ČERNOBÍLE ČERNOBÍLE JAROSLAV KUČERA PRAHA ISBN

Transkript

1 ČERNOBÍLE ČERNOBÍLE PRAHA JAROSLAV KUČERA ISBN

2 Fotografie na obálce: Praha, Na Můstku; rok 1976 Čekala na přechodu na zelenou. Namířil jsem na ni Leicu a doufal, že se na mě otočí. Cover photography: Na Můstku, Prague; year 1976 She was waiting for the green light at a pedestrian crossing. I aimed my Leica at her hoping she will turn round facing me. ČERNOBÍLE PRAHA JAROSLAV KUČERA BLACK-AND-WHITE PRAGUE JAROSLAV KUČERA Josef Chuchma Jaroslav Kučera Grafic design: Vladimír Nevosad ISBN: Praha,

3 Jaroslav Kučera: Černobíle Fotografovat začal Jaroslav Kučera v roce Tento přelomový letopočet a jeho následky jako kdyby mu nadobro určily téma pro volnou tvorbu. Student stavební fakulty ČVUT z euforie pražského jara definitivně vystřízlivěl v srpnu 1969 byl zatčen při demonstracích k prvnímu výročí okupace, držen dlouhé dny ve vazbě a mlácen v rámci mimořádných represí, které posvětil takzvaný pendrekový zákon. Ten měl za cíl exemplárně a definitivně zlomit veřejně projevovaný odpor občanů vůči politikům, kteří se prodrali k moci se souhlasem Moskvy. Fotografická tvorba Jaroslava Kučery (nar. 1946) se s nastoupivší politickou normalizací rychle vyhranila v obrazově-etickou polemiku s novými pořádky, aniž se fotograf rozhodl pro přímočaré politické záběry. Ostatně nebyl disidentem, pohyboval se v takzvané šedé zóně a živil se fotografickými zakázkami, především dokumentováním architektury. Ale když si fotil pro sebe, zajímal ho reálný život, který svou syrovostí a mnohdy i šedivostí byl v diametrálním rozporu s oficiální ideologickou linií radostné přítomnosti a zářné budoucnosti. A fotografoval-li Kučera na veřejných shromážděních, mířil objektiv na ty dole, v jejichž jménu se ony zformalizované slavnosti konaly, přičemž Jaroslav Kučera: Black-and-White Jaroslav Kučera started taking photographs in This turning-point era and its consequences seemed to determine for him a theme for free creation for good. This student at the Faculty of Civil Engineering at the Czech Technical University definitely sobered up from the exaltation of the Prague Spring in August 1969 at the demonstrations on the first anniversary of the occupation he was arrested, held in custody and beaten, within the framework of extraordinary repressions that had been endorsed by so-called law of truncheon this law was to exemplarily and definitely break down the openly manifested resistance of the citizens towards the politicians who elbowed their way to power with Moscow s consent. With the acceded political normalization Jaroslav Kučera s (b. 1946) photographic creation swiftly crystallized in image-ethical polemic with the acceded order, without the photographer s decision to take straight-lined political views. Incidentally, he was not a dissident, he was getting about the socalled grey zone, making his livelihood by photographic orders. However, when he was taking photographs for himself, he was interested in real life that was with its roughness and, frequently, greyness in diametrical conflict with the official ideological line of joyful presence and shining future. And if he was taking photographs at public gatherings, he aimed his objective at those underneath in whose name those formalized festivities took place, whereas between the masses and their representatives there was an unsurpassabmezi lidem a jejich představiteli zela nepřekonatelná propast. Kučera ji svými snímky čitelně ukazoval. Jedinými výjimkami v tom jsou záběry příslušníků Lidových milicí, jimž se říkalo dělnická pěst; ty Kučera pozoruje se vztekem a ironií. Tohle všechno by však samo o sobě bylo málo na to, aby Kučerovy snímky odolávaly času a podržely si schopnost oslovovat publikum i ve zcela změněném společenském kontextu. Kromě smyslu pro vystižení gesta Jaroslav Kučera do snímků vkládá velký cit pro rituály a situace každodennosti. Avneposlední řadě: Kučerovy fotografie jsou prosáknuté melancholií. Taková vlastnost díla vždy souvisí s povahou jejich tvůrce. Povahu si člověk, jak známo, nevymění snadno jako kabát ať kabát skutečný, nebo názorový a politický. Proto se Kučerova autorská nátura po roce 1989 v podstatě nezměnila. Zůstává chodcem, kterého zajímají malí lidé. Ovšem dramaticky se mění prostředí, v němž se ti lidé pohybují, a to zejména ve městech, přičemž Kučera je svou povahou především fotografem města a městským. A s nástupem digitalizace se navíc neméně dramaticky proměňuje jazyk a vnímání fotografie jako média. le yawning chasm, legibly shown by Kučera s views. The only exceptions were photos of the national militias being known as the working class fist; these ones were observed by Kučera with exasperation and irony. However, all this would be too little for Kučera s views to be able to resist the time and retain the ability to address the public even in the wholly changed social context. In addition to the sense of describing a gesture, Jaroslav Kučera interposes a great feeling for a ritual and every day situation in his shots. Last but not least: Kučera s photographs are permeated with melancholy. Such an attribute of a work always bears relation to its creator s character. As you know, you do not change your character as easily as a coat be it a genuine coat, or an opinion and political one. That is why Kučera s authorial nature did not, in principle, change after He continues to be a walker who is interested in humble, average people. However, these people are found in environments and especially in dramatically changing towns, while Kucera is, through his disposition and above all, a photographer of a city and city life. In addition to that, with the arrival of digitalization, the language and perception of photography as a medium are no less dramatically changing. Jaroslav Kučera to vše bere v potaz už tím, že přešel na digitální přístroj a naučil se řadu technologických kroků, před nimiž nejeden jeho vrstevník zavírá oči a odmítavě vzdychá: To už není nic pro mě!, avšak v linii své volné tvorby, kterou představuje výstava Černobíle, vlastně říká: Ano, vím, dneska se celkem snadno může zdát, že všechno je jinak, ale nenechte se strhnout povrchem a nevidět, že některé věci života, jak jsem sám na vlastní kůži poznal, se až tak nemění. Člověk totiž, moji milí, zůstává i mezi druhými lidmi sám, život Jaroslav Kučera takes all of it into account by that very fact that he switched over to a digital apparatus and learnt a number of technological processes in the face of which many of his contemporaries sighing disapprovingly: Such a thing is not for me any more! ; however, in the line of his free activity, represented by the Black-and-White exhibition, he really says: Yes, I know, nowadays it could be easily seen that everything is otherwise, but do not let yourselves get carried away by superficiality, and fail to see that some things, as I have learnt by experience, are not changing that much. That is my friend, that one remains alone, you remain alone even among other people, life is not all skittles and beer. At the same time, this melancholy line of Kučera s photography also serves to show his adherence to a creative method that is Foto Photo: Markéta Poláková 2 3

4 se s námi nemazlí. Současně je tato melancholická linie Kučerova fotografování idokladem věrnosti tvůrčí metodě, byť ta už není takzvaně trendy. Tento typ černobílého dokumentu a momentkářství má totiž svá nejlepší léta za sebou. Nikoliv v tom smyslu, že už by nedokázal vydat svědectví o existenci, nýbrž co do míry, s níž je akceptován jak v mediální, tak umělecké sféře. Když vznikala tato výstava a katalog k ní, nejednou jsem shodou okolností do přehrávače vložil zrovna vydanou reedici živých nahrávek písničkáře Vladimíra Merty, které nahrál v pražské Malostranské besedě v červnu Apostupně mi spínalo, jak obsah a duch některých Mertových tehdejších písniček, ale v nemenší míře i pražských písní Vlastimila Třešňáka, souzní s Kučerovými fotografiemi oné doby. Proto jako volný komentář nebo doprovod zacituji zde dvě sloky Mertovy proslulé skladby z osmdesátých let Praha magická: Temná zákoutí Týnského chrámu Praha husitská alchymií věků dýcháš rudolfinská, magická pootevřenými veřejemi Evropy řve své sny sprostá Praha nevěstek Praha dobývaná, pleněná, sama v sobě dusí vztek Město bouří ve sklenici piva a diskusí básníků píšících svoje verše na schůzích Na nároží hospoda Parlament, kdo do toho můžeš mluvit jen to zkus za sto let budeš mít svoji ulici jako on, mistr Hus. Josef Chuchma, Praha, 26. října 2010 not, however, so-called trendy any more. That is, this style of black-and-white document and snapshooting is already past its pride. Not in the sense that it could not manifest evidence of existence, but as regards the extent of being accepted both in the media and artistic sphere. When this exhibition with an appropriate catalogue were originating, many a time coincidentally I turned on my player with the newly published re-edition of live recordings by songster Vladimír Merta that he recorded in the Malostranská Beseda in June of Gradually, I realized how the subject and spirit of some Merta s songs, at that time, and also, to a no less extent, the Prague songs of Vlastimil Tresnak s, are in accord with the Kučera s photographs of that time. That is why, as a free commentary or an accompaniment, I am going to recite here two stanzas of Merta s famous composition of the 1980s, Prague magical: Dark nooks of Tyn Cathedral Hussites Prague. You breathe through the alchemy of ages Rudolfan, magical. Through the doorways to Europe she roars her obscene dreams Prague of harlots. Prague conquered, plundered, suffocated in her own rage. The city storms in a glass of beer and discussions of poets writing their verses at meetings. At the corner a tavern Parliament who dares to speak of this Just try it In a hundred years, you will have your own street like him, Master Huss. Josef Chuchma, Prague, 26 th October,

5 Praha, Vodičkova ulice; srpen 1969 Vrátil jsem se na první výročí srpnové okupace z Mnichova, kde jsem 12 hodin denně na stavbě vytahoval hřebíky z prken za tři marky na hodinu. Než jsem během demonstrací skončil zbitý v policejním antonu, nafotil jsem jediný film. Ten mi pak vyvolali estébáci. Po letech jsem ho dostal od soudu. Byl na něm i tenhle tenkrát populární kamelot s mokrým šátkem proti slznému plynu. Vodičkova Street, Prague; August 1969 For the first anniversary of the August occupation I returned from Munich, where I had extracted nails from boards at a construction site for three marks per hour for twelve hours a day. Before I finished beaten in the police Black Mary, during the demonstrations, I shot one single film. Then it was developed by the State Secret Police (STB). After some years it was returned to me by the Court of Justice. It also contained this then popular news-vendor with a wet scarf for protection against tear gas. 6 7

6 Praha, Náměstí Krásnoarmějců (nyní Náměstí Jana Palacha); leden 1969 Krasnoarmějců Square (now Jan Palach Square), Prague; January 1969 Praha, dolní část Václavského náměstí, Můstek; 25. února 1969 Lower Part of Wenceslas Square, Můstek, Prague; 25 February 1969 Pohřeb studenta Jana Palacha, který se upálil na protest proti počínající norma- Funeral of student Jan Palach, who burnt himself to death in protest against the Rozjaření příslušníci Lidových milicí, kterým po srpnu 1968 když přijely Hilarious members of the National militia, who after August 1968 when the lizaci. Moje první opravdová fotoreportáž. Okamžitě jsem z ní připravil svoji commencing normalization. My first genuine photoreportage. Immediately, sovětské tanky - znovu otrnulo. Slavili výročí 25. února 1948, který jim dal do Soviet occupation tanks arrived forgot about the pain again. They were com- první samostatnou výstavu na strahovských kolejích. Po týdnu mi kolejní výbor I prepared my first independent exhibition at the Strahov campus. After one rukou moc. Pohybovat se mezi nimi bylo trochu riskantní, protože jsem nebyl ofi- memorating the anniversary of the 25 February 1948, which gave power into důrazně doporučil výstavu zavřít. Normalizace postupovala. week, the college committee strongly recommended to me to close the exhibiti- ciální fotograf. Vždycky někdo vystartoval s otázkami. Proč nás fotíš?! Pro their hands. To move among them was rather risky because I was not an official on. The Normalization proceeded. koho to je? photographer. There was always somebody asking questions such as: Why are you taking photographs of us?, or For whom is it intended? 8 9

7 Praha, Letenská pláň, květen 1985 Letná Parks, Prague; May 1985 Praha, Staroměstské náměstí; 25. února 1973 Old Town Square, Prague; 25 February 1973 Poslední komunistická vojenská přehlídka v Praze. Jenom na jiném místě. Bylo, The last communist military parade in Prague. Only in another place. As usual, it Po osmašedesátém roce jsem začal naprosto pravidelně chodit na komunistické After 1968 I started, quite regularly, to attend communist red-letter days. As jako vždycky, plno. Částečně tam šli lidi z donucení, ale velká část chodila was crowded. Partly, people attended it by force, but a great part of them went svátky. Jako vždy, po skončení oslav, nastoupila úklidová četa. Fotil jsem tak usual, when the celebrations finished, the cleaning party took up work. I was dobrovolně. Chtěli vidět rakety a tanky. voluntarily to see it. They wanted to see the rockets and tanks. říkajíc do šuplíčku - na věčné časy. taking photographs so to say into a drawer for perpetuity

8 Praha, Letná, Veletržní ulice; květen 1985 Poslední komunistická vojenská přehlídka v Praze. Další se měla konat stejně jako spartakiáda za pět let, jenže to už bylo po převratu. Přes smíšené pocity jsem ten kontrast agresivních tanků a postiženého kluka, kterého táta vzal na přehlídku, musel vyfotografovat. Letná, Veletržní Street, Prague; May 1985 The last communist military parade in Prague. The next was to take place in the same way as the Spartan discipline in five years, only it was after the revolution. In spite of mixed feelings I had to take photos of the contrast of the aggressive tanks and a handicapped boy, who was taken by his father to the show. Praha, Letenská pláň; 1. května 1975 V roce 1990 jsme založili obrazovou agenturu Signum a tuhle fotku jsme vytiskli jako plakát. Do týdne byl rozprodán hodně lidí chtělo mít ironickou vzpomínku na pěst dělnické třídy. Letná Parks, Prague; 1 May 1975 In 1990 we founded the picture agency Signum and had this photo printed as a poster. It was sold out within one week many people wanted to have an ironic reminiscence of the fist of the working class

9 Praha, Holečkova ulice; 1970 Rovněž jedna z fotek, které jsem znovuobjevil až po dlouhých letech. Tahle paní budívala pozornost. Vědělo se, že v kočárku vozívá panenky a plyšové medvídky. Holečkova Street, Prague; year 1970 Likewise, one of those photographs I rediscovered after many years. This lady attracted attention. It was known that she carried dolls and plush bears toys in the pram. Praha, Karmelitská ulice; rok 1969 Českoslovenští komunisti odmítli navštívit sjezd jugoslávských komunistů, protože ti se postavili proti okupaci Československa sovětskými vojsky. Na podporu Jugoslávců se konala v Praze demonstrace. Ten den jsem zrovna nebyl ve formě, měl jsem nohu v gypsu. Opřel jsem se o berle a zmáčkl spoušť. Karmelitská Street, Prague; year 1969 Czechoslovak communists refused to participate in Yugoslav communists congress because they opposed the occupation of Czechoslovakia by the Soviet army. In support of the Yugoslavs there was a demonstration in Prague. I was not in form that day, my leg was in plaster. I propped up against my crutches and pressed the release

10 Praha, Václavské náměstí; rok 1972 Milenci na jednu noc, z cyklu Noční Praha. Když jsem odcházel z herny U Nováků, kde jsem hrával šachy, měl jsem ve fotoaparátu poslední snímek. Bylo po půlnoci a nějaký Arab si odváděl do hotelu prostitutku. Wenceslas Square, Prague; year 1972 Lovers for one night, from the cycle Night Prague. When I was leaving the gaming-house U Nováků, where I used to play chess, I had the last shot in my camera. It was after midnight and an Arab was taking a prostitute into a hotel. Praha, Strahovské koleje; rok 1970 Občas jsme dělali na kolejích mejdany. Muž na fotce byl můj nejlepší kamarád, taky fotograf amatér. Ti dva se po skončení studií vzali. Jejich fotku jsem objevil v archívu až po dvaceti letech, když jsem připravoval knihu Lidé, které jsem potkal. Strahov campus, Prague; year 1970 From time to time we had a party at the studentīs hostels. The man in the picture was my best friend, also a photographer amateur. Those two got married after the completion of their studies. It was only after twenty years when I discovered that photo of theirs in the archives when I was preparing the book Lidé (People) who I had met

11 Praha, Národní třída; rok 1976 Národní Avenue, Prague; year 1976 Praha, ve staré dřevěné tramvaji, konec 60. let In an Old Wooden Tram, Prague; End of the 1960s Šli jsme s kamarádem Honzou Všetečkou po Národní třídě. Fotil jsem přiopilého We walked with my friend Honza Všetečka along Národní Avenue. I was taking Tvářila se naprosto nezúčastněně, protože věděla, že se po ní všichni dívají. Sta- She posed entirely uncommitted, for she knew that everybody is looking at her. Honzu, jak líbá malinkou babičku, která je na téhle fotce neostrá vlevo. A při a photo of tipsy Honza kissing a smallish granny who is unfocused in this photo rému pánovi to taky nedalo. Je to jedna z mých prvních fotek fotografovaných An old man could not resist either. It is one of my first co-called off-the-hip pho- tom setkání vznikl i snímek pána s odrazem ve skle. on the left. And it was at this encounter when the picture of a man reflected tzv. od pasu. tographs. in the glass came into being

12 Praha, Pod Palmovkou; rok 1970 Pod Palmovkou, Prague; year 1970 Praha, Michalská ulice; rok 1973 Michalská Street, Prague; year 1973 Tenkrát jsem vnímal čoudící lokomotivu uprostřed Libně jako velkou romantiku. Ekologové by dnes šíleli, stejně jako kdysi lidi v okolí tratě. Já tam totiž nějakou dobu bydlel. That time I perceived a smoking steam-engine in the centre of Libeň as a great romance. Environmentalists would go mad this day, in the same way as the people in the surrounding of the railway-tracks did. That is, I lived not far away for some time. Jako studenti jsme často chodili do vinárny Blatničky na růžák. Ten den jsem to nějak přehnal a šel se provětrat před vinárnu, kde jsem narazil na tuhle slečnu. Řekla mi, že prodává na Malém náměstí v prodejně pro rybáře. Nějak mi to k ní nesedělo. Jenže čas zařídil pointu: v roce 2000 jsem měl výstavu na Staroměstské radnici v Praze a do zápisu mi jedna návštěvnice napsala: Pane Kučero, opravdu jsem prodávala v prodejně pro rybáře, stala jsem se vedoucí apracuji v oboru dodnes. As students we often used to go to Blatnička wine-bar to have some rose wine. I rather overdid it that day and went outside the wine shop to get some fresh air where I came across this young lady. She told me she was working as a shop assistant in the Malé Square in a shop for fishermen. Somehow, it did not seem right. Only the time arranged the point: in 2000 I set up an exhibition at the Old-Town Town Hall and a lady wrote in the visitorsī book: Mr Kučera, I was really selling goods in the shop for fishermen. I became the manageress and I have been working in this field up to the present day

13 Praha, Krakovská ulice; rok 1975 Podíval jsem se, nevím proč, nahoru, a spatřil ji. Chodila sem a tam a strašně se nudila, prodavačka z Domu módy. Zamířil jsem na ni z ulice teleobjektiv a čekal, až si mě všimne. Krakovská Street, Prague; year 1975 I looked up, I do not why, and got view of her. She drifted around, horribly bored; a shop assistant of the House of Fashion. I aimed the telephoto lens at her waiting for her to take notice of me. Praha, Petrská ulice; rok 1975 Právě přivezli slepičí vnitřnosti a hned vznikla před speciálním obchodem fronta. Droby byly levné. Petrská Street, Prague; year 1975 Chicken entrails were delivered and a queue immediately formed outside a special shop. The offal was cheap

14 PRAHA JAROSLAV KUČERA 24 25

15 Praha, Vodičkova ulice, herna U Nováků; rok 1970 Když jsem zrovna nehrál šachy, tak jsem se motal u kulečníku. Ale tolik učitelů Gaming House U Nováků, Vodičkova Street, Prague; year 1970 Praha, Vodičkova ulice, herna U Nováků; rok 1972 Fotografie ze seriálu Prohraná partie. Když jsem neměl s kým hrát, díval jsem Gaming House U Nováků, Vodičkova Street, Prague; year 1972 jako tahle mladá dáma, to jsem bohužel nikdy neměl. When I was not playing chess at that moment, I milled about the billiards. But se, jak hrají staří mistři. Hráči sedávali v klasických kavárenských boxech, hnědá A photograph of a series A Lost Game. When there was nobody to play against, unfortunately, I never had so many instructors as this young lady did. kůže, silně zakouřeno, nádherná atmosféra. Sledoval jsem jejich partie a občas I observed the old masters play. They used to sit in classical cafe boxes, brown je i fotil. leather, heavy smoke, splendid atmosphere. I looked at their games, and sometimes I took some photos

16 Praha, Václavské náměstí, bufet Koruna; rok 1972 Buffet Koruna, Wenceslas Square, Prague; year 1972 Praha, Václavské náměstí, bufet Jalta; rok 1970 Buffet Jalta, Wenceslas Square, Prague; year 1970 V nejvyhlášenějším pražském bufetu té doby měli knedlíky s houbovou omáčkou za 2,60 Kčs. Chodil jsem tam na ně často a většinou měl u sebe Leicu. The most renowned Prague buffet of that time served dumplings with mushroom sauce for Kčs 2.60 (Two Czechoslovak crowns and sixty hellers). I often used to go there, mostly with my Leica camera. Denně jezdil na svém vozíčku po Václaváku, po Příkopech a vjížděl i do bufetů a restaurací a prodával Večerní Prahu. Pokud jsem si nepochutnával na smaženkách nebo na párku v bufetu Koruna, zašel jsem do nedaleké Jalty na rybí pochoutky, kde toho kamelota krmívala paní kuchařka. He used to ride his wheelchair daily around the Václavské Square, along Na Příkopě Street, also entering snack bars and restaurants, selling the Večerní Praha (Night Prague) newspapers. Unless I was enjoying deep-fried meatballs, or frankfurters at the Koruna buffet, I dropped in the near-by Jalta for fish delicatessen, where this news-boy used to be fed by a lady, the chef

17 Praha, Vršovice, Kulturní dům Eden; rok 1990 House of Culture Eden, Vršovice, Prague; year 1990 Praha, Žižkov, bar U Pytlíčků; rok 1999 Night Club U Pytlíčků, Žižkov, Prague; year 1999 Sexuální revoluce se v Čechách dostavila vzápětí po revoluci sametové. A s ní i vznik Nezávislé erotické iniciativy, politické strany, která hlásala aktivní přístup k sexu a řešení mezilidských vztahů erotikou. Na prvním sjezdu stylově vítala delegáty polonahá hosteska. Sexual revolution came into Bohemia immediately following the velvet revolution. And with it the emergence of the Independent Erotic Initiative, a political party that proclaimed an active approach to sex and solution of interpersonal relations through erotism. An almost naked hostess welcomed delegates on the first convention. Servírka Bára seděla u baru, pila pivo. Pak se mě zeptala, kdy ji budu fotit. Říkám: Teď to není ono, nejlepší by bylo, kdyby se něco stalo. V tom se chtěla napít, ale její černé rukavice byly moc kluzké. Půllitr jí vyletěl z ruky a foťák jsem měl stejně v brašně. Tak jsem jí aspoň pomohl sesbírat střepy. Waitress Bára was sitting at the bar drinking beer. Then she asked me when I was going to take photos of her. I say: It is not the right time now, the best would be if something happened. At that she was going to have a drink, but her black gloves were too slippery. The pint slipped from her hand and... all the same, my camera was in the bag. So I helped her pick up the slivers of glass, anyway

18 Praha, Václavské náměstí; 23. listopadu 1989 Fotka ze dne, kdy se komunistická strana ještě nevzdala mocenského monopolu, Wenceslas Square, Prague; 23 November 1989 A photo from the day, when the communist party still did not give up its power Praha, Václavské náměstí, u Národního muzea; prosinec 1989 At the National Museum, Wenceslas Square, Prague; December 1989 zatím bolševici v ústavě nezrušili článek o své vedoucí úloze. Proto jsou tváře monopoly, so far the Bolsheviks had not cancelled in the constitution an article Od prvních listopadových shromáždění uplynul už měsíc, ale pořád bylo na ulicích A month went by from the first November gatherings, but there was always demonstrantů vážnější než v pozdějších dnech ještě je v nich vidět nerozhod- on their leading role. That is why the demonstrants faces are more serious than za co demonstrovat: takzvaně se dobýval parlament, tlačilo se na poslance, aby something to demonstrate against: the parliament was, so-called, to be conque- nost a obava, jak to celé dopadne. in the following days irresolution and anxiety are seen in them, with no zvolili Václava Havla prezidentem země. Záběr vznikl na jedné z posledních před- red, there was a pressure on the members of parliament to elect Václav Havel as certain outcome of it all. vánočních demonstrací. president of the country. The view was taken at one of the last pre-christmas demonstrations

19 Praha, Bubny; rok 2005 Láďa, opravář vagónů. Když jsem do prastaré fabriky přišel fotit a dali jsme se do řeči, vypadlo z něho, že zná moje fotky z internetu. A nabídl se, že mi udělá nové webovky. Bubny, Prague; year 2005 Láďa, the carriage mechanic. When I came to the time-honoured factory to take some photographs and we began to talk, I found out that he knew my photos from the Internet. And he offered to fix up new web-sites for me. Praha, Bubny; rok 2005 Každý den si Zdeněk oblékl tenhle mundůr a podomácku vyrobenou masku, aby vyrazil do lakovny dát repasovaným vagónům nový kabát. A vagóny pak mohly po České republice vyrazit v soupravě, s výstavou fotek Sebastiãoa Salgada Workers. Bubny, Prague; year 2005 Every day Zdeněk put on this outfit and a home-made mask so that he could make for the paintshop to put a new coat on the updated railway carriages. Then the carriages could start travelling across the Czech Republic in a set, with an exhibition of photos by Sebastião Salgado Workers

20 Praha, pasáž Lucerna; rok 2010 Odvahu vyfotit tyhle milence mi pomohlo pár panáků, které jsem vypil s kamarádem Filipem v kavárně a knihkupectví U Řehoře Samsy. Někdy je alkohol užitečný. Lucerna Arcade, Prague; year 2010 A few shots gave me the courage to take a photo of this courting couple, we drank with my friend Filip at the cafe and bookshop U Řehoře Samsy. Alcohol is sometimes helpful. Praha, Hlavní nádraží, hala u Fantovy kavárny; rok 2010 Dceru známého, studentku grafické školy, jsem se snažil učit, jak fotit lidi. Při téhle lekci jsme bloumali Hlavním nádražím, kde jsem uviděl kluka, Itala z nějaké výpravy, jak volá ze staré telefonní budky. Hall at Coffee Loung Fanta, Main Railway Station, Prague; year 2010 I tried to teach a daughter of an acquaintance of mine, a student at a school of graphics, how to photograph people. At this lesson we wandered around the Main Station, where I saw a boy, an Italian from an excursion tour, calling from an old phone booth

21 Praha, velký sál Lucerny; rok 2010 Pozval mě kamarád, jeho dcera měla maturitní ples. Řekl jsem si půjdu, ale s foťákem, a střihnu si po skoro čtyřiceti letech zase ples. Všichni kolem se svíjeli, jen on tam stál jak kůl v plotě. Great Lucerna Hall, Prague; year 2010 A friend of mine invited me, it was his daughter s graduation ball. I said to myself I would go, but only with my camera and, after forty years, I would enjoy one more ball. All of them were wriggling on the dancing floor, only he was standing there like a derelict. Praha, Velký sál Lucerny; rok 1972 Tenkrát se na školních plesech tančil hlavně holanďan. Byl to svižný tanec něco mezi džajvem a rokenrolem. Great Lucerna Hall, Prague; year 1972 At school balls at that time, the Holland dance was the most popular. It was a supple dance someting between jive and rock-and-roll

22 Praha, metro, trasa B; rok 2009 Po Praze chodím většinou s Canonem na krku a někdy se podaří zajímavě vidět i úplně obyčejnou situaci odjíždějícího vlaku. Underground, line B, Prague; year 2009 I stroll around Prague mostly with a Canon camera on my neck, and sometimes I happen to see even an ordinary situation of a leaving train in an interesting way. Praha, Lublaňská ulice; rok 1974 Od svých tří let putoval po dětských domovech, až skončil v pasťáku v Lublaňské ulici na Vinohradech, odkud neustále utíkal. Za trest ho ostříhali dohola. Jeho naděje na normální život byla mizivá. Do pasťáku jsem se podíval díky reportáži pro jeden časopis. Ale z reportáže nebylo nic, ředitel si nepřál žádné focení. Kde je tady záchod? zeptal jsem se ho. Tím jsem se dostal z jeho dozoru a tajně jsem nafotil jeden kinofilm. Lublaňská Street, Prague; year 1974 From the age of three he had been wandering around children s homes until he finished in a juviey in Lublaňská Street in Vinohrady, from where he constantly kept escaping. As a punishment his hair was cut close. His hope for a normal life was slim. I visited the house of correction thanks to a reportage for a magazine. But nothing came out of the reportage, the director did not allow any photos to be taken. Where is the lavatory? I asked him. In this way I got out of his supervision and secretly shot one roll of film

23 Fotograf Fotographer Jaroslav Kučera Curuculum vitae Curuculum vitae Narodil se 19. prosince 1946 v obci Ředhošť, okres Litoměřice. V roce 1966 maturoval na Střední průmyslové škole stavební v Mělníku. Následujícího roku zahájil studium na Fakultě stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Bydlel ve strahovských kolejích a tam se stal spoluzakladatelem Fotoklubu Strahov, z něhož vzešlo několik později známých fotografů (Miroslav Machotka, Zdeněk Lhoták, Eva Hejdová). Zde také poprvé veřejně vystavoval. Vroce 1969 byl při fotografování prvního výročí okupace Československa armádami pěti státu Varšavské smlouvy zatčen, několik týdnů vězněn ve věznici na Pankráci. Ovšem právě tady a vlastně díky tomu se Jaroslav Kučera rozhodl stát fotografem. Nicméně ČVUT dostudoval absolvoval roku 1973 a získal titul stavebního inženýra. Ihned po státnicích ovšem započal svoji existenci fotografa na volné noze. Živil se zakázkami, například pro některé časopisy a státní podniky, ovšem nerezignoval na volnou tvorbu. Po roce 1989 stál u zrodu české fotografické skupiny Signum a v roce 1996 se He was born on 19 December 1946 in the municipality of Ředhošť in the Litoměřice district. In 1996 he graduated from the Secondary School of Civil Engineering in Mělník. The following year he commenced studies at College of Civil Engineering at the Czech Technical University in Prague. He was accommodated at the Strahov campus, where he became a co-founder of the Strahov Fotoclub, from which later arose several known photographers (Miroslav Machotka, Zdeněk Lhoták, Eva Hejdová). It was here where he conducted exhibitions for the first time. In 1969, while taking photographs at the first anniversary of Czechoslovakia s occupation by the Soviet Army, he was arrested and kept in the Pankrác prison for several weeks. However, in this very place and, actually, thanks to that, Jaroslav Kučera decided to become a photographer. Nevertheless, he completed his studies at the ČVUT he graduated in 1973 obtaining the title of a civil engineer. Immediately after the state examinations he started to earn living as a freelance photographer. He was earning his living by commissions, for example from some magazines and Moldávie ( ) Pražská periférie štíty domů ( ) Sametová revoluce (1989) Židovské hřbitovy ( ) se skupinou Signum Sudety (od r. 1990) I taková je Praha (od r. 1996) Pražské hospody (od r. 1997) Kameny a násilím proti globalizaci (2000) Vagóny pro Salgada (2005) Lidé, které jsem poznal portréty (od r. 2004) Pasáž (od r. 2008) Arménie (od r. 2010) Samostatné výstavy: 1995 Kladno Malá galerie spořitelny 1995 Cheb Galerie G Praha Galerie Praha Pražský dům fotografie 1998 Berlín České kulturní centrum 1998 Drážďany Galerie Neue Zeiten 1998 Vilnius Galerie Litevské fotografické společnosti 1999 Haag Konzulát České republiky 1999 Duisburg Wasserturn galerie (společně s Viktorií Rybákovou a Janem Samcem) 1999 Wessel Wasserturn galerie 1999 Bratislava Dům VPN (společně s Janem Šibíkem) 2000 Praha Amadeus Prag 2000 Berlín České kulturní centrum stal členem mezinárodní agentury Bilderberg Hamburg. Nadále se profesionálně věnuje state enterprises, however, he did not give up the free creation. Solo Exhibitions 2001 Praha World Web foto Gallery fotografii. V roce 2000 obdržel v soutěži Czech Press Photo za snímek z pražských After 1989 he stood at the emergence of the Czech Signum Photographic 1969 Praha Strahovské koleje 2001 Plzeň Městská radnice protestů proti globalizaci hlavní cenu titul Fotografie roku. Se snímky z téže události Group, and in 1996 he became a member of Bilderberg Hamburg international agency Praha Výstavní síň Fotochemy 2001 Sarajevo Galerie kavárny Čulhan získal první cenu v kategorii Aktualita soutěže Fuji Euro Press Photo Awards Od Up to the present day he has applied himself to professional photography. In 2000, 1975 Olomouc Galerie V podloubí 2002 Kladno Malá galerie spořitelny roku 2007 provozuje knižní nakladatelství JAKURA. he obtained the main award a title of the Photography of the Year, in the contest 1977 Praha Galerie U jednorožce (společně s Janem Všetečkou) 2002 Praha Staroměstská radnice of the Czech Press Photo for a photograph from Prague protests against globalizati Brno Funkův kabinet 2003 Praha Galerie Na schodech on. With his snapshots of the same event he was awarded the first prize in the Aktu Olomouc Galerie V podloubí 2003 Berlín České kulturní centrum alita category of the Fuji Euro Press Photo Awards 2000 competition. Since 2007 he 1983 Praha Výstavní síň Fotochemy 2004 Lvov Palác umění has been running the JAKURA Literary Publishing House Basel Galerie No Name 2005 Kyjev RAphoto Gallery 1990 Freiburg Stadtbibliothek 2005 Praha Nikon Gallery Volné tématické cykly: 1992 Brno Stará radnice 2005 Kyjev Dům umělce, Galerie Majstěrna Free Thematic Cycles 1994 Freiburg Galerie Schwarzeskloster (společně s Danou Kyndrovou) nádraží v České republice (vlak Leica Gallery Prague) Setkání s člověkem (70. léta) 1994 Basel Galerie No Name 2006 Brusel Pražský dům Komunistické slavnosti ( ) 1994 Denver Temple Emanuele 2009 Praha Literární kavárna U Řehoře Samsy Mělnická vinárna ( ) 1995 Amiens Galerie Jacques Tati 2009 Praha Literární kavárna U Řehoře Samsy 42 43