JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ DIVADELNÍ FAKULTA ATELIÉR ROZHLASOVÉ A TELEVIZNÍ DRAMATUGIE A SCENÁRISTIKY ROZLOUČIT SE.

Transkript

1 JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ DIVADELNÍ FAKULTA ATELIÉR ROZHLASOVÉ A TELEVIZNÍ DRAMATUGIE A SCENÁRISTIKY ROZLOUČIT SE Bakalářský scénář Tereza Reková BRNO 2014

2 POSTAVY - Petr - Válek - Jana - Jakub - Vodička - Servírka Míša - Janina matka - Oto - Monča - Servírka 1 - Starší paní 1 - Starší paní 2 - Kudrnatá žena - Skupinka lidí - Opilec - Maminka - Dítě - Muž - Servírka 2 1

3 Scéna první PONDĚLÍ Exteriér, letiště, odpoledne Petr Na letišti přistává letadlo. Je krásný den, slunce svítí, ptáci zpívají. Z letadla vystupuje Petr. Nervózně se rozhlédne. K letadlu opodál přijíždí pojízdné schody, na kterých je velkým písmem napsáno PONDĚLÍ 4.9., 14:00. Petr je nezaregistruje a podívá se na hodinky. Jsou dvě. Petr se zatváří ustaraně. Svižným krokem seběhne schůdky a vydá se k letištní hale. Scéna druhá PONDĚLÍ Exteriér, ulice, odpoledne Jana, Janina matka Jana vychází z lékárny a v ruce drží nějakou krabičku. Zkoumavě se na ni podívá a strčí ji do kabelky. Vypadá ustaraně. Oblečena je do černého kostýmku. Kousek od Jany stojí její matka, také celá v černém. Jana se na ni nervózně usměje. Automaticky šáhne do kabelky a vyndá krabičku cigaret. Uchopí jednu cigaretu a už už si ji strká do pusy, v polovině pohybu se ale zastaví. Přeměří si cigaretu pohledem a strčí ji zpátky do krabičky. Scéna třetí PONDĚLÍ Exteriér, před letištěm, odpoledne Petr Petr stojí před letištní halou a nervózně kouří. Vedle sebe má malý kufřík na kolečkách. Dokouří, típne cigaretu a popadne svůj kufr. Nedaleko od místa, kde stojí, jsou dveře s nápisem PŮJČOVNA AUT. Petr do nich rychlým krokem vejde. Scéna čtvrtá PONDĚLÍ Exteriér, ulice, odpoledne Jana, Janina matka Jana přichází k trafice a usměje se na trafikantku. Jedny mentolové žvýkačky, prosím. Jana vytahuje peněženku a platí. Pak si od trafikantky převezme žvýkačky, které rovnou otevře a strčí si dvě do pusy. Je nervózní. Janina matka nadzdvihne obočí. JANINA MATKA Pojď už, nebo přijdeme pozdě. 2

4 Jana si dá žvýkačky do kabelky, ze které vyndá krabičku cigaret. Podívá se na matku, která nervózně přešlapuje. Pak se podívá na cigarety. Ještě vteřinku váhá, než krabičku hodí do nejbližšího koše. Společně s matkou se rozejdou pryč. Scéna pátá PONDĚLÍ Interiér, maloměstská restaurace, pozdní odpoledne Petr, pan Válek, servírka 1 Po stěnách restaurace jsou rozvěšené hlavy vycpaných zvířat (divočák, jelen), na stropu několik paroží. Z vitrínek se usmívají kýčovité sošky s náboženskou tématikou. Vedle hlavy jelena jsou z paroží vyrobené hodiny, které ukazují 17:45. Typická výzdoba maloměstské hospody. Pan Válek sedí u stolu a pije pivo. Na sobě má rozepnuté sako, povolenou černou kravatu, vlasy rozcuchané. Okolní stoly jsou plné napůl dojedených talířků s brambůrky, zákusky, koláči a různým občerstvením, na jednom talíři leží dokonce ještě nedojedený řízek. Očividně tady proběhla velká hostina a hosté odešli teprve před chvílí. Do dveří vchází ustaraný Petr. Rozhlédne se po prázdné místnosti a zatváří se smutně. Zamíří si to rovnou k tiše sedícímu Válkovi. Kufr odloží ke stěně. Omlouvám se... Petr nastaví Válkovi ruku, ten se na ni ale ani nepodívá. Od chvíle, co Petr vstoupil do místnosti, se Válek ani nepohnul. Tati? Petr zamává rukou Válkovi před obličejem. Ten se pořád nehýbe. Petr se posadí na židli vedle. Oba muži zírají před sebe a mlčí. /odevzdaně/ Jediné, o co jsem tě žádal, bylo, abys přijel. Abys přijel včas. Mohl ses s ní rozloučit. Petr smutně zavře oči. Chvíli tak zůstane, pak je zase otevře. Válek má strnulý výraz. Mrzí mě to /váhavě/ mohl bys mě, prosím, zavést k hrobu? 3

5 V tom se otevřou dveře vedoucí do sousední místnosti a vejde krásná servírka. Na sobě má upnutou rozhalenou košili a černou sukni. Svůdně přežvykuje žvýkačku. SERVÍRKA Pane Válek, tady je účtenka. Byl to pěkný kar. Doufám, že jste byl se vším spokojený. Přejete si platit v hotovosti nebo kartou? Válek se s přimhouřenýma očima podívá na Petra. Chvilku uvažuje, pak se zvedne. /škodolibě/ Platí tady syn. Petře, čekám venku. Nashle. Válek sejme svůj kabát z věšáku, čímž rozhoupe hlavu plastového psa na poličce. Bez mrknutí oka odejde z místnosti ven. Petr ani nestihne zareagovat a servírka se na něj vyzývavě podívá. Scéna šestá SERVÍRKA 1 Takže v hotovosti, fešáku? PONDĚLÍ Interiér, dům Janiny maminky, pozdní odpoledne Jana, Janina matka Jana se svou matkou, obě dvě celé v černém, vchází do malého rodinného domku. Jana podpírá svou maminku, která si zouvá boty. Matka má lehce rozmazaný make-up od pláče. JANINA MATKA Tak už i Miladka Jana své matce sundá kabát a pověsí ho na věšák. Tváří se smutně, zároveň ale zamyšleně. Obě ženy přejdou z předsíně dále do obýváku. JANINA MATKA Ale byl to hezký pohřeb takový by si přála. Jana pokývá hlavou a usadí se do pohovky. Její maminka stojí a ruce si dá v bok. Jana sebou lehce škubne. JANINA MATKA Jen mě teda překvapilo, že nepřijel Petřík JANINA MATKA Vím, že tam v té Anglii toho má asi moc ale Janě se zúží zorničky. Opovržlivě nakrčí nos a procedí mezi zuby Mě to teda nepřekvapuje. 4

6 Janina matka se na svou dceru zaraženě podívá. JANINA MATKA Ne? Janina matka nevěřícně zakroutí hlavou a sedne si na židli. Jana má nic neříkající výraz. Hledí z okna a myslí si své. Scéna sedmá PONDĚLÍ Exteriér, hřbitov, pozdní odpoledne Válek, Petr Válek s Petrem prochází kolem řádky hrobů, až stanou u jednoho čerstvého. Válek má slzy v očích, Petr se tváří smutně, ale nepláče. Oba muži beze slova hledí na hrob. Petr je strnulý a nehne ani brvou. Těžko říct, co se mu honí hlavou. Válek je očividně zdrcen. Petr za Válkovými zády zdvihne svou ruku, jakoby chtěl otce obejmout, pak si to ale rozmyslí a ruku zase stáhne. Válek o ničem neví. Scéna osmá PONDĚLÍ Interiér, Jakubův byt, večer Petr, Jakub Zvonek u dveří zvoní. Jakub vybíhá z koupelny. Skrz kukátko Jakub vidí, že za dveřmi stojí Petr s malým kufříkem. Jakub se potěšeně usměje a otevře dveře. Oba muži na sebe kývnou. Jakub napřáhne ruku a Petr mu ji stiskne. Jakub přátelsky plácne Petra po rameni. /upřímně/ Rád tě vidím. A já tebe A /zaváhá a zvážní/ upřímnou soustrast /zvážní/ díky Mezi muži zavládne krátké smutné ticho. Jakub Petra znovu plácne po ramenou. Byla to skvělá baba. 5

7 Petr pokývá hlavou. Jakub se zhluboka nadechne, pustí Petra a uvolní mu místo, aby mohl vejít dál. Pak pokračuje rovnou do kuchyně. Nasadí svůj veselý a dobrosrdečný tón. Tak co ti můžu nabídnout, pane? Jakub chvíli šátrá v ledničce a pak vytáhne lahev slivovice, na jejíž etiketě se skví velký nápis PONDĚLÍ VEČER. Otevře ji. Petr pokrčí rameny, posadí se k velkému kuchyňskému stolu a položí si na něj nohy. Jakub se opře o kuchyňskou linku. /mávne rukou/ Ještě jednou dík, že mě tu necháš. No problem. Jakub svá slova zdůrazní a významně se na Petra podívá, aby podtrhl své znalosti angličtiny. Pak na něj uličnicky mrkne. Petr ale vše přejde bez komentáře. Myslel sem, že přespím u táty, ale má tam všude krabice Jakub otevře lahev. Jo vlastně, to stěhování /pozvedne flašku/ Tak na tvou mámu! Takové mámy se nerodí každý den. Na ni! Jakub se zhluboka napije a pak se otřepe. Udělá výraz, jako že je slivovice pořádně silná. Podá lahev Petrovi. Ten ji přijme. Díky /soucitně/ Musí to být hrozný pocit Petr se napije a vykulí oči slivovice je na něj opravdu silná. Jakub se uchechtne a vezme si od něj lahev zpátky. Petr se zhluboka nadechne, otřepe se, a jakoby nic pokračuje v konverzaci. Mluví pomalu a rozvážně. Víš, rok sem ji neviděl ještě mi nedošlo, že už ji ani neuvidím Jakub chápavě potřese hlavou. A táta je na mě naštvanej, že sem nestihl obřad 6

8 Myslím, že táta je na tebe naštvanej už od chvíle, kdys odjel. No moc si nemysli na tebe taky. /překvapeně/ Na mě? Tys mě dokopal, ať odpovím na tu nabídku Tak přece neztvrdneš v Česku taky bych z fleku jel, ale nemohl bych to tu opustit Jakub zasněně polaská lahev slivovice a rozhlídne se po svém bytě /lišácky nadzdvihne obočí/ A navíc jedinej pěknej kluk široko daleko co by tu beze mě dělali? /zasměje se/ No ale povídej, co v Anglii? /vyhýbavě/ Tak znáš to dělám, co můžu Petr se natáhne pro flašku a lehce ji vytrhne Jakubovi z rukou. Pak se zhluboka napije a otřepe se. Scéna devátá PONDĚLÍ Interiér, Válkova ložnice, večer Válek Válek stojí před skříní a prohlíží si věšáky plné dámského oblečení. Vypadá bezradně. Na sobě má ještě stále oblek ušpiněný z pohřbu košile rozepnutá, vázanka povolená, sako leží přehozené přes židli. V pokoji je nepořádek. Vedle skříně stojí velká krejčovská panna. Na vnitřní straně skříně je nalepený velmi starý plakát propagující jakési divadelní představení. Na obrázku je Válek v obleku zkroucený do podivné pózy a pod tím tučnými zdobenými písmeny stojí PONDĚLÍ VEČER. Válek k nám stojí zády a třepe rameny nevíme, jestli brečí nebo se směje. Najednou prudce šáhne do skříně, vytáhne tři věšáky a hodí je na postel. Uchopí žluté krajkované šaty a čichne si k nim. Zklidní se. Zavře oči a začne pohupovat hlavou ze strany na stranu. Slyšíme, že si pobrukuje nějaký valčík. Najednou zasněně vstane, přitiskne si šaty k tělu a začne s nimi tančit. Pohupuje se kolem postele, před zrcadlem, kličkuje mezi krabicemi. Pak se zastaví a přistoupí ke krabici s dámskou kosmetikou. Vytáhne prázdnou voňavku a stříkne do 7

9 vzduchu. Se zavřenýma očima se zhluboka nadechne, ale nic necítí. Stříkne znovu. Láskyplně vůni vdechne. Miladko Válek odloží voňavku na stůl a zadívá se do krabice. V pravé ruce stále drží žluté šaty. Z krabice vytáhne starorůžový lak na nehty. Chvíli na něj upřeně hledí a pak ho vrátí zpátky. Přehrabuje se dál a najde tmavohnědý příčesek na vlasy do culíku. Usměje se a položí ho zpátky. Přistoupí k jiné krabici plné spodního prádla. Zaboří do něj hlavu. Chvíli v této pozici bez pohnutí zůstane. Vypadá to, jako by usnul. Pak ale začne škubat rameny - není jasné, zda pláče, nebo se směje. Scéna desátá PONDĚLÍ Interiér, Jakubův byt, obývací pokoj, noc Petr, Jakub Jakub s Petrem jsou opilí. Jakub je rozvalený v pohodlném křesle, Petr sedí na zemi a snaží se zamaskovat svou opilost, proto přehnaně artikuluje. Jakub má lehce zarudlé oči. Flaška slivovice, kterou otevřeli, je prázdná. Petr ale v ruce svírá další, která je téměř prázdná taky. Napije se a škytne. Takže náš Péťa pracuje v britský televizi je to k vidění na netu? /vyhýbavě/ asi nemaj archív. Petr se napije, otřepe se a podá flašku Jakubovi. Promluví rychle, jakoby se snažil změnit téma. Ale povím ti, takový chlast v Británii prostě nemaj tam pijou samé pětiprocentní šťávičky a tvrdí o sobě, jak jsou drsní Najednou se pokojem rozezní první tóny Foxy Lady od Jimiho Hendrixe. Jakubovi zvoní mobil. Po displeji skáče Misule (prsa). Petr se ušklíbne. Jakub se podívá, kdo mu volá, a telefon nechá zvonit dál. Zmáčkne pouze tlačítko pro ztišení zvuku, takže telefon bezhlesně vibruje po stole. Jakub se zpátky pohodlně usadí a Petr tázavě nadzdvihne obočí. Jakub chvíli dělá, jako že nic, Petrův pohled ho ale donutí mluvit. /dá si ruce před hlavu, jakoby se kryl/ No co holka, no. /překvapeně/ Ty máš holku? 8

10 Jakub se zatváří jako malý kluk přistižený při činu. /vyhýbavě/ Tak mám, nemám barmanka z Velké Mary. Ale je hrozně otravná /uchechtne se/ No vidím, že má výdrž. Petr ukáže na telefon, který ještě stále vibruje. Jakub nevinně pokrčí rameny. A já přitom myslel, že o nic nešlo a ona to asi vzala jinak. /zamyšleně/ o tom mi povídej Jakub zpozorní. Telefon přestane vibrovat. Jakub se napije z flašky, položí ji vedle sebe a napjatě se zadívá na Petra. Hm? Nějaké novinky? /zvědavě se zatetelí/ Našel sis někoho z královské rodiny? /otráveně/ Na srandy nemám čas Ale nekecej /popuzeně/ Nech toho! Jakub zdvihne ruce v obranném gestu. /pořád pobaveně/ Klid klid hlavně klid! /s nadsázkou podává Petrovi flašku/ Na tady máš na uklidnění Petr si od Jakuba flašku podrážděně vezme a napije se. Jakub ho pozoruje s jiskřičkami v očích. Snaží se ale zachovat vážnou tvář. Petrovi se očividně honí hodně věcí hlavou Znova se napije a najednou praští s flaškou o stůl. Zkroušeně, jakoby z něj spadla nějaká maska, vyhrkne Neměl sem ji tu nechávat. Měla jet se mnou. 9

11 /promne si čelo/ Choval sem se jako idiot! /zmatený z nenadálého obratu/ Jako máma? Petr se udiveně a nechápavě podívá na Jakuba. Co máma? Měla jet tehdy s tebou? Ale co by v Anglii asi dělala, že jo /skočí Jakubovi do řeči/ Ale ne Jana! Jakubovi se rozjasní oči náhlým poznáním. Nadzdvihne se v křesle. Petr si položí hlavu do dlaní. No a ozval ses jí, že seš zpátky? Petr chvíli sedí zhroucený sám do sebe. Jen tak, beze slova. Pak zdvihne hlavu a nervózně se na Jakuba usměje. /odkašle si/ můžeš jí to říct třeba ty, že sem zase v Česku. Jakub zvedá ze stolu Petrův mobil a podává mu ho. /vyzývavě/ Od čeho máš pusu Vždyť sou tři ráno. Jakub je opilý a nevidí jediný důvod, proč by Jana neměla být vzhůru. No a? Nebudu jí volat ve tři ráno. /škodolibě stáhne ruku s mobilem/ Ty se bojíš! Petr se snaží vypadat ledabyle, i když mu to moc nejde. 10

12 Ale houby. Nemám se čeho bát. Z týhle díry jsem to dotáhl ze všech nejdál /ustaraně naprostý kontrast vůči tomu, jak se snaží působit/ Snad by mě neodmítla nebo jo? /nasadí tón, jakoby něco prodával/ Petr Válek, špička mezi světovými reportéry! Je něžný, vtipný, umí si vyprat a, milé slečny, lásku vám může vyznávat hned ve dvou světových jazycích! /čichne si k Petrovi/ Nesmrdí, nekouše, jenom někdy, ha ha háá Petr se rozpačitě usměje. Výlet do Anglie započítán v ceně! Taková nabídka se neodmítá! Jakub přátelsky plácne Petra po rameni. Petr popadne flašku se zbytkem slivovice a jedním hltem ji dopije. Pak pevně zavře oči, jakoby sám sebe přesvědčoval o pravdivosti Jakubových slov. Scéna jedenáctá PONDĚLNÍ NOC Interiér, dům Janiny maminky, / ložnice u Vodičků doma noc Jana Jana oblečená do saténové noční košilky sedí na posteli v útulné malé ložničce, jejíž uspořádání jasně vypovídá o tom, že zde vyrůstala nějaká slečna. Na stěně visí dětský obrázek, na zrcadle jsou nalepení motýlci Jana drží v ruce mobil a vypadá zamyšleně. Pak do mobilu něco vyťuká a přiloží si ho k uchu. Chvíli čeká, než to dotyčný vezme, pak vyhrkne /smutně/ Chybíš mi Vždy, když mluví Vodička, ocitáme se u něj v ložnici. /rozespale/ Zlato? Stalo se něco? Kolik je Nestalo jen mi je smutno. Je to zvláštní tady zase být ano? Vodička mluví z polospánku. Zřejmě se teprve teď posadil na posteli a začíná Janu vnímat. Jana na to ale nedbá, potřebuje se vypovídat. 11

13 Pořád přemýšlím o tom pohřbu Víš, paní Válkovou sem znala tak dlouho Jo /zívne si/ je mi to líto. Rád bych tam teď byl s tebou já už sem nepatřím. /rozespale/ Tak přijeď už zítra na ten večírek. /zamyšleně/ Že by? /povzdychne si/ Vždyť tam nikoho neznám Miláčku popovídáme si o tom zítra, ano? Já teď musím spát ráno vstávám. /smutně/ No jo promiň, že jsem tě vzbudila. Nic se neděje v pohodě /zívne/ Dobrou noc, koťátko Dobrou noc Jana típne hovor a zůstane sedět s telefonem v ruce. Chvíli kouká do prázdna, pak se rozhlídne po pokoji. Všude je plno zbytečného dívčího harampádí nashromážděného za mnoho let. Každá věc Janě připomíná nějakou životní etapu. Jana se chytne za stříbrný řetízek se slonem, který jí visí kolem krku. Chvíli si s ním bezmyšlenkovitě hraje, pak ho pustí a lehne si do postele. Přikryje se a zhasne lampičku. Scéna dvanáctá PONDĚLNÍ NOC Interiér, Válkova ložnice, noc Válek Válek tančí valčík s krejčovskou pannou oblečenou do žlutých krajkovaných šatů. Na vrchní straně panny je lepicí páskou přilepený příčesek, takže trochu vypadá jako opravdové vlasy. Voňavka leží 12

14 převrácená na zemi, hned vedle ní vylitý lak na nehty. V pokoji je nepořádek. A Válek tančí dál. Scéna třináctá ÚTERÝ Exteriér, před Válkovým domem, dopoledne Válek, Petr Petr vbíhá brankou na malý dvorek před Válkovým domem. Projde krátkou cestičkou a ladně vyskočí dva schůdky před vchodovými dveřmi. Na zvonku je napsáno ÚTERÝ 5.9., 11:00. Petr zazvoní. Chvíli se nic neozývá. Když už chce zazvonit podruhé, dveře se otevřou. Za nimi stojí Válek s obrovskými kruhy pod očima. Petr se zarazí. Scéna čtrnáctá ÚTERÝ Interiér, Válkův dům, dopoledne Válek, Petr /unaveně/ Jdeš pozdě. Jak tě tak vidím, tak spíš brzo Poď dál. /ustoupí bokem, aby Petr mohl projít/ Petr si v úzké chodbičce vyzouvá boty, Válek pokračuje rovnou do přilehlé kuchyně. Dáš si kafe nebo čaj? Ehm kafe. Petr prochází bytem plným rozházených dámských věcí. Na zemi se válí spodní prádlo smíchané se starými dopisy psanými z vojny, příbory, či obrovskými mušlemi. Postupně se Petr mezi věcmi propracuje až za Válkem do kuchyně. Ten si píská a dává vařit vodu. /zaraženě/ Tati, co se tady dělo? /ledabyle/ Sem měl rande. 13

15 S kým? /zachichotá se/ No s maminkou přece! Petr ze země zvedne krajíc chleba namazaný řasenkou. Tázavě se podívá na Válka. Válek zpozoruje jeho pohled a laškovně se zasměje. Sme si s mamkou trochu zablbli Válek vytahuje z poličky dva hrníčky. Petr pokračuje do obýváku, kde v křesle leží krejčovská panna oblečená do květovaných šatů. Petr zakroutí hlavou a vrátí se do kuchyně. Nepřijde ti to jako zneuctění maminčiných věcí? Válek připravuje kávu a brouká si. Nereaguje. Tati /přistoupí k Válkovi, který pořád nereaguje/ tati! /strčí svou hlavu přímo Válkovi před obličej/ /teprve teď si ho všimne/ Říkals něco? Nevím, jak by se mamince líbilo, že používáš její krejčovskou pannu k kdoví čemu! Ale my sme jenom tancovali! A proč sou všude po zemi ty věci? Nemohl sem si vybrat, do čeho Miladku ustrojím Petr se chytne za hlavu. Dochází mu trpělivost. Zapomínáš, že už nejsi na divadle Válek přimhouří oči. Pak se otočí k varné konvici a zalije horkou vodou kávu a čaj. Zničehonic se otočí a chytne Petra za rameno. 14

16 /naléhavě/ Petře. Ona je tady všude. Ve všech stěnách. Ve všech věcech. Jenomže na mě nemluví. Nemůžu se jí dotýkat. Nezvládnu to. Petr se dotkne Válkovy ruky na svém rameni. Chvíli váhá, neví, jak se chovat v takových situacích. Pak Válka nešikovně obejme. Celá scéna je ale spíše rozpačitá, Válek je jednáním syna očividně taky zaskočen. Muži se chvíli drží v podivném objetí, pak Petr dvakrát poplácá Válka po zádech a odtáhne se od něj. Zhluboka si odkašle a neví, kam s pohledem. Ehm no tak pohneme s tím stěhováním. Dokončíme, co ste s mamkou začali Petr svižně odejde a Válek zůstane v kuchyni sám. Chvíli jen kouká do prázdna, pak zvedne růžový hrníček s nápisem Milada, políbí ho a položí zpátky na kuchyňskou linku. Popadne dva hrnky s kávou a čajem, pevně stiskne rty a jde za Petrem. Scéna patnáctá ÚTERÝ Interiér, byt Vodičkových, podvečer Jana, Vodička Jana stojí před zrcadlem a maluje se. Pak si upravuje účes, kontroluje make-up. (m.o.) Zlato, jak jsi na tom? Do pokoje vchází Vodička, dokonale upravený prošedivělý muž. Sjede Janu pohledem a udělá k ní několik rychlých kroků. Jana je oblečena do upnutých lesklých šatů. Vodička ji obejme zezadu. Dneska mi tě budou všichni závidět Jana se usměje. Vodička ji políbí na krk. jako vždycky Vodička si Janu otočí k sobě a políbí ji. Rukama jí přejede boky a bříško. Pak se na ni zkoumavě a zároveň laškovně zadívá. Teda ale chvilku bez práce a začínáš se nám zakulacovat aspoň mě mezi lidma nepomluví, že by ses se mnou neměla dobře. Jana se zatváří trochu provinile a nervózně. Rychle se otočí zpátky k zrcadlu. Rukou nenápadně odsune nějakou krabičku hlouběji do poličky, aby nešla vidět. Naposledy si upraví vlasy a kývne hlavou. 15

17 Můžu jít. Bude tam hodně lidí? No však to znáš narozeninový večírek. Všichni ti, co nechtěj přijít o práci. /zasměje se vlastnímu vtipu/ Jana se slabě pousměje a přes šaty si přehodí lehký svetřík. Vodička Janě nabídne rámě a ta přijme. Společně vycházejí z místnosti. Scéna šestnáctá ÚTERÝ Interiér, Válkův obývací pokoj, podvečer Petr, Válek Petr a Válek pokládají věci ze skříní do krabic. Kolem nich je velký nepořádek. /přerovnává knížky v krabici/ Si ještě v kontaktu s lidma z pražské telky? Petr z jedné skříně vyndá starou kšiltovku, jejíž potisk hlásá ÚTERÝ PODVEČER. Jéé, koukej, ta byla kdysi moje! Válek se podívá na kšiltovku a pak na Petra. Petr se pokouší narvat si čepici na hlavu, ale nejde mu to. Kšiltovka je příliš malá. Svému pokusu se lehce zasměje. Válek nadzdvihne obočí. Jdeš dneska na ten večírek? /podívá se překvapeně na Válka/ Co? V telce je prý večírek /překvapeně/ Jak to zrovna ty můžeš vědět? Petr nakloní hlavu tázavě na bok a zamává kšiltovkou ve vzduchu. No Vlaďka mi to dneska v obchodě říkala /překvapeně/ Vlaďka? 16

18 Stěžovala si, že se Janička doma ani nezdrží a hnedka zase jede /v šoku/ Janička? /rozmrzele/ Vy mladí a ty vaše večírky /nechápavě a trochu rozzlobeně/ Počkej, počkej co má Jana co společného s večírkem televizáků? Tak ten její slaví, že jo. COŽE??? Petr hodí kšiltovkou o zem a vstane. Začne zmateně přecházet po pokoji. Je ve stresu a třepe rukama, aby se uvolnil. /pomalu a vztekle/ Jana chodí s někým z telky? /překvapeně, že to Petr neví/ No vedoucí zpravodajského oddělní ale už dlouho Ona chodí s VODIČKOU? A proč mi to nikdo neřekl? Myslel sem, že to víš. Válek obrátí oči v sloup a začne zase přerovnávat věci do krabice. Petr chodí po pokoji sem a tam. Pak prudce vytáhne z kapsy svůj mobil a vytočí nějaké číslo. Přiloží si mobil k uchu a chvíli čeká Pak do telefonu promluví příliš radostně a falšovaně dobrosrdečně. Moničkoo krasavice moje milovaná, jak se máš? no to je výborný no, skvěle. Poslyš, slyšel sem, že prej je dneska ňákej večírek kde? V Podnebí? Vodička slaví jo, jo, na svůj věk určitě vypadá dobře, jak říkáš /Petr obrátí oči v sloup a zatne zuby/ hele, co bys říkala na to, kdybych se tam stavil? Petr si jemně odtáhne telefon od ucha, to proto, že Mončina reakce na jeho nabídku byla zřejmě příliš hlasitá. Když se Monča vypiští, vrátí si mobil zase k uchu. 17

19 takže? Scéna sedmnáctá ÚTERÝ Interiér, bar, podvečer Monča, Vodička, skupinka lidí Monča telefonuje s Petrem. Vedle ní stojí Vodička a baví se se skupinkou lidí. Monča si telefon přikryje rukou a poklepe Vodičkovi na rameno. MONČA Promiňte, omlouvám se, že ruším, ale vadilo by vám, kdyby dorazil i Petr? Vodička se ještě zasměje nějakému vtipu a teprve pak se otočí na Monču. Zatváří se trochu zmateně. Prosím, co? Petr? jaký Petr? MONČA /rozzáří se jí očička/ No přece Petr Válek! Bývalý reportér! Loni odjel do /rozvzpomene se a přeruší ji/ Jo ten no, proč ne /podívá se na skupinku, kterou je obklopen/ ostatně, jídla je tu dost pro všechny, že? Všichni se svorně zasmějí a rozhlédnou se po obložených stolech. Monča potěšeně poskočí a přiloží si telefon zpátky k uchu. MONČA Jasně, Péťo, přijeď! Všichni se na tebe moc těšíme! papa! Monča típne telefon a strčí si ho do kabelky. Pak se ještě jednou rozradostněně zatetelí a odcupitá pryč. Scéna osmnáctá ÚTERÝ Interiér, Válkův obývací pokoj, podvečer Petr, Válek Petr položí telefon na stůl a staré kukačkové hodiny na stěně odbijí sedm hodin. Válek jen pokrčí rameny. Tak já musím běžet 18

20 Koho si přivedeš na to stěhování skříní? Asi Jakuba. /pohoršeně vyprskne/ Jakuba? Toho děvkaře a opilce? Válek si zkříží ruce do odmítavé pozice. /vstane/ Nech toho, tati. Nechápu, proč ho tak nemůžeš vystát /rozhořčeně/ Je to nevychovanej spratek! Nepřeháněj Řekl Miladce, že neumí vařit! Válek zakroutí hlavou a přejde k otevřené skříni. Rozčarovaně v ní začne upravovat oblečení na věšácích. /nechápavě/ Cože? To mi na Jakuba vůbec nesedí /rozhněvaně se otočí/ Ale sedí! Jednou si ho sem přitáhl na oběd, to ste byli ještě kluci, a on řekl, že lečo tvojí maminky je hnusné! HNUSNÉ, slyšíš to? Za dobrotu na žebrotu! Řekl to a nikdy se neomluvil. Petr pobaveně zakroutí hlavou. Pak se otočí ke dveřím. Jasně, tati. Tak já půjdu. /v šoku/ To mi na to nic neřekneš? Co chceš slyšet? Sám si to řekl byli sme kluci. Nic to neznamená Petr popadne bundu, kterou má přehozenou přes křeslo. Počkej! A to ještě takhle na noc pojedeš do Prahy? 19

21 Je sedm večer. Ale už je tma. Mám půjčené auto je to necelá hodinka cesty. Auto tolik peněz! Co takhle jet autobusem? Petr obrátí oči v sloup a přejde ke dveřím z místnosti. Přijdu zase zítra. Zkus si do té doby sbalit další věci. Petr otevře dveře a udělá první krok pryč, když v tom se zarazí. Jo, prosím tě nemáš tu nějakou flašku? Cokoliv Ať nevypadám jako sobeckej vandrák Scéna devatenáctá ÚTERÝ Interiér, bar, večer dav lidí, Jana, Vodička Jana sedí u stolu a pije džus. Decentně si povídá s prsatou rozcuchanou blondýnou, ale je vidět, že konverzace je spíše zdvořilostní. Vodička stojí opodál se skleničkou whiskey v ruce. Kolem něj je nashromážděný hlouček lidí, především slečen, které se něčemu chichotají. Vodička je středem pozornosti a to zaslouženě hází jeden fórek za druhým. Jana Vodičku po očku sleduje. Blondýna, se kterou se doteď bavila, odejde, a Jana zůstane sama. Vodička si toho okamžitě všimne. Omluví se z konverzace, kterou dosud vedl, a přistoupí k Janě. Políbí ji na líčko a pohladí po vlasech. Jana se na Vodičku vděčně usměje. Ahoj krasavice Zrovna sem tam všem říkal, jak sem díky tobě ten nejšťastnější muž pod sluncem Jana se začervená a položí Vodičkovi hlavu na rameno. 20

22 Scéna dvacátá ÚTERÝ Exteriér, parkoviště před barem, večer Petr Na parkoviště přijíždí Petr. Zaparkuje, vystoupí z auta a zkontroluje si svůj vzhled ve zpětném zrcátku. Než vstoupí do baru, zhluboka se nadechne. Nostalgicky se rozhlídne kolem. Chvíli váhá, pak udělá krok do dveří. Scéna dvacátá první ÚTERÝ Interiér, bar, večer Petr, Vodička, Jana, Monča, dav lidí, kudrnatá žena Petr vstupuje do baru, ve kterém probíhá večírek. Plný očekávání se zastaví a rozhlídne. Nikdo ale ani nezaznamenal, že Petr přišel. Petr přejde k rautu s vínem. O skleněný podstavec na skleničky je opřená cedule ÚTERÝ 21:00. Nalije si plnou skleničku a prohlíží si všechny přítomné. Zpozoruje známou tvář kudrnatou ženu. Natěšeně mávne na pozdrav. Žena se na Petra neutrálně usměje, lehce mávne zpátky, a věnuje se dál konverzaci se sousedkou. Nepoznala ho. Petr kývne hlavou a zhluboka se napije. V tom se k němu přitočí Vodička. Petře, dobrý den. To je příjemné překvapení. Petr při pohledu na Vodičku zatne zuby, ale snaží se tvářit přívětivě. /odměřeně/ Dobrý večer, Václave. Petr na chvíli zaváhá a pak nasadí fingovaný anglický přízvuk, takže každé r a písmenka s háčky vyslovuje kulatě. Potřese si s Vodičkou rukou. Jak se daří našemu zahraničnímu velvyslanci? Tak very well, you know. /nervózně se zasměje/ No, tak tomu říkám sukces! Vodička se zasměje své nepříliš dobré angličtině. Petr z vnitřní strany saka neochotně vyndá lahev. Podá ji Vodičkovi. Málem bych zapomněl 21

23 Vodička je mile překvapen. Ale to jste nemusel Děkuji! Vodička uchopí lahev a prohlídne si ji. Jedná se o červené víno. Povrch flašky je ještě trochu zaprášený, jak ji Válek sundal z poličky. Vodička si prohlídne etiketu. Minimální doba trvanlivosti prošla před několika lety. Vodička si odkašle a údaj nenápadně zakryje palcem u ruky. Na Petra se vesele usměje. /zvědavě/ Tak povídejte o Anglii Petr se snaží držet si roli světáka. Well však to znáte. Práce hromada a plat mizerný. U nás ste byl placený líp, no že jo? Vodička se zasměje upřímně a Petr nuceně. Petrovi najednou zakryje oči baculatá rusovláska s chlebíčkem v ruce. Petr se trochu lekne a poslepu si ruce osahává. MONČA /div nevyprskne smíchy/ Kdo to je? Monika strhne ruce z Petrových očí a vecpe se přímo mezi něj a Vodičku. Vykřikne nadšením a skočí Petrovi kolem krku. MONČA Péťo! Petr její objetí velmi vlažně opětuje. Vodička na něj mezitím kývne a vydá se korzovat po místnosti. Petr se už už nadechuje, aby na něj zavolal, Monča ho ale nepustí ke slovu. MONČA Tys fakt přijel? To je boží! Na jak dlouho zůstáváš? Řekni, že napořád, že jo! /odměřeně, s přízvukem/ Moničko Napořád asi ne, ale pár dní tady určitě ještě zůstanu. Petr sleduje Vodičku, který se baví s několika muži. MONČA Jaký máš přízvuk jako bych mluvila se členem královské rodiny! Vodička se od mužů odtrhne a zmizí v davu. Petr naklání hlavu, aby zahlédl, kam Vodička šel, ale neúspěšně. 22

24 MONČA A jak ti narostly vlasy Tak povídej, jak se tam máš? Petr nereaguje a upřeně hledá Vodičku. Ten se najednou vynoří z davu, ruku v ruce vede Janu. Petr ztuhne. Vodička s Janou si vesele povídají. Monika Petra jemně zatahá za košili. MONČA Péťo, no tak? Není ti dobře? Vypadáš, jako bys viděl ducha Petr se zmůže jen na zakroucení hlavou. Monča mu starostlivě přiloží ruku na čelo. MONČA Celý hoříš Počkej, zajdu ti pro vodu. /zachichotá se/ Neuteč mi, ty nezbedo! Monča odběhne k vedlejšímu stolu a Petr si uvědomí, že od Jany s Vodičkou ho dělí jen pár lidí. Najednou zpanikaří. Chce se schovat za nejbližší stůl, ale Vodička mu zničehonic zastoupí cestu. /k Janě/ Tady je /k Petrovi/ říkal sem si, že ste se už dlouho neviděli Jana upřeně zírá na Petra. Celá zbledla a rty má pevně sevřené. /velmi odměřeně/ Ahoj, Petře. Petr na celou hru s anglickým přízvukem už zapomněl. /vykoktá/ A-ahoj /radostně pohladí Janu/ Díky Janě sem teď ten nejšťastnější muž pod sluncem. Vodičkovi září očička. Hm? /nadšeně/ Minulý týden sme se zasnoubili! Petr na dvojici zírá s otevřenou pusou. V tom se k němu přitočí Monča, která v ruce drží sklenici s vodou. Vecpe ji Petrovi do ruky. 23

25 MONČA Na, Peťko, pořádně se napij, vypadáš hrozně! Petr nereaguje. Zírá na Janu s Vodičkou, jakoby viděl ducha. V tom se ke skupince přitočí kudrnatá žena stejná, na kterou Petr před tím mával. V ruce drží velký balíček. Žena poklepe Vodičkovi na rameno. KUDRNATÁ ŽENA /rozesmátě/ Tak jsem slyšela, že tu dneska někdo slaví? Vodička pustí Janu a zářivě se na ženu usměje. KUDRNATÁ ŽENA Když tady paní ředitelová dovolí /žena mrkne na Janu/ ráda bych si tě na chvilku ukradla, můžu? Vodička se podívá na Janu, pak na Petra a Monču. /omluvně/ Omluvte mě na chvíli Vodička dá Janě pusu na líčko a otočí se za ženou. Ta ho popadne za ruku a odtáhne ho pryč i s velkým balíčkem. MONČA No tak, napij se, udělá ti to dobře! Petr se podívá na Monču a na skleničku vody, kterou mu vecpala do ruky. Zatřepe hlavou, jakoby se probouzel ze snu. Moničko, zlatíčko eh myslíš, že bys mi mohla donést /rozhlédne se, aby zjistil, u kterého stolu je největší řada/ trochu toho grilovaného masa odtamtud? /ukáže na vzdálený stůl/ Ještě jsem dneska skoro nejedl, fuu, jaký já mám hlad Monča poslušně zakývá hlavou a odběhne. Petr s Janou zůstali sami. Chvíli na sebe jen tak koukají. + (dohromady, přes sebe) Co tady děláš? /chvilička ticha/ Já se ptal/a první Jana mluví více vztekle, Petr spíše nervózně. /pomaličku/ Přijel sem 24