SLOVO ŠÉFREDAKTORA. Toto číslo připravili:

Transkript

1

2 SLOVO ŠÉFREDAKTORA U ž je to tady! Konec školního roku a s ním spojené letní prázdniny! Dva měsíce volného času, bez nutnosti vstávat v nekřesťanských hodinách, tvrdnutí v MHD, či v horším případě ve vlaku. Ale ještě před tím, než tato nejoblíbenější část školního roku nastane, zbývá ještě vyřídit několik formalit. Předně je to předávání jakéhosi kusu potištěného papíru, dále pak Smíchovská míle, na níž si vzájemně poměří síly většina tříd na škole, a v neposlední řadě diskuze během Dne demokracie. A tak mi dovolte Vám popřát vysvědčení plné krásných známek, prázdniny plné klidu a pohody, a hlavně to, abychom se všichni sešli na začátku příštího roku plni energie, plni optimismu a vcelku. Za celou redakci šéfredaktor Marek Bělohoubek. Toto číslo připravili: Marek Bělohoubek 2.A Daniel Vrána 2.A šéfredaktor zástupce šéfredaktora 2

3 ÚVODNÍ SLOVO ŘEDITELE Ing. Radko Sáblík, ředitel školy Školní rok 2012/2013 utekl opravdu velmi rychle, tedy z mého pohledu. S přibývajícími roky se mi zdá, že se čas rozbíhá nějak rychleji. Což jak dobře vím, není možné. Ale ten pocit prostě mám. Chtěl bych i touto formou za uplynulý školní rok poděkovat všem, kteří dobře reprezentovali školu, pomáhali udržovat či zvyšovat její úroveň, spolupracovali s ní. Díky tak směřují k Radě rodičů, Studentské radě, zřizovateli, ale i přímo k pedagogům a studentům. I v letošním roce dosáhla škola či její představitelé významných úspěchů. Student Jakub Moravec ze třídy 4.A byl vyhlášený Studentem roku 2013 v České republice, František Flachs ze třídy 4.D pak skončil jedenáctý. Tentýž student Flachs se umístil na třetím místě v republice v soutěži Cisco Academy. Studenti Jiří Houžvička a Michael Gerhát zvítězili v soutěži IT Junior z oblasti hardware a sítí, v příštím školním roce budou reprezentovat Českou republiku v mezinárodním finále v Polsku. Student David Jelínek zvítězil v soutěži v modelování v programu Cinema4D. Desítky studentů získali uznávané mezinárodní certifikáty. Naše škola již potřetí za sebou vyhrála Pohár primátora Prahy, což je celoroční soutěž pražských středních škol ve dvaceti sportovních disciplínách. Plná pětina studentů maturovala s vyznamenáním. Mnozí studenti vytvořili fantastické maturitní projekty. Podařilo se navázat mezinárodní spolupráci, studenti se podívali na studijní stáže do Finska a Francie, navštívili Londýn, autosalón v Ženevě i Hamburk. Vyšel i další grant v programu Leonardo ve výši EUR, který umožní studijní stáže v Německu a praxe studentů ve firmách ve Francii. V přijímacím řízení na školní rok 2013/2014 se podařilo naplnit všech pět tříd na 34 studentů, další uchazeče o studium jsme museli odmítnout. Komplexní prověrka z České školní inspekce hodnotila naši školu veskrze příznivě, nenašla žádné závažné pochybení, naopak v mnoha oblastech uvedla, že škola je dobrým příkladem praxe. Například v péči o talentované studenty, v oblasti maturitních projektů či mezinárodní spolupráce. Díky mimořádné dotaci zřizovatele ve výši 2,3 milionu korun se podařilo rekonstruovat páteřní počítačovou síť školy, z našich zdrojů jsme pak nakoupili nové koncovky pro wi-fi ve výši přes 400 tisíc korun. O letošních prázdninách budou díky další mimořádné dotaci zřizovatele ve výši 1,3 milionu korun dokončeny rekonstrukce podlah na chodbách školy. Rozvíjí se využívání systému Virtuální školy, ve všech kmenových učebnách je dataprojektor, promítací plátno a připojení na kantorský notebook, který má každý pedagog. Což umožní využívat informační technologie ve všech předmětech. Od 1. září 2013 budou u všech předmětů vystavené na Virtuální škole minimálně základní prezentace. V červnu schválila Rada hlavního města Prahy grant z programu Praha Adaptabilita, který jsme podali pod názvem Škola pro 21. století. V rámci tohoto grantu budou probíhat maturitní projekty ve čtvrtých ročnících ve spolupráci s vysokými školami, studentské projekty v prvním, druhém i třetím ročníku, bude zaváděna digitalizace výuky, vytvářena videa ve fyzice a podobně. Pro tuto činnost je celková odsouhlasená částka na následující dva školní roky 3 miliony korun. 3

4 Dá se tedy říci, že tento školní rok byl z pohledu školy opravdu úspěšný. Prokázal, že škola disponuje kvalitním pedagogickým sborem a velmi dobrými studenty. Což mě jako ředitele těší. Právě i proto jsem si dovolil těsně před prázdninami připravit pro pedagogy a studenty ještě jedno malé překvapení, o jehož dobrém zvládnutí nepochybuji. Po mojí domluvě s předsedou Studentské rady se naše škola připojila k akci společnosti Člověk v tísni, která organizuje ke dni 27. června Den památky obětí komunistického režimu - různé akce. Přemýšlel jsem, jak akci pojmout. Většinou jsou studenti někam odvedeni, kde si vyslechnou nějakou přednášku či je jim promítnut film. Což mi přijde poněkud nedostatečné. Proto jsem se rozhodl skloubit dvě věci. Jednak studentům připomenout nedávnou historii, ale zároveň je do akce daleko výrazněji zapojit. Proto jsem zvolil velmi náročný způsob, především pro pedagogy, který spočívá kromě promítnutí filmu i v diskusích našich vlastních pedagogů ve třídách se studenty. Tato diskuse, která bude trvat 90 minut, má jednak donutit studenty se zamyslet nad zmíněnou dobou, ale také je přimět vyjádřit své názory, předtím je však zformulovat. Což jsou dovednosti, jejichž procvičování v českém školství chybí. Celou akci jsem nazval Den demokracie na SSPŠ a chci v tomto směru založit tradici. Například další podobný den plánuji před koncem kalendářního roku, tématem by mělo být křesťanství, vánoční svátky. Na závěr svého úvodního slova k poslednímu vydání Presíku ve školním roce 2012/2013 bych chtěl popřát všem studentům příjemné prožití prázdnin, pedagogům pak zasloužený odpočinek na dovolené. PĚTINA STUDENTŮ MATUROVALA S VYZNAMENÁNÍM Ing. Radko Sáblík, ředitel školy Letošní maturitní zkoušky mě jako ředitele školy velmi potěšily. Celkem 26 studentů odmaturovalo s vyznamenáním, což je 20,5 % studentů, kteří k maturitním zkouškám v řádném termínu nastoupili. Stejně tak mě potěšilo slavnostní předání maturitního vysvědčení na Staroměstské radnici v nádherném Brožíkově sále. Dostavila se většina studentů, chyběli vlastně jen ti, kteří měli přijímací zkoušky na vysokých školách či již odjeli do zahraničí. Níže jsou uvedeny souhrnné výsledky z jednotlivých částí maturitní zkoušky. Anglický jazyk - didaktický test - uspěli všichni (opravuje CERMAT) - písemná práce - uspěli všichni (opravuje CERMAT) Český jazyk - didaktický test - uspěli všichni (opravuje CERMAT) - písemná práce - neuspěli 3 studenti (opravují vyučující školy) Matematika - písemná práce - neuspěli 2 studenti (opravuje CERMAT) Obhajoba maturitních projektů - třída 4.A - uspěli všichni - třída 4.B - uspěli všichni - třída 4.C - uspěli všichni - třída 4.D - neuspěl 1 student - třída 4.L - uspěli všichni Ústní maturitní zkoušky - třída 4.A - uspěli všichni - třída 4.B - uspěli všichni 4

5 - třída 4.C - neuspěl 1 student - třída 4.D - neuspěl 1 student - třída 4.L - neuspěli 2 studenti Statistika maturit: - celkem letos docházelo na výuku ve třídách čtvrtých ročníků 137 studentů (jde tedy o jeden z nejslabších ročníků za poslední roky, další nižší ročníky jsou zase početně silnější) - k maturitě v řádném termínu nešlo 10 studentů, což je 7,3 % - celkem šlo k maturitě 127 studentů, z nich neprospělo 9 studentů, což je úspěšnost 92,9 % - vyznamenání získalo 26 studentů, což znamená, že 20,5 % studentů maturovalo s vyznamenáním Bilance maturit po třídách: Třída maturovalo nematurovalo neprospělo prospělo vyznamenání 4.A B C D L PŘEDÁVÁNÍ MATURITNÍCH VYSVĚDČENÍ Jan Vopěnka, 3.L V úterý 11. června 2013 v 9:15 jsme se dostavili na přání pana ředitele Sáblíka před Staroměstskou radnici. Při příchodu jsme okamžitě viděli hloučky studentů čtvrtého ročníku. Většina z nich vypadala nervózně a nedočkavě. Přišla totiž chvíle, kdy měli dostávat své maturitní vysvědčení. Po příchodu pana ředitele jsme všichni byli posláni do Brožíkova sálu. Studenti okamžitě šli podepisovat potvrzení o předání toho důležitého listu, kvůli kterému chodili čtyři 5

6 roky na naši školu. Po podpisu nastoupili a už jen čekali na předání. Pan zástupce ředitele Nechanický pronesl pár motivačních slov a rad do budoucího života a pak předal mikrofon panu řediteli k jeho projevu. Po něm již přišla chvíle, kdy třídní učitelé s panem ředitelem předávali maturitní vysvědčení. Pak už jen pár fotek a slavnostně si přiťuknout šumivým vínem. Nám osobně se tato akce velice líbila a už se těšíme, až za rok budeme stát na jejich místě. Rád bych za sebe a mého kolegu Vojtěcha Navrátila dodal: Všem maturantům přejeme mnoho úspěchů do budoucího života, ať již při dalším studiu nebo poté v práci. DEN DEMOKRACIE NA SSPŠ Ing. Radko Sáblík, ředitel školy Motto: K závěru školního roku přistoupíme v duchu athénských tradic. Ve středu budeme utužovat těla na štafetovém závodě tříd na Smíchovské míli a ve čtvrtek ducha v diskusích při Dni demokracie na SSPŠ. Termín: - čtvrtek 27. června 2013 Program: 9.00 až hodin - promítání filmu Ztráta paměti v kmenových učebnách všechny třídy - film dodá organizace Člověk v tísni, Jeden svět na školách 1. ročníky: až hodin - beseda v tělocvičně s ředitelem a pozvanými hosty až hodin - beseda v kmenové třídě se třídním profesorem a dalšími dvěma pedagogy 2. ročníky: až hodin - beseda v kmenové třídě se třídním profesorem a dalšími dvěma pedagogy až hodin - beseda v tělocvičně s ředitelem a pozvanými hosty až hodin - beseda v kmenové třídě se třídním profesorem a dalšími dvěma pedagogy 3. ročníky: až hodin - beseda v kmenové třídě se třídním profesorem a dalšími dvěma pedagogy až hodin - beseda v tělocvičně s ředitelem a pozvanými hosty až hodin - beseda v kmenové třídě se třídním profesorem a dalšími dvěma pedagogy Poznámka: Pokud se v některé třídě rozhodnou pedagogové promítnout nějaké ukázky z filmů či jiná ilustrační videa, nezapočítává se tato doba do besedy a o tento čas se přítomnost třídy a pedagogů v kmenové učebně prodlužuje. 6

7 Důvodem je moje snaha, aby došlo ke skutečné diskusi, za kterou rozhodně nelze považovat čtení dokumentů či promítání ukázek, ale skutečnou diskusi, kdy přítomní reagují na dané podněty a vyjadřují k nim své názory. Cíl akce: - uspořádáním této akce sleduji jako ředitel školy dva zásadní cíle - prvním cílem je připomenutí si, že demokracie není automatická a lze o ni přijít, proto je dobré znát historii a chyby svých předků pokud možno neopakovat - druhým cílem je rozvíjet schopnost studentů (ale i pedagogů) vést kultivovanou diskusi, dokázat zformulovat svůj názor, slušným způsobem oponovat člověku s jiným názorem, vystříhat se osobních ataků a naopak používat věcné argumenty Dlouhodobější cíle: - rád bych zavedl na naší škole tradici Dnů demokracie, ve kterých by probíhaly podobné diskuse, ve vhodnou dobu a na vhodné téma - například si dovedu představit podobný den těsně před odchodem na vánoční prázdniny, tam bych viděl jako nosné téma křesťanství, naše postoje k němu, jeho přínos, ale i zločiny páchané ve jménu víry, tmářství, proč jako národ ateistů tak mocně slavíme vánoce apod. - chtěl bych těmito akcemi (plus od září 2013 spouštěná projektová výuka) přispět k rozvíjení dovedností studentů, na které se bohužel často nedostává času díky nevyváženým učebním plánům (chyba není většinou na našem přijímači, ale v rámcových osnovách) Jak budou vypadat besedy ve třídách: - je možné studentům přímo ve třídách promítnout i nějaký dokument, ale toto promítání nesmí být na úkor diskuse, která bude trvat minimálně 90 minut - besed ve třídách se účastní vždy třídní profesor a případně zastupující třídní profesor, pokud není třídním profesorem v jiné třídě - vyučující, kteří nejsou třídními či zastupujícími třídními profesory, se zapíší k třídám a třídním profesorům tak, jak jim to bude nejvíce vyhovovat, pedagogy, kteří se nezapíší, přidělí do tříd zástupce ředitele pro pedagogickou činnost O čem se bude diskutovat: - téma je jasné, týká se komunismu, jeho zločinů, potlačování lidských práv a podobně - já sám jsem připravil dokument, ve kterém nastoluji některé otázky, o kterých je možné diskutovat - všichni studenti i pedagogové mají plné právo s mými názory nesouhlasit či je podrobit zdrcující kritice, nepochybuji o tom, že přitom budou schopni excelentně vyjádřit své argumenty, které je k tomu vedou - k dispozici je i stručný životopis Milady Horákové a Memorandum organizátorů akce Proč se nebát vyjádřit svůj názor: - nejsme už naštěstí v době, kdy tady vládli komunisté, proto má každý právo na vyjádření svého názoru, a poté si také zachovat svou svobodu, své zaměstnání či pokračovat ve studiu - pokud máme budovat demokracii, musíme být schopni se vyjadřovat k problémům, tak zvaná mlčící většina jen nahrává těm, kteří chtějí využívat výhod demokracie pro svůj prospěch, ať již mocenský či materiální 7

8 - za svůj názor bychom se neměli stydět, měli bychom ho být schopni podpořit věcnými argumenty a také ho být schopni kultivovaně obhájit před našimi oponenty - jako ředitel školy garantuji, že pokud budu ve své funkci, nikdo na škole nebude postižen za své názory Jaký dávám dílčí úkol studentům před besedami: - zkuste zjistit ve svých rodinách, u svých příbuzných či známých, zda byli nějak postiženi v době komunistického režimu - pokuste se stručně zformulovat jejich příběh a uvést ho v diskusi, není pochopitelně třeba uvádět žádná konkrétní téma, jde o příběhy dokreslující dobu a ne o konkrétní osoby - přečtěte si mnou nastolené otázky, zkuste se nad nimi zamyslet, pokud s něčím nesouhlasíte, pokuste se svůj názor zformulovat a uvést v diskusi O co žádám studenty i pedagogy při besedách: - pokuste se být aktivní, pokuste se vstupovat do diskuse, rozvíjejte tuto svou schopnost, která bohužel mnohým velmi chybí - oprostěte se od jakýchkoli osobních invektiv, člověk s jiným názorem není automaticky váš nepřítel, ale pouze a prostě jen člověk s jiným názorem - pokuste se své názory vždy vyjádřit kultivovaně, bez použití i mírnějších vulgárních výrazů, podepřít je vždy věcným argumentem - respektujte vždy svého oponenta, pokuste se ho přesvědčit o své pravdě svými argumenty, naopak se ho nesnažte potupit, ponížit či dokonce urážet - ne každý, kdo s vámi nesouhlasí, kdo zastává jiné názory, musí být nutně blb, naopak vy nemusíte mít vždy pravdu Jak by měly diskuse probíhat: - předně chci předeslat, že je především věcí každé diskutující skupiny (třída + pedagogové), jaká konkrétní témata proberou, pouze žádám, aby se diskutující drželi vždy nosného tématu, kterým je komunistická minulost v České republice - je pochopitelné a správné, že v každé třídě bude probíhat diskuse trochu jinak, například i vlivem osobních zkušeností diskutujících, někde může být více obhájců minulého režimu apod. - pozor, i když já osobně s komunistickou ideologií zásadně nesouhlasím, tak se budu vždy zasazovat zato, aby mohli komunisté říkat své názory, což je právě rozdíl mezi demokraty a komunisty, respektive mezi demokracií a komunismem, za něj bych už nebyl za tento příspěvek ředitelem a pravděpodobně bych nebyl ani na svobodě, neboť republiku si rozvracet nedáme MEMORANDUM PROTI ZTRÁTĚ PAMĚTI Karel Strachota, ředitel projektu Příběhy bezpráví společnosti Člověk v tísni Před třiašedesáti lety, 27. června 1950, zavraždili představitelé Komunistické strany Československa Miladu Horákovou. Dnes je toto datum zaznamenáno v kalendáři jako Den památky obětí komunistického režimu osud Milady Horákové symbolizuje všechny zmařené a poničené životy. Na popravištích, při brutálních výsleších, v kriminálech, 8

9 v pracovních táborech i na československých státních hranicích zemřely v letech tisíce lidí. Více než dvě stě tisíc osob bylo odsouzeno a dlouhodobě vězněno, přes čtyři sta tisíc občanů bylo vyhnáno do exilu. Rozsáhlá perzekuce postihovala celé rodiny. Je přirozené, že lidé podvědomě vytěsňují nepěkné vzpomínky, zapomínají na to špatné, co je v životě potkalo. Znepokojuje nás však, že se čím dál silněji prosazuje morálně relativistický pohled na minulost. Jako by českou společnost v posledních letech postihovala ztráta paměti, která vyhovuje jak těm, kteří nemají čisté svědomí, tak různým demagogům a manipulátorům. Opakovaně nastolená polemika, zda označit režim pod vládou KSČ jako totalitní, autoritativní, nebo socialistickou diktaturu, nesmí překrývat to podstatné: skutečnost, že u nás až do roku 1989 existoval politický systém založený na společenské a individuální nesvobodě, že stát byl devastován ekonomicky, ekologicky, právně i morálně a že byl podřízen zájmům sovětského impéria. Při příležitosti významného dne chceme vzdát úctu všem obětem a aktivním odpůrcům komunistického režimu, všem lidem, kteří v těžké době zůstali věrni ideálům demokracie a svobody. Chceme také znovu připomenout, jak se komunistická ideologie (nejen u nás) projevila v praxi. Trvalý antikomunistický postoj považujeme za stejně důležitý jako například antinacismus nebo antirasismus. Zkreslující, účelové či vysloveně lživé interpretace nedávných dějin jsou nebezpečné. Urážejí oběti i odpůrce komunismu, mohou snadno ovlivnit i ty, kteří nemají s obdobím před rokem 1989 žádnou osobní zkušenost. Uvědomujeme si, že současnost přináší řadu problémů. Přesto je potřeba se vracet k minulosti, neboť se s jejími následky v mnoha oblastech potýkáme dodnes, politickou sférou počínaje a korupcí konče. Zlehčování minulosti nás činí zranitelnějšími a méně schopnými rozeznávat aktuální hrozby. Jsme tedy rozhodně proti ztrátě paměti. JUDr. Milada HORÁKOVÁ (rozená Králová) (25. prosince 1901, Královské Vinohrady až 27. června 1950, Pankrác) Stručný životopis v bodech: - její otec pochází z mlynářské rodiny, její matka z truhlářské - dva její sourozenci zemřou v roce 1914 na spálu, Marta (15 let), Jiří (6 let) - zůstane jí jen sestra Věra, která se narodí v roce studuje dívčí reálné gymnázium, 1. května 1918 se zúčastní nepovoleného protiválečného shromáždění a na základě udání je vyloučena ze školy - střední školu dokončí na dívčím lyceu ve Slezské, maturuje v roce vstupuje do Československého červeného kříže, kde aktivně pracuje - právnickou fakultu Karlovy university dokončí 22. října za svou studentskou lásku Bohuslava Horáka se provdá 15. února její manžel je evangelického vyznání, ona přestupuje do téže církve 9

10 - po studiích pracuje pro úřadu Prahy, zde se setkává s Dr. Petrem Zenklem, osobností české demokratické politiky - v roce 1930 zaujme zahraniční odborníky skvělou argumentací na konferenci o mezinárodním právu v Haagu - pracuje v Ženské národní radě české i mezinárodní, připravuje zákony ve prospěch neprovdaných žen, nemanželských dětí, postavení žen v rodinách - v roce 1933 se jí narodí jediné dítě, dcera Jana - v roce 1938 se významně podílí na přípravách všesokolského sletu - po zahájení druhé světové války začne připravovat odbojovou činnost - 2. července 1940 je i s manželem zatčena, dva roky trpí ve vyšetřovací vazbě gestapa, kde ji podrobují tvrdým výslechům, další dva roky tráví v Malé pevnosti v Terezíně října 1944 je v Drážďanech odsouzena k osmi letům káznice, původně ji byl navržen trest smrti května 1945 se vrací do vlasti, po letech se setkává s manželem a dcerou října 1945 je zvolena poslankyní - po komunistickém převratu 25. února 1948 je vytěsněna z Rady československých žen, sama se vzdává poslaneckého mandátu v den smrti Jana Masaryka - odmítá rady přátel, aby emigrovala do zahraničí, a pracuje v ilegálním vedení národních socialistů, podílí se na tajné schůzce sociálních demokratů a lidovců ve skryté opozici, což upoutá pozornost Státní bezpečnosti (StB) září 1949 je zatčena, jejímu manželovi se podaří uprchnout a po jisté době emigruje - ona je zatím podrobována nekonečným a tvrdým výslechům, vyšetřovatelé se snaží z vlastenkyně a vězeňkyně gestapa vyrobit válečného štváče a zrádce lidově demokratického zřízení května 1950 začíná proces, obviněni jsou i další národní socialisté, lidovci a sociální demokraté, celkem je souzeno třináct osob - proces doprovází hysterie lidu, který volá po maximálních trestech, do soudní síně nosí koše s hromadami takových rezolucí lidí - jsou vyneseny čtyři rozsudky smrti, čtyři tresty doživotí a další tresty dlouholetého žaláře - světové významné osobnosti žádají Klementa Gottwalda, aby ji dal milost, ten ji neudělí, pouze se smí rozloučit se svou dcerou, sestrou a jejím manželem, rozloučení trvá dvacet minut - je popravena v ranních hodinách 27. června 1950, její smrt je trýznivá, než zemře, na smyčce se dusí dlouhé minuty - na krk jí dají škrtidlo a katův pomocník tahá lanem za její spoutané nohy, až ji pomalu udusí, od začátku popravy do doby, kdy je konstatována smrt, uplyne patnáct minut - urnu s jejím popelem rodině nevydají a dodnes není známo, kde se nachází, či co se s jejím popelem stalo - její dceři Janě komunisté za trest nedovolí studovat, vychovává ji teta Věra, v roce 1968 ji umožní emigrovat za otcem, setká se s ním po dvaceti letech červen, den její smrti, je po roce 1989 vyhlášen Dnem památky obětí komunistického režimu 10

11 Poslední slova Milady Horákové: Padám, padám, tento boj jsem prohrála, odcházím čestně. Miluji tuto zem, miluji tento lid, budujte mu blahobyt. Odcházím bez nenávisti k vám. Přeji vám to, přeji vám to Zajímavá a poučná souvislost: - Milada Horáková se díky své touze po svobodě, demokracii a spravedlnosti nutně dostane do konfliktu s oběma hroznými režimy, které tak tragicky poznamenaly 20. století - nacisté Miladu Horákovou také soudí, také ji hrozí trest smrti, nicméně ji nakonec nejvyšší trest nepřiřknou a ona druhou světovou válku přežije - komunisté již tak shovívaví nejsou, ženě, dlouhá léta vězněnou nacisty, utáhnou provaz kolem krku a pomalu ji udusí Výňatky z posledního dopisu Milady Horákové: (nebyl komunisty předán, dcera ho získala až po čtyřiceti letech) Jano, jsi statečné děvče mám z Tebe radost jen uplatni svoji statečnost za to, co buduje, a ne za to, co boří. Nejsem bezradná a zoufalá nehraji, je to ve mně tak klidné, poněvadž mám klid ve svém svědomí. Neplačte - neteskněte moc je mi to takhle lepší než pozvolna umírat. Dlouhou nesvobodu už by mé srdce nevydrželo. Takto se rozletím zase do polí a luk, strání a k rybníkům, na hory i v nížiny. Budu zase nespoutaná, a ten klid a mír. Ptáci se už probouzejí začíná svítat. Jdu s hlavou vztyčenou musí se umět i prohrát. To není hanba. Milada Horáková úvaha Tomáš Reiter 2.B O CO JDE Dne to bude již 63 let od odsouzení a zavraždění Milady Horákové. Jedná se o klíčovou událost, ale zdaleka ne jedinou, která se v této době a následujících letech za vlády komunismu odehrávala, a události, které se komunistický režim snažil především skrýt před občany České republiky. Odehrávaly se popravy, brutální výslechy. Jak ve vězeních, tak pracovních táborech a na československých hranicích zemřely v letech na následky nejen těchto událostí tisíce lidí. Mnoho lidí bylo odsouzeno a dlouhodobě vězněno, spousta lidí byla vyhnána do zahraničí. Ani rozsáhlé pronásledování nebo perzekuce se lidem a jejich rodinám nevyhnulo. MŮJ NÁZOR Vzhledem k tomu, že jsem v době komunistické nežil, tak nemohu být objektivní, mohu pouze čerpat ze zdrojů jako je internet, co vypráví rodiče nebo lidé všeobecně, 11

12 například z poučné přednášky, kterou jsme na naší škole měli zhruba před půl rokem, jako součást kampaně Příběhy bezpráví. Názory se mohou lišit, navíc v dnešní době kdy je demokracie a svoboda projevu, může každý říct svůj názor na věc, nicméně to neznamená, že se lidé shodnou. Můj názor na komunismus vytvořený z faktorů zmíněných výše je takový, že lidé uvnitř Republiky jako takové se měli poměrně dobře, možná i lépe než dnes, pro každého byla práce a bezdomovců bylo minimum. Na druhou stranu lidé, co se angažovali, nebo nějak projevovali nesouhlas s komunistickým režimem, byli tvrdě pronásledování a docházelo až k falešným vykonstruovaným procesům, jímž jeden z nejznámějších je právě onen proces s Miladou Horákovou, jenž vyvrcholil neoprávněným odsouzením a popravou za činy, které nebyly spáchány. Každá doba má své plusy a mínusy, nicméně tohle je jeden z výrazných záporů, který neměl být ani před 63 lety ignorován. Myslím si, že to byla veliká chyba, která už bohužel nemůže být napravena, ale může se alespoň předejít podobným situacím pomocí kampaní, jako jsou tyto, proto by se neměly ignorovat a podpořit dění. Pochopitelně my, jakožto studenti střední školy, se nejspíše nebudeme přímo akce zúčastňovat, ale takové to minimum, co může udělat každý člověk je, že se o toto téma bude alespoň zajímat, nebo nějakým způsobem informace o daném tématu šířit, buď například přes mezi mládeží populární různé sociální sítě, nebo třeba pouze mezi řečí s kamarády, či rodinou. CO KDYBY SE STUDENT PROBUDIL DO KOMUNISMU Ing. Radko Sáblík, ředitel školy Představ si! - představ si, že se jednou ráno probudíš a ocitneš se v době, kdy tady budou platit stejné zákony a pravidla, jako za dob komunismu - ponechme stranou, že za chvíli budeš chtít zase rychle usnout a budeš si namlouvat, že jde jen o nějaký strašný sen, ze kterého se probudíš (pro tvé předky trval bohužel čtyřicet let) - ponechme i stranou všeobecné věci a zaměřme se jen na to, co by asi zasáhlo nejvíce tebe, jakožto představitele mladé generaci ve věku středoškolského studenta Umíš si představit? - internet je hrubě cenzurovaný, dostaneš se jen na pár soudruhy schválených stránek, na nichž se dozvíš, jak se daří plnit pětiletku na 110 % - zapomeň na své oblíbené zahraniční kapely (možná s výjimkou sovětského vojenského souboru a uvědomělého soudruha či soudružky z NDR), můžeš si stáhnout (nebo koupit) jen prověřené národní umělce, co občas zpívají o lásce a taky dost o budování míru a komunismu - pokud budeš chtít jet s rodiči na dovolenou do zahraničí, nezapomeň požádat o devizovou doložku, kterou pravděpodobně nedostaneš (ale máš alternativu, opět k moři k soudruhům z NDR) - pokud si chceš koupit značkové zápaďácké oblečení, pak musíš přemluvit své rodiče, aby vzali své korunky, a riskujíc jejich zabavení či nepříjemnost se soudruhy, je směnili za bony s veksláky (jedním z nich byl i proslulý kmotr Mrázek), za ty si pak 12

13 koupíš nějaké tričko či džíny, dovezené ze západu z nějaké nepovedené série, nedej bože ze sekáče - ve škole ani na veřejnosti hlavně nemluv negativně o čemkoli, co je spojené se státem, vládou, tedy komunisty, někdo by tě mohl udat a ty v lepším případě skončit nejprve u výslechu a posléze vyhozený ze školy, v horším případě by ti mohli napařit paragraf o protistátní činnosti a ty poznat vězení zevnitř - pokud by ses chtěl zastavit na nějakém nepovoleném shromáždění (to jsou všechna, která neslouží k oslavě komunistického zřízení), dostaneš nejprve do huby a pak následuje to, co je popsáno v předchozím bodě - na studium v zahraničí zapomeň, jen pár vyvolených dětí soudruhů bude studovat v Moskvě, stejně tak zapomeň na nějaké brigády za hranicemi - zato se připrav na chmelovou a bramborovou brigádu, hospodářství už je zase v pr, musí ho zachraňovat studenti brigádníci, nedostaneš skoro žádné peníze, zato buzerace si užiješ dost, tedy když nesplníš předepsané normy, a ty skoro jistě nesplníš - jo, a kdyby sis chtěl něco okopírovat, tak máš smůlu, kopírovat se může jen tehdy, když to ve škole povolí předseda komunistické buňky (už jsou zase ve školách, všech organizacích a de facto je řídí), ten posoudí, zda tvé kopírování je nezávadné, že nechceš šířit žádné protistátní letáky - také si pořiď dva nové sešity, máš totiž i nové předměty, předně dějiny dělnického hnutí (posléze marxismus-komunismus), a taky brannou výchovu, kde se budeš učit, jak čelit imperialistickému agresorovi, a hlavně, jak jim zakroutit krkem - pokud chceš pozvat přítelkyni do kina, budeš mít lehký výběr, můžeš volit mezi ruským válečným filmem či domácím hitem, pojednávajícím o vztahu mladé soudružky a soudruha na pracovišti při plnění socialistického závazku na 150 %, kdy erotická scéna nejvyššího kalibru bude odhalené ramínko, vykukující z pod pokrývky, a to jen tehdy, když to cenzor pustí - také ti odpadne starost s výběrem novin či časopisů, těch pár, co zbude, bude psát stejně, každý článek, ba doslova každá věta bude velmi bedlivě posuzována cenzorem, pro lidi tvého věku doporučuji časopisy o pionýrech a svazácích, těmi budou všichni, když se nedáš zlomit, tak budeš podezřelý, což se projeví ve chvíli, kdy se budeš hlásit na vyšší stupeň školy, moc s přijetím nepočítej, i kdybys byl sebelepší - pokud máš nějakého oblíbeného zpěváka a on ze dne na den zmizí ze světa, tak se nediv, po nějakém svém vystoupení se lehce společensky unavil, cosi plácl o komunistech, a tak si asi deset let nezazpívá, možná tak ve vlastní koupelně - když už jsme u té hygieny, na toaletě dávej pozor, už zase máme jen jediný druh toaletního papíru (ke všemu nedostatkové zboží), sice je tak trochu jako smirek, ale co naděláš, když jiný na trhu není (stejně jako další výrobky) - jo a taky se připrav na změnu svých nápojových návyků, na colu a podobné druhy zapomeň, vrcholem bude kofola, jinak v krámech najdeš stejný druh zářivě žluté nechutné limonády, ale na to si určitě zvykneš - počítej s tím, že tě občas pošlou rodiče stát do front, ale ne na finále play-off či super koncert, ale na banány, mandarinky, ale také na maso, i ta rýže občas dojde, a nejen ona (místo supermarketu tu už zase máme samoobsluhy, s jedním druhem jogurtu, 13

14 jedním druhem sýra atd.), nakonec v tom krámě se zeleninou stojíš zbytečně, zelinář většinu ulil pod pult a dá to jen těm, kdo mu dají něco na přilepšenou (mimochodem i z této sorty lidí se rekrutují někteří soudobí kmotři) - v krámech nic není, nikam se nemůže jezdit, za každý projev nesouhlasu s komunisty je postih, bez souhlasu cenzora se nezahraje ani znělka, ale nikdo neprotestuje, žádné demonstrace, všichni ti současní odvážní bouřliváci a křiklouni z demonstrací proti demokratickým politikům jsou náhle zase už hodní beránci, zase se klaní soudruhům, pitvoří se, jen aby je nedej bože soudruh s něčím nekalým nespojoval, a tak i když mají oproti současné demokracii zase úplné ho, tak ani neceknou, a co víc, rádi podepíši petici, aby nějaký reakcionář dostal ne deset, ale rovnou dvacet let natvrdo, republiku si už zase rozvracet nedáme - pokud náhodou budeš sledovat nějaké zahraniční sportovní utkání, a pokud opakovaně redaktor zapomene oznámit střelce branky, tak mu nenadávej, netrpí ztrátou paměti, ale jen chce v televizi dále pracovat, střelcem je emigrant a ten byl vymazán z historie, z fotek, prostě neexistuje, takové živly přece soudruh nebude propagovat - jen aby tě nenapadlo, probůh, se z tohoto ráje zkusit po anglicku vypařit, na hranicích už jsou zase ostnaté dráty a hlídají je bdělí pohraničníci (například současný radní pro školství v karlovarském kraji), ti se s tebou sr nebudou, kdybys chtěl zdrhnout za kopečky, klidně do tebe vystřílí celou dávku (a současná paní poslankyně KSČM Semelová je zato pochválí, dělají přece jen svou práci, kdo taky jiný než hnusný živel by chtěl utéct z takového ráje, a takový si nic jiného než kulku do zad nezaslouží, dobře mu tak) - až budeš chtít nějaké slušné místo v práci, tak si uvědom, že to získáš jen tehdy, když vstoupíš do KSČM, jinak to nejde, na důležité úřady, do důležitých organizací či na vedoucí posty můžou jen kovaní soudruzi, další mají prostě smůlu - taky si, prosím tě, ohlídej dobře rodiče, aby se nedej bože nezapletli s nějakými disidenty, protistátními živly (rozuměj, to je těch pár odvážnějších, co nemluví dobře o komunistech), nebo jimi snad dokonce nebyli, to by ses totiž nedostal na žádnou školu, protože přece soudruh nebude vzdělávat děti svých oponentů, no, ze střední tě možná už nevyhodí, když na ní už chodíš, ale s vejškou máš smůlu a tvůj mladší bráška bohužel i s tou střední - jo, a taky nezapomeň na úterý, to budeš se soudružkou učitelkou připravovat transparent, co poneseš prvního máje, dobře to tam vymaluj, ten nadpis, jak zdravíš a miluješ soudruha generálního tajemníka KSČM - a ne aby tě napadlo ten první máj zatáhnout, to bys měl ve škole pěkně velký průšvih, a ty přece nechceš mít problémy se soudruhy proto jim s radostným výrazem zamáváš, pak můžeš jít na pivo a hlavně ne nahlas nadávat, vždycky se radši dvakrát rozhlídni, nějaký domovní důvěrník, co už je zase v každý ulici, by tě mohl udat - no, nevěřil bych radši ani moc svým spolužákům, co když to některý z nich už podepsal, je důvěrník či spolupracovník StB, šplhne si, když tě udá, že si mluvil neuctivě o soudruzích a ty poletíš ze školy, že ani nestačíš zavřít dveře, tak buď ostražitý - bude toho víc, ale pro ilustraci by snad tohle stačilo jo, a chceš ještě ten komunismus? 14