- GRUNOVÁ, Eva. Petrovice u Moravského Krumlova : kapitoly z dějin obce. Petrovice : [s.n.], s.

Transkript

1 Bártek,Antonín - farář (95. výročí úmrtí) *? Staré Hobzí V době svého působení v Petrovicích byl pověřen zpracováním Vlastivědy moravské. Dalším místem působení byly Vémyslice. Zemřel jako děkan jemnický ve Starém Hobzí. - GRUNOVÁ, Eva. Petrovice u Moravského Krumlova : kapitoly z dějin obce. Petrovice : [s.n.], s. Batka,Eduard - hudební skladatel (215. výročí narození) * Jánský Vrch v Javorníku Konice Pocházel z hudební rodiny. Byl synem Antonína Batky. Od října 1821 byl členem premonstrátského řádu na Strahově. Potom působil v Jihlavě u Sv. Jakuba, v Holedečku u Žatce a od roku 1838 v Konicích. Skládal příležitostné skladby (kantáty, pochody, chrámová hudba), které jsou zachovány v Národní knihovně ve Vídni a na Strahově. Libretistou jeho kantátových skladeb byl A. T. Wolf. Ze skladeb: Hymnus a programová skladba Obležení Jihlavy od Švédů, Divertimento pro violu d'amour. - Kalendárium. Znojemský týden : Noviny pro znojemský region. ISSN Roč. 10, č. 20 ( ), s. 11. Bauer,Robert - pedagog (100. výročí úmrtí) * Jiřice u Mor. Budějovic Brno Jako malý chlapec ztratil zrak a od roku vyrůstal v ústavu slepců. Varhaník v ústavu šlechtičen a posádkovém kostele v Brně (od r. 1859), varhaník a ředitel kůru u dominikánů. Pedagog v ústavu slepců v Brně (od r. 1868), kde vyučoval ladění klavíru. 1 / 15

2 Vánoční zpěv - Na perutích pobožnosti. Sbírku šesti preludií, sbory a písně chrámové. - Robert Bauer. Neevidované materiály. Č Bělohlávek,Václav - básník (45. výročí úmrtí) * Úhrov Senohraby Narodil se v rodině mlynáře. Otcův postoj k církvi, kdy z ní v mužném věku vystoupil, zasáhl do životní dráhy Bělohlávka studoval na premonstrátském gymnázium v Německém (Havlíčkově) Brodě. Tam se začal zajímat o krásnou literaturu, věnoval se zejména dílu Viktora Huga. Po absolvování gymnaziálních studií odešel do Prahy, aby od 15. října 1890 nastoupil roční noviciát v rytířském řádu českých křížovníků s červenou hvězdou se zapsal na pražskou teologickou fakultu. 18. října 1894 složil řádové sliby. Na kněze byl vysvěcen 14. července V době noviciátu a teologických studií se věnoval také studiu života a díla sv. Augustina a studiu filozofie a přírodních věd. Ovlivněn Tomášem Aqvinským vytvořil vlastní filozofii středu. Po ukončení bohoslovecké fakulty 1895 se stal kaplanem a počínaje týmž rokem působil na křížovnických farách nejprve v Klučenicích u Orlíka, od 1898 ve Starém Kníně u Dobříše, 1903 se stal administrátorem v Dobřichovicích u Prahy, 1905 reálným administrátorem v Živohošti u Neveklova se Bělohlávek stal výpomocným knězem v Hodonicích u Znojma, administrátorem v Hradišti sv. Hypolita u Znojma. Hojná spisovatelská činnost ve 20. letech mu zajistila postup a také návrat do Prahy: 1924 se stal správcem řádové knihovny a archivu. Od 1. května 1934 až do 2. dubna 1960 pobýval na trvalé zdravotní dovolené v Milevsku. Po 1948 se jako náboženský spisovatel odmlčel. Od 1960 žil v Kněžském domově (domově důchodců) v Senohrabech. Pohřben byl na řádovém hřbitově v Praze-Hloubětíně. Rukopisy četných Bělohlávkových děl byly po jeho smrti uloženy v řádové křížovnické knihovně vydal pod pseudonymem Božetěch první ze svých četných náboženských děl Poutní zpěvy, 1911 Knížku o Živohoušti. Pokoušel se také o překlady především dramat Calderona de la Barcy. Z celkem osmnácti známých jím přeložených Calderonových her vyšla knižně jen jedna, První květ Karmélu (1914). Více než třicetiletá práce náboženského spisovatele, autora esejí i kázání, apologetických spisů a životopisů českých patronů, asketických pojednání i církevních dějin, především svého řádu, i překladatele duchovních básní i dramat kulminovala ve 20. a 30. letech. 2 / 15

3 - Materiály MěK. Boček,Antonín - archivář (210. výročí narození) * Bystřice nad Pernštejnem Brno Navštěvoval gymnázium v Těšíně, Znojmě a v Brně. Po absolvování studii filozofie v Brně a v Litomyšli se věnoval pedagogické činnosti. V letech působil na brněnském gymnáziu. Poté se stal vychovatelem hrabat Mitrovských. V roce 1828 nastoupil do Moravskoslezské guberniální registratury, kde musel uspořádat archivní materiály z 59 zrušených klášterů. Od roku 1831 působil na Stavovské akademii v Olomouci jako první učitel českého jazyka a literatury. V roce 1837 mu byl udělen titul moravského stavovského historiografa a v roce 1839 byl jmenován stavovským archivářem. Mähren unter König Rudolf I., O vítězi nad Mongoly (1841), Vpád Mongolů do Moravy, Přehled knížat a markrabat a jiných vyšších důstojníků zemských v markrabí Moravském (1850) - dosti neúplné. Podnikal cesty po rakouských a moravských archivech. Materiál z těchto cest je uložen v Moravském zemském archivu. Obsahuje čísel listin, 769 českých inkunábulí a knih, 162 latinských a německých inkunábulí a 175 rukopisných kodexů. Některé věci z jeho sbírky jsou uznány za nepravé, jiné jsou podezřelé. - MELUZÍN, Miroslav. Ant. Boček a národní obrození na Moravě. Vlastivědný věstník moravský. Roč. 11, č. 2 (1956), s Dvořák,Stanislav - akademický malíř (115. výročí narození) * Maršov ? 3 / 15

4 - PROCHÁZKA, Jiří. Osiřela malířská paleta. Znojemsko. Roč. 18, č. 4 ( ), s. 4. Frey,Jaroslav - knihovník (110. výročí narození) * Znojmo Znojmo Absolvent gymnázia (1921), Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně ( ) a jednoleté knihovnické školy (státní zkouška, 1926). Praktikant městské knihovny ve Znojmě, knihovník v Hodoníně a v řadě dalších míst. Majitel a vydavatel Časopisu pro psychologii a pedagogiku čtenáře (1933). V letech zaměstnanec Ústřední knihovny hlavního města Prahy a od r jejím ředitelem. Instruktor vojenských knihoven Ministerstva národní obrany ( ), vedoucí knihovník pokusné knihovny v Hodonicích (od r. 1956). V r odešel do důchodu. Beletrie: Ruské a české pohádky (1946), Co bylo a co bude (1950), Pohádka o dvou bratřích (1950), Vyprávění o veliké válce (1950). Ostatní práce: Psychologie čtenáře (1929), Základy československého knihovnictví (1932), Literární místopis Moravy a Slezska (1933), Literární místopis země České a Moravskoslezské (1938), Jak číst a co číst nejmenším dětem (1941), Jak číst českou literaturu (1947), Plán historické četby (1949), Postavy a dějiště souboru spisů A. Jiráska (1953), Knihovnická kronika (1967) aj. Redigoval časopisy: Knihovna (Hodonín, ), Časopis pro psychologii a pedagogiku čtenáře (1933), Knihy a čtenáři ( ), Čtenář ( ). Publikoval v novinách a časopisech: Časopis pro psychologii a pedagogiku, Čtenář, Pionýr, Knihovna, Knihovník, Knihy a čtenáři, Předvoj, Rudé právo, Zemědělské noviny. Šifry: J. F., jf. - KURKA, Ladislav. Jaroslav Frey. Bulletin SKIP. Roč. 14, č. 2 (2005), s MITREGOVÁ, Miluše. Osobnosti hodonických dějin. Historie Hodonic. Břeclav : Petr Brázda, S PELECH, Jan. Jubileum knihovníka. Znojemsko. Roč. 23, č. 20 ( ), s / 15

5 Grünfeld,Bedřich - muzikant (5. výročí úmrtí) * Ledeč nad Sázavou ? Saxofonista a houslista Bedřich Grünfeld, jehož bratr Vojtěch je také hudebníkem, rád střídal svět tónů a zvuků se světem ticha a jeho koníčkem se stalo rybaření a cestování. Společně se svou manželkou procestoval pořádný kus světa. Hudba: Bedřich Grünfeld se narodil pelhřimovskému kapelníkovi, který navíc vyučoval hru na hudební nástroje a díky tomu se malý Bedřich s hudbou setkával již v kolébce. Protože hudba byla u Grünfeldů doma na denním pořádku a byla slyšet pořád a všude, naučil se Bedřich hře na housle a začal hrávat s otcovým tanečním orchestrem. Později se Grünfeld sám naučil ovládat také saxofon a bicí a založil vlastní uskupení Posázavský Jazzband. Kromě toho často hostoval v různých dechových kapelách. Když přišel Bedřich Grünfeld v říjnu 1945 jako zaměstnanec Národního pozemkového fondu, který se v té době zabýval doosídlováním pohraničních vesnic vylidněných po odsunu německého obyvatelstva do Znojma, začal hrát nejprve v Orchestru Studia Club. Protože Grünfeld vlastnil kapelnickou licenci, stal se nejprve neoficiálním vedoucím Orchestru založeného na jaře 1947 a od r byl již jeho oficiálním vedoucím. Jako kapelník se snažil o profil hudebního uskupení na swing a Orchestr Studia Club hrál oblíbené nebo známé věci z desek, filmů a z televize. Některé skladby dokonce hrával Grünfeldův orchestr shodně s daleko známějším Orchestrem Karla Vlacha, protože díky Bedřichově spolupráci s Československou televizí dostal partituru shodně ve stejný den jako Vlach. Orchestr Studia Club pod dirigentskou taktovkou Bedřicha Grünfelda odehrál nespočet plesů i samostatných koncertů po celé republice i v zahraničí. Orchestr pravidelně vystupoval také na tanečních kursech mistra Kaliny, ale r se rozpadl. V tu dobou byl o velké taneční orchestry čím dál menší zájem, popularita klesala a s nástupem nových interpretačních forem, zejména rockové hudby a malých skupin se zvýšeným důrazem na zpěv se v průběhu dalších let Orchestr Studia Club objevoval na koncertních podiích jen sporadicky. - ROUPEC, Jiří. Šedesát let zněl Béďův saxofon. Znojemsko. Roč. 17, č. 49 ( ), s. 13. Haberzettl,Margarethe - vlastivědná pracovnice (20. výročí úmrtí) * Znojmo Esslingen am Neckar Byla vlastivědná pracovnice a průvodkyně ve Znojmě od roku / 15

6 - Margarethe Haberzettl [online]. [cit ]. Dostupné na: < n.at/wiki/index.php/margarethe_haberzettl> ;. Hladík,Jaroslav - pedagog (65. výročí narození) * Znojmo Absolvent SVVŠ Znojmo (dnes gymnázium) , Vysoké školy zemědělské v Brně ( ). V letech vystudoval VŠZ AF, katedra pedagogiky - Pedagogické dvouleté doplňkové vzdělání obor přírodopis a pěstitelství v Brně. V roce 1970 pracoval jako normovač ve Státním semenářském statku OSEVA Prosiměřice, 1971 zootechnik v JZD Mír Práče, učitel na Základní škole Želetice, učitel a výchovný poradce na Základní škole Prosiměřice. Pedagog, publicista pro tištěná média - časopisy a internet, kaktusář, cestovatel. Vnuk spisovatele a učitele Františka Bobka ( v Římově v Lechovicích). Cestuje, navštívil více jak 80 zemí světa a ze svých cest publikuje články a fotografie. V létech spolupracoval s botanickým oddělením JMM ve Znojmě pod vedením Ing. Jaroslava Krejčího. V roce 1997 převzal na Africkém sympoziu v Holicích při příležitosti oslav 150. výročí narození E. Holuba, čestnou plaketu dr. Emila Holuba. Od roku 2000 se více zabývá vlastivědou, vinařstvím a jeho historií v okolí svého bydliště Prosiměřice, Znojemské vinařské podoblasti a sousedního Retzer Landu v Rakousku. Klub kaktusářů A. V. Friče Znojmo - v roce 1970 byl jeden z prvních členů tehdy založeného klubu, v létech vedl jako předseda klub kaktusářských nadšenců ze Znojma a okolí, podílel se na uspořádání 7 výstav kaktusů ve Znojmě a ve Vranově n. Dyjí, osobně pro členy klubu samizdatově vydával, psal a 7 let tiskl na cyklostylu odborný věstník nazvaný Kaktusářské informace, které jsou v současné době ceněny mezi sběrateli. Místní lidová knihovna Lechovice - v létech byl knihovníkem a navázal tak na předchozí činnost svého dědy Františka Bobka ( ) a matky Libuše Hladíkové ( ). Klub cestovatelů Hanzelky a Zikmunda GLOBE Prosiměřice, o.s. V roce 1988 s Mgr. Jaromírem Polákem zakládající člen klubu, člen výkonného výboru klubu. Sdružení znojemských vinařů - od 2010 tajemník odpovědný za fotodokumentaci, propagaci akcí sdružení na internetu a vedení webových stránek SZV. - Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a amerikanisté. Praha : LIBRI, s. 6 / 15

7 - MARTÍNEK, Jiří, MARTÍNEK, Miloslav. Kdo byl kdo : naši cestovatelé a geografové. Praha : LIBRI, s. Krs,Bohumil - malíř (50. výročí úmrtí) * Plzeň Plzeň Člen vládního komisariátu pro zachování památek v Bratislavě ( ). Profesor reálky v Olomouci ( ), na středních školách v Přerově, Znojmě ( ), Brně a Plzni ( ). Scénografie: výprava Hamleta plzeňské divadlo, Námluvy Pelopovy a Hubička olomoucké divadlo. Ilustrace: Inčiny povídky - Votočková-Lauermannová, Balada o javoru - sbírka lidových básní, Kytice - K. J. Erben, Máj - K. H. Mácha. Samostatné výstavy: Plzeň (1934, 1945, 1958, 1960), Přerov (1935). Ocenění: Zlatá medaile na Expo Paris. - BRAND, Josef. Bohumil Krs. Vyd. 1. Plzeň : Západočeské nakladatelství, , [4] s. Leicher,Felix Ivo - malíř (285. výročí narození) * Bílovec Vídeň - SLAVÍČEK, Lubomír. Oltářní obrazy Franze Antona Maulbertsche a jeho okruhu v poutním kostele v Dyji. Kostel Bičovaného Spasitele v Dyji. Brno : Moravská galerie, ISBN X. S / 15

8 Lepař,Jan - pedagog (185. výročí narození) * Lipňany Praha Absolvent gymnázia, Filozofické fakulty v Olomouci a Právnické fakulty Karlovy univerzity v Praze (1848). Suplující učitel a po složení profesorských zkoušek (1851), profesor na jihlavském gymnáziu ( ). V r se mu narodil syn Bohuš Pavel Alois, v té době byl pedagogem na znojemském gymnáziu ( ). Na vlastní žádost byl přeložen na gymnázium do Jihlavy a o rok později do Opavy, kde působil do r Poté odchází do Prahy na staroměstské Akademické gymnázium. O pět let později zvolen za dozorce obecných škol pražských a za místopředsedu okr. městské školní rady. V r jmenován ředitelem Českého ústavu pro vzdělání učitelů v Praze. Jako člen výboru Ústřední matice české se zasloužil o zřízení českých obecných škol v Jihlavě, Znojmě, Opavě a Mostě. V r po těžké nemoci odešel do důchodu. Obecná pedagogika ku potřebě ústavů učitelských (1891), O metodách učebných na různých školách od Komenského navržených (1879), Škola obecná a poměr její k vyznání náboženskému, O metodách učebných a logické její příbuznosti (1880), Popis mocnářství rakouského, Všeobecný dějepis pro vyšší gymnázia, O dětské kázni a pěstování společenských citů vůbec, O kulturním působení slovanských apoštolů Cyrila a Metoděje, Politický atlas k všeobecným dějinám. Publikoval v různých časopisech pod pseudonymem Pravoslav Lipňanský. Spolupracovník K. H. Borovského v Národních listech. Spoluzakladatelem časopisu Opavský besedník (Opava). Redaktor Časopisu českého muzea (Praha). - Jan a Bohuslav Lepař. Neevidované materiály. Č Návesník,Josef - pilot (70. výročí úmrtí) * Vídeň Barentsovo moře Na počátku okupace českých zemí v březnu 1939 byl posádkou na brněnském letišti, kde 8 / 15

9 sloužil jako pilot bombardovací letky 76 Leteckého pluku č. 5. Dobrovolně se přihlásil k přeletům čs. letounů do Německa, ale jak ukázaly další události, tyto aktivity mu měly umožnit snadnější odchod do emigrace. Dne 26. dubna 1939 odlétal z letiště Hradec Králové s letounem B-71, ale místo na německé letiště zamířil na východ a přistál poblíž Gomelu v Sovětském svazu. Po přistání byl internován a vyšetřován až do 8. prosince Po vypuknutí války v červenci 1941 vstoupil do sovětských služeb a stal se pilotem zvláštní letky, která měla zajišťovat seskoky československých parašutistů nad okupovaným Československem. Pro rychlý spád událostí na východní frontě k tomu ale nedošlo. V SSSR setrval až do roku 1942, kdy československá vojenská správa usoudila, že v tomto okamžiku se najde lepší uplatnění pro naše letce ve Velké Británii. Proto skupina pilotů odjela z Murmanska na palubě křižníku HMS Edinburgh, ten ale byl zasažen a potopen; letcům se přesto podařilo vrátit do sovětského přístavu. Při opakované plavbě Barentsovým mořem byl konvoj britských lodí znovu napaden a při potopení křižníku HMS Trininad Návesník společně s několika dalšími letci zahynul 200 km jihovýchodně od Medvědího ostrova. - Moravský Krumlov ve svých osudech. V Brně : Muzejní a vlastivědná společnost, s. Parma,Josef - profesor církevního práva (55. výročí úmrtí) * Václavov u Zábřehu Chvalkovice u Vyškova Od roku 1935, kdy byl ordinován, působil nejdříve na několika farnostech a poté odešel do Brna. Kde byl v chlapeckém semináři spirituálem a později v alumnátu působil jako profesor církevního práva. V roce 1946 byl přeložen na farnost v Únanově a o rok později odešel do Hlubokých Mašůvek jako administrátor zdejší farnosti. Obec mu vděčí za obnovení tradic poutí, k nimž vytvořil ceremoniál vítání poutníků. Dále se mu podařilo obnovit na Kalvárii Křížovou cestu, upravit prostranství kolem Svaté studny, kde byla vystavena kaple a malá kolonáda s freskami. Zbudoval také Mariánskou cestu s obrazy a v údolí za kostelem Lurdskou jeskyni s oltářem. Ale jeho největším dílem byla přístavba kostela. V roce 1948 brněnský biskup posvětil základní kámen. Se stavbou bylo započato v roce 1949 a o čtyři roky později byla (1953) byla stavba ukončena. V roce 1954 byl přeložen do Chvalkovic. Zemřel ve věku 46 let. - ADÁMEK, Zdeněk výročí narození P. Josefa Parmy. Znojemsko. Roč. 21, č. 6 ( ), s / 15

10 - ADÁMEK, Zdeněk. Profesor P. Josef Parma. Znojemské listy. Roč. 6, č. 21 ( ), s J.K. Profesor P. Josef Parma : administrátor v Hlubokých Mašůvkách. Život farností Znojma. Č. 8 (2010), s Royt,Václav - spisovatel (105. výročí narození) * Řačany u Nové Vsi Brno Profesor na gymnáziu v Jihlavě (1853) a na gymnáziu ve Znojmě (od 1854), kde působil více než deset let. V r přešel na gymnázium do Brna, kde mezi jeho žáky patřili Alfons Mucha, Jan Herben, Vilém Mrštík. O dvacet let později jmenován zemským školním dozorcem. Za zásluhy o povznesení českého školství na Moravě ho řada měst jmenovala čestným občanem. Počátky města Znojma (1864), Stanislav ze Znojma a jeho rod (Časopis Matice moravské ), Úryvky ze starého místopisu znojemského (ČMM ), O Slovanech na ostrově Raně a vyvrácení jejich moci r (1875). Zakladatel Časopisu Matice moravské (1868), který redigoval do r a přispíval články z historie pobaltských Slovanů. Za tyto studie se stal dopisujícím členem České akademie. - SVOBODA, Jiří. Václav Royt. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě (1995), s Rozmahel,Jakub - spisovatel (50. výročí úmrtí) * Vedrovice Martínkov 10 / 15

11 Po studiích s výborným prospěchem jak na gymnáziu, tak v alumnátě (vysvěcen na kněze v r. 1909) působil na několika místech Moravy jako kaplan. Od r žil a pracoval v Adamově, odkud na zásah tehdejšího akčního výboru byl nucen odejít. Odstěhoval se na faru do Kosmákova rodiště Martínkova, tam také zemřel a je pochován. Vzpomínky z cest po Evropě, Do vlasti Kristovy, Světský oltář v Adamově aj. Jako prostý venkovský farář odebíral přední anglické, francouzské a italské noviny. Publikoval v novinách a časopisech: Lidové listy, Našinci aj. Překládal z francouzštiny a angličtiny. - Jít životem a sloužit. Vedrovický zpravodaj. Č. 12 (2005), s SMRČEK, Vladimír. Osobnost Vedrovic. Vedrovický zpravodaj. Č. 12 (1994), s. 16. Schmidt,Hans - skladatel (25. výročí úmrtí) * Dyjákovičky Salt Lake City Narodil se v rodině malorolníka. Od dětství ho otec vedl k hudbě. Od deseti let začal navštěvovat Městskou hudební školu ve Znojmě. Z finančních důvodů však sešlo ze studií ve Vídni. V roce 1908 odchází do Salcburku, nastupuje zde do řad posádkové hudby místního 59. c. k. pěšího pluku arciknížete Rainera. Na podzim 1915 komponuje své nejslavnější dílo Pochod arciknížete Rainera (Rainermarsch), zamýšlené jako plukovní pochod. V roce 1917 je dočasně převelen k hudbě elitního 1. pluku tyrolských císařských myslivců do Innsbrucku. Od června 1919 působí jako obecní tajemník a kapelník v salcburském okolí. V roce 1925 se vrací se ženou do Salcburku, kde přijímá úřednickou práci v pivovaru. V době druhé světové války řídí chemický podnik, vede místní Studiový orchestr volného času a poté působí v protiletecké obraně. V roce 1950 odchází do Spojených států. Zde komponuje pro kostely i taneční parkety, poté pracuje jako učitel, dirigent a majitel Mozartova hudebního studia. V prosinci 1964 mu bylo uděleno čestné občanství města Salcburk. - TOMAN, Jan. Zapomenutý rodák z Dyjákoviček. Znojemský týden. Roč. 13, 2003, ( ), s / 15

12 Ševčík,Jindřich - vinař (65. výročí narození) * Znojmo Znojmo Narodil se ve Znojmě, kde navštěvoval základní devítiletou školu i gymnázium. Po absolvování gymnázia studoval na Vysoké škole zemědělské v Brně, Zahradnickém oboru v Lednici na Moravě. V r ukončil vysokoškolské studium diplomovou prací v oblasti sklepní technologie. Po skončení vysoké školy nastoupil jako technik ve vinicích Státního statku ve Znojmě, na hospodářství Vrbovec. V roce 1971 byl přijat na Šlechtitelskou stanici ve Znojmě jako sklepmistr, kde později zajišťoval i agronomické práce ve vinicích, spolupodílel se na šlechtitelské práci. V roce 1982 po smrti vedoucího stanice M. Goldhamera byl jmenován do funkce vedoucího Šlechtitelské stanice, která tehdy spadala do působnosti podniku Oseva, Šlechtitelský a semenářský podnik Brno. Po roce 1989 se podílel na privatizaci Šlechtitelské stanice vinařské ve Vrbovci do dnešní podoby - Ampelos, Šlechtitelská stanice vinařská, a. s. Znojmo. Zde zakládal prostorový izolát révy vinné. V roce 1993 nastoupil na ÚKZÚZ v Brně, zkušební stanici ve Znojmě jako hlavní referent pro révu vinnou. V rámci zkušební stanice zajišťoval referát zkoušení, povolování a zapsání odrůd révy vinné do Listiny povolených odrůd ČR a od roku 1996, kdy vstoupil v platnost nový zákon 92/1996 Sb. O odrůdě, osivu a sadbě, zajišťoval státní odrůdové pokusy a zapsání révy vinné do Státní odrůdové knihy. Udržoval aktivní vztahy s podobnými institucemi na Slovensku, v Německu, Rakousku a Itálii. Vedle plnění svých pracovních povinností byl Ševčík velmi aktivní v různých profesních svazech a komisích v rámci celé ČR. Byl členem Šlechtitelské rady pro révu vinnou až do jejího zániku r. 1990, členem Českomoravského svazu šlechtitelů v sekci réva vinná. V letech člen vědecké rady Komplexního výzkumného ústavu vinohradnického a vinařského v Bratislavě. V letech byl řádným členem redakční rady znovu obnoveného časopisu Vinařský obzor. Aktivně pracoval v předsednictvu Českomoravské vinohradnické a vinařské unie ve Velkých Bílovicích a také v předsednictvu Sdružení znojemských vinařů ve Znojmě. Byl členem výboru Svazu moravských vinařů - Moravín. Zemřel tragicky při dopravní nehodě. Ing. Jindřich Ševčík byl aktivní v publikování odborných článků, organizoval semináře a výstavy vína, absolvoval nespočet odborných přednášek v oblasti odrůd révy vinné. Neustále se snažil přispět ke zvyšování úrovně ochutnávání vína i odborné úrovně vlastních výstav vína, v maximální možné míře propagoval znojemské, moravské a i celé vinařství ČR nejen u nás, ale i při svých cestách do zahraničí. Je spoluautorem metodiky Klasifikátor odrůd révy vinné v ČR a je také spoluautorem odborné publikace Přehled odrůd révy vinné, vydané ČMVVU v letech 1999 a Podílel se rovněž na odborné knize Velký atlas odrůd ovoce a révy vydané v roce BALLÍK, Milan. Narozen 4. července : Ampelos - Vrbovec. Jak C. a K. mocnářství způsobilo, že pijeme tuzemská vína. Euro. Č. 15 (2006), s ČEPIČKA, Jaromír - KOBYLKA, Josef. Ing. Jindřich Ševčík tragicky zahynul. Vinařský 12 / 15

13 obzor. Roč. 96, č. 5 (2003), s Vytiska,Josef - historik (25. výročí úmrtí) * Znojmo Ostrava Zabýval se dějinami průmyslu na Moravě. - Materiály MěK. Winter,Gustav - historik (90. výročí úmrtí) * Znojmo Vídeň Vedoucí rakouského Národního archivu Gustav Winter [online]. [cit ]. Dostupné na: < op.w/w htm> ;. Zach,František Alexandr - úředník (205. výročí narození) * Brno Brno Absolvoval universitu, byl nejprve právnickým praktikantem při krajském úřadě ve Znojmě. Jsa 13 / 15

14 nadšen tehdejšími ideály slavofilskými odešel r do Polska a bojoval v řadách povstalců proti ruskému absolutismu. Po konečném nezdaru povstání odebral se s polskou emigrací do Francie, kde strávil přes deset let živě se různým způsobem (mj. byl po jistou dobu úředníkem v královské knihovně ve Fontainebleau). Jsa přívržencem strany Adama Czartoryského, byl od něho r poslán za příčinou politické agitace do Bělehradu. R byl přítomen na slovanském sjezdu v Praze a účastnil se též činně při nešťastných bouřích svatodušních. R bojoval na Slovensku proti Maďarům, odešel však ještě t. r. do Srbska, kde získal si přízeň Garašaninovu. Tento r podle návrhu Zachova zřídil v Bělehradě vojenskou akademii a prvním jejím ředitelem stal se Zach, povýšený tehda na setníka. Když r kníže Alexander Karaďorděvič byl svržen, Zach nucen byl Srbsko opustit a žil ve Švýcarsku, jsa vychovatelem Garašaninova synovce. Avšak již r starý kníže Miloš na naléhání syna Michala povolal Zacha zpět a vrátil mu bývalou hodnost a úřad. R Zach jmenován byl plukovníkem u dělostřelectva, vyznamenal se v bojích Srbů proti Turkům za války rusko-turecké r , povýšen byl na generála, ježto však přišel ve válce o nohu, obdržel dovolenou a r byl dán na pensi. Zbytek pohnutého života trávil s počátku v Praze, od r ve svém rodišti, kde i zemřel. - DUDA, Zbyněk M. Generál František Alexandr Zach ( ) : osobnosti české minulosti. Historický obzor. Roč. 16, č. 3 (2005), s Zelený,Alois - protifašistický bojovník (95. výročí narození) * Znojmo Brno V roce 1938 se rodina Zelených přestěhovala ze Znojma do Velkého Meziříčí. V roce 1939 byl poslán na nucené práce do Německa, strávil tři roky v Norimberku. Tam byl také zatčen a tři čtvrtě roku vězněn za přechovávání protiněmeckých letáků. V roce 1943 se rozšířila zvěst, že při bombardování zahynul. Za krátkou dobu se však objevil u rodičů. Byl nemocen, trpěl krvácením do žaludku, zapříčiněném týráním v německém vězení. Zdržoval se na různých místech, aby unikl německým pracovním úřadům. Nakonec byl, ale v Brně dne 19. dubna zatčen a druhého dne postaven před stanný soud a nazítří popraven pro přechovávání zbraní v Brně-Medlánkách. - LÁTOVÁ, Milada. Oldskauti a trempové v Podyjí : Alois Zelený. Znojemské listy. Roč. 4, č. 44 ( ), s / 15

15 - ŠABACKÝ, Josef. Nezapomeneme... Nezapomeneme... Znojmo : 14. klub oldskautů, S Kalendárium pro Vás sestavila Michaela Vrábelová. 15 / 15