Popis sociální situace rodin v Gruzii

Transkript

1 CARITAS vyšší odborná škola sociální Olomouc Absolventská práce Popis sociální situace rodin v Gruzii Téma práce: Popis sociální situace rodin v Gruzii Karolína Slovíková Vedoucí práce: Mgr. Miloslava Šotolová Olomouc 2013

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto práci zpracovala samostatně na základě pouţitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu. V Olomouci,

3 Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucí mé práce Mgr. Miloslavě Šotolové za cenné rady a podněty a dále také pracovnicím organizace Society Biliki za poskytnutí potřebných informací.

4 Obsah Úvod Gruzie Obecné informace Historie Systém sociálního zabezpečení Social Service Agency Koncept sociálního fungování Nevládní nezisková organizace Society Biliki Cíle organizace Struktura organizace Personální obsazení organizace Sluţby, které zařízení poskytuje: Finanční zdroje organizace Zasazení organizace do státního systému pomoci Kazuistika Úvod do kazuistiky Dostupné informace o rodině: Anano optikou konceptu sociálního fungování Role Anano a očekávání, které má společnost od těchto rolí Bariéry a předpoklady sociálního fungování podle holistického přístupu Klara matka Anano optikou konceptu sociálního fungování Role Klary a očekávání, které má společnost od těchto rolí Bariéry a předpoklady sociálního fungování podle holistického přístupu Ciala babička Anano optikou konceptu sociálního fungování Role Cialy a očekávání, které má společnost od těchto rolí Bariéry a předpoklady sociálního fungování podle holistického přístupu 34

5 4.5 Pomoc, která je Anano a její rodině poskytována Nezisková organizace Society Biliki Stát Závěr Seznam pouţitých zdrojů... 42

6 Úvod Ve druhém ročníku studia na CARITAS VOŠs v Olomouci jsem absolvovala tříměsíční praxi, v rámci které jsem dva měsíce strávila v Gruzii. Zde jsem se pohybovala převáţně v nevládní neziskové organizaci Society Biliki, která sídlí ve městě Gori. Tato organizace se zaměřuje na děti z ohroţených rodin. Při práci se sociální pracovnicí jsem se setkala s osudy několika dětí klientů organizace. Rozhodla jsem se zpracovat jeden z případů v kazuistice, která je obsaţena v druhé části této práce. V české literatuře či na internetu se člověk můţe dozvědět o Gruzii spoustu informací o její krásné přírodě, pohostinnosti obyvatel či památkách, ale o tom, jaká je sociální realita tohoto státu se téměř nikde nepíše. Proto jsem se rozhodla zpracovat informace, které jsem získala díky praxe. Cílem mé práce je popsat životní situaci konkrétní rodiny v Gruzii pomocí využití konceptu sociálního fungování. Domnívám se, ţe má práce můţe být uţitečná dalším studentům CARITAS, kteří se vydají na svou praxi také do Gruzie. Práce jim můţe pomoci s náročnou přípravou, která praxi předchází, mohou se dopředu lépe seznámit se systémem sociálního zabezpečení tak, jak jej deklaruje stát, a poté porovnat s realitou. Díky kazuistice se dovědí, co je můţe na praxi potkat. Absolventská práce však můţe slouţit i sociálním pracovníkům či vyučujícím školy jako příklad gruzínské praxe neboli mohou porovnat postup řešení případu u nás a v Gruzii a nahlédnout tak do gruzínské sociální práce. Práce je sestavena ze dvou částí. Z teoretické a praktické. V první kapitole teoretické části popisuji Gruzii a uvádím obecné informace o této zemi. Dále zde popisuji gruzínský systém sociálního zabezpečení tak, jak byl dostupný v době, kdy se odehrávala má praxe (jaro 2012). V této době totiţ Gruzie neměla nikde uceleně zpracované informace o systému sociálního zabezpečení a samotní gruzínští pracovníci se v tomto systému neorientovali. Aţ nyní, na začátku roku 2013, spustilo gruzínské Ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí nové webové stránky, na kterých mapuje existující systém. Ve druhé kapitole definuji koncept sociálního fungování podle různých autorů, který slouţí k praktické části této práce. Třetí kapitolou teoretické části je popis nestátní neziskové organizace Society Biliki, jejíţ je klientka, na kterou se zaměřím v praktické části. Popisuji především poslání, cíle a sluţby, které organizace poskytuje. 6

7 Praktická část se skládá z kazuistiky. S případem, který v kazuistice popisuji, jsem se setkala na své praxi v Gruzii, v organizaci Society Biliki. Kapitola obsahuje úvod do kazuistiky a uvedení všech dostupných informací o celé situaci. Dále zde popisuji ţivotní situaci klientky a jejích rodinných příslušníků optikou konceptu sociálního fungování. Další částí je popis pomoci, která klientce plyne z organizace Society Biliki a ze strany státu. Závěr pak shrnuje cíle a metodologii práce a také zahrnuje reflexi kazuistiky a organizace Society Biliki. 7

8 1 Gruzie 1.1 Obecné informace Gruzie se nachází v západní Asii při pohoří Kavkaz. Rozloha je asi km² (Lonely Planet, 2013). Počet obyvatel je 4, 7 mil., z toho asi IDPs % tvoří Gruzínci, 8 % Arméni, 6 % Azerci, dále zde ţijí Abcházci, Adţárové, Čečenci, Osetinci, Rusové, Turci a další (Tomeš, 2007, s. 91). Hlavním městem je Tbilisi. Měna, která se v Gruzii uţívá, je gruzínský lar (GEL), který má hodnotu asi 11 Kč. Gruzie je demokratickým státem, nejvíce rozšířeným náboţenstvím je křesťanství. (Ministerstvo zahraničních věcí ČR, nedatováno) Historie Gruzínci ve 2. století našeho letopočtu přijali ortodoxní křesťanství, tím se stali prvními na světě, kdo toto náboţenství přijal. Jiţ ve 13. století byla tato země sjednocena. Gruzie byla neustále ohroţena ze strany Turecka a také z Persie. Nakonec proběhla v Gruzii násilná islamizace, kdy bylo islamizováno kolem 11 % obyvatelstva. Gruzínská kníţectví se bála dalších násilností, a proto o pomoc poţádala ruského cara. Ten podepsal v roce 1783 smlouvu o suverénnosti ruského carství nad gruzínskými kníţectvími. Vliv Ruska však neustále stoupal, aţ se gruzínské obyvatelstvo na konci 19. stol. začalo bouřit a začal růst gruzínský nacionalismus. Kdyţ v roce 1905 vypukl v Rusku ozbrojený konflikt, byla to příleţitost vyvolat konflikt i v Gruzii. Poté, co vypukla revoluce, byla ustanovena společná vláda nacionálních stran Arménie, Ázerbájdţánu a Gruzie a vznikla Zakavkazská demokratická federativní republika. Ta však neměla dlouhé trvání, protoţe Ázerbájdţán se přikláněl spíše k muslimskému Turecku, coţ bylo pro křesťanské státy nemyslitelné (Tomeš, 2007, s. 91). Po roce 1920 se Rusko opět silou zmocnilo Gruzie. V roce 1924 vypuklo protisovětské povstání, které bylo potlačeno a byla ustanovena Gruzínská sovětská socialistická republika s Adţarskou sovětskou socialistickou republikou, Abchazskou sovětskou socialistickou republikou a Jihoosetinskou autonomní oblastí (Tomeš, 2007, s. 92). Od roku 1989 usilovala Gruzie o nezávislost. Došlo k bojům a vyhlásila Gruzie samostatnost. V letech 1991 a 1992 vypukly boje mezi Gruzií a Jiţní Osetií, 1 Vnitřně přesídlení lidé. 8

9 která poţadovala nezávislost. V roce 1995 se dostal k moci Eduard Ševarnadze, bývalý ministr zahraničí SSSR 2 a nastolil postsovětskou vládu proběhla růţová revoluce, která ukončila jeho vládu (Tomeš, 2007, s. 92). Rozpad sovětského trhu spolu s nepokoji zapříčinily bídu a nezaměstnanost. 55% obyvatel muselo ţít s 2 americkými dolary na den, 15% obyvatel dokonce s 1americkým dolarem na den. Sociální zabezpečení a zdravotní péče se rozpadly. Neexistovala podpora nezaměstnaných, nejchudších. Zaniklo také úrazové a nemocenské pojištění. Trh práce se rozpadl, coţ mělo za následek emigrace. Propukly epidemie a byla spousta duševně nemocných. Dále se také rozmohla obrovská korupce (Tomeš, 2007, s. 92). K moci se dostal Michail Saakashvili (liberální pravicová vláda). Implementoval strategický program Za ekonomický rozvoj a odstranění bídy (i scénář sociální a zdravotní reformy); proces rychlé liberalizace, privatizace, rozpočtové úspory. Za 3 roky po revoluci se vládě podařilo: 1) Sjednotit důchody a nahradit je jednotným důchodem, který má postupně dosáhnout mezinárodně uznané úrovně ŢM. 2) Zavést jednotnou soustavu důchodového zabezpečení pro všechny zaměstnance státu (včetně vojska). 3) Sjednotit odškodnění válečných invalidů a jejich zabezpečení. 4) Upravit poručnictví a adopci a tím deinstitucionalizovat dětské domovy. 5) Privatizovat sociální ústavy. 6) Zavést dávky hmotné nouze pro nejchudší rodiny (Tomeš, 2007, s. 94). V roce 2006 a 2007 proběhly masové demonstrace lidu lidé kritizovali dramatický pokles ţivotní úrovně a korupci. Při těchto demonstracích docházelo k brutálním policejním zásahům a bylo zatknuto mnoho členů opozice. Proto prezident vyhlásil výjimečný stav zakázal nestátní média a veřejná shromáţdění, začal podnikat nedemokratické kroky proti svým oponentům. V listopadu 2007 Saakashvili odstoupil. V lednu 2008 byly volby, kdy opět zvítězil. Ovšem opozicí byly volby označeny za 2 Svaz sovětských socialistických republik. 9

10 zmanipulované. V květnu 2008 proběhly parlamentní volby. Vyhrála strana prezidenta - Sjednocené národní hnutí. Volby však byly označeny za zfalšované. (Wikipedie, 2013) Válka v Jiţní Osetii Na začátku srpna 2008 byly přestřelky mezi Jiţní Osetií a Gruzií. To mělo za následek mrtvé a zraněné. Země se navzájem obvinily ze zahájení střelby. Saakashvili chtěl jednat o autonomii, ale 8. srpna zahájila Gruzie bombardování osetských vesnic. Rusko odpovědělo10. srpna nálety na gruzínské vojenské cíle (zasaţeny byly i civilní) a zastavilo se aţ 45 km od hlavního města Tbilisi 3. Rusko poslalo vojsko do Jiţní Osetie s cílem (podle Medveděva) chránit obyvatele s ruským občanstvím. 12. srpna podepsali prezidenti Gruzie a Ruska dohodu o příměří na návrh francouzského prezidenta Sarkozyho. Tato válka si vyţádala okolo 850 mrtvých, z toho asi polovina byli civilisté. (Gruzie. net: Dějiny Gruzie, nedatováno) Tohoto konfliktu vyuţila i Abcházie, která zahájila vojenské operace proti Gruzii ve sporné soutěsce Kodori. 10. srpna zde vojensky zasáhlo Rusko soutěsku dosud kontrolovala gruzínská armáda uznalo Rusko nezávislost Jiţní Osetie a Abcházie. (Wikipedie, 2013) Na podzim roku 2012 zvítězil v parlamentních volbách Gruzínský sen - opoziční koalice. Saakashvili uznal poráţku a jeho strana se stáhla do opozice. (Wikipedie, 2013) 1.2 Systém sociálního zabezpečení V této podkapitole uvedu systém sociálního zabezpečení z takových zdrojů, které byly dostupné v době mé zahraniční praxe. Tyto informace se týkají především reforem a rozvoje systému sociálního zabezpečení po vyhlášení samostatnosti Gruzie. Rozvoj systému sociálního zabezpečení prošel třemi fázemi. První fáze byla v letech V této době si Gruzie zachovala téměř všechny dávky, které existovaly, kdyţ patřila pod SSSR. dávka při přechodné neschopnosti pracovat dávka při přechodné neschopnosti pracovat kvůli pečování o člena rodiny 3 Jak jsem se později dozvěděla na praxi nejvíce bylo zasaţeno město Gori, kde jsem praxi vykonávala. Ještě v době mé praxe (2012) zde byly některé rozbombardované domy. Také jsem se setkala s lidmi, kteří během těchto dní přišli o své blízké. 10

11 dávka v těhotenství a mateřství dávky dětem, které pochází z nízkopříjmových rodin dávka při narození dítěte dávka pro děti, které nedosáhly 18 měsíců věku dávky pro děti od 1, 5 roku do 3 let věku dávka na pohřební výlohy penze pro některé pracující pobíratele starobního důchodu (např. váleční veteráni) léčba a rekreace v sanatoriích pro pracující občany pobyty pro děti na letních táborech a pobyty pro dospělé v sanatoriích mimoškolní sluţby pro děti (European Comission, 2011, s. 54). Díky konfliktům v letech byly dávky silně omezeny. Jediná pomoc plynula z humanitární pomoci, která však byla velmi chaotická. Jediná cílená pomoc plynula pro IDPs (European Comission, 2011, s. 54). Druhá fáze vývoje byla v roce V zemi byla relativní stabilita a klid, a proto měla vláda prostor pro změny v systému sociálního zabezpečení. V této době se kladl důraz na pomoc rodinám. Peněţní dávky, financované ze státního rozpočtu, náleţely následujícím skupinám obyvatelstva: lidé trpící slepotou a ostatní lidé se zdravotním postiţením sirotci osamělý pobíratel starobního důchodu rodina, ve které jsou dva a více osamělí pobíratelé starobního důchodu rodina, která má 7 a více dětí do 18 let (European Comission, 2011, s. 55). 11

12 Kromě těchto dávek poskytoval stát ještě jiné, regionální formy pomoci (European Comission, 2011, s. 55). Třetí fáze byla doba po růţové revoluci v roce V tomto roce uvedla vláda zcela nový systém sociálního zabezpečení. Do roku 2004 spadala celá agenda sociálního pojištění pod State United Social Insurance Fund. Avšak vlivem změn zákonů ztratila tato instituce význam a postupně byla v roce 2010 nahrazena Social Service Agency (European Comission, 2011, s. 55). V roce 2006 byl přijat nový zákon o sociální ochraně. Financování systému sociálního zabezpečení probíhalo zejména ze státního rozpočtu Gruzie, z rozpočtů autonomních republik Abcházie a Adţárie, z lokálních rozpočtů, z dotací a z ostatních zdrojů definovaných gruzínskými zákony (European Comission, 2011, s. 55). Podle zákona o sociální ochraně byly definovány následující dávky: dávka pro nízkopříjmové rodiny příspěvky domácnostem příspěvek na reintegraci (při převzetí cizího dítěte z institucionální do domácí péče) kompenzace při adopci/pěstounství kompenzace při pečování o dospělého (European Comission, 2011, s ). V roce 2009 poskytovala gruzínská vláda jak peněţní tak nepeněţní formu pomoci, financované především ze státního rozpočtu (European Comission, 2011, s ). Peněţní pomoc: 1. Dávky pro nízkopříjmové zranitelné rodiny. Nejrozšířenější forma pomoci v Gruzii, tato dávka je testovaná. Dávka je určena rodinám/domácnostem a klade si za cíl zlepšit sociální a ekonomickou situaci těchto potřebných rodin, které jsou posuzovány hodnotícím systémem podle bodů. Čím méně bodů rodina má, tím je chudší. Tato dávka činí 30 GEL na první osobu v domácnosti a 24 GEL na kaţdou další (European Comission, 2011, s ). 12

13 2. Peněţní pomoc IDPs. Příjemci této dávky jsou vnitřně přesídlené osoby a uprchlíci. Lidé, kteří mají vlastní bydlení, dostávají 28 GEL/měsíc. Lidé, kteří bydlí v organizovaném bydlení určeném pro IDPs, dostávají 22 GEL/měsíc (European Comission, 2011, s. 60). 3. Příspěvky domácnostem. Náleţí lidem, kteří jsou negativně ovlivněni gruzínským legislativním systémem. Tato dávka slouţí pro placení daní. Dávka činí od 7 do 44 GEL a určuje se podle kategorií, do kterých obyvatelé spadají (European Comission, 2011, s. 60). 4. Příspěvky rodinám. Dávka je určena rodinám, které jsou posuzovány na základě kategorií. Tato dávka činí 22 GEL/měsíc rodině, kde je pouze jeden člen. Pokud je v rodině 2 a více členů, obdrţí rodina 35 GEL/měsíc na celou domácnost (European Comission, 2011, s ). 5. Dávka mateřské dovolené pro pracující ţeny. Tato dávka náleţí ţenám, které pracují a jsou těhotné/narodí se jim dítě/adoptují dítě. V těchto případech mohou jít ţeny na mateřskou dovolenou a je jim vyplácena část platu a příspěvek od státu. Maximální povolená doba mateřské dovolené je 477 dní (u adopce 365 dní). 600 GEL platí během mateřské dovolené ţeně stát, zbytek zaměstnavatel. Ţena, která nemá zaměstnání, nemá nárok na dávku mateřské dovolené (European Comission, 2011, s. 61). 6. Programy péče o děti. Pomoc je zaměřena především pro děti, které trpí deprivací rodičovské péče, které jsou sociálně zranitelné, děti ţijící na ulici, zneuţívané a týrané děti, děti se zdravotním postiţením, děti se specifickými poruchami učení a děti s antisociálním chováním. Cílem této pomoci je zajistit dětem právo vyrůstat v rodinném prostředí. Program zahrnuje dvě dávky: a) Příspěvek na reintegraci dávka je určena původním rodinám dětí, které potřebují speciální péči a náhradním rodinám, které mají v péči dítě, které 13

14 vyţaduje speciální péči. Tato dávka je poskytována na základě smlouvy mezi rodinou a vládou a činí 130 GEL/měsíc. b) Příspěvek při adopci/pěstounství dávka pro adoptivní rodiny či pěstouny. Dávka je poskytována na základě smlouvy mezi rodinou a vládou. Její výše je 200 GEL/měsíc, pokud je dítě zdravé a 300 GEL/měsíc, pokud je dítě zdravotně postiţené (European Comission, 2011, s ). Nepeněţní pomoc 1. Zdravotní pojištění zranitelným rodinám. Tato pomoc je určena nízkopříjmovým rodinám. Stát jim poskytuje zdarma zdravotní pojištění. Rodiny jsou posuzovány a bodově hodnoceny. Čím méně bodů, tím chudší rodina je. Cílová skupina obdrţí tzv. voucher a s tím se musí zajít zaregistrovat do pojišťovny (European Comission, 2011, s ). 2. Program levného pojištění. Pomoc je zaměřena lidem, kteří nemají pojištění zdarma. Stát přispívá lidem na pojištění. Vzrůstá tak počet lidí, kteří si platí zdravotní pojištění (European Comission, 2011, s. 63). 3. Programy péče o děti. a) Prevence týrání a zneuţívání dětí cílovou skupinou jsou děti do 18 let, které jsou ohroţeny týráním a zneuţíváním či jiţ na nich bylo pácháno. Cílem je sesbírat data o těchto dětech a poskytnout jim a jejich rodinám odbornou pomoc. b) Our home děti ve věku 6 18 let, které trpí nedostatkem rodičovské péče, ţijí v prostředí, které je velmi blízké přirozenému rodinnému prostředí. Dětem je poskytována zdravotní péče, strava a profesionální vzdělání. Děti také navštěvují krouţky. 4 4 V rámci kapitoly o Society Biliki je tato sluţba popsána jako Small Group Houses. 14

15 c) Denní centra přispívá k prevenci institucionalizace péče o děti tím, ţe přebírají odpovědnost za výchovu a vzdělání dětí ve věku 6 18 let, které pochází ze zranitelných rodin. d) Poskytování přístřeší dětem bez domova dětem do 18 let je poskytováno přechodné přístřeší a celodenní péče. Program přispívá k rehabilitaci a resocializaci těchto dětí. e) Rekreace a zábava dětí program je určen dětem ve věku 9 18 let, které ţijí v institucionalizovaných domovech, a také dětem, které dostávají příspěvky na reintegraci a dávky pěstounské péče. Dětem je zařízena rekreace v různých rezortech Gruzie, čímţ přispívá k socializaci a vzdělávacímu rozvoji. f) Rehabilitace pro děti, které trpí zánětem kostních kloubů těmto dětem je poskytována rehabilitace a neustálá péče. Tím je dětem napomáháno k získání vzdělání. g) Prevence vývojových poruch a podpora včasné diagnostiky zjištění nízké a střední úrovně mentální poruchy u malých dětí. Přispívá k lepšímu vývoji těchto dětí. h) Podpora institucí pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami děti s těmito potřebami jsou ve školách vychovávány s přihlédnutím k jejich speciálním potřebám, věku a dovednostem. i) Ovlivňování zdraví dětí, aby mohly být adoptovány do zahraničí. j) Podpora institucí na výchovu dětí pomoc dětem integrovat se a dosáhnout vzdělání (European Comission, 2011, s ) 4. Program na podporu sociální integrace lidí se zdravotním postiţením, seniorů a dětí trpících nedostatkem rodičovské péče. a) Denní centra pro lidi s postiţením. b) Komunitní organizování lidí s postiţením. 15

16 c) Rehabilitace ve zdravotnických rezortech těch klientů, kteří ţijí ve speciálních zařízeních pro seniory nebo lidi se zdravotním postiţením. d) Psychosomatická rehabilitace dětí, které trpí onemocněním centrálního nervového systému. e) Raný rozvoj dítěte raná rehabilitace pro děti trpící mentálním či fyzickým handicapem. f) Příspěvky na speciální pomůcky podporuje nezávislost klientů. Např. naslouchadla (European Comission, 2011, s ). 1.3 Social Service Agency Jak jsem jiţ zmínila výše, v Gruzii vznikla tzv. Social Service Agency. Tato instituce koordinuje desítky sociálních a zdravotnických programů v Gruzii. Agency má multi milionové výdaje, které směřuje k beneficientům důchody, sociální pomoc, zdravotní pojištění, dávky lidem se zdravotním postiţením, poručnictví a péče o děti trpící nedostatkem rodičovské péče, atd. Agency má v Gruzii celkem 68 poboček (Social Service Agency: About Us, 2013b). Hlavním cílem Social Service Agency je podpora nejvíce zranitelných sociálních skupin, zvyšování kvality sluţeb, které jsou poskytovány občanům, zdokonalování sluţeb. Dále transformovat systém tak, aby byl flexibilnější, jednodušší, aby okamţitě reagoval na vzniklé situace a byl snadněji dostupný lidem. Je důleţité, aby se kaţdý občan cítil spravedlivě a dostal odpovídající ohodnocení (Social Service Agency: About Us, 2013b). 5 Donory jsou: Unicef, Children of Georgia, USAID, Caritas, First Step Georgia, Nasz dom Dzieciak, EveryChild, Save the Children, SOS Children s Villages, Breath Care for Kids, World Vision, Georgian Association of Social Workers, Child and Entertainment (Social Service Agency: Donnors, 2013a). 5 Z vlastní zkušenosti mohu říci, ţe Social Service Agency funguje zvláštním způsobem. Kdyţ jsem ji navštívila, pracovníci mi chtěli povědět pouze o náhradní rodinné péči, ale o dávkách nikdo mluvit nechtěl. Informace jsem však vyţadovala, a tak mě nakonec zavedli aţ za ředitelem pobočky Social Service Agency v Gori. Pan ředitel ve výsledku o dávkách také moc nevěděl, nebyl schopen mi říct, jaké dávky přesně a pro koho v zemi jsou. Z této zkušenosti a ze studia systému sociálního zabezpečení jsem usoudila, ţe celý systém je příliš sloţitý, dávky jsou nejasné, takţe se není co divit, ţe je pracovníci neznají. Otázkou však je, jaký to má dopad na obyvatele. Rodiny, které jsem během praxe navštívila, byly bohuţel oběťmi tohoto systému. 16

17 2 Koncept sociálního fungování Cílem této kapitoly je vysvětlit a popsat koncept sociálního fungování tak, jak jej uvádějí někteří autoři. Největší propagátorkou konceptu sociálního fungování je Bartlettová, která jej popisuje ve své knize The common base of social work practice (1970). Autorka především vymezila pojem sociálního fungování (Navrátil, 2001, s. 12). Napsala o něm: Zvládání se týká lidského úsilí řešit situace, které mohou být vnímány jako sociální úkoly, ţivotní situace nebo problémy ţivota. Lidé proţívají tyto ţivotní úkoly primárně jako tlaky ze svého sociálního prostředí. Odsud vycházejí dvě nejvýznamnější myšlenky: na jedné straně lidské zvládání a na straně druhé poţadavky prostředí. Aby se tyto myšlenky mohly stát součástí jednoho celistvého konceptu, musí být propojeny stejnou dimenzí a tou je koncept sociální interakce. (Navrátil, 2001, s. 12) Nejdůleţitějším na tomto konceptu je uvědomění, ţe lidé a prostředí, ve kterém ţijí, jsou v neustále interakci. Prostředí klade na člověka poţadavky a člověk musí na tyto poţadavky nějakým způsobem reagovat. Přičemţ člověk musí být s prostředím v rovnováze. V momentě, kdy je tato rovnováha narušena a člověk nezvládá nároky svého prostředí, je zde místo pro působení sociálního pracovníka. A nezáleţí vůbec, zda za nenaplnění poţadavků prostředí můţe člověk sám anebo jsou poţadavky okolí příliš náročné a nezvládnutelné. Sociální pracovník můţe provádět svou práci v obou případech (Navrátil, 2001, s ). Dalšími autory, kteří se zabývají sociálním fungováním, jsou Longres, Carlton či Národní asociace sociálních pracovníků. Longres (1995, podle Navrátil, 2001, s. 13) popisuje sociální fungování jako sociální pohodu, zvláště ve vztahu ke schopnosti jednotlivce zvládat rolová očekávání přidruţená k jeho konkrétní roli a statusu. Longres se domnívá, ţe sociální pracovník pomáhá zvládat klientovi některé role, které neodmyslitelně k ţivotu patří. Jsou to např. role rodiče, dítěte, partnera, zaměstnance, souseda, občana či pacienta. Sociální pracovník často musí přicházet v situacích, kdy dochází v ţivotě člověka ke změně těchto rolí. Sociální pracovník pak napomáhá 17

18 klientovi porozumět, co vlastně společnost od nové role očekává a jak ji má klient naplňovat a vyrovnat se s ní. (Navrátil, 2001, s. 13) Carlton (1984, podle Navrátil, 2001, s. 13) definuje sociální fungování jako schopnost lidí provádět úkoly denního ţivota a angaţovat se ve vztazích k jiným lidem způsobem, který je uspokojivý jak pro ně samotné, tak pro druhé a odpovídá potřebám organizované komunity. Americká Národní asociace sociálních pracovníků také uvedla definici sociálního fungování, a to ve slovníku sociální práce (1995, podle Navrátil, s. 13). Naplnění rolí člověka ve společnosti, ve vztahu k lidem v bezprostředním sociálním okolí i ve vztahu k sobě samému. Toto fungování zahrnuje uspokojování jak základních potřeb, tak těch, na kterých závisí jeho uplatnění ve společnosti. Lidské potřeby zahrnují tělesné aspekty (jídlo, přístřeší, bezpečí, zdravotní péče a ochrana), osobní naplnění (vzdělání, odpočinek, hodnoty, estetika, náboţenství, dosaţení úspěchu), emocionální potřeby (pocit sounáleţitosti, vzájemná péče, společenství) a adekvátní sebepojetí (sebedůvěra, sebeúcta a osobní identita). Sociální pracovníci povaţují za jednu ze svých nejvýznamnějších rolí pomáhat jednotlivcům, skupinám nebo komunitám zlepšit nebo obnovit jejich schopnost sociálního fungování (Barker, 1995, podle Navrátil, 2001, s. 13). Navrátil a Musil dále navazují a tvrdí, ţe pokud je sociální fungování klienta cílem sociální práce, je potřeba si poloţit otázku: Co má sociální pracovník dělat, aby mohl klientovi pomoci (lépe) sociálně fungovat? A na tuto otázku si odpovídají: Měl by se zabývat překáţkami a předpoklady (obecně faktory) jeho schopnosti zvládat problémy plynoucí z interakce s poţadavky prostředí (Navrátil, Musil, 2000, s. 120). Aby sociální pracovník věděl, na co konkrétně se zaměřit, měl by si dobře ujasnit, které faktory sociálního fungování povaţuje za důleţité a dále které faktory - bariéry a předpoklady sociálního fungování zásadně ovlivnily či ovlivňují klienta (Navrátil, Musil, 2000, s. 120). Při identifikování faktorů sociálního fungování, které jsou důleţité, je sociální pracovník ovlivněn tím, ke kterému z paradigmat sociální práce se přiklání. Jednotlivá paradigmata určují svou povahou faktory sociálního fungování. Avšak nelze klienta a jeho ţivot nalinkovat či přiřadit k jednomu z paradigmat. Osudy klientů jsou 18

19 zpravidla velmi sloţité a nelze je jednoduše roztřídit. Proto se musí situace kaţdého klienta posuzovat individuálně a poznat všechny bariéry a předpoklady sociálního fungování, které klienta ovlivňují. Takto se označuje ţivotní situace. Tento termín označuje za prvé mnohovrstevnatost a neopakovatelnost faktorů, které brání nebo naopak usnadňují sociální fungování jednotlivého klienta nebo specifické kategorie klientů. Za druhé termín ţivotní situace vymezuje vlastní předmět intervence sociálního pracovníka (Navrátil, Musil, 2000, s. 120). Paradigmata neboli tzv. malá paradigmata sociální práce popsal Payne (1997). Tato paradigmata se od sebe zcela liší jak filozofickými východisky, tak důsledky v praxi (Navrátil, Musil, 2000, s. 121). První paradigma označil Navrátil (2000) jako terapeutickou pomoc terapeutické paradigma. Hlavním faktorem sociálního fungování je duševní zdraví a pohoda člověka. V rámci tohoto paradigmatu je sociální práce uskutečňována psychoterapií. Cílem sociální práce je tedy zabezpečit klientovi psychickou a také sociální pohodu. Ţivotní situací klienta je pak zejména reflexe jeho vnitřního stavu osobnosti a psychiky, popřípadě jaké důsledky plynou z tohoto rozpoloţení pro naplňování očekávání, které má klientovo okolí (Navrátil, Musil, 2000, s. 121). Druhé paradigma popsal Navrátil (2000) jako úsilí o reformu společenského prostředí reformní paradigma. Zde je hlavním faktorem sociálního fungování společenská rovnost v různých dimenzích společenského ţivota. Ţivotní situace klienta je zaměřena na otázku, jak jsou jeho osobní problémy zakořeněny v omezených moţnostech znevýhodněné skupiny, které je členem. Za základní informaci o ţivotní situaci klienta jsou povaţovány poznatky o mocenské podřízenosti jeho skupiny a důsledcích, které to má pro ţivot všech jejich členů (Navrátil, Musil, 2000, s. 121). Cílem sociální práce je zmocnění klienta. Zastánci reformního paradigmatu se domnívají, ţe podpora spolupráce a solidarity v rámci určité společenské skupiny můţe být prostředkem, jak pomoct utlačeným získat vliv na vlastní ţivot. V rámci tohoto paradigmatu usiluje sociální práce o budování společnosti na více rovnostářských principech. (Navrátil, Musil, 2000, s. 121). O třetím paradigmatu píše Navrátil (2000) jako o sociálně - právní pomoci neboli poradenské paradigma. Faktory sociálního fungování jsou schopnost zvládat problémy a přístup k odpovídajícím informacím a sluţbám. Ţivotní situací klienta jsou zde 19

20 neuspokojené potřeby, individuální omezení, která klientovi brání vyuţít existující moţnosti uspokojení těchto potřeb, a více nebo méně dostatečná schopnost institucí společnosti vstřícně reagovat na neuspokojené potřeby klienta a na jeho potíţe ve styku s těmito institucemi (Navrátil, Musil, 2000, s. 121). V praxi se toto paradigma projevuje především poskytováním informací, kvalifikovaným poradenstvím zpřístupňováním zdrojů či zprostředkováním dalších sluţeb a pomoci. (Navrátil, Musil, 2000, s. 121) 20

21 3 Nevládní nezisková organizace Society Biliki Society Biliki je nevládní nezisková organizace zaloţená v květnu 1997 v Gori, region Shida Kartli v Gruzii. Organizace se skládá ze dvou center Biliki a Skhivi (Society Biliki: About Us, 2006). Posláním organizace je pomoct kaţdému dítěti plně vyuţívat svůj potenciál, bez ohledu na sociální, etnický či náboţenský status (Society Biliki: About Us, 2006). 3.1 Cíle organizace Zprostředkovávat vzdělávací a volnočasové aktivity pro děti. Poskytovat podporu dětem ulice, dětem z chudých rodin, dětem, které patří k národnostní menšině a IDP s dětem. Propojit děti s přírodou a ţivotním prostředím a podporovat tím tak jejich harmonický rozvoj. Sledovat a zkoumat názor společnosti, dětí a mládeţe o stávajícím vzdělávacím systému a podporovat implementaci jeho reforem. Pomáhat mladé generaci získat povědomí o svých právech. Podporovat sociální ochranu dětí a mládeţe (Society Biliki: About Us, 2006). 21