3. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O ŘEŠENÉM ÚZEMÍ

Transkript

1 1 1.ÚVOD Les je dynamické a složité společenstvo tvořené abiotickým prostředím a živými organismy, vzájemně propojenými. Převažují zde patrovité mnohaleté dřeviny, které vytvářejí souvislé porosty. Nenahraditelnou roli v procesech, nejen lesních ekosystémů hrají houby. Říše hub je nesmírně rozsáhlá, houby se vyskytují ve všech biotopech na celém světě. Dosahují velikosti od mikroskopických kvasinek po velké dužnaté plodnice a mají nejrozmanitější způsob života, některé vstupují do vzájemně prospěšného vztahu s živými rostlinami, jiné rozkládají či zabíjejí své hostitele. Všechny ale hrají podstatnou roli v procesech umožňujících život na naší planetě (Laessoe, 2004). Specifickou skupinou jsou houby dřevní, žijící na dřevě stromů a keřů. Většina z nich žije saprofyticky, na dřevinách již odumřelých. Některé však infikují dřeviny živé, jsou parazity, ve většině případů se ale jedná o dřeviny v sestupné fázi vývoje, tj. stromy staré a přestárlé, nebo jinak oslabené. Přispívají tak k urychlení jejich rozkladu a uvolnění prostoru pro nové generace lesních dřevin. Mnohé houby se vyskytují na jediném substrátu, jiné toto spektrum mají širší. Dřevní houby rozkládají dřevo svým specifickým enzymatickým aparátem až na jednotlivé cukry. Podle toho, jakým způsobem dekompozice probíhá, se rozdělují na houby celulózovorní (hnědého tlení) a houby lignivorní (bílého tlení) (Černý, 1989). Jsou to jediné organismy se schopností rozkládat i toxický lignin. V lesních ekosystémech tak plní nezastupitelnou úlohu při rozkladu dřevní hmoty, která představuje spolu s organickým opadem základní surovinu detritových řetězců lesních ekosystémů a jako substrát je po půdě nejbohatší nikou lesa (Jankovský, 2005). Při zastavení jejich činnosti by se tato hromadila na povrchu půdy, což by mělo za následek zastavení koloběhu látek a energie v přírodě. Výskyt některých druhů hub, ale i jejich druhová rozmanitost je významným ukazatelem hodnoty a stavu lesního ekosystému. Růst některých druhů může poukazovat na lesy vysoké přírodní hodnoty a naopak některé druhy jsou typickým ukazatelem lesů poškozených. Znalost výskytu určitých druhů na lokalitě nám může být vodítkem při stanovování managementu v chráněných územích, ale i lesech hospodářských. Je dobré že v dnešní době při neustále se zvyšujícím tlaku lidské společnosti na životní prostředí jsou houby předmětem ochrany. I když oproti živočichům či rostlinám se s jejich ochranou započalo později a do dnešních dnů si řada lidí neuvědomuje jejich význam a potřebu ochrany.

2 2 2. CÍL PRÁCE Cílem této práce je zjistit druhovou pestrost dřevních hub v PR Pod Trlinou. Sledovat výskyt dřevních hub a zhodnotit výskyt chráněných a ohrožených druhů. Na základě sběru plodnic, pravidelně sbíraných v průběhu kalendářního roku zhodnotit spektrum hub. Zpracovat ekologické nároky nalezených druhů, jejich vazbu na určité druhy dřevin, zhodnotit význam lokality z hlediska výskytu hub vázaných na dřevo, případně navrhnout změny v plánu péče.

3 3 3. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O ŘEŠENÉM ÚZEMÍ V diplomové práci Biodiverzita dřevních hub bylo zpracováváno území přírodní rezervace (PR) Pod Trlinou. Hlavním motivem ochrany jsou v tomto chráněném území přírodě blízké lesní společenstva a fragment zachovalé kulturní krajiny luk, pastvin mezí s výskytem řady chráněných druhů živočichů a rostlin (Šafář et al. 2003). Přírodní rezervace Pod Trlinou byla vyhlášena v roce 1998 nařízením č. 21/1998 Okresního úřadu v Šumperku KATEGORIZACE PR Název ZCHÚ: Pod Trlinou Kategorie ochrany: přírodní rezervace Kód MZCHÚ: 1947 Managementová kategorizace MZCHÚ dle IUCN: IV. - řízená rezervace 3.2. ADMINISTRATIVNÍ ÚDAJE Kraj: Olomoucký Okres: Šumperk Obec s rozšířenou působností: Zábřeh Katastrální území: Lesnice, Leština Rok vyhlášení: 1998 Celková výměra: 50,40 ha Výměra lesní půdy: 31, 34 ha Výměra ostatní půdy: 19,06 ha Lokalita zasahuje do dvou uznaných honiteb: 1. Lesnice, kód , výměra 745,5727 ha 2. Dubicko les, kód , výměra 702,2231 ha

4 POLOHA Sledovaná lokalita se rozkládá na ploše 50,40 ha, nachází se v Olomouckém kraji, okrese Šumperk jiho-východně od obce Lesnice (PSČ: ). Zasahuje do katastrálního území obcí Lesnice a Leština. Patří do revíru Dubicko a je pod lesní správou v Rudě nad Moravou. Přesněji je poloha zanesena na mapě (viz PŘÍLOHY, MAPY).

5 5 4. ŠIRŠÍ ÚZEMNÍ VZTAHY A PŘÍRODNÍ PODMÍNKY 4.1. GEOMORFOLOGICKÉ POMĚRY PR Pod Trlinou je v rámci geomorfologického členění ČR součástí Krkonošskojesenické soustavy, Jesenické podsoustavy, Hanušovické vrchoviny, respektive její dílčí části Úsovské vrchoviny (173 km 2 ), která představuje morfologicky poměrně složitý útvar s nejvyšší kótou Bradlo (599,5 m n. m.). Vrchovina je z větší části zalesněna a rozdělena tokem Rohelnice v podstatě do dvou částí. Nejmenší celek pak tvoří Benkovská vrchovina. Benkovská vrchovina: Část Úsovské vrchoviny, hřbet směru SV-JZ výrazně ohraničený zejména na západě vůči Mohelnické brázdě a tvořený chloritizovanými migmatity,sericitickými a chloritickoseritickými křemenci a slepenci, hřbet se zbytky plošinatého reliéfu značně rozrušeného kriogenními pochody a s okraji rozřezanými údolími vodních toků. Nejvyšší bod Bílý kámen 588 m n.m., významné body Zmrzlé skály 530 m n.m. a Trlina 527 m n.m. Je to 3-5 vegetační stupeň, oblast je středně zalesněná v jižní a střední části smrkovými porosty s jedlí a modřínem (Blatka et al. 1987). U západního okraje sledované lokality navazuje na Úsovskou vrchovinu Mohelnická brázda (119 km 2 ), která je při šířce 2 3 km výrazně protažená ve směru SSZ JJV. Její terén je rovinatý, modelovaný řekou Moravou a jejími přítoky, respektive jejich uloženinami. Brázda s průměrnou nadmořskou výškou cca 270 m představuje výraznou sníženinu mezi Hanušovickou vrchovinou na východě a Zábřežskou vrchovinou na západě. Akumulační činnost řeky Moravy a jejich přítoků je v Mohelnické brázdě podmíněna periodickým zaklesáváním této strukturní jednotky Českého masívu již od neogénu. Naopak blok Hanušovické vrchoviny spolu s Hrubím Jeseníkem má od pliocénu tendenci k vyklenování (Blatka et al. 1987).

6 GEOLOGICKÉ POMĚRY Geologický podklad je základní a konstantní složkou každé oblasti. Zejména ve střední Evropě je závislost stanovištních poměrů na matečné hornině značná. Regionální geologie vymezuje v České republice dva velké geologické a geomorfologické celky, které prodělaly odlišný vývoj Český masív a Karpaty. Sledovaná lokalita patří k bloku Českého masívu. Český masív je zbytkem variské části hercynského pohoří, které bylo vyvrásněno hlavně v karbonu. Od té doby prodělal Český masív dlouhý vývoj: v permokarbonu se prolomily permokarbonské pánve, v křídě do něj ze Saska vniklo moře. V třetihorách, kdy byl zarovnán v parovinu,byl následkem Alpského vrásnění rozlámán a podél zlomů došlo k výlevům sopečného magmatu. Ve čtvrtohorách došlo už jen k modelaci reliéfu činností ledovců a řek (Hruška, 1998) Většinu regionu (ve kterém leží sledovaná lokalita) budují různé oblasti kristalinika: východně od Králík převládají migmatity a migmatické ruly, přes Staré Město a Hanušovice se táhne pestrá zóna tvořená četnými pásy amfibolů, fylitů, vápenců, hadců, kvarcitů i amfibolických granodioritů. Západně od Zábřehu vystupují svory, až svorové ruly, amfibolity a polohy kvarcitů, v oblasti Šumperka a Velkých Losin migmatiti až migmatické ruly, amfibolity, na jihozápadu malé masívy amfibolických granodioritů, v jihovýchodním výběžku oblasti fylity, přeměněné diabásy a vápence mírně metamorfovaného devonu. Z pokryvů dominují především svahoviny, okrajově se vyskytují sprašové hlíny. (Culek et al. 1996). Sledované území náleží ke geomorfologickému celku Hanušovická vrchovina. Podloží tvoří metamorfované břidlice v chloritických starohorních rulách a malou část kristlické vápence (Šafář et al. 2003). Tento komplex vitošovských vápenců a jejich podložních sedimentů (břidlice) tvoří obalovou jednotku desenské klenby. Jde o oblast, která je situovaná v jižním uzávěru klenby a obsahuje od S k J stále mladší souvrství tzv. rohelské skupiny tvořené souvrstvím. Mladoňovským, které je budováno především pelity Lesnickým, ve kterém převládá písčito prachovitá sedimentární sekvence, Úsovským, které je reprezentováno aleuropelity. Bezprostřední podloží vápenců tvoří na východě polohy laminovaných jílovitějších vápenců, alternujících s fility (jsou obvykle chlorit-sericitické, místy s grafitickým pigmentem). Nejrozšířenějším petrotypem, především hlubšího podloží, jsou zelenošedé chlorit sericit kalcit albitické páskované až okaté břidlice (Koverdynský a Hladil, 1985).

7 PŮDNÍ POMĚRY V bioregionu, kde leží sledovaná oblast plošně převažují typické kambizemě, které se vyskytují se vyskytují převážně v nižších polohách a častěji na srtmějších svazích. Na zarovnaných po vrších a hřbetech jsou zastoupeny i dystrické kambizemě a ostrůvkovitě kambizemní podzoly. Na úpatích svahů směrem k nížinám se vyskytují na sprašových hlínách luvizemě, často pseudoglejové a typické hnědozemě. Na křídových slínech v Kladské kotlině se souvisle vyvinuly primární pseudogleje. Nivy vodních toků tvoří glejové fluvizemě s velkým obsahem velkých valounů a štěrku (Culek et al. 1996). Sledovaná lokalita je součástí mírně teplé, mírně vlhké oblasti s mírnou zimou. Atmosferické srážky dosahují 696 mm v ročním úhrnu, tudíž ho lze zařadit do vlhké (humidní) oblasti. Potenciální půdní reakce je 4,6 6,5 ph (kyselá až slabě kyselá). Mocnost a kvalita zdejších existujících půd je v podstatě funkcí morfologie terénu a podložního substrátu. Při západním okraji řešeného území, a to v široké ploché nivě řeky Moravy, se vyskytují nivní půdy glejové a glejové půdy. Na výše položených plochách a svazích (svahové hlíny a zahliněné písčié substráty) bývají silně smyté hnědozemě lesní půdy vznikající ve vlhkém a polovlhkém klimatu. Při vzniku těchto půd se uplatňuje částečné vyplavování, jíl se akumuluje v horizontu B. jsou slabě až středně kyselé (Šimek, 2005), případně kambizemě hluboké, hlinité místy hlinitopísčité půdy tvořící se ve vlhčím klimatu s málo vyvinutými půdními horizonty v důsledku nízkých teplot, zaplaveni a nebo vzhledem k nedostatku času (Šimek, 2005). Recentní půda při úpatí Trliny sahá do hloubky cm, pod ní je vápnitá spraš nepatrně ovlivněna pedogenezí, bohatá na paleontologické nálezy sprašových břichonožců ze společenstva chladnomilné tzv. pupilové fauny význačné pro nejmladší stádia wurmu (Šafář et al. 2003) HYDROLOGICKÉ POMĚRY POVRCHOVÉ VODY Území patří do úmoří Černého moře, povodí Dunaje a dále Moravy ( ), která zde reprezentuje základní erozní bázi (cca 268 m n. m.). Koryto řeky Moravy probíhá v okolí lokality zhruba středem Mohelnické brázdy, tj. ve vzdálenosti 2 km k JZ.

8 8 Sledovaná lokalita je oblast s dobrou retenční schopností 20 30, málo vodnatá, stupeň rozkolísanosti odtoku silně rozkolísaný ( ) a koeficient odtoku je střední. Nejvodnatějším měsícem je březen (Vlček, 1971). Částí JZ okraje sledované lokality také protéká Loučský potok: Který pramení u Loučky ve výšce 428 m n.m., ústí z leva do Moravy u Lesnice 264 m n.m., plocha povodí je 47,5 km 2 a délka toku 17,1 km. Průměrný průtok u ústí 0,37 m 3 /s, hydrologická stanice Lesnice (Kestřánek et al. 1984). Jiho-východní částí protéká bezejmenný lesní potok, který tvoří hranici chráněného území a přibližně po 1 km od PR se vlévá do Loučského potoka. Průměrný průtok v ústí je 0,3 l/s a ph je 7, PODZEMNÍ VODY Základními typy podzemních vod se sezónním doplňováním zásob. Časový výskyt průměrných měsíčních stavů hladin podzemních vod a vydatností pramenů nejvyšších květen až červen, nejnižší září až listopad s přechodným poklesem v červenci nebo srpnu. Regiony s průměrným specifickým odtokem podzemních vod 1,51 až 2,00 l/s*km 2. Stupeň zvodnění 1-2: hlavně puklinové, vydatnost v průměru do 1 l/s (Kříž, 1971) KLIMATICKÉ POMĚRY Sledované území se nachází v klimatickém regionu označeném jako MT9. Jde o oblast mírně teplou, mírně vlhkou s mírnou zimou. Projevuje se zde klimatický gradient ve směru S J. počet letních dnů počet dnů s průměrnou denní teplotou 10 o C a více počet mrazových dnů počet ledových dnů průměrná teplota v lednu ve ( o C) (- 3) (- 4) průměrná teplota v červenci ve ( o C) průměrná teplota v dubnu ve ( o C) 6 7 průměrná teplota v říjnu ve ( o C) 7 8 průměrný počet dnů se srážkami 1mm a více srážkový úhrn ve vegetačním území (mm) srážkový úhrn v zimním území (mm) počet dnů se sněhovou pokrývkou počet dnů zamračených počet dnů jasných Informace byly získány z mapy: Klimatické oblasti ČSR (Quitt, 1975)

9 9 Atmosferické srážky dosahují po přepočtu 771,8 mm v ročním úhrnu a podle meteorologické stanice Šumperk - Temenice (329 m n.m., 49 o 58 s.š., 16 o 58 v.d.) ve vzdálenosti 15 km od rezervace tento: (v mm) Tab. 1 Průměrný roční úhrn srážek měsíc I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII r.úhrn srážky (mm) 58,7 45,4 43,3 51,3 63,1 81,6 101,7 89,0 53,7 63,9 61,4 58,7 771,8 Vývoj atmosférických srážek je poněkud odchylný od normálu. Minimum srážek, které se většinou objevuje v únoru je v této oblasti posunuto na březen. Maximum srážek je v mezích normálu v měsíci červenci, kdy vrcholí letní evropský monzun u nás. Srážky za vegetační období IV. IX. činí 440,4 mm a mimo něj X. - III. Je 331,4 mm. Průměrná relativní vlhkost za rok dosahuje 80%. Průměrná teplota vzduchu dosahuje po přepočtu 7,7 0 C za rok. Její průběh roku je podle meteorologické stanice Šumperk - Temenice (329 m n.m., 49 o 58 s.š., 16 o 58 v.d.) , ve vzdálenosti 15km od rezervace tento: (ve 0 C) Tab. 2 Průměrná roční teplota vzduchu: měsíc I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII prům. teplota ( o C) -3,7-2,5 1,5 6,3 11,9 14,8 16,5 15,6 12,2 7,0 2,0-1,5 6,7 Nejnižší hodnoty teploty vzduchu připadají na leden, nejvyšší na červenec. Průměrná teplota za vegetačního období IV. IX. je 12,9 0 C LESNÍ TYPY Základní jednotkou diferenciace růstových podmínek je lesní typ, který je charakterizován význačnou kombinací druhů příslušné fytocenózy, půdními vlastnostmi, výskytem v terénu a potenciální bonitou dřevin. Je to soubor přirozených a změněných biocenóz, jejich vývojových stádií včetně prostředí, tedy biocenóz vývojově k sobě patřících (Zlatník, 1956).

10 10 Lesní typy s příbuznými vlastnostmi, stejný lesní vegetační stupeň a edafická kategorie jsou z praktických důvodů sdružovány do vyšších jednotek souboru lesních typů (Sklenička, 2003). Tab. 3. Výčet skupin lesních typů (SLT) ze sledované lokality (Dostalík a Krátký, 2007) SLT Název SLT Přirozená dřevinná skladba SLT Výměra Podíl (ha) (%) 3B Bohatá dubová bučina BK5-6, DB2-3, HB1, JD1, LP 3,24 9,4 3V Vlhká dubová bučina BK3, DB3, JD3, JV1, (JS, OL) 0,03 0,1 3A Lipodubová bučina BK5, LP2, DB1, JV1, JD1, (JS) 3,07 8,9 3K Kyselá dubová bučina BK6, DB3, JD1, BO, (LP) 4,82 14,0 3S Svěží dubová bučina BK5, DB3, LP1, JD1, HB 20,68 60,2 3Y Skeletová dubová bučina BK5, DB4, BŘ1, JD, BO 0,50 1,5 4A Lipová bučina BK6, LP2, JV1, JD1, JL, (JS) 2,04 5,9 celkem 34, BIOTA BIOGEOGRAFICKÉ ČLENĚNÍ Z hlediska biogeografických regionů řadíme území do provincie opadavých listnatých lesů, podprovincie Hercincké, dále toto území náleží k Šumperského bioregionu (1.53) a jen menší část při severo-západním okraji zájmového území spadá do bioregionu Litovelského (1:12). Šumperský bioregion: je tvořen vrchovinou až hornatinou, rozřezanou údolími horských řek s pestrou geologickou stavbou i s ostrůvky vápenců a hadců. Má biotu 3. dubo-bukového až 5. jedlobukového vegetačního stupně. Potenciální vegetaci tvoří květnaté bučiny. Biota je mírně ochuzená, hercynská, ovlivněná kontaktem s východosudetskými pohořími. Ve fauně (méně flóře) je typické zastoupení východních, zpravidla karpatských migrantů. Netypická část je vytvořena výběžky nížin a nevyhraněnými přechodnými územími s dubohabrovými háji a ostrovy acidofilních doubrav (Culek et al. 1993). Litovelský bioregion: typická část regionu je tvořena rozšířenou nivou Moravy, kde dochází k větvení, případně k meandrování říčního toku v prostoru Mohelnické brázdy. Dominuje 3. dubo-bukový vegetační stupeň. Bioregion se vyznačuje především bohatou azonální biotou rozsáhlého komplexu lužních lesů s neregulovanými toky. V lesích se objevují horské prvky splavené ze sudetských pohoří i zastoupení východních migrantů, zvláště fauny. Na oglejených sedimentech mimo nivu převažují

11 11 hydrofilní typy dubohabřim. Nereprezentativní jsou okraje bioregionu a výchozy kulmu s typickými dubohabřinami (Culek et al. 1993) FLÓRA Oblast leží v mezofytiku ve fytogeografickém okrese 73 Hanušovickorychlebská vrchovina a podokrese 73b Hanušovická vrchovina. Mezofytikum je oblast vegetace a květeny odpovídající temperátnímu pásu ve středoevropských podmínkách oceanity, což je oblast opadavého listnatého lesa (Hejný, 1988). Potenciální přirozenou vegetaci tvoří na převážné většině území bučiny, a to jak květnaté (podsvaz fagetion) tak i acidofilní (Luzulo-fagetum). Na prudkých svazích je možno očekávat suťové lesy svazu Tilio-Acerion. Podél vodních toků se vyskytuje nivní vegetace (Arunco silvetris-alnetum glutinosae,cariciremotae-fraxinetum). Okrajově do regionu zasahují i dubohabřiny (Melampyro nemorosi-carpinetum) a acidofilní doubravy (Genisto germanicae-quercion). Přirozenou náhradní vegetací vlhkých luk jsou porosty mezofilního křídla svazu Calthion, která vzácně přechází až do vegetace rašelinných luk Caricion fuscae. Na sušších stanovištích se vyskytuje vegetace pastvin svazů Cynosurion a Violion caninae. Lemy náležící svazu Trifolium medii (Hejný, 1988). Květena území je nepříliš bohatá, tvořena především evropskými mezofyty a obohacená o demontanní výskyt splavených horských druhů. Mezní prvky prakticky chybějí, exklávní výskyt byl zaznamenán u některých serpentinofytů a kalcifytů (Culek et al. 1993). Na sledované lokalitě se vyskytuje cca 29 druhům dřevin, z toho převážná část se vyskytuje v PR Pod Trlinou. Vyskytuje se tu smrk ztepilý (Picea abies), modřín opadavý (Larix decidua), borovice lesní (Pinus sylvestris), buk lesní (Fagus sylvatica), dub letní (Quercus robur), lípa srdčitá (Tilia cordata), lípa velkolistá (Tilia platyphylos), javor klen (Acer pseudoplatanus) javor mléč (Acer platanoides), javor babyka (Acer campestre), jilm drsný (Ulmus glabra), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), jeřáb břek (Sorbus aria), třešeň ptačí (Cerasus avium), bříza bělokorá (Betula pendula), trnovník akát (Robinia pseudoacacia), bez černý (Sambucus nigra), bez hroznatý (Sambucus racemosa), kalina obecná (Viburnum opulus), svída krvavá (Swida sanguinea) trnka obecná (Prunus spinosa), hloh jednosemenný (Crataegus monogyna), líska obecná (Corylus avellana), růže šípková (Rosa canina), vrba jíva (Salix caprea), olše lepkavá (alnus glutinosa) ořešák královsý (Juglans regia), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum). Květenu tvoří zbytky bučin a dubových bučin, zčásti degradační stádia bučin a přechody k dubohabřině nebo acidofilní doubravě. Květnaté bučiny Eu-Fagenion mají vyvinutý bohatý podrost se svízelem vonným (Galium odoratum), dymnivkou dutou

12 12 (Corydalis cava), bažankou vytrvalou (Mercurialis perennis), sasankou pryskyřníkovitou (Anemonoides ranunculoides) a lilií zlatohlavou (Lilium matragon). V oblasti Vápenné skály rostou teplomilné a kalcifilní druhy. V rezervaci se vyskytují vzácný hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia), vstavač nachový (Orchis purpurea), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), kruštík širolistý (Epipactis helleborine), bradáček vejčitý (Listeria ovata), hořec brvitý (Gentianella ciliata) (Šafář et al. 2003) FAUNA Převažuje podhorská lesní fauna sousedícím horským Jesenickým bioregionem. V hercinském základu fauny jsou patrné vlivy dalších oblastí ježek východní, z polonské provincie myšice temnopásá. Na vápencích je v sinuzii měkkýšů zřetelný přesah karpatského prvku. Tekoucí vody patří převážně do pstruhového pásma, na Moravě a Moravské Sázavě je vyvinuto pásmo lipanové. Aspekt černomořského povodí je patrný ve výskytu mihule ukrajinské (Culek et al. 1993). Lokalita má velmi bohatou faunu. Je zde prováděn systematický ornitologický průzkum, výsledky pozorování jsou souvisle dokumentovány od roku Hnízdí zde asi 30 druhů ptáků, mj. všechny naše druhy lejsků (Ficedula sp.), včetně zvláště chráněných lejseka malého (Muscipava parva) a lejseka šedého (Muscipava stripa), dále pak krahujec obecný (Accicipiter nisus), holub doupňák (Columba oenas), moudivláček lužní (Remiz pendulinus). Při tahu zde zastavují mimo jiné včelojed lesní (Pernis apivorus), bělořit šedý (Oenanthe oenanthe), ťuhýk šedý (Lanius excubitor), brkoslav severví (Bombycilla garullus). Z dalších chráněných živočichů tu žijí mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), ještěrka obecná (Lacerita gilis), slepíš křehký (Anguis fragilis), plch velký (Glis glis), plch lesní (Driomis nitedua), plšík lískový (Muscardinus avellananius), veverka obecná (Sciurus vulgaris) netopýr ušatý (Pleucotus auritus), netopýr stromový (Nyctalus leisleri) a z motýlů vzácný jasoň dymnivkový (Paranassius aphnemosyne) (Šafář et al. 2003).

13 13 5. METODIKA Úkolem této práce bylo sledovat výskyt dřevních hub na zájmovém území PR Pod Trlinou a zhodnotit výskyt chráněných a ohrožených druhů STUDIUM LITERATURY Jednou z důležitých částí při vypracovávání diplomové práce bylo studium literatury, nezbytné pro dostatečně kvalifikovaný průzkum PRŮZKUM LOKALITY Seznámení s lokalitou proběhlo již za předchozího výzkumu v rámci bakalářské práce v letech 2006 až Průzkum v rámci diplomové práce probíhal na lokalitě v období říjen 2007 až březen 2009, tedy po dobu osmnácti měsíců. V této době byla lokalita průběžně navštěvována přibližně dvakrát měsíčně, to znamená po čtrnácti dnech. Celkem bylo uskutečněno 34 návštěv. Houby byly pozorovány na celé ploše PR s dřevinnou vegetací. Zjišťování přítomnosti jednotlivých lignikolních, na dřevo vázaných druhů hub probíhalo při terénních pochůzkách vizuální metodou, podle výskytu vzrostlých plodnic. Tento způsob je nejvhodnější pro zjišťování hub s víceletými plodnicemi, které se vyskytují celoročně. Problém může nastat u hub s plodnicemi jednoletými, objevujícími se jen v určitém období roku, především jarním a podzimním a mohou být brzy zničeny či poškozeny, což může vést k jejich přehlédnutí a znesnadnit jejich určování. Tyto druhy nemusí z důvodu nepříznivých podmínek v některých letech vůbec tvořit plodnice. Sledovány byly makromycety, houby s nápadnými a okem dobře postřehnutelnými plodnicemi nebo stromaty o velikosti nejméně 0,2 cm. Houby byly určovány přímo v místě svého výskytu nebo sbírány a určeny za pomoci dostupné literatury či odborníků z oboru mykologie. U části plodnic bylo nutné mikroskopování, vzhledem k obtížnému rozlišení některých druhů podle makroskopických znaků. U nalezených plodnic bylo zaznamenáváno datum výskytu, návaznost na substrát a jejich ekologie. Dále byla pořizována fotodokumentace, pro případné dodatečné určení druhu hub a pro umístění do příloh.

14 HODNOCENÉ POLOŽKY DRUH SUBSTRÁTU Zjišťoval se druh dřeviny na němž houba rostla, v případě, že nešla dřevina určit, ani podle stanovištních podmínek bylo toto dřevo zařazeno jako neidentifikovatelné. Dále byla zaznamenávána část substrátu na kterém houba rostla: větev, kmen, pařez, zda se jednalo o dřevinu odumřelou či živou a jejich pozice v terénu: stojící, vyvrácené nebo zlomené kmeny, větve v korunách stromů nebo ležící na zemi EKOLOGIE Všechny houby se všeobecně živí heterotrofně. Nemají chlorofyl ani jiné fotosyntetické pigmenty a pro svůj život musí získávat důležité látky z jiných organismů. Proto jsou vázány na zelené rostliny nebo na zbytky živočichů, z nichž získávají nutné živiny (Bielli, 2001). V ekosystémech mají funkci destruentů, rozkladačů organické hmoty. Na lokalitě byly rozlišovány tyto kategorie: S saprofytické houby: rozkládají mrtvou organickou hmotu zejména dřevo P parazitické houby: získávají organické látky z živých organismů nebo z odumřelých částí těl živých organismů, přičemž toto odumření sami způsobují (Holec a Beran, 2006) ROZKLAD DŘEVA Dřevní houby rozkládají dřevo svým specifickým enzymatickým aparátem až na jednotlivé cukry. Rozklad dřeva můžeme rozdělit do dvou základních typů tlení: H hnědé tlení: je rozkládána jen celulózní a hemicelulózní složka dřeva. Dřevo je v první fázi rozkladu okrově žluté a postupně hnědne uvolňovaným ligninem, později se ve dřevě začínají objevovat jemné příčné a podélné trhlinky (Černý, 1989) B bílé tlení: vedle celulózní a hemicelulózní složky dřeva je rozkládán i lignin. Dřevo většinou rovnoměrně bělá v celé infikované části, jindy má jen světlé pruhy, často je vyhnilé dřevo ohraničeno tmavým pruhem (Černý, 1989). Tuto skupinu můžeme ještě rozdělit na hnilobu voštinovou a bělovou.

15 ZACHOVALOST KŮRY V rámci tohoto hodnocení se zjišťovala zachovalost vizuálním odhadem, podle procentuálního zastoupení kůry na ploše substrátu a částečně i podle jejího stavu. Zachovalost kůry byla rozdělena do čtyř tříd a vychází z hodnocení stupně rozkladu kůry (Šťastný, 2006): 1 Kůra je zachovalá téměř ve 100 % jsou zde patrné jen drobné praskliny či oděrky, substrát působí velmi čerstvým dojmem. 2 Množství kůry neklesá pod 50 % plochy, ale jsou zde již četné praskliny, kůra se začíná odlupovat či odlamovat. 3 Kůra je na méně jak 50 % plochy, jsou zde velké části obnaženého dřeva, zůstalá kůra jde často snadno od substrátu oddělit. 4 Kůry jsou tu jen nepatrné zbytky (< 10 %), nebo zcela chybí STUPEŇ ROZKLADU Tato klasifikace částečně vychází z hodnocení stupně rozkladu dřevní hmoty dle Ličky (2008). Rozklad dřevní hmoty byl rozčleněném do 3 kategorií, podle vizuálního zhodnocení a mechanických vlastností dřeva. K měření bylo používáno kapesního nože, který se do substrátu zabodával stejnou silou. 1 počáteční fáze rozkladu: dřevo je pevné, nůž téměř nelze zabodnout, hniloba je nepříliš patrná, většinou je přítomna i kůra 2 střední fáze rozkladu: průnik nože do dřeva je již snadnější, je narušená mechanická pevnost, zasažena je především běl, kůra může i nemusí být přítomna. 3 konečná fáze rozkladu: dřevo je velmi silně mechanicky narušeno, ztrácí pevnost a průnik nože do dřeva je velmi snadný po celém obvodu kmene, kůra ve většině případů chybí TLOUŠŤKA DŘEVINNÉHO SUBSTRÁTU Tloušťka byla měřena v cm na průměru daného dřevinného substrátu. K měření bylo používáno metru nebo průměrky. Pro zjednodušení byla rozdělena do 7 tříd: 1 do 2,0 cm 4 20,1-30,0 cm 7 50,1 cm a více 2 2,1-10,0 cm 5 30,1-40,0 cm 3 10,1-20,0 cm 6 40,1-50,0 cm

16 16 6. VÝSLEDKY 6.1. NALEZENÉ HOUBY A DOBA VÝSKYTU V PR Pod Trlinou bylo za dobu sledování nalezeno a určeno celkem 72 druhů dřevních hub (Tab. 4). Přičemž nejvíce druhů bylo zaznamenáno v podzimním období roku. Naopak nejméně druhů rostlo v zimě a letní období bylo také druhově chudší (Obr.1). Tab. 4. Souhrnný přehled nalezených druhů dřevních hub a doba jejich výskytu č. jméno houby latinské české Aleurodiscus sp. škrobnatec Armillaria václavka ostoyae smrková Athelia sp. kornatečka Auricularia boltcovitka auricula-judae ucho Jidášovo Auricularia boltcovitka mesenterica mozkovitá Bisporella citrina voskovička Bjerkandera 7 adusta Bulgaria 8 inquinans Camarops 9 tubulina Coprinus cf. 10 micaceus 11 Cyathus striatus 12 Daedaleopsis confragosa 13 Daedalea quercina 14 Datronia mollis 15 Diatrype disciformis 16 Diatrype stigma 17 Exidia plana 18 Flammulina velutipes citronová šedopórka osmahlá klihatka černá bolinka černohnědá hnojník třpytivý číšenka rýhovaná síťkovec načervenalý síťkovec dubový outkovka měkká korovitka terčovitá korovitka tečkovaná černosol bukový penízovka sametonohá

17 17 č. jméno houby latinské české Fomes fomentarius 20 Fomitopsis pinicola 21 Ganoderma applanatum 22 Hapalopilus rutilans 23 Hericium coralloides 24 Hymenochaete rubiginosa 25 Hypoxylon fragiforme 26 Hypholoma sublateritium 27 Inonotus nodulosus 28 Inonotus cuticularis 29 Ischnoderma resinosum 30 Laetiporus sulphureus 31 Lycoperdon perlatum 32 Lycoperdon pyriforme 33 Marasmius alliaceus 34 Marasmius rotula 35 Merulius tremellosus 36 Mycena inclinata troudnatec kopytovitý troudnatec pásovaný lesklokorka ploská hlinák červenající korálovec bukový kožovka rezavá dřevomor bukový třepenitka cihlová rezavec uzlinatý rezavec pokožkový smolokorka buková sírovec žlutooranžový pýchavka obecná pýchavka hruškovitá špička cibulová špička kolovitá dřevokaz rosolovitý helmovka leponohá Mycoacia sp. hrotnatečka + 38 Nectria cinnabarina 39 Oudemansiella mucida rážovka rumělková slizečka porcelánová

18 18 č. 40 Panellus serotinus 41 Panellus stipticus 42 Peniophora incarnata 43 Peniophora quercina jméno houby latinské české pařezník pozdní pařezník obecný kornatka masová kornatka dubová Peziza sp. řasnatka Phanerochaete laevis 46 Phellinus igniarius 47 Phellinus pomaceus 48 Phellinus robustus 49 Pholiota lenta 50 Piptoporus betulinus 51 Pleurotus dryinus 52 Pleurotus ostreatus kornatec hladký ohňovec obecný ohňovec ovocný ohňovec statný šupinovka šedohlínová březovník obecný + + hlíva dubová hlíva ústřičná Pluteus cervinus štítovka jelení Pluteus umbrosus 55 Polyporus varius 56 Radulomyces molaris 57 Sarcoscypha jurana 58 Schizophyllum commune 59 Schizopora flavipora 60 Schizopora paradoxa štítovka stinná + choroš měnlivý struhák blanitý ohnivec jurský klanolíska obecná pórnovitka drobnopórá pórnovitka různopórá

19 19 č. jméno houby latinské české Steccherinum ostnáček ochraceum okrový Stereum pevník hirsutum chlupatý Trametes outkovka gibbosa hrbatá Trametes outkovka hirsuta chlupatá Trametes outkovka suaveolens vonná Trametes outkovka versicolor pestrá Tremella rosolovka mesenterica mozkovitá Tubaria kržatka hiemalis zimní Ustulina spálenka deusta skořepatá Vuilleminia větvovka comedens ojíněná Xylaria dřevnatka hypoxylon parohatá Xylaria dřevnatka polymorpha mnohotvárná Suma za jednotlivé měsíce POČET DRUHŮ DOBA SLEDOVÁNÍ Obr. 1. Změna počtu druhů dřevních hub v průběhu sledování

20 NALEZENÉ HOUBY A JEJICH EKOLOGIE Tab. 5. Vysvětlivky zkratek použitých v tabulce č. 6 EKO ekologie JVB javor babyka (Acer campestre) ZK zachovalost kůry JVM javor mléč (Acer platanoides) SR stupeň rozkladu JR jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) TL tloušťka dřevinného substrátu LP lípa (Tilia sp.) N neidentifikovatelná dřevina OŘ ořešák královský (Juglans regia) BO borovice lesní (Pinus sylvestris) SV slivoň domácí (Prunus domestica) BK buk obecný (Fagus sylvatica) SM smrk ztepilý (Picea abies) BR bříza bělokorá (Betula pendula) TP topol (Populus sp.) DBL dub letní (Quercus robur) TR trnka (Prunus spinosa) HB habr obecný (Carpinus betulus) TŘ třešeň ptačí (Prunus avium) JS jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) VR vrba (Salix) Tab. 6. Souhrnný přehled nalezených hub a popis jejich ekologie č. jméno houby substrát převažující EKO latinské české dřevina popis ZK SR TL 1 Aleurodiscus sp. škrobnatec DBL stojící živý kmen P Armillaria ostoyae václavka kořenové náběhy SM smrková pařezu S Athelia sp. kornatečka JVB stojící strom (kmen) P Auricularia boltcovitka bez auricula- judae ucho-jidášovo černý ležící kmen S Auricularia boltcovitka mesenterica mozkovitá BK ležící kmen S Bisporella citrina voskovička ležící kmen, ležící BK citronová větev S Bjerkandera adusta šedopórka ležící kmen, ležící BK,HB osmahlá větev S Bulgaria inquinans klihatka černá DBL 9 Camarops tubulina 10 Coprinus cf. micaceus 11 Cyathus striatus 12 Daedaleopsis confragosa 13 Daedalea quercina 14 Datronia mollis 15 Diatrype dictiformis 16 Diatrype stigma bolinka černohnědá hnojník třpytivý číšenka rýhovaná síťkovec načervenalý síťkovec dubový outkovka měkká korovitka terčovitá korovitka tečkovaná BK kmen ležícího stromu (polom) stojící i ležící kmen, pařez S S BK pařez, ležící kmen S BK ležící kmen S VR,BR, TR,BK ležící kmen, živý kmen, větev S/P DBL pařez, ležící kmen S BK,TR ležící větev S BK ležící větev S BK ležící kmen S 2 1 3

21 21 č. 17 Exidia plana 18 Flammulina velutipes jméno houby substrát převažující EKO latinské české dřevina popis ZK SR TL 19 Fomes fomentarius 20 Fomitopsis pinicola 21 Ganoderma applanatum černosol bukový penízovka sametonohá troudnatec kopytovitý troudnatec pásovaný lesklokorka ploská 22 Hapalopilus rutilans hlinák červenající 23 Hericium coralloides 24 Hymenochaete rubiginosa 25 Hypoxylon fragiforme 26 Hypholoma sublateritium 27 Inonotus nodulosus 28 Inonotus cuticularis 29 Ischnoderma resinosum 30 Laetiporus sulphureus 31 Lycoperdon perlatum 32 Lycoperdon pyriforme korálovec bukový kožovka rezavá dřevomor bukový třepenitka cihlová rezavec uzlinatý rezavec pokožkový smolokorka buková sírovec žlutooranžový pýchavka obecná pýchavka hruškovitá 33 Marasmius alliaceus špička cibulová 34 Marasmius rotula 35 Merulius tremellosus 36 Mycena inclinata špička kolovitá dřevokaz rosolovitý helmovka leponohá BK BK,OŘ, JVM BK,BR, TŘ SM,BK, BO,TŘ BK ležící větev, ležící kmen ležící kmen a větev,pařez,stojící strom odumírající pařez, ležící kmen a větev, stojící strom živ.i odumř. ležící kmen, stojící živý strom ležící kmen, stojící živý kmen S S/P S/P S/P S/P BK ležící kmen S BK ležící kmen S DBL, N pařez, spadlá větev S BK BK,DBL BK pařez, ležící kmen a větev, stojící odumřelý strom ležící kmen a větev, pařez zlomený kmen, lež. kmen, ležící větev S S S BK stojící živý kmen P BK stojící zlomený kmen, ležící kmen S TŘ stojící živý kmen P N pařez S N, BK pařez S BK ležící větev, pařez S BK ležící větev, pařez S BK ležící kmen S DBL pařez, stojící odumřelý kmen S Mycoacia sp. hrotnatečka BK ležící větev S 4 3 2

22 22 č. jméno houby substrát převažující EKO latinské české dřevina popis ZK SR TL 38 Nectria cinnabarina 39 Oudemansiella mucida 40 Panellus serotinus 41 Panellus stipticus 42 Peniophora incarnata 43 Peniophora quercina rážovka rumělková slizečka porcelánová pařezník pozdní pařezník obecný kornatka masová kornatka dubová BK, N ležící větev S BK pařez, ležící kmen a větev, stojící strom živý i odumřelý S/P BK ležící kmen S BK BK BK, JS pařez, ležící kmen, ležící větev větev odumř.stromu i ležící na zemi stojící kmen,suché větve na kmeni i spadlé S S S Peziza sp. řasnatka BK ležící kmen S Phanerochaete laevis 46 Phellinus igniarius 47 Phellinus pomaceus 48 Phellinus robustus 49 Pholiota lenta kornatec hladký ohňovec obecný ohňovec ovocný ohňovec statný šupinovka šedohlínová 50 Piptoporus betulinus březovník obecný BK ležící větev S VR, TP SV DBL stojící živý strom (kmen) stojící odumř. i živý strom (kmen i větve) stojící živý strom (kmen, větev), ležící kmen a větev P S/P S/P BK ležící větev S BR 51 Pleurotus dryinus hlíva dubová JR 52 Pleurotus ostreatus hlíva ústřičná BK,BR 53 Pluteus cervinus štítovka jelení BK,HB, LP,N stojící živý strom (kmen), ležící kmen odumírající ležící strom (kmen) pařez, ležící kmen, stojící živý strom (kmen) pařez, ležící kmen, ležící větev S/P P S/P S Pluteus umbrosus štítovka stinná BK ležící kmen S Polyporus varius 56 Radulomyces molaris 57 Sarcoscypha jurana choroš měnlivý struhák blanitý ohnivec jurský BK, DBL TŘ, DBL pařez, ležící kmen, ležící větev ležící kmen, ležící větev S S LP ležící větev S 3 2 2

23 23 jméno houby substrát převažující č. EKO latinské české dřevina popis ZK SR TL 58 Schizophyllum klanolíska BK,DBL pařez, ležící větev, S/P commune obecná 59 Schizopora flavipora pórnovitka ležící kmen, BK,HB S drobnopórá ležícívětev pórnovitka 60 Schizopora paradoxa BK ležící větev S Steccherinum ochraceum 62 Stereum hirsutum 63 Trametes gibbosa 64 Trametes hirsuta různopórá ostnáček okrový pevník chlupatý outkovka hrbatá outkovka chlupatá HB ležící kmen S BK,TŘ, HB BK BK, SV, TP pařez, ležící kmen a větev, stojící živý i odumřelý strom pařez, ležící kmen, ležící větev pařez, ležící kmen a větev, živý strom (větev) S S S/P outkovka 65 Trametes suaveolens VR ležící kmen S vonná outkovka BK,HB, ležící větev, ležící 66 Trametes versicolor S pestrá TR kmen, pařez 67 Tremella rosolovka BK ležící větev S mesenterica mozkovitá 68 Tubaria hiemalis kržatka zimní BK ležící větev S spálenka stojící živý strom 69 Ustulina deusta BK P skořepatá (kmen) 70 Vuilleminia stojícím odumřelý větvovka DBL strom (větev), ležící S comedens ojíněná větev 71 Xylaria hypoxylon 72 Xylaria polymorpha dřevnatka parohatá dřevnatka mnohotvárná BK, N BK ležící kmen, pařez, ležící větev ležící kmen, pařez, ležící větev S S EKOLOGICKÉ KATEGORIE HUB 12 / 17% 7 / 10% 53 / 73% SAPROFITICKÉ SAPROFITICKÉ/PARAZITICKÉ PARAZITICKÉ Obr. 2. Početní a procentické vyjádření podílu zastoupených ekologických kategorií hub

24 POČET DRUHŮ HUB Fagus sylvatica 11 Quercus robur Carpinus betulus Prunus avium Betula pendula Prunus spinosa Salix sp. Populus sp. Picea abies Tilia sp. Prunus domestica Acer platanotdes Acer campestre Fraxinus excelsior Sorbus aucuparia Juglans regia Pinus sylvestris Sambucus nigra 6 neidentifikovatelné DRUH DŘEVINY Obr. 3. Počet druhů dřevních hub na jednotlivých dřevinách 13% ROZKLAD DŘEVA BÍLÉ TLENÍ HNĚDÉ TLENÍ 87% Obr. 4. Procentické vyjádření podílu druhů hub bílého a hnědého tlení

25 CHARAKTERISTIKA NALEZENÝCH DRUHŮ HUB CHRÁNĚNÉ A OHROŽENÉ DRUHY Camarops tubulina (Alb. et Schwein.: Fr.) Shear bolinka černohnědá třída: Sordariomycetes / řád: Boliniales / čeleď: Boliniaceae Bolinka černohnědá je v České republice zákonem chráněná, je zahrnuta v Červeném seznamu hub ČR, kde je zařazena do kategorie NT, tedy téměř ohrožený druh, to jsou vzácnější druhy vyžadující další pozornost. Avšak ještě v roce 1995 byla řazena do kategorie kriticky ohrožený druh, jen s 8 známými lokalitami jejího výskytu, to se ale díky intenzivnímu sledování v letech 1995 jaro 2005 změnilo. V roce 2005 bylo známo již 66 lokalit (Holec, 2005). Obr. 5. Místa výskytu bolinky černohnědé (Camarops tubulina) v roce 2005 (Holec, 2005) Bolinka černohnědá má většinou jazykovitá stromata, rozprostřená ve směru dřevních vláken na substrátu, polštářkovitá, silně hrbolkatě vrásčitá, na okraji zaoblená a laločnatá, matná, nepravidelně tečkovaná, v mládí lehce korkovitá, ve stáří tvrdá, na povrchu z počátku čokoládově hnědá pak černohnědá až černá (Antonín a Biebrová, 1995).

26 26 Je to saprotrof rostoucí na mrtvých padlých, méně na stojících kmenech smrku a jedle, vzácněji buku. Známa z celé řady lokalit ležících z velké části v přirozených lesních společenstvech (většinou rezervacích), zejména v horách i hlubokých údolích (Holec a Beran, 2006). V PR Pod Trlinou byla bolinka černohnědá poprvé objevena a jednalo se již o staré plodnice. Rostla pouze na mrtvých stromech buku lesního (Fagus sylvatica), celkem na 4 místech v nadmořských výškách kolem 300 m, vyznačených na mapě viz. Přílohy. 1. Toto místo se nachází ve strži s bezejmenným vodním tokem na jižním okraji PR. Jednalo se o vyvrácený ležící kmen, tloušťkové třídy 7 (50,1 cm a více), zachovalost kůry třída 3, méně jak 50% a v konečné fázi rozkladu, stupeň Druhé místo výskytu se nachází asi 300 m nad místem č.1 v téže strži. Zde šlo o 2 ležící a 1 stojící kmen tloušťkové třídy 4 (20,1-30,0 cm), se zachovalou kůrou do 50%, stupeň č. 4 a v konečné fázi rozkladu. 3. Třetí místo výskytu byl pařez na okraji lesa, tloušťkové třídy 6 (40,1-50,0 cm) se zachovalostí kůry nad 50% stupeň 2 a ve střední fázi rozkladu, stupeň Čtvrté místo je u lesní cesty na stojícím zlomeném kmeni tloušťkové třídy 4 (20,1-30,0 cm), u jeho kořenových náběhů. Zachovalost kůry 3. třída, do 50% a střední fáze rozkladu, stupeň 2. Obr. 6. Bolinka černohnědá (Camarops tubulina)

27 27 Pluteus umbrosus (Pers.: Fr.) P. Kumm. štítovka stinná třída: Agaricomycetes / řád: Agaricales / čeleď: Pluteaceae Štítovka stinná, v České republice chráněná je uvedena v Červeném seznamu hub v kategorii zranitelný druh (VU), tedy druh vykazující sice slabší, ale prokazatelný ústup na celém území ČR, nebo na jeho velké části (Holec a Beran, 2006). Klobouk mm, zvoncovitý, pak vyklenutý až plochý, na krémovém podkladě tmavohnědě, uprostřed až černohnědě síťnatě šupinatý. Lupeny volné, bělavé až hnědorůžové s vločkatým tmavohnědým ostřím. Třeň válcovitý s hlízkou, v mládí bělavý, později krémově hnědý s drobnými hnědými šupinkami (Hagara, Antonín, Beran, 2005). Je to saprotrof rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů, především buků a dubů. Vyskytuje se nejčastěji v přirozených a pralesovitých porostech s dostatkem tlejícího dřeva (Holec a Beran, 2006). Na sledované lokalitě byla nalezena pouze na jediném místě, ve strži s bezejmenným vodním tokem asi 290 m n. m. Rostla na silně zetlelém kmeni (stupeň 3) buku lesního (Fagus sylvatica) se zbytky kůry (stupeň 4), tloušťkové třídy 4 (20,1 30,0 cm). Obr. 7. Štítovka stinná (Pluteus umbrosus)

28 28 Sarcoscypha jurana (Boud.) Baral ohnivec jurský třída: Pezizomycetes / řád: Pezizales / čeleď: Sarcoscyphaceae Ohnivec jurský je zahrnut do Červeném seznamu hub ČR, v kategorii DD, což jsou druhy o nichž jsou nedostatečné údaje, jejich ohrožení není dostatečně známo (Holec a Beran, 2006). Plodnice jsou číškovité až miskovité, na svrchní straně nápadně šarlatově červeně zbarvené. Vnější strana je jemě plstnatá a bělavá, stejně jako krátký třeň. (Hagara, Antonín, Baier, 2005). Je to saprotrof rostoucí na mrtvých větvičkách i jiných zbytcích dřeva lip, zvláště lípy velkolisté, obvykle ukrytých v zemi či opadu. Plodnice vyrůstají již od října, ale především v únoru až květnu v nížině a pahorkatině. V Čechách byl nalezen v Českém krasu, na Moravě na Pálavě a v Podyjí (Holec a Beran, 2006). V PR Pod Trlinou byl nalezen pouze na jednom místě, ve strži s bezejmenným vodním tokem na jižním okraji lokality, asi 300 m n. m.. Nález byl učiněn , na zemi ležící větvi lípy (Tilia sp.), tloušťkové třídy 2 (2,1-10,0 cm), ve střední fázi rozkladu, stupeň 2 a s zachovalostí kůry do 50%, stupeň 3. Obr. 8 Ohnivec jurský (Sarcoscypha jurana) (Nejeschleba, 2009)

29 OSTATNÍ DRUHY Popisy hub, pokud v textu není uvedeno jinak, jsou převzaty z Hagary, Antonína, Baiera (2005) NEJČASTĚJŠÍ DRUHY NA LOKALITĚ Tato kapitola obsahuje druhy hub, jež byly na lokalitě nalezeny v počtu nejméně 20 exemplářů. V případě druhů s víceletými plodnicemi, které rostly na lokalitě trvale je tento počet vztažen k celé době sledování, u ostatních je brán k období jejich výskytu, např. penízovka sametonohá (Flammulina velutipes) v rámci zimní periody roku. Flammulina velutipes (M. A. Curtis) Singer - penízovka sametonohá třída: Agaricomycetes / řád: Agaricales / čeleď: Physalacriaceae Má vyklenutý až plochý klobouk, žlutý, oranžový uprostřed až kaštanově hnědý, lupeny krátce připojené bělavé až nažloutlé a válcovitý hnědavý třeň. Působí málo intenzívní žlutobílou hnilobu dřeva. Na lokalitě byla poměrně častá, infikovala především mrtvé, málo narušené dřevo buku lesního (Fagus sylvatica), s většinou kůry (ležící kmen, větve, pařez), ale rostla i živých oslabených stromech. 4% 9% 18% 27% Fagus sylvatica Juglans regia Acer sp. 3. třída 4. třída 5. třída 87% Obr. 9. Procentické vyjádření růstu penízovky sametonohé (Flammulina velutipes) na jednotlivých druzích dřevin 55% Obr. 10. Procentické vyjádření růstu penízovky sametonohé (Flammulina velutipes) v jednotlivých tloušťkových třídách Fomes fomentarius (L.) Kickx f. - troudnatec kopytovitý třída: Agaricomycetes / řád: Polyporales / čeleď: Polyporaceae Troudnatec kopytovitý vytváří víceleté kopytovité později výrazněji polokruhovité, v mládí hnědé pak šedohnědé až šedé plodnice. Živé kmeny infikuje v místech poranění a odumření kůry, způsobuje bílou hnilobu (Černý, 1989).

30 30 Na lokalitě byl jednoznačně nejhojnějším druhem. Roste na živých, ale i odumřelých stromech, především na pařezech, kmenech a silných větvích, které měli většinou kůru nad 50 % plochy a byly ve střední či počáteční fázi rozkladu, plodnice na dřevě v konečné fázi rozkladu byly většinou odumřelé. Z dřevin byl určen na buku lesním, bříze bělokoré a třešni ptačí. 10% 1% 15% 6% Fagus sylvatica Betula pendula Prunus avium 16% 27% 3. třída 4. třída 5. třída 6. třída 7. třída 89% Obr. 11. Procentické vyjádření růstu troudnatce kopytovitého (Fomes fomentarius) na jednotlivých druzích dřevin 36% Obr. 12. Procentické vyjádření růstu troudnatce kopytovitého (Fomes fomentarius) v jednotlivých tloušťkových třídách Ganoderma applanatum (Pers.) Pat. - lesklokorka ploská třída: Basidiomycetes / řád: Polyporales / čeleď: Ganodermataceae Plodnice jsou víceleté, bokem přirostlé, polokruhovité 5 60 cm velké, na povrchu s tenkou kůrou, hrbolaté, brázditě pásované, nelesklé, šedohnědé. Infikuje strom v místě poranění a působí bílou hnilobu. V PR Pod Trlinou byla nalezena pouze na buku lesním (Fagus sylvatica), v jednom případě rostoucí na živém stromě, jinak jako saprofyt na padlých kmenech, většinou ve střední fázi rozkladu, s kůrou kolem 50 % plochy. 17% 9% 30% 44% 4. třída 5. třída 6. třída 7. třída Obr. 13. Procentické vyjádření růstu lesklokorky ploské (Ganoderma applanatum) v jednotlivých tloušťkových třídách.

31 31 Hypoxylon fragiforme (Pers.) J. Kickx f. - dřevomor bukový třída: Sordariomycetes / řád: Xylariales / čeleď: Xylariaceae Vytváří drobná, polokulovitá stromata, v mládí rezavě červená, později černající, působí bílou hnilobu dřeva. V PR rostl poměrně hojně, na odumřelém dřevě buku lesního, hlavně na kmenech a větvích v počáteční fázi rozkladu, ještě značně zakorněných. 4% 7% 26% 22% 2. třída 3. třída 4. třída 5. třída 6. třída 41% Obr. 14. Procentické vyjádření růstu dřevomoru bukového (Hypoxylon fragiforme) v jednotlivých tloušťkových třídách. Nectria cinnabarina (Tode) Fr. - rážovka rumělková řída: Sordariomycetes / řád: Hypocreales / čeleď: Nectriaceae Rážovka rumělokvá vytváří drobné krémové až oranžové polokulovité útvary. Na lokalitě rostla dosti hojně, na zemi ležících drobných větévkách buku lesního (Fagus sylvatica) a zčásti neidentifikovatelných. Tyto větévky byly většinou ve střední fázi rozkladu s kůrou nad 50 %. 19% 21% Fagus sylvatica neidentifikovatelné 2. třída 3. třída 81% Obr. 15. Procentické vyjádření růstu rážovky rumělkové (Nectria cinnabarina) na jednotlivých druzích dřevin. 79% Obr. 16. Procentické vyjádření růstu rážovky rumělkové (Nectria cinnabarina) v jednotlivých tloušťkových třídách.

32 32 Oudemansiella mucida (Schrad.) Hohn. slizečka porcelanová třída: Agaricomycetes / řád: Agaricales / čeleď: Physalacriaceae Slizečka porcelánová má vyklenutý, bledě šedý a velmi slizký klobouk, široce připojené bílé až krémové lupeny a bělavý válcovitý třeň s prstenem. Působí žlutobílou málo intenzívní hnilobu. Na sledované lokalitě byla dosti častá. Rostla převážně na zemi ležících odumřelých kmenech a silnějších větvích, méně pak i na živých stromech buku lesního. Dřevo bylo většinou v počáteční fázi rozkladu s kůrou nad 50 % plochy. 15% 4% 7% 11% 2. třída 3. třída 4. třída 5. třída 28% 35% 6. třída 7. třída Obr. 17. Procentické vyjádření růstu slizečky porcelánové (Oudemansiella mucida) v jednotlivých tloušťkových třídách. Panellus stipticus (Bull.) P. Karst. - pařezník obecný třída: Agaricomycetes / řád: Agaricales / čeleď: Physalacriaceae Pařezník obecný má jazykovitý až ledvinovitý, jemně plstnatý hnědožlutý klobouk s hustými okrovými lupeny, ostře ohraničenými od krátkého třeně. Na lokalitě se vyskytoval na odumřelém dřevě buku lesního (Fagus sylvatica) poměrně často, především na zemi ležících silnějších kmenech ale i na větvích a pařezech v počátečním stupni rozkladu. Kůra byla většinou nad 50 % plochy. 9% 4% 11% 18% 25% 2. třída 3. třída 4. třída 5. třída 6. třída 7. třída 33% Obr. 18. Procentické vyjádření růstu pařezníku obecného (Panellus stipticus) v jednotlivých tloušťkových třídách.

33 33 Phellinus robustus (P. Karst.) Bourdot et Galzin - ohňovec statný třída: Agaricomycetes / řád: Hymenochaetales / čeleď: Hymenochaetaceae Ohňovec statný má hlízovitý až kopytovitý klobouk, bokem přirostlý, plstnatý, pak olysávající, v mládí rezavý, nakonec až černavý, s rezavým okrajem. Živé stromy infikuje přes pahýly odlomených větví a v místech mechanického poranění kořenových náběhů, kmenů a tlustých větví. Podhoubí ohňovce statného proniká od místa vzniku infekce podél dřeňových paprsků a později podél letokruhů jarním dřevem, kde způsobuje bílou hnilobu (Černý, 1989). Na lokalitě rostl dosti hojně na živých stromech dubu letního (Quercus robur), zvláště na kmenech a silnějších větvích, méně se objevoval i na dřevě odumřelém. Jím napadené dřevo bylo většinou v první fázi rozkladu se 100 % kůry. 16% 9% 25% 18% 3. třída 4. třída 5. třída 6. třída 7. třída 32% Obr. 19. Procentické vyjádření růstu ohňovce statného (Phellinus robustus) v jednotlivých tloušťkových třídách. Pluteus cervinus (Schaeff.) P. Kumm. - štítovka jelení třída: Agaricomycetes / řád: Agaricales / čeleď: Pluteaceae Zvoncovitý až polokulovitý až téměř plochý klobouk okrový až černohnědý, lupeny volné břichaté růžové, válcovitý na bělavém podkladě hnědě vláknitý třeň. V PR rostla hojně, jednotlivě i ve skupinách na značně zetlelých kmenech, pařezech i větvích buku lesního, habru obecného a lípy, ale značná část substrátu musela být zařazena do skupiny N (neidentifikovatelná). 23% 6% 3% 67% 7% 3% Fagus sylvatica Carpinus betulus Tilia sp. neidentifikovatelné 28% 63% 2. třída 3. třída 4. třída 5. třída Obr. 20. Procentické vyjádření růstu štítovky jelení (Pluteus cervinus) na jednotlivých druzích dřevin Obr. 21. Procentické vyjádření růstu štítovky jelení (Pluteus cervinus) v jednotlivých tloušťkových třídách.