Cantionale Benessoviense. Jan Baťa. Benešovský kancionál

Transkript

1 antionale enessoviense an aťa enešovský kancionál ES, 2009

2 LIS MONUMENORUM MUSIORUM REGNI OHEMIÆ Series NIONLE ENESSOIENSE (rchivium Municipalis Pragæ, sign. 8429) Edidit, præfatus est et commentario instruxit an aťa an aťa SSOIION FOR ENRL EUROPEN ULURL SUIES INSIUUM HISORIÆ RIS MUSIÆ PROMOENÆ UNIERSIIS ROLINÆ PRGENSIS Pragæ MMIX ES, 2009 ii

3 ENEŠOSKÝ KNIONÁL (rchiv hlavního města Prahy, sign. 8429) K vydání připravil, úvodní studii napsal a komentářem opatřil an aťa an aťa KLP Praha 2009 ES, 2009 iii

4 Kritická edice enešovského kancionálu vznikla s podporou Grantové agentury ČR, číslo proektu 408/06/1679. Edition and preface y an aťa, 2009 lavis monumentorum musicorum Regni ohemiæ huius temporis redactor: iří K. Kroupa Hoc volumen imprimendum curavit: iří K. Kroupa Photos y ssociation for entral European ultural Studies, 2009 ISN an aťa ll rights reserved; no part of this pulication may e reproduced, stored in a retrieval system, or transmitted in any form or y any means, electronic, mechanical, photocopying, recording or otherise, ithout the prior ritten permission of the pulisher. ES, 2009 iv

5 Úvod Předmluva Schéma osahu rukopisu iliografie Seznam zkratek Orazová příloha Osah v vii ix xix xxiii xxvii xxviii EIE 1 a) hudení část 2 ) textová část 205 ecední seznam písní 300 an aťa ES, 2009

6 an aťa ES, 2009 vi

7 Existue-li pramen, který v mnohém charakterizue hudu české renesance, pak e to právě enešovský kancionál. znikal převážně mezi lety 1574 a 1596 z iniciativy enešovského měšťana áclava Kolářovice pro místní literátské ratrstvo a osahue vícehlasé úpravy českých duchovních písní. ětšina sklade e zapsána anonymně, edinou výimkou e sedmnáct kompozic atriuovaných anu roanovi urnovskému (c ). čkoliv e tento rukopis znám odorné i laické veřenosti téměř 150 let, až do dnešní doy e z ně provozována pouze hrstka repertoáru. ento velký dluh se snaží splatit následuící kompletní kritická edice, která vznikala s podporou Grantové agentury České repuliky v letech Na tomto místě se sluší poděkovat těm, ez eichž podpory a pochopení y neylo možné tento proekt dovést do zdárného konce. Na prvním místě to e Grantová agentura ČR, která finančně podpořila neen fázi výzkumných a edičních prací, ale i nákladnou tiskařskou výrou. ále vyslovui upřímný a hluoký dík archiváři hlavního města Prahy doc. Úvod an aťa vii Phr. áclavu Ledvinkovi, Sc. za eho vstřícnost a ochotu při mém studiu originálního pramene a eho následné digitalizaci. ěkui též Phr. iřímu K. Kroupovi, který mi yl po celou dou realizace proektu nápomocen radami a zkušenostmi zeména v olasti ediční práce se staročeskými texty. Phr. ladimíru Maňasovi, Ph.. děkui za nezištnou pomoc při hledání srovnávacích materiálů. neposlední řadě mě váže vděčnost vůči mé ženě Elišce, která mi yla po celou dou trvání proektu trpělivou a vnímavou pomocnicí. ento manuskript představue verzi odevzdanou k předtiskovému zpracování. Ediční část e proto z technických důvodů rozdělena na hudení a textovou, přičemž ve finální pulikaci udou huda, í odpovídaící text a kritický aparát společně na ednom místě (apertuře). Ze stených důvodů také neyly zpěvní texty dosud rozděleny do veršů, s čímž se samozřemě počítá pro finální tištěnou podou edice. an aťa ES, 2009

8 an aťa ES, 2009 viii

9 1. enešovský kancionál ve světle dosavadní literatury S trochou nadsázky y ylo možné říci, že enešovský kancionál patří mezi neznáměší prameny hudy renesančních Čech. e tomu mimo iné i proto, že ukázky z eho osahu stoí na samém počátku novodoých snah o ediční zpřístupňování památek starší české hudy v čele s antologií Hudení památky české osefa Leopolda Zvonaře z let o oecného povědomí se enešovský kancionál dostal v únoru roku 1862 díky Zvonařově článku o anu roanu urnovském, pulikovaném nedříve v Národních listech a vzápětí v alioru. 2 ext se zaměřue hlavně na osou a dílo urnovského, emuž mylně připisue i skladu Kdo se líí uohu. ento omyl pozděi mechanicky přeírala další literatura. Popis rukopisu a místo eho uložení Zvonař pomíí a zmiňue pouze místo a nepříliš přesné datum vzniku pramene. 3 e steném roce vyšly i Zvonařovy ěiny české hudy ako součást hesla Čechy v Riegrově Slovníku naučném, 4 v němž autor glorifikue urnovského coy skladatele nezáslužněších památek vícehlasých sklade, připisue mu autorství anonymních kompozic (Otče náš milý Pane, stalť est této chvíle, íte sladký těšiteli) a uvádí eich původ v psaném porouchaném kancionálu, který náležel druhdy osadě enešovské a nyní se chová v knihovně Pražské varhanické školy. 5 1 ZvonařHPČ, passim. 2 ZvonařL; Zvonař. 3 Sklady eho sme nalezli v ednom velmi porouchaném zpěvníku, ež druhdy pořídil na vlastní útraty počestný pořádek řeznický v enešově okolo r Zvonař, s Zvonař, s Předmluva an aťa ix íky Zvonařově antologii se zmínka o urnovském a enešovském kancionálu dostala i do třetího svazku mrosových Geschichte der Musik, v nichž mros na rozdíl od Zvonaře nehodnotí urnovského kompoziční umění niak vysoko. mros však zcela istě zkoumal rukopis osoně, neoť citue z titulního listu kancionálu, posunue dataci pramene k roku 1573 a zároveň poprvé uvádí méno áclava Kolářovice ako hlavního původce vzniku rukopisu. 6 Pasáž o enešovském kancionálu se oevue i v ěinách hudy v Čechách a na Moravě osefa Sra-ernova. 7 utor přeímá dataci a hodnocení urnovského sklade i s mylnou atriucí od Zvonaře, uvádí donátora áclava Kolářovice společně s místem uložení rukopisu. Krátká zpráva o kancionálu se vyskytue i v rámci hesla Čechy Ottova slovníku naučného z pera steného autora. 8 Zvonařova antologie a články věnované urnovskému podnítily záem sorových těles o interpretaci starší české hudy a repertoár enešovského kancionálu se tak stal součástí koncertního života. Koncertní provádění sklade názorně dokumentue průvodní text ke druhému historickému koncertu pěveckého spolku Škroup z pera ana ranergera. harakterizue ho až nekritické nadšení a přeceňování urnovského písňové tvory a z toho plynoucí mylné atriuce některých anonymně zapsaných písní (v tomto případě Pochválen uď Pane ezu Kriste). 9 Omyly zopakoval ranerger v německém překladu textu, pulikovaném v eho Musikgeschichtliches au öhmen, 10 které společně s krátkou informací o rukopisu převzala Rita Petchek Kafka do svého textu o české renesanční hudě v rámci 6 mrosg, s (stránkování dle 1. vydání). 7 Sr, s. 29, SrO, s ranerger, s , ranergerm, s ES, 2009

10 vlivné syntézy Gustava Reeseho Music in the Renaissance. 11 Pramen neunikl pozornosti oroslava Orla, který z ně vydatně čerpal pro svou monograficky zaměřenou hymnologickou studii o písni stalť est této chvíle. 12 Informace o rukopisu sou sice odkázány do poznámky pod čarou, zato však Orel věnue mnoho místa rozoru oou v kancionálu dochovaných zpracování písně, k prvnímu z nich dokonce přikládá edici. 13 Studie vyšla o rok pozděi i v německém překladu. 14 eřenosti yl rukopis představen na výstavě ke stému výročí trvání Pražské konzervatoře roku Katalog vystavených exponátů z pera Rudolfa Procházky ho zmiňue ako druhou položku a podává základní vněší a vnitřní popis pramene společně s odkazem na literaturu. 15 Roku 1921 vyšla první studie, eíž název dává tušit, že ude cele věnovaná enešovskému kancionálu. Pochází z pera Karla irouška, enž nazývá pramen husitský kancionál, ale rukopisu samotného se týká en první odstavec, kde e udáno datum vzniku 1570, odkaz na literaturu a místo uložení v konzervatorním archivu. Poté se výklad stočí opět k tvorě urnovského, eíž popis a hodnocení vychází z rozoru osefa Leopolda Zvonaře. 16 průěhu první poloviny 30. let se o rukopis zaímal hudení skladatel Miroslav Krečí, který z ně uveřenil sedm sorů ana roana urnovského v edici Česká huda 17 a ve steném periodiku pulikoval i kratší studii 18 a akousi reportáž z výletu po stopách urnovského. 19 e studii podává zěžný popis rukopisu, eho osah společně 11 Kafka, s Orel. 13 Orel, s. 52, 55, OrelS. 15 ProcházkaH, s iroušekh. 17 Krečí, KrečíČ. 18 KrečíO. 19 KrečíP. an aťa x s komentářem o značném poškození pramene a pravděpodoném počtu ztracených písní. Uvádí též seznam dosavadních uveřeněných edic písní enešovského kancionálu. Společně s edicemi menue také dvě kompletní spartace rukopisu, ednu praktickou od Františka Zdeňka Skuherského, druhou kritickou z pera Richarda eselého. 20 ato informace se iž nikde inde v literatuře neoevue, e však isté, že i když yly spartace připraveny k vydání (u Skuherského to měl ýt dokonce F.. Uránek), nikdy k němu nedošlo. Podle všeho se však needná o mylnou informaci, neoť výše zmiňovaný spolek Škroup na svých historických koncertech zpíval právě z materiálu připraveného Skuherským. 21 Oě edice tak zapadly a udoucí výzkum o eich existenci uď nevěděl neo na ně neral zřetel. roce 1949 sepsal turnovský rodák MUr. otěch Renč disertační práci o anu roanu urnovském. 22 souvislosti s urnovského osoou se autor na mnoha místech dotýká i enešovského kancionálu, který dle všeho podroně prostudoval. Přesto se mu do textu vloudilo několik nesrovnalostí ako např. nesprávná data vzniku pramene. 23 Práce, ež zcela unikla muzikologické pozornosti, inak přináší i zaímavé a dosud nepulikované údae k životu ana roana urnovského. Rukopis se pak postupně stal oligátní součástí výkladu děin české hudy, velmi často v souvislosti s tvorou ana roana urnovského. Kupříkladu aromír orecký pramen nazývá podoně ako iroušek husitský kancionál a připisue urnovskému anonymní sklady. 24 Steně zaváděící označení se mihne i v kolektivních ěinách světové 20 KrečíO, s ranerger, s. 13: zdává zde též uctivé díky za umožněné nahlédnutí do enešovského kancionálu řediteli konservatoře p. Karlu Knittlovi a za zapůčení rukopisu Skuherského nakladateli Uránkovi. 22 Renč. 23 Renč, s. 9 (1585), s. 14 (1586), s. 22 (1586). 24 oreckýs, s. 24. ES, 2009

11 hudy slovem, orazem a hudou. 25 Rukopis se dále oevue v syntéze děin české hudy od ana ranergera 26 a v populárních ěinách evropské hudy Graciána Černušáka, enž tradue teze o lidovosti a vroucnosti písňového repertoáru školy českých kontrapunktiků. 27 Neinak e tomu i u studie lastimila lažka v Československé vlastivědě. Pramen e zde zařazen mezi důležité památky vícehlasého zpěvu v Čechách 16. století a opakue se teze o vynikaícím urnovského skladatelském zevu. 28 eho výklad e doplněn dvěma orazovými ukázkami kancionálu, prvními v odorné literatuře. 29 an Racek v prvním vydání své České hudy 30 enešovský kancionál výslovně nezmiňue, zato začleňue do orazové přílohy dvě ukázky. 31 O devět let mladší druhé vydání iž věnue prameni alespoň ednu větu, v níž ho datue do let Rukopis neunikl pozornosti ruského muzikologa Igora elzy, 33 který ho začlenil do svého výkladu děin české hudy, opět se dvěma orazovými ukázkami s urnovského písněmi. 34 ýklad aromíra Černého k děinám renesanční hudy v Čechách se také omezue pouze na konstatování sepětí urnovského tvory a enešovského kancionálu, e ovšem oproštěn od akýchkoliv zaváděících komentářů, navíc e doplněn edicí urnovského úpravy písně Slušíť lidem i na to pomněti. 35 Od konce 50. let 20. století e enešovský kancionál trvale přítomen v české muzikologické literatuře, zaývaící se děinami starší české hudy. an aťa 25 ěiny, s ranergerk, s. 55; ranergers, s ČernušákP, s. 135; Černušák, s. 102 (citováno dle posledního vydání). 28 lažekh, s. 454, resp yorazena ff. 1 r (s. 459) a 31 r (s. 460). 30 RacekČ. 31 yorazena ff. 1 r (ukázka č. 9) a apertura 19 v -20 r (ukázka č. 11). 32 RacekČa, s elzai. 34 yorazeny apertury ff. 34 v -35 r a 35 v -36 r. 35 ČernýR, s xi I při vědomí důležitosti tohoto pramene pro poznání vícehlasých úprav duchovní písně 16. století však rukopis neyl až do 80. let předmětem podroněší monografické studie. první řadě se rukopisem zaývala itka Snížková, která ve své průkopnické edici Česká polyfonní tvora přinesla m. novodoé přepisy čtyř sklade ana roana urnovského z enešovského kancionálu. 36 Pramen zmiňue i ve své studii věnované Sedlčanskému kancionálu, enž s kancionálem enešovským konkordue. 37 e steném roce ako Česká polyfonní tvora spatřila světlo světa další dnes v mnohém ohledu antikvovaná práce aroslava Pohanky ěiny české hudy v příkladech se dvěma ukázkami z enešovského kancionálu. 38 připoeném komentáři pouze uvádí původ, dataci a tehdeší místo uložení rukopisu. Československý hudení slovník se pramene letmo dotýká opět pouze ve spoení s anem roanem urnovským, 39 přestože osahue i samostatné heslo věnované áclavu Kolářovicovi, v němž paradoxně není o rukopisu ani slovo. erénní průzkum pramenů k děinám hudy na českém území, prováděný pracovníky Ústavu pro hudení vědu v letech , zachytil v prosinci roku 1967 enešovský kancionál eště v původním místě uložení archivu Pražské konzervatoře. 40 Odtud yl pozděi předán do rchivu hlavního města Prahy. Rukopisu se nevyhnul ani an Racek ve své harantovské iografii, kde řadí kancionál mezi nedůležitěší hudení prameny literátských ratrstev a spoue ho výhradně s osoou ana roana urnovského SnížkováČP, s SnížkováS, s Pohanka, s. 48, Snížková. 40 Průvodce, s RacekH, s. 67, ES, 2009

12 Roku 1975 vznikla na tehdeší Katedře děin hudy, divadla a filmu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze první monografická diplomová práce zaměřená na urnovského život a dílo, založená na pečlivém pramenném průzkumu. 42 Protože se však zaměřue na urnovského latinské sklady, stoí zde enešovský kancionál poněkud stranou zámu. Kancionál nepřímo figurue i v diplomové práci armily everkové věnované prolematice české motetové kompozice 2. poloviny 16. století. utorka v ní analyzue m. i dvě urnovského úpravy písní Poprosmež ucha Svatého a šemohúcí Stvořiteli. O enešovském kancionálu zde není ani zmínka, neoť diplomantka pracovala s materiálem pouze prostřednictvím výše uvedené edice itky Snížkové. 43 aké iří Sehnal se v hesle roan urnovský, an pro he Ne Grove ictionary of Music and Musicians o rukopisu nezmiňue přímo, ale pramen se skrývá pod iliografickou zkratkou mezinárodního soupisu hudeních pramenů RISM, která ovšem odkazue k dřívěšímu umístění pramene v archivu Pražské konzervatoře. 44 uto chyu přeírá i nové vydání slovníku z roku Rok české hudy 1984 inspiroval historika iřího yoniaka k droné studii, ež e věnována vztahu ana roana urnovského a enešova. 46 souvislosti s enešovským kancionálem se podroněi zaývá zeména vněším popisem pramene (s důrazem na analýzu veršované předmluvy), eho datací, osoou donátora áclava Kolářovice a rámcovým popisem osahu rukopisu, navíc s orazovými ukázkami. 47 ž roku 1987 se pramen stal předmětem diplomové práce Zuzany 42 šetečkován. 43 everkováp, s NG, sv. 19, s NG 2, sv. 25, s yoniak. 47 Ff. 1 r, 2 r, 34 v -35 r. an aťa xii imrové. 48 utorka si dala za cíl podroit pramen detailnímu rozoru, proto se zaměřila na historii a osah kancionálu, edici a analýzu vyraných sklade, vytvořila tematický katalog všech sklade a srovnala rukopis s ostatními příuznými prameny. Zároveň přinesla nové poznatky k životu ana roana urnovského, které podstatně rozšířily dřívěší práci Niny šetečkové. zhledem k tomu, že repertoár kancionálu tvoří vícehlasá píseň, přihlíží imrová při shrnutí stavu ádání spíše k dosavadnímu výzkumu tohoto tématu a pomíí tak některé studie přímo věnované prameni. Při transkripci sklade a tvorě incipitového katalogu í unikly některé přípisy, 49 ani seznam konkordancí není úplný. Nedostatkem sou i nepřesné iliografické odkazy. Přes všechny výhrady představue práce Zuzany imrové významný přínos pro další výzkum vícehlasého písňového repertoáru, zeména v důrazu na analýzu a klasifikaci ednotlivých kompozičních typů. ako srovnávací pramen sloužil sledovaný rukopis pro diplomovou práci erezy Pavelkové, zpracovávaící hlumecký kancionál. Pavelková vychází z práce imrové a uvádí výčet písní, které se alespoň částečně shoduí s hlumeckým kancionálem, čímž pochopitelně dochází k většímu počtu konkordancí, než ich ve skutečnosti e. 50 Přínos této diplomové práce spočívá ve vytvoření incipitového katalogu s konkordancemi a edicí hlasově kompletních sklade. enešovského kancionálu se dotýkaí i edice a studie Martina Horyny. Horyna yl rovněž autorem hesla roan urnovský, an pro nové vydání encyklopedie ie Musik in Geschichte und Gegenart, v němž zmiňue kancionál i správné místo uložení. 51 Horynovi yl kopis edním z hlavních pramenů pro edici 48 imrovák, shrnutí srov. v pulikované verzi imrováka. 49 Poprvé si ich všimnul až Horyna, s. XIII. 50 PavelkováH, s MGG 2, Personenteil, sv. 16, Kassel 2006, sl ES, 2009

13 hlasově kompletních sklade ana roana urnovského, v níž svými postřehy v mnohém doplnil oraz daný prací Zuzany imrové. 52 e své následuící práci, kompletní kritické edici Prachatického kancionálu, však Horyna opomenul konkordanci s enešovským a hlumeckým kancionálem, což ho přivedlo k mírně odlišným závěrům v hodnocení repertoárového kontextu Prachatického rukopisu. 53 Naopak široké souvislosti pramenů vícehlasé hudy včetně enešovského kancionálu nastínil v podnětné studii ícehlasá huda v Čechách v 15. a 16. století a eí interpreti. 54 Z výše uvedeného výčtu e patrné, že výzkum enešovského kancionálu, postavený na solidních metodologických základech, lze zaznamenat až přiližně v posledních pětadvaceti letech. Od stereotypně tradovaných tvrzení se tak ádání konečně posouvá k analyticky a pramenně doložitelným tvrzením, která přinášeí prokazatelné výsledky. 2. Popis rukopisu enešovský kancionál e uložen ve sírce rukopisů rchivu hlavního města Prahy pod signaturou Původní místo uložení však yla knihovna varhanické školy (založena Spolkem pro pěstování hudy církevní v Čechách roku 1830), odkud se pak dostal při spoení s Pražskou konzervatoří roku 1889 do eího archivu, kde yl uchováván až do roku a) vaza Pramen o 134 foliích má rozměry 465 x 305 x 45 mm, rozměry papíru pak sou 445 x 295 mm. Materiálem vazy sou dřevěné desky potažené nemořenou světlou usní. olní část hřetu a rohy sou vyzpraveny hnědě mořenou usní. Pokryv desek nese známky silného opotřeování. 52 Horyna. 53 Horyna, s. XIII. 54 Horyna. xiii Olý nezdoený hřet tvoří čtveřice dvoitých konopných vazů, kapitálky chyí. de o renesanční slepotiskovou vazu, typologicky patřící k rámové kompozici druhé poloviny 16. až první čtvrtiny 17. století. Kompoziční výzdou, shodnou pro přední i zadní desku, tvoří soustava 7 rámů vytvořených trolinkou. něší rám e nezdoen, plochy mezi vnitřními rámy sou zdoeny ornamentálními pásy s medailony ctností s kandelárovými motivy, dále palmetami na oloučcích s hladkými okrai, zalamovanými pásky a kruhovými medailony klasiků. Posledně menovaný motiv zdoí též svislý středový pás. horním vložením poli e vytlačen nápis KNYONL, v dolním pak letopočet MLXX oklopený dvoicí kolků v podoě stylizované kytice. Hrany vazy sou ooustranně zkoseny. Ořízka e nezdoená, kožené spony utrženy, zyly pouze mosazné čepelovité štítky zdoené šrafováním. Kovové nárožnice i středové kování zcela chyí, sou patrné zytky hřeíků. elkový charakter výzdoy vazy a způso eího provedení ukazuí, že se edná o typického zástupce vazy, převládaící v Čechách ve druhé polovině 16. století. ) knižní lok an aťa Přední přídeští e potaženo novodoým papírem, v levém horním rohu e nalepen papírový štítek s kulatým razítkem KNIHON SÁNÍ KONSEROŘE HUY PRZE, v levém dolním rohu pak nápis tužkou rkp MP. Na frontispisu vpravo dole e čtvercové razítko KNIHON SÁNÍ KONSEROŘE HUY PRZE se státním znakem ČSR. Zadní přídeští e rovněž potaženo moderním papírem, v levém horním rohu frontispisu e razítko shodné s předním frontispisem. Papírové listy o rozměrech 445 x 295 mm sou svázány do 18 složek. Z původního počtu cca 231 folií se dodnes dochovalo pouze 134. Sklada rukopisu ES, 2009

14 yla patrně I II ff. 55 Původní foliace, provedená červeným inkoustem v pravém horním rohu, užívala araská čísla Moderní foliace e provedena tužkou v pravém horním i dolním rohu. yskytue se pouze eden filigrán o rozměrech 64 x 52 mm, který má v riquetově katalogu číslo a e doložen v Praze (or. 1). 56 de o papír vyráěný v papírně enedikta Freye ve Starých Horách, ež náležely k ihlavskému panství, proto pro filigrán užívá v různých oměnách znaku města ihlavy ežka. ento papír yl pro svou kvalitu olíen neen v Čechách a na Moravě, ale i v zahraničí. 57 Rukopis neosahue až na edinou výimku žádnou malířskou výzdou. Onou výimkou e f. 1 r, na němž e zorazen er řeznického cechu, ehož autorem e Pavel Slánský (podepsaný ovšem v latinizované Orázek 1 podoě Paulus Slaneus). Kancionál e psán německou novogotickou kurzívou, z hlediska notopisu se vyskytue ílá mezurální notace, pouze oediněle se oevue rhomická chorální notace 58, 55 hyí ff. 9-25, 46-62, 66-68, 80-87, , , 179is, , 201 a riquetf; vyskytue se na ff. 3, 5, 7, 8, 9, 11, 15, 20, 22, 23, 24, 25, 29, 31, 33, 34, 35, 36, 37, 42, 43, 46, 48, 49, 52, 53, 56, 59, 60, 62, 63, 65, 66, 67, 68, 71, 72, 80, 81, 82, 83, 84, 85, 87, 88, 89, 91, 95, 97, 99, 101, 103, 105, 108, 110, 111, 112, 113, 115, 116, 118, 121, 124, ZumanP, s Ff. 130 r -131 v. xiv výimečně pak chorální notace vyžaduící mezurální interpretaci. 59 c) písařské ruce Na vzniku rukopisu se podíleli celkem tři písaři. Nevětší část napsal donátor áclav Kolářovic (ruka ), 60 ostatní dva písaři přispěli oproti Kolářovicovi pouze nepatrnou částí. ni ednoho z nich není zatím možné ztotožnit s konkrétními osoami. Ruce 61 a 62 sou vesměs přípisy po roce 1600; ruka e datována rokem 1602, ruka pak 1608, 1610 a d) datace atace rukopisu pomocí filigránů zůstává v našem případě pouze pomůckou, neoť písaři zanechali na mnoha místech letopočty neo chronogramy, pokrývaící odoí ezmála čtyř desetiletí: , , , , , , , , , , , , , a S nevětší pravděpodoností yla většina rukopisu napsána někdy v letech 1574 až 1596, přičemž vaza kancionálu e datována rokem 1575, sklady tedy do ně yly průěžně dopisovány. 3. Původ rukopisu an aťa 59 Píseň ři králi znamenali, ff. 39 v -40 r. 60 Napsal ff. 1 r -9 r, 15 r -20 r, 23 v -28 r, 30 v -134 v. 61 yskytue se na ff. 9 v -13 r, 20 v -21 r a 28 v -29 r. 62 yskytue se na ff. 13 v -14 v, 22 v -23 r a 29 v -30 r. 63 Na ff. 42 v, 62 r a 70 r. 64 Na ff. 26 r, 42 r a 52 r. 65 Na ff. 1 r, 80 r, 109 r, 113 r, 115 r, 116 r, 117 r a 120 r. 66 Na ff. 36 r a 84 r. 67 Na ff. 45 r, 46 r, 74 r, 81 v, 106 r, 120 r, 121 r a 122 r. 68 Na ff. 5 r, 5 v, 6 r a 73 r. 69 Na ff. 38 r a 66 r. 70 Na ff. 32 r a 38 v. 71 Na f. 32 r. 72 Na f. 6 v. 73 Na f. 31 r. 74 Na ff. 10 r a 13 r. 75 Na f. 23 r. 76 Na f. 14 r. 77 Na f. 30 r. ES, 2009

15 Z latinské veršované předmluvy, resp. eího fragmentu na ff. 2 r -3 r se dozvídáme, že osah kancionálu yl s láskou a péčí vyrán ze starých a nověších sklade panem áclavem Kolářovicem, měšťanem enešovským. eho počin e oslaven v připoené anonymní ásni, složené edenáctislaičným veršem. áclav Kolářovic (latinizovaně Rotarius) patřil mezi přední členy enešovského literátského ratrstva. zdělán na pražské univerzitě, půsoil v rodném městě neen ako člen řeznického cechu (proto onen cechovní er na f. 1 r ), ale yl činný i v městské samosprávě, kde zastával úřad purkmistra. Zemřel 13. řína Kolářovic však neyl pouhým písařem a zpěvákem, nýrž i skladatelem. e sorníku ořenského, uloženém v knihovně Královské kanonie premonstrátů na Strahově, se nachází tišený ednolist s eho čtyřhlasou Letanií českou, datovaný rokem Kolářovic e však také pisatelem (a u některých sklade i autorem) čtyřhlasého graduálu pro enešovské literáty z roku 1586, z něhož se dodnes dochovaly pouze dvě hlasové knihy diskant a tenor. 80 Otázkou zůstává, zda y při Kolářovicových skladatelských schopnostech neylo možné přisoudit mu některé z úprav v enešovském kancionálu, zvlášť když se u mnohých podepsal uď celým ménem, neo aspoň monogramem. Zde se proto otevírá prostor pro další ádání, založené zeména na kompoziční a stylové analýze a komparaci. 4. Repertoár rukopisu enešovský kancionál osahue 141 sklade, z toho sou 2 kompozice nenotované a 20 fragmentů. ětšina sklade e zapsána anonymně, edinou 78 imrovák, s SnížkováM, s Ph a Pu. Popis viz Novotná. an aťa xv výimkou e sedmnáct kompozic atriuovaných anu roanovi urnovskému. šem písním e podložen český text. ližší představu o původní skladě rukopisu a počtu osažených písní podávaí dva původní restříky, připoené na konci kancionálu. Na f. 133 r e rukou áclava Kolářovice připsáno Summa všech kantylén v tomto kancionálu půl čtvrtý kopy a deset, což představue 220 sklade. Z původního počtu tedy dodnes zylo přiližně 70%. ako u ostatních pramenů utrakvistické provenience padla patrně část osahu za oěť poělohorské cenzuře. Z hlediska zastoupených žánrů lze konstatovat, že drtivá většina připadá na písně (120), ze zpěvů ordinária e zastoupeno vyznání víry (9), responsoria před evangeliem a prefací (7), z hodinkového officia responsorium za zemřelé a 1 antifona po skončení mešního ořadu. Umístění písní v liturgii ylo variailní, užívaly se na místě prózy, vyznání víry neo při communiu. Pokud se needná o parafrázi vyznání víry, čerpaí texty písní ponevíce z evangelií, výimečně lze nalézt i iné zdroe, ako e například Zlatá legenda. 81 naprosté většině sou zde zapsány čtyřhlasé sklady, dále se oevue tříhlas a pětihlas, výimečně šestihlas. Písně sou uspořádány dle postupu církevního roku, ze svátků svatých e zastoupen pouze an Hus, sv. an Křtitel a sv. Petr a Pavel. Původní rozvrh narušuí pozděší přípisy, které umístily novou skladu tam, kde ylo volné místo ez ohledu na příslušný oddíl liturgického roku. le kompoziční techniky lze zastoupené sklady rozdělit do tří skupin od prosté homofonie přes samostatněší práci s hlasy až po vyspělou polyfonní techniku s imitační prací se všemi hlasy. ždy se zpracovává předem existuící cantus firmus (zpravidla píseň, ale i chorál), který se oevue uď v tenoru neo v diskantu. Převažue imperfektní 81 Srov. č ES, 2009

16 metrum, oevuí se ale i písně s perfektním metrem. Ze srovnávacích analýz provedených Zuzanou imrovou vyplývá, že zastoupené kompoziční postupy neyly specifické pouze pro české země, ale že e lze v celoevropském měřítku zoecnit pro tento hudení druh Provozovací praxe písní enešovského kancionálu Sklady enešovského kancionálu sou většinou psány pro steně zněící hlasy, doovým termínem ad voces æquales. íme, že tento kancionál užívalo enešovské literátské ratrstvo, ehož pěvecky aktivními členy yli výhradně muži, proto e většina písní zapsána v poloze pro mužský sor. Z doových dokladů e však také známo, že s literáty často účinkovali i žáci místních partikulárních škol. 83 i zaišťovali m. i zpěv vyšších diskantových poloh. enešovském kancionálu se vyskytuí i sklady, eichž hlasové osazení leží převážně v diskantové poloze. 84 Zmíněné kompozice yly takto psány z důvodů modálních a notografických, ale z teoretických příruček sme po celé 16. století informováni o tom, že v těchto případech zpěváci transponovali o kvartu neo kvintu níže. 85 Proto e možné takové písně transponovat oproti edici, která zachovává výšku originálu, do nižší polohy. 6. Ediční zásady a) huda 82 imrovák, s Horyna, s. 84 edná se o sklady č. 8, 9, 10, 20, 27, 28, 38, 49, 61, 91, 92, 106 a Názorným příkladem e traktát áclava Philomata (1512), enž píše, že estliže nemohou ýt [mody] zpívány ve vlastní poloze, transponueme e o kvartu neo kvintu. itováno dle Horyna, s. 25. Podoně hovoří i an osquin ve své Muzice (1561), srov. HostinskýM, s. 90. xvi Původní klíče yly převedeny do moderního houslového a asového klíče. Originální klíčování e uvedeno v textově kritickém aparátu. Notový zápis v ílé menzurální notaci yl přepsán do moderní notace, yla provedena redukce notových délek v poměru 1:2. Oedinělé zápisy hlasů v chorální neo černé menzurální notaci yly přepsány v odpovídaící délce. Pro lepší oraz původního zápisu yl v partituře uplatněn zápis pomocí tzv. mensurstrichů. Konce všech sklade yly v edici sednoceny finálními longami. Číslování ylo provedeno po pěti taktech. Notová edice uvádí i sklady fragmentární, nepodařilo se editovat pouze několik zvlášť poškozených písní. 86 yly dohledány konkordance v ostatních pramenech a zachycena eich případná různočtení. Na veškeré editorské zásahy e upozorněno v textově kritickém aparátu. ) text an aťa Při převodu písňových textů ze starého grafického systému yly provedeny tyto změny: odstraněny zpřežky, au ou, í, y i, ie (ve smyslu ě) ě, v, ſ s, g. yla též doplněna kvantita a interpunkce. Nomina sacra a vlastní ména maí důsledně sednocena velká počáteční písmena. U slova Krystus yla dána přednost novodoému úzu. U evů souviseících s asimilací hlásek yla zvolena dnešní ortografická podoa. Kolísání uoh a ůh ylo ponecháno. Na ostatní editorské zásahy e upozorněno v textově kritickém aparátu. Zkratky yly rozepsány, pro zachování původního orazu yly vysázeny menším typem písma. ext první sloky e v prameni podložen pouze vrchnímu hlasu. Podkládání textu u ostatních hlasů představue proto pro editora značný prolém. Při tvorě edice yl tedy podložen neprve cantus firmus, enž užívá vždy předem existuící ednohlasé melodie 86 Písně č. 112 a ES, 2009

17 a u něž e podložení textu nespolehlivěší. Poté ylo přikročeno k otextování ostatních hlasů, přičemž ylo přihlédnuto k eich frázování, ale i vztahu ke cantu firmu. Opakování textu e doplněno an aťa xvii kurzívou. K textům yly dohledány ilické konkordance a iné zdroe, na něž e upozorněno v textově kritickém aparátu. Zaznamenány sou též případné akrostichy. ES, 2009

18 Složka Moderní foliace Původní foliace Schéma osahu rukopisu Číslo Název Počet hlasů f. 1r znak, žalmy f. 1v vacat ff. 2r 3r dedikační áseň ff. 3v 4r 1 I také s duchem tvým 4 ff. 3v 4r 2 I také s duchem tvým 4 ff. 4v 5r 3 I také s duchem tvým / an roan urnovský 5 ff. 5v 6r 4 I také s duchem tvým 5 f. 5v 5 I také s duchem tvým 5 f. 6r 6 I také s duchem tvým 5 I f. 6v 7 I také s duchem tvým / an roan urnovský 5 f. 7r f. 1r 8 esele zpievame (fragment) 3 ff. 7v 8r ff. 1v 2r 9 ůh, Otec, Syn i uch Svatý 3 ff. 8v 9r ff. 2v 3r 10 Zdrávas, enž si pozdravena 3 ff. 9v 10r ff. 3v 4r 11 Když ylo na onen čas 4 ff. 10v 11r ff. 4v 5r 12 Píseň začnem novou 3 ff. 11v 12r ff. 5v 6r 13 Pán ůh est má síla i doufání 3 ff. 12v 13r ff. 6v 7r 14 Pán ežíš chtě slávu svou zeviti / an roan urnovský 3 ff. 13v 14r ff. 7v 8r 15 ěkume společně nenotováno II f. 14v f. 8v 16 Ku Pánu ohu svému áť volati udu (fragment) 4 f. 15r f. 26r 17 Zdráva enž si pozdravena (fragment) 4 ff. 15v 16r ff. 26v 27r 18 Poslán est archanel k Marii Panně 5 III ff. 16v... ff. 27v esele zpíveme r... 28r ff. 17v 18r ff. 28v 29r 20 esele zpíveme 4 ff. 18v 19r ff. 29v 30r 21 Poslán est od oha anel 5 ff. 19v 20r ff. 30v 31r 22 šickni věrní křesťané 5 ff. 20v 21r ff. 31v 32r 23 Pochválen uď Pane ezu Kriste 4 ff. 21v 22r ff. 32v 33r vacat ff. 22v 23r ff. 33v 34r 24 ěřmež všickni v oha Otce 4 ff. 23v 24r ff. 34v 35r 25 E teď večeře Páně 4 I ff. 24v... ff. 35v íru oecnú křesťané r... 36r f. 25v f. 36v vacat f. 26r vynechaná foliace O přeradostném narození dítěte Pána našeho ežíše Krista, v němž se radue všecko lidské pokolení a emu chválu vzdává těmito písničkami 1575 an aťa ff. 26v 27r ff. 36[is]v 37r 27 ož ůh ráčil sliovati 3 ff. 27v 28r ff. 37v 38r 28 Zvěstuem vám radost 3 ff. 28v 29r ff. 38v 39r 29 Pro tu milost oha Otce nenotováno xviii Písařská ruka ff. 29v 30r ff. 39v 40r 30 Křesťané sám Pán Kristus učí nás 4 otce všemohúcího, Pána neeského / an roan ff. 30v 31r ff. 40v 41r 31 urnovský 4 ff. 31v 32r ff. 41v 42r 32 otce Pána živého navěky notován ff. 32v 33r ff. 42v 43r 33 ěřmež všickni v Otce neeského notován ff. 33v 34r ff. 43v 44r 34 My všickni věřme v Otce neeského / an roan urnovský 5 šemohúcí Stvořiteli, nee země slavný králi / an ff. 34v 35r ff. 44v 45r 35 roan urnovský 5 ES, 2009

19 f. 35v f. 45v 36 Nastal nám den veselý (fragment) 4 f. 36r f. 63r 37 Prorokovali proroci (fragment) / an roan urnovský 5 ff. 36v 37r ff. 63v 64r 38 Zvěstuem vám radost 4 ff. 37v 38r ff. 64v 65r 39 Nastal nám den veselý 6 f. 38v f. 65v 40 Nastal nám čas velmi veselý (fragment) 5 f. 39r f. 69r 41 Slavmež my krále (fragment) 4 ff. 39v 40r ff. 69v 70r 42 ři králi znamenali 4 ff. 40v 41r ff. 70v 71r 43 šemohúcího votce, nee i země tvorce 5 f. 41v f. 71v vacat f. 42r vynechaná foliace I ff. 42v... ff. 71[is]v r... 72r O umučení a přetěžké smrti Pána našeho ežíše Krista pro všecko lidské stvoření tuto se v písničkách připomíná Kristus příklad pokory / an roan urnovský 4 ff. 43v 44r ff. 72v 73r 45 Stvořitel nee i země 4 ff. 44v 45r ff. 73v 74r 46 Ó Spasiteli ežíši 4 ff. 45v 46r ff. 74v 75r 47 Milosrdný uože, smutných utěšení 4 ff. 46v 47r ff. 75v 76r 48 Ó daremné světské utěšení 4 ff. 47v 48r ff. 76v 77r 49 Ó veliká milost Syna uožího 4 ff. 48v 49r ff. 77v 78r 50 Neeský Pán, aťy ukázal nám 4 ff. 49v 50r ff. 78v 79r 51 estiť psáno dávným rokem 4 II f. 50v f. 79v 52 Korúhve krále věčného (fragment) 4 f. 51r f. 88r 53 Korúhve krále věčného (fragment) 4 f. 51v f. 88v vacat f. 52r vynechaná foliace O slavném vzkříšení a triumfu Pána našeho Spasitele ežíše Krista nad smrtí a ďálem začíná se 1575 ff. 52v 53r ff. 88[is]v 89r 54 Kristus všemohúcí, vstal z mrtvých žádúcí 4 ff. 53v 54r ff. 89v 90r 55 Přišel nám den šťastný 4 III ff. 54v... ff. 90v Kristus všemohúcí r... 91r ff. 55v 56r ff. 91v 92r 57 Přišel nám den šťastný 4 ff. 56v 57r ff. 92v 93r 58 stalť est Kristus Pán 4 ff. 57v 58r ff. 93v 94r 59 Léto chvíle této 4 ff. 58v 59r ff. 94v 95r 60 eselýť nám den nastal 4 ff. 59v 60r ff. 95v 96r 61 stalť est této chvíle ctný ykupitel 4 ff. 60v 61r ff. 96v 97r 62 stalť est této chvíle ctný ykupitel 4 ff. 61v 62r ff. 97v 98r 63 E ten silný lev udatný 4 IX ff. 62v... ff. 98v E ten silný lev udatný r... 99r ff. 63v 64r ff. 99v 100r 65 E nuž nyní my vesele 4 f. 64v f. 100v 66 Prozpěvumež všickni nyní (fragment) 4 an aťa ff. 65r 65v ff. 136r 136v 67 ezu Kriste ykupiteli (fragment) 5 f. 66r f. 137r 68 řetího dne vstal Stvořitel 5 f. 66v f. 137v vacat f. 67r vynechaná foliace O vstoupení Pána našeho Krista na neesa k svému milému otci po práci své těžké začínaí se X ff. 67v... ff. 137[is]v uože otče, z veliké milosti / [an roan urnovský] 4 XI... 68r r ff. 68v 69r ff. 138v 139r 70 uože Otče, z veliké milosti 4 ff. 69v 70r ff. 139v 140r 71 Po svém umučení i vzkříšení 4 ff. 70v 71r ff. 140v 141r 72 stoupil Pán Kristus do nee 4 ff. 71v 72r ff. 141v 142r 73 hvalmež všickni Krále neeského 4 ES, 2009 xix

20 ff. 72v 73r ff. 142v 143r 74 Kriste Králi slavný, Pane svrchovaný 5 ff. 72v 73r ff. 143v 144r 75 Kriste Králi slavný, Pane svrchovaný 5 ff. 73v 74r ff. 144v 145r 76 Otce uoha neeského 5 f. 74v f. 145v vacat f. 75r vynechaná foliace ff. 75v... ff. 145[is]v r r O seslání darů ucha svatého na apoštoly podle im zaslíení Krista Pána, a to dne padesátého z milosti ím vpravdě seslaného 77 Poprosmež ucha Svatého 4 ff. 76v 77r ff. 146v 147r 78 Otče náš, milý Pane 4 ff. 77v 78r ff. 147v 148r 79 íte sladký ěšiteli 4 ff. 78v 79r ff. 148v 149r 80 nešního dne splnilo se / [an roan urnovský] 4 ff. 79v 80r ff. 149v 150r 81 Navštěv nás, uše Svatý 4 ff. 80v 81r ff. 150v 151r 82 ucha Svatého dnešní den 4 ff. 81v 82r ff. 151v 152r 83 Poprosmež ucha Svatého / an roan urnovský 5 ff. 82v 83r ff. 152v 153r 84 uch Páně svou svatou milostí 5 ff. 83v 84r ff. 153v 154r 85 Ráčil paměť zůstaviti / an roan urnovský 4 XII f. 84v f. 154v 86 Otče uože všemohúcí (fragment) 4 f. 85r f. 173r 87 Pane Kriste ože věčný (fragment) 4 ff. 85v 86r ff. 173v 174r 88 Pane všemohúcí, myť žádáme tee 4 ff. 86v 87r ff. 174v 175r 89 uože mů, dárce dorého 4 ff. 87v 88r ff. 175v 176r 90 E á hříšný volám k toě 4 ff. 88v 89r ff. 176v 177r 91 Nesmírně k nám lítostivý 4 ff. 89v 90r ff. 177v 178r 92 Pamatu člověče, proč tě Pán ůh stvořil 4 ff. 90v 92r ff. 178v 179isr 93 ezu Kriste, tys zaisté 4 ff. 90v 91r ff. 178v 179r 94 Nykodým, kníže židovské 4 ff. 91v 92r ff. 179v 179isr 95 Pane ežíši Kriste, tys Syn oží zaisté 4 ff. 92v 93r ff. 179isv 180r 96 Spomoziš nám, nemileší 4 ff. 93v 94r ff. 180v 181r 97 Proč se pneš, ó člověče 4 ff. 94v 95r ff. 181v 182r 98 Ó Pane, co sou se rozmnožili 4 ff. 95v 96r ff. 182v 183r 99 ěkueme toě milý Pane 4 XIII ff. 96v... ff. 183v íky uohu vzdeme r r ff. 97v 98r ff. 184v 185r 101 K samému uohu voleme 4 ff. 98v 99r ff. 185v 186r 102 Ó Pane náš všemohúcí 4 ff. 99v 100r ff. 186v 187r 103 Stvořitel náš všemohúcí 4 ff. 100v 101r ff. 187v 188r 104 Králi neeský, k toě lid křesťanský 4 ff. 101v 102r ff. 188v 189r 105 olámeť z hluokosti 4 XI ff. 102v... ff. 189v Slušíť na to každý čas mysliti r r X ff. 103v 104r ff. 190v 191r 107 Pane uože de svoodu 4 ff. 104v 105r ff. 191v 192r 108 udiž chvála ože Otče 4 an aťa ff. 104v 105r ff. 191v 192r 109 Křesťané, co sme slyšeli 4 ff. 105v 106r ff. 192v 193r 110 Zachove nás při svém Slovu 4 f. 106v f. 193v 111 Ó svolání konstanské (fragment) 4 f. 107r f. 196r 112 naděi oží Mistr Hus an (fragment) 3 ff. 107v 108r ff. 196v 197r 113 Pán ůh shléd s nee 4 ff. 108v 109r ff. 197v 198r 114 Svatých apoštolův, ožích mučedlníkův 4 ff. 109v 110r ff. 198v 199r 115 moci, v múdrosti dorého 4 ff. 110v 111r ff. 199v 200r 116 uto svatú Epištolu 4 f. 111v f. 200v 117 uď toě chvála Otče náš (fragment) 4 XI f. 111v f. 200v 118 Kriste ty si pro nás stoupil (fragment) 4 ES, 2009 xx