INSTITUCE SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ V USA

Transkript

1 Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Hospodářská politika INSTITUCE SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ V USA Institutions of Social Security in the USA Diplomová práce Vedoucí práce: Ing. František SVOBODA, Ph.D. Autor: Bc. Lenka SOUKALOVÁ Brno, 2010

2 Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Katedra veřejné ekonomie Akademický rok 2009/2010 ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Pro: S O U K A L O V Á Lenka, Bc. Obor: Administration publique (Veřejná správa) Název tématu: INSTITUCE SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ V USA Institutions of social security in USA Zásady pro vypracování Problémová oblast: Státní instituce sociálního zabezpečení se v USA začaly více rozvíjet v rámci tzv. Nového údělu politiky F.D. Roosevelta. Dříve soukromé či obecní programy dostaly novou konkurenci. Podoba těchto institucí, představující anglosaský model sociálního zabezpečení, je málo známou, avšak zajímavou kapitolou hospodářského ţivota. Cíl práce: Cílem diplomové práce bude představení systému sociálního zabezpečení ve Spojených státech amerických: charakteristika, vznik a historický vývoj. Zvláštní pozornost bude věnována dopadu demografického vývoje na tento systém a diskuzi o jeho moţných reformách. Postup práce a použité metody: V práci budou vyuţity metody analýzy odborných textů a relevantních faktů, a následná syntéza získaných poznatků. Postup práce bude závislý na samostatném úsudku autorky.

3 Rozsah grafických prací: Rozsah práce bez příloh: Předpoklad cca 10 tabulek a grafů stran Seznam odborné literatury: Nové smery sociálneho zabezpečenia v USA : zmena práv a povinností. Edited by Stanford G. Ross, Translated by Ján Kosta. Bratislava : Výskumný ústav práce a sociálnych vecí, s. ISBN Social security reform :financial and political issues in international perspective. Edited by Robin Brooks - Assaf Razin. 1st ed. Cambridge : Cambridge University Press, viii, 375. ISBN Sociální politika : teorie a mezinárodní zkušenost : výběr z přednášek přednesených na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Edited by Igor Tomeš. Vyd. 1. Praha : Socioklub - Sdruţení pro podporu rozvoje teorie a praxe sociální politiky, s. ISBN The political future of social security in aging societies. Edited by Vincenzo Galasso. Cambridge, Mass. : MIT Press, xvii, 257. ISBN Vedoucí diplomové práce: Ing. František Svoboda, Ph.D. Datum zadání diplomové práce: Termín odevzdání diplomové práce a vložení do IS je uveden v platném harmonogramu akademického roku. vedoucí katedry děkan V Brně dne

4 Jméno a příjmení autora: Název diplomové práce: Název v angličtině: Katedra: Vedoucí diplomové práce: Lenka Soukalová Instituce sociálního zabezpečení v USA Institutions of Social Security in the USA Veřejná ekonomie Ing. František Svoboda, Ph.D. Rok obhajoby: 2010 Anotace Diplomová práce se zabývá tematikou sociální politiky a především sociálního zabezpečení v USA. První část práce se zabývá sociální politikou obecně, její definicí, jejími cíli a základními pojmy. Dále představuje jednotlivé sociální události, nástroje a zdroje sociální politiky a různé typy systémů sociálního zabezpečení. Druhá část práce se zaměřuje na systém sociálního zabezpečení v USA a je rozdělena do tří oblastí. První tvoří historický přehled vývoje systému. Druhou oblastí je pak představení a především popis fungování tohoto systému se všemi programy, které do něj spadají (důchodové, invalidní a pozůstalostní pojištění, Medicare, Medicaid, pojištění v nezaměstnanosti, atd.). Na tuto oblast pak navazuje třetí, jeţ zkoumá dopad stárnutí americké populace na daný systém, reformy systému navrhované v minulosti, a také a současnou reformu prezidenta Obamy. Annotation This diploma thesis focuses on social policy and especially on the U.S. social security. The first part of the thesis is dedicated to the social policy in general, to its definition, goals and basic terms. The first part also describes social events, instruments and sources of social policy and different types of social security systems. The second part of the thesis focuses on the U.S. social security system and is divided into three areas. The first one introduces the history of the system. The second area describes the system functioning with all of its programs (Old Age, Disability and Survivors Insurance, Medicare, Medicaid, Unemployment Insurance, etc.). The last area examines the impact of the aging of American population on the system, the reforms that were suggested in the past, and also the current reform planned by President Obama. Klíčová slova: sociální politika, sociální zabezpečení, USA, reforma sociálního zabezpečení, stárnutí populace, demografický vývoj Keywords: social policy, social security, U.S., social security reform, aging population, demographic development

5 Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Instituce sociálního zabezpečení v USA vypracovala samostatně pod vedením Ing. Františka Svobody, Ph.D., a uvedla v ní všechny pouţité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne podpis

6 Děkuji panu Ing. Františku Svobodovi, Ph.D., vedoucímu mé diplomové práce, za podnětné připomínky a cenné rady, které mi poskytl.

7 Obsah Úvod Sociální politika Definice a cíle sociální politiky Základní pojmy Sociální události Nástroje sociální politiky Soustavy sociálního zabezpečení Zdroje Systém sociálního zabezpečení v USA Historie amerického systému sociálního zabezpečení Počátky Rok 1935: vznik amerického sociálního zabezpečení Po roce Jak funguje systém sociálního zabezpečení v USA Důchodové pojištění (OASDI) Starobní důchod Invalidní důchod Pozůstalostní důchod Medicare Medicaid Pojištění v nezaměstnanosti Ostatní dávky Problémy s přerozdělováním dávek Dopad demografického vývoje na systém sociálního zabezpečení a navrhované reformy tohoto systému Demografický vývoj americké populace a jeho dopad na systém sociálního zabezpečení Současná finanční situace amerického systému sociálního zabezpečení a její odhadovaný vývoj Debaty o reformě systému sociálního zabezpečení Plánované reformy prezidenta Obamy Závěr Pouţitá literatura Články v časopisech a na internetu Elektronické zdroje Seznam obrázků, tabulek a grafů Přílohy... 86

8

9 Úvod Systém sociálního zabezpečení ve Spojených státech amerických je největším systémem svého druhu na světě. Jeho fungování představuje velice sloţitý proces a zhodnotit jeho efektivitu ve všech jeho částech je téměř nemoţné. Tento systém obsahuje řadu programů. Mezi hlavní programy patří důchodové, pozůstalostní a invalidní pojištění, dále pak zdravotní programy Medicare a Medicaid, pojištění v nezaměstnanosti, dočasná podpora sociálně slabým rodinám a další. O udrţitelnosti systému sociálního zabezpečení v USA se diskutuje jiţ desítky let. Odborníci totiţ odhadují, ţe bez budoucích reforem se systém v polovině 21. století zhroutí, a to pod vlivem stárnutí americké populace a především odchodu do důchodu početné generace baby boomers, osob narozených během dvou dekád po Druhé světové válce. Reforma systému sociálního zabezpečení je tedy hlavním předmětem politických diskuzí v USA jiţ dlouhá léta. Ţádná z reforem navrhovaných bývalými prezidenty však dosud neproběhla, aţ současná reforma prezidenta Obamy se jeví jako ţivotaschopná. Cílem mé práce je tedy představit systém amerického sociálního zabezpečení, jeho historický vývoj, charakteristiku a fungování, a nastínit jeho budoucí vývoj. Zvláštní pozornost bude věnována vlivu demografického vývoje americké populace na tento systém a diskuzi o jeho reformě. Diplomová práce je rozdělena na dvě kapitoly. První kapitola mé práce je věnována poznatkům z oblasti sociální politiky. Zaměříme se v ní na definici pojmu sociální politika a na její hlavní cíle, seznámíme se se základními pojmy sociální politiky a se sociálními událostmi. Poté se pokusíme o charakteristiku nástrojů sociální politiky, základních soustav sociálního zabezpečení a konečně pak i zdrojů. Kapitola druhá je rozdělena do tří větších částí. První část je věnována historii sociálního zabezpečení v USA, jeho počátkům, vzniku v roce 1935 v rámci tzv. Nového údělu politiky prezidenta F. D. Roosevelta, a jeho vývoji aţ do současnosti. V druhé části této kapitoly se pokusím o základní charakteristiku a popis fungování amerického sociálního zabezpečení a jeho programů - důchodového, invalidního a pozůstalostního pojištění, coţ jsou 9

10 tři základní pilíře systému, a dále i dalších programů jako jsou Medicare, Medicaid, Pojištění v nezaměstnanosti, atd. Poslední část druhé kapitoly se zaměří na jiţ zmíněný dopad demografického vývoje americké populace na daný systém, a také na diskuzi o jeho reformách a současnou reformu prezidenta Obamy. Pro naplnění cíle práce budou pouţity následující metody: metoda obsahové analýzy odborné literatury, odborných textů a relevantních faktů, internetových zdrojů, syntéza získaných poznatků a metoda deskripce. Při psaní diplomové práce jsem vycházela převáţně ze zahraniční odborné literatury, periodik a relevantních internetových zdrojů. Toto téma jsem si vybrala, jelikoţ jsem se systémem sociálního zabezpečení přišla částečně do styku během svého pracovního pobytu v USA a chtěla jsem se o něm dozvědět více. 10

11 1. Sociální politika 1.1. Definice a cíle sociální politiky Sociální systémy plní funkci hospodářskou, socializační, integrační, kontrolní a solidaritní. 1 Jak tvrdí Tomeš, státní sociální politika směřuje k sociální ochraně občanů. Tato ochrana můţe být buď preventivní, terapeutická či rehabilitační. Sociální politiku samotnou pak definuje jako soustavné a cílevědomé úsilí jednotlivých sociálních subjektů o změnu nebo o udržení a fungování svého nebo jiného (státního, obecního) sociálního systému. 2 Dle Arnoldové je sociální politika cílevědomá činnost státu, obcí a dalších subjektů za účelem zlepšení životních podmínek lidí, realizace lidských práv (především sociálních) a rozvoje osobnosti každého jednotlivce. 3 Wildmannová zase definuje sociální politiku obecněji, a to jako jakýsi systém s vnitřními vazbami i s vazbami na své společenské okolí, kterému jsou vlastní i určité společenské znaky. Tvrdí, ţe tato politika směřuje k ovlivňování sociální reality a musí respektovat určité principy v rámci tzv. sociálněpolitické doktríny. Základními principy sociální politiky jsou: princip sociální spravedlnosti, princip sociální solidarity, princip subsidiarity, princip participace. 4 Sociální spravedlnost lze, podle Krebse, vymezit pravidly, podle nichţ jsou ve společnosti rozdělovány příjmy a bohatství, ţivotní příleţitosti a předpoklady mezi jednotlivé občany. Sociální solidarita je výrazem lidského porozumění a pospolitosti, soudrţnosti a odpovědnosti. Vede ji úsilí o sjednocování zájmů na základě svobodné vůle lidí a jejich ochoty podřídit se zájmům společnosti. Princip subsidiarity je dnes chápán jako princip, který spojuje osobní odpovědnost se solidaritou. Podle tohoto principu je kaţdý povinen nejprve pomoci sám sobě, pokud tuto moţnost nemá, musí mu pomoci jeho rodina. Podle principu 1 TOMEŠ, I. Sociální politika teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha: Socioklub, 2001, s Ibidem, s ARNOLDOVÁ, A. Slovník sociálního zabezpečení. 1. vyd. Praha: Galén, 2002, s WILDMANNOVÁ, M. Sociální politika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně: Ekonomicko-správní fakulta, 2005, s

12 participace musí lidé, jejichţ ţivot je ovlivňován opatřeními a rozhodnutími, mít moţnost účastnit se procesu, který vede k jejich přijímání a realizaci. Naplňování tohoto principu je dlouhodobým procesem, který lze nazvat jako přechod od člověka jako objektu sociální politiky k člověku jako plnoprávnému, odpovědnému a respektovanému subjektu. 5 Cíle sociální politiky rovněţ bývají, stejně jako sociální politika samotná, vymezovány nejrůznějšími způsoby. Titmuss tvrdí, ţe podle všech definic, má sociální politika tři cíle: zlepšovat ţivotní podmínky lidí, zajišťovat ekonomická a neekonomická opatření (minimální mzda, atd.) a přerozdělovat příjmy od bohatých k chudým. 6 Dle Rosnera jsou hlavními cíli sociální politiky boj proti chudobě, ochrana před náhodnými událostmi, přerozdělování a zvýhodňování slabších partnerů při uzavírání smluv. 7 Wildmannová zase vidí základní cíl sociální politiky ve vytvoření lidsky důstojných podmínek pro ţivot a zajištění rovných příleţitostí pro všechny. Toto zajištění rovných příleţitostí v sobě skrývá především rovný přístup ke vzdělání, zdravotní péči, atd. Tento cíl je podle ní dlouhodobý, avšak má různé vývojové etapy, v jejichţ průběhu se mění jeho kvalita. 8 Hlavním cílem americké sociální politiky je zabezpečení pracovních míst, a potom také zabezpečení takového příjmu, aby člověk dosáhl průměrné ţivotní úrovně. Americké programy sociálního blahobytu zabezpečuje vláda. 9 Sociální politika realizuje své cíle pomocí plánů, programů, ale i pomocí své doktríny, která je dána ústavou a kterou realizuje právními předpisy. Tyto nástroje jsou determinovány historicky a geopoliticky, kaţdý stát má svůj právní řád, svoje sociální instituce a svoje finanční prostředky. Tak vznikají různé sociální systémy a instituce KREBS, V. a kol. Sociální politika. 4. vyd. Praha: ASPI, 2007, s TITMUSS, R.M. Social Policy. 6. vyd. London:Unwin Hyman Ltd., 1990, s ROSNER, P. G. The Economics of Social Policy. 1. vyd. Cheltenham: Edward Elgar Publishing Ltd, 2003, s WILDMANNOVÁ, M. Sociální politika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně: Ekonomicko-správní fakulta, 2005, s KOŠTA, J. Nové smery sociálneho zabezpečenia v USA. 1. vyd. Bratislava: Výskumný ústav práce a sociálnych vecí, 1991, s TOMEŠ, I. Sociální politika teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha: Socioklub, 2001, s

13 1.2. Základní pojmy Nejstaršími pojmy v sociální politice jsou chudinské zákonodárství (Poor Law) a dělnické zákonodárství (Workers, Industrial Law). 11 Pojem social security (sociální bezpečnost či sociální zabezpečení) byl poprvé pouţit v USA pro označení federálního zákona o důchodovém pojištění v roce Rozdíl mezi zabezpečením a bezpečností je rozdílem mezi činností směřující k určitému stavu a tímto stavem. Proto jsem se rozhodla pouţívat výraz sociální zabezpečení. Jak tvrdí Wildmannová, pojem sociální zabezpečení znamená soubor právních norem, institutů, institucí a vztahů, jejichž úkolem je předcházet možným sociálním rizikům, odstraňovat nepříznivé následky, které vzniknou jedincům v důsledku stanovených sociálních událostí, a vytvářet tak příznivé podmínky pro všestranný sociální rozvoj člověka. 13 Podle mezinárodních dokumentů poskytuje sociální zabezpečení ochranu a pomoc lidem v případě: ohroţení zdraví a nemoci, nezaměstnanosti, zdravotního poškození a invalidity, pracovního úrazu a nemoci z povolání, stáří, mateřství, rodičovství, úmrtí ţivitele. 14 V USA bývá sociálním zabezpečením nazýváno několik spolu souvisejících programů, do kterých spadají starobní, invalidní a pozůstalostní důchody a dávky osobám závislým na pracujícím. Tyto programy se snaţí zabezpečit pracujícího a jeho rodinu, pokud se jejich měsíční příjem sníţí kvůli odchodu do důchodu, zdravotnímu postiţení či úmrtí daného pracujícího Ibidem, s Ibidem, s WILDMANNOVÁ, M. Sociální politika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně: Ekonomicko-správní fakulta, 2005, s TOMEŠ, I. Sociální politika teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha: Socioklub, 2001, s MATTHEWS J. L., MATTHEWS-BERMAN D. Social Security, Medicare & Governement Pensions: Get the Most out of your Retirement & Medical Benefits. 15. vyd. Berkeley: Nolo, 2010, s

14 Mezi nástroje sociálního zabezpečení pak patří především sociální pojištění, sociální zaopatření a sociální pomoc. Pojem social welfare bývá překládán různě sociální blaho, sociální blahobyt, sociální péče, atd. Tento pojem definoval W.H.Beveridge jako úsilí sociálního státu 16. Dle Tomeše mu je nejbliţší český pojem sociální péče. Tato péče se uskutečňuje sociálním a zdravotním pojištěním, státními podporami, sociální pomocí občanům a sociálními sluţbami. Zahrnuje zabezpečení dávkami (peněţními i věcnými) a sluţbami. 17 Do sociální péče spadají hlavní institucionální nástroje sociálního zabezpečení, kterými jsou: sociální pojištění, sociální zaopatření, státní podpora a sociální pomoc. Jak tvrdí Arnoldová, sociální péče je systém právních norem a specializovaných institucí, které jsou zaměřeny na řešení sociálně tíţivých situací. Jejím cílem je pak to, aby se občanovi podařilo znovu zabezpečit jeho sociální potřeby tím, ţe se o to sám přičiní, případně mu pomoci po dobu, kdy toho není schopen. Výjimkou jsou pak ţivotní situace občanů, spojené s vysokým věkem či zdravotním poškozením, jeţ vyţadují trvalé poskytování sociální péče. 18 Sociální pojištění označuje institucionální systém, kterým se občan sám nebo někdo jiný občana povinně zajišťuje pro případ budoucí pojistné události. Sociální pojištění se podle mezinárodní klasifikace dělí na 9 základních systémů: úrazové pojištění, nemocenské pojištění, zdravotní pojištění, pojištění v mateřství, pojištění ve stáří, pojištění invalidity, pojištění pozůstalých, pojištění v nezaměstnanosti a rodinné přídavky. 19 Podle Arnoldové je jeho cílem zvýšit odpovědnost zaměstnavatelů za jejich zaměstnance, a také občanů za jejich budoucnost. 20 Wildmannová zase tvrdí, ţe sociální pojištění je výrazem sociální odpovědnosti občanů k sobě a své rodině, ať vnucené (povinné pojištění), nebo dobrovolné. Sociálním zaopatřením rozumí Tomeš peněţité dávky poskytované v případech definovaných zákonem nebo smlouvou ve prospěch těch, kteří splnili podmínky vzniku nároku, aniţ by si jej koupili placením cílených příspěvků, nebo ho získali tím, ţe splní stanovené hranice potřebnosti. 16 Za sociální stát (welfare state) se povaţuje stát, jenţ zasahuje do sociální politiky a stává se jejím subjektem. Hlavní myšlenkou sociálního státu je přerozdělování (Krebs, s ). 17 TOMEŠ, I. Sociální politika teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha: Socioklub, 2001, s ARNOLDOVÁ, A. Slovník sociálního zabezpečení. 1. vyd. Praha: Galén, 2002, s TOMEŠ, I. Sociální politika teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha: Sociolklub, 2001, s ARNOLDOVÁ, A. Slovník sociálního zabezpečení. 1. vyd. Praha: Galén, 2002, s

15 Pojem sociální pomoc (social assistance) nahradil pojem chudinská péče či podpora a označuje jednu z nejstarších forem přerozdělování, kterou stát pomáhá potřebným. Sociální pomoc lze rovněţ definovat jako pomoc poskytovanou sociálním subjektem občanům v nouzi k uspokojování jejich potřeb v nezbytném či přiměřeném rozsahu. Sociální pomoc se soustřeďuje na dlouhodobě nezaměstnané občany, staré občany, zdravotně postiţené občany, standardní i rozvrácené rodiny a sociálně dezintegrované občany. 21 Je výrazem sociální solidarity či dobročinnosti. 22 Jedná se především o sociální sluţby. V USA je sociální pomoc uplatňována v systému zdravotní péče pro osoby nad 65 let a pro osoby s nízkými příjmy. 23 Dalším důleţitým pojmem v oblasti sociální politiky je sociální právo. Jak tvrdí Arnoldová, sociální práva jsou důleţitou součástí lidských práv, jsou zakotvena především ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v mezinárodních paktech o lidských právech, a zároveň jsou obsaţena v úmluvách mezinárodní organizace práce a v dalších mezinárodních dokumentech. 24 Dle Všeobecné deklarace lidských práv Organizace spojených národů, patří mezi sociální práva člověka tato práva: právo na práci, právo na uspokojivé pracovní podmínky, právo na přiměřenou ţivotní úroveň, právo na rodinu, právo na sociální zabezpečení a právo na svobodu sdruţování. Jak tvrdí Tomeš, právo na práci je trţní ekonomikou negováno, ale je smysluplné, jelikoţ tvoří základ pro poskytování podpory v nezaměstnanosti. Právo na přiměřenou ţivotní úroveň má zaručit minimální mzda. Právo na rodinu má stát zajistit nejširší moţnou ochranou a pomocí rodině, zvláštní ochranou matkám před a po narození dítěte a zvláštními opatřeními pro ochranu a pomoc dětem a mládeţi. Právo na sociální zabezpečení vyšlo z myšlenky, ţe je třeba čelit nezodpovědnosti lidí a donutit je postarat se o sebe v době výdělečné činnosti odloţením části spotřeby a omezit tak rozsah sociální solidarity pouze na ty, kteří se o sebe nemohou postarat. Stát je pak povinen realizovat toto právo tak, aby naplněním ekonomických, sociálních a kulturních práv zajistil důstojnost a svobodný rozvoj osobnosti člověka. 25 V trţní ekonomice se však můţe naplňování těchto práv jevit jako obtíţně dosaţitelné. 21 TOMEŠ, I. Sociální politika teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha: Socioklub, 2001, s WILDMANNOVÁ, M. Sociální politika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně: Ekonomicko-správní fakulta, 2005, s VOSTATEK, J. Sociální zabezpečení: teorie a politika. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1995, s ARNOLDOVÁ, A. Slovník sociálního zabezpečení. 1. vyd. Praha: Galén, 2002, s TOMEŠ, I. Sociální politika teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha: Socioklub, 2001, s

16 1.3. Sociální události Tomeš rozlišuje 6 základních skupin sociálních událostí, souvisejících: se zdravotním stavem (nemoc, invalidita), s rodinou (zakládání rodiny, mateřství, výchova dětí, selhání rodiny, ztráta ţivitele), s věkem (stáří), s nezaměstnaností, s nouzí, s nepřizpůsobením (sociální dezintegrace lidí nebo skupin lidí, nepřizpůsobených normálnímu ţivotu). 26 Arnoldová definuje sociální událost jako skutečnost, s níž jsou spojeny určité účinky. 27 Zdraví je dle Světové zdravotnické organizace stav plné tělesné, duševní a sociální pohody. 28 Zdraví se stává sociální událostí, pokud člověk potřebuje ochranu nebo léčbu, která vyţaduje odbornou pomoc, zařízení, techniku a léky, jejichţ náklady přesahují finanční moţnosti člověka. Nemoc se stává sociální událostí v okamţiku, kdy člověk nemůţe zabránit poruše svého zdraví, nebo nemá dostatek sil a zdrojů, aby tuto poruchu odstranil, a potřebuje tak pomoc jiné osoby či pomoc peněţní či institucionální (sluţba). 29 Nemoc má ekonomické důsledky, které můţeme rozdělit na: náklady na prevenci, léčení, rehabilitaci a reintegraci, pracovní neschopnost a ztrátu příjmů z ekonomické činnosti, vyčíslitelné škody. Pracovní neschopnost je, dle Tomeše, nemoţnost ekonomické činnosti pro nemoc či úraz. Liší se od nemoţnosti pracovat (nezaměstnanost) tím, ţe její příčina je na straně práceschopného člověka. Existuje neschopnost nezaviněná (nemoc, úraz) či zaviněná (úmysl, nedbalost). Pracovní neschopnost můţe být: úplná (hospitalizace, karanténa, atd.), 26 Ibidem, s ARNOLDOVÁ, A. Slovník sociálního zabezpečení. 1. vyd. Praha: Galén, 2002, s Ibidem, s TOMEŠ, I. Sociální politika teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha: Socioklub, 2001, s

17 částečná (př. při ambulantní léčbě, člověk můţe vykonávat některé práce), speciální (nemoc brání postiţenému vykonávat určitou práci). V USA není zavedeno sociální nemocenské pojištění a neexistuje zde ani ţádná univerzální dávka financovaná ze státního rozpočtu. 30 Invalidita je stabilizovaná nemoc se zdravotním postižením dlouhodobějšího rázu a v kaţdé zemi je definována zákonem. Nejmodernější pojetí měří invaliditu mírou zbylé schopnosti k dalšímu ţivotu a práci. Invalidita je sociální událostí, jelikoţ vyřazuje člověka dlouhodobě nebo trvale z běţných situací. Teorie sociálního zabezpečení rozlišuje invaliditu fyzickou (srovnání postiţeného se zdravým práceschopným člověkem), profesionální (hodnocení změn v profesionálním ţivotě postiţeného) a všeobecnou (souvislost mezi změnou zdravotního stavu a uplatnění postiţeného v zaměstnání). Rozlišujeme dva stupně invalidity: plnou a částečnou. 31 Řešením sociální situace invalidity je invalidní pojištění. V USA invalidní pojištění existuje a je jedním z hlavních pilířů systému sociálního zabezpečení. Nárok na dávky invalidního pojištění však vzniká pouze u osob plně invalidních, nikoli částečně. 32 Rovněţ tu existuje program přídavků na sociální zabezpečení, který poskytuje dávky zdravotně postiţeným a slepým osobám. 33 Co se týče sociálních událostí spojených s rodinou, mateřstvím a výchovou dětí, v USA je na pomoc a podporu rodině uplatňován liberální princip, ve kterém neexistují rodinné programy, a důraz se klade na dávky pro chudé. 34 Rodičovství je totiţ v USA chápáno jako soukromá záleţitost, se všemi jeho finančními důsledky. 35 Jedinou sociální událostí spojenou s rodinou, kterou americké sociální zabezpečení řeší je ztráta živitele smrtí, kterou vzniká nárok na vdovský, vdovecký a sirotčí důchod. Dávky pozůstalým jsou historicky nejstaršími dávkami (byly známy jiţ před 6000 lety). 30 VOSTATEK, J. Sociální zabezpečení: teorie a politika. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1995, s TOMEŠ, I. Sociální politika teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha: Socioklub, 2001, s What We Mean by Disability [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: < 33 DEAVEN, P. O., ANDREWS, W. H. Social Security New Issues and Developments. 1. vyd. New York: Nova Science Publishers, 2008, s TOMEŠ, I. Sociální politika teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha: Socioklub, 2001, s VOSTATEK, J. Sociální zabezpečení: teorie a politika. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1995, s

18 Další významnou sociální událostí je nezaměstnanost. Nezaměstnaností Tomeš rozumí ztrátu výdělku, vyplývající z nemožnosti získat vhodné zaměstnání osobou, která je schopna pracovat a zároveň je pro výkon práce k dispozici. Sociální událost nezaměstnanosti je pak definována: nedobrovolným charakterem, pracovní schopností, připraveností pro výkon zaměstnání, aktivním hledáním zaměstnání. 36 Dále také rozlišujeme nezaměstnanost: Frikční, jeţ vzniká v důsledku pohybu lidí mezi regiony a pracovními místy či v průběhu jednotlivých etap ţivota. Strukturální, která vzniká tam, kde se objevuje nesoulad mezi nabídkou a poptávkou po práci. Cyklickou, jeţ souvisí s ekonomickým cyklem a vzniká v momentě, kdy je agregátní poptávka po práci nízká. 37 Mezi další typy nezaměstnanosti patří: Nedobrovolná dovolená (temporary layoff v USA), coţ je situace, kdy zaměstnavatel ponechává zaměstnance v pracovním poměru, ale nezaměstnává ho prací, nýbrţ ho nutí k neplacené nebo jen částečně placené nečinnosti. Částečná nezaměstnanost je zaměstnávání na zkrácenou pracovní dobu proti vůli pracovníka. V USA jiţ pro tento typ nezaměstnanosti existuje speciální právní úprava. Dlouhodobé nezaměstnanosti, při které člověk po určité době ztrácí způsobilost být zaměstnán pro: ztrátu kvalifikace, ztrátu pracovních návyků a získaný zvyk ţít ze sociálních dávek. 38 Pojištění v nezaměstnanosti v USA existuje jiţ od roku 1935 a je v kompetenci jednotlivých států. Ty pak rozhodují o výši a délce podpory. Existují tu rovněţ federální tzv. prodloužené dávky, které se vyplácejí osobám, jeţ uţ vyčerpaly podporu v nezaměstnanosti TOMEŠ, I. Sociální politika teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha: Socioklub, 2001, s WILDMANNOVÁ, M. Sociální politika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně: Ekonomicko-správní fakulta, 2005, s TOMEŠ, I. Sociální politika teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha: Socioklub, 2001, s

19 Sociální událostí, která postihuje kaţdého, je stáří. Stáří definuje Tomeš jako poslední období lidského ţivota, během kterého se omezují funkce lidského organismu, coţ se projevuje ve sniţování schopnosti pracovat a aktivně reagovat na vnější svět. Jak tvrdí Tomeš, absolutní délka lidského ţivota se za posledních 150 let nezměnila. Nepřibylo lidí, kteří se doţívají velmi vysokého věku, avšak dochází ke stárnutí populace, to znamená, ţe více lidí se doţívá vysokého věku, a to především díky rozvoji zdravotní péče, hygieny a techniky. Obyvatelstvo můţe stárnout buď zvyšováním podílu starých osob či sniţováním podílu mladších osob. Hlavními činiteli, které věkové sloţení obyvatelstva určují, jsou plodnost a úmrtnost. Pokud roste počet starých lidí v porovnání k aktivnímu obyvatelstvu, rostou také průměrné sociální náklady na aktivního občana, a v případě, ţe neroste celkový hrubý domácí produkt, zvyšuje se i podíl společenských spotřebních fondů na hrubém domácím produktu. Sociální událost stáří řeší starobní důchod. Do starobního důchodu odejde jedinec, který dosáhne důchodového věku, tedy věku stanoveného právními předpisy. Věk odchodu do důchodu je věkem, kdy člověk zanechá výdělečnou činnost a přejde do společensky zabezpečené ekonomické nečinnosti. 40 V USA se důchodový věk pohybuje v rozmezí 65 aţ 67 let, dle data narození ţadatele. 41 Nárok na starobní důchod vzniká, pokud ţadatel odváděl příspěvky na sociální zabezpečení po dobu 40 čtvrtletí. 42 Nejstarší sociální událostí spolu s nemocí a ztrátou ţivitele je chudoba. Chudoba je chápána jako stav, kdy nedostatek hmotných prostředků omezuje možnosti spotřeby, kdy nedostatek peněz neumožňuje zabezpečovat důležité (základní) životní potřeby na přiměřené úrovni. Absolutní chudoba je stavem, kdy nedostatek prostředků neuspokojuje základní ţivotní potřeby do té míry, ţe je ohroţena existence člověka. Relativní chudoba je stav, kdy 39 Unemployment Insurance Program Description and Legislative History [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: < 40 TOMEŠ, I. Sociální politika teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha: Socioklub, 2001, s Normal Retirement Age [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: < 42 GALASSO, V. The Political Future of Social Security in Aging Societies. 1. vyd. Cambridge: MIT Press, 2006, s

20 člověk (rodina) uspokojuje své potřeby na výrazně niţší úrovni, neţ je průměrná úroveň v dané společnosti. Občan, jenţ je ve stavu sociální nouze má právo na nezbytnou pomoc, aby si zajistil své základní sociální potřeby (jistota a bezpečí, ochrana, práva, zájmy, atd.). Velkým problémem je stanovení měřítka objektivní chudoby. Pro měření chudoby se pouţívají 2 metody. Dle normativní metody se stanoví minimální, společensky přijatelný spotřební koš, který lze v dané zemi a čase reálně naplnit. Souhrn zboţí a sluţeb v tomto koši je pak hranicí příjmů, pod kterými nastává stav chudoby. Vzhledem k tomu, ţe je však moţné polemizovat o nezbytnosti té či oné potřeby, pouţívá se ve většině zemí metoda relativní. Tato metoda spočívá v tom, ţe se stanoví úroveň příjmu ve vztahu k dosahovanému průměrnému příjmu dané zemi. Strategie boje proti chudobě spočívá v tom, ţe stát vytvoří sociální zabezpečení, které zabrání, aby se občané, rodiny a sociální skupiny propadli do chudoby. 43 V USA existuje na pomoc rodinám v chudobě program dočasné podpory sociálně slabým rodinám. Této problematiky se však dotýkají i další programy, jako např. příspěvky na sociální zabezpečení Nástroje sociální politiky Tomeš definuje nástroje sociální politiky jako prostředky, kterými sociální subjekt působí na sociální objekt či objekty, na sociální subjekt či subjekty. Většinou se jedná o právo, peníze a instituce, kterými se uskutečňuje sluţba, regulace a nátlak. Hlavním nástrojem sociální politiky jsou dávky. Ty se dělí na peněţité, věcné a na sluţby. Peněžité dávky jsou obnosy vyplácené, těm, kdo na ně mají nárok, jimţ byly přiznány úředním výrokem, jimţ byly poskytnuty jako dar. Tyto dávky mohou být poskytnuty jako nenávratná plnění (dávky) či jako návratná nebo podmíněně návratná půjčka. Mohou být jednorázové či opakované (periodické). Pro opakující se peněţité dávky je typické, ţe se poskytují: pravidelně v určitém časovém intervalu, ze stále stejného důvodu, za podmínek jednou splněných, pokud trvají, 43 TOMEŠ, I. Sociální politika teorie a mezinárodní zkušenost. 2. vyd. Praha: Socioklub, 2001, s