Osobnosti ekovýchovy

Transkript

1 Osobnosti ekovýchovy

2 Osobnosti ekovýchovy Texty shromáždila a uspořádala Marcela Křížová Fotografie: Zuzana a Josef Havlínovi, archiv Hany Korvasové, Aleše Máchala, Jarmily Čeřovské, Lenky Kopáčové a dalších autorů textů Grafické zpracování: Hana Lehmannová (hanja.eu) 2011 Ministerstvo životního prostředí České republiky

3 3 Obsah 4 Slovo úvodem 6 Mgr. Michal Bartoš, Ph.D. 10 Akad. arch. Aleš Brotánek 14 Mgr. Lenka Broukalová 17 Ing. Jiří Bureš 21 Mgr. Květoslava Burešová 24 RNDr. Jana Čermáková 27 RNDr. Jan Čeřovský, CSc. 31 PhDr. Jan Činčera, Ph.D. 33 RNDr. Jana Dlouhá, Ph.D. 37 RNDr. Jarmila Dupejová 40 RNDr. Yvonna Gaillyová, CSc. 42 RNDr. Jan Hollan, Ph.D. 45 Mgr. Miroslav Janík 48 RNDr. Naďa Johanisová, Ph.D. 51 Ing. Aleš Kočí 54 Prof. Erazim Kohák, Ph.D. 56 Mgr. Hana Korvasová 60 RNDr. Jiří Kulich 64 PHDr. et RNDr. Danuše Kvasničková, CSc. 66 Ing. Petr Laštůvka 69 Prof. RNDr. Hana Librová, CSc. 72 RNDr. Eva Lišková, CSc. 75 Ing. Aleš Máchal 80 Mgr. et Mgr. Michal Medek 83 Bohuslav Nauš 86 Doc. RNDr. Pavel Nováček, CSc. 88 Mgr. Helena Nováčková 90 PhDr. Ivan Rynda 95 Mgr. Emilie Strejčková 99 Mgr. Veronika Svobodová 101 Doc. Ing. Josef Vavroušek, CSc. 104 RNDr. Mojmír Vlašín 106 Mgr. Zbyněk Zavadil 108 MVDr. PharmDr. Radmila Zavadilová, CSc. 110 Aleš Záveský 113 RNDr. Jozef Zetěk 116 RNDr. Dáša Zouharová 119 Další osobnosti

4 4 Slovo úvodem Před několika lety jsme s kolegy z CENIA, české informační agentury životního prostředí, začali připravovat publikaci o stavu a vývoji životního prostředí v České republice od roku Mělo to dva důvody jednak jsme chtěli na jedno místo shromáždit základní údaje o životním prostředí za jednotlivé roky po celé sledované období, jednak jsme se chtěli poučit z historie, abychom na základě analýzy toho, co se již stalo, mohli předpokládat budoucí vývoj. Tehdy jsem poprvé narazila na to, že se o řadě věcí mluví, všichni přece vědí, jak to je a předpokládají, že informace naleznou v běžně dostupných publikacích. Ve chvíli, kdy to, co všichni pocitově vědí, máte prokázat fakty a napsat na papír, se najednou ukáže, že přesné informace nejsou snadno dostupné, každý si pamatuje něco, vzpomínky jsou založeny na osobních zážitcích, prožitcích a zkušenostech. A jak jednotliví pamětníci odcházejí, buď z jednoho oboru do jiného, nebo věkem, ztrácí se historie, znalost toho, co bylo, jak se co událo Práce pro budoucnost je obtížná, neznáme-li minulost. Potřebujeme znát minulost. To není fráze, ale racionální (ekonomická) úvaha. Buď máme kořeny a víme, co z nich roste, máme základy domu a můžeme stavět patra a střechu, nebo stále znova sejeme a lesa nevidět, stále máme rozestavěno a bydlet není kde. I když technická ochrana životního prostředí před sametovou revolucí nepatřila k prioritám, ekologická výchova má u nás dlouhou historii. Nepodporována režimem, ale založena na schopnostech a jasnozřivosti pedagogů a práci nevládních organizací poskytovala prostor pro přírodě přátelské

5 5 aktivity a vzdělání celým generacím obyvatel České republiky. Desetitisíce mladých lidí, kteří prošli environmentální výchovou, jistě rádi vzpomínají na ty, jenž je vzdělávali, vedli, jejichž vědecká, filozofická a pedagogická díla mohli číst. Také v současnosti je zájem o ekologickou výchovu velmi intenzivní. Zejména ochranu přírody a ekologicky příznivé spotřebitelské chování považují za důležitou součást výuky a výchovy nejen pedagogové ve školách. A tady platí to samé, co je uvedeno výše ti, kteří se o kvalitní ekologickou výchovu zasloužili, ti, kteří konají kvalitní práci na školách a v ekologických střediscích jsou přece známi, všichni vědí, kdo to je Jistě tomu tak je, ale lepší bude mít informace o těch nejvýznamnějších pohromadě, na jednom místě. To byla výchozí úvaha této publikace. Jsou zde shromážděna hlavní data významných pracovnic a pracovníků EVVO, údaje o jejich práci a jejích výsledcích. Výčet osobností EVVO není úplný. Metoda, která byla zvolena pro zařazení významných osobností do této publikace, byla velmi demokratická hlasováním na webu, kam mohl kdokoli navrhnout své kandidáty a jejich zařazení do publikace záviselo na tom, zda podobný názor má dostatečně velký počet hlasujících. Ten, kdo zná prostor ekologické výchovy v ČR, jistě potvrdí, že zde není nikdo, kdo by nebyl všeobecně znám a o jeho nebo jejích zásluhách by byly pochybnosti. Mezi zde uvedenými osobnostmi také asi není nikdo, kdo by řekl, že měl a má s ekologickou výchovou snadný život. Veřejná správa na ni nedává mnoho peněz, a tak jsou často její aktéři vedle výchovy a vzdělávání zdatnými spisovateli projektů a žadateli o granty. Pokud by se měřila vynaložená práce a její kvalita finančním efektem, patří tato práce k nejefektivnějším pro společnost za poměrně málo peněz dostává společnost opravdu hodně muziky. Kdekdo, třeba lékaři vázaní Hippokratovou přísahou, se dnes ve společnosti dožaduje náležitého ocenění. Komunita lidí, kteří investovali své schopnosti, vzdělání a úsilí do výchovy a vzdělávání k ochraně životního prostředí, se nijak razantně neozývá. Přestože netrpí přebytkem a ochrana životního prostředí je pro zdraví obyvatel stejně významná jako prevence a léčba nemocí. A tak by tato publikace měla být zdrojem informací pro ty, kteří chtějí znát významné osobnosti ekologické výchovy u nás a zároveň je vyjádřením úcty k těm, jejichž data jsou zde uvedena. Ti, kteří problematiku EVVO znají, hlasováním řekli, že si jich váží a uznávají je. Měla by je mít v úctě celá společnost. Nezbývá, než v dobrém vzpomínat na ty, kteří už nejsou mezi námi a poděkovat těm, kteří a které pracují pro nás a naše děti. Rut Bízková

6 6 Michal Bartoš Rok narození: 1964 Místo narození: Olomouc Mgr. Michal Bartoš, Ph.D. ředitel Centra ekologických aktivit města Olomouce Sluňákov

7 Michal Bartoš 7 Vzdělání a odborné stáže Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, obor Ochrana přírodního prostředí 1992 Vztahy úřadů a veřejnosti měsíční stáž v Dánsku 1993 Střediska ekologické výchovy v Nizozemí 14 denní pobyt 1997 Doplňkové pedagogické vzdělání zakončené písemnou odbornou prací a zkouškou uděleno oprávnění k provádění pedagogické praxe 1999 Projekt environmentálního vzdělávání ALPHA UNESCO v Egyptě Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, obor Humanitní environmentalistika udělen titul Ph.D., téma disertační práce Proměny environmentální ideologie ve veřejném prostoru 2009 USA: International visitor leadership program týdny k energetické efektivnosti a environmentálnímu vzdělávání díky spolupráci s velvyslanectvím USA v ČR. Specializace Environmentální vzdělávání, ekologie, humanitní environmentalistika Zaměstnání Agrochemický podnik Litovel podnikový ekolog 1989 Výzkumný ústav rostlinné výroby Olomouc Odbor životního prostředí Magistrátu města Olomouc úředník Odbor životního prostředí Magistrátu města Olomouc vedoucí oddělení ekologické výchovy 2007 Ředitel Centra ekologických aktivit města Olomouce Sluňákov (smysluplné povolání) Praxe v oblasti EVVO Od roku 1982 člen environmentálních hnutí, od roku 1994 se věnuje EVVO na plný úvazek. autor záměru stavby nízkoenergetického domu sídla terénního informačního centra CHKO Litovelské Pomoraví a pobytového centra environmentálního vzdělávání v Horce nad Moravou, v okolí realizováno vzdělávací biocentrum autor a lektor ekologických výukových programů pro MŠ, ZŠ a SŠ externí vyučující na Katedře ekologie Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci lektor seminářů pro učitele spoluautor Koncepce EVVO v Olomouckém kraji hlavní organizátor festivalu Ekologické dny Olomouc (od roku 1990) a cyklu Ekologických večerů pro veřejnost (od roku 1993) Publikační činnost Editor a spoluautor dvou sborníků: Krajinou pochybností (O.P.S., 2007) a Vodní cesta Dunaj-Odra-Labe, historie, ekologie, krajina (Univerzita Palackého v Olomouci, 2004). Autor mnoha článků v médiích, např. Listy časopis pro politickou kulturu a dialog, Životné prostredie revue pre teóriu a tvorbu životného prostredia, Envigogika, Sedmá generace, Architekt, Communio mezinárodní katolická revue, Gymnasion časopis pro zážitkovou pedagogiku, Střední Morava vlastivědná revue, Bedrník, Salvo a další. Mimopracovní aktivity a zájmy Cykloturistika, volejbal, tenis, hra na kytaru pro sebe, umění, kultura, literatura (knihy v jakémkoliv množství), fotografie a z toho všeho vyplývající kavárenské povalečství. V přírodě se rád toulá skutečně i duševně, občas, také rád, zabloudí. Vztah k přírodě je intimní a vyvěrá z přesvědčení, že příroda si bez člověka vystačí.. Ženatý, otec dvou dětí. Ocenění Všechna ocenění patří těm, kteří byli kolem, když trousil své chaotické ideje.

8 8 Michal Bartoš Střípky ze životaběhu Čím déle jsem na světě, sílí ve mně přesvědčení, že mám k některým věcem intimní vztah, který je starší než já. Dospěl jsem k tomu, že už jsem pobýval na světě minimálně ve dvou podobách. Jako řecká cikáda a arabská duna. V opačném pořadí, protože jsem byl hodný a mravný, vždy podle tehdy přijímaných pravidel. Nechci umřít, protože mám obavy, co budu příště. Nemyslím tím nirvánu či cokoliv podobného. Náhodou jsem se stal při pubertální touze po partě členem ekologického hnutí. V něm jsem zůstal v podstatě dodnes. V té partě jsem poznal svou Lenku. Máme spolu dvě děti. Bolestné problémy nás spíše sblížily, než rozdělily. Až do svých dvaceti let jsem si myslel, že jsem jako dítě vyrůstal ve šťastné a harmonické rodině. Pak jsem se dozvěděl, že když jsem se narodil, naši se rozešli. Pak se zase sešli, prý kvůli mně. Když jsem se s tím vyrovnal, začal jsem si znovu myslet, že jsem žil ve šťastné a harmonické rodině. Dětství jsem díky rozvodu prožil u tet a babiček v Rohli, vesnici v krajině, které táta říkal líbezná. Tam jsem trávil i mládí. Měl první kamarády a zamiloval se do Jitky ze mlejna. Když se jednou přišla podívat na fotbal, hrál jsem za vesničany proti prázdninovým cizincům a podal jsem svůj nejlepší životní výkon. Dodnes nevím, jestli to Jitka vůbec zachytila. Od cikánů jsem se naučil první akordy na kytaru. Pak jsme na Zajíčkově hráli Hlupák váhá od Katapultů v záři reflektorů ze řvoucích mopedů. U Telarů ve stodole jsme skákali do sena a když jsem dopadl na ježka, napichovali jsme mu jablka na bodliny, protože to tak má být. Vyráželi jsme na výpravy za třešněmi, hráškem, švestkami a lesními jahodami. Byly to daleké výpravy, protože všechno co bylo blízko, sklidila ještě zelené početná rodina Šafářů. A za eskymo jsem hlídal stádo krav. Mezi nimi byla nejoblíbenější bezrohá kráva, které se říkalo Velbloud. Studium ekologie bylo mou první vzpourou proti tátově autoritě. Chtěl, aby byl ze mě historik jako on. V počátcích rozvoje ekologie, na Univerzitě Palackého v Olomouci, nás biologové učili biologii, statistikové statistiku, geografové geografii, chemikové chemii. Všichni s tím, že jsme ti ekologové, kteří ty jejich odbornosti vlastně až tak umět nemusejí, protože na ně nejsou echt specialisté. Zejména chemie byla pro mne úskalím. Paradoxně jsem se stal ekologem v Agrochemickém podniku v Litovli, kde mě z podstaty funkce nikdo nadšeně nevítal. Tak jsem skončil jako pomocník v milované chemické laboratoři. Dávil jsem se astmatickými záchvaty při vykládání pytlů s hnojivem a při mletí rostlinných vzorků. Nezměrným úsilím jsem se propracoval k měření obsahu chemických prvků v obilninách, řepě a jiných plodinách na polarografu. V krátkém pobytu na olomoucké pobočce Výzkumného ústavu rostlinné výroby v přelomovém roce 1989 jsem snil o výzkumu negativního dopadu imisí z přerovských továren na okolní výnosy z hanáckých polností. Nebyly však finance na konkrétní dojíždění autem na výzkumné plochy do Prosenic, tak jsem jezdil na konzultace do Prahy a Bratislavy. Po společenských změnách jsem nastoupil na nový odbor životního prostředí na magistrátu v Olomouci. Nejprve jsem tam dělal do všeho, pak si všímal vodního hospodářství a svobodně skončil spokojený v oblasti environmentálního vzdělávání, které mi narostlo pod rukama tak, až muselo být odpojeno od úředních zvyků a pokračovat dodnes jako Sluňákov, centrum ekologických aktivit města Olomouce, o.p.s. Při tom proběhl dvacetkrát festival Ekologické dny Olomouc, mnoho veřejných debat pro veřejnost (Ekologické večery) a v Horce nad Moravou vyrostl nízkoenergetický dům, kde Sluňákov sídlí. Po celou dobu jsem měl mimořádné štěstí na lidi, kteří mě obklopovali. Doplnil jsem si pedagogické vzdělání v Olomouci a mou zálibu ve společenských vědách se povedlo dotlačit k doktorátu profesorce Haně Librové z Masarykovy univerzity v Brně. Nejzásadnější postavy pro prožívání mého života přišly vždy nečekaně a kupodivu v pravý čas. K tomu, abych mohl dělat, co mě baví, mi pomohli zejména Jaroslav Kadula a Jan Večeř. Proměnu mého přemýšlení o světě způsobili Zdeněk Neubauer a Karel Kosík. Přes Zdeňka Neubauera jsem se postupně setkával s úvahami jeho kolegů na Katedře filosofie a dějin přírodních věd Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Podobně jsem si uspořádával svůj vztah k lidem, kteří spolu zabydlují svět, při hovorech s Václavem Bělohradským. S těmito lidmi jsem se cítil svobodnější. Příroda pro mě přestala být fungujícím ekosystémem, tak jak jsem se to učil na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Přestože jsem psal o přírodě s láskou, odpad třídím s mírou, letěl jsem na různá místa světa letadlem, jím maso, a mám spoustu dalších ekologii se příčících zlozvyků. Někteří kamarádi, když jsou na mě naštvaní, říkávají, že nejsem ekolog. Nevím, jestli se mám zlobit nebo radovat, ale navzdory všem řečem to dál o sobě tvrdím do nejrůznějších dotazníků. I má žena říká, že jednou uspořádá ekologický večer o mně, vím, že se mám čeho bát.

9 Michal Bartoš 9 Kontakt pro veřejnost telefon: michbartos@seznam.cz michal.bartos@slunakov.cz skype: michal.slunakov

10 10 Aleš Brotánek Rok narození: 1957 Místo narození: Praha Akad. arch. Aleš Brotánek architekt zaměřený na navrhování nízkoenergetických a pasivních domů nejraději i z přírodních materiálů

11 Aleš Brotánek 11 Vzdělání 1977 Střední uměleckoprůmyslová škola v Praze, obor Navrhování a konstrukce nábytku a interiéru 1982 Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, obor Architektura Specializace (odbornost) Architektura šetrnější k lidem i životnímu prostředí, tedy se sníženou ekologickou stopou Zaměstnání Od roku 1986 svobodné povolání architekta Střípky ze životaběhu V roce 1980 jsem si s mojí ženou procestoval krajinu severních Čech, zdevastovanou a odumírající od těžby a spalování sirnatého uhlí. Zanechalo to ve mně natolik depresivní pocit, že se dostavila neodbytná otázka, je opravdu nezbytné za sebou zanechávat takovou krajinu i životní podmínky?. Proto jsem jako student architektury hned začal zkoumat, jak je na tom můj obor a zdali nemohu něco dělat jinak. Odpověď jsem hledal v diplomové práci nazvané Znovuobjevení venkovského života. Řešil jsem v ní skryté a možné nevyužívané potenciály života na venkově od urbanistické revitalizace osídlení, návrhu bydlení v nízkoenergetickém a generačně přizpůsobivém rodinném domě, dopracovaném až do ekodesignu nábytku. Zde započala i moje osudová spolupráce se sociálním ekologem Mgr. Bohuslavem Blažkem. Krátce jsem byl zaměstnán v projekci OPS Příbram, kde jsem navrhl pro Východočeské dřevařské závody studii montovaného, energeticky úsporného RD, který se nerealizoval zde, jen později, soukromým investorem na Dobříši, a stal se prvním pokusem i zkušeností v této oblasti a ještě dlouho takové domy nikoho nezajímaly. Proto již od roku 1986 jsem raději využil možnosti absolventa VŠUP registrovaného ve Svazu výtvarných umělců vykonávat svobodné povolání architekta. Kromě jiného jsem tak mohl, ve spolupráci s Mgr. B. Blažkem, navrhovat a vyrábět terapeutické hračky a dvě dětská hřiště. Naši rodinu trochu překvapil Listopad 1989, protože jsme se rozhodli pro zdravější prostředí pro naše už tři děti i pro zvýšení soběstačnosti (a tím i svobody a nezávislosti na totalitě) přesídlit na venkov, kde jsme na chalupě rodičů upravovali půdu na bydlení. V tomto dění nešlo stát mimo, a proto na několik měsíců jsem se účastnil z Prahy osvětového plakátování republiky z Mánesa pro Občanské fórum. Později toto dění grafik Filip Blažek zdokumentoval v knize PLAKÁTY SAMETOVÉ REVOLUCE. Uklidnil jsem se teprve po prvních volbách a opět se vrátit ke své profesi. V roce 1990 vznikl ve spolupráci s Mgr. Blažkem projekt Penzion Domov důchodců v Mníšku pod Brdy (realizováno 1994) sociálně ekologický projekt s některými prvky snížení energetické náročnosti stavby, kde se bydlení pro seniory podařilo plně integrovat do života města v jeho centru. Práce na územním plánu sídelního útvaru Libčeves mne dovedla k nové aktivitě lektorování v rámci činnosti Školy obnovy venkova, která zde vznikla jako klíčová rozvojová aktivita obce. Zde jsem mohl začít s předáváním informací o možnostech energetických úspor v provozu i ve výstavbě budov. Mezi tím se mi podařilo realizovat pro soukromého investora první opravdu nízkoenergetický rodinný dům v České republice, kde byla vyřešena řízená výměna vzduchu s rekuperací, a tak kromě energetických úspor vyřešit i kvalitu vnitřního prostředí. Získal jsem ocenění Ekologický projekt roku (roku 1992 za urbanistickou studii ekofarmy Country Life v Nenačovicích, roku 1997 za dostavbu gymnázia v Dobříši a řešení vstupního předprostoru školy vymyšleného participací se studenty). Po deseti letech od Sametové revoluce jsem se již mohl plně věnovat pouze nízkoenergetickému designu stavění, přestože přetrvával celospolečenský stav, kdy plýtvání energiemi zůstávalo výhodné. Poprvé jsem se věnoval návrhu domu také s ohledem na ekologickou stopu (tedy při výstavbě, provozu i likvidaci) pro společnost Country Life. V této souvislosti jsme s investorem navštívili v USA Colorado, abychom v Boulderu od architekta Grega Franty získali místní poznatky o ekologickém stavění. Seznámili jsme se zde i se stavěním ze slámových balíků v kombinaci s hliněnými technologiemi. Tyto stavby mají nízkou energetickou náročnost a schopnost podílet se na příznivém vnitřním prostředí a mají malou ekologickou stopu v celém cyklu života stavby. Po roce 1998 jsem publikoval podrobnější informace o stavění ze slámy v sérii článků v časopise Architekt i v časopisech pro veřejnost. Tyto články vygenerovaly zájemce o takové

12 12 Aleš Brotánek stavění, a s podporou Školy pro obnovu venkova v Libčevsi byly uspořádány první kurzy stavění ze slámy, které pokračují dodnes a blíží se již ke dvaceti. Z tohoto okruhu studentů, architektů, techniků i laiků účastníků kurzů vzniklo občanské sdružení Ekodům, jehož jsem zatím předsedou, a které má za cíl podporovat a šířit informace o přírodě a člověku přátelském stavění. V rámci činnosti tohoto občanského sdružení jsem přispěl k realizaci putovní výstavy Harmonie, ekologie a ekonomika v bydlení, která spolu s přednáškami expertů putovala napříč městy téměř přes celou Českou republiku. Významné pro toto sdružení byla spolupráce s rakouským sdružením Global 2000, v rámci kterého byl realizován výzkumný úkol zateplení stávajících objektů za pomoci balíků slámy (na stavbách Horní mlýn ve Křtinách a RD v Mnichovicích u Prahy). Tento projekt prokázal, že balíky slámy mají široký potenciál dalšího užití, nejen pro nové domy. v soutěži Energetický projekt roku Jeho realizace se bohužel zastavila, neboť se stala součástí politického boje mezi starým a novým vedením Pardubického kraje. V roce 2005 jsem se stal zakládajícím členem Centra pasivního domu občanského sdružení, které podporuje a propaguje standard pasivního domu, šíří informace o pasivním stavění a vytváří prostor pro setkávání odborníků i laiků zájemců o tuto praxi. Již po čtvrté jsem byl zvolen předsedou Rady sdružení. V rámci Sítě center pasivního domu jsem ve dvouletém projektu přednášel jako lektor o principech pasivního domu a poskytoval konzultace potenciálním stavebníkům. Po jeho ukončení jsem absolvoval odborný kurz, který vedli odborníci z německého Passivhaus Institutu a dále působím jako lektor vzdělávání odborníků stavitelů a projektantů pasivních domů. O nízkoenergetickém, pasivním i k přírodě šetrném stavění publikuji v odborných časopisech i v periodikách pro veřejnost, přednáším na řadě seminářů a konferencích, zejména Pasivní domy a Zdravém bydlení, vystupuji v médiích. A co nyní? Od roku 2003 jsem přednášel pro ekologickou sekci České křesťanské akademie v Praze a pobočky v Sušici, Letohradě, Zábřehu, Příbrami, Rožmitále a na desítkách míst ve spolupráci s různými neziskovými organizacemi, například ČSOP Veronika Hostětín. Od roku 2004 jsem externě přednášel na ČVUT v Praze, v Brně na Katedře environmentálních studií a pravidelně na Katedře sociální a kulturní ekologie Fakulty humanitních studií UK v Praze pro PhDr. Ivana Ryndu. Po řadě realizací nízkoenergetických rodinných domů vznikl i projekt rekonstrukce nízkoenergetické ubytovny pro studenty ve Vysokém Mýtě, který získal odměnu Vedu AB ateliér, kde se ve spolupráci s Ing. arch. Janem Praislerem a Ing. Jiřím Čechem zaměřujeme pouze na pasivní rodinné i bytové domy a pasivní stavby pro veřejné účely. V tomto ateliéru mimo jiné vznikl první realizovaný projekt rekonstrukce podle zásad pasivního domu v ČR financovaný z veřejného rozpočtu rekonstrukce ZŠ ve Slivenci, který v inovované soutěži Český energetický a ekologický projekt roku 2009 získal pro AB ateliér Hlavní cenu za stavbu (snížení energetické náročnosti o 89 % oproti původnímu stavu, ale i zajištění optimálního přísunu čerstvého vzduchu). Zároveň jsme ještě v této soutěži obdrželi cenu Ministerstva životního prostředí za návrh projektu pasivní MŠ ve Slivenci a Cenu České komory architektů za první projekt pasivního bytového domu v ČR v Praze-Strašnicích. Oba tyto projekty jsou průlomové a ukazují, že jako PD lze navrhovat i občanské stavby. Oba projekty jsou ve výstavbě a mají být dokončeny v roce V roce 2010 jsem se podílel pro Českou komoru architektů na tvorbě Manuálu energeticky úsporné architektury podpořeného SFŽP ČR z programu Zelená úsporám a kde jsem garantem kapitoly pro Panelové domy ( zu_manual_web.pdf).

13 Aleš Brotánek 13 V letošním roce 2011 se završila spolupráce s Katedrou konstrukcí pozemních staveb Fakulty stavební ČVUT v Praze, která realizovala požární zkoušky v rámci projektu : VYBRANÉ VLASTNOSTI PŘÍRODNÍCH A DALŠÍCH STAVEBNÍCH MATERIÁLŮ, STAVEBNÍCH PRVKŮ A BUDOV z programu Efekt MPO ČR, kde se náš ateliér podílel zejména na zkouškách skladeb pro PD s použitím slámy. V požární zkušebně PAVUS ve Veselí nad Lužnicí byla zkoušená konstrukční stěna z nosné slámy (bez jakékoli další podpůrné konstrukce) omítnutá ze strany interiéru hliněnou a vně vápennou omítkou. Zkouška pod statickým zatížením byla ukončena až po 146 minutách a získala tedy atest F120. Tímto se otevírají zcela nové možnosti v oblasti výstavby pasivních domů s minimalizovanou ekologickou stopou při výstavbě. Výhodou této konstrukční technologie je zjednodušení a zlevnění stavby (tzv. Low-tech a Low-cost), její vhodnost i pro svépomocnou výstavbu s využitím zemědělského odpadu v místě stavby, tedy s minimem nároků spotřeby energie na dopravu. Vynikající tepelně izolační vlastnosti slámy jsou výhodné především pro pasivní domy a balíky slámy prokázaly, že jsou jako jediný materiál schopny splnit kromě tepelně technických vlastností i nároky na statiku v požáru dosahujícím teplot blízko 1200 C. Protože zkouška proběhla již podle společné evropské legislativy, bude možné její výsledky využívat ve všech zemích EU. Zkušební protokoly jsou k dispozici na webových stránkách řešitele projektu ( php?lmut=cz&part=vyzkum&sub=30). Kontakt pro veřejnost abrotanek@pasivnidomy.cz

14 14 Lenka Broukalová Rok narození: 1974 Místo narození: Vlašim Mgr. Lenka Broukalová programová vedoucí Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina

15 Lenka Broukalová 15 Vzdělání a odborné stáže 1999 Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, obor Pedagogika (zaměření na didaktiku a pedagogicko-psychologickou diagnostiku) 2001 Pedagogická fakulta UK v Praze, dvousemestrální kurz Environmentální výchova na základní a střední škole teorie a praxe 2005 Agnes, o.s., dvousemestrální kurz Řízení neziskových organizací Specializace (odbornost) Environmentální vzdělávání, pedagogika Publikační a editorská činnost Škola pro život; Příručka k realizaci školních programů ekologického/ environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty a výchovy k udržitelnému způsobu života. Praha: Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina, Žijeme spolu aneb Jak na téma ochrany zvířat; Praktická příručka pro pedagogy 2. stupně základních škol a pedagogy středních škol. Praha: Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina, Škola pro život II; Jak na ekologickou/environmentální výchovu po zavedení rámcových vzdělávacích programů. Praha: Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina, Zaměstnání 1994 úřednice na majetkovém odboru Městského úřadu Vlašim pracovnice pro ekologickou výchovu v Českém svazu ochránců přírody Vlašim ředitelka Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina 2011 programová vedoucí Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina Odborná praxe v oblasti EVVO Od roku 1999 se EVVO věnuji na plný úvazek lektorka ekologických výukových programů pro děti a mládež (MŠ, ZŠ a SŠ) 1999 lektorka vzdělávacích akcí pro pedagogické pracovníky a pracovníky středisek ekologické výchovy 1999 řízení projektů zaměřených na EVVO členka pracovního týmu pro tvorbu Koncepce EVVO Středočeského kraje na léta práce na problematice kvality služeb poskytovaných středisky ekologické výchovy členka poradního sboru Krajské rady EVVO Středočeského kraje 2010 členka pracovního týmu pro tvorbu Koncepce EVVO Středočeského kraje na léta Mimopracovní aktivity a zájmy Křesťanský přístup k problematice životního prostředí a ekologické/environmentální výchově. Apoštolská církev (Církev bez hranic) Praha (členka) a Křesťanský sbor Praha Jižní město (spolupráce) práce se seniory, spolupořádání evangelizačních aktivit, práce s dětmi a mládeží (letní tábory), křesťanská hudba, semináře. Český svaz ochránců přírody Vlašim (členka od roku 1990) členka výboru ZO ČSOP Vlašim, podporovatelka, environmentální výchova. Další zájmy hra na kytaru (jen tak pro sebe), výlety/turistika. Ocenění Není osobní, ale v červnu 2007 získalo SSEV Pavučina Cenu ministra životního prostředí.

16 16 Lenka Broukalová Střípky ze životaběhu Už jako malá holka jsem měla ráda, když se kolem něco dělo, a když to navíc mělo nějaký konkrétní smysl a dopad, bylo to opravdu neodolatelné lákadlo. Při studiu na gymnáziu jsme se začala zapojovat do dění v regionu činnosti místního vlastivědného klubu, redakční rady Zpravodaje (místního periodika) apod. Svou nemalou roli sehrálo to, že se od dětských let známe (jako sousedé z chaty u Sázavy) s Ing. Pavlem Pešoutem (v současné době nepřehlédnutelnou osobou v oblasti ochrany přírody), který se zajímal o celou řadu regionálních problémů životního prostředí a který podnítil v roce 1990 vznik základní organizace ČSOP ve Vlašimi a ke spolupráci motivoval i mého tatínka. Stala jsem se zakládající členkou a tady jsem se postupně zapojila do práce s dětmi a mládeží. Když jsem šla v roce 1994 studovat pedagogiku na FF UK v Praze, bylo mým cílem získat dostatečné odborné zázemí právě pro ekologickou výchovu. Po studiu na vysoké škole se otevřela možnost práce v ekocentru ve Vlašimi na plný pracovní úvazek, právě se tam rozjížděla profesionální ekologická výchova (od roku 1990 do roku 1999 byla činnost zaměřena na praktickou ochranu přírody a volnočasové aktivity, od roku 1999 začalo fungovat také středisko ekologické výchovy), kde jsem se věnovala ekologickým výukovým programům a posléze převážně práci s pedagogy, zastupovala jsem ekocentrum v SSEV Pavučina. Odtud přišla v roce 2002 nabídka, abych se stala prvním zaměstnancem, oslovila mě tehdy Hana Korvasová, a protože jsem uvažovala o přesunu do Prahy, nabídku jsem přijala. Do konce roku 2004 jsem byla částečně ještě zaměstnaná ve Vlašimi, částečně už v Praze, od počátku roku 2005 jsem se už plně věnovala práci v Pavučině. Ta se postupně rozrostla v organizaci se stabilním obsazením, rozjela se realizace projektů a další práce. Velká změna v mém životě nastala počátkem roku 2007, kdy jsem uvěřila v Boha a stala se křesťankou. Život najednou dostal nový rozměr a mnohem hlubší smysl než do té doby. A protože jsem nezanedbatelnou část svého života věnovala ekologické výchově a ochraně životního prostředí, začala jsem se zajímat, jak na tuto problematiku nahlíží křesťanství, kterému bývá někdy připisována mj. odpovědnost za současný neutěšený stav životního prostředí. Domnívám se, že je to velká chyba, ale to by bylo už na jiný příběh. Určitě se chci ale touto otázkou zabývat i nadále. Na vysoké škole se moje cesta trochu přesměrovala (přišla zajímavá příležitost) a začala jsem se věnovat problematice prevence sociálně patologických jevů, to trvalo celých pět let. Součástí této práce bylo i vedení tříhodinových programů pro děti druhého stupně základních škol (systematická práce s dětmi od 6. do 9. třídy), to mi hodně pomohlo zorientovat se v lektorské práci a načerpala jsem zkušenosti pro přípravu a realizaci ekologických výukových programů i pro spolupráci s učiteli. Kontakt pro veřejnost telefon: broukalova@pavucina-sev.cz

17 Jiří Bureš 17 Rok narození: 1964 Místo narození: Pardubice Ing. Jiří Bureš ředitel Ekocentra PALETA v Pardubicích

18 18 Jiří Bureš Vzdělání a odborné stáže Vysoká škola ekonomická, Praha Univerzita Karlova Praha, fakulta pedagogiky, dálkové doplňující studium pro pedagogy odborných předmětů ekologická setkání Ekotopia (1989 Köln, SRN; 1990 Bugacpuzsta, Maďarsko) 1992 organizace prvního setkání středisek ekologické výchovy ČR a SR, Banská Štiavnica, Slovensko 1993 konference o NGO ve střední Evropě, Hankensbüttell, SRN konference o ekoporadenství, Lucemburk, Lucembursko 1994 studijní cesta po ekovýchovných centrech v Nizozemí spolupráce a tvorba společných ekovýchovných projektů s Nizozemím ( Apeldoorn; 1997 Baarn) 1996 studijní cesta do Nizozemí v rámci přípravy osvěty v oblasti odpadů pro město Pardubice 1999 konference Ekologická výchova ve střední Evropě, Vídeň, Rakousko 2000 studijní cesta do USA péče o životní prostředí v odvětví chemie, ekologická centra Washington, Buffalo, New York 2001 seminář Sociální partnerství v odpadech, Nižnij Novgorod, Rusko konference CEMC Brusel o sociálních problémech, trvale udržitelném životě a odpadech, Londýn, Velká Británie konference o trvale udržitelném rozvoji, Malmö, Švédsko 2003 studijní cesta do partnerského střediska ekologické výchovy, Doetinchem, Nizozemí 2004 studijní cesta Environmentální výchova a vzdělávací systém, Huelva, Španělsko 2010 studijní cesta Environmentální výchova a sport, Francie Specializace (odbornost) Ekonomika a řízení, automatizované systémy řízení Zaměstnání vedoucí programátor v Závodech těžkého strojírenství Třemošnice 1990 ředitel Ekocentra PALETA, Pardubice referent řízení ekologické výchovy na Magistrátu města Pardubic (částečný úvazek) ředitel Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina, Praha (částečný úvazek) projektový manažer realizace sběrných dvorů odpadu a ekologické osvěty obyvatel pro východní Čechy v Ecotechniek s.r.o., Brno (částečný úvazek) Odborná praxe v oblasti EVVO 25 let řízení (personálního, finančního i manažerského) neziskové organizace se zaměřením na environmentální výchovu tvorba a realizace projektů, spoluautor programů ekologické výchovy, lektor odborných environmentálních seminářů, ekoporadenství, nízkoenergetické stavby s ekovýchovným zaměřením téměř 20 let člen (předseda, místopředseda) komise životního prostředí města Pardubic 10 let příprav a realizace krajských konferencí EVVO Pardubického kraje člen různých koncepčních a rozvojových skupin, výborů a projektů v oblasti životního prostředí a environmentální výchovy MŽP a Pardubického kraje člen rady obce Čeperka, předseda finanční komise, člen komise pro životní prostředí člen komise životního prostředí Svazu měst a obcí člen výboru pro životní prostředí Pardubického kraje 2008 autor Koncepce EVVO Pardubického kraje Autor, spoluautor a realizátor projektů ekologické výchovy a osvěty: kampaň na separaci a recyklaci odpadů sledování znečištění ovzduší v Nizozemí a ČR areál ekologické výchovy PALETA Národní síť středisek ekologické výchovy ČR tvorba a realizace ekologické výchovy a osvěty v oblasti odpadů pro město Pardubice

19 Jiří Bureš 19 od září 1995 realizátor Strategie ekologické výchovy v Pardubicích na Magistrátu města Pardubic nízkoenergetické stavby a areál Ekocentra PALETA v Pardubicích, pobytové ekocentrum Pardubického kraje v Oucmanicích, ekovýchovná zahrada v Chrudimi a další. Ocenění 1994 vítěz fotografické soutěže Ekofoto 1996 cena Rady města Pardubic Ale stejně s nějakým tím rokem navíc si nejvíc vážím toho, že kolegové v práci o mně mluví s uznáním. Publikační činnost Desítky instruktážních letáků, her a publikací v oboru EVVO zejména o odpadech (ale z jiných oborů i vegetariánská kuchařka a knihy o historii). K nejžádanějším patřila metodická publikace Ekologická výchova v mateřských a základních školách (Ekocentrum Paleta, 2004) a mezinárodní projekt Společná oblaka: Vzdělávací projekt pro sledování znečištění ovzduší a spotřeby energie v oblasti východních Čech a středního Nizozemí. kompletní vydávání zpravodaje PAnika (Pardubická nika) v letech 1992 až 1996 (články i sazba) publikace 10 let programu Národní síť environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty (Ministerstvo životního prostředí, 2008) autor publikací Rádce, kam se obrátit s problémy životního prostředí pro města Pardubice, Hradec Králové a mnoho dalších Mimopracovní aktivity a zájmy Historie, genealogie, rekonstrukce zřícenin, ekologické stavitelství, fotografování, cestování, vaření a dobré víno.

20 20 Jiří Bureš Střípky ze životaběhu I když naše rodina bydlela na sídlišti v paneláku, každý víkend jsme trávili na chatě a tam jsem se nejlépe cítil v lese a na dlouhých dobrodružných výpravách do dalekého okolí Železných hor (dnes by rodiče asi zesinali strachy). Počátkem mého pozdějšího vědomého zájmu o přírodu byla romantika nejdřív dálkové pochody, potom tramping a nakonec Hnutí Brontosaurus, které se pro mě stalo mj. prostředkem, jak zachránit nádhernou, ale zdevastovanou zříceninu hradu Lichnice. Proto jsem si našel i první zaměstnání přímo pod hradem ve vesnici Třemošnice, kam jsem dojížděl do výpočetního střediska závodu DAKO, ale odkud jsem po poznání reality socialistického podniku při první příležitosti odešel. Shodou okolností to bylo k 1. prosinci 1989 (stihl jsem ještě zorganizovat generální stávku), kdy se uvolnilo místo ředitele Klubu vědeckotechnické činnosti mládeže v Pardubicích. Změny ve společnosti byly rychlé, a tak se mi podařilo přeměnit činnost klubu postupně na ekocentrum což jsem cítil jako mnohem užitečnější a zajímavější. Začátky byly velmi krušné, peněz bylo velmi poskrovnu, zato nadšení bylo velké. V podstatě až do vzniku krajů v roce 2000 jsme finančně přežívali, i když činnost byla poměrně bohatá. Poté se podařilo založit pobočky v Chrudimi, vybudovat pobytové centrum v Oucmanicích a etablovat se jako jedno z největších center ekologické výchovy. I když nevím, jestli bych dnes šel stejnou životní cestou (a asi by to ani nešlo), stále stejně silně vnímám procházku krajinou Vysočiny či Železných hor zejména na podzim, se svojí tichou melancholií a nezapomenutelným pohledem do Lovětínské rokle. To mě nikdy neomrzí a kvůli čemu vím, že to stálo za to. Kontakt pro veřejnost telefon: ekocentrum@paleta.cz skype: ekopaleta