Kapitola 1: Pochybnosti

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Kapitola 1: Pochybnosti"

Transkript

1 Zrození Prolog Jedni jsou osrstění, druzí bledí. Jedni zběsile funí jako zvířata, druhým nebije srdce. I když se od sebe tak liší, přesto mají něco společného - jsou to predátoři. Mocná Matka příroda je před staletími poštvala proti sobě, aby vedli odvěký boj o přežití, teď ovšem vlkodlaci i upíři vystoupili zpoza stínů, aby získali to, co jim pomůže ke zničení druhé rasy. Zbraň je to zcela obyčejná a nečekaná - člověk.

2 Kapitola 1: Pochybnosti Dvě čtrnáctileté dívky procházely dlouhou školní chodbou, přeplněnou dalšími tucty lidí. Bylo tu narváno až k prasknutí, ostatně jako každé ráno. Člověk měl co dělat, aby se tu mohl pořádně nadechnout. Mezi vysokými studenty posledních ročníků kličkovaly i menší děti - zřejmě jedenáctileté -, které vypadaly, že neměly tady na gymnáziu co dělat. Povykovaly, smály se na celé kolo, až měl jeden sto chutí natáhnout se a dát jim všem pohlavek. Ony dívky je však vůbec nevnímaly. Zaprvé, už na to byly zvyklé, zadruhé, byly zabrány do jakési složité konverzace. Zřejmě nešlo jen o nějakou hloupost, jejich obličeje byly vážné, zasmušilé. Ta o hlavu menší, s obarvenými zrzavými vlasy po ramena, jemným obličejem a hubenou postavou, měla popruhy školní tašky vzorně upravené, aby se jejich délka shodovala. V ruce třímala knížky na příští hodinu. Přestože byla její pleť bledá, ne-li bílá, na tváři jí téměř nikdy nechyběly růžové líce, což mohl být klidně i make-up. Pěstěné nehty měla pečlivě upravené, stejně tak jako vlasy a dokonce i obočí. Bílá saténová košile na knoflíky spolu s bledě modrou sukní vyvolávaly dojem citlivé slušňačky. Vlasy druhé dívky, jež jí sahaly do půli zad, dostávaly nádech tmavého kaštanu. U týlu je měla svázané gumičkou. Její obličej byl protáhlejší, s ostřejšími rysy. Už na první pohled šlo poznat, že byla sportovní typ, podle dívčina vytvarovaného těla. Beztak snědou pokožku měla na pažích ještě tmavší, jak se opálila z loňských prázdnin. Na rozdíl od zrzky měla prsty samá oděrka, zhrublé od tvrdé práce, kterou musela dělat jak doma, tak u své matky v podniku. Černé tričko s krátkými rukávy a modré džíny bylo jediné oblečení, které by mohla nosit skoro pořád. Taška jí visela jen na pravém rameni, a tak si ji musela jednou rukou přidržovat. Šla vpředu, jelikož dělala delší kroky, ale druhá dívka jí byla hned v patách. Přes hlasitý šum se zdálo být téměř nemožné zaslechnout svůj vlastní hlas, avšak přesto se jí podařilo říct něco, z čehož zrzka nevěřícně vykulila oříškové oči. Počkej, to jako myslíš vážně? Její hlas zněl zděšeně i podezíravě zároveň. Jo, myslím, odpověděla tmavovlasá. Ale Mandy, tohle nejde. Nesouhlasně zavrtěla hlavou, až se jí vlasy rozlétly kolem obličeje. Vždyť jsme si slíbily, že spolu půjdeme studovat léčitelství. Já vím, ale když mě psaní hrozně baví! Pokud půjdu na žurnalistiku, otevřou se mi nové možnosti, chápeš? Vždyť nesnášíš novináře. Tato slova donutila Mandy se zamyslet. Jak zahnuly za roh, jeden z neposlušných pramínků jí spadl do obličeje. Zase ho odfoukla a povytáhla si popruh batohu. To jo, ale tady přece nejde jenom o novinařinu. Mohla bych třeba začít nějakým časopisem pro teenagery. Měla bych svůj vlastní koutek pro povídky. Ale tys mi to slíbila! Rozmrzele zkrabatila světlé obočí. Syd, pochop mě, je to můj sen. Vím, že jsem ti to slíbila, ale já bych tě taky podpořila v tom, co bys v budoucnu chtěla dělat. Sydney nasadila výraz raněné srny a povzdechla si. Asi máš pravdu, připustila poraženě. Tmavovlasá jí chlácholivě položila ruku kolem ramen. No tak, hlavu vzhůru. Určitě se z tebe stane skvělá léčitelka i beze mě, řekla povzbudivým hlasem. Hmm, už se mi do toho ani moc nechce, zamručela. Mandy se náhle zastavila, což ji přimělo k tomu samému činu. Sydney Marie Jasonová, ty si snad děláš srandu!? Pohoršení sršelo jak z jejího tónu, tak z jejího pohledu. Zrzka sklopila oči a zahleděla se na velké šedé dlaždice. Když opět promluvila, její hlas zněl

3 nejistě. Když já tam nechci bez tebe. Amanda spustila ruku z jejích ramen a plácla se do čela. To se mi snad jenom zdá. Víš co? Dáme ti inzerát do novin. Nebo na internet. Najdeme ti kamarádku, která se s tebou bude učit léčitelství, bereš? Zkoumavě se na ni zahleděla. To nemusíš, klidně tam půjdu i bez kamarádky, odsekla skepticky. Tmavovlasá se ušklíbla. No proto. Jak tam takhle stála, najednou jí došlo to neobvyklé ticho. Když se rozhlédla, zjistila, že chodba byla zcela vylidněná. Nechápavě se podívala na hodiny, vysící na zdi nad šatními skříňkami po jejím levém boku. Ukazovaly pět minut po osmé. Šokovaně se na Syd otočila. Ta se tvářila naprosto stejně. Přijdeme pozdě! vykřikly obě naráz a rozběhly se. Na konci chodby prudce zabočily doprava. Po pár metrech Mandy ještě v běhu natahovala ruku před sebe, aby chytila kliku. Dveře škubnutím otevřela a do třídy vpadla, div nezakopla hned na prahu. Hodlala proběhnout uličkou mezi lavicemi, ale sotva udělala krok, zastavil ji učitelův rozzuřený hlas. Amando Amberová, už zase pozdě! zařval. Udělala grimasu a podívala se na něj. Jeho obličej byl zvrásněný vztekem. Vlastně ji docela překvapovalo, že mu z očí nelétaly pravé blesky. Ještě ani nestačil otevřít pusu, když se ve dveřích objevila Sydney. Bohužel nestačila včas zabrzdit, a tak plnou silou vrazila do Mandy, až jí knížky vyletěly z rukou. Tmavovlasá to samozřejmě nečekala. Divoce zamávala rukama, jako by chtěla vzlétnou, ale zprkenělé nohy nestačily udělat záchranný krok vpřed, takže se obě dívky rozplácly na zemi jak dlouhé, tak široké, až to zadunělo. Mandyina taška odlétla stranou. Všechno se událo ve dvou vteřinách. Třídou otřásl hurónský smích. Amanda spočívající tváří k podlaze rozzuřeně zafuněla. Chtěla vstát, ale až pak jí došlo, že Sydney ležela přímo na ní. Ta se chtěla zvednout v ten samý okamžik, takže se nemotorně zapřela na rukou, čímž dívku pod sebou zase přitiskla k zemi. Amanda bolestně vyhekla. Ježíši, promiň! zakvílela zrzka omluvně a usedla stranou. Tmavovlasá pozvedla hlavu, naštvaně se na ni podívala. Ježíšovi se neomlouvej, to já čuchala ten bordel, co tu po nich zůstal! zavrčela a mávla rukou ke smějícím se spolužákům. Provinile sklopila pohled. Jedna po druhé se vyškrábaly na nohy, Sydney si posbírala knížky, zatímco se odevšad ozýval chechtot a posměšné pískání. Ignorovaly své dětinské spolužáky a s obavami se podívaly na matikáře Scotta. Hleděl na ně nicneříkajícím pohledem, tudíž bylo těžké uhádnout, jestli vybuchne nebo ne. Po chvíli si ale povzdechl. Co s váma mám dělat? Očividně už neměl dost sil ani nervů křičet. Dívky na sebe tázavě koukly. Přehlédnout to a dělat, že se nic nestalo? prohodila Mandy s pozvednutým obočím. Třída v tu ránu ztichla, očekávajíc odpověď. Ta přišla s menším zpožděním. To není špatný nápad. Taky bych vám mohl koupit svačiny, vypracovat úkoly nebo za vás napsat testy, že? Tak na to zapomeňte! Jste po škole, obě! Z jeho řevu začalo tmavovlasé pískat v uších. S otráveným výrazem se odšourala do své lavice. Tašku schválně hlasitě odhodila, doslova sebou plácla na židli a založila si ruce na prsou. Sydney tiše usedla vedle ní, učebnice si položila na lavici, zatímco si Mandy naštvanýma očima prohlížela rovnicemi popsanou tabuli. Promiň, špitla tiše. Za co se prosím tě omlouváš? zamručela. Vůbec se nesnažila o to, aby ji učitel neslyšel. Ten ji však okázale ignoroval a dál vykládal novou látku, která dívku ani trochu nezajímala. Že jsme kvůli mně přišly pozdě, zašeptala. Tmavovlasá obrátila oči v sloup. Přestaň to házet na sebe, můžem za to obě. Syd sklopila oči a zahleděla se na desku lavice. Máma mě zabije, zamumlala. Amanda chvíli nereagovala, ale po chvíli se přece jen rozhodla odpovědět. Neboj, já ji

4 přemluvím. Přece nebudu studovat léčitelství bez tebe, ne? Zrzka na ni pohlédla, ve tváři úžas. Tmavovlasá se na ni letmo ušklíbla, přičemž dál úspěšně předstírala, že učitele plně vnímá. Sydney se s úsměvem na rtech otočila čelem k tabuli a pustila se do psaní poznámek. Mandy dál trucovala, ani si na protest nevyndala učebnici. Bylo jí jasné, že takhle si může přivodit spoustu problémů, ale zrovna teď jí to bylo úplně ukradené. Ať si matikář klidně postěžuje u její matky. Beztak měla doma problémy, proč do toho ještě nepřiplést i menší neshody ve škole, že? Jestli se neudrží alespoň do konce tohoto dne, aby třeba na Syd omylem nevylétla, zase se nepustila s někým do ostré hádky nebo ještě hůř do rvačky, bude naštvaná na celý svět až po zbytek roku. I když měla nasazenou masku pokrového hráče, levou rukou křečovitě svírala okraj židle. Pevně zatínala čelisti a odolávala nutkání zaskřípat zubama, což byl její nejhorší zlozvyk. Napjatě se podívala na hodiny visící nad dveřmi, očekávajíc zvonění na přestávku. Ta měla začít až za čtyřicet minut. Tiše zasténala a položila si hlavu na lavici čelem dolů. Sydney se po ní podívala koutkem oka. Není ti nic? zašeptala. Podrážděně zamručela. Nechtěla odpovědět, zase by totiž vypustila nějakou jedovatou poznámku. Mandy? Otráveně na ni pohlédla. Zrzka si ji měřila značně ustaranýma očima, očekávajíc odpověď. Vzdychla a zvedla hlavu z lavice. Jsem v pohodě. A opovaž se zeptat, jestli si jsem jistá, protože jinak se asi fakt naštvu! dodala dřív, než by se Syd zmohla na odpověď. Ta sice zůstala zticha, ale myslela si své. Amanda měla skoro pořád dobrou náladu. Na světě bylo skutečně málo věcí, jež ji dokázaly rozčílit, ale když už k tomu došlo, dokázala celou mísnost, ve které se právě nacházela, obrátit vzhůru nohama. Mezi ty rozčilující věci patřil například i učitel matematiky Scott, dokonce se zdál jako skvělý adept na první místo. Její výbuchy vzteku dokázaly zničit ledacos, co se nacházelo v nejbližším okolí, zato trvaly nanejvíš pár minut. V podstatě ji pak Sydney vždycky dokázala zchladit. Proto ty dvě k sobě tak pasovaly, Mandy všechny konflikty řešila fackami a pěstmi - což byl jeden z důvodů, proč se s ní žádný člověk se špetkou rozumu nikdy nechtěl pouštět do křížku - a Syd pak všechny uklidňovala. Taky byla jediná, na kom si tmavovlasá nevylévala zlost. Mandy si zoufale složila hlavu do dlaní a počítala do třiceti. Jestli tenhle den přežije bez jediné pranice, bude až do konce života chodit na matiku včas. Na odpolední hodinu se ani jedna z nich nijak zvlášť netěšila. Už jenom cesta do třídy jim trvala snad věčnost, za celou tu dobu courání se chodbou vůbec nic neřekly. Sydney upřeně hleděla na šedě dlážděnou podlahu, aby skryla své rozpaky, oproti tomu Amanda se dívala různě po zdech, jelikož nechtěla, aby na ní byl vidět její hněv. Jakmile však přešla práh třídy, pobaveně se ušklíbla. Syd zmateně následovala směr dívčina pohledu. Na lavicích seděli čtyři chlapci z vyššího ročníku, kteří však propadali z tolika předmětů, že se už zdáli být ze stejné třídy jako ony. Byli to velice známí potížisté, dost často středem diskuze školní rady. Trest v podobě odpoledního vyučování byla pro ně zcela normální rutina. Jakmile tmavovlasou spatřili, propukli v hlasitý smích. No ne, průšvihář Stan a jeho banda impotentních opičáků. Tak vás to furt ještě nepřešlo? zakřičela na ně s úsměvem. Čau Am, pozdravil ji Stan, kluk s černými rozcuchanými vlasy. Co ty tady? Byl na svůj věk hodně vysoký, měl dost viditelné svaly, které až moc rád odhaloval pomocí triček bez rukávů a v hnědých očích mu byl vidět jakýsi šibalský lesk. Ále, hodily jsme se Syd hubu před matikářem. Pomalu se k němu vydala. Sydney podmračeně pozorovala, jak se zbylí tři chlapci opět dali do smíchu. Sice s nimi trávila čtvrtinu svého dne, ale nikdy je nedokázala snést, ať už se u nich Mandy přimlouvala, jak chtěla.

5 Byli na ni příliš hluční, divocí, a jejich slangová řeč se jí vůbec nezamlouvala. Jak procházela kolem lavic, jeden špinavý blonďák s nagelovanými vlasy si ji nápadně prohlédl od hlavy k patě, načež obdivně hvízdl. Zamračila se na něj. To Amandu donutilo přerušit rozhovor se Stanem. Klidni se! houkla na něj, až ztuhl uprostřed pohybu. Z jeho výrazu se všichni kromě zrzky rozesmáli. Syd beze slova zamířila uličkou do zadní části třídy a sedla si do poslední lavice. Tmavovlasá jí věnovala shovívavý pohled. Poslední dobou jsi tu často, nadhodil černovlásek. Otočila se zpátky k němu. Co naděláš, když nuda udeří... Chlapec se ušklíbl, když vtom vešel matikář Scott. Mandy s klukama seskočili z lavic. Sydney se postavila, přičemž se na dívku významně podívala. Ta s povzdechnutím zaujala místo vedle ní, ale přesto si neodpustila pobavený úšklebek věnovaný Stanovi, který jí pohled oplatil. Jako jediná z přítomných nepozdravila učitele. Když usedávala, podmračeně ji sledoval, ale dívka tomu nevěnovala nejmenší pozornost. To, že si na ní zasedl, věděla už dlouho. Přesto si pořád nemohla odpustit to své jedovaté popichování. Syd tušila, že i dneska zřejmě padne nějaké to ostré slovo, a tak ji už předem varovala, aby si nic nezačínala. Sice se jí zmocňovaly značné pochyby, pokud šlo o to, jestli ji Mandy skutečně poslechne, ale ta se kupodivu držela výborně. Za celou hodinu neřekla jedinou provokující poznámku, což překvapilo jak zrzku a chlapce, tak i samotného matikáře. Snad poprvé za několik měsíců odcházela Amanda domů bez zvláštního úkolu. Po škole se děvčata vydala do cukrárny hned o dvě ulice dál. Stan se zeptal, jestli by mohl jít s nima, ale Mandy to rázně zamítla. Nezbylo mu tedy nic jiného, než se někam vydat se svou partou. Stanley Johnson se do tmavovlasé dívky zakoukal ve druhém ročníku, kdy spolu začali chodit do třídy. Ze začátku jí to dával dost jasně najevo, kupoval jí dárky a květiny, i když nic neslavila - většinou to odůvodnil tím, že se mu prostě zachtělo - a dokonce si ji už třiřikrát po sobě vybral za svou Valentýnku. Mandy však jeho city nikdy nesdílela, což ho už nesčetněkrát velmi ranilo. Vysvětlila mu, že nechce kazit jejich přátelství. Pravý důvod byl však mnohem složitější. Mandyina matka se po rozvodu s jejím otcem zatvrdila proti všem mužům, ani po pěti letech se neodhodlala najít si nového přítele. Když se jí Amanda zeptala, proč, pokaždé jí řekla, že chlapy ze srdce nenávidí. Byla skálopevně přesvědčená, že za všechny problémy, které ty dvě kdy potkaly, mohli právě oni. Naštěstí pracovala v samostatném podniku, kde jejich přítomnost nemusela trpět. Svou zášť asi chtěla přenést i na dceru, ale to se jí nepovedlo. Mandy si se všemi chlapci vždy perfektně rozumněla. Nepatřila mezi ty dívky, které trávily většinu volného času líčením, nakupováním či klábosením s holkami podobného typu. Dokonce o sobě tvrdila, že nakupování nesnáší. Místo všech těch věcí radši běhala, plavala, zkrátka sportovala. Dvě věci však nemohla ani vystát - fotbal a gymnastiku. To byly její jediné ústupky, ale jinak mohla všechno. Kdyby neměla tak dlouhé vlasy, dokázali by si ji všichni přestavit jako chlapce. I když se ráda kamarádila s klukama, přesto ještě nenašla odvahu u nějakého hledat něco víc. Láska bylo něco, co podle ní zaručeně ničilo všechna přátelství. Samozřejmě už měla hodně nápadníků, ale žádný u ní nikdy neuspěl. Jeden takový byl právě Stan. Sydney byla její přesný opak. S chlapci se nikdy moc neshodla, většinou se jim i snažila vyhýbat. Nevěřila jim, bála se, že by jí mohli nějak ublížit, ať už fyzicky nebo psychicky. Tupci, které skoro denně vídala ve škole, její přesvědčení ještě více potvrzovali. Přestože je neměla ráda, kvůli Mandy se s nimi časem naučila vycházet. Vůdčí typ byla vždycky spíše Amanda. I přes svou veselou povahu však dokázala být někdy až hrozivě tvrdá a neústupná. Na všechno se dívala s nadhledem, ale na druhou stranu taky dokázala rozumně uvažovat v těžké situaci. Proto ji všichni měli tak rádi, vždycky totiž dokázala pomoct, ať už šlo o cokoliv. Sydney byla zase vždycky obezřetná, opatrná, a než učinila další krok, přebrala si všechna pro a proti. Do ničeho se nehrnula po hlavě. Byla tichý typ, který radči naslouchal, než mluvil, ale za

6 svými názory si pokaždé pevně stála. Když se jí něco nelíbilo, pověděla to Mandy a čekala na její reakci. Ta jí většinou vyhověla, ovšem pokud se nedala přemluvit, Sydney ustoupila, což se stávalo poměrně častěji. Vždycky držely spolu, i když měla třeba jedna z nich špatnou náladu. Ještě nikdo je vlastně neviděl hádat se, jelikož byla Mandy shovívavá a Syd trpělivá. Dokázaly se dohodnout naprosto ve všem. Kompromis hrál v jejich dohodách hlavní roli. Právě díky němu si oblíbily i místní cukrárnu Diamant. I když už muselo být jen něco málo po čtvrté, začalo se smrákat. Konec letního času se nezamlouval velké spoustě lidí, oběma dívkám nevyjímaje. Znamenalo to totiž, že zima už byla za dveřmi a co nevidět napadne první sníh, který se pak vinou mrazu změní ve smrtící klouzačku. Jakmile však vstoupily do cukrárny, obklopil je teplý, sladce vonící vzduch. Jejich nejmilejší stůl se nacházel v levém rohu vzadu, po jehož pravé straně opodál stál vysoký barový pult se všelijakými cukrovinkami. Tento podnik byl velmi oblíbený, měli tu dobré, levné zákusky. Ze všeho nejvíc se však dívkám zamlouval personál, který byl vždycky příjemný a vstřícný. Chodily sem pravidelně dvakrát týdně, takže si na ně už všichni zvykli. Navíc často dostávaly i slevy, jelikož si tu objednávaly dorty i cukroví pro každou příležitost. S majitelem podniku, Benem Millerem, postarším pánem s prošedivělými vlasy a hřejivým úsměvem, se Mandy znala snad už od kolébky. Jako malá se za ním často přikradla zadním vchodem a ten jí pak vždycky dal nějaké to lízátko nebo příležitostně i kopeček zmrzliny. I když to oba rodiče kdysi zakazovali - její matka to neschvalovala pořád - pan Miller pro ni měl pořád něco v záloze. Od svých sedmi let mu neřekla jinak než strejdo Bene. Dívky si položily tašky na zem, bundy si přehodily přes opěradla židle a pohodlně se usadily. Obsluha k nim dorazila téměř okamžitě. Jedna z výhod, když vás tu každý znal. Ahoj, děvčata. Co si dáte? zeptala se jich žena tak středního věku. Vlnité hnědé vlasy měla vyčesané nahoru a připevněné skřipcem, takže byl vidět její hubený, povadlejší krk. Kolem přívětivým hnědozelených očí se táhlo pár drobných vrásek, ale na půvabu jí to vůbec nic neubralo. Kůži měla vždy narůžovělou, na místech ozdobenou pigmentovými skvrnami. Jako obvykle se jí kolem pasu skvěla modrá pracovní zástěra a v ruce ze zvyku držela notýsek s propiskou, přestože věděla, co si dívky pokaždé objednávaly. Mandy se donutila k úsměvu. Dobrý den, Lucy. Tak já si dám zase tvarohový dort a Syd vanilkový s ovocem. Lucy si samozřejmě ani jedno z toho nezapsala. A k pití čokoládu? předvídala vesele. Sydney přikývla. Jako obvykle. Dobře, za minutku jsem tady. Otočila se a zamířila do kuchyně za pultem. U stolku nastalo ticho. Mandy s pohledem upřeným ven, do parku za skleněnou výlohou, poslouchala šum a cinkání příboru o porcelánové talířky, které se k nim nesly od sousedních stolů. Z rádia na pultu k nim také doléhala rytmická melodie jakési písničky. Sydney si zamyšleně prohlížela bílou desku kulatého stolu, po níž bezmyšlenkově přejížděla prstem. Její mírně svraštělé obočí svědčilo o tom, že se jí něco nelíbilo. Po chvíli promluvila, aniž by zvedla oči. Ty nechceš na léčitelství, řekla tichým hlasem. Neptala se, konstatovala. Cože? Amanda na ni udiveně pohlédla. Nechceš se mnou na léčitelství. Jenom to říkáš, abys mě uklidnila. Zatímco mluvila, kreslila prstem na desku kolečka. Znám tě až moc dobře na to, abych věděla, kdy mi lžeš a kdy ne. Tmavovlasá ji pozorovala. Znaly se spolu jen čtyři roky, ale i tak ji Syd měla dokonale přečtenou. Přemítala, jestli byla vážně tak špatná lhářka, nebo uměla její kamarádka číst myšlenky. Znovu střelila pohledem ven. Servírka před ně položila talířky se zákusky a dva hrnky teplé čokolády, avšak ani jedna tomu nevěnovala pozornost. Lucy se s udiveným výrazem narovnala, ale nakonec jí došlo, že do téhle záležitosti bude lepší se neplést.

7 Teprve když odešla, Sydney zvedla oči. Mám pravdu, viď? Mandy chvíli mlčela, ale nakonec se k ní obrátila s nuceným úsměvem. Nemáš. Zrzka nechápavě pozvedla obočí, zmatená její odpovědí. Uchechtla se. Co je mi do nějakého časopisu, když můžu dělat to, co baví mě i mou nejlepší kamarádku? Syd překvapeně zamrkala. O-opravdu? vyhrkla. No jasně, odpověděla Mandy se smíchem. Dívka nejdřív nevěděla, co říct. Pak jí ale padla kolem krku. Tmavovlasá se rozesmála nad její reakcí, ale shovívavě ji poplácala po zádech. Když se Sydney odtáhla, oči se jí leskly. Ale, ale, přece nebudeš brečet? rýpla si. Polkla, aby zadržela slzy, a zavrtěla hlavou. Přesto nebyla schopná promluvit. Amanda se znovu rozesmála, načež si vzala malou dezertní vidličku. Syd se už pustila do svého dortu, zatímco stále převracela vidličku v ruce. Samozřejmě si toho všimla. Děje se něco? Hm? Střelila k ní hlavou, jak ji vytrhla z přemýšlení. Vážně ti nic není? Vypadáš... roztěkaně. No, začala a honem se snažila přijít na nějakou vhodnou výmluvu. Ještě jsem nepochopila ten rozklad rovnic z dneška. Sydney se usmála. Matematika byl předmět, jenž Mandy nikdy nešel. Kupodivu jí tu lež vážně spolkla. Zítra ti to znovu vysvětlím. Tmavovlasá se opět nuceně usmála, podívala se na hodinky a řekla, že už bude muset jít, že má doma nějakou práci. Syd se na ni udiveně podívala, ale stejně přikývla. Rozloučily se, načež Mandy zmizela přímo bleskovou rychlostí. Zrzka přemítala, co to mělo znamenat, přičemž jí pohled utkvěl na netknutém dortu. Tentokrát asi vyšlo placení na ni. Amandě přišlo vhod, že bude moct být aspoň chvilku o samotě. Chtěla přemýšlet nad tím, co Sydney řekla. Právě kvůli ní pohřbila svůj největší sen. Honilo se jí to hlavou už od toho okamžiku, kdy tu větu vypustila z úst. Neměla ani ponětí, jak se z toho vyvléknout. Měla se přiznat a tím svou kamarádku zase zranit? Nebo se pro ni zkrátka obětovat? Tiše zaklela, aby ji nikdo neslyšel, ale široko daleko nebylo ani živáčka. Náhlý studený vítr ji roztřásl. Povytáhla si límec bundy a strčila ruce do kapes. Každým krokem cítila, že jí byla pořád větší zima. V téhle chvíli netoužila po ničem jiném, než po teplé posteli s hrnkem čaje. Zničehonic všechny pouliční lampy zhasly, takže zůstala zaraženě stát. Rozhlédla se, ale neviděla nic než tmu. Široko daleko nebyla vůbec žádná svítící lampa, okolí teď osvěcovala jen matná zář hvězd a srpku měsíce. Znovu se roztřásla, ovšem tentokrát ne zimou. Přidala do kroku, čím dřív bude doma, tím líp pro ni. Po pár metrech zaslechla slabé zašustnutí. Prudce se zastavila, ale ať napínala zrak, jak chtěla, nebylo to k ničemu. Začal se jí zmocňovat pocit úzkosti. Nyní už věděla, že ten pepřový sprej od matky - který mimochodem nechala doma někde pod postelí - by teď nebyl až tak k zahození. Zničehonic před sebou zaznamenala pohyb. Ustoupila několik kroků vzad a mírně se rozkročila. Neovládala sice žádné mistrovské bojové umění, ale bránit se ještě dokázala. Zatnula obě ruce v pěst, v nejhorším případě bude muset jako zbraň použít svůj batoh. Tak fajn, ukaž se, zašeptala vyzývavě. Nebo radši ne, napadlo ji po chvíli. Vtom se křoví po její levé straně pohnulo. Rychle se otočila, ale neměla nejmenší tušení, jestli běžet nebo zůstat stát. Rozhodla se pro druhou variantu, i když jí přišla jako ten nejhloupější nápad, na který kdy mohla přijít. Vyčkávala, nehla ani brvou, zadržovala dech. Srdce jí tlouklo tak prudce a hlasitě, že začala mít obavy, aby ji neprozradilo. Přes svou nevoli těžce polkla. Čelo jí orosil studený pot, zadržovaný dech v plicích ji nepříjemně tlačil. Stále upírala pohled před sebe, aniž by věděla, kam to vlastně kouká. Studený vítr se prohnal kolem, přičemž si byla Mandy naprosto jistá, že za to další šustnutí, které přišlo, nemohl. Na kratičký okamžik měla pocit, že zahlédla dvě zářivé oči, ale najednou se všechny

8 lampy zase rozsvítily a okolí polilo žlutooranžové světlo. Dívka teprve teď dlouze vydechla. Uvnitř hrudi ji neskutečně pálilo, ale nedbala na to. Pozorně si prohlížela křovisko, jenž bylo jen pár metrů před ní. Nepohnulo se. Tmavovlasá se s úlevou otočila a vykročila vpřed. I když se však od toho místa rychle vzdalovala, přesto měla pocit, že nebyla ani zdaleka tak úplně sama. Kapitola 2: Omyl Mandy vešla do třídy a hned se zašklebila. Byl tu neuvěřitelný randál, jak všichni mluvili, přeřvávali jeden druhého. Normálně takhle hlučila spolu s nimi, jenže dneska hodlala udělat výjimku. V noci se totiž vůbec nevyspala, neustále se převalovala v posteli nebo hodiny zírala do stropu, a když se jí konečně podařilo na chvíli usnout, děsily ji zlé sny. Zdálo se jí, že byla na tom samém místě jako včera večer. Stála na malém kousku chodníku v jakémsi kuželu stříbrného světla, jinak kolem ní jen tma a zima. Když zvedla hlavu k dokonale černému nebi, spatřila jasný měsíc v úplňku, avšak bez hvězd. Pak střelila pohledem doleva, odkud se ozvalo zašelestění listí. Dech se jí zastavil. Chtěla se rozběhnout, ale nic neudělala. Nohy jako by jí zkameněly, nemohla je přimět k pohybu. Chtěla křičet, jenže jí vyschlo v krku. Tak tam jen stála, celá zkoprnělá, upírajíc pohled před sebe. Zničehonic se v té neproniknutelné tmě zjevily dvě jasné, žluté oči. Nebyly lidské, to věděla jistě, už jenom podle uzoučkých zorniček. Zkoumavě si ji prohlížely, až z toho celá znejistěla. Náhle se hned pod nimi něco zablýsklo. Přimhouřila oči a s hrůzou zjistila, že to byly čelisti bílých, velice ostrých zubů. Podobaly se spíš dvoum řadám menších dýk. To bylo jediné, co kromě tmy vůbec viděla. Okamžik nato se ozvalo strašlivé zavrčení. Šlo o takový hluboký, chraptivý zvuk, podobný natáhnutí motorové pily. Amandou projela vlna čistého děsu, pomalu se to k ní totiž blížilo. Pokusila se vykřiknout, ale z úst se jí nevydrala jediná hláska. Když už bylo stvoření asi tak tři metry před ní a už už vstupovalo do kuželu světla, probudila se. Zamračenýma očima přelétla pohledem své spolužáky. Teprve teď jí docházelo, jak moc byli uřvaní. Se zamručením se vydala ke své lavici. Když ztěžka usedávala, Sydney jí popřála dobré ráno. Mně teda moc dobré nepřijde, zavrčela a složila si hlavu do dlaní. Zrzka se na ni udiveně podívala. Není ti nic? Zvedla hlavu, načež jí věnovala tázavý pohled. Co myslíš? Dívka se z tónu jejího hlasu otřásla. Mandy byla zřídka kdy unavená a podrážděná. Vlastně, takhle naštvanou ji ještě neviděla. Hodlala něco říct, ale tmavovlasá si se zasténáním položila hlavu na lavici a zavřela oči. Zůstala na ni nechápavě hledět, ale pak se za ní objevil Stan. Chvíli si Mandy prohlížel, poté na ni ukázal palcem a otočil se k Sydney. Co jí je? zašeptal. Zrzka pokrčila rameny. Nemám tušení. Asi se špatně vyspala, řekl tiše. Jestli si myslíte, že vás neslyším, tak to jste na omylu, zamručela tmavovlasá, oči stále zavřené. Oba se na ni zmateně podívali. Pak se k nim dívka otočila, i když na ní bylo vidět, že to dělala trochu nerada. S otráveným výrazem zvedla hlavu, dala si ruku před pusu a mocně zívla, čímž potvrdila Stanovu myšlenku. Mlčky si vyndala učebnici zeměpisu, přičemž předstírala, že tu ti dva vůbec nebyli. Stan i Syd pochopili, že nechtěla, aby ji kdokoli otravoval, takže se chlapec vrátil do své lavice a zrzka zabodla pohled do otevřeného sešitu. Mandy v duchu ocenila jejich shovívavost, přičemž usoudila, že by mohla být přece jen trochu milejší, zatímco si z tašky vytahovala láhev s vodou. Ještě ani nestačila odšroubovat víčko, když do třídy vešla učitelka. Unaveně vstala, vyčkala, než se ozve povel, a pak si s žuchnutím zase sedla.

9 Stále v ruce držela láhev, takže ji otevřela a napila se. Amando, v hodině se nepije, napomenula ji paní Hooková káravým hlasem. Podívala se na ni. Jestli chcete, abych vám tu celou hodinu zívala... Všichni si ji udiveně prohlédli. Zeměpisářka začala pěnit vzteky. Zprvu zvažovala, jestli jí vážně stojí za poznámku, ale nakonec se ji rozhodla vyzkoušet. Tmavovlasá se však nacházela ve stavu, kdy její mozek nebyl schopen vymyslet kloudnou odpověď, takže ze zkoušení vyfasovala trojku. Když spatřila, jak byla ta čarodějnice spokojená nad svou sladkou pomstou, jen těžko odolávala nutkání jí strčit dřevěné ukazovátko do krku. Nakonec se rozhodla ji ušetřit a s kamennou tváří si šla sednout. Syd se o ni začínala trochu strachovat, ale bála se cokoli vyslovit. Mandy to dobře věděla, ale ani za nic si s ní teď nechtěla povídat. Jen seděla, zírala na tabuli, aniž by si z ní něco opsala, a ignorovala Stanovy tajné lístečky, které k ní neustále posílal. Jakmile zazvonilo na přestávku, všechny je zmačkala, vyhodila do koše a nakvašeně odešla ze třídy. S údivem zjistila, že na chodbě byl mnohem menší rámus než ve třídě, což ji otrávilo ještě víc. Stoupla si k automatu s teplými nápoji, vhodila dovnitř pár mincí a vyčkala. Po chvilce si vzala plastový kelímek a upila z něj. Zašklebila se nad hořkostí, která se jí rozlila v ústech. Normálně kávu nepila - a když už, tak jedině s pěti kostkami cukru -, ale jestli jí kofein pomůže od toho malátného stavu, klidně se obětuje. Nakonec usoudila, že energy drink by byl možná lepší. Hodila kelímek do tříděného odpadu, načež se vydala zpátky do třídy. Když vešla, většina jejích vrstevníků utichla a pohlédla na ni. Nejistě se uchechtla. Radši bude předstírat, než celý den snášet ty zvědavé pohledy. No co? Ráno je vždycky protivné, řekla tím nejveselejším hlasem, jakého jen byla schopna. Dívčiny spolužáci se jeden po druhém ušklíbli, takže se jí v duchu značně ulevilo. Když šla ke svému místu, nasadila bezstarostný úsměv, přestože se trochu obávala, že Syd neoblafne. Ta si ji nejdřív podezřele prohlédla, ale pak se usmála. Chceš vysvětlit tu matiku? No jasně, díky, odpověděla se smíchem, i když se v duchu proklínala za to, že nezůstala doma. Zatímco jí zrzka trpělivě vysvětlovala rozklad rovnic, zběsile promýšlela, jak se nepozorovaně ulít ze školy. Ovšem jako jedna z nejdrzejších - a tudíž i nejnápadnějších - studentů měla šance vážně bídné. Už to chápeš? zeptala se Sydney. Jo, už jo. Tak děkuju. Mandy to pochopila dávno, což si samozřejmě nechala pro sebe. Do hodiny zbývalo pár minut, ale přesto se k ní Stan rozhodl zastavit na kousek řeči. Tmavovlasá ho už z dálky varovala, aby to nedělal, avšak chlapec to buď nepochopil, nebo si schválně umínil ji neposlechnout. Když si stoupl před její lavici, nepatrně se zamračila. Čau Am, už je ti líp? Jo, jo, odpověděla s nuceným úsměvem, i když by nejradši zařvala: Co je ti do toho? Černovlásek přikývl. Tak to je fajnes. Víš, chtěl jsem se tě zeptat, jestli bys třeba... no, tamto... ehm. Nejistě se poškrábal na hlavě. Slova mu najednou uvízla v krku. Amanda se i přes svou otrávenou náladu musela ušklíbnout. Když byl Stan na pochybách, obzvlášť před ní, strašně ji to rozesmívalo. Nemohla uvěřit, že někdo jako on mohl taky znejistět. Měla ho spíš za roztržitého, divokého průšviháře, který nevydržel chvíli na místě. A teď tady stál, civěl na špičky svých bot, zoufale hledajíc slova. V dobách, kdy se znali teprve malou chvíli, si ho představovala jako drsného frajírka s rukama v kapsách, ležérním postojem a svůdným úsměvem, ale místo něj teď před sebou viděla roztomile nervózního klučinu, což ji donutilo počkat, aby se sám rozpovídal. Už už se nadechoval, když vtom se ozvalo řinčení zvonku. Nechápavě se podíval na hodiny, jako by pochyboval o jejich přesnosti. Ukazovaly však správný čas, za pět minut devět. Poraženě si povzdychl. Tak zatím, zamumlal. Mandy se usmála. Jasně. Tak později o přestávce. Z jejích slov se mu rozzářily oči, čímž si uvědomila, co to vlastně řekla. Chtěla něco namítnout,

10 ale to už kráčel uličkou na své místo vepředu. Zoufale se zapřela do židle. Syd vzhlédla od sešitu a pohlédla na ni. Už tě docela štve, viď? Dlouze vydechla. Ale pořádně. Jak mu to mám sakra vysvětlit? On snad nepochopí, že je pro mě jenom kamarád. Tak mu to řekni. Tmavovlasá zavrtěla hlavou. My obě přece dobře víme, že to nedokážu. Už vidím v hlavě ten jeho pohled. Určitě by mě to přimělo zase změnit názor, což by dopadlo katastrofálně. Podle mě bys mu to měla říct. Z toho by se pak otřepal, ovšem pokud by zjistil, žes mu lhala a přetvařovala se... no, to by mu asi ublížilo ještě víc. Mandy zamyšleně vyhlédla z okna. Bylo jí jasné, že by měla Syd poslechnout, ale přiznat pravdu, to se snadněji řekne, než udělá. Vtom do třídy vešel učitel fyziky. Se vzdychnutím se zvedla. Snad poprvé v životě si přála, aby hodina trvala věčně, to by se pak totiž nemusela připravovat na budoucí rozhovor o velké přestávce. Jen co zazvonilo, chtěla Amanda vyběhnout ze třídy. Jenže trochu přecenila své nohy a ty Stanovi zase podcenila, takže ji zastavil už ve dveřích. Am? Polohlasem zaklela a otočila se. Stál dva metry od ní. Přemýšlela, jestli by mu mohla utéct, i když o tom silně pochybovala. Mezi chlapci byl nejrychlejší ze všech, což jí už mnohokrát dokázal jak při prchání před policií, tak na různých školních olympiádách. Zhluboka se nadechla. Nechceš se projít? Usmál se. Jasan. Vyšli na rušnou chodbu a vydali se doleva k nástěnkám. Tiše vedle sebe kráčeli, dívali se všemožnými směry a nevěděli, co říct. Konverzace značně vázla, což je znervózňovalo. Vtip byl v tom, že za jiných okolností byli oba velmi upovídaní, ale teď nějak nenacházeli vhodná slova. Jako první nakonec začala Mandy. Poslyš, nechci kroužit kolem horké kaše, takže ti to povím narovinu. Jen se na mě pak nezlob, prosím tě. Chlapec přikývl, ale neřekl nic. Tak jo. Zhluboka se nadechla. Stane, ty přece víš, že tě mám moc ráda - Vždyť to já taky, vyhrkl černovlásek. Dívka se zahleděla do země. No jo, ale ty tak trochu jinak. Já... tě mám sice ráda, ale... jenom jako kamaráda. Jsi pro mě jako bratr. Vím, že tohle kluci děsně neradi poslouchají, ale já zkrátka ještě nejsem tak daleko, abych byla připravená s někým chodit. Zastavila se a starostlivě na něj pohlédla. Tvářil se zaraženě, v obličeji náznak šoku, smutku i nechápavosti zároveň. Po chvíli sklopil hlavu, takže Mandy došlo, že pochopil. Povzdechla si. Je mi to líto. Vážně promiň, že jsem to na tebe takhle vybalila, ale jinak to fakt nešlo, řekla tichým hlasem, který nebyl v tom hluku skoro slyšet. Ale jo, já to chápu, odpověděl Stan po chvíli mlčení stejně tiše. Jak se tak na něj Mandy dívala, přepadl ji onen pocit, jenž ji už tak dlouho děsil. Totiž pocit, že mu ublížila, že mu zasadila smrtelnou ránu, ze které se jen tak neprobere. V té chvíli by ho nejradši pevně objala, ale byla si až moc dobře vědoma toho, že tím by celou situaci jen zhoršila. Ani se neodvážila po něm natáhnout a poplácat ho po rameni, jak to vždycky dělávala, když byl zamyšlený nebo smutný. Jen se s čím dál větší úzkostí dívala na to, jak tam se svěšenými rameny nečinně stál. Nejradši by to všechno okamžitě odvolala. Vtom zvedl hlavu, na tváři chabý úsměv. No jo, co se dá dělat. Já to chápu, a rozhodně tě nechci do ničeho nutit. Ale díky, žes mi to řekla, fakticky si toho cením. Tmavovlasá z něj nespouštěla oči. Hledala v jeho pohledu byť sebemenší známku toho, že v nitru trpěl, že to, co mu právě řekla, ho rozervalo na kusy. Možná, že to tak opravdu bylo, ale on s tím statečně bojoval a nedával na sobě vůbec nic znát. Naopak se smál od ucha k uchu. Bezstarostně mávl rukou. Ále, na světě je přece plno jiných holek. Ty mi přece nemůžeš zabránit v tom, abych si nějakou našel, řekl škádlivým tónem. Dívka se ušklíbla. No, technicky vzato bych mohla, ale já nechci.

11 Rozesmál se tím hrdelním smíchem, který na něm tak zbožňovala. Štípl ji do břicha, přestože věděl, jak to neměla ráda, a Amanda si s úlevou uvědomila, že už je to za nimi. Konečně to pochopil, čímž z ní shodil ten obrovský kámen, jenž ji po celé ty roky tak tížil. Se smíchem se vydali zpátky do třídy. Teprve teď si tmavovlasá uvědomila, jak je pravda osvobozující. Zbytek dne pak byl o mnoho snesitelnější. Rozhodla se nepokazit si ho věčným provokováním učitelů, za což jí byli moc vděční. Už nebyla unavená ani otrávená, zase se smála jako dřív, takže nikdo neměl nejmenší tušení, co všechno ji trápilo. Dokonce by se dalo říct, že na všechny své problémy zapomněla. Se Stanem si konečně mohla povídat beze strachu, že by řekla něco, co v něm mohlo vyvolat přílišné emoce. Syd si toho taky všimla, takže jí i bez vysvětlení došlo, že si všechno ujasnili. Upřímně se za ně radovala. Pro ni bylo stejně těžké dívat se, jak oba trpěli, i když každý svým způsobem. Teď snad bude všechno v pořádku. Vůbec poprvé šli ti tři někam společně, aniž by byl někdo nespokojený. Sydney se nejdřív obávala toho, že Stan vezme svoji partu s sebou, ale naštěstí se tak nestalo. Šli opět do cukrárny, jelikož park nebo hřiště byly v tomhle období docela nepříjemné, jak kvůli brzké tmě, tak kvůli zimě. U talířků se zákusky se jim povídalo snad ještě líp. Zrzku velice překvapilo, jak se jí se Stanem dobře povídalo, přestože ho dřív nemohla moc vystát. Mandy je pozorovala s klidnou tváří. Něco cítila ve vzduchu a rozhodně za to nemohla cukrárna. Pro svoje dobro i dobro ostatních si však své myšlenky radši nechala pro sebe. Asi po sedmé se všichni konečně odhodlali k tomu vyrazit do svých domovů, když viděli, jaká už byla tma. Jakmile však vyšli ven, Syd se otřásla. Je ti zima? zeptal se černovlásek. Jenom trochu, odpověděla, ale bylo na ní vidět, jak se klepala. Její teplý dech se srážel na studeném vzduchu. Počkej, tumáš. Mandy vzala za zip své sněhově bílé bundy s kožíškem kolem límce a vysoukala se z ní. Sydney rychle zavrtěla hlavou. To nejde, vždyť zmrzneš. Dívka už však držela kus oděvu v ruce. Já jsem aspoň otužilá. Zrzka se chvíli dívala na bundu, jež jí visela přímo před nosem. Poté pohlédla na Stana, aby je nějak rozsoudil, ale ten jenom pokrčil rameny. Rád bych ti nabídl svou, ale ta není tak teplá. Dívka opět sjela pohledem na tmavovlasou. Ta stále čekala, i když všichni věděli, že neodstoupí. Zrzka si povzdychla, pomalu natáhla ruku, ale pak se zarazila. Co zas? zeptala se Mandy. Tak si vezmi tu moji. Jenom v tomhle tu běhat nemůžeš. Ukázala na dívčino černé bavlněné tričko s dlouhými rukávy. Tak fajn, sem s ní, povolila, jelikož to byl jediný způsob, jak se rozumně domluvit. Syd si sundala svoji hnědou bundu odolnou proti dešti a vyměnily si je. Jen co si na sebe vzala tu Mandyinu, zvědavě k ní přičichla. Krásně voněla, tak nějak po květinách. Používáme nový prací prášek, vysvětlila tmavovlasá, když si všimla, jak byla Syd přilepená k rukávu. Usmála se. Tak děkuju. Je úžasně teplá. To proto, že ti ji Am předtím ohřála, pronesl černovlásek. Všichni tři se rozesmáli. Chlapcova volba slov byla někdy vážně k popukání. Tak se mějte, já musím tudy. Ukázala doleva, na opačnou stranu, než kudy se měli vydat Mandy se Stanem, kteří od sebe bydleli jen o jeden dům dál, kdežto Syd musela až na druhý konec města. Radši bys měla jet busem, v týhle tmě je to venku nebezpečný, upozornil ji Stan. Usmála se na něj. To je dobré, stejně je to jenom kousek. Amanda se lehce zamračila. Má pravdu, Syd. Asi bys neměla riskovat.

12 Dívka však jen mávla rukou. Já to zvládnu, nejsem přece dítě. Tmavovlasá chtěla něco namítnout, ale to už Sydney vykročila vpřed. Podmračeně se za ní dívala, doufajíc, že si to nakonec přece jen rozmyslí a vydá se k zastávce. Tak ale neučinila, tudíž neměla Mandy jinou možnost, než se vydat za ní. Rozhodně nechtěla mít na svědomí, že její nejlepší kamarádku někde přepadnou. Zrzka se však otočila a zastavila dřív, než stačila udělat krok. Mandy, jsi už jako moje máma, řekla dost nahlas, aby ji bylo i z té dálky slyšet. To je mi jedno, buď pojedeš busem nebo jdu s tebou, pronesla pevným hlasem. Syd se rozesmála. Já to zvládnu. Zkus mi aspoň jednou věřit, prosím tě. Na tom něco je, připustil Stan. Amanda se na něj nevěřícně otočila. Na čí jsi vlastně straně? Omluvně se na ni usmál. Dívka zavrtěla hlavou a opět se podívala na zrzku, která se zase dala do pohybu. Po chvíli mračení se přiložila ruku k ústům a zakřičela na ni: Jestli tě nekdo přepadne, tak si mě nepřej! Její hlas zněl sice výhružně, ale v duchu o ni měla opravdu strach. Sydney se zasmála. Rozumím. Tak ahoj zítra, zavolala v odpověď. Už byla docela daleko, takže Mandy v té tmě sotva viděla, jak jí zamávala. Ještě chvíli se dívala, jak její silueta mizela v dáli, poté se otočila ke Stanovi, v obličeji zamračená. Nedělej si starosti, vždyť je jí čtrnáct, řekl klidným hlasem. Podívala se mu do tváře. Jo, to je ten problém. Ta holka zakopne i o rovný chodník, natož když se domů vydá, aniž by vůbec něco viděla. Jestli nemá u sebe pepřák... Pomalu zavrtěla hlavou. Chlapec se ušklíbl. Tak pojď, vybídl ji, ale zůstala stát. Po chvíli přemýšlení se otočila. Jdu za ní. Ušla dva kroky a černovlásek ji rychle chytil za paži. Když na něj pohlédla, zavrtěl hlavou. Jen ji nech. Nemůžeš být u ní dvacet čtyři hodin denně. To ani nebude třeba, jen ji doprovodím domů. Am, věř jí. Aspoň jednou by ses na ni mohla spolehnout. Nic se jí nestane. Tmavovlasá se mu chvíli dívala do hnědých očí. Pak vzdychla. Tak fajn, ale jestli se jí něco stane, zaškrtím ji a tebe zabiju. Zasmál se. Beru na vědomí. Sydney šla po asfaltové silnici a dívala se na špičky svých bot. Ze zkušenosti věděla, že i ten nejrovnější chodník může být někdy pěkně zrádný. Míjela jednu pouliční lampu za druhou, přičemž sem tam sklouzla pohledem na svůj o mnoho větší stín, jenž ji provázel po pravém boku. Pousmála se, když si vzpomněla na předešlý spor s Mandy. Nemohla uvěřit, že zrovna v téhle věci ji dokázala přemluvit. Možná to ale bylo ovlivněno i tím, že tam byl Stan. Zkrátka dva proti jedné. Vzhlédla k nebi a zadívala se na srpek měsíce. Jasně zářil. Sklonila hlavu, povytáhla si nahoru levý rukáv bundy a zamžourala na hodinky. Bylo půl osmé, ale už to vypadalo na hlubokou noc. Stáhla rukáv zase dolů, načež si strčila ruce do hlubokých kapes. Kromě svých vlastních kroků slyšela už jen někde v dáli osamoceného cvrčka. Kdyby ji do nosu a do tváří neštípal mráz, byl by tohle krásný večer na procházku. Syd překvapily její úvahy, normálně by v tuhle dobu byla zalezlá někde pod dekou a četla si. Mandy na ni měla zřejmě větší vliv, než si původně myslela. Zabočila za roh jednoho obchodu s oblečením, do kterého ještě nikdy nevkročila. Za chůze jí najednou pohled utkvěl na parku, ve kterém svítilo pár lamp. Přemítala, jestli radši využít zkratky nebo jít dál po hlavní silnici. Za dne by to nebyl problém, ale takhle pozdě a navíc za téhle tmy jí to nepřišlo jako dobrý nápad. Ovšem zkrátila by si cestu domů o čtvrt hodiny. Přešla přes silnici na druhou stranu a zastavila se. Pozorně si prohlédla park, poté si sundala tašku, načež se v ní začala prohrabávat věcmi. Po chvíli našla to, co hledala, opět si vzala batoh na záda a pepřový sprej strčila do pravé kapsy. Po jednom dlouhém nádechu vkročila do parku. Bylo jí naprosto jasné, že kdyby se tohle dozvěděla její matka nebo Mandy, zaručeně by

13 nevyvázla ve zdraví. Dokonce začala přemýšlet, která z nich by pro ni byla nebezpečnější. Z myšlenek ji však vytrhlo náhlé prasknutí suché větvičky. Prudce se zastavila, až to vypadalo, že narazila do nějaké neviditelné stěny. Rychle se rozhlédla na všechny strany, ale nikde nikdo. Napadlo ji, že jít parkem možná nebyl až tak dobrý nápad. Úzkostně polkla a pevně v ruce sevřela sprej, jenž držela v kapse bundy. Pomalu se rozkročila, když najednou něco ucítila pod levou nohou. Pohlédla dolů. Byla to malá větvička přelomená napůl, jak na ni šlápla. Bože, vydechla úlevou. Srdce jí tlouklo jako o závod. Znovu vykročila vpřed. Ruka, ve které svírala pepřový sprej, se jí třásla. Když míjela další lampu, přepadl ji zvláštní pocit. Skoro, jako by ji někdo sledoval. Zastavila se a chvíli naslouchala. Neslyšela nic než slabé kvílení větru. Najednou jedna z nedalekých lamp zabzučela, jednou dvakrát zablikala a poté zhasla. Syd se vylekaně otočila. To samé se stalo i s ostatními lampami, až nakonec zhasla i ta poslední. Snažila se nevyjeknout. Dech se jí roztřásl, začala se klepat po celém těle. Pomalu vytáhla ruku se sprejem. Opět vzhlédla. Mezi škvírami v korunách stromů pronikal slabý svit měsíce a dopadal na její tvář v malých stříbrných paprscích. Pohlédla před sebe. Musela párkrát zamrkat, než se její oči přizpůsobily tmě. Najednou všechno ztichlo. Vítr přestal skučet, stromy již nešelestlily, dokonce i ten cvrček zmlknul. Celý svět utichl, jako by se snad chtěl před něčím schovat. Sydney musela polknout. Napadlo ji, jestli by neměla začít křičet, volat o pomoc, ale široko daleko zřejmě nikdo nebyl. Náhle to zaslechla. Možná to byl jen výplod její fantazie - nebo v to spíš doufala - a jí se to jen zdálo, ale měla pocit, že za sebou zaslechla vzdychnutí. Prudce se otočila, ale neviděla nic než tmu. Chvíli ještě zírala před sebe, když vtom se za jejími zády něco mihlo. Po celém těle jí naskočila husí kůže. I přes strach, který se jí zmocnil, nedokázala najít dost sil, aby se otočila. Někdo za ní stál, to věděla jistě. Dotyčný zhluboka nasál vzduch, takže usoudila, že musel být tak tři čtyři metry od ní. Zaslechla, jak dlouze, pomalu vydechl. Zoufale se zajíkla. Nohy jí už dočista zkameněly, nebylo v jejích silách je zase přimět k pohybu. Hlavou jí náhle prolétla myšlenka, že možná prožívá poslední vteřiny svého života. Byla si vědoma spreje, který stále křečovitě svírala v pravé ruce, ale celá tak ztuhla, že pochybovala o tom, že ho vůbec bude moct použít. Sklonila hlavu a začala velmi zhluboka dýchat, aby nepropadla panice. Zničehonic před sebou zahlédla stín dotyčného, jenž byl jednou tak větší, než ten její. Malá nádobka jí vyklouzla z roztřesené ruky a hlučně dopadla na zem, načež se někam odkutálela. Syd se vůbec nezabývala tím, jak se k ní dostal tak blízko, aniž by zaslechla jeho kroky, místo toho horoucně přemýšlela, jak mu utéct. Sotva ji něco napadlo, všechny naděje vyprchaly. Stín se na pravé straně jakoby rozvětvil, tudíž jí došlo, že po ní natahoval ruku. V tu ránu se její tělo probralo. V ten samý okamžik, kdy ji dotyčný chytil za bundu, vystřelila vpřed. Avšak kvůli cizincově silnému stisku a její náhlé rychlosti bunda nevydržela, roztrhla se ve švech, načež zrzce sklouzla ze zad i s batohem. Nedbala na to, jen uháněla pryč. Když už téměř vyběhla z parku, kolem ní prosvištěla jakási šmouha. Rychle zabrzdila, mávajíc při tom rukama do stran. Šokovaně vytřeštila oči, onen cizinec teď stál asi deset metrů před ní. Chtěla se otočit, aby se ujistila, jestli to byl vážně ten samý člověk, ale strach jí to nedovolil. Těžce polkla, přičemž se roztřásla po celém těle. Vysoký tmavovlasý muž pozvedl zbytky bílé bundy, jež stále třímal v ruce. Najednou zavřel oči, zabořil do nich obličej a zhluboka se nadechl. Sydney podle jeho výrazu usoudila, že ho ta květinová vůně velmi fascinovala. Po chvíli s tím přestal, zvedl hlavu a zabodl do ní jasné modré oči. Otřásla se z toho pohledu. Byl chladný, ale přesto podivně spalující. Ten tlak, ta naléhavost, skoro ji to donutilo padnout na kolena a vzdát se. Náhle se kolem ní prohnal ledový vítr, letěl směrem k němu. Jen co ji minul, muž zvědavě pozvedl tvář k nebi. Dívka zahlédla, jak se mu pravidelně rozšiřovalo chřípí. Skoro to vypadalo, jako by větřil. Vtom k ní rychle trhl hlavou a vražedně se zamračil. Ty nejsi Vyvolená! zasyčel hlubokým hlasem. Zrzka musela několikrát polknout, aby vůbec byla schopna promluvit. O-o čem to m-mluvíte? Kde je!? Narovnal se jako svíčka, přičemž tak dívku musel přesahovat o celé dvě hlavy. Syd se už nezmohla na odpověď. Kolena se jí roztřásla, po celém těle ji štípal mráz. S

14 vytřeštěnýma očima sledovala, jak se muž přikrčil, cáry bundy odhodil stranou a zuřivě zavrčel. Věděla, co teď přijde, jenže se nemohla přinutit k pohybu. Když se jeho nohy odrazily od země, zděšeně vykřikla a zakryla si hlavu rukama. Kapitola 3: Zranění Nadlidským skokem překonal vzdálenost a dopadl přímo před ni, chytil ji pod krkem a vyzvedl na úroveň svých očí. Sydney oběma rukama sevřela jeho pravou paži, která ji škrtila, nohama bezmocně kopala metr nad zemí. Už jí začínal docházet kyslík. Otevřela ústa a zalapala po dechu, ale k ničemu to nevedlo. Muž si ji přitáhl až k obličeji a zabodl do ní stříbrnomodré oči. Kde je Vyvolená? zasyčel hrozivě. Zrzka nemohla skoro mluvit. Já... n-nevím... Hlas se jí na konci zlomil. Ještě vteřinu v téhle pozici a udusí se. Tmavovlasý se zuřivě zamračil, když vtom se odněkud ozval výkřik. Sydney! zařvala Amanda z plných plic. Teprve vbíhala do parku, takže musela být tak dvacet metrů od nich, ale řítila se takovou rychlostí, že se k nim mohla dostat za pár sekund. Stan běžel hned za ní, odhazoval svou tašku. Ta dívčina ležela uprostřed silnice. Cizinec k ní okamžitě střelil hlavou. Pusť ji ty parchante! zaječela. Tvářila se rozzuřeně i zděšeně zároveň. Vtom jako by Sydney procitla. Rozmáchla se a ze všech sil kopla muže mezi nohy. Ten však tu její bleskově chytil dřív, než se ho vůbec dotkla. Zavrčel, načež ji surově odhodil na jeden ze stromů jako hadrovou panenku. Ozvalo se zapraskání dřeva a následné heknutí, jak zrzka prudce narazila zády do kmene. Její tělo se bezmocně svezlo k zemi, přičemž zůstalo nehybně ležet. NE! Mandy z očí vyhrkly slzy. Chtěla běžet k Syd, ale zničehonic se kolem ní prohnala šmouha a ona sama ucítila, jak ji něco strhlo sebou. Najednou tvrdě dopadla a silně se hlavou udeřila o nějakou věc. Po chvilce, aniž by její mozek pořádně zaregistroval, co se vlastně stalo, si uvědomila, že ten muž ji držel za krk. Navíc seděla zády k jinému stromu, tudíž nemohla se ani pohnout. Vůbec se nesnažila jeho ruku odtáhnout, protože tu sílu, jež cítila na vlastním krku, rozhodně přemoct nemohla. Koutkem oka zahlédla Stana. Klečel u zrzky a třásl s ní. Opět střelila očima k muži. Odhadovala, že mu muselo být kolem čtyřiceti, možná víc. Jeho kůže byla bílá jako zeď, oproti tomu měl nezvykle černé, husté obočí. Krátké tmavé vlasy ještě více zvýrazňovaly jeho ostře řezané rysy obličeje. Probodával ji stříbrnomodrýma očima, z kterých jí přeběhl mráz po zádech, ale nedala na sobě znát sebemenší známku strachu. Najednou zhluboka nasál vzduch, jako by vnímal nějakou vůni. Když pomalu vydechl, ucítila na tváři jeho ledově studený dech. Otřásla se. Potěšeně se usmál. Konečně, zašeptal hlubokým hlasem. Mandy sjela očima na jeho ústa, načež zděšeně vytřeštila oči. Jeho zářivě bílé špičáky byly dlouhé asi dva centimetry, vypadaly jako menší hroty loveckých dýk. Několikrát těžce polkla, přestože to moc dobře nešlo. Vehementně zaháněla představu, že ten muž sedící v podřepu necelý půlmetr před jejím obličejem byl upír. Když zahlédla svůj miniaturní odraz v jeho černých zorničkách, rychle zavřela oči. Upíři neexistujou, upíři neexistujou, upíři neexistujou, šeptala si pořád dokola. Zaslechla, jak se uchechtl a opět na něj pohlédla. Podle se šklebil. Rty, zpod kterých vyčnívaly dlouhé zuby, měl zkřivené do potěšeného, ale děsivého úsměšku. Když se schválně ponořila do jeho modrých očí, zůstala sedět jako zkamenělá. Viděla v nich něco, co jí bylo podivně známé, něco, o čem měla pocit, že to už někdy někde viděla, avšak přesto nevěděla, co to bylo.

15 Zdálo se, že to muž taky zaznamenal. Trochu se odtáhl, aby si mohl dívku lépe prohlédnout, ovšem krk jí drtil pořád. Zničehonic překvapeně zamrkal. Jeho výraz se změnil, vypadal teď zmateně, skoro nedůvěřivě, jako by po letech potkal osobu, kterou nyní nemohl poznat, ale věděl, že to byla ona. Na zlomek vteřiny to skutečně vypadalo, že se ji chystal pustit, když vtom trhl hlavou doleva. Mandy ucítila, že stisk povolil, až nakonec zmizel úplně. Hlasitě zasípala, dopadla na pravý bok a chytila se za krk. Zůstala ležet, sotva popadala dech. Zatímco se pracně snažila dostat do plic nějaký vzduch, viděla na zemi před sebou mužův stín, jak byl neustále v pohybu. Pracně otočila tvář, aby na něj viděla. Pořád těkal hlavou ze strany na stranu. Vypadalo to, že nevěděl, kam se podívat dřív. Najednou se chladným večerním vzduchem roznesl táhlý kvílivý zvuk. Okamžitě vyskočil na nohy. Hned nato se ozvalo další zavytí a po něm další a další, táhnoucí se zřejmě odněkud ze severu. Tmavovlasý pozvedl hlavu a nadechl se, načež šokovaně vytřeštil oči. Byl si naprosto jist, že nešlo o psy. Usoudil, že to musela být smečka složená z přinejmenším deseti zvířat. Vtom se kolem něj prohnal vítr, a tak mu došlo, že k nim nesl jeho pach. Další zakvílení ho informovalo o tom, že teď museli být jen několik desítek kilometrů odsud, což ho vyděsilo natolik, že se přikrčil a se zuřivým vrčením začal couvat. Mandy - stále popadajíc dech - sledovala, jak se od ní pomalu vzdaloval. Jen co se ozval další z oněch zvuků, otočil se, načež jako bezbarvá šmouha zmizel v lese hned za parkem. Poté zavládlo ticho. Tmavovlasá stále čekala, jestli ještě nějaké vytí zaslechne, ale už nepřišlo. Ozval se jiný zvuk, mnohem hlasitější, ostřejší. Houkání sirény. Vysíleně se snažila postavit na nohy, ale zakolísala a začala padat. Zavřela oči, přičemž očekávala tvrdý náraz, ovšem nic takového nepřišlo. Místo toho zaznamenala, jak ji někdo lehce chytil a podepřel v pase. Am, není ti nic? No tak, řekni něco, naléhal chlapecký hlas. Stane...? zasípala namáhavě. Všechno už je dobrý, neboj, budeš v pohodě. Párkrát zamrkala, načež pohlédla dotyčnému do tváře. Stanův obličej byl celý zvrásněný obavami. Také koutkem oka zahlédla křiklavě žlutý sanitární vůz, ze kterého blikalo jasné červené světlo majáku. To bylo taky to poslední, co spatřila. Svět se jí totiž zatočil před očima, načež jako rozmazaná tmavá plocha jí pomalu zmizel za zavírajícími se víčky. Tmavovlasá dívka se už začínala probouzet. Pomalu pootevřela oči, po čemž zjistila, že neviděla nic než bílou barvu. Zkusila párkrát zamrkat, ale na věci to nic neměnilo. Přemýšlela, kde to vlastně je a proč nevidí nic než bílou. Na chvíli ji dokonce napadlo, jestli nebyla v nebi. Pak ale zaslechla jakési pravidelné pípání. Stočila oči dolů a pohled jí utkvěl na zvláštním předmětu, do něhož dýchala. Rukou si stáhla kyslíkovou masku z tváře. Vedle ní se ozvalo zašustění. Dobré ráno, ospalče, řekl někdo. Se svraštělým obočím otočila hlavu. Černovlasý chlapec sedící vedle její postele se usmíval od ucha k uchu. Zmateně se mu dívala do tváře, jako by nevěděla, kdo ten kluk byl ani co tady vlastně dělal. Po chvilce civění na něj se rozpomněla. Rozhlédla se po pokoji, přičemž zjistila, že ta bílá, kterou uviděla jako první, byl strop. Ležela v bíle povlečené posteli a vedle ní stály nějaké přístroje. Takhle se tváříš skoro vždycky, když se probudíš, řekl Stan pobaveným hlasem. Co sakra dělám v nemocnici? zeptala se podezíravě. Měla úplně sucho v krku, takže trochu chraptěla. To jsi poznala podle těch přístrojů? Ne, jenom v nemocnici je tolik bílé a pokoje smrdí dezinfekcí, zamručela v odpověď, zatímco si sedala. Chlapec se zasmál a podal jí sklenici vody. Díky. Chopila se jí a na jeden dech ji celou vypila. Takovou žízeň mívala snad jen po běhání. Sotva byla sklenice prázdná, už ji zase škrábalo v krku. Musela si odkašlat.

16 Mám dojít pro další? Není třeba. Položila skleničku na noční stolek. Zamyslela se. Jak dlouho jsem vlastně spala? No, teď je devět ráno, takže... třináct hodin. Beze slova přikývla. Černovlásek se na ni ustaraně podíval. Jsi v pořádku? Nebolí tě něco? A co krk? Hej, mám jenom dvě uši a jednu pusu, tak hezky popořadě. Jsem v pořádku. Ehm... asi. Bolí mě krk, hlava... co mám s krkem? Ruka jí vystřelila nahoru. Stačilo ovšem, aby se ho jen lehce dotkla a už syčela bolestí. Stan jí pomohl vstát - Mandy došlo, že na sobě měla jenom bílou nemocniční košili po stehna, která taky mohla být průsvitná, tudíž jí bylo trochu trapně -, došli k malému zrcadlu na dveřích a ona se do něj podívala. Když v něm zahlédla svůj odraz, málem sebou sekla hned na místě. Její krk byl kolem dokola samá tmavě modrá nebo fialová modřina. Přesně to pasovalo na ruku onoho muže. Různě natáčela hlavu, aby viděla, kde všude je vlastně měla. Táhly se jako jeden temný pruh, jedinou výjimkou bylo malé místečko vzadu u týlu. Došlo jí, jaké měla vážně štěstí, že ji ten chlap neuškrtil. S takovým stiskem by se mu to mohlo povézt na necelých deset vteřin. Vydala se zpátky k posteli, přičemž neustále vrtěla hlavou, jak tomu nemohla uvěřit. Doktoři prej, že ses málem udusila už v sanitě, řekl Stan. Sedla si na okraj postele a mávla rukou. Ti vždycky přehánějí. No, když tě tak vidím, ani bych neřekl, poznamenal, přičemž poukázal na její modřiny. Zničehonic dívka opět sykla bolestí a dotkla se konečky prstů týlu hlavy. Tam ses trochu flákla, ale paralen by měl údajně stačit. Mandy to už radši nijak nekomentovala. Náhle jí došla jedna hlavní věc. Vyskočila na nohy, načež se se slovem Syd rozběhla ke dveřím. Ze samé zbrklosti zapomněla na opatrnost, takže se začala opět dusit, navíc se jí z bolesti hlavy zatmělo před očima. Už už padala k zemi, když k ní Stan přiskočil a chytil ji. Vzal dívku do náručí, načež zamířil k posteli, položil ji do ní, přikryl ji a na obličej jí dal dýchací masku. Chystala se ji opět strhnout, ale on její ruku zarazil. Přestaň blbnout jako malá holka a lež. Hlavně dýchej, nebo zkolabuješ hned na chodbě. Chtěla něco říct, ale Stan si přiložil ukazováček ke rtům, aby mlčela. Vypni motor, Syd je v cajku. Sice má pohmožděný krk jako ty a ještě k tomu krapet záda, ale uzdraví se. Teď spí, což bys ty ostatně měla taky. Tady v posteli je to pohodlnější než u ní na židli, věř mi. Beztak bys tam jen seděla a koukala. Hodlala protestovat, ovšem černovlásek pomalu zavrtěl hlavou. Tak se přestala vzpírat a se zamručením zabořila hlavu hlouběji do polštáře. Chlapec se usmál. Pokus se usnout. Když budeš něco potřebovat, zmáčkni tohle, přijde sestra. Já se teď půjdu mrknout na Syd, ju? Neodpověděla. Hlavu měla otočenou na levou stranu a hleděla z okna. Stan věděl, že jen trucovala a pohled od něj odvracela schválně, ale nechal ji. V takových chvílích bylo lepší mít s ní trpělivost. Ani když ve dveřích řekl, že bude pryč jen minutku, nijak na to nereagovala. Jen co se však ozvalo cvaknutí kliky a následně pomalu vzdalující se kroky, strhla masku, vystřelila z postele a prudce otevřela skříň u okna. Byly tam všechny její věci, včetně školní tašky. Rychle na sebe natáhla džíny a tričko, načež se rozběhla ke dveřím. Opatrně je otevřela, vystrčila z nich hlavu, aby se ujistila, že Stan nebyl nikde poblíž. Na chodbě naštěstí nebyla ani noha, takže potichu vyklouzla ven a zavřela za sebou dveře. Pak ale zůstala nečinně stát. Nedošla jí totiž jedna věc. Nevěděla, kde Syd hledat. Bezradně se rozhlédla, přičemž se po pětivteřinovém přemítání rozhodla pro pravou stranu chodby. Vydala se podél ní a postupně nahlížela do jednotlivých pokojů, jestli tam dívku neuvidí. V žádném z nich nebyla, a tak se vydala opačným směrem. Ani v těchto pokojích však nemohla zrzku najít. Ta bude určitě na intenzivním, pomyslela si nakonec. Následovala šipky, které ukazovaly, kudy se dostat do hlavní nemocniční haly. Dorazila tam za chvilku a už na schodech zahlédla velký plánek nemocnice přibitý na jednu ze zdí. Po pár minutách pečlivého studování onoho plánku už věděla, jak se dostat na pokoj intenzivní péče.

17 Nehledě na všechny ty schody, které musela vyšlapat a z kterých málem vypustila duši, se při pohledu na Sydney div nezhroutila. Jednu chvíli jen stála u dveří, přičemž dovnitř nahlížela malým proskleněným okénkem, ale stále se nemohla přimět k tomu, aby vešla. Ze samého šoku přestala vnímat okolí, tudíž si ani nevšimla, že z druhé strany - kde byl taky výtah, na který vůbec nepomyslela - k ní už přicházel Stan. Nevšimla si, že něco řekl a položil jí ruku na rameno, nic z toho nezaznamenala. Jediné, co v té chvíli dokázala vnímat, byla dívka uvnitř pokoje. Tak pojď, pobídl ji chlapec, zatímco otevíral dveře. Neslyšela nic z toho, co za tu dobu řekl. Když však zjistila, že ona bariéra, jež jí předtím bránila vejít, byla pryč, udělala nejistý krok dopředu. Jakmile přešla práh, ihned vystřelila vpřed. Přiběhla k jedinému obsazenému lůžku a zůstala u něj nevěřícně stát. Z očí se jí spustily potůčky slz. Na bíle povlečené posteli ležela dívka se zrzavými vlasy, ovšem to bylo to jediné, co se na ní nezměnilo. Její tvář byla mrtvolně bledá, bledší, než normálně, zdravá růž z jejích lící zmizela. Modřiny na jejím krku nebyly ani zdaleka tak lehké, jak Mandy doufala, byly stokrát horší. Ona totiž neměla jen pruh modřin, na ní byly jasně vidět otisky po prstech. Tmavovlasá taky zahlédla na straně krku pod pravým uchem jakousi zvláštní prohlubeň, načež si uvědomila, že tam ji mačkal palec. Z očí jí vytryskl nový proud slz, když zahlédla dívčiny temné kruhy pod očima, které na ní nikdy jindy nebyly vůbec vidět. Promiň, šeptl chlapec, stojící teď za jejími zády. Amanda ho nevnímala, jen hleděla na spící dívku. Pomalu natáhla roztřesenou ruku a prstem jí opatrně přejela po tváři, načež se opět stáhla. Pokojem se teď nenesl žádný jiný zvuk, než pravidelné pípání strojů a Sydnino klidné, avšak hlasité dýchání do masky. Po chvíli se zhluboka nadechla. Ona není úplně v pořádku, co? zeptala se přiškrceným hlasem. Černovlásek musel několikrát polknout. Podle doktorů ne tak docela. Měla dost třísek v zádech, ale ty už všechny vyoperovali. Jenže co se týče krku, tak... už několikrát přestala dýchat. Tmavovlasá semkla rty, jak se snažila udržet vzlyky, které se stále draly na povrch. Stan si všiml, že zaťala ruce v pěst. Klouby jí pak začaly bělat a nakonec se dívčiny paže silně roztřásly. Je to moje vina, zašeptala náhle. Můžu za to já. Měla jsem jít s ní, kdybych... kdybych vás dva neposlouchala, nic by jí teď nebylo. Beztak tichý hlas se jí na konci zlomil. Chlapec k ní přistoupil a pomalu natáhl ruku. Am, za to ty nemůžeš. Prostě se to stalo, nesmíš brát všechnu vinu na sebe. Jen co se konečky prstů dotkl jejího ramene, prudce se otočila a pěstí ho silně udeřila do hrudi. Trochu se zapotácel, z úst mu vyšlo prudké vydechnutí. Ustoupil dva kroky vzad, načež zůstal překvapeně koukat. Mandy jen stála, ruce křečovitě zaťaté, pootevřenými rty prudce oddechujíc. V obličeji byla rozzuřená jako ještě nikdy, hruď se jí zdvihala a zase klesala, jak jí cloumal vztek. Am, já... Ty! zavrčela. To tys mě zastavil, když jsem za ní chtěla jít. Vtloukal jsi mi do hlavy, že se jí nic nestane, že je jí čtrnáct a domů dojde sama. Pořád na tom trváš? Podívej se na ni a řekni mi to. Řekni, jestli si ještě myslíš, že přežije cestu domů ve zdraví, aniž by ji přepadl nějaký úchyl, který navíc vypadal dost pochybně na to, aby šlo o pouhé okradení nebo kdovíco všechno ještě! křičela na něj se slzami v očích. Stan ji lítostivě pozoroval. Sypala to ze sebe rychle, takže věděl, že to brzy skončí. Podobné výbuchy trvaly jen chvilku. Nakonec si Mandy bezmocně přejela rukou po tváři. Chlapec k ní přistoupil, pevně ji objal a začal ji hladit po vlasech. Položila si mu hlavu na prsa. Cítila se teď v jeho objetí jako malá holčička. Je mi to líto, zašeptal. Já vím. A nezapomeň, že Syd ještě musím zaškrtit a tebe zabít, řekla chabým hlasem, jak se jí ucpal nos. Lehce popotáhla. Černovlásek se zasmál. No jo, tohle mě asi nemine.

18 Vzhlédla k němu. Když se na ni díval takhle shora a navíc v takové blízkosti, připadala mu neuvěřitelně křehká. Sklonil hlavu, ale zarazil se. Nakonec ji políbil na čelo. To rozhodnutí však vyhrálo jen těsně. Jsou jenom kamarádi, už to jednou řekla a on jí na to proboha kývl, tak by se s tím měl konečně smířit. Pustil ji. Bylo pro něj strašně těžké dívat se do jejích černých očí, ve kterých ještě nikdy nezahlédl zorničky - vždycky z legrace tvrdil, že se narodila bez nich -, a nemoct se v nich utopit, mít tak blízko její červené rty a nesmět se jich dotknout. Sledoval, jak si utírala slzy, přičemž si tak přál, aby jí je mohl osušit sám. Schoval ruce do kapes džín, aby ho náhodou nepřemohla nějaká emoce a on ji vážně nepolíbil. Mandy již měla tvář normální, ale přesto byly její oči i nos červené. Naposledy se podívala na Sydney, pohladila ji po tváři, načež se vydala ke dveřím. V nich se zastavila a pohlédla na Stana, jenž pořád stál na tom samém místě a díval se na ni. Nedošlo jí to. Nedošlo jí, tak uvnitř trpěl, jak moc krotil touhu obejmout ji, zabořit obličej do jejích dlouhých vlasů, vnímat jejich vůni. Netušila, že i když k ní s úsměvem přistoupil, aby vyšli ven, uvnitř svého srdce i uvnitř své duše křičel bolestí, o které však nikdo jiný kromě něj vůbec nevěděl. Amanda seděla ve své lavici, ruce měla tvrdohlavě založené a mračila se na Stana stojícího před ní. Ten se ji už dobrou půlhodinu - pokud se nepočítá celý minulý týden - snažil přesvědčit, aby šla domů, že on jí poznámky klidně přinese. Dívka ale opakovaně vrtěla hlavou a zkrátka ho vůbec neposlouchala. Doma stejně neměla co na práci, navíc musela podotknout, že když na něj dala posledně, dopadlo to tak, že chudák Sydney skončila v nemocnici, kde si ji taky nějakou tu chvilku nechají. Stan to už pomalu vzdával, tahle holka prostě rozum nedostane. Zamyšleně stál před její lavicí, přičemž přemýšlel, jak ji nejlépe propašovat ze školy, aniž by si toho všiml některý z profesorů. Mandy samotná by o tom asi taky neměla vědět, protože ona se bránit vážně uměla, což Stan za poslední týden zažil na vlastní kůži. Ještě teď ho bolel nos, jak se ji včera večer pokoušel přivázat k posteli a ona mu při tom dala jednu pěstí. Byl si jist, že už nikdy nic podobného zkoušet nebude. Vážně si to nerozmyslíš? zeptal se s umírající nadějí. Ne, a tečka. Já tě už zaživa nikdy neposlechnu, jasné? Příště by z toho totiž mohla být apokalypsa. Takže zamrtva bys mě poslechla? Zamrtva by mi to taky mohlo být úplně u křoví. Ale no tak, aspoň pro dnešek. Jeden den doma tě přece nezabije. Spíš naopak, zítra přijdeš do školy zdravá jako řípa. Am, prosím, já tě prosím! Chlapec sepjal ruce, což ještě nikdy v životě neudělal. Vlastně to neudělal jenom za poslední tři roky. Tmavovlasá se na něj dívala a chvíli to vypadalo, že nad tím opravdu přemýšlela. Pak ale podezíravě svraštila obočí. Že ty se mě snažíš vystrnadit ze školy? zeptala se, jako by přišla na nějaký jeho další šibalský úmysl. Jo, protože ti není dobře. Obrátila oči v sloup. A na to jsi jako přišel kde? Já jsem v pohodě, to ty pořád zmatkuješ a děláš ze mě invalidu. Dost už, že musím nosit roláky, ještě mě strč někam do ústavu na pozorování. Já jenom chci, aby ses uzdravila, řekl ublíženě. Kdo tady říká, že zdravá nejsem? Proboha Stane, uklidni se, sedni si a zhluboka dýchej. Až napočítáš do tří miliard, tak za mnou přijď, možná budu zase potřebovat někoho praštit. Teď padej. Černovlásek chtěl něco říct, ale Mandy varovně zvedla prst, aby ukázala, že to myslela naprosto vážně. Ještě chvíli tam stál a zvažoval, jestli má opravdu vyvolat rvačku, ale nakonec se rozhodl to neriskovat. Tentokrát by totiž mohl dopadnout mnohem hůř, než s pouhým bolavým nosem. Když se odšoural do své lavice, Mandy si mohla konečně oddechnout. Nechtěla k němu být tak tvrdá, ale zoufalá situace si někdy vyžaduje zoufalá řešení. Neměla doma co na práci, to byla pravda, navíc ona sama musela být neustále v pohybu. Těch důvodů však bylo o hodně víc a některé z nich dívku pěkně otravovaly.

19 Zaprvé - její matka. Když jí zavolali z nemocnice - Mandy toho člověka označila za všiváckého práskače, přičemž naštěstí pro všechny vůbec nevěděla, který z lékařů to vlastně byl -, dorazila tam snad za půl minuty. Byla celá zděšená, rozzuřená, měla na krajíčku a jen tak tak nerozdávala facky hned na potkání. Takhle totiž Amanda Amberová starší reagovala, pokud byla její dcera v jakémkoli nebezpečí. Když Mandy objala, odmítala ji pustit deset minut. Fakt, že tím dívce zranení jen zhoršovala, jí zřejmě jaksi nedošel. Ještě před nemocnicí jí zakázala být venku po čtvrté. Další, co si však neuvědomila, bylo, že Amanda měla v úterý školu právě do čtyř odpoledne. Poručila tedy Stanovi, aby ji hlídal, na což kývl až moc horlivě. Tohle bylo taky to jediné, co Mandy potěšilo. Znamenolo to totiž, že si mohla zase dělat, co chtěla, stejně jako dřív, protože jak později i chlapci došlo, ona ho už víckrát poslechnout nehodlala. Zadruhé - její zranění. Loni byla za celý školní rok nemocná jen jednou a beztak zůstala doma pouhé dva dny. Když nebyla ve škole, každý si toho ihned všiml, přičemž začal vyzvídat. Pokud by se někdo nějak dozvěděl o tom, co se jí stalo, znamenalo by to pro ni katastrofu v podobě týdenního dolézání ostatních chlapců a pomlouvání její osoby od všech holek na gymnáziu. Rozhodla se nosit límce, aby to zůstalo jen mezi ní, Syd a Stanem. Rozhodně se nechtěla stát politováníhodným chudákem měsíce. Zatřetí - zlé sny. Opět se jí zdála tatáž noční můra, která se opakovala pokaždé, sotva zavřela oči. Noc co noc se stále zhoršovala, ale taky vyvíjela. Až do včerejška to bylo jedno a to samé, stála na chodníku, kolem ní tma, před ní pár žlutých očí a bílé čelisti, děsivý tvor vstupující do kuželu světla, a pak probuzení. A právě včera její sny přešly do - jak to sama nazvala - druhé fáze. Až do situace, kdy ono stvoření málem vstoupilo do stříbrného světla, bylo všechno stejné. Chodník, oči, čelisti, všechno. Pak ale nastal zvrat. Narozdíl od předešlých snů, jež trvaly přesně týden, se v tomhle mohla hýbat. Neváhala tedy a rozběhla se, pryč od toho desivého zvířete, které s ní určitě nemělo dobré úmysly. Běžela po chodníku, kužel světla se pohyboval s ní. Kamkoli se podívala, viděla jen tmu, jediné světlo byl onen pomyslný kužel, který jako by nad ní držel ochranou ruku. A náhle chodník skončil. Prudce se zastavila a nahlédla do tmy, která se teď rozprostírala všude kolem. Už neměla kam utéct, jedině zase zpátky tomu tvorovi rovnou do tlamy a pak do žaludku. Zoufale se otočila, přičemž se zahleděla do dvou žlutých očí s úzkými zorničkami. To bylo vše, pak se probrala. Vůbec nechápala smysl toho snu. Snažila se v něm najít nějaký skrytý podtext, ale bez výsledku. Napadlo ji, jestli by to neměla někomu říct, ale připadalo jí to tak hloupé a navíc absurdní, že z toho nakonec stejně sešlo. Možná se jen příliš dívala na horory. Tyhle důvody jí stačily, aby šla do školy. Vlastně to mělo i své výhody, třeba že se nemusela učit novou látku ze Stanova sešitu, kde se výpisky podobaly spíše čmáranicím tříletého dítěte. Zničehonic zazvonilo a do třídy vešel učitel němčiny Hudge. Mandy ho neměla moc v lásce, pořád něco mlel o krizové situaci v Africe a navíc pokaždé chodil včas. Podivila se, když nechal dveře otevřené. Samozřejmě se líně postavila zase jako poslední. No tak, hodina už začala, okřikl její hlučící vrstevníky. To je vážně postřeh, pomyslela si v duchu Mandy. Tak, to bychom měli, začal, když bylo jakž takž ticho. Nuže, třído, dneska je pro vás významný den. Připojí se k vám totiž jeden nový spolužák, pochází až ze severu. Mezi studenty to zamručelo. Učitel pokynul rukou ke dveřím, ve kterých se náhle objevil jakýsi chlapec. Vešel dovnitř a přistoupil k němu. Když se postavil čelem k ostatním, jedna skupinka dívek se začala přihlouple chichotat a něco si šeptala. Kluci si ho měřili každý jiným pohledem. Byl hodně vysoký, snad i o pár centimetrů vyšší než Stan. Měl podlouhlé tmavě hnědé vlasy, jež mu padaly do obličeje. Pod tričkem šly vidět jeho svaly, což byla jedna z věcí, kterou si ostatní dívky prohlédly jako první. Tvářil se zvláštně, skoro jako by všemi tady opovrhoval. Mandy v jeho

20 tmavých čokoládových očích zahlédla něco divného, ale zmizelo to ihned, sotva si to uvědomila. Najednou k ní střelil pohledem, až z toho sebou trochu trhla. Neznámo proč musela sklopit oči, což se u ní ještě nikdy nestalo. Tohle je Alexander Silver. Bude s váma až do konce studia tady, takže času na seznámení a popřípadě sblížení máte víc než dost. Učil se ve škole pro zvláště nadané studenty, takže koukejte zabrat, jinak vás všechny strčí do kapsy. Tak, Alexi, kam si sedneš? Všechny dívky, které neměly žádného souseda nebo sousedku si okamžitě shodily své tašky na zem, aby mohl usednout na prázdné místo vedle nich. Mandy taky měla vedle sebe volno, ale rozhodla se i za nepřítomnosti Syd držet její místo zabrané. Alex se vydal uličkou mezi lavicemi a zamířil do zadní části třídy. Jedna dívka, Helen, jež měla lavici hned vedle Mandy, začala nadšeně přešlapovat z nohy na nohu. Hnědovlasý jí nevěnoval ani jeden pohled a stoupl si před Amandu. Ta překvapeně zamrkala. Můžu si přisednout? zeptal se hlubokým, melodickým hlasem. Všichni na ty dva zůstali vykuleně zírat. Mandy si musela odkašlat, než promluvila. Ehm, jo, jasně, vykoktala a zvedla svoji tašku ze židle. Zničehonic ji bodlo v hrudi. Pustila batoh, načež zalapala po dechu. V duchu se uklidňovala, že to nic není, ale pak jí došlo, že se nemohla nadechnout. Náhle se jí zatmělo před očima a začala padala k zemi. Kapitola 4: Tajemství Alex se bleskově sehnul a chytil ji. Nikdo ten pohyb nepostřehl, než se ostatní rozkoukali, už ji držel pevně v náručí. Po vteřině naprostého ticha se pak jako na povel sputil nespočet zděšených výkřiků. Všichni vstali a zběsile se nahrnuli do zadní části třídy. Mandy měla zavřené oči, pravá ruka jí bezvládně visela dolů. Límec jejího roláku trochu sklouzl, a tak hnědovlasý spatřil její temné modřiny. Chvíli upřeně zíral na dívčin odhalený krk, načež se nezřetelně zachvěl. Bylo vidět, že zatnul zuby. Opatrně nadzvedl pravý loket a posunul si její hlavu výš na rameno. Límec se opět vyhrnul nahoru. Vyděšený němčinář si rázoval cestu davem rozrušených studentů, až se dostal k Alexovi s Mandy na rukou. Proboha, co se jí stalo? Omdlela, řekl chlapec prostě. Musí ihned do nemocnice, vždyť skoro nedejchá! Stan nekontrolovatelně řval a neustále rozhazoval rukama do stran. Vypadalo to, že neměl daleko k infarktu. Učitel se vydal ke dveřím. Zavolám záchranku. To nebude třeba, donesu ji tam, pronesl Alex. Všichni se na něj podívali, jako by se dočista pomátl. Hráblo ti snad? Deť nemocnice je až na druhým konci města! zařval černovlásek to, co si ostatní mysleli jen v duchu. Hnědovlasý chlapec se na něj podíval tak klidně a přesto tak odhodlaně, že se mu z toho zasekla slova v krku. Ani se mu nepodařilo polknout. Než sem ta hloupá sanitka vůbec dorazí, bude Amanda už dávno v rukou lékařů. Tak si vyber, buď tu všichni budeme jako tupci čekat na záchrannou službu, nebo mě zkrátka necháš, abych ji tam odnesl sám. Můj taxík možná ještě neodjel. Nuže? Nastala dramatická pauza, jak Stan naprosto nevěděl, co říct. Ruce měl zaťaté v pěst a oplácel Alexovi vražedný pohled. Chvíli rozčileně hleděl do jeho tvrdých, temně čokoládových očí a hledal něco, čím by toho mizeru srazil pěkně na kolena. Nic ho však nenapadalo. Dobrá, tedy, jestli už nemáš nic jiného na srdci, začal hnědovlasý vítězným hlasem, půjdu tady Mandy zachránit život. Prošel kolem Stana a zamířil ven ze třídy.

Zrození. Prolog. Kapitola 1: Pochybnosti

Zrození. Prolog. Kapitola 1: Pochybnosti Zrození Prolog Jedni jsou osrstění, druzí bledí. Jedni zběsile funí jako zvířata, druhým nebije srdce. I když se od sebe tak liší, přesto mají něco společného - jsou to predátoři. Mocná Matka příroda je

Více

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Nedokázala jsem si představit život bez ní a to i přesto, že

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně DUCH? Z temného moře se vynořila plachetnice se třemi stěžni. Plachty měla svěšené a trup hluboko ponořený, jako by byla naložená těžkým nákladem. Na středním a nejvyšším stěžni vlála malá černá vlajka.

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM ČTVRTÁ ITERACE Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM HLAVNÍ CESTA Do střechy elektromobilu bubnoval déšť. Tim cítil, jak ho brýle pro noční vidění nepříjemně tlačí do čela.

Více

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být

Více

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem

Více

Příspěvek č. 21 Setkávání se smrtí

Příspěvek č. 21 Setkávání se smrtí Příspěvek č. 21 Setkávání se smrtí Plánuješ něco na víkend? ptal se mě Mario. Ehm něco s tebou? zeptala jsem se s úsměvem, protože mi došlo, že on něco plánuje. Přesně, usmál se, napadlo mě, že bychom

Více

VÝPRAVA DO NEZNÁMA Dnešní den je pro myší kluky Otíka a Tomíka opravdu výjimečný. Čeká je výprava do neznáma a půjdou úplně, ale úplně sami. Buďte opatrní, nabádal je táta, když se rozcházeli v předsíni

Více

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko e- kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena.

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

košili a koženou vestu s přiléhavými, obtaženými kalhotami a měkkými botami, které vypadaly jako trepky. Frankie měl červenou tuniku, kterou volně

košili a koženou vestu s přiléhavými, obtaženými kalhotami a měkkými botami, které vypadaly jako trepky. Frankie měl červenou tuniku, kterou volně KAPITOLA 2 Najednou Frankie ucí l pod nohama pevnou zem a vlasy mu cuchal lehký vánek. Otevřel oči a to, co uviděl, mu vyrazilo dech. Frankie stál spolu s ostatními na poli pokrytém nízkou trávou. Charlie

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.

Více

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti.

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti. Kapitola 1 Už to máš? zeptala se Olivia Abbottová mámy. Olivii se konečně podařilo přimět tátu, aby si dal pauzu od svého pravidelného úterního maratonu tai-či tím, že mu zatřepala pompony přímo před obličejem,

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího

Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího S A N O K 1 8 7 5 Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího břehu řeky. Děti přeběhly louku, prodraly

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej..." Já:,,A jak ale mohl vzít roha?"

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej... Já:,,A jak ale mohl vzít roha? 2. Kapitola - Útěk,,Pink..probuď se!!" Já:,,Ehh...coo?? Nazdar Kurte.." Kurt:,,Pink, máme problém..pamatuješ na toho včerejšího návštěvníka?" Já:,,Na toho se nedá zapomenout...*zíív*" Kurt:,,Výborně..je

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření.

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření. Tati! Ucítila jsem, jak mě něco udeřilo do zátylku, a svět kolem mě zčernal. D o tváře mi šplíchala studená voda. Když jsem otevřela

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně.

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně. 1. kapitola Muselo se něco stát! Tohle přece není normální! víří mi hlavou. Okolo mě jezdily tanky a motorky. Co se to děje? Náhle mi hlavou bleskla strašlivá myšlenka: ocitla jsem se v minulosti. Ano,

Více

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ LAURA MARX FITZGERALDOVÁ Poklekl ke mně a rukama zacákanýma od barev sevřel má ramena. Není kouzelná. Je dost těžké tuhle sklenici naplnit. Je těžké ty peníze vydělat a ještě těžší je uchovat. Přesunul

Více

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Pravidla přátelství Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Original title: Código amistad Copyright 2015 Disney Enterprises, Inc. Vydalo nakladatelství EGMONT ČR, s.r.o., Žirovnická 3124, 106 00

Více

Potrestat nebo nepotrestat

Potrestat nebo nepotrestat 3 Potrestat nebo nepotrestat Náš třetí seminář ještě nezačal. Lidé byli pořád seskupeni do malých hloučků a hluboce zabraní do konverzace. Zaslechla jsem útržky vět. Za to, co řekla, má měsíc domácího

Více

Nechci tě už vidět Ozve se rána, když pěstí udeří do stolu. Kamil bez ohlédnutí odchází. Za ním se nese dávka nadávek.

Nechci tě už vidět Ozve se rána, když pěstí udeří do stolu. Kamil bez ohlédnutí odchází. Za ním se nese dávka nadávek. BYLINKY PRO ŠTĚSTÍ Každý krok v životě je krokem ke smrti pravil jeden francouzský dramatik. Stejná slova nyní zašeptal Richard do ticha nemocničního pokoje. Považoval je za výrok natolik kritický a reálný,

Více

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

V šamanově domě bylo nezvykle plno. Šaman, Maladan, Berin, Palaray a dva jeho zranění stopaři. Všichni leţeli na velmi pohodlných lůţkách ze

V šamanově domě bylo nezvykle plno. Šaman, Maladan, Berin, Palaray a dva jeho zranění stopaři. Všichni leţeli na velmi pohodlných lůţkách ze V šamanově domě bylo nezvykle plno. Šaman, Maladan, Berin, Palaray a dva jeho zranění stopaři. Všichni leţeli na velmi pohodlných lůţkách ze zvířecích koţešin. Někteří rytíři a válečníci byli natolik zvyklí

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské. 1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,

Více

35 Kapitola druhá 36 Přípitek Patrové budovy, roztroušené na úpatí vysoké hory, zůstávaly dlouho po ránu v jejím stínu. V půl osmé se v trávě na záhonech ještě drželo studené vlhko od noční rosy, ale celé

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

Už kráčí anděl kolem domečku, v každé ruce zlatou svíčičku, také však nese velkou knihu, a teď už spíme v Ježíšově jménu.

Už kráčí anděl kolem domečku, v každé ruce zlatou svíčičku, také však nese velkou knihu, a teď už spíme v Ježíšově jménu. Kajsa Nebojsa Přála bych vám vidět domek, v kterém bydlela Kaj sa Ne bojsa. Byl tak maličký a tak milý, že by člověk skoro uvěřil, že je to domeček z pohádky, kde žijí trpaslíci a skřítkové. Stál v úzké

Více

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal.

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal. Pod Kingstonem Mobil hlasitě zapípal. Jsou lidé, které zapípání mobilu dokáže vážně vyvést z míry. Mohou pak začít splašeně pobíhat, křičet, ohrožovat všechno a všechny ve svém dosahu. Jiní zase začnou

Více

PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová

PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová Můžete si myslet, že půjčit si zápalku na ulici je docela jednoduchá věc. Ovšem každý člověk, který to kdy zkusil, vás ujistí, že tak to rozhodně není. A každý

Více

Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace

Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Název : Malý princ, Antoine de Sain - Exupéry Autor: Mgr. Jitka Řádková Ročník: 3. ročník

Více

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem.

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem. KAPITOLA 2 Frankie pocí l na tvářích lehký závan větru. Zamrkal, a když se mu před očima vyjasnilo, uviděl, jak stojí před velkou klenutou bránou. Byla natřená několika barvami červenou, oranžovou a zelenou.

Více

žonglovala s míčem. Když se objevil Frankie, otočila se a vystřelila míč nízkým obloučkem na Charlieho. Ten se stále ještě rozcvičoval, ale bleskově

žonglovala s míčem. Když se objevil Frankie, otočila se a vystřelila míč nízkým obloučkem na Charlieho. Ten se stále ještě rozcvičoval, ale bleskově KAPITOLA 1 Frankie vyběhl na školní hřiště ve svém sportovním oblečení a těšil se, že si opět zahraje fotbal. Ostatní dě se již rozcvičovaly a i Charlie měl své brankářské rukavice. Charlie je to ž nosil

Více

Dagmar Pospíšilová VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY CZ.1.07/1.4.00/21.3536 ANOTACE

Dagmar Pospíšilová VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY CZ.1.07/1.4.00/21.3536 ANOTACE Základní škola Habartov, Karla Čapka 119, okres Sokolov Autor: Téma sady: Název výstupu: Dagmar Pospíšilová Český jazyk pro 5. ročník - literatura VY_32_INOVACE_ČJ5-L_12_DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY Datum vytvoření:

Více

Kapitola IV. Mezizemí

Kapitola IV. Mezizemí Kapitola IV. Mezizemí Kapitola IV. * Mezizemí * Brána 95 Známý neznámý Poslední zpráva k vám prý nedorazila celá. Začnu tedy znovu od místa, kdy jsem přišel na to, jak použít klíč k bráně. Vložil jsem

Více

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky.

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky. Neviditelnost Tomáš Dušek Byl jsem na kontrole. Našli mi v krvi zbytkový alkohol a špatný cholesterol. Ptal jsem se své doktorky, co to znamená. To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď

Více

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř.

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř. DŮM ČÍSLO 12076 Tys byl odjakživa hrozný paličák, Dominiku! řekla Tina Erikovi. Nesmysl, jste nějak moc moudrá, paní profesorko Patti! opáčil hbitě Erik. Cha, ona není Patti, ale Erik, zvolala pravá Patti

Více

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat,

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, opustit všechny své kamarády a začít chodit do nové školy.

Více

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém f r a n z k a f k a Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém obraze a nevydá ho. Raději skočí Markétce

Více

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska.

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska. Byla to láska Kytička milostné poezie Obsah: Když jsem byla hodně malá Pomalu vrůstám do tebe Kdybych to dovedl Byla to láska Magdaléna Štěpán Křivánek GRANO SALIS NETWORK 2004 www.granosalis.cz Když jsem

Více

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva 10. Omluva Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz Podívej, kdo sem jde, upozornil Štefan přítele. Ten se napřímil a pohlédl k cestě. Po ní pomalu přicházel Viktor. No, ty lenochu, zasmál se mu Gimo naproti, když

Více

Telefonní budka. Varovný telefonát

Telefonní budka. Varovný telefonát MEZI NEBEM A ZEMÍ Mezi nebem a zemí Telefonní budka Tohle se prý stalo nedávno, někde na Kladně. Jednu mladou dívku právě proti její vůli opustil přítel a k tomu se přidaly jak problémy ve škole, tak

Více

Tereza Čierníková PŘELOMOVÝ OKAMŽIK. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Tereza Čierníková PŘELOMOVÝ OKAMŽIK. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz 1 Tereza Čierníková PŘELOMOVÝ OKAMŽIK 2 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Copyright: Autorka: Tereza Čierníková Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2015 ISBN: 978-80-7512-152-3

Více

m.cajthaml Na odstřel

m.cajthaml Na odstřel m.cajthaml Na odstřel Ach Bože! zakřičel směrem všude tam, kde nic nebylo. William Eastlake I. Já ho vůbec neznal. Teda předtím jsem ho vůbec neznal. I když bydlíte v jednom městě, tak nemůžete znát všechny

Více

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 1 Tereza Čierníková GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 2 PROLOG Henry Vans znovu objíždí svět! Cestopisec Henry Vans, který po svých deseti letech cestování nasbíral tisíce a tisíce informací o zemích z celého

Více

www.robotikmechacek.cz

www.robotikmechacek.cz ISBN 978-80-260-3610-4 (epub) ISBN 978-80-260-3611-1 (PDF) ISBN 978-80-260-3612-8 (MobiPocket) www.robotikmechacek.cz Na webu můžete výhodně koupit také elektronickou či tištěnou verzi prvního dílu knihy

Více

MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE

MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE 1 2 www.65pole.cz SMRT KRÁLE ŠUMAVY EDICE TAH SVAZEK 1 MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR

Více

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Silvester Lavrík Zu česi, čítajte svazek 8 Silvester Lavrík Zu U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.

Více

Já už jsem v pořádku, vážně. Drží mě tu jen z technických důvodů. Zasmála se. Mandy ohromila její bezstarostná nálada. Zřejmě si dneska vyměnily

Já už jsem v pořádku, vážně. Drží mě tu jen z technických důvodů. Zasmála se. Mandy ohromila její bezstarostná nálada. Zřejmě si dneska vyměnily Kapitola 7: Pozvání To Stan. On... řekl mi, že mě... že mě miluje a já ho... Nastalo ticho. Tys ho odmítla, dokončila za ni pomalu Syd. Zoufale vydechla. Já to prostě nechápu. Myslela jsem, že už je to

Více

Velký bazar, Istanbul O tři týdny později

Velký bazar, Istanbul O tři týdny později X1 Chyt'te zlodeje! Velký bazar, Istanbul O tři týdny později Kyle Connor nevycházel z úžasu. KapalÝ C ars lý, jak se turecky nazývá největší bazar v Istanbulu, byl ohromný. V nekonečných uličkách, z nichž

Více

Jak Laru vyhodili z auta

Jak Laru vyhodili z auta Jak Laru vyhodili z auta Domek dědy Medy byl malý a útulný. Byly tam sice tři místnosti, ale děda trávil všechen čas v kuchyni. Další pokoj byl vždycky připravený pro Ondřeje s mámou, když přijeli na návštěvu,

Více

Pokleknout? zopakoval Brian nejistě.

Pokleknout? zopakoval Brian nejistě. Během té nejtemnější a nejděsivější noční hodiny se mrtví vrátili do života a zaplavili vesnici Pallaskenry jako smrtonosné hejno strašlivých kobylek. Ty šťastnější zavraždili ve spánku, rozrazili jim

Více

hy podobaly dlouhé, mnohokrát zakroucené a zašmodrchané tkaničce

hy podobaly dlouhé, mnohokrát zakroucené a zašmodrchané tkaničce O nějaký den později si jedna z lékařek všimla, že pouhým zapsáním počátečních písmen všech pěti jmen vedle sebe vznikne jméno šesté: C. I. L. K. A. Kupodivu právě toto jméno se vžilo. Celestýna, Izabela,

Více

S dráčkem do pravěku

S dráčkem do pravěku S dráčkem do pravěku také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Napsal Michal Vaněček Ilustroval Ondřej Zahradníček S dráčkem do pravěku e-kniha Copyright Fragment, 2015 Všechna práva vyhrazena.

Více

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

Více

Základní škola a Mateřská škola, Moravský Písek

Základní škola a Mateřská škola, Moravský Písek Základní škola a Mateřská škola, Moravský Písek Číslo projektu CZ.1.07/1.4.00/21.0624 Název šablony klíčové aktivity: I/2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti.

Více

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím Tak se mi zdá, řekla, tak se mi zdá, že nadešel čas, abychom podnikli nějaký opravdu pěkný výlet. S jídelním košem. A šla rovnou zpátky k majáku, aby se dala do balení. Když maminka sbalila všechno potřebné

Více

ŘÍŠE TEMNOT LÁSKA NIKDY NEBYLA TAK NEBEZPEČNÁ.

ŘÍŠE TEMNOT LÁSKA NIKDY NEBYLA TAK NEBEZPEČNÁ. ŘÍŠE TEMNOT LÁSKA NIKDY NEBYLA TAK NEBEZPEČNÁ. ŘÍŠE TEMNOT není žádné konkrétní místo. Trvale nás obklopuje. Tvorové z Říše temnot jsou krásní, smrtelně nebezpeční a pro lidi neodolatelní. Váš nejlepší

Více

Trik. Pak ses probudil a vzpomněl si, kde jsi.

Trik. Pak ses probudil a vzpomněl si, kde jsi. Část první Trik Trik Ty dvě děti, chlapci, seděly těsně vedle sebe, zmáčknuté k sobě velkými opěrkami starého křesla. Ty jsi byl ten vpravo. Teplo druhého chlapce bylo tak blízké, přesouval pohled od

Více

Jsi v pořádku? zeptám se, když uvidím, jak sedí opodál na trávě a tře si koleno. Přikývne. Popotáhne, jako by zadržoval pláč. Musím se odvrátit.

Jsi v pořádku? zeptám se, když uvidím, jak sedí opodál na trávě a tře si koleno. Přikývne. Popotáhne, jako by zadržoval pláč. Musím se odvrátit. KAPITOLA 1 Probudím se s jeho jménem na rtech. Will. Ještě než otevřu oči, znovu jej spatřím, jak se hroutí k zemi. Mrtvý. Mou vinou. Tobias se ke mně sehne a stiskne mi levé rameno. Vlak kodrcá přes pražce

Více

Petra Soukupová. K moři

Petra Soukupová. K moři Petra Soukupová K moři Brno 2011 Petra Soukupová, 2007 Host vydavatelství, s. r. o., 2007, 2011 (elektronické vydání) ISBN 978 80 7294 420 0 Rodičům PETROVY DVĚ ŽENY 1/ Petr a Magda se potkávají Magda

Více

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád 1. KAPITOLA Pýcha předchází pád Babi, co je to? Babička vzhlédla od práce. Pro všechno na světě, holčičko, kde jsi to našla? Na půdě, odpověděla jsem. Co je to, babičko? Babička se pousmála a odpověděla:

Více

odrý Poťouch nevěděl, kde mají domy uši. Usoudil, že nejspíš někde na chodbě, protože tam se hlasy a kroky rozléhají nejvíc. Stůj zdráv!

odrý Poťouch nevěděl, kde mají domy uši. Usoudil, že nejspíš někde na chodbě, protože tam se hlasy a kroky rozléhají nejvíc. Stůj zdráv! odrý Poťouch nevěděl, kde mají domy uši. Usoudil, že nejspíš někde na chodbě, protože tam se hlasy a kroky rozléhají nejvíc. Stůj zdráv! pozdravil na chodbě dům číslo 14 a hned spustil: Stojíš pěkně, ale

Více

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech.

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. 1 SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ Ach, to léto! Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. Každý nesl v jedné ruce krumpáč a v druhé kyblík. Jak tak pochodovali lesem, hřálo je do zad

Více

Když jsem se vrátil z tréninku, máma na mě čekala. Přes župan měla bílý pracovní plášť. To bylo dobré znamení. Když měla špatné dny, vůbec nevstávala

Když jsem se vrátil z tréninku, máma na mě čekala. Přes župan měla bílý pracovní plášť. To bylo dobré znamení. Když měla špatné dny, vůbec nevstávala 2. Když jsem se vrátil z tréninku, máma na mě čekala. Přes župan měla bílý pracovní plášť. To bylo dobré znamení. Když měla špatné dny, vůbec nevstávala z postele. Když měla špatné dny, musel jsem jí nosit

Více

Kapitola 1. Kjell-Ove nasával vůni šampónu a předstíral, že je všechno jinak. Na co myslíš? zeptala se Mirjam a zvedla hlavu z jeho ramene.

Kapitola 1. Kjell-Ove nasával vůni šampónu a předstíral, že je všechno jinak. Na co myslíš? zeptala se Mirjam a zvedla hlavu z jeho ramene. Kapitola 1 I když byla okna ložnice otevřená, tenké záclony se ani nepohnuly. Kjell- Ove Magnusson k sobě pevněji přitiskl Mirjam, zabořil jí nos do vlasů a zavřel oči. Naslouchal, jak oba dýchají, tu

Více

Kabát. Tomáš Dušek. Sehnal jsem kabát. Starý vojenský. Podobný, jaký nosil Dobrý voják Švejk. Prošel první světovou válkou.

Kabát. Tomáš Dušek. Sehnal jsem kabát. Starý vojenský. Podobný, jaký nosil Dobrý voják Švejk. Prošel první světovou válkou. Kabát Tomáš Dušek Sehnal jsem kabát. Starý vojenský. Podobný, jaký nosil Dobrý voják Švejk. Prošel první světovou válkou. Tyhle kabáty jsou už k nesehnání a cena bývá vysoká. Dost jsem za něj zaplatil,

Více

SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ

SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ VOJTĚCH FILIP VĚNOVÁNO BOHU 3 4 Copyright Autor: Vojtěch Filip Fotografie na obálce s laskavým svolením Petra Pospíšila, Hoher Bogen 2009 Vydal: Martin Koláček E-knihy jedou 2014 ISBN:

Více

Byla šíleně vyděšená. Nebýt toho, že její táta dostal novou práci, vykračovala by si teď klidně před svojí starou školou s Mimi a Karou a zbytkem

Byla šíleně vyděšená. Nebýt toho, že její táta dostal novou práci, vykračovala by si teď klidně před svojí starou školou s Mimi a Karou a zbytkem Kapitola 1 Tak jsem tady, řekla si v duchu Olivia Abbottová, když auto její mámy odjelo od obrubníku. Olivia stála na chodníku a snad pomilionté si rovnala sukni svých nových růžových šatů. V růžové se

Více

VY_12_INOVACE_20_PRAZSKA_DOMOVNI_ZNAMENI. Časová dotace: 45 min. Datum ověření: 24. 10. 2012

VY_12_INOVACE_20_PRAZSKA_DOMOVNI_ZNAMENI. Časová dotace: 45 min. Datum ověření: 24. 10. 2012 Kód materiálu: Název materiálu: VY_12_INOVACE_20_PRAZSKA_DOMOVNI_ZNAMENI Pražská domovní znamení Předmět: ČESKÝ JAZYK - ČTENÍ Ročník: 3. Časová dotace: 45 min. Datum ověření: 24. 10. 2012 Jméno autora:

Více

ŘÍJEN. strana: 1 E_O-N

ŘÍJEN. strana: 1 E_O-N strana: 1 E_O-N V pátek 26.9. se šestka zúčastnila akce pořádané společností EON. Anička nám popsala, jak celá akce probíhala. V pátek jsme měli akci EON-trak. Chvíli jsme se učili a pak šli do EON-trucku.

Více

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý.

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý. Dnes ráno se mi vstává líp. Hlava mě nebolí a dokonce se mi už ani nemotá. Jsem desátý den po otřesu mozku a stále špatně spím. V nákupním centru nás s dcerou napadl cizí vyšinutý chlap a poranil mi krční

Více

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Následovala malá chvíle ticha. Pak ze mě vypadlo: Sáro? Kdy má vlastně Libor přijít? Za 10 minut, řekla Sára. Čekání na Libora jsme si krátily tím, že jsme probíraly takové typické holčičí věci. Najednou

Více

PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída

PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída V jedné malé chaloupce žila babička dědeček a jeden malý kluk jménem Toník. Blížily se Vánoce a Toník byl čím dál víc nedočkavý, až do té doby když k

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

že sem na jih zabloudil letos nějaký orel, aby unikl chladnějším

že sem na jih zabloudil letos nějaký orel, aby unikl chladnějším Kapitola 3 Na farmě vzdálené třicet kilometrů severně od údolí Pastvin draků se Larisa postavila a setřela si pot z čela. Naklonila košík, který držela v ruce, a podívala se na červeňoučké jahody, jež

Více

Originální název Gefesselte Lust, Shadows of Love, Bd. 002, vydáno u Bastei Lübbe AG, Köln 2013 Překlad Marek Pavka

Originální název Gefesselte Lust, Shadows of Love, Bd. 002, vydáno u Bastei Lübbe AG, Köln 2013 Překlad Marek Pavka ODSTÍNY VÁŠNĚ Jasmin Eden Spoutaná touha Originální název Gefesselte Lust, Shadows of Love, Bd. 002, vydáno u Bastei Lübbe AG, Köln 2013 Překlad Marek Pavka Vydala Moravská Bastei MOBA, s.r.o., Brno, 2014

Více

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let

HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let Cítím se klidný. Já přece nemám sebemenší důvod, abych lhal. Nepociťuji smutek, ani stín strachu, je to jen vyrovnání, blažený smír. Všechny

Více

Diane Broeckhovenová Ještě jeden den s panem Julem. Eroika

Diane Broeckhovenová Ještě jeden den s panem Julem. Eroika 1 2 Diane Broeckhovenová Ještě jeden den s panem Julem Eroika 3 4 Diane Broeckhovenová Ještě jeden den s panem Julem přeložila Lenka Řehová 5 Originally published under the title Diane Broeckhoven: De

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

MOJE TĚLO. Anna Pfeifferová. Ilustrace: Ulla Bartlová

MOJE TĚLO. Anna Pfeifferová. Ilustrace: Ulla Bartlová MOJE TĚLO Anna Pfeifferová Ilustrace: Ulla Bartlová Vem si tužku na panáčka, nakresli ho, je to hračka: Tečky, čárka, dole proužek, kolem toho ještě kroužek. Po stranách mu přidej ouška, ať ví dobře, co

Více