Klima současné české školy

Transkript

1 Miroslav Chráska, Dana Tomanová, Drahomíra Holoušová (ed.) Klima současné české školy Sborník příspěvků z 11. konference ČPdS ledna 2003 Olomouc

2 c Česká pedagogická společnost, Brno 2003 c Konvoj, spol. s r. o., Brno 2003 ISBN

3 Sborník konference ČPdS Klima současné české školy 3 Úvod Vážení přátelé (vážené kolegyně, vážení kolegové). Právě jste otevřeli sborník hlavních referátů a příspěvků ze sekcí, které zazněly na konferenci České pedagogické společnosti. Konference se konala ve dnech 14. a 15. ledna 2003 na Pedagogické fakultě ÚP v Olomouci. Odpovědnost za její organizaci tentokrát převzali členové ČPdS z Katedry pedagogiky s celoškolskou působností uvedené fakulty. Účastníci konference ze všech typů škol od mateřských až po vysoké se zabývali klimatem současné české školy. Ukázalo se, že toto téma zvolil hlavní výbor příhodně. Jeho aktuálnost a souvislosti někdy pouze tušené potvrdily hlavní referáty i zajímavá jednání v sekcích. Organizátorům se podařilo získat přední odborníky na tuto tematiku i učitele ze škol, kteří si uvědomují důležité souvislosti tvorby klimatu školy, např. vliv vyučujících, třídních učitelů, ředitelů, ale i žáků a rodičů. Cenné informace poskytli zástupci České školní inspekce. Hlavní okruhy projednávaných problémů jsou naznačeny názvy čtyř sekcí: Školní klima z pohledu účastníků procesu výchovy a vzdělávání, Teoretické problémy školního klimatu, Školní klima a sociálně patologické jevy a konečně Příprava učitelů na roli spolutvůrců školního klimatu. Příspěvky, které na konferenci zazněly, jsou ve sborníku uvedeny podle jejich zařazení v sekcích v abecedním uspořádání. Je velkým přáním organizátorů, aby našly svoje adresáty nejen v účastnících konference a členů ČPdS, ale i mezi dalšími pedagogy na mateřských, základních, středních i vysokých školách. Ti všichni mohou studiem materiálů konference obohatit svoje poznání sledovaného fenoménu, najít podněty pro svoji výzkumnou činnost i pro zkvalitnění života na školách. Sjezd ČPdS, který na konferenci navazoval dne 15. ledna 2003, vyjádřil uznání organizátorům konference i všem jejím účastníkům. Lze si jen přát, aby poslední tečka konference sborník byl tak úspěšný jako konference sama. Na závěr malá statistika: Na konferenci zaznělo 5 hlavních referátů, celkem bylo odevzdáno celkem 50 příspěvků. S politováním však musíme konstatovat, že ne všichni autoři respektovali doporučení k zařazení abstrakt a klíčových slov. Prosíme, aby laskavý čtenář vzal tuto skutečnost na vědomí. Jedno zajímavé setkání pedagogů skončilo, těšíme se na další. V Olomouci dne 28. května Za organizační tým doc. PhDr. Otto Obst, CSc.

4 4 OBSAH Obsah Úvod (Otto Obst) Program konference 7 Sekce Hlavní referáty 13 Grecmanová, H.: Klima současné školy Kolář, M.: Projekt sedmivrstevné prevence školního šikanování.. 28 Mareš, J.: Zamyšlení nad pojmem klima školy Pešková, J.: Společenská determinace školního klimatu Prokop, J.: Kritika a mýty současné školy Budinská, M.: Prevence nadstandardní služba školy Sekce I. Školní klima z pohledu účastníků procesu výchovy a vzdělávání 70 Čiháček, V.: Dimenze terapeutického působení ve vztahu školy a rodičů žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v německy mluvících zemích Dokonalová, L.: Evropské jazykové portfolio a jeho vliv na klima školní třídy Eger, L.: Sebeevaluace klimatu školy v rámci evaluace její kultury 86 Havelka, P., Man, F.: Motivace a utváření klimatu třídy Kudelová, A.: Tvorba bezpečného sociálního klimatu ve škole podporující zdraví Kropáčková, J.: Školní klima v současných mateřských školách Linková, M.: Klima školní třídy a některé jeho determinanty Matýsková, D.: Pohled rodičů na spolupráci se školou srovnání programů Základní škola a Začít spolu Obst, O., Prášilová, M.: Participace pracovníků školy na jejím řízení Pakosta, J.: Adaptační kurz nástroj změny školního klimatu Pol, M., Hloušková, L., Novotný, P., Zounek, J.: Je kultura české školy kulturou dospělých? Hlavní aktéři školního života očima ředitelů Prášilová, M., Šmelová, E., Tomanová, D.: Současné vlivy na klima MŠ Rabušicová, M., Šeďová, K., Trnková, K.: Otevřenost české školy vnějším vztahům jako součást školního klimatu? Rojková, M.: Ředitel základní školy a jeho vliv na klima školy Rybičková, M.: Klima třídy očima žáků a třídního učitele

5 OBSAH 5 Tomanová, D.: Nestandardní nástroj zjišťování klimatu hospitace v mateřské škole Sekce II. Teoretické problémy školního klimatu 186 Balvín, J.: Klima současné české školy a národnostní menšiny Haškovec, J.: Význam osobnosti vedoucího vychovatele pro vytváření klimatu výchovného zařízení (tedy i školy) Havlínová, M.: Vybrané ukazatele kvality sociálního klimatu ve škole Kašpárková, J.: Některé typy školního klimatu a jejich vliv Kučerová, S., Blížkovský, B.: Zůstane naše škola česká? Lašek, J., Kupčeková, J.: Klima třídy střední školy a životní spokojenost studentů Pospíšil, J.: Ideologismus a pluralita v současné české škole Sekce III. Školní klima a sociálně patologické jevy 241 Brebera, P.: Přítomnost civilkářů a trestanců na základní škole Bůžek, A.: O vyrušování žáků, jejich neposlušnosti a odmítání spolupráce ve vyučování Kraus, B., Vacek, P., Juráčková, I.: K problematice šikany v současné škole Polák, M.: Učitelé českého jazyka a syndrom vyhoření Sekce IV. Příprava učitelů na roli spolutvůrců školního klimatu 273 Doležalová, J.: Metody a formy práce vedoucí k pozitivnímu klimatu ve výchovně-vzdělávacím procesu Franiok, P.: Školní klima a žáci se speciálními vzdělávacími potřebami Gillernová, I, Štětovská, I.: Sociální dovednosti učitele možnosti ovlivnění školního klimatu Gulová, L.: Několik postřehů k významu odborného semináře pro přípravu učitele jako spolutvůrce školního klimatu Hlavatý, K.: Příprava učitele na roli spolutvůrce školního klimatu 297 Horák, J., Kratochvíl, M.: Názory posluchačů doplňkového pedagogického studia na sociální klima třídy Ježek, S.: Metodické a metodologické aspekty zkoumání školního klimatu na ZŠ hromadným šetřením žáků možnosti a meze. 303 Kurelová, M.: Problematika školního klimatu ve vzdělávání učitelů316 Mikešová, J.: Praktická příprava učitele na roli spolutvůrce sociálního klimatu třídy

6 6 OBSAH Peutelschmiedová, A.: Zpětné vazby v pedagogickém působení. 325 Rosolová, M., Střelec, S.: Klima na střední škole v retrospektivním pohledu studentů učitelství Semrád, J.: Školní klima a současná technická vysoká škola Spilková, V.: Tvorba kvalitního klimatu (školy, třídy) výzva pro učitelské vzdělávání Spousta, V.: Osobnost učitele spolutvůrce školního klimatu Sulovská, J.: Dokáží mladí učitelé kladně ovlivnit školní klima?. 358 Svobodová, J.: Podíl studentů na vytváření klimatu vysokoškolského semináře Šťáva, J.: Vliv managementu školy na její klima

7 Program konference 7 Program konference 14. ledna :00 10:00 Prezence účastníků konference 10:00 Zahájení konference, úvodní koncert 10:30 13:00 Rokování v plénu 14:00 17:15 Práce v sekcích Společenský večer Hlavní referáty Jednání řídí: Antonín Bůžek, Ph. D. Doc. PhDr. Helena Grecmanová, Ph. D. Klima současné školy Prof. PhDr. Jaroslava Pešková, DrSc. Společenské determinanty školního klimatu Prof. PhDr. Jiří Mareš, CSc. Biologické a psychologické zřetele utváření školního klimatu PhDr. Jiří Prokop, Ph. D. Kritika a mýty současné školy Mgr. Martina Budínská, Ing. Marie Kalábová, PaedDr. Michal Kolář Sociální klima v prostředí základních škol ČR

8 8 Program konference Sekce 1 Školní klima z pohledu účastníků procesu výchovy a vzdělávání Učebna P5 v přízemí fakulty (od vrátnice doprava) Jednání řídí: doc. RNDr. Danuše Nezvalová, CSc., doc. PhDr. Helena Grecmanová, Ph. D., doc. PhDr. Libuše Podlahová, CSc. 14:00 15:30 Mgr. Vlastimil Čiháček, doc. PhDr. Milada Rabušicová, CSc., Mgr. Kateřina Emmerová PaedDr. Ludvík Eger, CSc. Mgr. Petr Novotný, Ph. D., doc. PhDr. Milan Pol, CSc., Mgr. Lenka Hloušková, Jiří Zounek, Ph. D. Otevřenost české školy vnějším vztahům jako součást školního klimatu? Sebeevaluace klimatu školy v rámci evaluace její kultury Je kultura české školy kulturou dospělých? Hlavní aktéři školního života očima ředitelů. Anna Kudelová Tvorba bezpečného sociálního klimatu ve škole podporující zdraví Mgr. Michaela Prášilová, Ph. D., doc. PhDr. Otto Obst, CSc. PaedDr. Marie Rojková 15:45 17:15 PaedDr. Helena Šimíčková PhDr. Danuše Matýsková PhDr. Petr Havelka, prof. PhDr. František Man, CSc. PaedDr. Marta Rybičková Mgr. Lenka Dokonalová PhDr. Marie Linková, Ph. D. Participace pracovníků školy na jejím řízení Ředitel základní školy a jeho vliv na klima školy Vliv celkového klimatu školy na přijetí integrovaného vyučování Pohled rodičů na spolupráci se školou srovnání programů Základní škola a začít spolu Motivace a utváření klimatu třídy Klima třídy z pohledu žáků a třídního učitele Evropské jazykové portfolio a jeho vliv na klima školní třídy Klima školní třídy a některé jeho determinanty

9 Program konference 9 Sekce 2 Teoretické problémy školního klimatu přínos vědních oborů k výzkumu a tvorbě školního klimatu Učebna P2 v suterénu budovy, u vrátnice vpravo dolů po schodišti Jednání řídí: doc. PhDr. Milena Kurelová, CSc. a doc. PhDr. Otto Obst, CSc. 14:00 15:30 PhDr. Miluše Havlínová, CSc. Vybrané ukazatele kvality sociálního klimatu ve škole Mgr. Jana Kašpárková Některé typy vyučovacího klimatu a jejich vlivy Mgr. Jarmila Kupčeková Klima středoškolské třídy a spokojenost studentů PhDr. Jan Lašek, CSc. Středoškolské klima třídy a osobní spokojenost studentů PaedDr. Jiří Haškovec Význam osobnosti vedoucího vychovatele pro vytváření klimatu výchovného zařízení, tedy i školy Prof. PhDr. Bohumír Blížkovský, Zůstane naše škola česká? CSc., prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc. 15:45 17:15 Prof. PhDr. Josef Cach, CSc. (omluvil se) Prof. PhDr. Hana Mukařovská, CSc. (omluvila se) PhDr. Jiřina Novotná PhDr. Jaroslav Balvín, CSc. Mgr. Jiří Pospíšil Co je duch školy L. N. Tolstého a jeho pokračovatelů Problematika školního klimatu z pohledu české literárně vědné strukturální sémiotiky Psychologická práva dítěte a klima školy Klima současné české školy a národnostní menšiny Ideologismus a pluralita v současné škole

10 10 Program konference Sekce 3 Školní klima a sociálně patologické jevy Učebna P1 v suterénu budovy, u vrátnice vpravo dolů po schodišti Jednání řídí: Mgr. Martina Budínská, PaedDr. Michal Kolář, PhDr. Pavel Vacek, Ph. D. 14:00 15:30 Antonín Bůžek, Ph. D. Jitka Dolejšová, Marta Vlachová Mgr. Iva Juráčková, doc. Dr. Blahoslav Kraus, CSc., PhDr. Pavel Vacek, Ph. D. Mgr. Pavel Brebera Mgr. Milan Polák, CSc. PhDr. Zdena Vildová O vyrušování žáků, jejich neposlušnosti a odmítání spolupráce ve vyučování Zkušenosti PČR se sociálně patologickými jevy ve škole K problematice šikany v současné škole Přítomnost civilkářů a trestanců na ZŠ kvalitativní případová studie klimatu jedné ZŠ Učitelé českého jazyka a syndrom vyhoření Úloha třídního učitele v prevenci sociálně patologického chování žáků

11 Program konference 11 Sekce 4 Příprava učitele na roli spolutvůrce školního klimatu Učebna P7 v přízemí budovy, u vrátnice vpravo až na konec chodby Jednání řídí: Prof. PhDr. Vlastimil Švec, CSc., PhDr. Jiří Prokop, Ph. D., doc. PhDr. Zdeněk Kalhous, CSc. 14:00 15:30 Doc. PhDr. Alžběta Peutelschmiedová, Ph. D. PhDr. Ilona Gillernová, CSc., PhDr. Iva Štětovská Doc. PhDr. Vladimír Spousta, CSc. PaedDr. Petr Franiok, Ph. D. 15:45 17:15 Mgr. Lenka Gulová PhDr. Eva Bidlová Mgr. Jarmila Sulovská Doc. PhDr. Stanislav Střelec, CSc., Mgr. Martina Rosolová Doc. PhDr. Jiří Semrád, CSc. Zpětné vazby v pedagogickém působení Učitel a rozvíjení sociálních vztahů ve škole Osobnost učitele spolutvůrce školního klimatu Školní klima a žáci se speciálními vzdělávacími potřebami Příprava romského asistenta na roli spolutvůrce školního klimatu v rámci vzdělávacích programů na PdF MU Využití metody videotréninkových interakcí k rozvíjení sociálních dovedností učitele Dokáží mladí učitelé kladně ovlivnit školní klima? Klima současné školy z pohledu studentů učitelství Školní klima a současná VŠ 15. ledna :00 10:15 Pokračování práce v sekcích 10:30 11:15 Plénum konference 12:00 14:30 Sjezd ČPdS v aule PdF

12 12 Program konference Sekce 1 Školní klima z pohledu účastníků procesu výchovy a vzdělávání Učebna P5 v přízemí fakulty (od vrátnice doprava) Jednání řídí: doc. RNDr. Danuše Nezvalová, CSc., doc.phdr. Libuše Podlahová, CSc., doc. PhDr. Helena Grecmanová, Ph. D. 9:00 10:15 PhDr. Michaela Píšová, Ph. D., MA Doc. Ing. Jaroslav Pakosta, CSc. Mgr. Jana Kropáčková PhDr. Eva Šmelová, PhDr. Dana Tomanová, CSc., Mgr. Michaela Prášilová, Ph. D. PhDr. Dana Tomanová, CSc. Sekce 4 Školní klima z pohledu začínajícího učitele Adaptační kurz nástroj změny školního klimatu Školní klima v současných mateřských školách Současné vlivy na klima MŠ Nestandardní nástroj zjišťování klimatu hospitace Příprava učitele na roli spolutvůrce školního klimatu Učebna P7 v přízemí budovy, u vrátnice vpravo až na konec chodby Jednání řídí: Prof. PhDr. Vlastimil Švec, CSc., PhDr. Jiří Prokop, Ph. D. 9:00 10:15 Doc. PhDr. Milena Kurelová, CSc. PaedDr. Jitka Mikešová Doc. PhDr. Vladimíra Spilková, CSc. PhDr. Jarmila Svobodová, CSc. Problematika školního klimatu ve vzdělávání učitelů Praktická příprava učitele na roli spolutvůrce školního klimatu Tvorba kvalitního klimatu (školy, třídy) výzva pro učitelské vzdělávání Možnosti přípravy učitele na roli spolutvůrce školního klimatu Mgr. Jana Doležalová Metody a formy práce vedoucí k pozitivnímu klimatu ve výchovněvzdělávacím procesu

13 Sborník konference ČPdS Klima současné české školy 13 Hlavní referáty

14 14 Hlavní referáty Klima současné školy Helena Grecmanová Abstrakt: Ve svém příspěvku zaměřuji pozornost na klima současné školy. V teoretické části zdůrazňuji potřebu definování jednotlivých pojmů. Některé z nejužívanějších pojmů představuji. Vymezuji jejich obsah a vzájemné vztahy mezi nimi. V části výzkumné hovořím o tradici výzkumu klimatu školy. Zmiňuji se o způsobech a realizaci výzkumu, zamýšlím se nad interpretací výsledků a významu výzkumu klimatu školy. Klíčová slova: prostředí, klima, atmosféra, sociální (psychosociální) klima, komunikační klima, organizační klima, klima učitelského sboru, školní klima, klima školy, klima třídy, sociální klima třídy, komunikační klima ve třídě, vyučovací klima, kvantitativní a kvalitativní výzkumy Klima současné školy je velmi závažné téma. Tak to pociťují žáci, učitelé, rodiče, inspektoři, akademičtí pracovníci atd. E. W. Eisner (1996, s. 22) dokonce říká, že odmítnutí zájmu o klima může působit v období úzkosti a obav o školu destruktivně. Domnívám se, že by bylo vhodné hned na začátek vymezit problémy, které s klimatem současné školy souvisejí a jimiž se budu, bez nároku na jejich vyřešení, zabývat. Zvolila jsem postup od oblasti teoretické k oblasti praktické podle následujícího schématu. Nejdříve se věnuji terminologickým problémům, potom upozorním na některá specifika výzkumu klimatu školy. Terminologické problémy se týkají nejednotného vymezení a chápání pojmů a vztahů mezi nimi, ale někdy také nedostatečného charakterizování jevů a zároveň využívání různých synonym. Jejich význam je velmi vágní (např. duch, étos, nálada, emocionální tón školy). Často dochází k nelogickému zaměňování pojmů. I když se objevují tyto komplikace, paradoxně vyvstává první dílčí problém. Někdy zaznívá jako pochybnost především z praxe a konkretizují ho otázky: Je nutné se neustále zabývat teorií? Chceme a potřebujeme vůbec objasnit jednotlivé pojmy a vztahy mezi nimi? Máme zájem dodržovat určitá ujednání a postupy? Proč musíme tak bazírovat na přesném vymezení pojmů? Domnívám se, že dojít k určitému konsensu v oblasti terminologie klimatu školy je žádoucí. Důvody k tomu jsou jak obecně pedagogické, tak

15 Grecmanová, H.: Klima současné školy 15 závažnost zkoumaného problému. Navíc neujasnění si terminologie, její nesprávné používání může způsobovat nejen nedorozumění v teoretické oblasti, ale i komplikace při výzkumných šetřeních. Nakonec můžeme zjistit, že zkoumáme a analyzujeme vlastně úplně něco jiného, než jsme původně zamýšleli. Například ve zprávách z některých výzkumů se hovoří o tom, že se sledovalo školní klima. Ve skutečnosti však šlo o výzkum kultury školy nebo o organizační klima. Podle J. Mareše a J. Křivohlavého (1995, s. 147) mohou být terminologickými nedostatky dezorientovaní i čtenáři, kteří musí zjišťovat, co autor výrazem mínil a co zkoumal. Jestliže se tedy chceme zabývat problematikou klimatu školy, měli bychom mít jasně definované jednotlivé pojmy. A s tím souvisí, podle mého názoru, druhý dílčí problém klimatu školy. Lze jej vyjádřit otázkami: Co je to? Čím je to tvořeno? Termínů ve sledované oblasti je mnoho. Jak již bylo řečeno, často se využívají bez uplatňování jakékoli logiky. Některé z nejužívanějších pojmů představuji ve schématu č. 2, ve kterém jsou naznačené také vzájemné vztahy mezi nimi. Postupuji od obecných, základních pojmů ke konkrétním, specifickým. Vedle těchto termínů se však objevují i další varianty, např. emocionální

16 16 Hlavní referáty!"# klima vyučovací hodiny, pracovní klima, sociální klima školy nebo specifická pojmenování, která souvisejí s typem klimatu, např. školní klima s velkým zájmem o lidi, ale s malým zájmem o pracovní úkoly, demokratické školní klima, progresivní školní klima, pluralitní a otevřené školní klima. Celá situace se dále komplikuje tím, že někdy se některé přívlastky, které charakterizují prostředí a klima školy, používají jako pojmově neutrální, jindy však mohou mít kladný význam edukační prostředí, klima s edukativním cílovým zaměřením. Souhlasím s J. Marešem a J. Křivohlavým (1995, s. 146), že tyto výrazy by měly mít neutrální význam. Nyní bych se ráda zamyslela nad obsahem některých pojmů a vzájemnými vztahy mezi nimi, které jsem uvedla ve schématu č. 2 a se kterými jsem

17 Grecmanová, H.: Klima současné školy 17 pracovala. Za výchozí termíny v oblasti klimatických bádání považuji výrazy prostředí, klima, atmosféra. Prostředí představuje velkou skupinu faktorů (bytostí, podmínek, jevů a procesů), které člověka v průběhu jeho života obklopují, mají pro něho význam a hodnotu a s nimiž je člověk v interakci (Geist, 1992, s. 162, 313). E. W. Eisner (1996, s. 15, 21, 22) poukazuje na úzkou souvislost mezi pojmy prostředí, kultura a étos. Kultura je podle tohoto autora způsob života, který lidé společně vedou, je ale také prostředím, ve kterém rostou věci. Étos podtrhuje hlubokou strukturu kultury a hodnoty, které ji oživují, které společně étos vytvářejí. Součástí celkového prostředí je i školní prostředí, které tvoří tyto dimenze: ekologická (materiální a estetické aspekty školy,... ), společenská (osoby a skupiny osob, mající se školou něco do činění, jejich kvality a kompetence,... ), sociální (způsob komunikace a kooperace mezi skupinami a uvnitř skupin osob, které patří do školy,... ), kulturní (hodnotové vzory, normy, systém víry, poznávací a hodnotící postupy, veřejné mínění, odborné kompetence a symboly, které ve škole existují,... ) (Havlínová aj., 1994, s. 29 až 30). Takto vymezené prostředí považuji za základnu nebo, dá se říci, živnou půdu pro určité klima. Neztotožňuji se s názorem, že školní prostředí se týká pouze ekologické a společenské dimenze, ani s přístupem B. J. Frasera, který dělá rovnítko mezi prostředím a klimatem (Průcha, 1997, s. 340). V literatuře se uvádí, že klima vyjadřuje něco těžce postižitelného, nehmatatelného, avšak do jisté míry pravidelného a objektivního, co může připadat tomu, kdo se v něm pohybuje, jako určitá samozřejmost. Jedincem bývá klima silně vnímáno tak, že v něm způsobuje celkové rozpoložení převážně pocitové a postojové (Geist, 1992, s. 162; Průcha, 1997, s. 339; Durozoi, Roussel, 1994, s. 238; Helus, Piťha, 1993, s. 23). Sami na sobě pociťujeme jeho projevy v závislosti na tom, v jaké geografické oblasti žijeme, do jaké rodiny patříme, ve kterém podniku pracujeme, v jaké škole se učíme a vyučujeme atd. Klima je jevem jak v geografické oblasti, tak v sociálním systému. Jeho analýza a interpretace vyžaduje mnohostrannější pohled. Proto se mně jeví zavádějící názor, že se většinou klimatem chápou dlouhodobě přetrvávající sociální vztahy ve skupině, které fungují bez ohledu na konkrétní sociální situace (Kováčová, 1995, s. 47). Podle mého názoru vzniká klima jako odraz objektivní reality v našem subjektivním vnímání, prožívání a hodnocení. Podobné vysvětlení mají také G. Litwin a R. Stringer (1968, s. 43), kteří chápou klima jako filtr, přes který se musí dostat objektivní fenomény. Je rovněž důležité, že klima nevzniká samo o sobě, nýbrž se vytváří. Jde o dlouhodobý jev. Od atmosféry se liší právě délkou svého trvání. Atmosféra působí krátkodobě a je situačně podmíněná. Také je však závislá na prostředí. Klima sestává

18 18 Hlavní referáty z různých proměnných, které musí být nejdříve identifikovány a zkoumány s ohledem na vzájemné vztahy. Tyto skutečnosti platí i u různých variant klimatu. Představu o sociálním (psychosociálním) klimatu odvozuji z pojetí sociálního klimatu školy podle J. Mareše (2000; Mareš a Křivohlavý, 1995, s. 158). Sociální (psychosociální) klima zahrnuje ustálené postupy vnímání, prožívání, hodnocení a reagování všech aktérů určitého prostředí na to, co se v prostředí odehrálo, právě odehrává nebo má v budoucnu odehrát. Inspiruji se však i definicí S. Hvozdíka (1998, s. 249), který chápe psychosociální klima jako psychologickou a organizační charakteristiku konkrétní society. Komunikační klima formuluji podle J. Průchy (2002, s. 59) jako vyjádření toho, jaké způsoby komunikace aktéři v určitém prostředí navozují a udržují. Domnívám se, že sociální (psychosociální) a komunikační klima vyplývají především ze společenské, sociální a kulturní dimenze prostředí. Obdobné je to i u organizačního klimatu. Proto se může stát, že tyto pojmy spolu nejen souvisejí, různě se prolínají, tvoří vzájemné součásti, ale mnohdy je možné je také ztotožnit. Organizační klima se někdy vykresluje jako osobitost sociálního systému. Podle R. Bessotha (1989b) odpovídá organizační klima tomu, co se označuje jako provozní klima, nebo se vyjadřuje jako výraz převládajícího étosu, který tvoří vedení organizace. Důležitým faktorem organizačního klimatu je způsob chování managementu. Avšak stupeň tvořivého řízení, míra osobní způsobilosti na tvořivém řízení a předpoklady tvořivosti v mezilidských vztazích atd. se považují rovněž za aspekty psychosociálního klimatu. Pokud přenesu tok svých myšlenek do prostředí školy, je možné konstatovat, že tyto vztahy, procesy a jevy jsou také součástí klimatu učitelského sboru nebo s ním nějak souvisejí či se vzájemně ovlivňují. O sociálním klimatu učitelského sboru se zmiňují J. Mareš a J. Křivohlavý (1995, s. 156), avšak nedefinují ho. Totéž se dá říci i o školním klimatu, i když je to jev ještě složitější a měl by být nazírán jako celek a ne jako pouhá suma částí. Školní klima vymezuji jako specifický projev školního prostředí (s ekologickou, společenskou, kulturní a sociální dimenzí), který vnímají, prožívají, popisují a hodnotí jeho účastníci (žáci, rodiče, učitelé, školní inspektoři, veřejnost). Školní klima představuje veškeré klima školy (klima učitelského sboru, klima tříd, jednotlivá vyučovací klimata, organizační, komunikační a sociální klima atd.). Nedomnívám se, že by školní klima vyjadřovalo pouze druh a způsob, jakým se v uspořádané formě provádějí socializační procesy, prožívají institucionální vztahy mezi jednotlivými učiteli a žáky a životní formy, které přitom vznikají (Fend, 1977, s. 63; Mareš a Lašek, 1990/91, s. 173). Rovněž

19 Grecmanová, H.: Klima současné školy 19 nemohu chápat školní klima jen jako sociální vztahy, které vznikají v rámci institucionálního uspořádání školního života a učení v konkrétních interakcích mezi učiteli a žáky (Fend, 1977), nebo pouze jako socializační efekt školy, či popis interakčních forem na této škole (Oswald a kol., 1989). Tato pojetí školního klimatu se velmi blíží sociálnímu (psychosociálnímu) a komunikačnímu klimatu. Vztahují se především k sociální dimenzi prostředí a snižují počet faktorů prostředí, které se na tvorbě a charakteristice školního klimatu podílejí. Omezují obsah a zužují význam školního klimatu. Školní klima neztotožňuji ani se školní kulturou nebo kulturou školy. Kulturní dimenzi však považuji za významnou součást školního prostředí. Velmi blízké je mi pojetí Z. Obdržálka (1998, s. 324), který školní kulturu chápe jako uplatňování tradic školy, určité hodnotové orientace, vizí její činnosti a vztahů mezi příslušníky školy. Autor si rovněž uvědomuje působení kultury školy na školní klima a jejich vzájemné vztahy. K lepšímu pochopení školního klimatu možná pomůže srovnání zaměření jeho výzkumu, kdy se zkoumá vnější obraz, s výzkumem organizačního klimatu, zacíleného na vnitřní pohled zaměstnanců bez ohledu na jeho vyzařování ven. Výzkum školního klimatu se více orientuje na skupiny učitelů, žáků, rodičů, školní inspekci. U organizačního klimatu se omezujeme jen na učitele. U školního klimatu studujeme také objektivní data o škole, např. počet žáků a tříd, organizaci školy, žákovskou populaci (sociální příslušnost, národnost atd.), charakteristiku vedení školy, vzdělání učitelů. Zkoumání organizačního klimatu se proti tomu soustřeďuje na vnímání zúčastněných osob. Pojetí školního klimatu se komplikuje také výskytem další terminologické varianty klima školy. Často se používají oba termíny jako synonyma. Avšak školní klima má své vlastní obsahové vymezení a cíl výzkumu. To se nedá říci o klimatu školy. Opět podotýkám, že školní klima vyplývá z celkového školního prostředí a je vnímáno a prožíváno všemi aktéry školního života. Proto se výzkumy zaměřují na veškeré prostředí školy, což zvyšuje náročnost při zachycení všech proměnných a při analýze složitých vztahů. Respondenty jsou učitelé, žáci, rodiče, vedení školy, inspektoři, pracovníci školských úřadů atd. Klima školy se může ztotožnit se školním klimatem tehdy, pokud se jím míní skutečně to, co vyjadřuje školní klima. Jinak však může klima školy představovat i klima třídy, vyučovací klima, klima učitelského sboru, organizační klima školy atd. Navrhuji klima školy uplatňovat pouze jako synonymum. Školní klima však nestojí v pozici synonyma k pojmům klima třídy, vyučovací klima, klima učitelského sboru atd. Každý z těchto jevů je součástí školního klimatu, avšak má svá specifika a vlastní předmět zkoumání. Také v klimatu třídy a ve vyučovacím klimatu se konfrontuje objektivní

20 20 Hlavní referáty realita s naším subjektivním vnímáním, prožíváním a hodnocením. V obou případech hrají důležité role ekologická (umístění a vybavení třídy, pomůcky atd.) a společenská (počet chlapců a děvčat ve třídě, jejich zájmová orientace, úroveň znalostí atd., charakteristiky učitelů vyučujících ve třídě atd.) dimenze prostředí. Ještě větší význam mají patrně dimenze sociální a kulturní. Na otázku, co nebo kdo je zdrojem klimatu ve třídě, můžeme nalézt různé odpovědi. Hlavní aktéři však jsou učitelé a žáci. Klusák (1993, s. 62 až 67) zjistil, že naši učitelé jsou si vědomi svého vlivu na povahu klimatu ve třídě. Považují za svou pedagogickou povinnost usilovat o klima vzájemné důvěry, vstřícnosti a férovosti. V klimatu třídy se odráží také způsob řízení třídy a charakter komunikace (Hrubišková a Marušincová, 1998, s. 338), interakce žáků a učitelů, studijní a sociální rozvoj žáků (Wardová, 1994, s. 467). Na klimatu třídy se ovšem podílí i její kultura, tzn. souhrn existujících norem fungování sociální skupiny, sdílených hodnot a způsobů interpretace dění ve skupině (Novotný, 1999, s. 355). Klima třídy ale nesouvisí jen s kvalitou výuky, ani to není pouze souhrn nebo bilance různých typů vyučovacích klimat. Vytváří se jak ve vyučování, tak o přestávkách, na výletech a různých společných akcích třídy. Někteří pedagogové považují klima třídy za sociálně psychologickou proměnnou, která představuje dlouhodobější sociálně emocionální naladění, zobecněné postoje a vztahy, emocionální výpovědi žáků dané třídy o událostech ve třídě včetně pedagogického působení učitelů školy (Průcha, Walterová a Mareš, 1998, s. 107). Podobně se vymezuje také sociální klima třídy jako soubor generalizovaných postojů, afektivních odpovědí a vnímání ve vztahu k procesům ve třídě mezi žáky (Linková, 2002, s. 44). Komunikační klima ve třídě se vytváří při interakci učitelů se žáky a žáků navzájem a vyjadřuje jejich způsoby komunikace ve třídě (srovnej Průcha, 2002, s. 59). Vyučovací klima a jeho varianty či součásti (např. klima učení se jako především žákovy činnosti, klima vyučování jako především učitelovy činnosti, komunikační klima ve vyučování) považuji za nejmenší jednotky klimatu školy. Neztotožňuji je s klimatem třídy, ani se školním klimatem. Vyučovací klima považuji za jev vyučovacího prostředí (především dimenze sociální a kulturní), které obklopuje žáky a učitele zvnějšku a spojuje se s jejich subjektivním prožíváním a posuzováním. Je výsledkem kontaktu žáků s vyučováním. Dá se ale také říci, že se jedná o část vyučovací reality, syntetický koncept, určitou konstelaci znaků vyučovací situace, o okouzlující či dráždivé aspekty učebního prostředí (Dreesmann, 1982, s. 44). Podle R. Bessotha (1989b, s. 4) je vyučovací klima sociální fenomén, který se tvoří ve všech vyučovacích předmětech v rámci interakce učitel žák. To znamená, že se vztahuje na určitý předmět a na určitého učitele.