6 / 2014 Společenství. Společenství 6/14. Vánoční. Od svaté vánoční noci je Bůh v tomto světě a tento svět v Bohu. - O. Casel

Transkript

1 Společenství 6/14 Vánoční Od svaté vánoční noci je Bůh v tomto světě a tento svět v Bohu. - O. Casel OBSAH: CO JSOU VÁNOCE...2 POŘADY BOHOSLUŽEB O VÁNOCÍCH 2 PAMĚTI - PROŽIL JSEM VÁLKU I VĚZENÍ DOPIS Z ADWY 8 WEB FARNOSTI S AKTUÁLNÍMI ZPRÁVAMI: casopis.spolecenstvi@centrum.cz Časopis Společenství je zapsán do evidence periodického tisku pod evidenčním číslem MKCR E Vychází v Havířově, nepravidelně 6x ročně. Vydavatelem je Římskokatolická farnost Havířov, IČ: , Havířov, Farská 2. Neprodejné. Příspěvky lze odevzdat ve farní knihovně, zaslat na adresu Společenství, Farní úřad, Farská 2, Havířov, nebo na mail: casopis.spolecenstvi@centrum.cz. Uzávěrka dalšího čísla: Tisk: Tiskárna Kleinwächter, Čs. armády 2233, Frýdek-Místek - 1 -

2 Co jsou to Vánoce? Pokud jste nad touto otázkou přemýšleli, tak vás možná napadla odpověď, kterou často slýcháme, že jsou to svátky štědrosti. Ano, i název Štědrý den, který máme zažitý pro 24. prosinec, nám napovídá, že je to tak. Představíme si pod tím pojmem plný stůl nejrůznějších dobrot, na pánvi pečícího se kapra a pod stromečkem spousty dárků. Ale když zůstaneme jen u toho, že rozbalíme dárky a nacpeme se kaprem a cukrovím, tak ten význam vánoc hodně zredukujeme. Je jistě důležité nasytit hlad žaludku dobrým jídlem (i já se na štědrovečerního kapra moc těším), ale neméně důležité je nasytit hlad srdce, který každý pociťujeme. A tento hlad nemůže zahnat ani ten nejlepší řízek. Četl jsem hezkou myšlenku, že srdce je místem pro Boha, ne pro jídlo. A pokud se nad tím člověk zamyslí, tak jsou mu najednou jasné ty každoročně plné kostely o půlnoční. Ano, lidé cítí tento hlad srdce a přicházejí se setkat s Bohem, který jediný může utišit hlad srdce. Proto se stal člověkem, aby byl blízko lidskému srdci a štědře ho naplnil pokojem a radostí. My vám, milí farníci, chceme popřát, aby ty letošní vánoce byly skutečně štědré nejen na dárky a dobroty, ale především na setkání s lidmi a Bohem ve vašem srdci. o. Marcel a o. Karel Pořad bohoslužeb o vánocích st čt pá so ne po út st čt sv. Anna sv Markéta polsky Špluchov sv. Jan Křtitel 15: : sv. Jan Bosko Kaple PM u sv. Anny v 16 hodin Jesličková pobožnost. * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * ** * * * * * * * * * Věčné Slovo, jednorozený Synu Boží, nauč nás Tobě sloužit, jak to právem zasluhuješ. S přáním pokoje Vaši ThDr. Adámek Milan, farář, a Mgr. Jan Szymurda, jáhen * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * ** * * * * * * * * * - 2 -

3 Zapište si plánované akce: Čt v Jesličková pobožnost v kostele sv. Anny Ne (svátek Svaté Rodiny) při dopoledních mších obnova manželských závazků Tříkrálová sbírka St od do (po náboženství) dětská scholička, ministrantská schůzka a setkání rodičů dětí, které se připravují k 1. sv. přijímání Ne (svátek Křtu Páně) v dětská mše sv. v kostele sv. Anny (od 9.00 zkouška scholy i dětské scholičky ve zpěvárně) So den vzájemných modliteb farnosti sv. Anny a bohoslovců z olomouckého kněžského semináře Ne v v Prostřední Suché v kostele SCEAV ekumenická bohoslužba Čt po večerní mši sv. u sv. Anny Vzdělávání ve víře (Život z Eucharistie) St od do (po náboženství) dětská scholička, ministrantská schůzka a setkání rodičů dětí, které se připravují k 1. sv. přijímání Ne v dětská mše sv. v kostele sv. Anny (od 9.00 zkouška scholy i dětské scholičky ve zpěvárně); při této mši sv. budou představeny děti, které se připravují k 1. sv. přijímání Út v v kostele sv. Markéty v Bludovicích adorace za bohoslovce (u příležitosti dne vzájemných modliteb farnosti sv. Markéty a bohoslovců z olomouckého kněžského semináře) So volejbalový turnaj mládeže našeho děkanátu v Českém Těšíně Popeleční středa při mších svatých udělování popelce (7.00 kostel sv. Markéty v Bludovicích, na Špluchově, v kostele sv. Anny) Čt po večerní mši sv. u sv. Anny Vzdělávání ve víře (Loretánské litanie hosté z Rytířstva Neposkvrněné) So ne víkend pro děti třídy na faře VÝSTAVY V OSTRAVĚ, HAVÍŘOVĚ A KARVINÉ aneb Jak potěšit oko v době vánoční OSTRAVA - Zářivý krystal Nejnáročnějším výstavním počinem tohoto roku je rozsáhlá výstava obrazů Bohumila Kubišty ( ), která pod názvem Zářivý krystal probíhá od 3. října 2014v Domě umění, Jurečkova 9, Ostrava. Podle kurátora výstavy Karla Srpa je umělecký i lidský osud Bohumila Kubišty ojedinělý a inspirativní. Nebyl mu dopřán dlouhý život, po útrapách Velké války umírá necelý měsíc od vzniku samostatného státu. Svou generaci převyšuje uměleckými schopnostmi a inteligencí; jako první dokázal pochopit i vstřebat nejrůznější proudy moderního umění počátku 20. století a odvodit z nich vlastní cestu. Jeho dílo ovlivnilo hned několik následujících generací výtvarných umělců. Tomu odpovídá i rozdělení výstavy na dvě hlavní části - první představuje dílo Bohumila Kubišty, druhá jeho působení na české umění od 20. let 20. století po současnost. Výstava se mohla uskutečnit díky spolupráci s 36 galeriemi a řadou soukromých sběratelů, i podpoře významných institucí. Čas k návštěvě výstavy se pomalu krátí, končí 4. ledna V neděli je vstup volný

4 HAVÍŘOV - Vánoce s betlémy v Radosti Neodmyslitelný atribut Vánoc - betlémy z tradičních i neobvyklých materiálů. Již jedenáctá výstava betlémů v Havířově jistě udělá radost malým i větším. V Galerii Kulturního domu Radost od 4. do HAVÍŘOV - Havířovský výtvarný salon v KDLJ Již podeváté mají výtvarníci našeho města možnost vystavit své obrazy, grafiku, fotografie, keramiku, šperky a další práce v krásné výstavní síni Viléma Wunscheho KDLJ. Letošního ročníku se účastní přes 60 výtvarníků, možnost seznámit se s jejich pracemi je od 2. do Ivona Vlčinská * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * ** * * * * * * * * * CESTA DO BETLÉMA Bohuslav Reynek Má paní, podivně byla jsi na pouti s Josefem, nikde vás nechtěli přijmouti, a tys již tak těžká, nemohla dále... Skryla vás posléze tmavá stáj v skále - (vlahý chléve, dýšící senem, slámou povystlaný, útulku útulný oslat, ovec, Josefa i Panny, a nad ním rozpjatá obloha tmavá, hvězd plničká, zda se má uštvaná duše brzy vás nedočká?), a tys tam Boha porodila, sladce světu skryta. Ó, jaká chvíle, vroucné tichosti sytá, chvíle, jež hřává snad v srdcích nehněvným tvorům, kuřatům, vrabcům, veselým myškám; oslu a volu, již na vás se dívali, na Boha dýchali, ó Paní, dobřes uchýlila se k nim do skály - a dívali se velikýma očima a dýchali ústy velikými na Ježíška vlaze, mileji než kadidlové dýmy. Porodilas do slámy a sena Pastýře Krále. Porodila jsi ho v dobré, skryté skále... Rodičko Boží, ustrň se, cestou již nemohu dále

5 APOŠTOLÁT MODLITBY PROSINEC Všeobecný úmysl: Aby narození Vykupitele přineslo pokoj a nadějí všem lidem dobré vůle. Misijní úmysl: Za rodiče, aby byli autentickými evangelizátory, kteří svým dětem předávají drahocenný dar víry. Národní úmysl: Abychom v síle Ducha Svatého rozpoznávali, na čem v životě záleží, a byli ryzí a bez úhony pro den Kristův. /www: jesuit.cz/ PŘEČETLI JSME... Život milovaných dětí /duchovní život v sekulárním světě/ - Henri J. M. Nouwen, vydalo nakladatelství Zvon Jedna z dalších knih uznávaného autora Henri J. M. Nouwena je psána na objednávku. Impulsem se stává setkání s mladým novinářem, který s ním připravuje rozhovor pro New York Times. Zde začíná přátelství, jež přináší novou iniciativu do jejich života. Žurnalista si splňuje svůj životní sen přinést něco pořádného a také prosí o napsání knížky pro sebe a své přátele, kteří žijí v sekularizovaném světě amerického velkoměsta a již nerozumí tradici ani jazyku církve. Je to nesnadný úkol pro duchovního, který se zcela odevzdal Bohu a naplňuje svůj život obětí a láskou k bližnímu. Byla to doba jeho působení v kanadském Torontu ve společenství Daybreak, jež se stará o lidi s mentálním i fyzickým hendikepem. H. J. M. Nouwen v tomto titulu vystihuje vnitřní podstatu a poslání křesťana: být vyvolen Bohem, být požehnán, být zlomen, být dáván. Teprve dáváním se vysvětluje, že nejsme vyvoleni, požehnání a zlomeni sami pro sebe, ale náš život získává význam teprve tehdy, když žijeme pro druhé. Modlitba a sebepoznání - Anselm Grűn, vydalo nakladatelství Zvon Benediktinský mnich Anselm Grűn se ve svých titulech zaměřuje na osobní spiritualitu člověka a využívá k tomu i nejnovější poznatky hlubinné psychologie. V této své knížce uvádí, že správná modlitba nás přibližuje k Bohu a zaujímá též i terapeutickou funkci. V modlitbě člověk poznává všechny své chybné postoje a nemoci a v modlitbě zažívá i jejich vyléčení. Křesťan, který se modlí, je nejen zbožný, ale modlitba jej činí zralým, zdravým, moudrým a vyléčeným člověkem. Dnes bychom řekli: našel sám sebe, identifikoval se sám se sebou. Autor postupně své úvahy rozvíjí v kapitolách: Modlitba jako pramen poznání, Modlitba a sklíčenost srdce, Modlitba a uzdravení. Připomíná také nashromážděnou pokladnici - zkušenost modlitební praxe starých mnichů z století /Evagria Pontika, Klementa Alexandrijského, sv. Antonína, Makaria/, cituje i výroky velkých osobností středověké církve o souvislosti sebepoznání a modlitby /Ambrože, Kassiána, Petra Damiani, Bernarda z Clairvaux/. Náboženská cesta tehdy obsahovala všechna ta psychologická poznání a metody, které si dnes přivlastňuje osamostatňující se věda. Pro staré mnichy byla modlitba pramenem sebepoznání a léčebným prostředkem na všechny rány, které se dnes pokoušíme hojit psychologickými metodami. Z. K

6 PAMĚTI - PROŽIL JSEM VÁLKU I VĚZENÍ Otmar Malíř plk. v. v. Mezi námi žijí vzácní lidé, kteří zažili podivuhodné věci. Např. pan Malíř, který prožil svůj život v Suché, a pak bydlel se svou manželkou Olgou v Havířově (zemřela koncem října), se ve druhé světové válce dostal až do Afriky a pak i do Anglie. Z jeho autobiografické knihy, kterou si můžete počíst na www stránkách farnosti nebo časem i půjčit ve farní knihovně, nyní vybíráme, co zažil o Vánocích roku Bylo podáno hlášení majorem Gruberem, veliteli 4. náhradního praporu těžkých kulometů, Generaluoberstu Nicmannovi Ten náš celý prapor pochválil, že Bezichtigeung (závěrečný výcvik) skončil velmi dobře, že jsme skutečně dobře obstáli a že jsme schopni odjet na frontu. Také udělil rozkaz naší rotě o udělení dovolené, ale na tři skupiny. Takže jedna část odjede hned, tj. 16. prosince 1942, druhá část odjede 22. a třetí až 27. prosince. Já odjíždím na dovolenou zvanou Fronturlaub dne 16. prosince ráno ze stanice Horb A/N. Jedu přes Stuttgart Karlsruhe Breslau - Oderberk do Těšína a do Suché. Domů jsem přijel v noci ve 22:15 hodin. Cesta trvala dva dni a zpět jsem jel také dva dni, tak mi na návštěvu doma zbylo jen 24 hodin. Doma jsou všichni překvapení, poněvadž jsem neměl čas napsat dopis, že přijedu domů. Skoro do rána jsme besedovali. Nad ránem jsem si lehnul a usnul. Bylo osm hodin, když jsem vstal a chtěl objet své příbuzné a známé. Nejdřív k dědovi Chovaniokovi, ten byl velice rád, že mě vidí, a při odchodu mi dal 50 marek. Odpoledne jsem jel ke strýci Nedělovi a trochu pobesedoval a jel zpět. Při zpáteční cestě na kole se potkávám s Olgou Valovou, jak by to chtěl sám Pán Bůh. Zastavil jsem se, podáváme si ruce a zdravíme se. Olze jsem vysvětlil, z jakých důvodů jsme dostali dovolenou a že budeme odjíždět na frontu. Při rozloučení jsem ji chtěl políbit, ale ona mou myšlenku odmítla. Tak jsem jí pověděl: Zda se ještě sejdeme? Olga na to odpověděla: Budu se za Vás modlit. Toho dne k večeru jsem navštívil mého spolupracovníka Teofila Nytru v Protektorátu, což ho velice překvapilo, že jsem přijel tak náhle. Také jeho sousedku a mou známou Helenu Lechovou jsem jen na skok navštívil a jel zpět domů. Byla již tma. Financ na hranici jen na mne pohleděl a mávnul rukou a řekl: Gehen Sie weiter! Domů jsem přijel, bylo tma a šest hodin. Dobře jsem se vyspal, bohužel pouze jednu noc. Tak jsem oslavil letošní mé devatenácté narozeniny. Ráno jsem se připravoval na odpolední odjezd zpět k rotě do Horbu A/N. Dopoledne přišla ještě babička, donesla mi lístky na potraviny, abych neměl hlad. Mamka upekla dobrý koláč a začali jsme balit kufr. V deset hodin jsem ještě narychlo na kole zajel za mým kmotrem Vinckem Pěgřimkem. Bydlel na Staré kolonii. Byl rád, že jsem na něho nezapomněl. Dával mi rady, co a jak mám dělat a co nemám dělat. Vzal jsem jeho ponaučení k srdci, což mi také později pomohlo. Na oběd jsem už byl zpátky. Ve hodin jsem odjížděl ze stanice Prostřední Suchá, na kterou mě doprovázela maminka s babičkou. Smutné bylo loučení. Maminka plakala i s babičkou a já měl co dělat, abych se také nerozbrečel. Maminka mě křižovala, abych se vrátil, aby se mi co těžkého nepřihodilo. Než jsem nastoupil do vlaku, řekl jsem své matce: Mamko, já stejně uteču a budu legionářem. Poslední stisk ruky a polibky na rozloučenou a vlak se dává do pohybu na Těšín. Ještě si máváme na poslední pozdrav

7 Cesta zpět do Horbu vedla trasou přes Bohumín, Ratibor, Breslau, Drážďany, Chemnitz, Norimberk, Stuttgart a do Horbu. V Horbu jsem byl ráno 19. prosince. Byl pěkný, slunný dopolední den. U výkonného jsem se hlásil přesně v hodin. Odpoledne už jsem nastupoval do služby. Před svátky to bylo trochu volnější, rota odcházela a přicházela z dovolených. 22. prosince odjíždí další část na dovolenou, mezi nimi je Láďa Vicenec, Láďa Siuda, Josef Rychlý, Oldřich Kaňa a další. Láďa Vicenec, který si dopisoval s Elinkou, se mne ptal na cestu k nám do Suché. Tak jsem mu ji vysvětlil, a že půjde za Elinkou. On to má dobré, bude zrovna doma na vánoční svátky. Také pak Elinku Láďa navštívil. 27. prosince jela na dovolenou další a poslední část roty. Ti jeli na Silvestra. My jsme zatím pokračovali ve výcviku v terénu, ale nebylo už to takové drastické. Převzal nás, čili naši četu, starší štábní rotmistr, válečník z Ruska, a ten nám víc vykládal, než cvičil. Bylo to také dobré ponaučení, poněvadž vykládal, jaké nástrahy se mohou dělat, na co jest třeba dávat pozor a tak dále. Oslavili jsme vánoční svátky v kasárnách. Dostali jsme skromné dárečky od německých žen. Byly to hlavně vlněné ponožky a pletené rukavice. Byla povolená přesvečerka do půlnoci. Tak bylo veselo a zpívalo se i česky, polsky a samozřejmě i německy, pokud kdo nějakou písničku znal. Tak jsme zakončili rok 1942 a přešli do nového roku Svých 19 let mám za sebou. Vzpomínám na domov, rodiče, dědu, babičku, také na Olgu Válovou a ostatní přátele a příbuzné. Je NOVÝ ROK Situace stále stejná, Němci vedou na všech frontách urputné boje a přesto v Rusku ustupují a zdůvodňují to, že z taktických důvodů. V Africe začínají Angličané mohutný tlak, zejména 8. armádní sbor pod velením generála Bernada Montgomeriho. Gestapáci řádí v protektorátu, ale též ve Slezsku. Zavírají lidi, zejména toho, kdo se postaví proti Němcům. V protektorátu byl popraven předseda protektorátní vlády generál Rudolf Eliáš a další jiní. V Beskydech se formují zelené kádry - vojáci do wehrmachtu, kteří utekli z dovolenek a jdou do lesů. Lid se bouří, ale vždycky je to potlačeno. Zima v kasárnách v Horbu A/N. jest v celku uspokojivá, trochu mrzne, ale není zatím žáden sníh. V létě jsou tu veliká vedra a zem jest zde celá načervenalá. Jinak krásný pahorkovitý kraj. Přišla fáma, že pojedeme do Afriky. Nevěděli jsme, co se děje, nic víc jsme se nedozvěděli. Tak do toho, začali jsme se balit. Baťohy byly připravené, a tak se šlo večer do kantýny na pivo a bavilo se. Láďa Vicenec večer přijde za mnou a povídá, jestli nemám trochu chleba navíc, že má hlad, tak jsem mu dal třetinu chleba. Já jsem si udělal známost ve vesnici Bildechingen s jednou pekařkou a tam jsem chodíval večer po setmění pro chléb a někdy i nějaký ten rohlík jsem dostal. O tom ale nikdo nevěděl, jenom já a ta slečna Gretel Reisová, dcera pekaře, ale ten byl na frontě v Rusku. Pekárnu vedla její matka a ona, bylo jí sedmnáct. Tak jsem já osobně hlad nikdy neměl. Já jedl i v kuchyni všechno. Zejména jsem měl rád špenát, což se o Láďovi nedalo říct, ten ho dával mně. Mně chutnalo všechno. Ráno 8. února 1943 odjíždíme z Horbu A/N. do Stuttgartu a pak do Reutlingen. Zde jest konečná. Pochodujeme do kasáren, velký komplex budov poblíž letiště, ale to není v provozu. Zde výstrojní a výzbrojní stanice shromaždiště Reutlingen. Fakt je, že pojedeme do Afriky. Chlapi přicházejí v uniformách Afrika korpu. Jsem velice rád, že to bude Afrika. Dostat se do Afriky byla to už ve škole moje touha. (celá kniha Prožil jsem válku i vězení) - 7 -

8 2. dopis z Adwy Zdravím všechny, kteří tento dopis čtou! Už to jsou více než dva měsíce, co jsem mimo evropský kontinent. Rád bych vás povzbudil ve všech vašich těžkostech, které vás právě provázejí. Ani já jich tady nejsem zcela ušetřen. Ale věřte, že ani jedna z nich nemusí být zbytečná. Jak se máme v Adwě? Řekl bych, že pracovně. Bratr Chris, salesián z Německa, se pustil do menších i větších reforem naší školy. Úspěšně spustil několik projektů, které bude financovat německá vláda a díky nimž se naše centrum může v příštích měsících těšit na velké rekonstrukce. Já jsem si taky našel nějakou práci (tak to tady chodí musíte hledat sami). Zejména v dopoledních, ale někdy také v odpoledních hodinách se pohybuji v areálu naší školy a věnuji se různým činnostem. Moje profese se v Česku běžně označují jako školník, elektrikář a IT technik. Mým největším koníčkem je však hledání ztracených klíčů. Klíče ve skutečnosti ztracené nejsou, jsou jen všechny neoznačené a je jich mnoho. Chodím tedy s pěknou zelenou bedýnkou od dveří ke dveřím, poslouchám přednášky o. Mariana Kuffy a zkouším štěstí. Někdy nic a jindy třebas šestnáct nových klíčů k jednomu zámku. Zdá se, že místní zaměstnanci jsou rádi, že se věci daly do pohybu. Jen málo z nich se však snaží do tohoto pohybu zapojit (jednou z výjimek je pracovitý učitel Asmelash). Jak říká bratr Chris: Deset Němců by udělalo víc než tady těch sedmdesát etiopských zaměstnanců. Někdy mi to tak opravdu připadá. Ale ono to ani jinak být nemůže. Rodiče těchto lidí většinu dne proseděli na pastvě. Co bychom čekali? Problém je v tom, že by chtěli mít tolik, co lidé v Americe nebo v Evropě. On se totiž ten náš krásný euro-americko-materialistický svět šíří ohromnou rychlostí. A tak tady máme nejnovější mobily, počítače, auta, oblečení, prostě spoustu věcí. Jenomže místní lidé na to nejsou připraveni. Bratr Fabio z Itálie je v Etiopii asi 15 let. Táhne mu na osmdesát, a já vidím, jak je pro něj těžké s místními komunikovat. Důvodem není jazyk, ale mentalita. Řekl mi: V místnostech, které používají učitelé, je téměř všechno rozbité, a v místnostech, které používají studenti, je téměř všechno zničené. Asi ne doslova, ale tak nějak to tady je. Pro mě je však horší, když vejdu do internetové kavárny a vidím, jak tam mladí lidé sedí u facebooku. Když totiž při výuce studenti rozbijí nářadí, můžeme říct, že se tím něco přiučí. Když ale my mladí lidé promrháme svůj čas, kdo nám dá nový? Jistě, můžeme internet využívat ke spoustě užitečných činností, ale jak poznáte, co je užitečné a co je ztráta času? Klaďme si často tuto otázku, protože jak se říká dobrý sluha, zlý pán. Jestli jste četli můj první dopis, možná jste si všimli, že jsem psal něco o výuce v počítačové učebně, která měla začít 13. října. Ještě nezačala. Já si ale našel jinou činnost. V Centru mládeže jsme otevřeli taneční hodiny. Zájemce bych chtěl naučit některé latinsko-americké a standardní tance. A pak taky polku! Nejsem sice žádný expert, ale stačí to. Už jsme měli čtyři lekce a mnohé studenty tanec opravdu baví. Jsou vážně moc šikovní! S některými učiteli naší školy jsme úspěšně zahájili kroužek běhání. Spousta z nich chce shodit nějaké to kilo a někteří si chtějí jen tak zaběhat. Běháme vždy v pondělí, - 8 -

9 středu a pátek v 5:00, ještě za tmy, tak na třicet minut. Je to paráda a mohu vám to vřele doporučit! S malými dětmi jsme za poslední měsíc zažili spoustu srandy, ale taky spoustu problémů. Oni vás dokážou perfektně nabít, ale i totálně vybít. Mají obrovský zájem hrát si s dospělýma, protože to pro ně není běžné. Pokud si zde dospělý hraje s dětmi, řeknou o něm, že je blázen. Vážně, je to tak. Děti si zde hrají pouze s dětmi. Nejsem si zcela jistý, proč to tak je. Je to prostě součást mentality či kultury. Já si ale myslím, že potřebují někoho dospělého. Pro mě je to někdy dost složité, zejména v situacích, kdy je potřeba dětem něco vysvětlit. Neumím pořádně jazyk. Domluvil jsem se proto s našimi aspiranty, že se ke mně každý den dva z nich připojí a budeme dělat program pro děti společně. Věřím, že tak můžeme začít pěknou tradici práce s dětmi. A když už jsem načal ty aspiranty, mohu vám nabídnout, abyste se připojili k naší modlitbě Korunky k Božímu Milosrdenství. Začínáme každý večer kolem 20:00 (vašeho času 18:00). Zatím je nás tak sedm, ale věřím, že časem se připojí všichni aspiranti. Na závěr bych rád napsal něco o počasí! V noci a ráno bývá docela zima. Je to tak na kalhoty a mikinu. Přes den je ale vždycky teplo. Slunce krásně svítí a hřeje. Pěkná zima, co? No a večer? Večery mám moc rád. Nad horami vychází měsíc, můžete si sednout nad naše fotbalové hřiště a dívat se. Je to nádhera. Moc nevím, jak to popsat. Snad byste mohli přijet na návštěvu a sednout si vedle mě. Rád se s vámi o tu krásu podělím! Ať vám Pán žehná! Zůstávejme v modlitbě! Martin Pawlas, dobrovolník v Etiopii * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * ** * * * * * * * * * Havířovské PEL MEL dědka Jarguse V našem kostele se mi líbí a jsem tam rád, a proto jsem docela vděčný za provedenou rekonstrukci. Myslím si, že úpravy byly navrženy střízlivě a vkusně a výsledné dílo odpovídá potřebám naši farnosti sv. Anny. Liturgický prostor je bez rušivých momentů, umožňuje nerušenou účast na společném slavení Eucharistie, ale také svou jednoduchou symbolikou podněcuje k soukromé meditaci. Líbí se mi okenní vitráže, líbí se mi, že sochy patronů kostela, nakonec i ten dlouho bezprizorný sv. Jan Nepomucký, mají svoje funkční místo. Moc mně potěšilo, když jsem objevil, že oltářní obraz sv. Anny z původního kostela byl restaurován a pietně instalován na čestném místě nad schodištěm proti vstupu do farní knihovny. Můj velký dík všem, kteří se podíleli na realizaci!!! Slyšeli jsme slovo Boží Neslyšeli jsme vůbec nic!!! - odpověděla hbitě důchodkyně sedící v první řadě. Opravdu to nebylo v Havířově, i když také já (dědek Jargus) s omezením sluchu o 30 a více procent mám někdy problém se slyšením Božího slova. A když se k té moji nedoslýchavosti přidá ještě nějaká chyba v práci s mikrofonem nebo nedostatečná artikulace či příliš rychlý přednes, pak se může stát, že zvěstované Boží slovo jde tak trochu mimo moje uši. Ale abych byl trochu poctivý: asi nejsem sám, kdo si musí přiznat, že když některou neděli jsem třeba neslyšel vůbec nic!!!, - 9 -

10 nemusí to být chyba lektora, ale prostě proto, že zvěstované Boží slovo mi připadá tak notoricky známé, že vypnu pozornost, a když se proberu ze svých příjemných myšlenek Je to možné? To už jsou přímluvné modlitby? A že to tak rychle uteklo!?. Už vlastně ani nevím, co bylo před chvíli hlásáno. Dnes jsem opravdu z hlásaného Božího slova neslyšel vůbec nic!!! Dostal jsem zprávu z USA Zdravím Tě, milý Gerarde, z daleké Floridy a zároveň zdravím bratrstvo zpěváků spolu s dirigentem a varhanicí. Pozdravují i oba bratry salesiány. Je tady příjemných 30 stupňů ve stínu a moře je prostě nádherné. Včera byla neděle a já se marně snažil zjistit, kde je kostel. Tady jsou úplně jiné vzdálenosti a bez auta a jazykových znalostí jsi ztracen. A těch kostelů různých vyznání neurekom. Ale vzpomněl jsem si na Hostýn, a tak jsem se napojil. Ovšem když skončilo kázání, tak skončil záznam. Nevíš, jak to udělat, abych měl celou mši? Samozřejmě ze záznamu vzhledem k časovému posunu. Tento píši v 11 hod. místního času a u vás je 16 hod. Jinak jsem napojený na náš internet, takže jsem ve spojení. Měj se fajn a zatím ahoj, Láďa. Ani nevíte, jak mě to potěšilo. Patřím totiž mezi zaryté fanoušky sv. Hostýna a dokonce vlastním členský průkaz Matice Svatohostýnské č. 2007/164. Už od svých šesti let jsem každý rok putoval na Hostýn se svými rodiči, později sám, ještě později se svou rodinkou, pak s ministranty, zpěváky a bývalými žáky Dona Boska. Teď už mám na krku osmdesátku, nohy neslouží, každé cestování je tak trochu trápení. A tak si někdy na internetu otevřu adresu a mohu se zúčastnit mše svaté nebo modlitby růžence, které jsou pravidelně přenášeny web kamerami z hostýnské basiliky. Zimní pořad od neděle 30. listopadu 2014 do neděle 19. dubna 2015: všední dny - mše svatá 7:15 9:15 soboty - mše svatá 7:15 9:15 11:15 neděle - mše sv. 7:15 9:15 11:15 14:15 neděle - sv. požehnání 13:00 denně - modlitba sv. růžence 18:45 * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * ** * * * * * * * * * Opět máme dobu adventní Čas naděje a radostného očekávání příchodu Boží lásky na tento svět. Lidské srdce v každé době a věku touží po klidném spočinutí, po náručí naplněné pokojem a něhou. Ve vzpomínkách z dětství se mi vrací poslední advent doby válečné. V tichu časného jitra jsem se svou babičkou spěchala každý den na roráty. Zatemnělými okny domků nemělo proniknout ani kousíček světla. Ale náš dřevěný kostelíček v Praze-Krči Na Habrovce (a stojí tam dodnes) zářil do chladu okolí a vítal nás svým jasem a teplem. Přijde, přijde, Vykupitel znělo mi ještě cestou do školy. Bylo třeba si pospíšit, aby přísný pohled pana školníka nepatřil právě tobě. Ještě musel totiž stihnout přiložit do kamen ve třídách, aby nám všem bylo ve výuce dobře. Neradi jsme však i několikrát za dopoledne museli zaměnit teplo třídy za sklepní chlad a s ustrašenými zraky pak dlouho čekat, až hlas sirén ukončí dobu očekávaného náletu blížících se bojových letadel. Ještě dnes po tolika letech v duchu vnímám to ulehčení našeho

11 návratu do tříd a ve chvilce klidu dopsat věty diktátu či dovědět se konec poutavého vyprávění příběhu. A náš pan učitel to nějak dovedl a vůbec se nebál vyprávět nám v té době zakázané události z dějin minulosti našeho národa. Bylo nám moc smutno, když jednoho dne gestapo naši školu zavřelo a všechny vyučující odvedlo. Svého pana učitele jsme už pak nikdy nespatřili. Jen deska umístěná na budově školy nám ještě dlouho po válce připomínala jeho statečnost. Dětská duše však toužila i v této smutné době prožívat radost. Jak jsme se všichni těšili na večerní chvíle zpěvu, kdy v šeru našeho kostelíčka jsme u harmonia nacvičovali koledy. Chtíc, aby spal v sólovém provedení jedné z nás pak ještě dlouho znělo do našeho usínání. A když potom o slavné půlnoční zazněly naše hlasy i radostné zvěsti, že nám, nám, narodil se připadali jsme si v záři světel jako v ráji. Alespoň na chvíli jsme přestali vnímat krutou skutečnost, že tatínek jedné z nás se po odpoledním náletu na Prahu už domů nikdy nevrátí. Ano, opět je tu doba adventní, čas naděje a radostného očekávání. Buďme šťastni, že nám Pán dopřává život v míru. Otevřeme svá srdce k potřebám druhých, abychom všichni mohli s radostí v duši přivítat narození Boží lásky i pro tento náš současný svět. S pokornou vírou pak přijmout, že i dnes se všem nám v našich srdcích Bůh chce narodit. Alena Balcarová * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * ** * * * * * * * * * Dopis čtenářky Vážení a milí, dovoluji si Vás pozdravit a poděkovat za dušičkově laděné poslední číslo časopisu. Dívala jsem se do rozpisu plánovaných akcí a nenašla koncert Rybovy české mše vánoční. Několikrát byla právě v kostele u Sv. Anny. Vždy jsem se na tuto krásnou sváteční akci těšila, ale poslední roky nemám štěstí. Jednou byla v Albrechticích. Nevíte, proč se již nekoná v našem kostele? Nebo jestli bude v Havířově někde jinde? Moc se mi líbilo povídání Byli jsme na Turzovce. My tam byli opakovaně několikrát v různých ročních obdobích. Já jsem vyrůstala na Makově, což je od Turzovky kousek. Už můj otec jezdíval pro léčivou vodu a já, když onemocněla maminka, vyrazila jsem tam v zimě s mladším synem. Popršelo a pak sníh a voda zamrzly do ledové hory. Syn nevěřil, že se na kopec "vyštverám". Snad stokrát jsem spadla a zase vstala, protože jsem slíbila těžce nemocné mamince, že přinesu vodu ze Živčákové. Podařilo se, ale cesta dolů byla ještě náročnější. Byla jsem domlácená, bolela mně záda i kolena. Doma jsem se po koupeli prohlédla, a nenalezla jsem jedinou modřinu nebo škrábanec. Cítila jsem se odpočatá a nabita energií... I letos jsme byli na Živčákové, dokonce dvakrát. I s naší malou, dnes dvouletou vnučkou. Bylo nádherné počasí, potkávali jsme poutníky i turisty, pomodlili se k Panně Marii za zdraví celé rodiny a zapálili svíčky. Je to opravdu krásné, poutní místo, kde lze nalézt klid po shonu, svěřit se s bolístkami, které nás sužují, a načerpat sílu jít dál... S pozdravem Jarka Bernatíková z Havířova

12 DVĚ SYMFONIE Jakmile andělé od nich odešli do nebe (Lk 2,15), jeden z nich byl na zemi ponechán, protože měl zvláštní poslání: střežit Ježíškův spánek. Nemyslete si, že Ježíšek byl jiný než ostatní novorozenci. A navíc to byla jeho první noc. Když tehdy Marie s Josefem usnuli, Ježíšek se rozplakal. Staré zpěvníky uvádějí, že Maria ho kolébala, Josef mu zpíval a Ježíšek pak údajně usnul. Ve zpěvnících se však už nedočtete, že Ježíšek se vzápětí probudil a spustil nanovo. Nastala andělova chvíle: z kouzelného vaku začal vytahovat obláček zvuků, které dlouho pečlivě vybíral. Byl přece dirigent andělských kůrů (neboli trůnů, vladařů i mocností). Do obláčku schoval nejkrásnější nadpřirozené zvuky, o jejichž existenci nemáme ponětí - kromě několika světců, kteří měli tu čest je zaslechnout. Byly nevýslovně krásné a libé. S nimi pak smísil nebeské melodie a kontrapunkty pocházející ze všech hvězdných prostorů a galaxií, aby někoho neurazil. Dost ho tedy překvapilo, že Ježíšek dál natahuje moldánky, jako by nic neslyšel. Anděl měl pro strýčka příhodu schovaný ještě jeden obláček hudby, ale nepředpokládal, že by na něj došlo. Obsahoval mnohem vznešenější melodii, složenou z ušlechtilých a moudrých úvah a pojmů, transcendentálních pravd, prostě z hudby, kterou vůbec neznáme a které moc nerozuměl ani on sám. Byl přece anděl pověřený zpěvem, nikoli metafyzickou mystikou. Ani tento obláček však na Ježíška neučinil valný dojem. Anděl se lekl, že někdo - možná sám ďábel - Ježíška vyměnil a místo Božího Syna vložil do jesliček úplně obyčejné miminko. Uklidnil se, když ze stropu jeskyňky spadla kapka. Nedopadla totiž na zem, ale na měděnou pánev, která tam náhodou ležela. Cink, udělala kapka a Ježíšek ztichl. Pak se mezi prkny ve dveřích protáhl vítr, a třebaže andělovi ten zvuk připadal naprosto obyčejný, Ježíškovi se zalíbil, protože radostně máchl ručičkama. Té noci příroda, která zaraženě sledovala andělův koncert, spustila melodii, která přebývá v tichu: šumění listů na stromech, vzdálené kvákání žab, frenetické vrzání cvrčků, hluboké houkání zadumaného výra, Mariin dech a Josefovo hluboké oddechování. Ježíšek nadšeně poslouchal. Zvuky, které andělovi připadaly tak fádní, ho ukolébaly do hlubokého a klidného spánku. Se sevřenými pěstičkami si ještě chviličku užíval zvuků a ticha, po kterých toužil celou věčnost, a pak usnul. Anděl zrudl a odletěl. Došlo mu, že nepochopil podstatu narození Božího Syna, který se teď stal člověkem z masa a kostí a pro kterého všechny nebeské symfonie znamenaly míň než jediná pozemská nota, po níž toužil od počátku věků. Z knihy Piera Gribaudi - Příběhy vánoční noci * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * ** * * * * * * * * *

13 Sbírky Datum Havířov-sv. Anna Havířov-Bludovice Špluchov účel , ,- 1920,- Na pronásl. křesťany ,- 2859,- 1479, ,- 6181,- 1450,- Na splacení dluhu ,- 3249,- 1132, ,- 3241,- 870, ,- 8211,- 2279,- Na opravu katedrály ,- 4665,- 1056,- Říjen až prosinec 2014 v našich farnostech Sv. Anna Křty: Tobiáš Koždoň Pohřby: Jaroslav Červenka 86 let Lydia Roháčová, roz. Radošínská 79 let Sv. Markéta Křty: Oliver Josef Holub, Andrej Juraj Vykrent Pohřby: Olga Malířová roz. Valová Albert Jurzica 84 let, Mircea Grigorescu 88 let 88 let, * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * ** * * * * * * * * * BISKUPSKÉ GYMNÁZIUM V OSTRAVĚ Karla Pokorného 1284/2; Ostrava-Poruba, pořádá 13. ledna 2015 DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ od 9.00 do zastávka Sokolovská tram č. 4 zastávka Bajkalská bus č. 49, 48 V rámci dne otevřených dveří malý jarmark Ve školním roce 2015/2016 otevíráme jednu třídu osmiletého a jednu třídu čtyřletého studia

14 Dopisy do záhrobí Abrahám, Izák, Jakub, Juda, Fares, Esrom, Aram, Aminadab, Naason, Salmon, Boaz, Jobed, Jesse, David, Šalomoun, Roboam, Abia, Asa, Josafat, Joram, Oziáš, Joatam, Achaz, Ezechiáš, Manases, Amon, Josiáš, Jechoniáš, Slatiel, Zorobabel, Abiud, Eljakim, Azor, Sadok, Achim, Eliud, Eleazar, Matan, Jakub, Josef, manžel Marie, z níž se narodil Ježíš zvaný Kristus V městě Šumbarku, v druhém roce panování zemana Potácivého Vážení praotcové, nepíši vám proto, že je to dnes v módě. Všichni pátrají ve svých rodokmenech, snaží se najít alespoň kapku šlechtické krve nebo přinejmenším rodové kořeny a závislosti. Doufají, že jim to pomůže lépe porozumět sobě samým a najít vlastní místo v neklidné době. Sám jsem nikdy tuto potřebu nepociťoval, a tak jsem s jistým despektem pohlížel i na úvodní kapitolu Matoušova evangelia, která se právě k vám obrací. Nechápal jsem, k čemu je nám výčet obtížně zapamatovatelných jmen, klopotně směřující k Josefovi, jenž ani nebyl biologickým otcem Ježíše. Bral jsem to jako jakýsi folklór, úlitbu oné obskurní potřebě Izraelitů, kteří si při každé příležitosti připomínali své předky a zdůrazňovali dědičnou posloupnost k samotnému Abrahámovi. Nejinak začíná i Ježíšův rodokmen Nyní se vám chci omluvit za svůj přezíravý postoj, který jako vždy pramenil z nepořádného čtení a promýšlení přečteného. Konečně jsem si uvědomil, co je jádrem tohoto textu, jenž předchází Ježíšovu narození. Klíčem k porozumění se pro mne stala závěrečná shrnující věta: Celkový počet pokolení tedy činí: od Abraháma po Davida čtrnáct pokolení, od Davida po odvlečení do Babylonu čtrnáct pokolení, od odvlečení do Babylonu po Krista čtrnáct pokolení. Náhle přede mnou vyvstaly celé dějiny spásy, celá ta spletitá cesta izraelského národa dějinami i prostorem. Období rozmachu i poroby, dostatku i hladu, chvíle míru střídané boji a pronásledováním, okamžiky slávy i ponížení. V těch dvaačtyřiceti generacích je skryto vše podstatné, co formovalo identitu vašeho národa i Ježíše, jako jeho pravého syna. Je zde život (či živoření) na úrodných stepích v zaslíbené zemi i v egyptském područí, čas slavných a statečných (i proradných) králů, útlak v babylonském zajetí i stavby nádherných chrámů k Boží oslavě či hořký pláč nad jejich troskami. Ano, právě to je potřeba připomenout, než se můžeme začít radovat z narození Vykupitele. Tuto bezesporu radostnou událost dokážeme správně nahlédnout pouze v souvislosti se strázněmi vašich časů. Dnes k nám sestupuje týž Bůh, jenž promlouval k vám a vašim prorokům, vedl vás do neznáma a nejistoty a po dlouhá období vás v této nejistotě ponechával. Teprve dnes dochází k naplnění vašich tužeb a nadějí. Dnes se osvědčuje vaše vytrvalost a dávné utrpení dostává pravý smysl. Stejné poselství zaznívá i pro nás. Bůh, skutečný vládce celého světa, je s námi nejen v kýčovitých jesličkách, nýbrž v celém našem životě, kam jen se dokážeme ohlédnout a dohlédnout. Je snadné radovat se za zvuků koled v záplavě jídla a štědrovečerních dárků. Ale onen Bůh s námi je mnohem více přítomen v čase nejistoty a soužení. Zůstává s námi ve stínu egyptských pyramid, u babylonských řek, římských křížů, rozvrácených chrámů, na zkrvavených bojištích, v osvětimských plynových komorách i komunistických žalářích. Zůstane s námi i uprostřed všemožných běd, které teprve přijdou, ne toliko jako nezúčastněný pozorovatel, ale jako jeden z nás, trpící stejně jako my, ba nevýslovně více. Jediné, co za to chce, je to, abychom my zůstali s ním. -ok

15 HÁDANKY A MALÉ HŘÍČKY PRO KLUKY A PRO HOLČIČKY Milí vánočně naladění luštitelé, opět po roce jsou tu zase ty nejkouzelnější svátky. K Vánocům patří neodmyslitelně pohádky, cukroví a stromeček, hlavně ale chceme být s těmi, které máme rádi. A tak si ty krásné chvíle s rodinou můžete zpříjemnit třeba extra velkou dávkou vánočních křížovek. K P L T O Y O K A H C K Y O A E R J N K M K O U A T N A S T R O M E Č E K L O S N A I É V L D O V R L R E O B B Č Z V S N I O D B Á P D N O K E R Á D V N O A S U A A T A O V M Í C D A J H E R K Y VÁNOČKA, STROMEČEK, JABLKO, CUKROVÍ, DÁREK, KASIČKA, RODINA, MÁSLO, KOLEDA, OBSAH, RADOST, DOBROTY, HUDBA, KAPR, LES, ZVONY, ADVENT, MED, BRČKO, SPONA, BOTY Pár hádanek pro chytré hlavičky: Přišel k nám bílý kůň, zalehl nám celý dvůr. Čtyři nožky, dva trnožky, v létě leží, v zimě běží. Kdo mé jméno vysloví, hned mě zničí. Když je vidět, nevidí mě nikdo. A když není vidět, vidí mě všichni. Jeden je nahoře a dvanáct dole. Připojuji správné odpovědi na hádanky sníh, sáně, ticho, tma, měsíc

16 V tajence této křížovky se dozvíte, co znamenají 4 svíčky na adventním věnci ) Po době adventní následuje doba 2) Maminka Jana Křtitele se jmenovala 3) Ježíš je Boží i Mariin 4) Příchod Mesiáše a nutnost pokání hlásal Jan 5) Advent symbolizuje barva 6) Kdo se o Ježíšově narození dozvěděl nejdříve (od andělů)? 7) Král, který chtěl malého Ježíška zabít 8) Andělé volali: na výsostech Bohu! 9) Pěstoun Pána Ježíše 10) Kdo má jmeniny na 2. svátek vánoční? 11) Místo Ježíšova narození 12) 24. prosinec se jinak nazývá také 13) Maria a Josef šli do Betléma na lidu. 14) Město, ze kterého pochází Panna Maria 15) Povolání svatého Josefa 16) Po Ježíšově narození vyšla na nebi jasná 17) Před Herodem varoval Josefa ve snu 18) Poslední neděli před adventem slavíme Ježíše Krista jako 19) Maria ovinula Ježíška do plenek a položila do Přeji vám krásné a požehnané vánoční svátky Marťa