zahraniční dodavatel a tuzemský dovozce). Reexport znamená nákup zboží v cizině a jeho prodej v třetí zemi. Podle toho, zda zboží vstoupí do země exportéra, rozlišujeme reexport přímý a nepřímý. Přímý reexport reexportér koupí zboží v cizí zemi a dá je přepravit do jiné cizí země, aniž by zboží vstoupilo do země reexportéra. Nepřímý reexport reexportér nakoupí v zahraničí zboží, toto zboží doveze do své země a odtud je pak vyveze do třetí země. Formy přítomnosti podniku na zahraničních trzích nenáročné na kapitálové investice V případě, že podnik nehodlá investovat v zahraničí, ale přesto chce v rámci rozvoje svých mezinárodních aktivit uplatnit své výrobky či služby na trhu jiným způsobem než klasickými vývozními operacemi, může si zvolit například formu poskytnutí licence, franchising nebo smlouvu o řízení. V případě zájmu o spolupráci může v oblasti výroby zvolit formu zušlechťovacích operací či výrobní kooperace, v oblasti výzkumu a vývoje pak výzkum na zakázku nebo společný výzkum a vývoj. Licence Podnik může vstoupit na zahraniční trh prodejem práv k využití vynálezu, užitného či průmyslového vzoru či ochranných označení práva k využívání ochranné známky nebo obchodního jména firmy. Termín licence označuje povolení, svolení k činnosti, která není jinak dovolena. V oblasti práv k nehmotným statkům se využívá pro vyjádření svolení k užití nehmotného statku jinou osobou. Účastníky právního vztahu vzniklého z udělené licence označujeme jako poskytovatele majitele výlučného práva a nabyvatele. Licenční smlouvou se poskytuje jen právo k využívání nehmotného statku nebo nakládání s ním, jejím účelem není tento hmotný statek vytvořit, ale stanovit pravidla k jeho šíření. Franchising Franchising je smluvní vztah mezi partnery, ve kterém franšízer poskytuje svou značku a právo užívat předmět podnikání své společnosti, tj. poskytuje know-how včetně systému řízení a zabezpečování služeb, a nabyvatel franšízy (někdy označován jako franšízant) se zavazuje zaplatit smluvně stanovenou odměnu a dodržovat obchodní politiku poskytovatele. Nabyvatel zůstává nezávislým subjektem, zůstává vlastníkem. Franšíza má obdobné základy jako licence. Jde však o těsnější vztah mezi smluvními partnery vzhledem k závazku dodržování jednotné obchodní politiky a důsledné kontroly ze strany poskytovatele (franšízera). Podstatou je předání úspěšného konceptu podnikání a možnosti podnikání pod 13

14 známou značkou. Franšíza se dnes uplatňuje v nejrůznějších oblastech podnikání, zejména v maloobchodech, hotelnictví, v oblasti rychlého občerstvení, v provozování benzínových čerpadel apod. Obvykle jde o obchodní franchising, ale setkat se můžeme i s franchisingem průmyslovým. Franšízer je obvykle významnou a úspěšnou firmou ve svém oboru. Má dobře zpracovanou marketingovou koncepci, kterou uplatňuje v mnoha zemích světa. Jde o propracovanou stále vylepšovanou, de facto standardizovanou metodu. Franchising je kombinací tržní síly a zavedeného know-how velké firmy s osobní iniciativou soukromého vlastníka a s nutnou odpovědností za výsledky hospodaření. Proto je koncepce franchisingu doporučována pro rozvoj malého a středního podnikání v zemích, které uskutečňují transformační procesy. Výhody pro franchisora Vytvoření vlastní struktury široké odbytové sítě a její další zhušťování, rychlejší rozšíření přímého podílu na trhu s nižšími náklady a možnost intenzivního oslovení zákazníka; rozložení rizika na franchisanty; výhodnější financování, snížení nákladů na otevírání nových prodejen; získání příjmů pro vývoj know-how a jednotlivých franchisových prvků; výhodný nákup a snížení nákladů, odbytová jistota; kvalitnější kontrola prodeje výrobků a služeb; jednotná prezentace a propagace navenek a posílení image firmy; není nutné řešit personální otázky zaměstnanců; franchisant má místní znalost trhu a může poskytnout zákazníkům důležité informace. Nevýhody pro franchisora Franchisant může během platnosti franchisové smlouvy získat pocit větší samostatnosti a snažit se osamostatnit; franchisor si může z franchisanta vychovat svého budoucího konkurenta, který odešel s jeho know-how; požadavek na náročný výběr franchisanta; nedodržování požadovaného standardu jedním franchisantem může ohrozit pověst a stabilitu celé franchisové sítě; nutnost neustálé kontroly, její náročnost a nižší možnosti v cizí organizaci; neustálý"boj" proti tlakům franchisanta, který se snaží prosadit i prodej jiných výrobků, než jaké mu poskytuje franchisor; pokud franchisant platí poplatky formou určitého procenta z hrubého odbytu, nemusí svůj hrubý příjem nutně vykazovat. Shrneme-li nevýhody, jimž čelí poskytovatel franchisi, lze říci, že většina z nich vyplývá z jeho vztahu k příjemci franchisi. S tímto problémem by se setkal i v případě, kdyby řídil svůj vlastní podnik. Výhody pro franchisanta Rychlý přístup na trh, pro nezkušené a začínající podnikatele lze obstát v konkurenci proti silným a dobře zavedeným firmám snížení rizika samostatnosti a větší jistota v podnikání, 14

15 zmenšení konkurenčních tlaků; může vykonávat obchodní operace na vlastní účet, ale získávat z prodeje značkového zboží nebo značkových služeb jiné firmy; může využívat reklamní kampaň franchisora na zvýšení svého prodeje; vyloučení problémů se zásobováním; větší obratové, nákupní a výdajové výhody; zvýšená možnost opatření finančních zdrojů - kreditní schopnost. Nevýhody pro franchisanta Částečné omezení podnikatelské samostatnosti; závislost na franchisorovi, ztráta aktivity; kontrola vlastní činnosti franchisorem, franchisor zná všechna důležitá data; povinnost odebírat výrobky, služby či technologie, které jsou stanoveny ve franchisové smlouvě; nutnost pravidelné platby franchisových poplatků; dělení zisku; rozdílné priority - obrat, sortiment; franchisant je povinen vykonávat pouze tu činnost, která je stanovena ve franchisové smlouvě; omezení prodeje podniku, předkupní právo franchisora; nelze ovlivnit případný pokles image franchisora. Smlouva o řízení Smlouva o řízení je zvláštní typ, který užívají některé firmy z průmyslově vyspělých zemí. Předmětem smlouvy o řízení je poskytnutí řídících znalostí a špičkových manažerů, obvykle na dobu určitou, na smluvním základě. Může jít například o řízení výrobního závodu, o řízení v oblasti služeb, nejčastěji v hotelnictví, anebo o poradenské služby. U tohoto smluvního typu je možné nalézt obdobné rysy jako u franšízy. I v tomto případě jde o přenos osvědčené koncepce řízení do zahraničí. Odměnou může být určité procento z obratu, podíl na zisku nebo možnost získání části akcií společnosti za předem stanovených podmínek. Manažerské know-how je tedy považováno za nehmotný vklad do podnikání. Zušlechťovací operace Podstatou zušlechťovacích operací je zpracování nebo přepracování surovin, materiálů či polotovarů do vyššího stupně finality, případně do konečné podoby hotového výrobku. Z právního hlediska je zušlechťovací operace obvykle posuzována jako smlouva o dílo. Smlouvou o dílo se zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení. Dílem se rozumí zhotovení určité věci, montáž, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části. Zušlechťovací operace je možné dělit na operace: aktivní; pasivní. Z hlediska zhotovitele jde o aktivní operaci v případě, že zahraniční objednatel dodá českému podniku materiál nebo polotovary k zušlechtění. Při pasivní zušlechťovací operaci je 15

16 objednatel například český subjekt, který dodává suroviny či polotovary do zahraničí a po zpracování je dováží zpět do České republiky. Mezinárodní výrobní kooperace Mezinárodní výrobní kooperace je založena na rozdělení výrobního programu mezi výrobce z různých zemí. Finální výrobek je pak kompletován buď jedním, nebo oběma výrobci. Spolupráce může probíhat na různých úrovních. Kromě čistě výrobní kooperace může být spolupráce zaměřena i do oblasti výzkumu a vývoje, distribuce a poskytování různých služeb. Smlouva o mezinárodní výrobní kooperaci je tzv. nepojmenovanou smlouvou a její obsah a forma záleží na dohodě mezi smluvními partnery. U nepojmenovaných smluv určují obsah (a název) smlouvy sami její účastníci, kteří si upraví vzájemná práva a povinnosti, jež tvoří obsah smlouvy, která je právním důvodem jejich vzniku. Teprve není-li v určité otázce účastníky nic smluveno, použijí se na závazkový právní vztah, vzniklý z nepojmenované smlouvy, analogicky ta zákonná ustanovení, která upravují závazkový právní vztah obsahem a účelem nejbližší. Z judikatury: Z rozsudku Nejvyššího soudu České republiky spis. zn. 33 Cdo 1977/2007, ze dne : "U nepojmenovaných smluv určují obsah smlouvy její účastníci, kteří si upraví vzájemná práva a povinnosti, jež tvoří obsah smlouvy, která je právním důvodem jejich vzniku. Teprve není-li v určité otázce účastníky nic smluveno, použijí se na závazkový právní vztah, vzniklý z nepojmenované smlouvy, analogicky ta zákonná ustanovení, která upravují závazkový právní vztah obsahem a účelem nejbližší." ( smlouvy/622691?utm_source=rss&utm_medium=feed) Kapitálové vstupy podniku na zahraniční trh Kapitálové vstupy podniků na zahraniční trhy se mohou realizovat v různých formách. Jsou velmi časté u velkých finančně silných firem, které mají dostatek kapitálových zdrojů. Rozhodnutí o kapitálovém vstupu na zahraniční trh musí vycházet z dlouhodobé firemní strategie a musí být podloženo celou řadou analýz. Základními formami kapitálových vstupů na zahraniční trhy jsou: portfolio investice (nákup akcií nebo jiných cenných papírů); přímé zahraniční investice (účelem jsou dlouhodobé ekonomické vztahy). Přímé kapitálové investice v zahraničí probíhají nejčastěji formou fúzí a akvizic, nově zakládaných podniků (tzv. investic na zelené louce), formou společného podnikání a strategických aliancí. 16

17 Otázky a odpovědi Co je to franchising? Co označuje termín licence? Co je to režim pasivního zušlechťovacího styku? Jaké jsou výhody franchisora? Které nejvýznamnější subjekty v ČR poskytují služby vývozcům? Co je tzv. nepojmenovaná smlouva? Franchising je smluvní vztah mezi partnery, ve kterém franšizér poskytuje svou značku a právo užívat předmět podnikání své společnosti, tj. poskytuje know-how včetně systému řízení a zabezpečování služeb, a nabyvatel franšízy se zavazuje zaplatit smluvně stanovenou odměnu a obchodní politiku poskytovatele. Licence označuje povolení či svolení k činnosti, která jinak není dovolena. Tento režim je určen pro dočasné vývozy zboží, které má status českého zboží a má být v zahraničí podrobeno zpracovatelské operaci, po které se ve formě zušlechtěných výrobků bude dovážet zpět do ČR. Mezi výhody franchisora patří např. rozložení rizika na franchisanty, výhodnější financování, získání příjmů pro vývoj know-how a jednotlivých franchisových prvků, kvalitnější kontrola prodeje výrobků a služeb atd. Služby vývozcům poskytují v ČR tyto subjekty: Česká agentura na podporu obchodu, CzecTrade, Česká exportní banka a Exportní garanční a pojišťovací společnost EGAP. S pojmem nepojmenovaná smlouva se můžeme setkat u mezinárodní výrobní kooperace a jde o smlouvu, která není upravena zákonem. Cvičení ke kapitole Formy vstupu podniků na mezinárodní trhy Zamyslete se nad těmito úkoly a odpovězte na otázky: Rakouská firma přivezla do ČR ocelové polotovary. Zde jsou tyto polotovary zpracovány do vyšší finální podoby (výroba šroubů) a jsou zpět dopraveny do Rakouska do skladu firmy objednatele. O jakou operaci v zahraničním obchodě se jedná? V inzertním tisku Vás zaujala nabídka nadnárodní firmy OMV o nabídce obsazení benzinové čerpací stanice v Brně. Součástí inzerce byly např. tyto údaje: bezúhonnost, vlastní ŽL, částečné kapitálové zajištění, spolehlivost Vaším úkolem je rozhodnout o který typ operace v zahraničním obchodě se jedná. 17

18 Přeložte následující věty do JAA Licence představuje svolení k činnosti. Franchising je smluvní vztah mezi partnery. Smlouvu o řízení užívají některé firmy z průmyslově vyspělých zemí. Podstatou zušlechťovacích operací je zpracování surovin, materiálů či polotovarů do vyššího stupně finality. Mezinárodní výrobní kooperace je založena na rozdělení výrobního programu mezi výrobce z různých zemí. 3 EFEKTY MEZINÁRODNÍHO OBCHODU Cílové znalosti a dovednosti Popsat pojem liberalismus v mezinárodním obchodě; pojem teorie absolutních výhod; pojem teorie komparativních výhod; pojem protekcionismus, merkantilismus; určit absolutní a komparativní výhody v zahraničním obchodě Klíčová slova Liberalismus, teorie absolutních výhod, teorie komparativních výhod, protekcionismus, merkantilismus. Slovní zásoba v JAA Liberalism, theory of absolute advantage, theory of comparative advantage, protectionism, mercantilism. Liberalismus Slovo liberalismus pochází z latinského liberalis a znamená svoboda. V mezinárodních ekonomických či obchodních vztazích tomuto slovu rozumíme jako odstraňování překážek obchodu, tj. klasických obchodních bariér tarifního i netarifního charakteru, otevření všech sektorů vnitřního trhu zahraniční konkurenci a úplné odstranění přímých i nepřímých podpor státu ve všech oblastech ekonomiky. Liberální přístup může na ekonomiku působit jak pozitivně, tak negativně. Obecně však vede: k propuštění zahraničních vlivů na domácí výrobu, ke změně výrobkové struktury, ke zvýšení konkurence na domácím trhu, k růstu specializace ekonomiky, 18

19 k možnosti vyšší realizace komparativních výhod ze zahraničně obchodní směny, k nižším spotřebitelským cenám, k eliminaci inflace a stabilitě cen, ke snížení mezd, ke snížení zaměstnanosti. Teorie absolutních výhod Prvním významným klasickým ekonomem byl Adam Smith, který se problematice mezinárodního obchodu, liberalismu a protekcionismu věnoval ve svém díle Pojednání o podstatě a původu bohatství národů, vydaném v roce Smith silně kritizoval merkantilisty, a to především za jejich tvrzení, že mezinárodní obchod je hrou s nulovým součtem. Věděl, že tomu tak není, jelikož ze vzájemného obchodování mohou těžit všechny zúčastněné strany. V rámci formulované teorie absolutních výhod tvrdí, že země by se měla specializovat na produkci těch výrobků, jež je schopna vyrobit s nižšími náklady, než jiné země. Ty bude vyvážet do ostatních zemí, ze kterých bude naopak dovážet ty produkty, které jednotlivé země dokážou vyrábět nejlevněji. Zjednodušeně řečeno, každá země produkuje to, co jí jde nejlépe. Princip fungování teorie absolutních výhod se popisuje na příkladu dvou zemí a dvou produktů. Vezměme například Finsko a Švédsko a jako jejich produkty mobilní telefony a automobily. Pracovní náročnost Švédsko Finsko automobily mobilní telefony 10 5 Tab. 2 Teorie absolutních výhod Zdroj: (Peprný, Stejskal, 2011) Na výrobu jednoho automobilu potřebuje Švédsko jednotek práce, zatímco Finsko , naopak k výrobě jednoho mobilního telefonu je ve Švédsku zapotřebí 10 jednotek práce a ve Finsku 5 jednotek práce. Švédsko má tedy absolutní výhodu v případě výroby automobilů, Finsko při výrobě mobilních telefonů. Na tyto výrobky by se tedy země měly zaměřit. Ve Švédsku stačí k nákupu jednoho automobilu mobilních telefonů, zatímco ve Finsku je jich zapotřebí (jde o tzv. národní směnný poměr). Automobily jsou tedy ve Švédsku levnější než ve Finsku, zatímco mobilní telefony jsou zde dražší. Podle teorie absolutních výhod by měly obě země na vzájemném obchodě získat. 19

20 Teorie komparativních výhod Teorii komparativních výhod rozpracoval David Ricardo. Poprvé ji publikoval v roce 1817 v rámci své knihy Zásady politické ekonomie a zdanění. Tato teorie se snaží odstranit jednu z hlavních vad teorie absolutních výhod. Jde o situaci, kdy některá ze zemí nemá vůbec žádnou absolutní výhodu (nedokáže tedy žádný produkt vyrábět nejlevněji). Musela by tedy všechny produkty dovážet. Teorie komparativních výhod naproti tomu uvádí, že i v takovém případě se zemi zapojení do mezinárodního obchodu (přesněji řečeno zapojení do mezinárodní dělby práce) vyplatí. Tuto situaci si opět zjednodušeně ukážeme na dvou zemích a dvou produktech. Místo pracovní náročnosti použijeme produktivitu práce. Platí, čím vyšší hodnota, tím lépe. Produktivita práce Švédsko Finsko automobily 3 1 mobilní telefony Tab. 3 Teorie komparativních výhod Zdroj: (Peprný, Stejskal, 2011) V tomto případě vyrobí jedna jednotka práce ve Švédsku buď 3 automobily, nebo mobilních telefonů, zatímco ve Finsku buď 1 automobil, nebo mobilních telefonů. Švédská ekonomika má tedy při výrobě obou komodit absolutní výhodu. Dle teorie komparativních výhod by se ale mělo oběma zemím vyplatit vzájemné obchodování. Národní směnný poměr ve Švédsku činí mobilních telefonů za 1 automobil, zatímco ve Finsku je to mobilních telefonů za 1 automobil. To znamená, že ve Švédsku jsou relativně levnější automobily, zatímco ve Finsku mobilní telefony. Komparativní výhodu lze tedy definovat jako relativně největší absolutní výhodu (pokud má země při výrobě obou produktů absolutní nevýhodu). Absolutní výhody monopol přírodních a klimatických podmínek Tento faktor umožňuje specializaci výroby v určitých oblastech světa (např. pěstování tropických plodů v tropických oblastech) nebo existenci lepších výrobních podmínek, než je tomu u jiných států (úrodná půda, naleziště rud apod.). Tyto monopolní podmínky anebo výrazně lepší podmínky pro existenci určitých výrob představují absolutní výhody z mezinárodního obchodu, neboť takovéto země dosahují nižších nákladů a tím i vyššího zisku z realizace vývozu než ostatní. 20

21 Existence komparativních výhod Ta spočívá v rozdílné produktivitě práce při výrobě určitých druhů zboží a znamená, že i méně hospodářsky rozvinuté země se mohou zúčastnit v oblasti produkce a nabídky některých aktivit (výrobků či služeb) ne mezinárodním trhu zboží. Teorie komparativních výhod při zjednodušeném a stručném vyjádření spočívá v tom, že hospodářsky více rozvinuté státy se mohou soustředit na výrobu právě těch výrobků, u kterých dosahují nejvyšší produktivity práce, a upustit od výroby, kde je při komparaci s tímto odvětvím produktivita nižší. Tyto obory lze pak přenechat hospodářky méně rozvinutému státu. Komparace produktivity přináší oboustranné výhody oběma partnerům a je důvodem k hospodářské spolupráci. ( ) Protekcionismus Protekcionismus (z lat. protection, ochrana) v mezinárodně-obchodních vztazích značí směr chránící domácí ekonomiku před vnějšími vlivy, resp. směr filtrující negativní vnější vlivy přicházející z okolního ekonomického prostředí. Stejně jako u liberalismu není možné jednoznačně stanovit charakter vlivu protekcionistických opatření na ekonomiku, zda jsou negativní či pozitivní. Obecně však takováto opatření vedou: ke konzervaci stereotypů v domácí výrobě, k zachování výrobkové struktury a úrovně výrobkové základny, k potlačení konkurence na vnitřním trhu, k pomalému technickému rozvoji, k vyšším spotřebitelským cenám, k nižším přínosům z komparativních výhod, k vyšším mzdám, ke zvýšení zaměstnanosti, k základní soběstačnosti ekonomiky a vyloučení její závislosti na zahraničních zdrojích. Pokud se stručně zaměříme na používaná protekcionistická opatření, můžeme je rozdělit do dvou základních kategorií tarifní a netarifní. Do tarifních opatření řadíme cla, (např. dle směru vývozní, dovozní, dle typu prohibitivní, skleníková, preferenční, diferenční, kompenzační, odvetná, dle způsobu výpočtu valorická, specifická, smíšená, kombinovaná atd.). Od těchto tarifních opatření je v současné době upouštěno, naopak se více prosazují opatření netarifní. Sem můžeme zařadit celní přirážky, dovozní depozita, tarifní kvóty, 21

22 administrativní stanovení cen, antidumpingová opatření, různá opatření kvantitativního charakteru či opatření technická a kontrolní. Merkantilismus Pokud se zabýváme protekcionismem, nesmíme opomenout jeden z druhů hospodářské a zahraničně-obchodní politiky, merkantilismus. Merkantilistické názory byly významné mezi 16. a 18. stoletím, než byly úspěšně vyvráceny kritikou představitelů klasické politické ekonomie Smithem i filozofem Humem. Základní tezí merkantilismu bylo co nejvíce zvyšovat vývoz a zároveň minimalizovat dovoz, což není z dnešního hlediska podpory vývozu nic špatného. Problém ale byl v tom, jak byla chápána celá ekonomika. Bohatství národa bylo podle této teorie dáno zásobou drahých kovů v ekonomice. Zvyšování jejich zásoby (a tedy růstu bohatství) bylo možné dosáhnout pouze dvěma základními způsoby: těžbou na území daného státu (případně na území kolonií), aktivní platební bilancí. Pro země bez možnosti těžby drahých kovů tedy byla jedinou možností aktivní obchodní bilance. Té bylo možné dosáhnout pouze vývozem více zboží a služeb, než bylo dováženo. Merkantilisté považovali zahraniční obchod za hru s nulovým součtem. Tím bylo myšleno, že pokud jedna země na zahraničním obchodě vydělává, druhá musí logicky prodělávat. Zastánci této teorie nepředpokládali, že zapojení země do mezinárodního obchodu a mezinárodní dělby práce může vést ke zvyšování světového bohatství a tedy bohatnutí všech zapojených stran. Otázky a odpovědi Definujte pojem liberalismus a uveďte příklad, k čemu může vést. Definujte teorii absolutních výhod. Definujte teorii komparativních výhod. Definujte pojem protekcionismus a uveďte příklad, k čemu může vést. Definujte pojem merkantilismus. V mezinárodních ekonomických či obchodních vztazích tomuto slovu rozumíme jako odstraňování překážek obchodu, tj. klasických obchodních bariér tarifního i netarifního charakteru, otevření všech sektorů vnitřního trhu zahraniční konkurenci a úplné odstranění přímých i nepřímých podpor státu ve všech oblastech ekonomiky. Teorie absolutních výhod říká, že země by se měla specializovat na produkci těch výrobků, jež je schopna vyrobit s nižšími náklady, než jiné země. Ty bude vyvážet do ostatních zemí, ze kterých bude naopak dovážet ty produkty, které jednotlivé země dokážou vyrábět nejlevněji. Zjednodušeně řečeno, každá země produkuje to, co jí jde nejlépe. Teorie komparativních výhod je mnohem častější. 22

23 Existuje mezi každými dvěma zeměmi. Vždy se najdou dva produkty, u kterých by se vyplatilo, kdyby se na ně každá země specializovala. Protekcionismus jako směr slouží k ochraně domácí politiky před vnějšími vlivy. Merkantilismus vystupuje se svou tezí, že stát by měl co nejvíce zvětšovat vývoz a naopak snižovat dovoz. Bohatství národa bylo podle této teorie dáno zásobou drahých kovů v ekonomice. Cvičení ke kapitole Efekty mezinárodního obchodu Odpovězte na otázky Definujte pojem liberalismus a uveďte příklad, k čemu může vést. Definujte teorii absolutních výhod. Definujte teorii komparativních výhod. Definujte pojem protekcionismus a uveďte příklad, k čemu může vést. Definujte pojem merkantilismus. Doplňte chybějící části věty chrání vnitřní trh před nežádoucí konkurencí ze. Liberalismus usiluje o... mezi státy... neupravují pouze podmínky obchodu.. vyjadřuje rozdíl mezi hodnotou vývozu a hodnotou dovozu... zobrazuje např. platby za nákup a prodej zboží a služeb z obchodní bilance... zaznamenává např. přímé zahraniční investice v ČR. Mezi úkoly protekcionismu patří... 4 ZAHRANIČNĚ-OBCHODNÍ POLITIKA Cílové znalosti a dovednosti Po prostudování této kapitoly student pochopí: pojem obchodní politika členění nástrojů na ochranu vnitřního trhu tarifní a netarifní nástroje celní sazby autonomní a smluvní nástroje obchodní dohody 23

24 Klíčová slova Obchodní politika, vnitřní trh, tarifní a netarifní nástroje, smluvní a autonomní nástroje, celní sazebník, obchodní dohody. Slovní zásoba v JAA Trade politics, internal market, tariff and not tariff implement, contract and autonomous implement, tariff scale, trade agreement. Pojem a pojetí obchodní politiky Obchodní politika státu je souhrnem záměrů, strategií, zásad, opatření, nástrojů smluv a institucí, vytvářených a koncipovaných na úrovní vlády a směřující k podnikatelským subjektům domácím i zahraničním. Prostřednictvím obchodní politiky vlády států ovlivňují podnikatelské prostředí a obchodní vztahy podnikatelů s cílem zajistit optimální vnitřní ekonomický vývoj národního hospodářství, a to v dlouhodobém, střednědobém i krátkodobém horizontu. Obchodní politika je uplatňována jako funkce suverénního postavení státu v mezinárodních vztazích každý stát má výsostné právo upravovat poměry na svém území. Z tohoto hlediska je koncepce obchodní politiky autonomním suverénním rozhodnutím vlády, které se odvíjí od její politické orientace a od prosazování vnitřních reforem ve všech oblastech hospodářství. V současném globálním prostředí, kdy se rozvíjí, zintenzivňují a prohlubují obchodní vztahy, vytváří souhrn obchodních politik všech států světa prostředí pro podnikatelské subjekty, jejichž obchodní aktivity přesahují rámec jedné země. Obchodní politika však zasahuje i podnikatelské subjekty, které jsou orientovány pouze na vnitřní trh daného státu. Prostřednictvím nástrojů obchodní politiky, kterými je vnitřní trh více nebo méně otevírán a chráněn před vnějšími vlivy, jsou utvářeny (společně s ostatními politikami světa) podmínky, ve kterých se rozvíjí domácí průmysl, zemědělství, služby atd. Obchodní politika má také dopad do mikroekonomických oblastí, např. do oblasti sociální nebo zdravotní (např. eventuální obchodní bariéry pro dovoz léků a zdravotnického zařízení, otevření trhu pro zahraniční zdravotní a sociální služby apod.) nebo do oblasti rozvoje regionů a venkova (např. odstranění zemědělských subvencí může vést k vylidňování venkova a ke změnám v charakteru krajiny). Nástroje na ochranu vnitřního trhu a podporu vývozu Nástroje umožňující prosadit záměry států dotýkající se obchodních vztahů se zahraničím nebo vytváření podnikatelského prostředí uvnitř státu nebo vnitřní ekonomiky obecně je 24

25 možno členit z několika hledisek, ať už podle jejich právní nebo věcné podstaty, cílů či tvorby. Základní členění řadí nástroje obchodní politiky do skupiny: na ochranu vnitřního trhu pro podporu vývozu Do kategorie nástrojů na ochranu vnitřního trhu se řadí všechny nástroje protekcionistického charakteru a nástroje, které jsou užívány proti nekalé konkurenci (dovoz za dumpingové ceny, dovoz subvencovaného zboží). V minulosti byly převážně využívány tarifní nástroje. Význam tarifních nástrojů po druhé světové válce klesal, a to jednak s postupující liberalizací obchodu v rámci Všeobecné dohody o clech a obchodu, jednak proto, že začalo být zřejmé, že regulace obchodu pouze prostřednictvím tarifů nemusí přesně splňovat záměry státu celní zatížení dovozů znamená také zdražení vstupů do výroby a následně eventuální snížení konkurenceschopnosti vývozu na zahraničních trzích. Snižování tarifů však bylo v souvislosti s prohlubováním obchodních politik jednotlivých států doplňování nebo i nahrazováno jinými ochrannými netarifními opatřeními. Jejich obecnou funkcí je možnost filtrovat negativní vlivy ze zahraničního obchodu na domácí výrobu a trh. Smyslem jejich užití pak je především: kontrola množství dováženého zboží a jeho cen z důvodů dopadů na domácí výrobu a jejich konkurenceschopnost obrana proti nekalým praktikám, jako jsou dumpingové ceny, subvencovaný dovoz a zastírání původu zboží odveta proti překážkám na partnerských trzích ochrana spotřebitele z hlediska jakosti, bezpečnosti ochrana přírodního bohatství označování dováženého zboží a přijetí krajního opatření, jako je zákaz nebo silné omezení dovozu Do kategorie nástrojů na podporu vývozu patří subvence státu do výroby vývozního zboží, včetně subvencování primárních výrobních vstupů, subvence vývozu, výroby, daňové úlevy s vazbou na vývoz, státem garantované úvěry a pojištění vývozu, poskytování informací, vývozní služby a vývozní marketing, a také kombinace subvencí, obecně známá pod pojmem investiční pobídky. Poskytování subvencí jako finančních příspěvků ze strany státu je limitováno mnohostrannými obchodními ujednáními (WTO). 25