l ü p e r t z p e n c k t y p l t

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "l ü p e r t z p e n c k t y p l t"

Transkript

1 l ü p e r t z p e n c k t y p l t l ü p e r t z p e n c k t y p l t

2

3 GALERIE MICHAEL WERNER

4 n i k d y j s e m u m ě l c e n e h l e d a l, o n i s i m ě v ž d y c k y n a š l i s a m i. r o z h o v o r s m i c h a e l e m w e r n e r e m Pane Wernere, v oblasti umění se pohybujete již padesát let, říkají vám král německých galeristů. Rád bych se zeptal, co to pro vás znamená a co vlastně chápete pod pojmem umění. Co je umění? Než budeme v rozhovoru pokračovat, musím předeslat, že je mi vzdálena jakákoli obřadnost, že jsem založením mizantrop a navíc cynik. Takže na takovéto jistě pozitivně myšlené emoční otázky dokážu odpovídat jedině negativně. Začínal jsem v roce 1959 jako učeň v galerii a netrvalo ani rok, když jsem vypozoroval, že umění závisí na náhodě. Berlín byl v roce 1959 neuvěřitelně provinční, proto jsem veškerou energii směroval tak, abych se z něj dostal do mezinárodního prostředí. Já osobně i autoři, které jsem zastupoval, jsme měli jistý úspěch, ale celkově se situace spíše zhoršila. V tom provinčním ovzduší existovala jen jakási nepsaná dohoda, ale ne skutečná, myslím tím přirozeně utvořenou hierarchii, jak ji známe z velkých časů moderny. Když jsem se pokusil o její etablování, neuspěl jsem. Tenkrát, na konci 50. let, vypadalo umění na celém světě stejně. Pohlédneme-li zpět do minulosti na fotografie, do uměleckých časopisů, řekněme do japonského z roku 1959, dalšího z Paříže, Německa, Československa, uvidíme, že je na fotkách totéž. A k tomu došlo na základě dohody, což znamená, že myšlenka informelu se stala dohodou v mezinárodním měřítku. Ale neutvořila se přirozeně jako za velkých časů moderny, která byla provokací, neměla téměř žádné publikum, instituce se proti ní bouřily a skutečný smysl dostala tím, že v umění přinesla to, co nebylo možné v běžném životě. Na základě tohoto poznatku jsem se pak pokoušel vytvořit svou vlastní hierarchii. Ale začali jsme mluvit o současnosti. Následkem toho všeho je, že každý, kdo dnes zjistí, že ho zajímá umění (ať už jde o cokoli), kolem sebe shromáždí pět umělců, a má-li dost energie, může se zapojit do mezinárodního systému a dosáhnout jistého úspěchu, protože tahle metoda jednoduše stačí. To je negativní fakt. Pokud se vrátíme ke zlatým časům moderny, můžeme konstatovat, že například sběratelé neměli možnost se vyjadřovat: směli kupovat obrazy, a tím to končilo. Ani ředitelé muzeí neměli možnost se vyjadřovat, neboť byli tak jako tak proti, pomineme-li zcela vzácné výjimky v jednom ze sta muzeí byl možná ředitel, který měl pro modernu pochopení. Byli to umělci samotní, kdo vléval hlavní energii do uměleckého provozu, spolu s několika málo zapálenými milovníky umění, většinou básníky nebo jinak umělecky políbenými lidmi. A z tohoto zdroje vznikla hierarchie. Přirozeně to bylo stejné jako i dnes. Těch několik sběratelů fakticky tvořilo realitu. Když jeden z nich vystavil například třicet Picassových kubistických kreseb, pak už jistě šlo o významnou hierarchickou informaci. Jak jsem už řekl, sběratelé nesměli nic osobně ovlivňovat, museli se obsloužit v daném společenství umělců a kritiků. Když se ale obsloužili, pak to byl stejně jako dnes fakt, s nímž lze komerčně manipulovat. O zlatých časech hovořím tak podrobně proto, abych se dostal ke dvěma věcem. Už jsem zmínil první to je těch pět umělců, které lze libovolně shromažďovat, a když má člověk dost energie, najde je. Tou druhou je dnešní role institucí a kritiky, prostředí, a sem teď najednou patří sběratelé, neboť jsou teoreticky mocnější než instituce. V důsledku toho jsou instituce, kritika a sběratelé prakticky už jen zájmovým spolkem na stejné úrovni, který již nepřipustí žádnou hierarchii. Slovo hierarchie lze nahradit i dialektikou. Ta je jako pojem otřepaná jen na Západě já ji považuji za normální slovo. Jinak řečeno, tvrdím, že v uměleckém provozu už neexistuje dialektika. A ta byla ve zlatých časech jednoduše předpokladem umění. To je trochu delší odpověď na otázku, jak dobře se cítím po všech svých strašných úspěších. Jak jste vlastně našel své umělce? Náhodou. Náhodou znamená, že jsem se stal učněm v galerii, ale neměl jsem o ničem ponětí, protože jsem nedokončil školu. Bylo mi jasné, že chci v galerijní práci pokračovat. Zkusil jsem tedy své okolí analyzovat, což pro mě byla novinka, předtím jsem neanalyzoval nikdy nic. Okamžitě jsem zjistil rozpor mezi mým šéfem a umělcem, který nad ním měl největší moc. Jednalo se o německého autora, který byl na šéfa tvrdý a de facto si neustále stěžoval, proč ho šéf neučiní slavným, zatímco vystavuje všechny slavné umělce z Paříže. Tento rozpor, velké napětí, jsem se zájmem sledoval a nejpozději po roce jsem měl jasno: Distribuovat umění z Paříže, o to zájem nemám. A pak jsem prostě měl jen oči otevřené. Nikdy jsem umělce nehledal, oni si mě vždycky našli sami takže úplně obráceně. Jak vás napadlo pracovat v galerii? Zase náhodou. Souvisí to také s tím, co jsem už řekl, že umělci si vždycky našli mě. Před maturitou jsem odešel z gymnázia, protože jsem už vůbec ničemu nerozuměl. Byl jsem pravděpodobně legastenik. To tenkrát nebyla nemoc, nýbrž vás považovali za blbce. Ve škole jsem to dotáhl tak daleko proto, že jsem se 3

5 vždycky kamarádil s nejlepšími žáky ve třídě, a ti za mě pracovali. Když měla přijít maturita, bylo mi jasné, že své kamarády nemůžu dál zaměstnávat. Jednak se jim už nechtělo a také by to bylo nebezpečné, šlo o existenci. Tak jsem tři měsíce před maturitou ze školy zmizel. Ve škole se mnou mluvili jediní dva učitelé umění a němčiny, všichni ostatní mě ignorovali. Takže jsem odešel, a protože jsem nedokázal mluvit se svým otcem, řekl jsem si: Teď musíš vydělávat. Stal jsem se pomocným dělníkem na nočních směnách, tam si člověk vydělal dvakrát tolik co ve dne. Bylo to příšerné, taková skupina kriminálníků. Vydržel jsem, myslím, šest týdnů, pak jsem musel do nemocnice. Tělo jsem měl pokryté vyrážkou a plíce zničené. V nemocnici mě navštívil můj učitel umění Johannes Geccelli, moc dobrý, v Německu známý malíř. Přinesl mi švýcarský časopis Du, který připravuje vždy monotematická čísla, a tohle vydání bylo o obchodu s uměním v Evropě. Tenhle Geccelli měl pro mě asi slabost. Byl zcela spořádaný muž, měl dvě dcery a manželku. Ze školy jsem nikdy nešel domů, kam mě nic netáhlo matka zemřela brzy. Chodil jsem s ním do jeho ateliéru a poslouchal. Studoval v Düsseldorfu a vyprávěl mi o Marcovi, Pienem, Ueckerovi, Mathieuovi a Schmelovi všechno znělo báječně. Ten nenásilný způsob, přinést mi časopis, fungoval dokonale. Už v nemocnici jsem začal formulovat dopis: Vážený pane XY, rád bych se stal obchodníkem s uměním. Nevím přesně, jak se to dělá. Můžete mi být nějak nápomocen? Ve škole jsme měli jen trochu angličtiny, takže jsem mohl napsat pouze do Švýcarska, Německa a Anglie. Paříž jsem musel z jazykových důvodů vyloučit, francouzsky jsem neuměl. Tenkrát se na dopisy ještě odpovídalo, což už dnes není obvyklé. Všichni odepsali totéž: Budeme Vám rádi nápomocni, když nastoupíte jako dobrovolník bez nároku na mzdu. Pracovní povolení si musíte opatřit sám. Jen z Berlína od Rudolfa Springera přišlo: No, já taky úplně přesně nevím. Nebudete někdy v Berlíně? Pokud ano, prostě mi zavolejte. Tak jsem se v roce 1959 dostal do Galerie Springer. Které umělce tato galerie tenkrát zastupovala? Springer byl velmi neobvyklou osobností, nezávislou, protože pocházel z dobře situované měšťanské rodiny. Měli odborné nakladatelství Springer Heidelberg New York. Byl černou ovcí rodiny a prakticky rozházel své dědictví. Jeho nezávislost mě fascinovala. Uprostřed jednání o prodeji obrazu klidně řekl klientovi, který mu nějak nesedl: Vypadni! S otcem jsem měl problémy kvůli škole a tak, a Springer se takříkajíc stal mým otcem náhradním. Ale zpátky k vaší otázce. Prvním umělcem byl můj učitel, který mě ovlivnil. Vždycky jsem se zcela odevzdal, automaticky, instinktivně. Ale rád bych začal jinak: Jako cynik řeknu, jací jsou umělci. Jsou všichni stejní. Mluví s lidmi z jednoho jediného důvodu, aby z nich udělali své fanoušky. Když umělec chvíli hovoří s někým, kdo se jeho fanouškem nestane, ztrácí zájem. A já jsem byl tedy už na škole fanouškem Geccelliho. Fanoušek znamená, že Geccelli je lepší než Picasso. Pak jsem se dostal do galerie. Tam byl nejinteligentnější a nejvlivnější Hermann Bachmann, profesor na Vysoké škole výtvarných umění v Berlíně, další zdroj impulzů, a já se stal jeho velkým fanouškem. Tenkrát bylo ve hře vždy hodně alkoholu, piva a kořalky, s nimi jsme trávili hodně veselé noci. Přitom se člověk může od umělců téhle sorty neuvěřitelně hodně naučit. Už od Geccelliho jsem získal spoustu informací. Jeho hrdinou byl Giacometti stal se automaticky i mým. A tak to pokračovalo i s Bachmannem. Bachmann byl opět neobvyklý muž. V osmnácti pochodoval jako pěšák až do Moskvy a zpátky, ale vyvázl bez jediného škrábnutí. To ho dobře vystihuje. Pocházel z Halle, z provinčního Saska-Anhaltska, a když bylo po válce (to mu bylo kolem dvaceti), přišli hned komunisti a začali ho vzdělávat jako kulturní kádr, protože byl velice inteligentní. Netušil jsem, co to všechno znamená, nevěděl jsem o ničem nic. Nasával jsem všechno jako houba. V noci jsme pak podroušení šli k němu domů, kde začal malovat. Jeho žena uvařila čaj, pili jsme ještě hodně koňaku. A takhle mi jednou v noci vyprávěl, že Cézanne je nejskvělejší ze všech malířů, a přesně vysvětlil proč. O týden později tvrdil, že Cézanne je podvodník, a taky to přesně vysvětlil. Pokusil jsem se namítnout: Chceš ze mě dělat blbce? To přece není možné, tenhle argument je špatný, tak to nelze vidět. Takže odevzdání se umělci bylo pro mě školou. Přišel další, Jochen Seidel, úplně jiný typ romantik (později se oběsil v New Yorku). Pak už Schönebeck, Baselitzův kamarád, poté přišel Baselitz. U něj jsem na mnoho let setrval, protože byl pro mě asi nejlépe strukturovaný. Byl velmi náročný Slyšel jsem, že ke skandálu kolem první Baselitzovy výstavy nedošlo samo od sebe. Je to pravda? Ano, byl to záměr a zároveň náhoda jako všechno bylo třeba potkávat neobvyklé lidi. Znal jsem jednoho kritika z Berliner Zeitung, který už nepsal. Byl to inteligentní mladík ze saské Markus Lüpertz a Michael Werner / Markus Lüpertz und Michael Werner Michael Werner a A. R. Penck / Michael Werner und A. R. Penck Berlín / Berlin, 1972 Kolín nad Rýnem / Köln am Rhein, asi / um

6 oblasti, zvláštní, měl alchymistickou knihovnu a věřil, že lze vyrobit zlato. Jako kritik v deníku si vytvořil takovou neurózu, že už nedokázal psát, protože hodnotit každý den umění není žádný požitek. Domluvil jsem s ním, že pro katalog k Baselitzově výstavě v naší galerii (tehdy se jmenovala Werner und Katz) napíše předmluvu. Po vernisáži jsem s ním seděl sám v hospodě. Jako vždycky jsme hodně pili, mluvili a on najednou řekl: Mladý umělec bez skandálu se přece nemůže proslavit. Takže se musíme pokusit vyrobit skandál. No jo, jasně, vyráběj! Řekl: Je okurková sezona, s mými starými kolegy by se proto dalo něco vymyslet. Jo, jo. Odešel telefonovat a přišel zpátky se slovy: Bezva, máme titul. Vůbec jsem to nevnímal, tedy nebyl jsem aktivní byl jsem opilý. On také, ale v deliriu byl už tolikrát, že ho zvládal líp. Na každý pád jsem šel po půlnoci spát a asi kolem páté zvoní telefon, volá onen kritik a říká: Už jsi četl Berliner Zeitung? Já na to: Člověče, právě jsem usnul! Co se děje? On: Jsme na titulu! Já: Co je na titulu? On: No přece skandál! Jak dlouho trvalo, než se tenhle obraz Velká noc v kýblu (Grosse Nacht im Eimer) dostal do muzea? Věčnost. Během první výstavy jsme prodali jeden obraz mému někdejšímu šéfovi a jednu kresbu. Pak jsem dva roky neprodal nic. Z galerie jsem vyletěl a musel si otevřít novou, svou vlastní. Zahajoval jsem Baselitzem, po roce a půl jsem ale zavřel. Měl jsem ještě jednu galerii ve svém soukromém bytě: Bydleli jsme tři kluci v třípokojovém bytě blízko Kurfürstendammu a nájem stál třicet marek, protože se tam sto let prodávalo uhlí ta galerie byla černá. Tak jsme ji nazvali První ortodoxní salon a temnotu podtrhli ještě černými závěsy. Jako prvního jsem vystavil opět Baselitze. A ostatní umělci Lüpertz a Penck? Všechno šlo pomalu, protože se nedalo nic prodat. Baselitzovi říkali Post-Corinth podle jednoho německého pozdního impresionisty. Dnes už se vše dá jen těžko popsat Když jsem někam přišel s Baselitzovým obrazem, lidi se smáli. Dlouho byl těžce nemoderní. V roce 1963 se konala první výstava, na konci roku 1969 jsem odešel do Kolína nad Rýnem z Berlína jsem utekl, protože se tam nedaly vydělat peníze. S pomocí přátel z uměleckých kruhů jsem pořádal výstavy. Například s Baselitzem a jeho ženou výstavu Gastona Chaissaca. To byl začátek, kdy jsem vydělal trochu peněz; jel jsem do Paříže a přivezl obrazy do komisního prodeje od lidí, kteří je tam nemohli prodat. Všechno jsou náhody. V Paříži na přelomu let 1970 a 1971 vládla podivná situace. Moderní avantgardní umění už nikdo nechtěl a galeristé nebyli schopni platit nájemné. Dostal jsem se tam ke dvěma skutečným obchodníkům. Jedním byla světoznámá Iris Clairová. Druhým Jean Lecarde, majitel galerie, která se také stala světově proslulou, protože uspořádal výstavu Rauschenberga a Jaspera Johnse a dalších, například i Yvese Kleina atd. A z tohoto muže naposledy jsem ho viděl asi před deseti lety se stal vandrák. Měl fantastický depozitář, z něj jsem koupil Rauschenbergovu kombinovanou malbu za 40 tisíc marek, směšné. Neměl jsem víc než 400, takže jsem si musel půjčit. Na dílech svých umělců jsem nevydělal nic. Ale vždycky jsem od nich obrazy kupoval, protože museli z něčeho žít. Pořád jsem pro ně pracoval. Když jsem byl v Kolíně, zapůjčil jsem jak jsem tomu říkal Baselitze Franzi Dahlemovi, to byl vlivný hráč. Dá se vlastně říct, že úspěch přišel teprve v roce Bienále. Byla to spousta kroků. Pracoval jsem, abych se dostal z provincie, přes Švýcarsko, Nizozemsko do Anglie, z Anglie do Ameriky a tak dál. Ale úspěchem se to nazývat nedá. Velký úspěch přišel až ve Spojených státech amerických? První skutečný úspěch jsem měl v Nizozemsku, protože tam existovaly důležité instituce. Jedním z mých mála sběratelů, které jsem poznal v Berlíně, byl umělec Johannes Gachnang. Vynikající grafik, který dělal fantastické lepty na téma architektura a podobně. Nomád a umělec. V Berlíně pracoval jako kreslíř pro architekta Scharouna. Pak cestoval dál do Istanbulu. Přijímal zvláštní pracovní nabídky, jednou z nich byl někdy kolem roku 1973 domovník ve velkém měšťanském domě u kanálu Herengracht v Amsterdamu. Domy musel mít majitel pořád obydlené, protože to byla doba squatterů. Pokud mladí objekt obsadili, nebylo možné je z něj legálně dostat. Když v něm ale někdo bydlel, mohl zavolat policii, a ta je vyhodila. S Johannesem jsme si dopisovali, když byl v Istanbulu i Amsterdamu. Korespondence tehdy ještě patřila k běžným jevům, psaly se dopisy a posílaly poštou. Jednou psal: Nemůžu dělat lepty a čekat, až mi odejdou oči. Myslím, že bychom v tomhle domě měli uspořádat výstavu. A tak jsme ji v domě u kanálu uspořádali. Tímto způsobem jsme se seznámili s významným sběratelem Martinem Visserem, pak přišel Rudi Fuchs Jak vnímáte Českou republiku a české umění? Máte o něm přehled? Ne. Do určité fáze mého života patří Praha, protože mě od jisté doby nepouštěli do východního Německa. S Penckem jsem se musel scházet v Praze. Nebylo to moc příjemné, musel jsem zůstat vždy tři dny. Kdy to bylo? V 70. letech. Je mi známo, že v Česku existuje Kramářova sbírka, znám Národní galerii z doby železné opony a znám i pár předválečných umělců Gutfreunda, Kupku Ale jinak nemám žádné informace. Je to zvláštní, ale ani čeští umělci mě neoslovili. Na rozdíl od těch v Rusku, kde jsem emočně angažován, například Michail (Mikhail) Vrubel. Tedy sám postimpresionista Ještě dnes se stane, že vidím někde v aukci obraz ruského autora a myslím si: Ten bys měl možná koupit. Ale k Česku jsem emoční vazbu nenašel. Proč? Netuším. Polsko jsem sledoval s vážným zájmem. V 80. letech se tam konala výstava, autor se jmenoval Witkiewicz, ohromně zajímavý výtvarník, moderní, o jeho obrazech se lze přít, ale Prohlížel jsem si každou knihu, která existovala, a přemýšlel, zda bych se tam nějak nedostal nebo jestli neexistuje pozůstalost. Ale s českým umělcem se mi nic podobného nestalo. Domníváte se, že se estetické vnímání v Německu, duše německého publika, i díky vaší práci změnily? Existuje pouze jeden obchodník, který měl prostřednictvím výběru obrazů estetický vliv. Galerie Schmela. Když jsem takříkajíc prchal z Berlína do Kolína, měl už spoustu sběratelů v Porýní a nejen tam. Měl zálibu v obrazech, které byly v nejširším smyslu slova šedé, bílé nebo černé. A tahle estetika se v Německu prosadila až do Mnichova. Je to zcela konkrétní forma. Komické přitom je, že pokud se sběratel esteticky na něco zaměří, je pro umělce z mého okruhu ztracen, protože ti pak všude ruší. Nejhorší je Lüpertz. Dřív maloval ty své jednoduché velké formáty. Když má člověk jeho obraz ve sbírce, je vidět jen Lüpertze a zbytek zmizí. A po tom žádný sběratel netouží. Postupem času se to zlepšilo, protože své dílo rozšířil. V historii umění měl podobný vývoj například Lègere. Jeho obrazy od roku 1945 byly neprodejné, myslím obrazy dělníků, z cirkusového prostředí a tak dále. Představte si na zdi překrásný kubistický obraz od Lègera, Picassa, Braqua a najednou nějaký takový černobílý obraz s křiklavou červenou, křiklavě žlutou a tak. Tyhle Lègery nebylo možné prodat. Lze charakterizovat osobnost galeristy? V čem spočívá její podstata? Co mají obecně společného? Když jsem začínal, měli jsme v Berlíně krásné rčení: Galerii, režii a bicí to umí každý. Máte ještě jiné zájmy než umění? Vypadá to, že se mu věnujete 24 hodin denně. Nemáte potřebu si od něj někdy odpočinout? To je určitý problém, nedokážu se vlastně bavit o ničem jiném. Ale můžu vám říct, jak tomu čelím. V roce 1974 jsem se už tak nudil pořád se svými pěti nebo deseti umělci, podle toho, kolik jich zrovna bylo, že jsem si z antikvariátu přinesl knihu Africké umění. Začal jsem pátrat po informacích a zjistil, že je to první publikace o africkém umění jako umění autonomním, vysokém. Poté jsem četl dál ve starých časopisech a viděl, že v Německu se s ním skutečně obchodovalo a konstatoval, že nyní už nikoli. Neexistoval obchodník zabývající se africkým uměním. Tehdy mě nadchlo, jel jsem okamžitě do Bruselu a Paříže, protože jsem si myslel: Teď budeš mít konečně ještě jednu pojistku, jak vydělat peníze. Ale zjistil jsem, že bych stejně dobře mohl obchodovat s Kandinskym a Kleem, protože ty věci jsou stejně drahé. Podruhé to bylo v New Yorku, kdy mě situace přivedla k tomu dělat něco jiného. Nejprve jsem spolupracoval se svou tehdejší ženou Mary Booneovou. Naše představy, jak provozovat galerii, se lišily. Přitom šlo především o to, že Američané obchodují čistě na základě komise. Neexistuje americký obchodník s uměním, který by kupoval na sklad. Vždycky jsem svou ženu přesvědčoval a říkal jí: Musíš si přece taky pár obrazů nechat. Pojďme vybudovat depozit! Víceméně z tohoto důvodu jsem se rozhodl otevřít svůj vlastní obchod. Ale neměl jsem žádné americké umělce, kromě těch, které jsem měl už v Kolíně, například Jamese Leeho Byarse. Neměl jsem kontakty. Tak jsem šel zpátky do německého umění a předvedl všechno, co nebylo expresionistické. Moji umělci byli v Americe a Evropě vždy označováni za neoexpresionisty. Věčně se tomu bránili, ale nepomohlo jim to. Každý autor říkal: Já nemám s expresionismem vůbec nic společného, nezajímá mě. Představil jsem tedy malíře z méně expresionistického období německé moderny. Vystavil jsem Schwitterse, pak Lehmbrucka jako manýristu. To byl opět takový reflex, že jsem zvolil jinou oblast, která znamenala odklon. Ale vedla mě racionalita, protože osm umělců můžete otočit za jeden rok, poté začínáte znovu se stejnými jmény. Co tvoří vaši soukromou sbírku? Pouze kresby. Mám velkou sbírku kreseb. Nyní ke smyslu výstavy v Praze: Jde o oslavu jména Werner, aby vstoupilo ve známost, že existují soukromé aktivity, které se zabývají uměním a které podporují umění a umělce. Tomu jsem nerozuměl. Vystavujeme Pencka, Lüpertze a Typlta. tři autory takže by mělo jít o ně. Když budete mít smůlu, Lüpertz dokonce přijede. 6 7

7 Michael Werner Galerie Zdeněk Sklenář, Praha / Prag, 2011 Já se k těmhle oslavám osobností nehodím. Provokuje mě to k cynismu. A jak jste teď zvládl v Kolíně předání ceny Art Cologne? Nejprve jsem přemýšlel, jestli ji mám vůbec přijmout. Poté jsem si uvědomil: To si nemůžeš dovolit, protože to není soukromé ocenění, je takříkajíc pro všechny. Tak jsem řekl: Cenu přijmu, když nebudu muset nic udělat. Na to mi řekli: Ne, kdepak, nebudete muset nic dělat. A já: Vy jste mě neposlouchali: Nebudu muset vůbec nic udělat. To znamená, že do toho nechci být zatažen, do rozhovorů a podobně. Odpověděli: Ano, samozřejmě. Jakmile jsem přislíbil, přišla hned spousta otázek, podle seznamu nějakých lidí, kteří chtěli být pozvaní Všechno jsem striktně odmítl a prohlásil: Nechci vůbec nikoho. To musíte udělat sami. A pak proslov. Řekl jsem: Nic, nebudu dělat nic. Nic znamená nic, ano? Ale vždyť byste jen poděkoval. Ne. Nakonec jsem to přece jen udělal. Bylo to fajn. Přečetl jsem dva citáty, velmi zlomyslné. Co myslíte, proč jste veřejností nazýván králem německých galeristů? Tohle spojení jsem ještě nikdy neslyšel. Používají ho teď ve všech novinách. Nemám tušení. Pravděpodobně jsem jediný, který pořád reptá. Českou problematiku znám jen trochu. V Česku je to jistě také dost těžké. Domníváte se, že velikost našeho národa je omezením? Ne, pouze ekonomickým a také strukturálním, protože člověk může dělat jen to, co může. A k tomu přistupuje ještě psychologická stránka. Vždyť ještě taky existuje nerad bych mluvil o národech, mluvme raději o kmenech duše kmene. Neustále říkám: Jsem rasista, protože věřím, že Češi mají specifické zvláštnosti, které jsou české, že člověk, když vidí Čechy pít pivo, okamžitě může říct: Aha, tohle je Čech. O tom jsem přesvědčen. Psychologii kmene najdeme až po řeč těla, tak to je. Pane Wernere, velice vám děkujeme za rozhovor. Ivona Raimanová, Zdeněk Sklenář, Lubomír Typlt 8 9

8 i c h h a b e d i e k ü n s t l e r n i e g e s u c h t, d i e k ü n s t l e r h a b e n m i c h i m m e r g e f u n d e n. i n t e r v i e w m i t m i c h a e l w e r n e r Herr Werner, Sie haben eine fünfzigjährige Geschichte in der Kunstszene hinter sich, Sie werden König der Galeristen genannt, und ich möchte Sie fragen, was das alles für Sie bedeutet und was Sie eigentlich unter Kunst verstehen. Was ist Kunst? Bevor wir dieses Interview weiterführen, muss ich zu bedenken geben, dass ich total unzeremoniell bin, als Charakter Misanthrop und dazu noch Zyniker. Solche schon positivistisch ausgerichteten Gefühlsfragen kann ich also nur mit Negativstatements beantworten. Ich habe 1959 als Lehrling angefangen und es hat mich nicht einmal ein Jahr gekostet, bis ich gemerkt habe, dass die Kunst oft von Zufällen abhängt. Da es bei uns 1959 unglaublich provinziell war, das heißt bei uns in Berlin, wo ich als Lehrling angefangen habe, habe ich dann meine ganze Energie darauf verwendet, aus dem Provinziellen ins Internationale zu kommen. Ich persönlich und meine Künstler haben gewissen Erfolg gehabt, aber die Sache selbst hat sich eher verschlechtert als verbessert. Verschlechtert insofern, als dass mein Versuch, die fehlende Hierarchie selbst zu etablieren weil es in dieser provinziellen Situation nur eine Art Übereinkunft gab, aber keine wirkliche, sozusagen natürlich gewachsene Hierarchie, wie sie in den großen Zeiten der Moderne existierte, gescheitert ist. In dieser Situation, Ende der fünfziger Jahre, sah die Kunst auf der ganzen Welt gleich aus. Wenn man rückwärts schaut Fotos, die Kunstmagazine, sagen wir eins von 1959 aus Japan, eins aus Paris, eins aus Deutschland, eins aus Tschechien, dann sieht man, dass die Fotos alle gleich aussehen. Und dieses ist sozusagen aufgrund einer Übereinkunft passiert, das heißt, diese Idee vom Informellen war international eine Übereinkunft. Aber sie war nicht natürlich gewachsen, wie das in den großen Zeiten der Moderne war, wo Moderne eine Provokation war, wo diese Kunst kaum ein Publikum hatte, wo sich die Institutionen dagegen sträubten und wo die Moderne einen richtigen Sinn bekam, nämlich das, was beim Bürgertum unmöglich war, in der Kunst zu leisten. Aus dieser Erkenntnis heraus habe ich dann versucht, meine eigene Hierarchie zu etablieren. Aber wir hatten ja angefangen, über heute zu reden. Das Ganze hat praktisch zur Folge, dass jeder, der heute feststellt, er interessiert sich für Kunst was immer das ist, fünf Künstler um sich sammelt, und wenn er genug Energie hat, kann er das in das internationale System einfügen und hat damit einen gewissen Erfolg, weil diese Methode einfach ausreicht. Das ist ein negatives Faktum. Wenn man also wieder zurückkommt auf die goldenen Zeiten der Moderne, dann kann man feststellen, dass zum Beispiel Sammler gar nichts zu sagen hatten: Sie durften Bilder kaufen und das war s. Die Museumsdirektoren hatten auch nichts zu sagen, denn die waren sowieso dagegen, abgesehen von ganz seltenen Ausnahmen. Das heißt in hundert Museen gab es vielleicht einen Direktor, der Verständnis für die Moderne hatte. Die Künstler selbst waren die Hauptenergiegeber im Kunstbetrieb, zusammen mit ganz wenigen obsessiven Kunstliebhabern, meist Dichtern oder anderen künstlerisch angehauchten Leuten, und aus diesem Pool kam die Hierarchie. Natürlich war es genauso wie heute auch, das heißt, die wenigen Sammler, die nichts zu sagen hatten, haben natürlich Fakten geschaffen. Wenn also einer dreißig kubistische Zeichnungen von Picasso gezeigt hat, dann war das natürlich eine bedeutende hierarchische Information. Ich habe eben gesagt, Sammler hatten nichts zu sagen: Sie durften keinen persönlichen Einfluss nehmen, sie mussten sich in dem gegebenen Pool von Künstlern und Kritikern bedienen. Wenn sie sich aber bedient haben, dann war das natürlich genau wie heute ein Faktum, mit dem kommerziell manipuliert werden kann. Und heute ist das anders? Ich rede so ausführlich über die goldenen Zeiten, um auf den zweiten Punkt zu kommen. Also einmal habe ich den ersten Punkt genannt das sind die fünf Künstler, die x-beliebig gesammelt werden können, und wenn man genug Energie hat, sind sie da. Das andere ist die Rolle der Institutionen und der Kritik heute, das Umfeld, und da gehören jetzt plötzlich die Sammler dazu, denn die Sammler sind theoretisch mächtiger als die Institutionen. Das hat dann zur Folge, dass die Institutionen, die Kritik und die Sammler praktisch nur noch eine Interessengemeinschaft auf der gleichen Ebene sind, die keine Hierarchie mehr zulässt. Man kann das Wort Hierarchie auch durch Dialektik ersetzen. Das ist nur im Westen so abgenutzt ich finde es ein normales Wort. Mit anderen Worten, meine Behauptung ist: Im Kunstbetrieb gibt es keinerlei Dialektik mehr. Und das war in der goldenen Zeit einfach die Voraussetzung für die Kunst. Ja, und das ist eine ein bisschen lange Antwort auf die Frage, wie wohl ich mich mit meinen ganzen furchtbaren Erfolgen fühle. Wie haben Sie eigentlich Ihre Künstler gefunden? Zufällig. Zufällig heißt, ich war Lehrling in einer Galerie und ich hatte von nichts eine 11

9 Ahnung, da ich die Schule abgebrochen hatte. Weil ich dann also irgendwie in der Galerie gelandet war, war klar, dass ich auch in der Galerie weitermache. Dann habe ich versucht, mein Umfeld zu analysieren, was für mich ganz neu war, denn vorher habe ich nie etwas analysiert. Und das, was ich sofort festgestellt habe, war die Diskrepanz zwischen meinem Chef und dem Künstler, der bei uns in der Galerie die meiste Macht über meinen Chef hatte. Das war ein deutscher Künstler und er war sehr streng mit meinem Chef, weil er de facto ständig angemahnt hat, warum er durch meinen Chef nicht berühmt gemacht wird, während mein Chef die ganzen Berühmten aus Paris ausstellte. Das war dann schon so eine Diskrepanz, so eine Spannung, die ich mit Interesse beobachtet habe, und spätestens nach einem Jahr war mir klar: Wenn man Kunst aus Paris distribuiert, das ist für mich nicht von Interesse. Und dann habe ich einfach meine Augen aufgehalten. Ich habe die Künstler nie gesucht, die Künstler haben mich immer gefunden das ist ganz andersherum. Wie sind Sie auf die Idee gekommen, in einer Galerie zu arbeiten? Zufall. Es hängt auch damit zusammen, wie ich eben schon gesagt habe, dass die Künstler immer mich gefunden haben. Ich bin vor dem Abitur aus dem Gymnasium weggegangen, weil ich gar nichts mehr verstanden habe. Ich war wahrscheinlich Legastheniker. Das war ja damals keine Krankheit, sondern da galt man als blöd. Ich habe es in der Schule so weit geschafft, weil die besten Schüler in der Klasse immer meine Freunde waren, die haben immer für mich gearbeitet. Als dann das Abitur kam, war mir auch klar, dass ich meine Freunde nicht länger in Anspruch nehmen kann. Erstens haben sie sich geweigert weiterzumachen, und es wäre ja auch zu gefährlich gewesen, das wurde dann existenziell. Da bin ich drei Monate vor dem Abitur abgehauen. Auf der Schule haben nur zwei Lehrer überhaupt mit mir gesprochen, alle anderen haben mich ignoriert: Das waren der Kunstlehrer und der Deutschlehrer. Ich bin also von der Schule abgegangen, und weil ich mit meinem Vater nicht mehr reden konnte, habe ich mir gesagt: Jetzt musst du Geld verdienen, bin Hilfsarbeiter geworden und habe Nachtschichten gemacht da bekam man doppelt so viel wie tags. Es war natürlich grauselig, das war so eine Kriminellengruppe. Das habe ich, glaube ich, sechs Wochen geschafft und dann war ich im Krankenhaus: Es war alles voller Ausschlag und die Lungen waren kaputt. Im Krankenhaus hat mich mein Kunstlehrer besucht. Er lebt sogar noch, Johannes Geccelli heißt er, ein sehr guter Künstler, er ist auch in Deutschland bekannt. Er hat mir eine Zeitschrift mitgebracht, die Schweizer Zeitschrift du die machen immer solche monographischen Nummern, und diese Nummer war über Kunsthandel in Europa. Dieser Geccelli hatte vielleicht eine Schwäche für mich. Er war ein ganz bürgerlicher Mann, hatte zwei Töchter und eine Frau. Nach der Schule bin ich nie nach Hause gegangen, denn da war nichts meine Mutter war früh gestorben. Ich bin mit ihm in sein Atelier gegangen und dort habe ich zugehört. Er hatte in Düsseldorf studiert und hat mir dann zum Beispiel von Marc, Piene, Uecker, Mathieu und Schmela erzählt das klang alles sehr gut. Diese subtile Art und Weise, mir das Heft dahin zu legen, hat perfekt funktioniert. Ich habe schon im Krankenhaus angefangen, einen Brief zu formulieren: Sehr geehrter Herr Soundso, ich möchte gern Kunsthändler werden. Ich weiß nicht so richtig, wie das geht. Können Sie mir irgendwie behilflich sein? Wir hatten lediglich ein bisschen Englisch auf der Schule, und so konnte ich also nur in die Schweiz, nach Deutschland und England schreiben. Paris habe ich wegen der Sprache ausklammern müssen, weil ich nicht französisch sprach. Damals wurden Briefe noch beantwortet, was ja heute nicht mehr so üblich ist. Alle haben geantwortet und alle haben dasselbe geschrieben, bis auf einen. Alle haben geschrieben: Da können wir gerne behilflich sein, wenn Sie als Volontär ohne Geld arbeiten. Sie müssen sich die Arbeitserlaubnis selbst besorgen. Nur einer aus Berlin, Rudolf Springer, hat geschrieben: Tja, da weiß ich auch nicht so recht. Sind Sie nicht irgendwann in Berlin? Wenn Sie einmal hier sind, dann rufen Sie mich doch einfach an. Auf diese Weise bin ich dann 1959 in der Galerie Springer gelandet. Welche Künstler hat diese Galerie damals vertreten? Springer war eine sehr ungewöhnliche Persönlichkeit. Er war sehr unabhängig, denn er kam aus einem sehr wohlhabenden bürgerlichen Haus. Sie hatten einen Wissenschaftsverlag: Springer Heidelberg-New York. Er war das schwarze Schaf in der Familie und hat praktisch sein Erbe angenehm verbraten. Er war dadurch total unabhängig, das war die Attraktion. Wenn er mitten in einer Verhandlung über einen Bildverkauf war und der Käufer kam ihm irgendwie quer, dann hat er gesagt: Hau ab! Springer hatte natürlich einen großen Einfluss auf mich, denn mit meinem Vater hatte ich immer Schwierigkeiten wegen der Schule und so, und Springer war dann sozusagen der Ersatzvater. Aber zurück zu dem, wonach Sie gefragt haben. Also der erste Künstler war mein Lehrer, der hatte Einfluss auf mich. Ich habe mich immer total aufgegeben, automatisch, instinktiv. Aber ich will einmal anders anfangen: Als Zyniker sage ich einmal, wie Künstler sind: Künstler sind alle gleich. Sie reden nur aus einem einzigen Grund mit Leuten: um sie zu Fans von sich zu machen. Wenn ein Künstler eine Weile mit jemandem redet und der wird kein Fan, verliert er total das Interesse. Und ich war dann also schon auf der Schule Fan von Gecelli. Fan bedeutet: Geccelli ist besser als Picasso. Dann kam ich in die Galerie. Dort war der intelligenteste und einflussreichste Künstler Hermann Bachmann, er war Professor an der HFBK, und er war dann für mich der Impulsgeber und ich war ein großer Fan. Damals war immer viel Alkohol im Spiel, Bier und Schnaps, und so haben wir die Nächte verbracht, das war sehr komisch. Und natürlich kann man, wenn man sich auf Künstler dieser Art einlässt, die sich mit einem beschäftigen, unglaublich viel lernen. Schon bei Geccelli habe ich jede Menge Informationen bekommen. Dessen Held war Giacometti mein Held war automatisch auch Giacometti, aber besser war Gecelli für mich. Und das ging dann mit Bachmann weiter. Bachmann war auch wieder ein sehr ungewöhnlicher Mann. Er war mit achtzehn als Infanterist bis Moskau marschiert und zurück, aber er hatte keinen Kratzer. Das beschreibt ihn sehr gut. Er kam aus Halle, Provinz Sachsen-Anhalt, und als der Krieg vorbei war da war er um die zwanzig, dann sind gleich die Kommunisten gekommen und haben ihn als Kulturkader ausgebildet, weil er sehr intelligent war. Ich wusste natürlich gar nicht, was das alles ist, ich wusste nichts über irgendetwas. Ich habe das wie ein Schwamm aufgesogen. Ich bin dann nachts, nachdem wir schon beide betrunken waren, mit ihm nach Hause gegangen und dort hat er angefangen zu malen. Seine Frau hat Tee gekocht, dann haben wir noch eine flasche Cognac geköpft und so hat er mir eines Nachts erzählt, dass Cézanne der tollste von allen Malern ist, und hat genau erklärt, warum. Eine Woche später hat er mir erklärt, dass Cézanne ein Betrüger ist, und hat das auch genau erklärt. Ich habe dann versucht zu sagen: Ja, willst du mich jetzt verscheißern? Das kann doch nicht sein, dies Argument ist falsch und das ist falsch, so kann man das nicht sehen. Also dieses Sich-dem-Künstler-Überlassen war für mich eine Lehre. Und dann kam noch einer, Jochen Seidel er hat sich später in New York aufgehängt, das war ein ganz anderer Typ, ein Romantiker. Dann kam schon Schönebeck, das war der Partner von Baselitz, und dann kam Baselitz. Und bei Baselitz bin ich dann viele Jahre verharrt, weil er für mich wahrscheinlich am besten strukturiert war. Er war sehr fordernd Ich habe gehört, dass der Skandal um die erste Ausstellung mit Baselitz nicht von selbst kam. Stimmt das? Ja, das war alles Absicht und das war wie alles ein Zufall. Ich kannte einen Kritiker vom Berliner Kurier, der nicht mehr schrieb es gab ungewöhnliche Leute zu treffen. Schon in der Galerie Springer war das, er war ein ganz intelligenter Junge, aus der sächsischen Gegend. Er war merkwürdig, er hatte eine Bibliothek Alchemie und glaubte, dass man Gold machen kann. Wie gesagt, er war Kritiker bei der Tageszeitung und bekam dort eine derartige Neurose, dass er nicht mehr schreiben konnte, weil das natürlich kein Vergnügen ist, jeden Tag über Kunst zu schreiben. Er hatte Schreibschwierigkeiten. Er hatte für unsere Baselitz-Ausstellung das Vorwort im Katalog geschrieben. Das hatte ich ausgesucht. Und irgendwie war das alles ganz schwierig, denn ich hatte ja einen Partner, Werner und Katz hieß die Galerie, der war eigentlich reich. Aber Katz hatte einen Onkel als Vormund, und da gab es kein Geld, da wurde die Rechnung nicht bezahlt. Ich bin mir nicht mehr so sicher, aber es gab, glaube ich, nach der Eröffnung der ersten Ausstellung nicht einmal ein Essen, weil kein Geld da war. Nach der Eröffnung saß ich allein mit diesem Kritiker in der Kneipe und wir waren total betrunken. Wir haben wie immer viel geredet und er hat gesagt: Ein junger Künstler ohne Skandal kann gar nicht berühmt werden. Vielleicht weil ich schon betrunken war, habe ich dann immer Jaja und Soso gesagt und er: Also, wir müssen versuchen, einen Skandal zu machen. Na ja, klar, mach mal! Dann hat er gesagt: Na ja, also mit meinen alten Kollegen, wenn da Sauregurkenzeit ist, dann können wir vielleicht etwas machen. Ja ja. Und da ist er telefonieren gegangen, kam zurück und: Prima, wir haben den Titel. Ich habe das gar nicht mitbekommen, also ich war nicht aktiv dabei ich war betrunken. Er war auch betrunken, aber er war schon so oft im Delirium gewesen, dass er besser ausgelegt war. Auf alle Fälle bin ich dann nach Mitternacht ins Bett gegangen, und dann, so um fünf Uhr, klingelt mein Telefon und der Kritiker ist wieder dran und sagt: Hast du schon die BZ gelesen? Ich sage: Mensch, ich bin gerade eingeschlafen! Was 12 13

10 ist denn? Da sagt er: Wir sind auf dem Titel! Ich sage: Was ist auf dem Titel? Na ja, ein Skandal! Und wie lange hat es gedauert, bis dieses Bild Die große Nacht im Eimer ins Museum gekommen ist? Endlos. Bei der ersten Ausstellung haben wir ein Bild an meinen alten Chef und eine Zeichnung verkauft. Dann habe ich zwei Jahre lang gar nichts mehr verkauft. Ich bin auch aus der Galerie rausgeflogen, denn der Onkel hat dann das Schloss ausgebaut und da musste ich wieder eine neue Galerie, meine eigene, eröffnen. Ich habe mit Baselitz eröffnet, habe aber nach anderthalb Jahren zugemacht. Dann hatte ich nur noch eine Galerie in meiner privaten Wohnung wir waren drei Jungs in einer Dreizimmerwohnung. Die zweite Galerie, die ich machte, war nahe Kurfürstendamm und sie kostete dreißig Mark Miete. Der Grund dafür war, dass dort hundert Jahre lang Kohle verkauft worden war die Galerie war schwarz. Dann haben wir sie den Ersten orthodoxen Salon genannt und haben die Schwärze noch mit schwarzen Vorhängen betont. Meine erste Ausstellung dort war auch Baselitz. Und die anderen Künstler Lüpertz und Penck? Das ging alles sehr langsam, denn man konnte nichts verkaufen: Baselitz wurde Post-Corinth genannt, nach dem deutschen Spätimpressionisten. Man kann das gar nicht mehr beschreiben Wenn ich mit einem Bild von Baselitz kam, haben die Leute erst einmal gelacht. Das war massiv unmodern. Das hat sehr lange gedauert war die erste Ausstellung, Ende 1969 bin ich nach Köln gegangen ich bin aus Berlin geflohen, denn dort hat man kein Geld verdient. Dann habe ich teilweise mithilfe meiner Künstlerfreunde Ausstellungen gemacht. Ich habe zum Beispiel mit Baselitz und seiner Frau eine Ausstellung von Gaston Chaissac installiert. Das war der Anfang, dass ich überhaupt ein bisschen Geld verdient habe, denn ich bin nach Paris gefahren und habe mir Kommissionsbilder von Leuten geholt, die sie dort nicht verkaufen konnten. Das sind alles Zufälle. Ich bin nach Paris gefahren und bin an die zwei richtigen Händler gekommen. In Paris war so eine merkwürdige Situation: Moderne Avantgardekunst wollte keiner mehr. Die Galeristen konnten ihre Mieten nicht mehr bezahlen. Die beiden Händler waren Iris Clair, die eigentlich schon weltberühmt war, aber sie konnte nichts mehr verkaufen. Das war 1970/71. Und der andere war Jean Lecarde, das ist eine Galerie, die auch weltberühmt geworden ist, weil er in den fünfziger Jahren schon eine Rauschenberg-Ausstellung und eine Jasper-Johns-Ausstellung gemacht hat und alles andere auch Yves Klein usw. Und dieser Mann ich habe ihn vielleicht vor zehn Jahren das letzte Mal erlebt ist Clochard geworden. Er konnte seine Miete nicht mehr bezahlen. Er hatte ein phantastisches Lager, dort habe ich für Mark ein Combine Painting von Rauschenberg gekauft, ein Witz. Ich hatte höchstens 400 Mark und so musste ich mir das Geld leihen. Es hat alles sehr lange gedauert. Mit meinen Künstlern habe ich überhaupt nichts verdient. Aber ich habe immer Bilder von meinen Künstlern gekauft, denn sie mussten ja irgendwie leben. Ich habe immer für sie gearbeitet. Als ich in Köln war, habe ich Baselitz dann ausgeliehen, wie ich das genannt habe, an Franz Dahlem, das war ein einflussreicher Akteur. Eigentlich kann man sagen, Erfolg kam erst Biennale. Es gab viele Schritte. Ich habe gearbeitet, um aus der Provinz herauszukommen, über die Schweiz, über Holland nach England, von England nach Amerika und so weiter. Aber Erfolg kann man das nicht nennen. Und der riesige Erfolg kam dann in den USA? Den ersten wirklichen Erfolg hatte ich in Holland, denn dort gab es ja wichtige Institute. Einer meiner wenigen Sammler, die ich in Berlin kennengelernt habe, ein internationaler Sammler, war der Künstler Johannes Gachnang. Er war Radierer und hat fantastische Radierungen zu Architektur und Ähnlichem gemacht. Er war Nomade und Künstler. Er war in Berlin, wo er als Zeichner für den Architekten Scharoun arbeitete. Er reiste dann weiter nach Istanbul. Er nahm komische Jobs an: Einer dieser Jobs war Hausmeister in einem großen Bürgerhaus an der Herengracht in Amsterdam. Diese Häuser musste man immer belegen, denn es war die Zeit der Kraaker. Diese Jugendlichen besetzten ein Haus und waren juristisch nicht mehr herauszubekommen. Wenn aber einer dort wohnte, dann konnte er die Polizei rufen und dann konnten sie die hinauswerfen. Also er war dort Hausmeister, das war 1973 oder so, mit den Jahreszahlen bin ich etwas schlecht. Auf alle Fälle schrieben wir uns damals. Korrespondenz war noch normal, man schrieb Briefe und versandte sie mit der Post. Wir hatten also immer Briefkontakt, als er in Istanbul war und auch als er in Amsterdam war. Ich kann nicht so viel radieren, bis die Augen kaputt sind. Das ist furchtbar. Ich denke, wir sollten hier in diesem Haus einmal eine Ausstellung machen. Da habe ich gesagt: Ja wunderbar! Dann haben wir in diesem Grachtenhaus eine Ausstellung gemacht. Auf die Art und Weise haben wir dann einen sehr wichtigen Sammler kennengelernt, Martin Visser, und dann kam Rudi Fuchs Michael Werner a jeho umělci / Michael Werner und seine Künstler zleva / v.l.n.r.: Michael Werner, Detlef Gretencord, Per Kirkeby, A. R. Penck, Markus Lüpertz, Georg Baselitz, Jörg Immendorff, Kodaň / Kopenhagen, 1983 Wie nehmen Sie die Tschechische Republik und die tschechische Kunst wahr? Sind Sie über die tschechische Kunst informiert? Nein. Ich habe eine gewisse Biographie in Prag, weil ich irgendwann nicht mehr nach Ostdeutschland kam, weil sie mich nicht mehr hineingelassen haben. Da musste ich Penck immer in Prag treffen. Das war nicht sehr angenehm, ich musste immer drei Tage bleiben. Zu welcher Zeit war das? In den siebziger Jahren. Mit anderen Worten, in Tschechien weiß ich, dass es eine Sammlung Kramář gibt, ich kenne das Museum aus der Ostblockzeit, und ich kenne ein paar Vorkriegskünstler Gutfreund, Kupka, aber sonst keine Info. Komischerweise gibt es auch keine Künstler, die mich ansprechen würden. Es gibt eine ganze Reihe Künstler in Russland, wo ich mich emotional involviere, Michail Vrubel zum Beispiel. Also selbst Postimpressionisten Es kommt heute noch vor, dass ich in irgendeiner Auktion ein russisches Bild sehe und denke: Das solltest du vielleicht kaufen. Aber zu Tschechien habe ich keine emotionale Anbindung gefunden. Warum? Keine Ahnung. Aber Polen habe ich ernsthaft recherchiert. In den achtziger Jahren gab es dort auch eine Ausstellung, der Künstler heißt Witkiewicz, ein wahnsinnig interessanter polnischer Künstler, sehr modern, über die Bilder kann man sich streiten, aber Da habe ich mir jedes Buch angeschaut, das es gibt, und habe überlegt, ob ich da vielleicht irgendwie herankomme oder ob es da einen Nachlass gibt. Aber mit einem tschechischen Künstler ist mir das nicht passiert. Denken Sie, dass sich die ästhetische Wahrnehmung in Deutschland, die Seele des deutschen Publikums auch dank Ihrer Arbeit verändert hat? Es gibt nur einen Händler, der durch die Auswahl seiner Bilder ästhetisch Einfluss genommen hat. Das war die Galerie Schmela. Als ich aus Berlin sozusagen nach Köln geflüchtet bin, da hatte er schon jede Menge Sammler im Rheinland und nicht nur dort. Er hatte nur Vorlieben für Bilder, die im weitesten Sinne grau, weiß oder schwarz waren. Und diese Ästhetik hat sich in Deutschland bis nach München durchgesetzt. Das ist also eine ganz bestimmte Form. Das Komische dabei ist, wenn sich ein Sammler ästhetisch auf etwas eingeschossen hat, dann ist der Sammler für Künstler von mir verloren, denn die stören überall. Das schlimmste ist Lüpertz. Früher hat er diese einfachen großen Formen gemalt. Wenn man so ein Bild von Lüpertz in einer Sammlung hat, dann sieht man nur noch Lüpertz und der Rest ist weg. Und das will kein Sammler. Inzwischen ist es nicht mehr so schlimm, denn er hat sich verbreitert

11 In der Kunstgeschichte war es zum Beispiel ähnlich mit Léger. Seine Bilder ab 1945 unverkäuflich, also die Arbeiterbilder, die Zirkusbilder und so weiter. Da hing ein wunderschönes kubistisches Bild von Léger Picasso, Braque und plötzlich so ein schwarzweißes Bild mit knallrot, knallgelb und so. Man konnte diese Légers nicht verkaufen. Lässt sich die Persönlichkeit eines Galeristen charakterisieren? Worin liegt das Wesen des Galeristen? Was haben die Galeristen im Allgemeinen gemeinsam? Als ich anfing, gab es in Berlin einen wunderbaren Spruch, der hieß: Galerie, Regie und Schlagzeug kann jeder. Haben Sie noch andere Interessen als Kunst? Ich habe das Gefühl, dass Sie sich 24 Stunden am Tag mit Kunst beschäftigen? Müssen Sie sich von der Kunst erholen? Das ist ein gewisses Problem, ich kann mich eigentlich nicht über etwas anderes unterhalten. Aber ich kann erzählen, wie ich dem begegne war ich schon so gelangweilt immer mit meinen fünf oder zehn Künstlern, je nachdem, wie viele es gerade waren, dass ich im Antiquariat ein Buch gefunden habe Afrikanische Kunst. Ich habe dann recherchiert und habe herausgefunden, dass das die erste Publikation über Afrika-Kunst als autonome Kunst, als Hochkunst ist. Dann habe ich in alten Zeitschriften weitergelesen und habe gesehen, dass es in Deutschland einen richtigen Handel gegeben hatte, und habe festgestellt, dass es jetzt in Deutschland gar keinen Handel mehr gab. Es gab keinen Händler für Afrika-Kunst. Da war ich ganz aufgeregt, bin sofort nach Brüssel und Paris gefahren, weil ich gedacht habe: Jetzt hast du endlich noch ein Standbein, wo man Geld verdienen kann. Aber dann habe ich festgestellt, dass ich genauso gut mit Kandinsky und Klee handeln könnte, weil diese Dinge genauso teuer sind. Das zweite Mal, wo mich die Situation dazu gebracht hat, etwas anderes zu machen, war in New York. Ich habe erst mit meiner damaligen Frau Mary Boone zusammengearbeitet. Wir hatten unterschiedliche Vorstellungen davon, wie man eine Galerie macht. Dabei ging es hauptsächlich darum, dass die Amerikaner reine Kommissionshändler sind. Es gibt keinen amerikanischen Kunsthändler, der ein Lager hat. Ich habe immer auf meine Frau eingeredet und habe gesagt: Du musst doch auch einmal ein paar Bilder behalten. Lass uns doch mal ein Lager aufbauen! Mehr oder weniger aus diesem Grund habe ich dann gesagt: Gut, dann mache ich hier meinen eigenen Laden auf. Was soll das? Aber ich habe gar keine amerikanischen Künstler, außer denen, die ich in Köln schon hatte, z.b. James Lee Byars. Also langer Rede kurzer Sinn: Als ich dann in New York meine eigene Galerie aufgemacht habe, musste ich überlegen: Was machst du jetzt? Machst du jetzt junge Amerikaner? Es ist mir keiner eingefallen. Ich hatte keinen Kontakt. Da bin ich rückwärts in die deutsche Kunst gegangen und habe alles gezeigt, was nicht expressionistisch war. Meine Künstler wurden in Amerika und Europa immer als Neoexpressionisten betrachtet. Sie haben sich ewig dagegen gewehrt, aber es hat nichts genützt. Jeder der Künstler hat gesagt: Ich habe mit Expressionismus überhaupt nichts am Hut und das interessiert mich nicht. Dann habe ich also die Künstler aus der weniger expressionistischen Geschichte der Moderne in Deutschland gezeigt. Die erste Ausstellung war Schwitters, dann Lehmbruck als Manierist. Das war wieder so ein Reflex, dass ich ein anderes Gebiet gewählt habe, womit ich mich ablenken konnte. Das war dann aber rational begründet, denn mit acht Künstlern kann man ein Jahr beschicken, dann fängt man wieder mit den gleichen Namen an. Was haben Sie in Ihrer privaten Sammlung? Nur Zeichnungen. Ich habe eine große Zeichnungssammlung. Nur zu dem Sinn der Ausstellung, die ich in Prag mache: Das ist eine Feier des Namens Werner, damit bekannt wird, dass es private Aktivitäten gibt, die sich mit Kunst beschäftigen und die auch etwas für die Kunst und für die Künstler tun. Das habe ich nicht verstanden. Noch einmal: Wir haben eine Ausstellung von Penck, Lüpertz und Typlt. drei Künstlern da müsste es eigentlich um die Künstler gehen. Wenn Sie Pech haben, dann kommt Lüpertz sogar. Ich bin für solche Feiern von Leuten nicht so geeignet. Das provoziert mich zu Zynismen. Wie haben Sie das jetzt in Köln bei der Übergabe des Preises Art Cologne überstanden? Erst einmal habe ich überlegt, ob ich den Preis überhaupt annehme. Dann habe ich mir gesagt: Das kannst du dir nicht leisten, denn das ist ja nicht privat, das ist sozusagen für alle. Dann habe ich gesagt: Ich nehme den Preis an, wenn ich nichts machen muss. Dann haben sie gesagt: Nein, nein, Sie brauchen nichts zu machen. Und da habe ich gesagt: Sie haben nicht zugehört: Gar nichts muss ich machen. Das heißt, ich will nicht involviert werden, in Fragen und Ähnliches. Dann haben sie gesagt: Ja ja, selbstverständlich. Sobald ich zugesagt hatte, kamen schon jede Menge Fragen, nach Listen von irgendwelchen Leuten, die eingeladen werden wollten Ich habe alles strikt abgelehnt. Ich habe gesagt: Ich will überhaupt keinen. Das müsst ihr selber machen. Und dann eine Rede. Ich habe gesagt: Nichts, ich mache nichts. Nichts ist nichts, ja? Aber Sie brauchen sich ja nur zu bedanken. Nein. Irgendwie habe ich das dann gemacht. Das war o.k. Ich habe zwei Zitate vorgelesen, ganz bösartige. Warum denken Sie, dass Sie von der Öffentlichkeit König der deutschen Galeristen genannt werden? Ich habe diesen Ausdruck noch nie gehört. Man liest das jetzt überall in den Zeitungen. Keine Ahnung. Ich bin wahrscheinlich der Einzige, der daran herummeckert. Ich kenne das Problem in Tschechien nur ein bisschen. In Tschechien ist es sicherlich auch ganz schwierig. Denken Sie, dass die Größe unseres Volkes eine Beschränkung ist? Nein, lediglich eine ökonomische und auch eine strukturelle Beschränkung, denn man kann ja nur machen, was man machen kann. Und dann kommt noch die psychologische Seite dazu. Es gibt ja auch noch ich möchte nicht von Völkern reden, wollen wir lieber von Stämmen reden die Seele eines Stammes. Ich sage immer: Ich bin Rassist, weil ich absolut glaube, dass die Tschechen spezifische Eigenheiten haben, die tschechisch sind, dass man, wenn man Tschechen Bier trinken sieht, sofort sagen kann: Ah, das ist ein Tscheche. Davon bin ich vollständig überzeugt. Die Psychologie des Stammes ist existent bis hin zur Körpersprache, das ist so. Herr Werner, wir bedanken uns sehr herzlich für das Gespräch. Ivona Raimanová, Zdeněk Sklenář, Lubomír Typlt 16 17

12 s t u d i u m v d ü s s e l d o r f u l u b o m í r t y p l t Profesor Markus Lüpertz mě přijal do své třídy v roce 1998 na základě fotografické dokumentace mých obrazů. V jeho ateliéru jsem strávil rok. Prezentoval jsem se mu obrazy z cyklu mrtvých koček. Například Kočkou zabalenou v igelitu (1996) nebo Kočkou s pytlem vody (1996). Ty pro mne i s odstupem času zůstávají klíčové. Odmítnutí líbivosti a znejistění diváka nejednoznačností vlastního postoje k zobrazované skutečnosti, to bylo záměrem mých obrazů již před vstupem na Kunstakademii v Düsseldorfu. Německá malba mě vždy fascinovala překračováním mantinelů a popíráním zaběhlých pravd. Německé umění se divákovi nijak nepodbízí, naopak se mu prezentuje ve své suverenitě a mnohdy i drsnosti. Expresionismus, jeden z jeho rozhodujících přínosů umění světovému, nezlidoví, nestane se masovou potěchou oka jako spousta jiných -ismů a uměleckých směrů. Lüpertz, Penck, Baselitz, Immendorff, Kiefer, Polke jsou první poválečnou generací. Netřeba připomínat, jak skončily pravdy jejich otců. To ovšem vyvolalo potřebu formy, která nebude samoúčelná, ale bude sledovat obsah. Není třeba donekonečna pochybovat o obraze, když si umělec potřebuje najít cestu pro svou výpověď. A ta je silná. Německo se po válce nalézá kulturně určitě hodně těžce. Co je německé, to je jakoby i něčím nebezpečné. Muselo být velice odvážné malovat a vystavovat obrazy s německými válečnými motivy pouhých dvacet pětadvacet let po skončení druhé světové války. Kdekterý návštěvník galerie nosil helmu wehrmachtu na hlavě, a proč by mu to měl vůbec ještě někdo připomínat, když už to pro něj bylo tak dávno a celá společnost toto téma vytěsnila, nebo se o to alespoň snažila? I já sám si vzpomínám, jak mě šokovalo, když jsem Lüpertzův obraz Helme sinkend I. dithyrambisch (1970) viděl poprvé, a to už se psal rok Monumentální helmy malované širokými tahy štětce v několika málo odstínech zelené barvy leží na vysokém horizontu. Obraz vyvolává mnoho otázek, které ve vzácné míře nevysvětluje. Je obestřen tajemstvím. U profesora A. R. Pencka jsem studoval v letech Pokaždé, když měl přijet na konzultaci, tak se před třídou shromáždilo pět i více studentů z celého světa, kteří chtěli být přijati na stáž. Profesor si vždy trpělivě veškeré práce prohlédl. Všichni mají mít stejné šance, bylo jeho heslem; s ohledem na to, že jemu samotnému studium v NDR umožněno nebylo, nechtěl asi učinit stejnou chybu jako profesoři na Kunstakademii v Dražďanech, od kterých se mu kdysi odmítnutí dostalo. Profesor Penck mi byl blízký už i tím, že pocházel z Drážďan, které mají k Čechám historicky silné vazby. Do svých téměř čtyřiceti let žil v totalitním systému NDR. Byl představitelem neoficiálního východoněmeckého umění, a jelikož jsem o situaci umělců žijících za železnou oponou v Čechách slyšel hodně, myslím, že jsem se dovedl vcítit do té atmosféry, kdy si jedinec musel každé své dílo na režimu vyvzdorovat. Generace výtvarníků, která formovala své postoje bez ohledu na doktrínu státem předepsaného socialistického realismu, je podle mne stále tím nejlepším, čím české umění do evropského a v několika případech i do světového kontextu umění přispělo. Už pro tu nesmírnou vnitřní sílu, která A. R. Penckovi pomohla ustát státní šikanu, nemožnost vystavovat a stále hrozící perzekuci, jej obdivuji. Jeho monumentální plátna jsou nabita energií a rytmem, který vzniká vztahy mezi znakem, plochou a myšlenkovými schématy, jež na ploše obrazu rozehrává. Nezapomenu na okamžik úžasu, když jsem poprvé jeho monumentální plátna uviděl naživo. Zvládnout tak obrovskou plochu s takovou razancí a jistotou je obdivuhodné a bezprostřednost jeho malířského projevu nemá mnoho konkurentů. 19

13 s t u d i u m i n d ü s s e l d o r f l u b o m í r t y p l t Professor Lüpertz nahm mich 1998 aufgrund von Fotografien meiner Gemälde in seine Klasse auf und ich war ein Jahr Schüler in seinem Atelier. Ich präsentierte ihm die Bilder aus dem Zyklus Katzen, zum Beispiel das Bild Katze in Folie verpackt (1996) oder Katze mit Wassertüte (1996). Diese Bilder haben für mich auch aus dem zeitlichen Abstand heraus eine Schlüsselbedeutung. Die Intention meiner Bilder lag schon vor der Aufnahme in die Kunstakademie Düsseldorf in der Ablehnung des Gefälligen und der Verunsicherung des Betrachters durch die Uneindeutigkeit der eigenen Haltung zum dargestellten Sachverhalt. Die deutsche Malerei war für mich schon immer faszinierend, weil sie Grenzen überschreitet und konventionelle Wahrheiten negiert. Sie biedert sich nicht beim Publikum an, im Gegenteil sie präsentiert sich ihm in ihrer ganzen Souveränität, ja häufig auch Schroffheit. Der Expressionismus, einer der wichtigen Beiträge der deutschen Kunstszene zur internationalen Kunst, neigt nicht zu Volkstümelei, wird nicht, wie viele andere Ismen und Kunstrichtungen, zum Augenschmaus für die Masse. Lüpertz, Penck, Baselitz, Immendorff, Kiefer, Polke dies ist die erste Nachkriegsgeneration. Jeder weiß, wohin die Wahrheiten ihrer Väter geführt hatten. Das weckte das Bedürfnis nach einer Form, die kein Selbstzweck ist, sondern dem Inhalt folgt. Es ist nicht nötig, den Zweifel am Bild ins Endlose zu treiben, wenn der Künstler einen Weg für seine Botschaft finden will. Und die Botschaft ist stark. Die kulturelle Selbstfindung in Deutschland nach dem Krieg war zweifellos ein schwieriger Prozess. Alles Deutsche scheint gleichzeitig eine Gefahr in sich zu bergen. Es muss sehr mutig gewesen sein, nur zwanzig, fünfundzwanzig Jahre nach dem Ende des Zweiten Weltkriegs Bilder mit deutschen Kriegsmotiven zu malen und auszustellen. Nicht wenige Galeriebesucher hatten selbst den Helm der Wehrmacht getragen warum sollten sie sich jetzt wieder daran erinnern lassen, wo es doch für sie längst ferne Vergangenheit war und die gesamte Gesellschaft dieses Thema verdrängt hatte oder sich zumindest darum bemühte? Auch ich selbst kann mich noch daran erinnern, wie schockiert ich war, als ich zum ersten Mal das Bild Helme sinkend I dithyrambisch (1970) von Markus Lüpertz sah, dabei schrieb man da bereits das Jahr Die monumentalen Helme, die mit breiten Pinselstrichen gemalt und in einigen wenigen Grüntönen gehalten sind, liegen auf einem hohen Horizont. Das Bild weckt viele Fragen, die es aber in einem bemerkenswerten Maße offen lässt. Es ist von einem Mysterium umgeben. Bei Professor Penck studierte ich in den Jahren Jedes Mal, wenn Professor Penck zur Konsultation kommen sollte, versammelten sich vor dem Unterrichtsraum fünf oder mehr Studenten aus aller Welt, die zum Praktikum aufgenommen werden wollten. Professor Penck sah sich immer geduldig alle Arbeiten an. Alle sollten die gleichen Chancen haben, das war seine Maxime: Da er selbst in der DDR nicht studieren durfte, wollte er wohl nicht denselben Fehler begehen wie die Professoren an der Kunstakademie Dresden, von denen er einst abgelehnt worden war. Mit Professor Penck fühlte ich mich schon allein dadurch verbunden, dass er aus Dresden stammte und diese Stadt historisch eng mit Böhmen verbunden ist. Bis zum Alter von fast vierzig Jahren lebte er im totalitären System der DDR. Er war ein Vertreter der inoffiziellen ostdeutschen Kunst, und weil ich viel über die Situation der Künstler gehört hatte, die in der Tschechoslowakei hinter dem Eisernen Vorhang gelebt hatten, konnte ich mir, denke ich, gut die Atmosphäre vorstellen, in der ein Künstler jedes Werk dem Regime abtrotzen musste. Die Generation von Künstlern, die ihre Haltung ohne Rücksicht auf die staatlich verordnete Doktrin des sozialistischen Realismus formulierten, ist meiner Ansicht nach immer noch das Beste, was die tschechische Kunstszene in den europäischen und in einigen Fällen auch den internationalen Kontext der Kunst eingebracht hat. Schon allein wegen dieser ungeheuren inneren Kraft, die A. R. Penck half, mit der staatlichen Schikane, der Unmöglichkeit auszustellen und der ständig drohenden Verfolgung fertigzuwerden, bewundere ich diesen Künstler sehr. Seine monumentalen Gemälde sind voller Energie und Rhythmus, der durch die Beziehungen zwischen dem Symbol, der Fläche und den Denkmodellen entsteht, die er auf der Bildfläche ausspielt. Den Augenblick des Erstaunens, als ich zum ersten Mal seinen monumentalen Gemälden gegenüberstand, werde ich nicht vergessen. Eine so riesige Fläche mit einer solchen Rasanz und Souveränität zu bewältigen, ist bewundernswert, und es gibt nur wenige, die sich mit der Unmittelbarkeit seines künstlerischen Ausdrucks messen können. 21

14 m a r k u s l ü p e r t z

15 Markus Lüpertz Městský knír / Stadtschnurrbart 1975 tempera, papír / Tempera auf Papier cm 24 25

16 Markus Lüpertz Akt s hračkou / Akt mit Spielzeug 1993 kolorovaný bronz / Bemalte Bronze cm Markus Lüpertz Bez názvu (k Alence v říši divů) / Ohne Titel (zu: Alice im Wunderland) 1980 kvaš, čínská tuš, pastel, tužka / Gouache, chinesische Tusche, Pastellkreide, Bleistift cm 26 27

17 Markus Lüpertz Bez názvu (Muži bez žen Parsifal) / Ohne Titel (Männer ohne Frauen Parsifal) 1993 voskovka, čínská tuš, běloba / Wachskreide, chinesische Tusche, Bleiweiß 34,5 49,2 cm 28 29

18 Markus Lüpertz Bez názvu (Hudební nástroje) / Ohne Titel (Musikinstrumente) voskovka, čínská tuš, kvaš / Wachskreide, chinesische Tusche, Gouache 65,1 49,9 cm Markus Lüpertz Bez názvu (Muži bez žen Parsifal) / Ohne Titel (Männer ohne Frauen Parsifal) voskovka, tužka, čínská tuš / Wachskreide, Bleistift, chinesische Tusche 70 50,6 cm 30 31

19 Markus Lüpertz Bez názvu (Muži bez žen Parsifal) / Ohne Titel (Männer ohne Frauen Parsifal) voskovka, čínská tuš / Wachskreide, chinesische Tusche 69,9 50,5 cm Markus Lüpertz Bez názvu (Muži bez žen Parsifal) / Ohne Titel (Männer ohne Frauen Parsifal) voskovka, čínská tuš / Wachskreide, chinesische Tusche 70 50,1 cm 32 33

20 a. r. p e n c k

ROEDL & PARTNER ERSTES BÜRO IN PRAG MATERIÁLY PRO UČITELE

ROEDL & PARTNER ERSTES BÜRO IN PRAG MATERIÁLY PRO UČITELE ROEDL & PARTNER ERSTES BÜRO IN PRAG MATERIÁLY PRO UČITELE Roedl & Partner: Erstes Büro in Prag A: So und Sie haben sich vorgestellt, dass Sie hier in Prag ein Büro haben werden, ist das richtig? B: Wir

Více

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Soňa Novotná

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Soňa Novotná Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09 Karlovy Vary Autor: Soňa Novotná Název materiálu: VY_32_INOVACE_08_NĚMECKÝ JAZYK_P1 Číslo projektu: CZ 1.07/1.5.00/34.1077

Více

ROEDL & PARTNER SIE WOLLEN EXPANDIEREN MATERIÁLY PRO UČITELE

ROEDL & PARTNER SIE WOLLEN EXPANDIEREN MATERIÁLY PRO UČITELE ROEDL & PARTNER SIE WOLLEN EXPANDIEREN MATERIÁLY PRO UČITELE Roedl & Partner: Sie wollen expandieren... A: Also, haben Sie schon mal ein bisschen den Markt sondiert, oder? B: Ich habe den Markt ein wenig

Více

Spojky souřadné - procvičování

Spojky souřadné - procvičování N Ě M E C K Ý J A Z Y K Spojky souřadné - procvičování Zpracovala: Mgr. Miroslava Vokálová Zdroje: vlastní Ergänzen Sie die angegebenen Konjunktionen in die Sätze! aber, au3erdem, denn, deshalb, oder,

Více

SLOŽENÝ MINULÝ ČAS - PERFEKTUM

SLOŽENÝ MINULÝ ČAS - PERFEKTUM SLOŽENÝ MINULÝ ČAS - PERFEKTUM MASARYKOVA ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA VELKÁ BYSTŘICE projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Číslo DUMu: VY_32_INOVACE_37_19 Tématický celek:

Více

DIESES LERNTAGEBUCH GEHÖRT

DIESES LERNTAGEBUCH GEHÖRT Learning Diaries at the Österreich Institut Learning diaries help to reflect and record the individual growth in language proficiency, special learning strategies and interests. Thus, autonomous learning

Více

Němčina pro knihovníky a galerijní pracovníky

Němčina pro knihovníky a galerijní pracovníky Němčina pro knihovníky a galerijní pracovníky Lekce 21 Výukový materiál vzdělávacích kurzů v rámci projektu Zvýšení adaptability zaměstnanců organizací působících v sekci kultura Tento materiál je spolufinancován

Více

Němčina pro knihovníky a galerijní pracovníky

Němčina pro knihovníky a galerijní pracovníky Němčina pro knihovníky a galerijní pracovníky Lekce 4 Výukový materiál vzdělávacích kurzů v rámci projektu Zvýšení adaptability zaměstnanců organizací působících v sekci kultura Tento materiál je spolufinancován

Více

Projekt MŠMT ČR: EU peníze školám

Projekt MŠMT ČR: EU peníze školám Projekt MŠMT ČR: EU peníze školám Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.1094 Název projektu Učíme se trochu jinak moderně a zábavněji Číslo a název šablony II/2 Inovace a zkvalitnění výuky cizích jazyků na

Více

Nein, wir sprechen noch nicht Deutsch. Wir möchten es aber lernen. Wir brauchen Fremdsprachen. Alle wissen es.

Nein, wir sprechen noch nicht Deutsch. Wir möchten es aber lernen. Wir brauchen Fremdsprachen. Alle wissen es. Lektion 2 Spreche ich Deutsch? Sprichst du Deutsch? Sprecht ihr Deutsch? Sprechen Sie Deutsch? Nein, wir sprechen noch nicht Deutsch. Wir möchten es aber lernen. Wir brauchen Fremdsprachen. Alle wissen

Více

NĚKTERÁ ZPŮSOBOVÁ SLOVESA

NĚKTERÁ ZPŮSOBOVÁ SLOVESA NĚKTERÁ ZPŮSOBOVÁ SLOVESA MASARYKOVA ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA VELKÁ BYSTŘICE projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Číslo DUMu: VY_32_INOVACE_37_20 Tématický celek: Gramatika

Více

Čtvrtek 27.9. 2012 Donnerstag 27.9. 2012

Čtvrtek 27.9. 2012 Donnerstag 27.9. 2012 Čtvrtek 27.9. 2012 Donnerstag 27.9. 2012 Co jsme dělali ve čtvrtek? Was wir am Donnerstag gemacht haben? Poznávací hry Prezentace Nástěnku na chodbě Výuku češtiny Viděli jsme převoz lebky do kostela a

Více

POSLECH. M e t o d i c k é p o z n á m k y k z á k l a d o v é m u t e x t u :

POSLECH. M e t o d i c k é p o z n á m k y k z á k l a d o v é m u t e x t u : POSLEH Jazyk Úroveň utor Kód materiálu Německý jazyk 9. třída Mgr. Jitka Svobodová nj9-kap-svo-pos-06 Z á k l a d o v ý t e x t : Kathi: Hallo Julian, kann ich mir bitte von dir ein paar Sachen ausleihen?

Více

Německý jazyk. Mgr. Hana Staňová. Z á k l a d o v ý t e x t :

Německý jazyk. Mgr. Hana Staňová. Z á k l a d o v ý t e x t : Č T E N Í Jazyk Úroveň utor Kód materiálu Německý jazyk 9. třída Mgr. Hana Staňová nj9-kap-sta-cte-04 Z á k l a d o v ý t e x t : den 5. ezember 2013, in München Hallo Sabine! anke für deinen netten rief,

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162. Dělnická.

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162. Dělnická. Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ Určeno pro Sekce Předmět Téma / kapitola Zpracoval (tým 1) Dělnická 6.roč.

Více

EFFECTIVITY HILFE BEI DER ZEITORGANISATION MATERIÁLY PRO UČITELE

EFFECTIVITY HILFE BEI DER ZEITORGANISATION MATERIÁLY PRO UČITELE EFFECTIVITY HILFE BEI DER ZEITORGANISATION MATERIÁLY PRO UČITELE Die Procrastination ist sehr oft ein Problem. Ich habe ein Ziel, aber ich weiß nicht, wie ich dieses Ziel erfüllen kann. Man hat Probleme

Více

POMOC PRO TEBE CZ.1.07/1.5.00/34.0339

POMOC PRO TEBE CZ.1.07/1.5.00/34.0339 POMOC PRO TEBE CZ.1.07/1.5.00/34.0339 Soukromá SOŠ manažerská a zdravotnická s. r. o., Břeclav Označení Název Anotace Autor VY_32_INOVACE_NJ-16 Pracovní list Perfektum silná slovesa Pracovní list pomáhá

Více

EU PENÍZE ŠKOLÁM Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost

EU PENÍZE ŠKOLÁM Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost ZÁKLADNÍ ŠKOLA OLOMOUC příspěvková organizace MOZARTOVA 48, 779 00 OLOMOUC tel.: 585 427 142, 775 116 442; fax: 585 422 713 e-mail: kundrum@centrum.cz; www.zs-mozartova.cz Projekt: ŠKOLA RADOSTI, ŠKOLA

Více

TEST 1. pololetí ŠR 2013/2014

TEST 1. pololetí ŠR 2013/2014 Název školy Gymnázium, Šternberk, Horní nám. 5 Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0218 Šablona II/2 Inovace a zkvalitnění výuky cizích jazyků na středních školách Označení materiálu VY_22_INOVACE_Bat009

Více

CITACE: POUŽITÉ ZDROJE:

CITACE: POUŽITÉ ZDROJE: Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09, Karlovy Vary Autor: Markéta Volková Název materiálu: VY_32_INOVACE_ 04_TEST 7 LEKCE_E2 Číslo projektu: CZ 1.07/1.5.00/34.1077

Více

Im 11. und 12. Jahrhundert, wohnten nur wenige Menschen in Böhmen (Čechy) und Mähren (Morava).

Im 11. und 12. Jahrhundert, wohnten nur wenige Menschen in Böhmen (Čechy) und Mähren (Morava). Im 11. und 12. Jahrhundert, wohnten nur wenige Menschen in Böhmen (Čechy) und Mähren (Morava). Es gab viele Sümpfe (der Sumpf - močál) und wilde Tiere und keine festen Straßen. Die Premysliden schickten

Více

Němčina pro knihovníky a galerijní pracovníky

Němčina pro knihovníky a galerijní pracovníky Němčina pro knihovníky a galerijní pracovníky Lekce 14 Výukový materiál vzdělávacích kurzů v rámci projektu Zvýšení adaptability zaměstnanců organizací působících v sekci kultura Tento materiál je spolufinancován

Více

Mgr. Jakub Lukeš. Praha (pracovní list) Ročník: 1. 4. Datum vytvoření: listopad 2013 VY_32_INOVACE_09.2.16.NEJ

Mgr. Jakub Lukeš. Praha (pracovní list) Ročník: 1. 4. Datum vytvoření: listopad 2013 VY_32_INOVACE_09.2.16.NEJ Autor: Mgr. Jakub Lukeš Předmět/vzdělávací oblast: Německý jazyk Tematická oblast: Téma: Poznatky o zemích Praha (pracovní list) Ročník: 1. 4. Datum vytvoření: listopad 2013 Název: VY_32_INOVACE_09.2.16.NEJ

Více

Projekt MŠMT ČR: EU peníze školám

Projekt MŠMT ČR: EU peníze školám Projekt MŠMT ČR: EU peníze školám Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.1094 Název projektu Učíme se trochu jinak moderně a zábavněji Číslo a název šablony II/2 Inovace a zkvalitnění výuky cizích jazyků na

Více

Projekt MŠMT ČR: EU peníze školám

Projekt MŠMT ČR: EU peníze školám Projekt MŠMT ČR: EU peníze školám Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.1094 Název projektu Učíme se trochu jinak moderně a zábavněji Číslo a název šablony II/2 Inovace a zkvalitnění výuky cizích jazyků na

Více

UNTERKUNFT IN EINEM HOTEL

UNTERKUNFT IN EINEM HOTEL UNTERKUNFT IN EINEM HOTEL MATERIÁLY PRO UČITELE A: Hallo B: Guten Tag. A: Haben Sie ein freies Zimmer, bitte? B: Ja, hätten Sie gerne ein Ein-, Zwei- oder Mehrbettzimmer? A: Ein Einbettzimmer, bitte. B:

Více

FOOD2U DIE ERSTEN KUNDEN MATERIÁLY PRO UČITELE

FOOD2U DIE ERSTEN KUNDEN MATERIÁLY PRO UČITELE FOOD2U DIE ERSTEN KUNDEN MATERIÁLY PRO UČITELE Also ich habe eigentlich meine Karriere vor fast zwanzig Jahre angefangen in eine Firma, die in Tschechei verschiedene kosmetische Luxusfirmen gebracht hat.

Více

CITACE: POUŽITÉ ZDROJE:

CITACE: POUŽITÉ ZDROJE: Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, 360 09, Karlovy Vary Autor: Markéta Volková Název materiálu: VY_32_INOVACE_14_ZÁJMENPŘÍSLOV30LEKCE_P2 Číslo projektu: CZ 1.07/1.5.00/34.1077

Více

Náhradník Náhradník 9.A

Náhradník Náhradník 9.A 9. (Testovací klíč: VXEYTNM) Počet správně zodpovězených otázek Počet nesprávně zodpovězených otázek 0 28 Poslech / Gramatika / Konverzace / Čtení s porozuměním / 0/4 0/9 0/11 0/4 Obecná škola Otázka č.

Více

NĚMČINA PRO ZAČÁTEČNÍKY A2

NĚMČINA PRO ZAČÁTEČNÍKY A2 NĚMČINA PRO ZAČÁTEČNÍKY A2 Autor: Milena Hrušková Copyright 2015 Amelie Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být kopírována a rozšiřována v jakékoliv formě či jakýmkoliv způsobem bez

Více

Implementace finanční gramotnosti. ve školní praxi. Sparen, sparen, sparen. Irena Erlebachová

Implementace finanční gramotnosti. ve školní praxi. Sparen, sparen, sparen. Irena Erlebachová Implementace finanční gramotnosti Výuková část ve školní praxi Digitální podoba e-learningové aplikace (vyuka.iss-cheb.cz) Sparen, sparen, sparen Irena Erlebachová 3 Výuková část Obsah Výuková část...

Více

Diskriminierung und Rassenwahn

Diskriminierung und Rassenwahn Diskriminierung und Rassenwahn Ein reizvoller Urlaubsort? (Quelle: Kancelář pro oběti nacismu Büro für NS-Opfer, Prag) (Quelle StAL, 20657, Braunkohlenwerke Kraft I Thräna, Nr. 13, unfoliiert) www.zeitzeugen-dialog.de

Více

Projekt MŠMT ČR: EU peníze školám

Projekt MŠMT ČR: EU peníze školám Projekt MŠMT ČR: EU peníze školám Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.1094 Název projektu Učíme se trochu jinak moderně a zábavněji Číslo a název šablony II/2 Inovace a zkvalitnění výuky cizích jazyků na

Více

Gesunde Lebensweise. www.survio.com 24. 09. 2014 19:38:05

Gesunde Lebensweise. www.survio.com 24. 09. 2014 19:38:05 www.survio.com 24. 09. 2014 19:38:05 Základní údaje Název výzkumu Gesunde Lebensweise Autor Klára Šmicová Jazyk dotazníku Němčina Veřejná adresa dotazníku http://www.survio.com/survey/d/l9o1u3n2g7n4c3n1i

Více

EU PENÍZE ŠKOLÁM Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost

EU PENÍZE ŠKOLÁM Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost ZÁKLADNÍ ŠKOLA OLOMOUC příspěvková organizace MOZARTOVA 48, 779 00 OLOMOUC tel.: 585 427 142, 775 116 442; fax: 585 422 713 e-mail: kundrum@centrum.cz; www.zs-mozartova.cz Projekt: ŠKOLA RADOSTI, ŠKOLA

Více

Němčina pro samouky a jazykové školy pracovní list s komentáři a doplňkovými materiály pro učitele. 1. 20 30 min. 2. 25 35 min

Němčina pro samouky a jazykové školy pracovní list s komentáři a doplňkovými materiály pro učitele. 1. 20 30 min. 2. 25 35 min Němčina pro samouky a jazykové školy pracovní list s komentáři a doplňkovými materiály pro učitele 1. 20 30 min Pracujte ve dvojicích. Vylosujte si jednu ilustraci a sestavte rozhovor, který mezi sebou

Více

Název sady: Zpracování gramatiky pro 1. - 3. ročník čtyřletého gymnázia a uměleckých oborů

Název sady: Zpracování gramatiky pro 1. - 3. ročník čtyřletého gymnázia a uměleckých oborů Datum: 1. 4. 2013 Projekt: Využití ICT techniky především v uměleckém vzdělávání Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34.1013 Číslo DUM: VY_32_INOVACE_246 Škola: Akademie - VOŠ, Gymn. a SOŠUP Světlá nad Sázavou

Více

HAAS + SOHN MEINE ERFAHRUNGEN MIT DEM MARKETING MATERIÁLY PRO UČITELE

HAAS + SOHN MEINE ERFAHRUNGEN MIT DEM MARKETING MATERIÁLY PRO UČITELE HAAS + SOHN MEINE ERFAHRUNGEN MIT DEM MARKETING MATERIÁLY PRO UČITELE Also, ich arbeite bei der Firma seit sechs Jahren und bevor ich bei der Firma tätig war, hab ich gar nichts über Kaminöfen gewusst.

Více

Projekt: ŠKOLA RADOSTI, ŠKOLA KVALITY Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3688 EU PENÍZE ŠKOLÁM

Projekt: ŠKOLA RADOSTI, ŠKOLA KVALITY Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3688 EU PENÍZE ŠKOLÁM ZÁKLADNÍ ŠKOLA OLOMOUC příspěvková organizace MOZARTOVA 48, 779 00 OLOMOUC tel.: 585 427 142, 775 116 442; fax: 585 422 713 email: kundrum@centrum.cz; www.zs-mozartova.cz Projekt: ŠKOLA RADOSTI, ŠKOLA

Více

M e t o d i c k é p o z n á m k y k z á k l a d o v é m u t e x t u :

M e t o d i c k é p o z n á m k y k z á k l a d o v é m u t e x t u : P S N Í Jazyk Úroveň utor Kód materiálu Německý jazyk 9. třída Mgr. Hana Staňová nj9-kap-sta-psa-01 Z á k l a d o v ý t e x t : Was macht ihr in der Freizeit? So lautete das Thema in der Zeitschrift IH.

Více

Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115

Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115 Číslo projektu: Číslo šablony: Název materiálu: Ročník: Identifikace materiálu: Jméno autora: Předmět: Tématický celek: Anotace: Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115 CZ.1.07/1.5.00/34.0410

Více

Projekt MŠMT ČR: EU peníze školám

Projekt MŠMT ČR: EU peníze školám Projekt MŠMT ČR: EU peníze školám Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.1094 Název projektu Učíme se trochu jinak moderně a zábavněji Číslo a název šablony II/2 Inovace a zkvalitnění výuky cizích jazyků na

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162.

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162. Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ Určeno pro Sekce Předmět Téma / kapitola Zpracoval (tým 1) Dělnická 6.roč.

Více

Projekt MŠMT ČR: EU peníze školám

Projekt MŠMT ČR: EU peníze školám Projekt MŠMT ČR: EU peníze školám Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.1094 Název projektu Učíme se trochu jinak moderně a zábavněji Číslo a název šablony II/2 Inovace a zkvalitnění výuky cizích jazyků na

Více

EINE E-MAIL. Grundschule Klasse 6. Zpracovala: Mgr. Jana Jíchová, květen 2014

EINE E-MAIL. Grundschule Klasse 6. Zpracovala: Mgr. Jana Jíchová, květen 2014 EINE E-MAIL Grundschule Klasse 6 Zpracovala: Mgr. Jana Jíchová, květen 2014 EINE E-MAIL Plnění cílů RVP pro Nj - 6. ročník 1. Mluvení Tvoření odpovědí na jednotlivé otázky týkající se školy 2. Čtení s

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162.

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162. Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ Určeno pro Sekce Předmět Téma / kapitola Zpracoval (tým 1) Dělnická 7. třída

Více

Geocaching. V rámci následujícího úkolu se studenti seznámí s odborným textem v němčině. Dovědí se základní informace o geocachingu.

Geocaching. V rámci následujícího úkolu se studenti seznámí s odborným textem v němčině. Dovědí se základní informace o geocachingu. NĚMČINA Geocaching V rámci následujícího úkolu se studenti seznámí s odborným textem v němčině. Dovědí se základní informace o geocachingu. Gymnázium Frýdlant, Mládeže 884, příspěvková organizace autor:

Více

Projekt MŠMT ČR: EU peníze školám

Projekt MŠMT ČR: EU peníze školám Projekt MŠMT ČR: EU peníze školám Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.1094 Název projektu Učíme se trochu jinak moderně a zábavněji Číslo a název šablony II/2 Inovace a zkvalitnění výuky cizích jazyků na

Více

Pracovní list slouží k procvičování a upevnění slovní zásoby na téma V restauraci.

Pracovní list slouží k procvičování a upevnění slovní zásoby na téma V restauraci. Označení materiálu: Název materiálu: Tematická oblast: Anotace: Očekávaný výstup: Klíčová slova: Metodika: Obor: VY_ 32_INOVACE_NEMCINA3_06 V restauraci Německý jazyk 3.ročník Pracovní list slouží k procvičování

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162. Dělnická.

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162. Dělnická. Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ Určeno pro Sekce Předmět Téma / kapitola Zpracoval (tým 1) Dělnická 7.roč.

Více

NĚMČINA PRO ZAČÁTEČNÍKY A2. Milena Hrušková. Copyright Jazyková škola Amelie 2015 Všechna práva vyhrazena Stránka 1

NĚMČINA PRO ZAČÁTEČNÍKY A2. Milena Hrušková. Copyright Jazyková škola Amelie 2015 Všechna práva vyhrazena Stránka 1 NĚMČINA PRO ZAČÁTEČNÍKY A2 Milena Hrušková Copyright Jazyková škola Amelie 2015 Všechna práva vyhrazena Stránka 1 LEKCE 1 Ich heiße Sara Hallo, ich heiße Sara und ich komme aus München. Ich studiere Medizin.

Více

MODELOVÁ ŘADA A CENÍK KOČÁRKŮ KOLOFOGO OD 1. 7. 2015

MODELOVÁ ŘADA A CENÍK KOČÁRKŮ KOLOFOGO OD 1. 7. 2015 Tschechische & Deutsche Version / FAQs auf Deutsch MODELOVÁ ŘADA A CENÍK KOČÁRKŮ KOLOFOGO OD 1. 7. 2015 MODEL / KOMPONENTY JENDA SOUČÁST VÝBAVY STANDA SOUČÁST VÝBAVY TONDA SOUČÁST VÝBAVY Tlumič Brzda Sklápěcí

Více

Projekt EU peníze středním školám. Wir leben und sprechen Deutsch II. die Adventszeit. Ročník a obor 3. a 4. ročník, Zdravotnický asistent

Projekt EU peníze středním školám. Wir leben und sprechen Deutsch II. die Adventszeit. Ročník a obor 3. a 4. ročník, Zdravotnický asistent Wir leben und sprechen Deutsch II die Adventszeit Předmět Německý jazyk Ročník a obor 3. a 4. ročník, Zdravotnický asistent Kód sady NJ/ZA/03+04/02 Kód DUM NJ/ZA/03+04/02/16-20 Autor Mgr. Eva Gapková Datum

Více

Spinnen. V rámci následujícího úkolu se studenti seznámí s odborným textem v němčině. Dovědí se základní informace o pavoucích.

Spinnen. V rámci následujícího úkolu se studenti seznámí s odborným textem v němčině. Dovědí se základní informace o pavoucích. NĚMČINA V rámci následujícího úkolu se studenti seznámí s odborným textem v němčině. Dovědí se základní informace o pavoucích. Gymnázium Frýdlant, Mládeže 884, příspěvková organizace autor: Lenka Měkotová

Více

ČTENÍ. Německý jazyk. Mgr. Hana Staňová

ČTENÍ. Německý jazyk. Mgr. Hana Staňová ČTENÍ Jazyk Úroveň Autor Kód materiálu Německý jazyk 9. třída Mgr. Hana Staňová nj9-kap-sta-cte-12 Základový text: Zu Hause: Klaus: Papa, ich wünsche mir ein Meerschweinchen, darf ich es mir kaufen? Vater:

Více

STUFE 1. v2006-01-31, 2. Die neuste Version finden Sie immer auf Vždy nejnovější verzi naleznete na. http://www.gml.cz/predmety/nemcina/

STUFE 1. v2006-01-31, 2. Die neuste Version finden Sie immer auf Vždy nejnovější verzi naleznete na. http://www.gml.cz/predmety/nemcina/ Německá gramatika Die deutsche Grammatik STUFE 1 v2006-01-31, 2 Die neuste Version finden Sie immer auf Vždy nejnovější verzi naleznete na http://www.gml.cz/predmety/nemcina/ Der Autor Die deutsche Redaktion

Více

M e t o d i c k é p o z n á m k y k z á k l a d o v é m u t e x t u :

M e t o d i c k é p o z n á m k y k z á k l a d o v é m u t e x t u : Č T E N Í Jazyk Úroveň utor Kód materiálu Německý jazyk 9. třída Mgr. Hana Staňová nj9-kap-sta-cte-01 Z á k l a d o v ý t e x t : den 18. ugust 2013, in erlin Liebe laudia, wir haben uns lange nicht gesehen,

Více

Využití ICT pro rozvoj klíčových kompetencí CZ.1.07/1.5.00/34.0448

Využití ICT pro rozvoj klíčových kompetencí CZ.1.07/1.5.00/34.0448 Využití ICT pro rozvoj klíčových kompetencí CZ.1.07/1.5.00/34.0448 Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0448 Číslo materiálu CZJ-NJ-1_2 Německý jazyk - karty se slovíčky 1 Název školy Autor Tématický celek

Více

Německý jazyk. Mgr. Hana Staňová. Z á k l a d o v ý t e x t :

Německý jazyk. Mgr. Hana Staňová. Z á k l a d o v ý t e x t : Č T E N Í Jazyk Úroveň utor Kód materiálu Německý jazyk 9. třída Mgr. Hana Staňová nj9-kap-sta-cte-06 Z á k l a d o v ý t e x t : Herr und Frau Schiller aus Magdeburg machen Urlaub in Salzburg. eim Frühstück

Více

Projekt Odyssea, www.odyssea.cz

Projekt Odyssea, www.odyssea.cz Projekt Odyssea, www.odyssea.cz Příprava na vyučování s cíli osobnostní a sociální výchovy Název lekce (téma) Mein Klassenzimmer, meine Schulsachen Časový rozsah lekce 2 navazující vyučovací hodiny (v

Více

Materiál obsahuje časování slovesa waren a hatten. Materiál obsahuje cvičení k procvičování na dané téma a řešení jednotlivých cvičení.

Materiál obsahuje časování slovesa waren a hatten. Materiál obsahuje cvičení k procvičování na dané téma a řešení jednotlivých cvičení. Označení materiálu: Název materiálu: Tematická oblast: Anotace: Očekávaný výstup: Klíčová slova: Metodika: VY_ 32_INOVACE_NEMCINA3_11 Préteritum pomocných sloves Německý jazyk 3.ročník Materiál obsahuje

Více

Digitální učební materiály www.skolalipa.cz. III/ 2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT. VY_32_INOVACE_860_Zemepisna_jmena_PL

Digitální učební materiály www.skolalipa.cz. III/ 2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT. VY_32_INOVACE_860_Zemepisna_jmena_PL Název školy Číslo projektu Název projektu STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA a STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ, Česká Lípa, 28. října 2707, příspěvková organizace CZ.1.07/1.5.00/34.0880 Digitální učební materiály www.skolalipa.cz

Více

Vyčasuj sloveso fernsehen /dívat se na televizi/ a potom napiš 3 věty o svých oblíbených TV programech.

Vyčasuj sloveso fernsehen /dívat se na televizi/ a potom napiš 3 věty o svých oblíbených TV programech. Písemná práce z německého jazyka 8. ročník 2. pololetí 1. Dopň správný tvar zvratného zájmena. Ich freue Du merkst Er kämmt Wir waschen Ihr trefft Sie duschen auf dich. alles. jeden Tag. die Hände. vor

Více

Projekt: ŠKOLA RADOSTI, ŠKOLA KVALITY Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3688 EU PENÍZE ŠKOLÁM

Projekt: ŠKOLA RADOSTI, ŠKOLA KVALITY Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3688 EU PENÍZE ŠKOLÁM ZÁKLADNÍ ŠKOLA OLOMOUC příspěvková organizace MOZARTOVA 48, 779 00 OLOMOUC tel.: 585 427 142, 775 116 442; fax: 585 422 713 email: kundrum@centrum.cz; www.zs-mozartova.cz Projekt: ŠKOLA RADOSTI, ŠKOLA

Více

Maturita Němčina. také v tištěné verzi. Objednat můžete na www.fragment.cz

Maturita Němčina. také v tištěné verzi. Objednat můžete na www.fragment.cz Maturita Němčina také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Doporučujeme další e-knihy v edici: Maturita Literatura e-kniha Maturita Český jazyk e-kniha Maturita Společenské vědy e-kniha Karel

Více

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0229 Šablona: II/2 č. materiálu: VY_22_INOVACE_41 Jméno autora: Mgr. Michaela Václavíková Třída/ročník:

Více

Týdenní školení bavorských učitelů v Sušici Einwöchige Schulung von bayerischen Lehrern in Sušice 9. 6. 2014 13. 6. 2014

Týdenní školení bavorských učitelů v Sušici Einwöchige Schulung von bayerischen Lehrern in Sušice 9. 6. 2014 13. 6. 2014 Projekt č. 325: Spolupráce škol SOŠ a SOU Sušice a VHS im Landkreis Cham e. V. Motto projektu: Společně žít, učit se a pracovat v oblastech Sušice a Chamu. Týdenní školení bavorských učitelů v Sušici Einwöchige

Více

Berlin Sehenswürdigkeiten 1

Berlin Sehenswürdigkeiten 1 Obchodní akademie Tomáše Bati a Vyšší odborná škola ekonomická Zlín Modernizace výuky prostřednictvím ICT registrační číslo CZ.1.07/1.5.00/34.0505 Berlin Sehenswürdigkeiten 1 VY_32_INOVACE_CJX.1.04 3.

Více

Projekt MŠMT ČR: EU peníze školám

Projekt MŠMT ČR: EU peníze školám Projekt MŠMT ČR: EU peníze školám Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.1094 Název projektu Učíme se trochu jinak moderně a zábavněji Číslo a název šablony II/2 Inovace a zkvalitnění výuky cizích jazyků na

Více

OBSAH 1. LEKCE 2. LEKCE

OBSAH 1. LEKCE 2. LEKCE OBSAH 1. LEKCE Was ist das? Wer ist das? Wo ist Familie Veselý? 13 Pořádek větných členů v německé větě Věta oznamovací.. 24 Wo sind sie? 26 Věta tázací Otázka doplňovací 28 Bratislava 30 Kladná a záporná

Více

M e t o d i c k é p o z n á m k y k z á k l a d o v é m u t e x t u :

M e t o d i c k é p o z n á m k y k z á k l a d o v é m u t e x t u : Č T E N Í Jazyk Úroveň utor Kód materiálu Německý jazyk 9. třída Jaroslav Černý nj9-kat-cer-cte-04 Ich heiße Sven Holmström und komme aus Schweden. Ich bin 30 Jahre alt und wohne seit einem Jahr in Österreich.

Více

Němčina pro knihovníky a galerijní pracovníky

Němčina pro knihovníky a galerijní pracovníky Němčina pro knihovníky a galerijní pracovníky Lekce 12 Výukový materiál vzdělávacích kurzů v rámci projektu Zvýšení adaptability zaměstnanců organizací působících v sekci kultura Tento materiál je spolufinancován

Více

Marion: Echt? Na, wenn das stimmt, dann ist das der Traum aller Schüler! Wie sieht eigentlich dein Stundenplan aus?

Marion: Echt? Na, wenn das stimmt, dann ist das der Traum aller Schüler! Wie sieht eigentlich dein Stundenplan aus? Č T E N Í Jazyk Úroveň utor Kód materiálu Německý jazyk 9. třída Mgr. Hana Staňová nj9-kap-sta-cte-09 Z á k l a d o v ý t e x t : Marion: Hallo Lisa, wie gefällt es dir in deiner neuen Schule? Lisa: Grüß

Více

Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Horky nad Jizerou 35. Obor: 65-42-M/02 Cestovní ruch

Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Horky nad Jizerou 35. Obor: 65-42-M/02 Cestovní ruch Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Horky nad Jizerou 35 Obor: 65-42-M/02 Cestovní ruch Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0985 Předmět: Německý jazyk Ročník: 4. Téma: Berlin Vypracoval:

Více

ČASOVÁNÍ POMOCNÝCH A NEPRAVIDELNÝCH SLOVES KONJUGATION VON HILFSVERBEN UND UNREGELMÄSSIGEN VERBEN

ČASOVÁNÍ POMOCNÝCH A NEPRAVIDELNÝCH SLOVES KONJUGATION VON HILFSVERBEN UND UNREGELMÄSSIGEN VERBEN ČASOVÁNÍ POMOCNÝCH A NEPRAVIDELNÝCH SLOVES KONJUGATION VON HILFSVERBEN UND UNREGELMÄSSIGEN VERBEN Autor: Katka Česalová Datum: 3. 7. 2014 Cílový ročník: 6. 9. ročník Život jako leporelo, registrační číslo

Více

REISEN. Mgr. Michaela Václavíková. Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám

REISEN. Mgr. Michaela Václavíková. Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám REISEN Mgr. Michaela Václavíková 1 Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Michaela Václavíková. Dostupné z Metodického

Více

Cvičení k učebnici (inovované a rozšířené)

Cvičení k učebnici (inovované a rozšířené) Cvičení k učebnici (inovované a rozšířené) NĚMČINA pro jazykové školy 1 pro 22. 24. lekci 2011-1 - 1. Schreiben Sie Ordinalzahlen mit Artikel der 22. Lektion 1. 4. 9. 3. 7. 2. 19. 20. 55. 100. 117. 1000.

Více

Saurer Regen. V rámci následujícího úkolu se studenti seznámí s odborným textem v němčině. Dozvědí se základní informace o kyselém dešti.

Saurer Regen. V rámci následujícího úkolu se studenti seznámí s odborným textem v němčině. Dozvědí se základní informace o kyselém dešti. NĚMČINA Saurer Regen V rámci následujícího úkolu se studenti seznámí s odborným textem v němčině. Dozvědí se základní informace o kyselém dešti. Gymnázium Frýdlant, Mládeže 884, příspěvková organizace

Více

Německý jazyk, kvarta 1.pol. Učebnice: Planet 2 L17,18,19,20,21,22

Německý jazyk, kvarta 1.pol. Učebnice: Planet 2 L17,18,19,20,21,22 Německý jazyk, kvarta 1.pol. Učebnice: Planet 2 L17,18,19,20,21,22 Slovní zásoba: druhy sportu, popis místností v domě, části lidského těla, nemoci, dialog u lékaře, jídlo, v restauraci, denní režim, popis

Více

1) Číslovky a základní početní úkony zápis. Die Zahlwörter.

1) Číslovky a základní početní úkony zápis. Die Zahlwörter. Vzdělávací materiál: Název programu: Název projektu: Registrační číslo projektu: Předmět: Ročník: Téma učivo: Autor: VY_01_NJE_9_06 Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Nové trendy ve výuce

Více

Škola. Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Hustopeče, Masarykovo nám. 1

Škola. Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Hustopeče, Masarykovo nám. 1 Číslo projektu Škola Autor Číslo Název Téma hodiny Předmět Ročník/y/ Anotace Očekávaný výstup Datum vypracování Druh učebního materiálu CZ.1.07/1.5.00/34.0394 Střední odborná škola a Střední odborné učiliště,

Více

Pobyt v Sušici Besuch in Sušice 20. 5. 2015 21. 5. 2015

Pobyt v Sušici Besuch in Sušice 20. 5. 2015 21. 5. 2015 Projekt 325: Spolupráce škol SOŠ a SOU Sušice a VHS im Landkreis Cham e. V. Motto projektu: Společně žít, učit se a pracovat v oblastech Sušice a Chamu. Zusammenarbeit der Schulen SOŠ a SOU Sušice und

Více

BAUBIOLOGIE ÖKOLOGISCH BAUEN UND LEBEN MATERIÁLY PRO UČITELE

BAUBIOLOGIE ÖKOLOGISCH BAUEN UND LEBEN MATERIÁLY PRO UČITELE BAUBIOLOGIE ÖKOLOGISCH BAUEN UND LEBEN MATERIÁLY PRO UČITELE Ich heisse David Eyer. Ich bin ein Spezialist über ökologischen Bauen. Ich möchte gerne sprechen über Baubiologie. Was ist das Baubiologie?

Více

POMOC PRO TEBE CZ.1.07/1.5.00/34.0339

POMOC PRO TEBE CZ.1.07/1.5.00/34.0339 POMOC PRO TEBE CZ.1.07/1.5.00/34.0339 Soukromá SOŠ manažerská a zdravotnická s. r. o., Břeclav Označení Název Anotace Autor VY_32_INOVACE_NJ-08 Pracovní list Skloňování přídavných jmen po členu určitém

Více

München. Autor: Mgr. Jana Zachrlová SOŠ a SOU Česká Lípa VY_32_INOVACE_94_München_PWP

München. Autor: Mgr. Jana Zachrlová SOŠ a SOU Česká Lípa VY_32_INOVACE_94_München_PWP München Autor: Mgr. Jana Zachrlová SOŠ a SOU Česká Lípa VY_32_INOVACE_94_München_PWP Název školy: STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA a STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ, Česká Lípa, 28. října 2707, příspěvková organizace Číslo

Více

Katrin: Das gefällt mir. Nun, die erste Frage: Was bedeutet der Begriff Umwelt?

Katrin: Das gefällt mir. Nun, die erste Frage: Was bedeutet der Begriff Umwelt? P O S L E H Jazyk Úroveň utor Kód materiálu Německý jazyk 9. třída Mgr. Hana Staňová nj9-kap-sta-pos-08 Z á k l a d o v ý t e x t : Katrin: Robert, wie stellst du dir also unsere Hausaufgabe vor? Robert:

Více

Německý jazyk. Jaroslav Černý

Německý jazyk. Jaroslav Černý P S N Í Jazyk Úroveň utor Kód materiálu Německý jazyk 9. třída Jaroslav Černý nj9-kat-cer-psa-02 rbeitsagentur Unsere gentur sucht für einen ausländisch 1 Klienten neu 1 rbeitskräfte auf dem tschechisch

Více

Využití ICT pro rozvoj klíčových kompetencí CZ.1.07/1.5.00/34.0448

Využití ICT pro rozvoj klíčových kompetencí CZ.1.07/1.5.00/34.0448 Využití ICT pro rozvoj klíčových kompetencí CZ.1.07/1.5.00/34.0448 Číslo projektu Číslo materiálu Název školy Autor Tématický celek Ročník CZ.1.07/1.5.00/34.0448 CZJ-NJ-1_17 Německý jazyk - karty se slovíčky

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ Určeno pro Sekce Předmět Téma / kapitola Zpracoval tř. Družby německý jazyk

Více

DEMATECH PREISANGEBOT / CENOVÁ NABÍDKA

DEMATECH PREISANGEBOT / CENOVÁ NABÍDKA PREISANGEBOT / CENOVÁ NABÍDKA Maschinenart / Druh stroje: Anlage zum Pelletieren / Pellet line / Peletovací linka Marke und Typ / Značka a typ: MGL 400 Baujahr / Rok výroby: 2011 Hersteller / Výrobce:

Více

1) Členy podstatných jmen opakování Die Artikel Wiederholung. r.m. der r.ž. die r.stř. das. 4. den Mann 4. die Frau 4. das Kind

1) Členy podstatných jmen opakování Die Artikel Wiederholung. r.m. der r.ž. die r.stř. das. 4. den Mann 4. die Frau 4. das Kind Vzdělávací materiál: Název programu: Název projektu: Registrační číslo projektu: Předmět: Ročník: Téma učivo: Autor: VY_01_NJE_9_03 Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Nové trendy ve výuce

Více

Interview mit Maria Märza Winter

Interview mit Maria Märza Winter Peter Wagner Interview mit Maria Märza Winter In dem Buch Überwintern. Jugenderinnerungen eines schwäbischen Zigeuners von Lolo Reinhardt (Bleicher Verlag, Gerlingen, 1999, siehe die Rezension in Romano

Více

Prag, den 2. Juli. Liebe Ulrike!

Prag, den 2. Juli. Liebe Ulrike! Liebe Ulrike! Prag, den 2. Juli Vielen Dank für deinen Brief und die Fotos von deiner Familie, euerem Haus und Garten. Auch wir wohnen in einem Einfamilienhaus am Rande der Stadt. Wir das heißt meine Eltern,

Více

Das Erste Tschechische Lesebuch für Anfänger

Das Erste Tschechische Lesebuch für Anfänger Lilie Hašek Das Erste Tschechische Lesebuch für Anfänger Stufen A1 und A2 Zweisprachig mit tschechisch-deutscher Übersetzung Audiodateien sind auf lppbooks.com kostenlos erhältlich 1 Wir geben unser Bestes,

Více

Čas potřebný k prostudování učiva lekce: 8 vyučujících hodin Čas potřebný k ověření učiva lekce: 45 minut

Čas potřebný k prostudování učiva lekce: 8 vyučujících hodin Čas potřebný k ověření učiva lekce: 45 minut Thema: 6 Peníze a jejich funkce Gramatika: trpný rod ve spojení s modálními slovesy, vyjádření původce děje; infinitiv po slovesech, podstatných a přídavných jménech Čas potřebný k prostudování učiva lekce:

Více

Projekt Síť vzdělavatelů učitelů cizích jazyků NEFLT registrační číslo CZ.1.07/2.4.00/31.0074 TYPOLOGIE ÚLOH III NÁCVIK ČTENÍ S POROZUMĚNÍM

Projekt Síť vzdělavatelů učitelů cizích jazyků NEFLT registrační číslo CZ.1.07/2.4.00/31.0074 TYPOLOGIE ÚLOH III NÁCVIK ČTENÍ S POROZUMĚNÍM Projekt Síť vzdělavatelů učitelů cizích jazyků NEFLT registrační číslo CZ.1.07/2.4.00/31.0074 TYPOLOGIE ÚLOH III NÁCVIK ČTENÍ S POROZUMĚNÍM Ze spolupráce a z diskuzí v didaktickém semináři němčiny jako

Více

Projekt MŠMT ČR: EU peníze školám

Projekt MŠMT ČR: EU peníze školám Projekt MŠMT ČR: EU peníze školám Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.1094 Název projektu Učíme se trochu jinak moderně a zábavněji Číslo a název šablony II/2 Inovace a zkvalitnění výuky cizích jazyků na

Více

Andrej Pešta, zvaný Korádo (*25. 11. 1921)

Andrej Pešta, zvaný Korádo (*25. 11. 1921) Karel Holomek Andrej Pešta, zvaný Korádo (*25. 11. 1921) Pan Pešta dnes žije v Letovicích, kousek od Brna, ve svém vlastním domě. Je mu 86 roků, narodil se dávno před Mnichovskou dohodou a druhou válkou

Více

Předložky se 4. pádem Präpositionen mit dem Akkusativ

Předložky se 4. pádem Präpositionen mit dem Akkusativ 66 Předložky se 4. pádem Präpositionen mit dem Akkusativ bis Der Assistent ist in unserem Institut bis Ende September angestellt. Der Zug fährt bis Hamburg. Die Arbeit muss bis zehnten Mai fertig sein.

Více

I N V E S T I C E D O R O Z V O J E V Z D Ě L Á V Á N Í

I N V E S T I C E D O R O Z V O J E V Z D Ě L Á V Á N Í I N V E S T I C E D O R O Z V O J E V Z D Ě L Á V Á N Í Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Projekt: Registrační číslo projektu: Každý máme

Více