! "#" $%%& ' ( )#*+,-.! ",

Transkript

1

2 ! "#" $%%& ' ( )#*+,-.! ",./"0.'.' 1203! ",

3 Vážení kolegové, milí žáci, dostává se vám do rukou zpvník, ve kterém najdete lidové písn z našeho regionu a to od Valašských Píkaz, pes Študlov, Stelnou, Valašskou Senici až po Seninku a Valašskou Polanku. Tento zpvník vznikl v rámci projektu Spolená cesta, jehož cílem bylo piblížit žákm našich škol regionální uivo v pedmtech hudební výchova, eský jazyk, djepis, pírodopis a zempis. Lidová píse a její sbratelé Lidová píse byla po staletí souástí každodenního života venkovského lidu. Zpívalo se tém pi všech píležitostech - pi práci na poli, na pastv, pi pravidelných obadech jako byly napíklad fašanky, velikonoce, vánoce. Dlouhým a díve komplikovaným obadem byla svatba pi které zaznlo mnoho písní. Zpv nemohl chybt ani pi taneních zábavách, kdy se také asto ozývaly písn žertovné. V dobách, kdy lidová píse ješt žila mezi prostým lidem, zaali ji sbírat národní buditelé, kteí nám svými sbírkami zanechali skutené poklady. V echách to byli nap. básník a spisovatel K.J. Erben ( ) a po nm malí Ludvík Kuba. Na Morav byl prvním významným sbratelem knz František Sušil ( ), následovali ho František Bartoš ( ) a hudební skladatel Leoš Janáek ( ). Na Valašsku sesbírali spoustu písní sbratelé Arnošt Kubeša ( ) a Jan Nepomuk Polášek ( ) v letech a vydali je v sedmi dílech Valašských psniek. Sbíráním a úpravami písní se zabýval i uitel a vynikající cimbalista Milan Švrina. Byl i autorem nkolika písní, které postupn zlidovly. Na Vsetínsku a Karlovicku sbíral písn a tance též uitel a primáš Jasénky Zdenk Kašpar. Postup pi tvorb zpvníku Pi práci na zpvníku jsme použili jako základní materiál dvoudílné Lidové písn a tance z Valašskokloboucka, které pod vedením Karla Vetterla vypracoval kolektiv Kabinetu pro etnografii a folkloristiku SAV v Brn a šest díl Valašských psniek od sbratelské dvojice Polášek a Kubeša. Tento základ byl doplnn nkolika písnmi ze zpvník Zdeka Kašpara. Celkem bylo nalezeno asi 170 písní, které byly sbrateli zapsány ve vesnicích, které patí do výše zmiované oblasti. V další fázi naší práce nám velmi pomohl pan Ladislav Tarabus, který se podílel na výbru 120 písní, k nim pak doplnil akordy a pepsal je v poítaovém programu. Pvodn jsme uvažovali, že zpvník uspoádáme podle písových druh. V jednom oddílu mly být nap. písn milostné, v dalším písn zbojnické, pak žertovné, atd. U každé kapitoly jsme chtli napsat strunou charakteristiku tchto písní. Nakonec jsme z praktických dvod ponechali písn bez rozdlení, pouze v abecedním poadí. Strunou charakteristiku hlavních písových skupin tedy uvádíme zde. Charakteristika písových skupin Písn pastevecké a žatevní Písn pastevecké a žatevní patí k nejosobitjším projevm lidové hudební tvoivosti na Valašsku. Zpívaly se výhradn pi práci na poli, na pastv nebo na salaši. Halekaky si prozpvovaly nejastji dti, hlavn dvata, pasoucí dobytek na horských pasekách. as na pastv si krátily písní. Jejich zpvy se nesly ze strán na strá a vtšinou zaínaly zvoláním ej,hoja, hoja nebo helelo, helelo, ímž na sebe upozorovaly. A proto íkaly tomuto zpvu hojákání ( hojákaky) nebo helekání ( halekaky)

4 Heené jsou na rozdíl od halekaek krátké táhlé popvky, prodlužující závry verš dlouze vydržovanými tóny, vypoítanými na ozvnu. Zpívaly se vtšinou pi žních. Písn svatební Svatba bývala velmi složitým obadem, který se skládal z mnoha jednotlivých ástí. Byl zde vyjáden smutek nevsty z louení se svobodou (epení), láska k rodim (odprošování, odjezd z rodného domu), skromnost nevsty, nkdy láska k milému, asto však nevstin žal nad vnuceným satkem a obavy z odpovdnosti manželství. V lidové svatb byla velmi nápadná divadelnost a rozdlení rolí. Základní osnova i text byly pomrn pesn dány a v bohatém sledu scén se stídaly dstojné, smutné i veselé výjevy. V dívjších dobách bývala svatba z velké ásti záležitostí hospodáskou. Nevsta picházela do hospodáství jako pracovní síla na poli i v dom. Na její obratnosti, vytrvalosti, píli, na jejím fyzickém zdraví, na poetnosti a zdraví potomk závisel z velké ásti zdar celého hospodáství. K zajištní tchto vlastností smoval proto výbr nevsty i zachování nkterých povr, nap. nevsta dostává svatební kolá, aby hospodáství bylo bohaté, zametá práh ženichova domu, aby byla pracovitá a mla v dom poádek, pláe, aby krávy v hospodáství byly dojné atp. S uvolováním svatebního obadu, s rstem žertovných prvk vnikaly do svatby nové písn, zejména milostné, tanení a pijácké. Na jejich zdomácnní ve svatební slavnosti mla znaný podíl i okolnost, že velká ást svatebního veselí byla penesena do hostince. Písn fašankové Fašank náleží mezi nejdéle zachovávané obady. Jím se uzavíralo období veselí ped velkým velikononím postem. Nejvýznanjší akcí na masopustní obadnosti bylo obcházení s medvdem. Na Valašsku obcházel jednak medvd, kterého doprovázel muž obleený v ženských šatech a zahalený až po oi, jednak husar, což byl pevleený chlapec. Obcházeli po ddin s hudbou, v každém stavení se zastavili a zatoili se s hospodyní nkolikrát dokola. Pi tanci bylo dležité hodn vysoko vyskoit, protože se vilo, že tak vysoké bude konopí a len, jak vysoko vyskoí medvd nebo hospodyn o fašanku. Za velikou urážku bylo považováno, jestliže nkteré stavení bylo pi obchzkách s medvdem vynecháno. V masopust se konalo nejvíce zábav a svateb. Bylo to vhodné období, protože práce v polích byly dávno ukoneny, takže nic nebránilo tomu, aby svatby byly pipraveny. Proto byl masopust vyhlášen jako doba satk a dívka, která se ani v masopustu nevdala, byla terem posmšk v písních. Písn k tanci toená Z písní taneních jsme do našeho zpvníku vybrali písn k tanci v našem kout Valašska nejrozšíenjšímu a to k toené. Písn k toené nežijí jen ve spojení s tancem, nejsou to tedy výhradn písn tanení. K figurálnímu tanci je možno zazpívat jedinou píse a ta je s ním neodlun spjata. Naproti tomu k toivému tanci se mže zpívat nepeberné množství písniek, proto se písn k toené prolínají s jinými písovými skupinami. Hlavní obsahový rys písní k toené spoívá ve sklonu k humoru, k žertu a vtipu. To plyne pedevším z nálady a z prostedí, v nichž se tanení písn zpívaly, tedy hlavn pi zábav rzného druhu. Starouherské písn Stará uherská neboli ardáš, jak už název napovídá, pochází z Maarska odkud se pes Slovensko dostala do našich kraj. Jsou to písn a tance ohnivé, které se z pomalejšího - 4 -

5 zaátku postupn zrychlují. Písn k tomuto tanci už nejsou pro naši oblast tak typické jako písn k toené. Stylov se kryjí nejvíce se slováckými verbuky a obdobnými tanci slovenskými. Písn milostné Milostné písn patily vždy k nejživjším složkám lidového zpvu v naší oblasti. Jako v celé naší lidové písni, tak i tady byla láska nejastjším námtem zpvu. Mnoho milostných písní najdeme také mezi písnmi taneními, svatebními, ale i žatevními a halekakami. Milostné písn patí k nejkrásnjším skladbám, protože se v nich projevuje vroucí cit, upímnost a láska k milované osob. Písn žertovné K mnoha rzným písovým žánrm patí i písn žertovné. I tato skupina písní není samozejm pesn ohraniena. To znamená, že žertování, popichování, škádlení a posmšky se objevují v písních milostných, fašankových, halekakách, v písních k tanci toená a v dosti velké míe i v písních svatebních. Lidové písniky se vbec astji a radji smjí nebo alespo usmívají než pláí. Písn zbojnické Zbojnictví na Valašsku vzniklo a nejvíce se rozšíilo v dob povstání poddaných proti cizí vrchnosti v letech Násilí císaských vojsk, náboženské pronásledování, sociální rozpory, bída, to všechno pohánlo Valachy, aby hledali spravedlnost se zbraní v ruce. Docházelo k výbuchm odporu a zámecká vzení se plnila rebelanty. Mnozí chlapci tehdy utíkali do hor a dali se na zboj. Hornatý kraj s rozlehlými lesy a ráztokami, se salašemi a pasekami, možnost snadného útku a píze lidu, to všechno dalo zbojnictví na Valašsku osobitý ráz. Když se zbojnictví rozšíilo natolik, že státní moc si nevdla se zbojníky rady, byl roku 1638 zízen zvláštní sbor horského etnictva z místních chlapc - portáši. Nkdy se však stávalo, že se portáš pidal ke zbojníkm. Zrušeny byly sbory portáš definitivn až roku Nejznámjšími valašskými zbojníky byli zejm Ondráš, syn fojta z Janovic u Frýdku, a Juráš, který za peníze svého druha zradil. Proto se Ondráš stal v lidových písních hrdinou, Juráš pak pedstavitelem zrady a zloinu. Ve zbojnických písních je zobrazen tžký život zbojník. Najdeme zde balady, ve kterých se objevuje motiv nebezpeí smrti na šibenici, ale také písn plné hrdosti, nepoddajnosti a vzdoru.ale i ve zbojnických tancích poznáváme chlapství, odhodlání a také kus nevázaného veselí horních chlapc. Zbojnické písn a tance patí u valašských soubor lidových písní k nejoblíbenjším námtm. Písn vánoní V koledách lidé projevují velkou radost z narození Spasitele. Tak jako byl prostý jejich život, vyjadovali se i v koledách prost a upímn. V koledách, zejména z horských pasteveckých oblastí, se ztotožovali s betlémskými pastýi, jako by andlská zpráva o narození jezulátka patila pímo jim. Biblický betlém penášejí do svého kraje a chystají se písnmi, hudbou a dary uvítat novorozené dít. Melodie jsou prosté a radostné. Rytmicky se dvtipn pizpsobují textu. Jsou to vlastn zpívané dialogy, které jsou na Valašsku zcela spontánní a bezprostední.vtšina koledních písní vznikla v prbhu 18. století, pípadn na - 5 -

6 poátku století následujícího. Tomu také odpovídá jejich barokní jazyk. Prolnutím pvodních pedloh s domácí tvorbou vytvoilo z valašských pastorel pvabnou smsici projev lidové slovesnosti i víry. Balady Balady jsou epické písn, vyjadující uritý píbh, vtšinou s tragickým koncem. Balady se od jiných písní vtšinou také liší svou délkou, mívají mnoho slok. V baladách se napíklad objevuje popis tragických stet se zbojníky, poslední chvíle života a rozlouení s rodii, pípadn s milou, ped popravou na šibenici. Jiná balada je o dívce otrávené na svatb, známá je balada o vážném úrazu zpsobeném komi, jindy se zase dva chlapci porubou o dveku. Další balady jsou z doby vpád a ádní Turk. Balad se nezachovalo píliš mnoho, protože tyto písn patí mezi ty, které upadly v zapomnní mezi prvními. Závr Lidová píse ve své pvodní podob postupn z bžného života mizela. V dnešní dob se s ní setkáváme hlavn prostednictvím soubor lidových písní a tanc. Je nám jasné, že v hodinách hudební výchovy na základní škole není prostor k systematické výuce lidových písní, pesto doufáme, že zpvník bude sloužit k prohlubování lásky k rodnému kraji a k posilování vdomí, že pocházíme z kraje s bohatou kulturní tradicí, a že máme právo být hrdí na své koeny a na tradice našich pedk. Za kolektiv autor - M. Trlica Použitá literatura: Vetterl, K. : Lidové písn a tance z Valašskokloboucka I., 1. vydání. Praha: SAV, 1955 Vetterl, K. : Lidové písn a tance z Valašskokloboucka II.,1. vydání. Praha: SAV, 1960 Polášek, J.N.,Kubeša,A. : Valašské psniky I., 1. vydání. Milotice n. Bevou, 1939 Polášek, J.N.,Kubeša,A. : Valašské psniky II., 1. vydání. Milotice n. Bevou, 1940 Polášek, J.N.,Kubeša,A. : Valašské psniky III., 1. vydání. Milotice n. Bevou, 1941 Polášek, J.N.,Kubeša,A. : Valašské psniky IV., 1. vydání. Milotice n. Bevou, 1944 Polášek, J.N.,Kubeša,A. : Valašské psniky V., 1. vydání. Milotice n. Bevou, 1946 Polášek, J.N.,Kubeša,A. : Valašské psniky VII., 2. ást - Písn zbojnické. Okresní vlastivdné muzeum Vsetín. Vsetín, 1993 Kašpar, Z. : Valašský zpvník, Stedisko služeb školám. Vsetín, 1999 Kašpar, Z. : Zahraj n, hudeku. 1. vydání. Obanské sdružení Jasénka. Vsetín,

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

17

18

19

20

21

22

23

24

25

26

27

28

29

30

31

32

33

34

35

36

37

38

39

40

41

42

43

44

45

46

47

48

49

50

51

52

53

54

55

56

57

58

59

60

61

62

63

64

65

66

67

68 Obsah 1. Osobnosti regionu v oblasti folklóru.. str Prolínání folklóru do jiných hudebních žánr.. str Hudební soubory regionu str Seznam doporuených CD k poslechu. str. 21 Prameny: webové stránky soubor a zpvák Wikipedie - internetová encyklopedie dr. Josef Plavec: Hodnota lidové písn Bohumír Štdro: Leoš Janáek 1

69 1. Osobnosti regionu v oblasti folklóru Milan Švr ina primáš, cimbalista, u itel Narodil se 27. srpna 1927 v Brn v u itelské rodin. Otec Florián Švr ina ( ) potom p sobil jako ídící u itel ve Valašských P íkazích. Hrál výborn na housle - absolvoval extern brn nskou konzervato. Sestavil si vlastní cimbálovou muziku z lidových muzikant a jako primáš této muziky zapojil do své folklórní skupiny celou svou rodinu - manželku, dceru Jasnu a syna Milana. "Cimbálová muzika Floriána Švr iny" vystupovala po valašských vesnicích a m ste kách na moravském Slovácku i na Slovensku nejen s lidovým repertoárem, ale v dob p edmnichovské republiky a protektorátu i s koncerty vážné hudby. Milan Švr ina se nau il hrát na housle u svého otce a už ve trnácti letech hrál také na cimbál. Zasloužil se o to jeho u itel - cimbalista Alois Fabian z kdysi slavné Matalíkovy valašské kapely. Zdokonalil se též u uherskohradiš ského cimbalisty Otakara Ju íka. Škola, kterou mu dali byla opravdu vynikající. V letech studoval na u itelském ústavu ve Valašském Mezi í í a po jeho ukon ení nastoupil na své první u itelské místo, Osmiletou st ední školu Valašské Klobouky. Po návratu z vojenské základní služby se stal u itelem na osmiletce ve Štítné nad Vlá í. V roce 1953 byl p eložen do Slavi ína op t na osmiletku, kde poznal svou manželku Svatavu též u itelku, pocházející z jižní Moravy. Vychovali spolu ty i d ti- dva syny Milana a Kv toslava a dcery Svatavu a Lenku. Už od mali ka byli všichni zapojováni do národopisných soubor, které založil. Po roce 1965 se odst hovali do Valašských Klobouk, do domku po rodi ích a manželé p echázejí u it na Základní devítiletou školu ve Valašských Kloboukách. Po 18. listopadu 1974 je Milan Švr ina nucen odejít na své poslední u itelské místo na Základní devítiletou školu do Francovy Lhoty. V té nejpiln jší práci jej náhle zastihla smrt - 4. zá í 1981 ve v ku 54 let. Folklórní a národopisná innost Pln ní otcova odkazu a velká láska k drahému Valašsku, jeho písním, pov stem, tanc m a lidovým zvyk m, to vše vedlo Milana Švr inu k soustavné a ob tavé práci p i sbírání lidových písní, tanc a zvykosloví - z Bylnice, Štítné, Slavi ína, Nedašova a moravskoslovenského pomezí. Získaný materiál pak upravoval pro ve ejná vystoupení a koncerty národopisných soubor, jejichž byl zakladatelem. Svoji první "Švr inovu cimbálovku" sestavil ze svých spolužák na u itelském ústavu ve Valašském Mezi í í v letech 1945~1947. Hráli po celém Valašsku, v Praze v eskoslovenském rozhlase a v roce 1947 získali 2.místo na národopisných slavnostech ve Strážnici. Vystupovali se skupinou tane ník a zp vák, kterou vedl profesor Dr. Arnošt Kubeša. 2

70 Na prvním uitelském psobišti - Základní škole ve Valašských Kloboukách, založil Švrina svj první dtský soubor, který za dva roky psobení získal v dtské Strážnici 1. cenu za zpv a provedení tance ardáše. Švrinova muzika pak vyhrála v roce místo v soutži cimbálových muzik ve Vsetín. V letech vykonával Milan Švrina vojenskou základní službu, byl lenem Armádního umleckého souboru Víta Nejedlého, v nmž založil první osmilennou cimbálovou muziku. V letech , kdy psobil jako uitel ve Štítné nad Vláí, založil národopisnou skupinu žák i soubor dosplých. Zde se mu podailo získat do cimbálové muziky kolegy uitele, kteí pozdji adu let tvoili jádro jeho muziky ve Slaviín. Žákovská skupina ze štítenské školy slavila zase úspchy - v roce 1952 vyhrála ve Strážnici se svými zbojnickými tanci. Roku 1953 odchází Švrina do Slaviína, kde na místní osmiletce zakládá soubor "Slavíek". Jeho první vystoupení se uskutenilo 24. íjna Milan Švrina po léta psobil jako vedoucí souboru i cimbálové muziky. Podílel se i na rekonstrukci pvodního slaviínského kroje. V roce 1965 se odsthoval do Valašských Klobouk, avšak ani zde nezapomnl na slaviínské. Stále s nimi spolupracoval, radil a pomáhal svým odchovancm. V letech ve Valašských Kloboukách založil žákovský soubor Skivánek a zárove zaal cviit i žákovskou cimbálovku, kterou primášoval. Hráli v ní oba jeho synové - Milan na basu a Kvtoš na cimbál. Dále Pavel Šurá, Vladimír Sulovský a Leon Überal druhé housle a Ladislav Tarabus a Karel Okénka kontry. V roce 1971 se zasloužil o znovuobnovení souboru Slavíek. V té dob ml soubor 25 len, pevážn z bývalých len žákovských soubor. Pod jeho vedením tehdy Slavíek uskutenil adu vystoupení na rzných místech naší republiky. V roce 1975 natoila eskoslovenská televize Brno za režie Vry Mikuláškové a pracovníka BROLNu Jaroslava Juráška tyicetiminutový národopisný snímek soubor Slavíek a Skivánek za doprovodu Švrinovy dtské cimbálové muziky, nazvaný "Zazpívej Slavíku". Valašské písn, tance, lidové hry, cimbálová muzika a zbojnické tance se prolínaly s krásnou pírodou jihovýchodního Valašska, Závrší a luhaovického Zálesí. Milan Švrina také pomáhal pi nácviku a choreografii i dalším souborm, nap.souboru Závršan z Nedašova, složenému pevážn z místních oban starší generace, kteí ješt sami zachovávali nkteré prastaré lidové zvyky a obyeje (dožinky, kosení luk, veery pi dlaní peí, pedení, výroba louí apod). Se svým programem "Nedašovjané" sklidili velký úspch na strážnických slavnostech. Valašskoklobucký soubor Skivánek se udržel do roku 1974 a ml za sebou adu úspšných vystoupení nejen v naší republice, ale také v Polsku a bývalé NDR. Po pestoupení do svého posledního uitelského psobišt ve Francov Lhot získal brzy velkou píze školy i oban a ve velmi krátké dob založil stolenný žákovský soubor, od roku 1978 i soubor dosplých. Oba soubory vedl až do své smrti v roce 1981 a vystupoval s nimi za doprovodu vlastní, již poslední Švrinovy cimbálové muziky. Jako výborný cimbalista, houslista a zpvák byl Milan Švrina asto zván od spátelených soubor a muzik k hostování, zvlášt k pipravovaným reprezentaním zájezdm do zahranií. Byly to soubory - Valašský krúžek z Brna, Slovácký krúžek ze Strání, soubor OIšava z Brodu, Vsacan a Kyera ze Vsetína, Lipta z Liptálu a Svtlovan z Bojkovic, s nimiž procestoval celou Evropu a Skandinávii. 3

71 Milan Švrina zasvtil celý svj život národopisné, sbratelské a hudební innosti. Byl výborným pedagogem, dobe rozuml dtem menším i odrostlejším. S velikou láskou k lidem a milovanému kraji uvádl v život prastaré lidové tance a zvykosloví, aby tento poklad nezahynul, neupadl v zapomnní. Z jeho folklorní innosti dodnes erpá ada soubor. I když se nkdy setkal s nepochopením, nikdy nezatrpkl. Šel po své vlastní vytyené cest dál pesto, že jemu i jeho rodin kladli mnozí lidé v dob totalitního režimu velké pekážky. Nedal se odradit, ale znovu a znovu zaínal s novými dtmi, mládeží i dosplými. Soubory - taneníci i muzikanti byli zvyklí vystupovat v tvrdých podmínkách, teba na louce a bez mikrofonu. Jeho heslem bylo: "Nic než národopis". Nkdy chodil i do školy na vyuování ve valašském kroji - a ve valašském kroji byl také pochován. Na závr slova Jana Rokyty, hudebního redaktora eskoslovenského rozhlasu Ostrava:... v osob Milana Švriny odešel lovk: - Uitel, jakých je málo. Každá obec, kde uil se mohla pochlubit zvýšenou folkloristickou aktivitou, mnohdy i novým souborem nebo vesnickou skupinou, na jejímž vzniku ml Švrina lví podíl. - Cimbalista, jakých je ješt mén - naprosto svj jak technicky, tak stylov i úderov. Navíc excelentní dramaturgie a ich pro "klenotnicové" typy písní, což souvisí také s lidem. - Aranžér a skladatel - myslím, že adu melodií sám anonymn složil a nenápadn pustil takíkajíc do obhu, až splynuly s tradiním materiálem. A aranžér - zejména svérázný harmonizátor s pímoarými pekvapivými nápady, které jakoby nesly už tak trochu pel té pohraniní slovenskosti - ta sem urit patí a je správná. Neobvyklý a nekonformní zpsob hudebního myšlení. - Eticky, moráln a esteticky na výši s vnitní kázní a smyslem pro povinnost. Nositel nesmírné lásky a citu k folklorní materii svého kraje a její prezentaci pro široké vrstvy poslucha a divák. Nebylo vždy lehké najít k nmu cestu - byl plachý a tu a tam nedvivý - ale komu bylo dovoleno tu cestu najít a po ní jít - ten byl odmnn bohatstvím myšlenkovým, citovým, hudebním. / Ze Vzpomínek na Milana Švrinu, které napsala Emílie Malíková (PoIášková) ze Slaviína, upravil Ladislav Tarabus, / Nhoslav Ryl Narodil se v Osvtimanech na moravském Slovácku, kde také chodil na základní školu. Od dtství sportoval, ale musel i pracovat na polích a ve vinohrad svých rodi. Tatínek a maminka ho ve sportovních aktivitách podporovali a ddeek zase rozvíjel jeho mimoádné hudební nadání. Když ml pt let, dostal na vánoce pod stromeek housle, které ho provázejí celý život. Byl velice všestranný a svj talent uplatnil i na vojn. V Praze hrál ve vojenské hudb na kídlovku a lesní roh. Pozdji byla hudba pevelena do Olomouce. Zde také psobil jako instruktor sportu na Vojenské akademii. Dalším jeho psobištm byl Gottwaldov, kde pracoval na Odborném uilišti Pozemních staveb.tam absolvoval v letech Tyršv ústav tlesné výchovy a sportu. Od roku 1956 byl zamstnán v hornickém uilišti v Karviné, kde zaal také dálkov studovat Pedagogický institut v Opav. Na základní školu v Horní Lidi nastoupil jako uitel Tv - Hv a j roku 1961 a psobil zde až do roku Založil zde 4

72 p vecký soubor, který m l len, p evážn chlapc. Žáci byli v tšinou z H. Lid e, Lide ka a La nova. Stál u zrodu folklórního souboru Valášek, ve kterém se b hem mnoha let vyst ídalo velké množství žák. Soubor byl rozd len na dv skupiny. První byla malá skupina d tí p edškolního v ku a potom to byli žáci prvního a druhého stupn základní školy. Oba dva soubory vystupovaly na sout žích a p i r zných slavnostních p íležitostech. Postupn se dostavovaly úsp chy i za hranicemi regionu a tak se našly i prost edky na materiální vybavení, jako ušití kompletních kroj, atd. Mnozí z len Valášku pokra ovali velmi úsp šn v této zálib i po skon ení školy v jiných folklórních souborech. Pan u itel Ryl byl pozd ji také dlouholetým primášem cimbálové muziky folklórního souboru Lipta, s kterým úsp šn reprezentoval valašskou muziku a tanec nejen u nás, ale i v mnoha zemích v zahrani í. 5

73 2. Prolínání folklóru do jiných hudebních žánr Pi hledání pramen pro tuto ást pílohy Zpvníku valašských lidových písní z Hornolideska jsme na folklorwebu narazili na krásný lánek Jiího Plocka, který se hodí pro úvod k této kapitole tak dokonale, že jsme se rozhodli jej uveejnit v plném znní. Lidová píse a její poselství dnes Jií Plocek Lidová píse v echách a na Morav byla po staletí souástí každodenního života venkovského lidu. V selském prostedí se zrodila ve své pvodní podob a odtud psobila na další vrstvy národa nejen jako zdroj umlecké inspirace, ale vbec jako živá míza procesu národního sebeuvdomování. Její obrozenecká síla se ukázala poprvé ve velkém rozmru na veejnosti v rámci Národopisné výstavy v Praze roku 1895, kde se eský národ pedstavil jako národ kulturní s bohatými tradicemi. V dobách, kdy ješt píse žila nenápadn mezi prostým lidem, zaali ji sbírat národní buditelé, kteí nám svými sbírkami zanechali skutené poklady. Poklady plné jednoduché, krystalické poezie a hudebn vytíbených, inspirativních melodií. Z onch sbratel jmenujme v echách alespo básníka Karla Jaromíra Erbena ( ) a po nm malíe Ludvíka Kubu ( ), který mimo eských písní vydal i písn z vtšiny území obývaných Slovany na pelomu 19. a 20. století (Slovanstvo ve svých zpvech). Na Morav byl prvním významným sbratelem knz František Sušil ( ), jehož následovali dialektolog František Bartoš ( ) a hudební skladatel Leoš Janáek ( ). Bartoš postupn vydal ti rozsáhlé sbírky o nkolika tisících písních (od druhé z nich ve spolupráci s Janákem). Sbratel bylo samozejm více, ale toto jsou jména z nejdležitjších. Do druhé poloviny 20. století byly tak zaznamenány písn ze všech folklorn významných oblastí ech a Moravy, piemž na písov "bohaté" Morav jdou celkové poty zápis do desetitisíc. Leoš Janáek s Otakarem Zichem stáli i u zrodu prvních zvukových záznam lidových písní z poátku 20. století, které byly poízeny na voskové váleky v pístroji zvaném fonograf. Tyto váleky pak byly uchovávány v archivech a vícemén pro veejnost zapomenuty, technologie pokroila dále (tvrdé gramofonové desky). Teprve na konci 20. století se podailo s pomocí speciáln zkonstruovaných zaízení pro pepis válek a též díky možnostem digitální technologie vydat tyto unikátní nejstarší snímky na CD, samozejm s patinou dokumentací: Nejstarší zvukové záznamy moravského a lidového zpvu (z folkloristické innosti Leoše Janáka a jeho spolupracovník), Brno 1998 a Dudy a dudácká muzika 1909 (Nejstarší zvukové záznamy lidové hudby v echách I.), Praha Lidová píse však ve své pvodní podob (zpvy pi práci, malé selské muziky i jednotliví hrái - gajdoši, houslisté, citeristé) postupn z venkovských oblastí mizela. Z ech rychleji než na Morav. Z eských region si vícemén pouze oblast jihozápadní podržela dudáckou tradici. K ní se každoron vracíme pedevším na Mezinárodním dudáckém festivalu ve Strakonicích v druhé pli srpna. Jinak se tém všude místo zaniklé staré selské hudby rozšíily od 2. poloviny 19. století dechové muziky hrající krom úprav lidových písní i nov komponované populáry. Na Morav, a zvlášt na moravsko-slovenském pomezí, se tradiní selská hudba v nkterých lokalitách udržela hluboko do 20. století a napíklad na Horácku (oblast kolem Velké nad Velikou poblíž Veselí nad Moravou) žije ve svérázné podob dodnes. Kdo se o tom chce pesvdit, a se vypraví tetí víkend v ervenci na každoroní Horácké slavnosti do Velké nad Velikou. Nebude zklamán, zážitek to bývá silný. 6

74 Krojované muziky, a už v hudecké sestav (tedy bez cimbálu) nebo i s cimbálem doprovázejí zpváky a sbory ze všech deseti horáckých obcí, program je doplnn lidovými vypravi a vzpomínáním pamtník. Písn k typickým horáckým tancm starosvtská a sedlácká jsou obas prokládány mužským tancem verbukem i zpvy táhlých písní, s doprovodem i bez doprovodu. Nezamnitelná karpatská melodika i rytmika místních písní psobí na nov píchozího až exoticky - jakoby z jiného svta, z doby, kdy pastevci vyhánli svá stáda na horské louky, sedláci orali s komi kamenitá políka a mládenci byli odvádni na vojnu na dlouhá léta do dalekých krajin: Bude jar, bude jar, ej, budú chlapci orat a já nebožátko, ej, mosím mašírovat. Bude jar, bude jar, aj, budú chlapci kosit, a já nebožátko, ej, mosím šablu nosit. Bylo to doba roboty, doba násilných pepadání v hraniních územích, doba válek, kdy se na Moravu dostaly nejednou vojska z dalekých konin - teba až z tureckých: Mj koníek v tráv zelený pod abrakem celý zemdlený. Mj koníek sa leká, via Turka zdaleka, že tam bude vojna veliká. Mj koníek v tráv zelený pod abrakem celý zemdlený. Mj koníek sa tese, že a na smrt ponese, má mamnko, pomodlete se. eknete si, co nám písniky z té doby mohou íkat dnes? Nu, zdá se, že jejich témata a symbolika, a to zvlášt v oblasti milostné poetiky, jsou vné. Ale nejen témata milostná - vztah k rodim nebo vztah k "pánm". Pocity obyejného lovka ve svt neosobních mocenských sil, které s ním proti jeho vli asto rzn manipulují. To vše rezonuje i v duši souasného lovka a žije nejen ve folklorních souborech, ale i v žánrech, které jsou moderní a z lidové písn erpají inspiraci - jako teba folk nebo world music. Folklorních soubor je hodn - v eské republice stovky, piemž vtšina z nich psobí na Morav, kde lidová hudba žije - zvlášt na jihovýchod - intenzivním životem.v každém folklorním regionu najdeme výrazné stylové kapely, které jej reprezentují - napíklad na Horácku jsou to mezi jinými Horácká cimbálová muzika Martina Hrbáe i Horácká muzika Mirka Minkse, na Podluží CM (Cimbálová muzika) Jožky Severina, na Strážnicku Danaj, na Kyjovsku CM Jury Petr a Varmužova cimbálová muzika, na Uherskohradišsku CM Jaroslava echa a Dolina, na Uherskobrodsku Olšava, na Valašsku Jasénka ze Vsetína i Solá z Rožnova. To jsou však jen nkterá jména! Ale ani v echách bychom nemli zapomenout na jméno významného dudáka Josefa Režného, Zdeka Bláhy (soubor Úsmv), Jiího Icy Posíšila (Malá eská muzika) a dalších. Tyto inteprety a mnohé další mžeme vidt na Mezinárodním folklorním festivalu ve Strážnici a na dalších folklorních slavnostech, které se konají jak ve velkých mstech, tak v menších obcích v regionech. V oblasti souasných hudebních žánr nemžeme pominout interprety, kteí si na inspiraci lidovou písní z velké ásti vybudovali svou umleckou pozici - od 70. let písniká Jaroslav Hutka, Minnesengi, sourozenci Ulrychovi a jejich kapela Javory, pozdji pak Jií Pavlica s Hradišanem, Cimbal Classic, echomor, Vlasta Redl, Teagrass, z nejmladších skupin Benedikta, Muziga, Marcipán a další. Ti všichni se po svém napojili na proud tradiní lidové hudby a rozvádjí jej oživujícími cévami do dalších a dalších hudebních oblastí. S narstáním tohoto "netradiního" hudebního prostoru se objevují i píležitosti, kde je možno jej sledovat - folkový festival Zahrada v Námšti na Hané, festivaly world music Colours of Ostrava nebo Hudba bez hranic ve Valticích. A tchto píležitostí pibývá. 7

75 Dalo by se povídat o lidové písni, popsat stránky a stránky, až by se lovk úpln ztratil. Ale mezi tmi všemi slovy zstávají poád nemnná základní lidská témata a z nich pedevším to nejkrásnjší, souasn i nejbolavjší, ale nakonec i nadevše nadjeplné - láska. Dovolím si na závr uvést dv pekrásné moravské písniky, možná mírn melancholické, ale ve svém poselství jako tesané do kamene. Ej, lásko, lásko, ty nejsi stálá jako vodnka mezi behama. Voda uplyne, láska pomine jako lísteek na rozmarýn. Vyle, sokol, sivý pták, to k mému milému, pozdravuj ho nastokrát, takto ekni k nmu: že ho vrn miluju, ve svém srdci nosím, aby veer došel k nám, že ho pkn prosím. Léto 2002, psáno pro Zemdlský kalendá pipravovaný k vydání v Kladn, který nakonec nevyšel. Uveejnno na Folklór ve vážné hudb a jazzu Chceme-li mluvit o eské hudb, o jejím významu, ím pispla do pokladnice celosvtové kultury, musíme pedevším vycházet z jejich inspiraních zdroj. Tím nejvýznamnjším zdrojem a zárove živnou pdou, ze které vyrostla eská hudba, byla lidová píse. Z ní vyšli skladatelé všech generací. Tato jedinená a nepeberná studnice nápad založená na bezprostedních dojmech z konkrétních situací, citových vztah, meditací, na dojmech z pírody apod., se vytváela po celá staletí a pedávala se postupn z generace na generaci. Tímto bezprostedním psobením, intenzitou a vývojem, zabezpeovala originalitu a kontinuitu eské hudby. K nejstarším kulturním památkám patí lidové písn duchovní "Hospodine, pomiluj ny" a "Svatý Václave". Doba husitská kladla draz na chrámový zpv v jazyce lidu. Tento významný reformní in dosvdují zachované kancionály, Jistebnický (1420), kancionál knze Václava Miínského a další. Lidové písn z doby pohanské známe jen vzácn, protože v té dob byly považovány za "carmina diabolika" (básn ábelské). Lidová píse nebyla cilem, ale prostedkem zbožného života. Zachované písn nap. "Andilku rozkochaný", "Devo se listem odieva", svdí o velmi vysplé eské hudebnosti opírající se o lidové umní. Teprve romantismus objevuje a doceuje krásu lidové písn (K. J. Erben "Prostonárodní písn a íkadla"), nkdy i za cenu napodobování. Kritické zkoumání hodnoty lidové písn, zaínající v 19.století naznauje, že i lidový tvrce erpal asto z dostupných zdroj poplatných dob (módních prvk) a nemžeme být tedy bezvýhradným vodítkem skladateli. Lidové písn jsou od té doby pedmtem bádání a výsledkem jsou mimo jiné sbírky Fr. Sušila, Fr. Bartoše, L. Janáka,. Holase... Byl zízen ústav pro lidovou píse, který ml za úkol kritické vydání, aby ty nejhodnotnjší zstaly národní kultue trvale zachovány. Pedstavují tak sbírku více než písní. 8