Co vyprávěly babičky

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Co vyprávěly babičky"

Transkript

1 Co vyprávěly babičky

2 Vzpomínky byly sepsány na základě rozhovorů s milými ochotnými babičkami, které zavzpomínaly na zážitky ze svého dětství a mládí. Setkala jsem se s nimi v Domově Seniorů v Pelhřimově a v Hodině H. Všem děkuji za příjemné chvíle stravené s jejich vyprávěním a spolu s nimi přejeme dětem, aby se jim příběhy líbily a také je něco naučily. Bogna (Bohdanka) Piter, EDS dobrovolnice Hodiny H Pelhřimov, duben-červen 2013 Děkuji Hodině H za umožnění realizace tohoto projektu. Děkuji taky paní Světlaně za pomoc v oprávení tuto knížky a za aktivní učastnictví její třídy v setkání z seniorama a společném čtení sepsáných vzpomínek.

3 Ted', když už jsme starší a jsme babičky, moc často se vracíme k tomu, co jsme dělaly dřív, když jsme byly jako vy. Tyto vzpomínky máme hrozně rády. Pořád se jimi probíráme, když nemůžeme spát... Tak v nich zkuste najít i něco pro sebe at' se vám, malým dětem, dobře spinká... Kapitola první Doma Večer nám tatínek četl pohádky. Šimon kouzelník, Kocour v botách, Hrnečku vař... Otevíral se před námi svět pohádek Boženy Němcové a za dlouhých zimních večerů jsme poznávali Honzíkovu cestu nebo Cestu do vesmíru. Když se maminka nedívala, prohlížela jsem si její červenou knihovnu a hledala jsem zamilované příběhy, které jsem ještě nesměla číst. Když jsme byli malí, spisovatel Jaroslav Foglar, jehož povídky určitě znáte, si hrál s jinými dětmi jako my. Příběhy jeho hrdinů jsme prožívali každý den a četli jsme o nich našim dětem. Poslouhejte naše vzpomínky a uvidíte, jak to bylo podobné. V létě a na podzim nás živil les a zahrada. Maminka nám vařila smetanovou polévku s houbami, řízky z hub a bramboračku. Bublanina se dávala na pekáč a když vykynula, dávalo se do ní moře švestek. Pamatuju si, jak jsme seděli na schodech a jedli jsme borůvkové knedlíky.. To byla dobrota! Když naši rodiče měli volno, pomáhali našim starším sousedům. Mlátili obilí a pomáhali s úrodou. Jednou se nám chtěl soused odvděčit: pozval nás a uvařil pro nás bramborovou polévku. Podívala jsem se do ní a nechtěla jsem ji vůbec jíst: plavala tam celá spousta červů! Tatínek mě ale nutil: Jez, jez! Vždyt' soused špatně vidí a nemůže za to! 3

4 Když jsem byla malá, pracovali moji rodiče jako dělníci v továrně. Mým úkolem bylo zanést otci oběd, protože tehdy nebyla žádná přestávka. Tak jsem měla každý den po škole procházku asi tři kilometry a donesla jsem mu do práce oběd a zpátky domů prázdný hrnec. Na továrně u tatínka se vyráběl papír. Nedaleko, u nádraží, byla skládka starého papíru. A my jsme tam s kamarádkami moc často chodily a nacházely opravdové poklady. V této době bylo hodně textů zakázaných Němci. Mohly jsme tam najít knihy vyhozené z knihovny: Čapka i jiné autory. Nás ale nejvíc zajímaly prázdné úřední knihy, do kterých jsme potom mohly psát. Měly tak hezký papír! Také tam byly učebnice, které jsme četly a prohlížely si krásné obrázky. Některé z nich jsme potom daly zarámovat a pověsily u nás doma na zed'. Až do války bylo na venkově moc hezky. Hodili jsme po škole na pole a pomáhali jsme rodičům. Za války jsme museli s ostatními pracovat. Sázeli jsme stromky a zeleninu na zahradě. Válka přešla a přijeli Rusové. Pamatuju si, jaké bylo krásné počasí. Naši rodiče se ale museli přeštěhovat a v jejich ložnici bydleli ted' ruští důstojníci. Ne všechno ale bylo tak těžké: byla otevřena dvouroční rodinná škola a já jsem se mohla naučit šít. Udělala jsem potom také maturitu a šla jsem studovat medicínu. Přestěhovali jsme se do Prahy. Můj syn byl topenář a montoval radiátory. Tak jsme žili a nebylo nám už tak těžko. Od roku 68 ale bylo všechno jinak... V Humpolci byla fabrika, kde pracoval můj tatínek, který byl tkalcem. Nosila jsem mu oběd a vidím to jako dneska! Před továrnou byl pes, který mě pořád honil. Byl bílý a docela malý, ale měla jsem z něho velký strach. Vždycky mne doprovázel, stejně, jak ten hukot v továrně. V Humpolci bylo hodně továren. Věci, které se tam vyráběly, se posílaly do Anglie. V Anglii dostávaly cedulku, že byly vyrobené tam a... vrátily se do našich obchodů. Pamatuju si, jak jsem dostala od rodičů kabát z hezké látky, ušitý právě u tatínka. A táhl mě, malinkou holčičku, dolů tak byl těžký a kvalitní. Bylo mi v něm krásně teplo. Když byl můj manžel malým chlapcem, choval husy jako všechny děti na vesnici. Nikdy je ale nesměl ochutnat: rodiče se domluvili s příbuznými z Prahy a říkali jim: My vám pošleme husu, a vy nám pošlete látku. Potom mohla maminka ušít něco pro děti. Nevěděla ale, co můžou její kluci provést. Jednoho dne si jednu husu vybrali a zabili ji. Mamince ale řekli, že pošla. Maminka ji 4

5 chtěla co nejrychleji zakopat do země. Chytří kluci jí ale říkali: Mami, upeč nám ji, prosíme! Maminka to nechtěla, ale přece jim ji připravila. Pořád ale myslela, že je to nebezpečné a nechtěla ani ochutnat. Na podzim jsme dostávali od sousedů za pomoc krocana. Svázali jsme mu nohy a křídla a nesli jsme ho domů. Byla jsem potom úplně hotová! Ale to ještě nebyl konec. Rodiče se o krocana starali, vykrmili ho a podařilo se nám, že vážil i 15 kilo. Tak byl velký! V továrnách rodiče pracovali od rána až do pěti hodin odpoledne. Mnoho lidí mělo cestu domů dlouhou i 10 kilometrů. Pamatuju si jednu paní, moc drobounkou, která každý den nosila s sebou kafe ve velké termosce. Ráno šla deset kilometrů a zpátky to bylo stejně daleko. A doma ještě vařila svým dětem oběd. Nemohla jsem tomu uvěřit, jak ta paní mohla všechno zvládnout. Měli jsme doma kozy a jednou mi maminka říkala: Dej si dneska pozor, koza bude mít malá kůzlátka! Tak jsem si sedla před chlívek a čekala jsem na tu chvíli. Čekala jsem a čekala a nic. Začala jsem číst knížku a myslela jsem při tom: Asi to bude trvat dlouho! Po nějaké době přišla ke mně maminka. Tak co, nic jsi neviděla? ptala se mě. Dala jsem knížku na stranu a podívala jsem se dovnitř. A tam už skákala malá kůzlátka, št'astná, že si můžou hrát. 5

6 Když mi byly asi tři roky, bydleli jsme s rodiči na vesnici. Chodili jsme pravidelně k tetě na návštěvu a pamatuju si, jak doma drali peří. Bylo v zimě, za mrazivých večerů. Ženy seděly u stolu a vyprávěly pohádky a povídaly své příběhy ze života. Dámy se střídaly a navštěvovaly se navzájem. Když se dodralo, tak ta, u které zrovna byly, napekla a udělala hostinu. Všechno peří připravovaly ženy na výbavu pro budoucí nevěstu. Teta byla švadlenou, pamatuju si, jak mi šila krásné šaty pro panenku. Všechny šatičky a jejich vypracování bylo úplně stejné jako pro lidi. Měla jsem svou panenku moc ráda, ale když jsme se přestěhovali z vesnice do Pelhřimova, dala jsem tuto panenku a její výbavu mladším dětem ze sousedství jako dárek. Pamatuju se na jednu vzdálenou příbuznou, která byla jeptiškou. Bydlela v Praze a pracovala tam v dílně, kde se vyráběly hostie. A při jejich krájení zůstávaly vždycky kousky, které nechtěla vyhodit. Tak vymyslela způsob, jak se tomu vyhnout. Balila je do krabičky a prostě je nám, dětem, posílala. Tak jsme měly sladké oplatky trochu častěji, než jiné děti. Když maminka chtěla doma prát, potřebovali jsme hodně vody. Neměli jsme ještě kohoutek, ale jen studnu, proto jsme museli mamince pomáhat. Šla jsem tedy ven s kbelíkem a nosila jsem domů vodu. V zimě u nás tekla voda ze střešního okapu. Kap, kap, padala a hned potom mrzla. Jednou jsem to neviděla a na tom ledu upadla. Jak jsem byla mokrá! Od té doby jsem si mnohem víc dávala pozor, ale brzy potom nechali rodiče zavést vodu domů. Pamatuju si naši sousedku, která mě měla moc ráda. Říkala jsem jí teta Fanynka a chodila jsem s ní na draní peří a mohli byste si myslet, že jsem se tam nudila. Kdepak! Naše sousedka to byla klenotnice pohádek! Říkala jsem jí: Kouzelné antabelo otevři se! Teta mne provedla po celé Praze, kam se později odstěhovala. Ukázala mi Bílou Labut', v tom čase moc znamý obchodní dům na Poříčí a mnoho jiných míst. V kostele svaté Ludmily jsem byla její družičkou. A když jsem ji potom navštěvovala, vypadalo to asi takhle: s cestovním batůžkem jsem si sedla na místo u řidiče a maminka mu řekla: Dítě jede do Prahy a tam už na něj bude někdo čekat. A nikdy nikoho nenapadlo, že by se mohlo něco stát vždy jsem se setkala na nádraží se svou tetou. 6

7 Dřív, než jsme se odstěhovali z vesnice do Pelhřimova, bydleli jsme v domě s dvěma místnostmi: kuchyní a velkým pokojem. V kuchyni nám maminka vařila a sedělo se tam vždy při návštěvě: stůl byl pod fíkusem, který byl tak velký, že bych se mohla pod něj klidně schovat. U zdi stálá velká kredenc stará, prosklená skříň na nádobí. Bylo to pro mne moc zajímavé, protože jsem byla maminkou pro svoji panenku, a chtěla jí navařit. Pořád jsem v kredenci kramařila. Maminka měla myčku na nádobí, vypadala jako stůl, měla velkou zásuvku a v ní dva dřezy. Do jednoho maminka dávala vodu a do druhého čisté nádobí. Když skončila, zasunula šufle zpátky, a hned bylo v kuchyni hodně místa a maminka mohla dělat knedlíky nebo připravovat jiné dobroty. Celou dobu přikládala dříví do sporáku, aby mohla vařit. Jinak se to nedělalo elektrickou troubu, kterou znáte, jsme neměli. V druhém pokoji stála manželská postel a skříně. Tam byl i náš obývak: gauč, kulatý stoleček a knihovnička. V kuchyni jsem měla koutek na hračky: dřevěnou kuchyňku a stoleček. Maminka pro mě sehnala nejrůznější věci od kamarádek, které byly švadlenami. Měla jsem docela hodně věcí, které na vesnici nikdo ještě neměl: koupelnu, bojler, vanu a umyvadlo pro panenku a k vození pletený kočárek. Kdybych si ale měla hrát sama, nebavilo by mě to. Zvala jsem kamarádky a hrály jsme si spolu až do té doby, než jsem se s rodiči přestěhovala do města. Byla jsem už větší a panenkový dům jsem dala své mladší kamarádce. Nechtěla jsem odejít kvůli panenkám, ale měla jsem tu kamarádky a znala jsem každý kout. Tatínek to také nechtěl, ale musel kvůli práci. Tady bydlím už 50 let a občas moc ráda navštěvuju své bývalé kamarádky ze školy na vesnici. Za dva roky tam bude sraz rodáků určitě se zase uvidíme. 7

8 O prázdninách to bylo pro nás děti podobné jako na pouti: sice to nebylo tak zvláštní, ale trvalo to docela dlouho. Přijíždělo k nám hodně příbuzných z Prahy a rodiče se s nimi setkávali, sedávali na lavicích a besedovali. Seděli tam všichni dohromady a povídali si až do půl desáté. Bylo to jinak než dnes, kdy každý zůstává zvlášt. Jeden druhého znal, jak dospělé tak i děti. Když jsem byla malá, žili jsme s rodiči ve velkém domě s mnoha byty. Bylo to v Ostravě, velkém městě na Moravě. Bylo nás hodně: každý den jsme si hráli před domem všichni. Bylo nás 14 dětí. Náš pan domovník ten, co se stará o celý dům nechtěl, abychom si hráli na ulici, kde to bylo kvůli autům nebezpečné. Tak se domluvil s rodiči a nabídl jim, že by pro nás udělal hřiště. Rodiče byli moc rádi a rozhodli se, že vybudují vedle také malý parčík. Maminky mohly zasadit kytky a hřiště bylo moc krásné. Rodiče udělali nám holkám hezké pískoviště a kluci měli místo, kde si hráli s míčem. Všem se nám to hrozně líbilo. Pan domovník nás hlídal a nesměli jsme tam dělat žádné hlouposti. Házet smetí se také nesmělo. Vždycky večer, asi v půl sedmé, jsme se museli postavit do řady, jeden vedle druhého. Domovník k nám přišel, narovnal nás a pořádně si nás spočítal. Až dodnes si vzpomínám, co nám říkal vždycky, než jsme šli domů: Tak byl to hezký den, ted' se jděte umýt, vyčurat a spát. Když jsme se jako malé děti vrátily ze školy domů, pásly jsme vždycky husy. Byl to náš úkol. Občas se nám pletly, protože jsme si při tom pořád hrály. Teprve doma nám rodiče řekli, že jsme zase přivedly místo našich nějaké cizí. Rodiče to vždycky poznali na křídlech, která byla označena. Při hlídání hus jsme si mohly hrát, proto jsme to měly rády. Sázení brambor ale bylo za trest. A jejich sbírání byla také pěkná otrava! Nebylo to ale tak snadné, jak by se vám mohlo zdát. Rodiče se museli moc snažit. Tatínek musel před cizími vojáky schovávat jídlo, které nám chtěl přinést domů. Jinak by nám ho vzali a my neměli nic. Tak tatínek chodil přes ulici plný strachu a měl věci schované do kabel a různých tašek. My děti jsme šly k sousedům a dostávaly jsme kozí mléko. Třeba se to nezdá, bylo příliš vzácné. My jsme měly radost, že jsme ho dostaly. To se v tomto čase stávalo zřídka. 8

9 Bydleli jsme s otcovou maminkou. Náš tatínek udělat kryty pro případ, kdybychom museli utíkat před vojáky nebo před letadly. A pro každého z nás připravila maminka kufřík se základními věcmi. Tatínek obstaral jídlo tak, by maminka měla zásoby na delší dobu. A tak jsme byli připravení a podle tatínka jsme se nemuseli bát. Přišel skoro konec války a nálet na Ostravu je to velké město a proto o něj měli vojáci zájem. Utekli jsme do krytu a museli jsme tam zůstat celé tři dny. Nebylo to snadné, byla tam tma a zima. Rodiče nám ale všechno připravili, byli jsme všichni spolu a hladem jsme netrpěli. Zvířátka jsme měli rádi, i ta divoká. Chtěli jsme chytit zajíce, kteří okusovali stromy. Dávali jsme jim seno, ale oni nic, protože věděli, že jsme to my: kluci a holky. Nechtěli jsme ale, aby se jim něco stalo. Na poli bydleli koroptve a bažanti, které jsme chtěli zachránit před zemědělskými stroji, které tam pracovaly. Tak jsme řekli rodičům, aby nechali ten kousek pole, kde byla jejich hnízda, a pracovali jsme dál... Kdy jsme se vrátili domů ze školy, čekal na nás nějaký papír na stole. Maminka nám vždycky připravila seznam úkolů a psala, co bychom měli udělat. Jídlo máte v troubě, psala maminka. Tak jsme ho ohřáli, obědvali jsme rychle a šli jsme se převléci. Potom jsme vždycky běželi na pole, kde jsme pomáhali rodičům v práci. Té bylo pořád hodně. A byl to pro nás moc důležitý úkol, kdy jsme si mohli vydělat na nové šaty. Šetřili jsme na ně a nosili jsme je potom dlouho. Občas děti nosily šaty jedno po druhém, my jsme se sourozenci ale byli skoro stejní, tak jsme to nemohli tak dělat. A kvůli tomu jsme měli ještě více pracovních povinností. Ale víte, museli jsme si na naše oblečení dávat pozor. Neměli jsme ještě doma pračku, jako dnes mají vaše maminky. Pralo se ručně, a používala se ždímačka. Svou první pračku jsem dostala teprve dva roky po svatbě. Před tím jsem měla doma dřevěnou ruční pračku a to bylo všechno. Až bude po válce, tak koupíme salám! říkala maminka. Jedna paní prodávala maso a dávala nám dětem občas kousek salámu na ochutnání. Masa moc v tomto čase nebylo, i rohlíky maminka koupila jen zřídka. Jedli jsme ale dost často sladké knedlíky. V létě jsme šli do lesa a sbírali jsme borůvky, rybíz býval na zahrádkách. A když jsme našli v lese houby, jedli jsme potom smaženici. Maminka taky jednou v týdnu, ve svátek, pekla chleba. Dávala do těsta kvasnice a mouku. Když těsto 9

10 vykynulo, maminka dělala bochníky a my jsme jí je pomáhali nosit a ona je potom šoupala na plechu do pece. Upečený chléb maminka uchovávala v peci, nikdy nebyl plesnivý. Moc rádi jsme měli také sušené hrušky. Dávali jsme je v létě na pec a trvalo dlouho, než se usušily. A jak ta pec byla teplá! Seděli jsme na ní a bylo nám tam dobře. V zimě jsme drali peří. Dospělí lidé nám vypravovali strašidelné historky. Občas jsme se potom v noci báli! Tat'ka nám ale četl pohádky, což nebylo až tak hrozné. Asi třikrát do roka jsme škubali naše husy. V každém domě jich bylo asi deset nebo dvanáct. To bylo práce! A museli jsme je škubat opatrně, abychom jim nepoškodili kůži. V zimě jsme peří drali a bylo toho doopravdy moc. Ptali jsme se maminky, kdy to skončí. Na dvě peřiny bylo třeba asi osm kilo peří, asi si ani neumíte představit, co s tím bylo práce. Ze zbytků se dělaly peřinky k sezení, anebo se dávaly na podlahu. Tak jsme připravovali všechno, co by mělo být doma. A potom se po vesnici povídalo, kolik má kdo pro své dcery peřin do výbavy. Měli jsme doma pejska, slyšel na jméno Čikan. Byl vysoký a černý jako uhlí. Měla jsem ho moc ráda, ale rodiče už ne: často chodil do kurníku na vajíčka a nijak jsme ho to nemohli odnaučit. Tatínek se ho chtěl zbavit měl už dost starostí. Jednou jsem si hrála u rybníka a moje panenka mi spadla do vody. Chtěla jsem ji vytáhnout, ale nepodařilo se mi to. Sama jsem spadla do rybníka, a byla bych se určitě utopila, kdyby v této chvíli nepřiběhl náš pes. Chytil mě za okraj sukně a vytáhl mě. Rodiče byli hrozně st'astní a tatínek řekl: Čekane, jestli chceš, můžeš si ta vajíčka jíst. Mně to už nikdy vadit nebude. A pes, můj zachránce, mohl zůstat doma. 10

11 Tatínek vytáčel med od včeliček a měl k tomu speciální stroj, který měl odstříkat med z pláství, který tam včelky dávají dovnitř. Točilo se tím a med stékal do láhve. Jaká to byla dobrota! Bylo to ale také nebezpečné. Jednou jsme zapomněli na naše husy, které přišly ke včelínu. Včelky se začaly bránit a pod'obaly je. Museli jsme je potom zachránit a dávat jim studené obklady. Věděli jsme už, že si musíme na včelky dávat pozor. Moc rádi jsme měli také umělý med. Mazali jsme si jím chléb nebo maminka nám ho dávala do perníku. Ale teprve prachanda, to byla dobrota! Dělala se ze sušených hrušek, které se potom mlely jako mouka. Dávaly se pryč čumáčky, které jsou dole na hrušce, ty se pak krájely na pekáč a sušily v troubě. Rozpečené byly jestě lepší; říkalo se jim pečárky. Proto jsme měli na zahradě hrušně, jabloně i švestky. Švestky jsme dávali do obilí na půdě, aby potom déle vydrželo. Měli jsme také docela pěkný sklep, kam jsme dávali jídlo, které jsme zavařovali do skleniček. Občas se nám to nepodařilo, ale alespoň jsme se naučili, jak to správně udělat. Moc dlouho, bez žádných potíží, drželo uzené maso. I půl roku! Ale aby se tak stalo, udili jsme ho v komíně skoro týden. Maso se protáhlo provázkem a pověsilo. Balili jsme ho ještě do novin, aby zůstalo čisté. Muselo se udit dobrým dřevem, nejlépe bukovým. Maso se potom otáčelo, aby bylo hotové ze všech stran. Ale abychom je snědli, čekali jsme na léto. Maso jsme ale jedli jen zřidka pouze ve svátek. Maminka vařila doma moc často také polévku s velikými kusy brambor. Vždycky jsme jí s tím pomáhali. Dříve děti začínaly pracovat brzy. Když jsem už byla větší a začala válka, tak abych nebyla poslána někam daleko do Německa, pomáhala jsem ve mlýně. Musela jsem uprostřed noci chodit po schodech nahoru a připravovat na mletí. Bylo těžké, abych se vůbec zvedla z postele. Svou první čokoládu jsem měla, když mi bylo asi šest roků. Také se stalo, že jsme si ji šetřili na vánoční stromeček. Ale nedočkali jsme se, protože nám čokoláda zplesnivěla a nikdo z ní nic neměl. A stejně to dopadlo s pomeranči, které maminka chtěla nechat, kdybychom byli nemocní. Ale my jsme nemocní nebyli a pomeranče nám také zplesnivěly. Občas vám šetření na nic není. 11

12 Maminka dělala z hrušek pracharandu. Sbírali jsme ze zahrady hrušky, přinášeli jsme je domů a krájeli jsme je na čtvrtky. Sloup, sloup, dělala taková nádoba, která mlela a tloukla suché hrušky na prach. K pracharandě dělala maminka škubánky: míchala vařené brambory, mouku a trochu soli. Chutnalo to jako knedlíky s rozvařenými jablky. Když něco zbylo, dělala maminka z těsta malé kousky a smažila na sádle. To byla teprve dobrota! Dnes se ke knedlíkům dává mák nebo tvaroh. Měli jsme pejska, který se jmenoval Figo, byl anglickým pejskem a byl celý hnědý. Figo moc rád asistoval tatínkovi, který pracoval na poli všude za ním chodil a nechtěl se s ním rozloučit. Štěkal také na stroje, kterých se asi bál a tatínek si myslel: Ten pes mě asi připraví o nervy. Pes ale byl vždy s tatínkem a on byl docela rád, že nemusí pracovat sám. Jak se na jaře a v létě zaselo obilí a všechno na poli rostlo, tak v zimě se obilí mlátilo a večer se dralo peří. Ve všech domech potřebovali rodiče výbavu pro dcery, a proto bylo vždycky hodně práce. Maminky při tom připravily něco k jídlu: pekly se koblihy, pila se káva, vypravovalo se, a proto nikdy nebyla při draní nuda. Dralo se postupně u všech ve vesnici a každý pomohl i ostatním. Maminky pletly pro děti teplé svetry a háčkovaly oblečení a říkalo se také, že i pro syny by měly být připravené peřiny pro případ, kdyby se někdy na ně rozzlobily jejich ženy, tak aby měli nějaké místo na spaní. Doma nebyla televize, maminky a babičky při rádiu pletly bílé čtverce, které potom spojovaly a dělaly z nich ubrusy. Postavili jsme si domeček se zahradou a bydleli jsme s babičku a třemi dětmi. Můj bratr koupil tehdy mojí dceři francouzského pudla. Byl to takový ochránce, který skákal až po ramena. Byl moc chytrý a když jsme mu řekli, opatrně strkal do naší dcery, aby šla ze zahrádky, kde si ráda hrála, zpátky domů. Pes nás měl moc rád, ale bál se, když měl někdy zůstat sám. Jednou jsme jeli pryč a pejska jsme půjčili známým. Netušili jsme, že by se mu něco mělo stát. Když jsme se vrátili, řekli nám známí, že pejsek onemocněl a už nežije. Bylo mi ho moc líto. Rodiče ale znamým nevěřili a říkali: Určitě někomu našeho pejska prodali. Nikdy jsme ho ale nenašli. 12

13 V neděli nám maminka vařila vepřové maso nebo králíka. Jinak jsme jedli obyčejné jídlo, které také určitě znáte brambory s podmáslím, cmundu nebo oškrabané a upečené brambory. Říkali jsme jim ouška a moc nám chutnaly. Měli jsme doma kanárka a jmenoval se Honzík. Měl černou čepičku jako kněz a seděl rád na šňůře na prádlo. Na zdi viselo velké zrcadlo. Honzík tam často chodil a koukal se na toho kanárka, o kterém si myslel, že je to jeho kamarád. Nikdy jsme ho nemuseli nutit k tomu, aby něco snědl! Stačilo jen, aby maminka cvakla pokličkou, pod kterou měla nějaké jídlo, hned křičel, aby taky něco dostal. Byl rád, když mu maminka dala kousek chleba. A když jsme na něho volali: Honzíku, jablko! hned přiletěl a nikdy to neporušil. Naše cesta s husami vedla okolo rybníka. Můj úkol byl starat se o ně a dávat si pozor, aby nespadly do vody. Dařilo se mi to docela dobře, jednou jsem to ale nestihla. Byla jsem skoro doma a všimla jsem si, že jedna husa chybí. Vrátila jsem se zpět na cestu a zjistila jsem, že jedna husa spadla do vody. Vyndala jsem ji a myslela jsem, že je už mrtvá. Zvedla jsem ji a vzala domů. Hrozně jsem se bála, co mi řeknou rodiče. Tatínek se jen na husu podíval a k mé úlevě řekl: Tentokrát se na tebe zlobit nebudu, a nechal mě ptáka položit a počkat, až mu bude lépe. Omráčená husa se po chvíli začala zase hýbat a moc ráda se vrátila ke kamarádkám. 13

14 Měli jsme doma pejska Azorka, který byl moc chytrý. Každý den ráno čekal před domem na tatínka a doprovázel ho do práce. Hlídal zahrádku, jestli někdo náhodou nekrade jablka. A jak jsem se vracela ze školy domů, vždy na mě čekal, vrtěl ocasem tam a sem a skákal radostí. Hladila jsem jeho krásnou, tříbarevnou srst. Když se na mne podíval, ptala jsem se ho: Tak co, chceš piškůtek? - všemu rozuměl a už mával ocasem. Azorek byl moc hodný, neposlouchal ale všechny. Občas utíkal na ulici a když chtěl jít na druhou stranu, rozhlížel se a pozoroval auta. Měli jsme strach, že když necháme otevřenou bránu, uteče a ztratí se. Proto jsme si na to dávali pozor. Jednou si tatínek všiml, že je v bráně díra. Možná ji někdo udělal v noci, aby si nakradl jablka ze zahrady. Tatínek šel dál a zjistil, že to, co chybělo, nebyla jablka ale pes. Hledali jsme Azorka všichni celý den a večer jsme ztratili naději. Druhý den ráno šel tatínek před dům a Azorek už na něj čekal. Měli jsme velkou radost! 14

15 Kapitola druhá Vzpomínky Jako děti jsme chodily z Putimova na Křemešník. Dělaly jsme to sami, nebylo to daleko. Po cestě jsme potkávaly stánky, ve kterých prodávali kyselé okurky. Měly jsme ty poutě moc rády. A pokud jde o vodu z Křemešníka, tak nevím, jestli nezamrzá, ale v určité době se prostě ztratí... Naše babička nesla tu vodu domů a ona se jí nikdy nezkazila. Na Křemešníku byla také škola, kde učil pan farář. Děti na tu horu chodily pěšky do školy a nezáleželo na tom, jestli byla to zima nebo léto a v neděli šla celá rodina na Křemešník do kostela. Také si pamatuju, že je tam hezká rozhledna. Dnes je možné vše vidět na internetu, ale já se už v tom nevyznám... Pelhřimov, na který si vzpomínám, nebyl tak velký jako ten dnešní. Všechny velké paneláky vyrostly teprve potom, když už jsem byla velká. Na náměstí si pamatuju cukrárnu Lubomíra Lipského. Pocházel z Pelhřimova a hrál si tu jako jiné děti. Pamatuju si ho také, jak zamlada měl fajfku a čepici s kšiltem a nosil krátké kalhoty. Potom se ale přestěhoval do Prahy, kde se stal slavným hercem. A i když už slavil devadesátiny, je pořád aktivní a na Pelhřimov nemůže zapomenout. Cukrárna už nefunguje ted' je vedle Švadlenka. Je možné navštívit jeho muzeum. V létě prodávali na ulici vanilkovou a čokoládovou zmrzlinu. Prodávali ji v Kolářově cukrárně. Venku před cukrárnou seděli dospělí, setkávali se a pili limonádu. Když byl nějaký svátek, vyhrávala dechovka, hráli valčík i nějaké tango. A dožínek, které se slavily spíš na Moravě nebo na Slovensku, se lidé zúčastňovali v krojích s výšivkami. Muži seděli na koních a dívali se na ženy v sukních a v plizovaných halenkách. Ženy neměly pouze jednu sukni, ale bylo jich až pět a vnitřní byla nejužší, aby nebyly vidět nohy. Tak to vypadalo také vždy, když šly do kostela a bylo to úplně jinak, než dnes. Jak se krojí, tak si stojí, říkalo se o oblečení, a všechny holky si na to dávaly pozor. 15

16 U Liberce, kde jsem dřív bydlela, stojí hora, která se jmenuje Ještěd. O jejím vzniku se povídá zajímavá historie. Horu měli postavit čerti, kteří mohli pracovat jen do chvíle, než zakokrhá kohout. Pracovali v noci a nosili kameny ze všech stran a dělali z nich velký kopec. Přes cestu šel muž, který si hrozně rád dělal legraci ze všech v okolí. Nemohl ale vědět, kdo tady pracuje a zakokrhal. Čerti, kteří nesli moc těžký kámen, zmizeli a upustili ho přesně na místě, kde stál muž. Na tomto místě dnes stojí osamocená skála, která se jmenuje Čertova. 16

17 Kapitola třetí Svátky a slavnosti Svátky jsme měli moc rádi. Bydlela jsem na vesnici nedaleko Pelhřimova a o svátcích jsme šli na Křemešník nebo do města. Na Boží tělo se vždycky sešlo na náměstí hodně lidí. My, holky, jsme sypaly kytičky na zem a kněz a všichni ostatní šli za námi. O dušičkách jsme sbírali vosk ze starých svíček. Rozpuslili jsme ho a dělali jsme z něj kahánky. V roce 1952, a to je už moc dávno, měla moje teta svatbu. Přála si, abychom s mojí kamarádkou Alenkou, se kterou jsem chodila do školy, byly družičkami. Maminky nás oblékly do bílých šatů a my jsme ji doprovázely. S Alenkou se známe dodnes a pravidelně se setkáváme, i když se odstěhovala a bydlí ted' v jiném městě. Víme také, že ženich a nevěsta jsou dodnes spolu a nedávno slavili diamantovou svatbu, což znamená, že jsou spolu už šedesát let. 17

18 U nás na vesnici se jaro slavilo kácením máje. To byl strom, většinou bříza, ozdobený pentličkami a věnci. Kluci ji stavěli pro děvčata a my jsme potom kolem ní tancovaly v krojích. Na Vysočině byl po oslavách strom poražen, někde jsem ale viděla stromy, které stály uprostřed vesnice ještě dlouhou dobu. Když se ve vesnici nebo už tady v Pelhřimově slavil svátek nějakého významného svatého, konaly se poutě. Pekly se sladkosti, zvali se příbuzní a všichni na ně čekali. V každém domě bylo i deset lidí. Děvčata si na ty dny pořizovala nové šaty, protože věděla, že je večer čeká tancovačka. Hrála dechovka i jiná, už modernější hudba. Snadno si na to vzpomenu, protože se během pouti dělalo vždy hodně fotek. Pamatuju si, jak k nám přijela naše rodina z Prahy, jak jsme na ně čekali s rodiči na nádraží. Všichni jsme potom šli do města. Moc rády jsme si jako děti prohlížely stánky s cukrovinkami a kolotoče. Vzpomínky na dětství se zdají vždy lepší, než byla skutečnost. Když jsem slavila narozeniny, nebylo toho moc: maminka vždy upekla dort a čekal na mne doma nějaký malý dárek. Více jsem nepotřebovala. Na Vánoce ano, to toho bylo víc: pamatuju si, jak jsem dostala krásnou panenku a menší dárky. Na stole na mne čekalo cukroví od maminky a bylo lepší než to, které znám dnes. Nebylo hodně dárků ani hostů, ale prožívali jsme svátky s radostí. Druhý den jsme každoročně jeli k babičce do Jihlavy. Vánoce byly vždy pravidelně bílé a sníh zůstával ležet až do jara. S kamarády jsme stavěli sněhuláka, a on měl vždy všechno, co opravdový sněhulák má mít. Oči a knoflíky měl z uhlí, z mrkve nos, do ruky jsme mu dali koště a na hlavu hrnec. Tak to byl náš hezký sněžný muž! 18

19 Když mi bylo asi 16 let a slavili jsme v únoru masopust, oblékla jsem si jako jiné děti masku a šla jsem po vesnici s muzikou. Celá naše skupina musela vypadat hrozně z půjčovny jsme dostali nějaké příšerné hlavy, prasátka i jiná zvířata. Bylo nás docela hodně a prošli jsme tak skoro celou vesnici. Dostali jsme nějaké pohoštění pro menší koblihy, pro starší muzikanty něco k pití. Po celé té těžké práci jsme všichni šli na náměstí tancovat. Hrála nám hudba a pan starosta pro rodiče a ostatní čepoval pivo. Na Vánoce jsme pekli perníčky. Propichovali jsme v nich dírky a dávali jsme je na vánoční stromeček vedle oříšků a kostek cukru. Dostávali jsme Mikuláše a čerta vyrobené z těsta. Bylo to jednoduché, ale nám to strašně chutnalo. Nejraději jsme měli mřížkový koláč s marmeládou. 19

20 Kapitola čtvrtá Radovánky s kamarády Měla jsem hadrovou panenku, kterou jsem dostala k Vánocům. Měla hezký copánek a její hlavičku jsem zabalovala do kapesníku jako do šátku a oblékala jsem ji do hadříků nebo na ni šila šatičky. Moc rádi jsme dělali ohýnky a pekli jsme v nich brambory. Povídali jsme si při tom a bylo nám moc dobře. Kdy jsme ty brambory z popelu vyndavali, byly celé černé. Jedli jsme je ještě horké. Vůbec nám to ale nevadilo stejně jako to, že jsme byli hrozně špinaví. V létě jsme se moc rády s kamarádkami koupaly v rybníku a chodily jsme domů přes silnici. V zimě jsme tam sáňkovaly. Ted' bychom to určitě nedělaly a vy to nedělejte také. Když jsme ale byly děti, nebyla skoro auta. Tak jsme mohly bezpečně jezdit dolů. Moc rády jsme taky hrály na schovku: schovávaly jsme se na nejrůznějších místech. 20

21 Na vesnici stála veřejná váha, na kterou přijížděl vůz se senem nebo s brambory. Vedle váhy stála budka, u které byl pán vážící vozy. Báli jsme se ho, nesměli jsme na váhu vstoupit. Když šel pán domů a váha zůstala prázdná, hráli jsme na ní s ostatními dětmi hru, která se jmenovala karkulice. Stáli jsme na rozích váhy tam, kde stávala kola vozů a každý roh bylo místo pro jedno dítě. Vždy zůstávalo jedno dítě navíc a pro něj místo nezbývalo. Stálo uprostřed váhy a volalo: Hejbejte se, karkulice! a v tom okamžiku jsme se museli vystřídat a najít si nové místo. Za války jsme se přeštěhovali do Beskyd. Šli jsme už tehdy do školy a ve třídě nás bylo asi 16. Seděli jsme všichni v lavicích dlouhých přes celý sál. Bydleli jsme v této době v dvouposchod'ovém domě. A protože jsme už uměli psát, měli jsme hrozně rádi psaní dopisů. Posílali jsme je pak jeden druhému. Dělali jsme to tak, že jsme napsali na vrch jméno a pak dali dopis do mezery mezi cihly. Každý den jsme měli co psát! Když jsme byli malí, nesměli jsme chodit do hospody tancovat. Šli jsme se tam tajně podívat, jak tancujou jiní. Nakukovali jsme přes okna do sálu a dávali jsme si pozor, aby nás neuviděl pan učitel. Kdyby nás našel, tak bychom měli problém... Dokud se to ale nestalo, dívali jsme se, jak lidé tancujou nebo na hezké divadlo, které v hospodě hráli. 21

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

Děti a tety z našeho Domova:

Děti a tety z našeho Domova: Všichni jsme prožívali vánoční svátky se svými blízkými, ať už doma nebo na našem Domově. Mnozí z vás o svých Vánocích napsali a namalovali hezké příspěvky: Děti a tety z našeho Domova: Na Štědrý den se

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

22. Základní škola Plzeň. Až já budu velká. Třída: 7. B. Datum: 8. 12. 2008. Jméno: Kamila Šilhánková

22. Základní škola Plzeň. Až já budu velká. Třída: 7. B. Datum: 8. 12. 2008. Jméno: Kamila Šilhánková 22. Základní škola Plzeň Až já budu velká Třída: 7. B Datum: 8. 12. 2008 Jméno: Kamila Šilhánková V pěti letech jsem onemocněla zánětem ledvin a ležela jsem v nemocnici u svatého Jiří. Byla tam veliká

Více

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

Babičko, vyprávěj! Reminiscenční projekt

Babičko, vyprávěj! Reminiscenční projekt Základní škola německo-českého porozumění a Gymnázium Thomase Manna Praha 8 www.gtmskola.cz Babičko, vyprávěj! Reminiscenční projekt Reminiscence technika práce se starými lidmi s využitím vzpomínek účelem

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

O letadélku Káňeti. Knihu od Bohumila Říhy. převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška.

O letadélku Káňeti. Knihu od Bohumila Říhy. převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška. O letadélku Káňeti Knihu od Bohumila Říhy převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška. Tomešovic rodině se narodila Anežka. O tři roky později se jim narodil kluk Vojta. -

Více

Malá knížka o Amálce

Malá knížka o Amálce Malá knížka o Amálce Ahoj, jmenuji se Amalthea, ale říkají mi Amálka. Jsem bájná koza, první pěstounka, která se starala o malého Dia, když se o něj nemohla postarat jeho vlastní maminka. Proto podle mne

Více

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33 V poslední době se vám velmi daří. Vydali jste novou desku, sbíráte jedno ocenění za druhým a jste uprostřed vyprodaného turné. Co plánujete po jeho zakončení? 1 / 6 Turné se sice blíží ke svému závěru,

Více

www.robotikmechacek.cz

www.robotikmechacek.cz ISBN 978-80-260-3610-4 (epub) ISBN 978-80-260-3611-1 (PDF) ISBN 978-80-260-3612-8 (MobiPocket) www.robotikmechacek.cz Na webu můžete výhodně koupit také elektronickou či tištěnou verzi prvního dílu knihy

Více

Převzetí Domova sv. Moniky

Převzetí Domova sv. Moniky KRONIKA 2008 Převzetí Domova sv. Moniky 1. 1. 2008 jsme převzali od Centra zdravotních a sociálních služeb města Liberce Domov pro matky s dětmi v tísni, který dostal jméno Domov sv. Moniky. Maškarní karneval

Více

POPELKA. Mateřská škola, základní škola a Dětský domov Ivančice, Široká 42. Autor: Mgr. Marta Kvasničková

POPELKA. Mateřská škola, základní škola a Dětský domov Ivančice, Široká 42. Autor: Mgr. Marta Kvasničková POPELKA Mateřská škola, základní škola a Dětský domov Ivančice, Široká 42 Autor: Mgr. Marta Kvasničková Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Předmět:

Více

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat,

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, opustit všechny své kamarády a začít chodit do nové školy.

Více

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

22. základní škola Plzeň

22. základní škola Plzeň 22. základní škola Plzeň Třída: 7. A Jméno: Lenka Hirmanová Datum:29. 11. 2008 1 Skoro každý měl ve školce stejný sen, co by chtěl dělat Jako malá jsem měla různé zájmy, i když některé se moc nezměnily.

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída

PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída V jedné malé chaloupce žila babička dědeček a jeden malý kluk jménem Toník. Blížily se Vánoce a Toník byl čím dál víc nedočkavý, až do té doby když k

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

Emilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka

Emilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka Emilovy skopičiny 1. kapitola Emilovy narozeniny Byl jednou jeden kluk, jmenoval se Emil a jeho rodina byla táta, máma, jeho malá sestra Ida a čeledín Alfred. Emilovi bylo 5 let, zítra měl mít narozeniny.

Více

Eva Brindová PŘEDHÁDKY A POHÁDKY. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Eva Brindová PŘEDHÁDKY A POHÁDKY. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz 1 Eva Brindová PŘEDHÁDKY A POHÁDKY 2 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w. k o s m a s. c z, U I D : K

Více

Bruslení Dneska nás pan vychovatel nechal spát do 9:00. Potom jsme měli snídani a pak jsme měli generální úklid, pan vychovatel nám k tomu půjčil

Bruslení Dneska nás pan vychovatel nechal spát do 9:00. Potom jsme měli snídani a pak jsme měli generální úklid, pan vychovatel nám k tomu půjčil Bruslení Dneska nás pan vychovatel nechal spát do 9:00. Potom jsme měli snídani a pak jsme měli generální úklid, pan vychovatel nám k tomu půjčil rádio. Filip pustil rádio a já myl skříň a taky jsem dal

Více

Pohádkové povídání. - pro děti i dospělé -

Pohádkové povídání. - pro děti i dospělé - Pohádkové povídání - pro děti i dospělé - Knížka Pohádkové povídání vznikla v roce 2009 v rámci výzkumné práce: Problematika znakového jazyka a možnost jeho využití v pohádkách pro sluchově postižené děti

Více

Autorem materiálu je Mgr. Renáta Lukášová, Waldorfská škola Příbram, Hornická 327, Příbram, okres Příbram Inovace školy Příbram, EUpenizeskolam.

Autorem materiálu je Mgr. Renáta Lukášová, Waldorfská škola Příbram, Hornická 327, Příbram, okres Příbram Inovace školy Příbram, EUpenizeskolam. Šablona č. 7, sada č. 1 Vzdělávací oblast Vzdělávací obor Tematický okruh Téma Člověk a jeho svět Člověk a jeho svět Rodina Příbuzenské vztahy v rodině, orientace v čase, život ve městě x vesnici Ročník

Více

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz František Ber Jak Ježíšek naděloval radost e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

Já hraji na klávesy - N. Matesová

Já hraji na klávesy - N. Matesová L. Šindlerová Já hraji na klávesy - N. Matesová Na klávesy hraju letos poprvé, ale už umím mnoho písniček, například Maličká su, Když jsem jel do Prahy, Vadí nevadí, Okoř a mnoho dalších písniček. Na klávesy

Více

Je mi padesát. Přestože, alespoň v to

Je mi padesát. Přestože, alespoň v to KAPITOLA PRVNÍ: Tak jsem tady Je mi padesát. Přestože, alespoň v to doufám, mám ještě spoustu let před sebou, ráda bych formou této knihy Se sestrou Danuškou poprvé u fotografa. Řekl, ať nemrkám, ale ne

Více

Jak se v parku narodil dráček

Jak se v parku narodil dráček Jak se v parku narodil dráček Klárka a Matýsek jsou dobří kamarádi. Nejradši chodí ven do parku. Hrají si s dalšími kamarády na schovku SCHOVKA POD DEKOU, na honěnou HONIČKA SE ZÁCHRANOU nebo si jen tak

Více

ať nebojí ježek ani hada

ať nebojí ježek ani hada Soutěž: ze slov utvořte větu oznamovací, rozkazovací, přací a tázací se ať nebojí ježek ani hada Kontrola: Ať se ježek nebojí hada. věta přací Ježku, neboj se hada. věta rozkazovací Ježek se nebojí hada.

Více

Post Bellum Příběhy našich sousedů. Pan Adolf Lang se svým vnukem Karlem Hury, členem týmu

Post Bellum Příběhy našich sousedů. Pan Adolf Lang se svým vnukem Karlem Hury, členem týmu Post Bellum Příběhy našich sousedů Pan Adolf Lang se svým vnukem Karlem Hury, členem týmu Pan Adolf Lang se narodil 29. září 1936 v Pávově. Pochází ze šesti dětí. Rodiče byli velmi chudí. Hlavní obživou

Více

Zahájení lázeňské sezóny v Teplicích. Třešňová bublanina

Zahájení lázeňské sezóny v Teplicích. Třešňová bublanina Zahájení lázeňské sezóny v Teplicích Toho dne kdy jsme putovali z Tuchlova na Milešovku a zpět, jsme za zvládnutí takové túry dostali odměnu. Mohli jsme místo obvyklého večerního filmu nebo seriálu, naživo

Více

Petra Soukupová. K moři

Petra Soukupová. K moři Petra Soukupová K moři Brno 2011 Petra Soukupová, 2007 Host vydavatelství, s. r. o., 2007, 2011 (elektronické vydání) ISBN 978 80 7294 420 0 Rodičům PETROVY DVĚ ŽENY 1/ Petr a Magda se potkávají Magda

Více

Náš Domov 21/2016. Leden 2016

Náš Domov 21/2016. Leden 2016 Náš Domov 21/2016 Leden 2016 1 Leden narozeniny budou slavit Tarantová Věra 03.01.1924 92 let Jarolímková Anežka 12.01.1929 87 let Ekr Jiří 16.01.1931 85 let Nosek Miloslav 19.01.1933 83 let Vojtěchová

Více

Hledáte si i během trvání rekvalifikace práci?

Hledáte si i během trvání rekvalifikace práci? Účastnice A: No asi nic moc, protože jsem neměla práci a nikde jsem ji nemohla najít. No doufám, že mi pomůže? Myslíte jako najít práci nebo obecně? No hlavně tu práci, no a pak se budu mít jako celkově

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

O ČEM JE KNIHA. Tato kniha je o dívce, která vypravuje svůj příběh ze života. Pokut chceš, pojď se připojit k příběhu s ní. 1.

O ČEM JE KNIHA. Tato kniha je o dívce, která vypravuje svůj příběh ze života. Pokut chceš, pojď se připojit k příběhu s ní. 1. O ČEM JE KNIHA Tato kniha je o dívce, která vypravuje svůj příběh ze života. Pokut chceš, pojď se připojit k příběhu s ní. 1. Kapitola,,Děti, budu Vám vyprávět příběh. řekla Tereza,,A co? řekly obě děti.,,budu

Více

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově

Více

1. STARÉ POVĚSTI ČESKÉ - O PRAOTCI ČECHOVI

1. STARÉ POVĚSTI ČESKÉ - O PRAOTCI ČECHOVI 1. STARÉ POVĚSTI ČESKÉ - O PRAOTCI ČECHOVI Čti velmi pozorně text a odpovídej na otázky. Kdysi dávno žily u řeky Visly rodiny dvou bratrů. Jeden se jmenoval Čech a byl vojvodou, stařešinou, náčelníkem.

Více

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí.

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. Jenom proto, že je hezky, každý čeká, že budete venku a skotačitˮ nebo tak něco. A když venku netrávíte každou vteřinu, hned

Více

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici Kašpárek (Vypravěč) Princ Janči Chůva (Babička) Žába Princezna Janička Král Čert Světnice Vesnice Komnata Podhradí Les Přídavné kulisy: studna Smrk Kašpárek nebo vypravěč: Byl jednou jeden princ. Janči

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

Základní škola a Mateřská škola G. A. Lindnera Rožďalovice. Moje rodina

Základní škola a Mateřská škola G. A. Lindnera Rožďalovice. Moje rodina Základní škola a Mateřská škola G. A. Lindnera Rožďalovice Moje rodina Jméno a příjmení: Michaela Želichovská Třída: 5. A Školní rok: 2014/2015 Garant / konzultant: Roman Kotlář ml. Datum odevzdání: 23.

Více

mladší žáci PoznejBibli O: Napiš královo jméno: A 1. PŘÍBĚH: Eliáš poslouchá Boha biblické příběhy pro děti Napiš jméno královny:

mladší žáci PoznejBibli O: Napiš královo jméno: A 1. PŘÍBĚH: Eliáš poslouchá Boha biblické příběhy pro děti Napiš jméno královny: Vyplň následující údaje: Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: biblické příběhy pro děti PoznejBibli 1. PŘÍBĚH: Eliáš poslouchá Boha PŘEČTI SI: 17,1-7 KLÍČOVÝ VERŠ: 17,5 C9 Ve dnech Eliáše

Více

Ne. Například tentokrát,

Ne. Například tentokrát, Jsem zasvěcená 12 let Ne. Například tentokrát, být loajální k mojí matce a moje matka je alkoholička i můj bratr je alkoholik. (Ano.) A já nevím co je se mnou špatně, že se mi nedaří je pozitivním způsobem

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

ŠKOLNÍ ROK 2012/2013

ŠKOLNÍ ROK 2012/2013 ŠKOLNÍ ROK 2012/2013 Letošní rok je ve znamení lesa, tak se totiž jmenuje naše nové celoroční téma. Protože kousek lesa máme i na naší krásné školní zahradě, mohli jsme toto téma prožívat naplno hned od

Více

PRINCEZNY TO MAJÍ TĚŽKÉ JINDŘICH MALŠÍNSKÝ

PRINCEZNY TO MAJÍ TĚŽKÉ JINDŘICH MALŠÍNSKÝ PRINCEZNY TO MAJÍ TĚŽKÉ JINDŘICH MALŠÍNSKÝ JINDŘICH MALŠÍNSKÝ verše ALOIS KOLÁŘ PRINCEZNY TO MAJÍ TĚŽKÉ aneb POHÁDKY PRO ANIČKU 2015 Veškerá práva vyhrazena. Žádná část tohoto díla nesmí být přenášena

Více

Čteme se skřítkem Alfrédem

Čteme se skřítkem Alfrédem Jiřina Bednářová Čteme se skřítkem Alfrédem Čtení s porozuměním a hry s jazykem Edika Brno 2012 Čteme se skřítkem Alfrédem Čtení s porozuměním a hry s jazykem Jiřina Bednářová Odborná korektura: Alena

Více

Divadelní žabka. Za účastníky napsala paní učitelka Tománková

Divadelní žabka. Za účastníky napsala paní učitelka Tománková 4 Březen / duben 2009 Naši milí čtenáři! Po delší odmlce vás znovu všechny vítám na stránkách školního časopisu Školáček. Je vidět, že se vám časopis zalíbil, neboť si jej chodíte stále víc a víc půjčovat.

Více

Slovo paní ředitelky..1 Štědrý den v kuchyni 2 Slovo od sociální pracovnice.. 3 Vánoční aktivity...4-5 Příspěvky uživatelů...6-8 Křížovka...

Slovo paní ředitelky..1 Štědrý den v kuchyni 2 Slovo od sociální pracovnice.. 3 Vánoční aktivity...4-5 Příspěvky uživatelů...6-8 Křížovka... Slovo paní ředitelky..1 Štědrý den v kuchyni 2 Slovo od sociální pracovnice.. 3 Vánoční aktivity...4-5 Příspěvky uživatelů...6-8 Křížovka.....9 Přání...10 Vánoce jsou jedním z nejkrásnějších období roku.

Více

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla podle Roalda Dahla B yl jednou jeden starý pán, kterému bylo 87 let a jmenoval se Labon. Celý svůj život to byl klidný a mírumilovný člověk. Byl velmi chudý, ale velmi šťastný. Když Labon zjistil, že má

Více

Lekce 18 Na návštěvě. V jídelně.

Lekce 18 Na návštěvě. V jídelně. Lekce 18 Na návštěvě. V jídelně. 18.1 Struktury Co bude k obědu/k večeři? Dejte mi míň masa. Můžu dostat víc knedlíků? Proč nechceš jíst vepřové? Nesmím jíst vepřové, protože jsem muslim. Olga se seznámila

Více

Básničky pro holky. Dupy, dupy, dupy, dupy, už jdou chlapci do chalupy. Už jdou chlapci s pomlázkami, schovejte se, maminečko, schovejte se s námi.

Básničky pro holky. Dupy, dupy, dupy, dupy, už jdou chlapci do chalupy. Už jdou chlapci s pomlázkami, schovejte se, maminečko, schovejte se s námi. Básničky pro holky Malujeme vajíčka, pro bratrance, pro strýčka. To nejhezčí tatínkovi, taky jedno dědečkovi. Ještě klukům ze školky, žádná nejsou pro holky. Však vajíčka z čokolády, máme i my holky rády

Více

ŘÍJEN. strana: 1 E_O-N

ŘÍJEN. strana: 1 E_O-N strana: 1 E_O-N V pátek 26.9. se šestka zúčastnila akce pořádané společností EON. Anička nám popsala, jak celá akce probíhala. V pátek jsme měli akci EON-trak. Chvíli jsme se učili a pak šli do EON-trucku.

Více

1. kapitola. Proč nic nejíte? Jím. Nejíte. Jím tolik, kolik potřebuju, nikdy jsem se nepřecpávala.

1. kapitola. Proč nic nejíte? Jím. Nejíte. Jím tolik, kolik potřebuju, nikdy jsem se nepřecpávala. 1. kapitola Proč nic nejíte? Jím. Nejíte. Jím tolik, kolik potřebuju, nikdy jsem se nepřecpávala. Nevypadáte, jako byste jedla tolik, kolik potřebujete. To vím líp než vy. Neřekla jsem to drze, jen s jistotou.

Více

Vítám Tě na Červené Lhotě!

Vítám Tě na Červené Lhotě! Vítám Tě na Červené Lhotě! Jmenuju se Anton a jsem tu po staletí už komorníkem. Někteří z mých pánů se sice zpočátku podivovali mým způsobům, ale nakonec všichni pochopili, že na vodním zámku si lepšího

Více

Co se je tû stalo na mé narozeniny

Co se je tû stalo na mé narozeniny Mám tfiináct kníïek, které jsou jen moje. Ty jsem si taky dala do poliãky a v echna svoje védská jara a krabice s obrázky. Ve kole si obrázky vymûàujeme. Ale já mám dvacet obrázkû, které bych nevymûnila

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

ZÁŘÍ SKAL KALÁČ ÁČEK V LESNÍM KLUBU

ZÁŘÍ SKAL KALÁČ ÁČEK V LESNÍM KLUBU ZÁŘÍ 2013 V LESNÍM KLUBU SKAL KALÁČ ÁČEK 3. září Martinka: Když jsme byli u toho písku, tak jsme s Jončou vběhli do vody a to bylo strašně príma. A vyhodila jsem do kapradí 2 šnečky. Jonča: Byli jsme na

Více

Tematický okruh: Wenig, F. Veselá dobrodružství Kašpárka, Spejbla a Hurvínka

Tematický okruh: Wenig, F. Veselá dobrodružství Kašpárka, Spejbla a Hurvínka VY_12_INOVACE_číslo přílohy 1_ČJ_5B_01 Úvodní část seznámení s cílem hodiny (seznámení s knihou Veselá dobrodružství Kašpárka, Spejbla a Hurvínka Wenig. F. Hlavní část čtení textu s porozuměním, následné

Více

JAK VAŘÍ ZVÍŘÁTKA. Marie Tetourová

JAK VAŘÍ ZVÍŘÁTKA. Marie Tetourová JAK VAŘÍ ZVÍŘÁTKA Marie Tetourová Zvědavá, všetečná a mlsná myš Mišpulka jednou, když sháněla něco na zub, zabloudila až do hájovny. Ze spíže slyšela, co si v kuchyni lidé povídají. Maminka právě četla

Více

ZAPOMENUTÝ VĚŠTEC. Moje 13. narozeniny - píše Maruška. Breaking News. a neb příbě hy z loňského roku. 7. třída ZŠ Vápenná

ZAPOMENUTÝ VĚŠTEC. Moje 13. narozeniny - píše Maruška. Breaking News. a neb příbě hy z loňského roku. 7. třída ZŠ Vápenná ZAPOMENUTÝ VĚŠTEC a neb příbě hy z loňského roku original stories since 2014 7. třída ZŠ Vápenná January 2016 Vážení čtenáři, v jubilejním, mírně opožděném 20 vydání Věštce si můžete přečíst, jak slavila

Více

Fantastický Svět Pana Kaňky

Fantastický Svět Pana Kaňky Fantastický Svět Pana Kaňky Adam Nehůdka je chlapec, jenž velmi rád četl knížky. Doma a ve škole se mu nikdy nic nedařilo, a tak byl poslán do Akademie pana Kaňky. Chodili tam chlapci, jejichž jména začínala

Více

Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství. Eroika

Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství. Eroika 1 2 Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství Eroika 3 Blanka Kubešová, 2008 Eroika, 2008 ISBN 978-80-86337-74-6 4 Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství 5 6 7 mámě 8 krajino dětství, chtěl bych se k

Více

Práce s textem, čtení s porozuměním

Práce s textem, čtení s porozuměním Práce s textem, čtení s porozuměním Genetická metoda čtení autor: Miroslava Bukáčková informační zdroj: Aleš V. Poledne, Kokřík Benda, Havlíčkův Brod, Fragment, 2006 1. JAK JSEM PŘIŠEL NA SVĚT A. ZAKROUŽKUJ

Více

ŠKOLTÝN. Školní časopis Základní školy v Týnci nad Labem 15. ročník Číslo 3

ŠKOLTÝN. Školní časopis Základní školy v Týnci nad Labem 15. ročník Číslo 3 ŠKOLTÝN Školní časopis Základní školy v Týnci nad Labem 15. ročník Číslo 3 Obsah 1. Lyžařský výcvikový kurz 2. Tři králové, zápis do 1. třídy 3. Zimní škola v přírodě 4. Vánoční laťka, florbal starší dívky

Více

Uvědomění Čtení s předvídáním Párové čtení jednotlivé části při četbě čtou děti ve dvojicích, ve dvojicích i předvídají. Viz text v příloze

Uvědomění Čtení s předvídáním Párové čtení jednotlivé části při četbě čtou děti ve dvojicích, ve dvojicích i předvídají. Viz text v příloze Čtenářská lekce: Petalík Zpracovatel: Mgr. B. Charvátová Ročník: 3. Časová náročnost: 1ČJ, PČ Cíle: Rozvoj čtenářské gramotnosti Vést ke vzájemné spolupráci a komunikaci Na základě částí textu vést k předvídání

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ LAURA MARX FITZGERALDOVÁ Poklekl ke mně a rukama zacákanýma od barev sevřel má ramena. Není kouzelná. Je dost těžké tuhle sklenici naplnit. Je těžké ty peníze vydělat a ještě těžší je uchovat. Přesunul

Více

Křížovka. Hádánky. cena 5 Kč

Křížovka. Hádánky. cena 5 Kč Křížovka 1 2 3 4 5 6 7 1. ročník, 4. číslo 1 zvíře, které umí stát ve vodě jedné noze 2 budova, ve které učíme 3 je to na nebi, svítí to a hřeje 4 zvíře, které dělá iá, iá 5 jak řekne psaní jinak 6 ledový

Více

Vernířovice 172 788 15 Velké Losiny www.svagrov.cz. Milí rodiče a milé děti,

Vernířovice 172 788 15 Velké Losiny www.svagrov.cz. Milí rodiče a milé děti, Vernířovice 172 788 15 Velké Losiny www.svagrov.cz Milí rodiče a milé děti, už skutečně ubývá dne a brzy se šeří, proto se nám blíží čas Martinských slavností. Sejdeme se na Švagrově v sobotu 9. 11. 2013

Více

POKUS PRVNÍ. Život je drama

POKUS PRVNÍ. Život je drama POKUS PRVNÍ Život je drama (Je to literární klišé?) 1 Vítr nese semínko pampelišky Na hladinu rybníka? Na kousek hlíny? Do otevřených úst? Na šlehačkový dort? Do kouta chodby? Na betonový dvorek? Do praskliny

Více

To se opravdu muselo? No, tak chodili všichni až na jednu spolužačku, jejíž rodina měla hospodářství, jinak všichni.

To se opravdu muselo? No, tak chodili všichni až na jednu spolužačku, jejíž rodina měla hospodářství, jinak všichni. 1 Pro svůj projekt jsem si vybrala svoji maminku. Je jí 37 let, pochází z Podkrkonoší z malé vesničky Havlovice, kde od šesti do dvanácti let navštěvovala tamní mateřkou a základní školu. Ve dvanácti letech

Více

Na úvod. Tereza Huterová, 9. tř.

Na úvod. Tereza Huterová, 9. tř. Na úvod Speciál. Speciál? Speciál! Právě jste nahlédli do speciálního čísla našeho časopisu. Vítáme vás a jsme rádi za vaši přízeň. Redakci Twistu ovládli Mikuláši a andělé samozřejmě i čertíci. Ti se

Více

Audiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál

Audiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál Audiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál Autor: Mgr. Petra Grygová Partnerské zařízení: Dětský domov, Základní škola a Střední škola, Žatec Poznámka: kopírovat dle počtu žáků Výukový materiál

Více

Stopy totality- pan Jiří Šoustar

Stopy totality- pan Jiří Šoustar Stopy totality- pan Jiří Šoustar Mládí Narodil se 21.dubna 1925 v Bobrové. Chodil do obecné školy v Bobrové. Jeho otec se jmenoval Cyril Šoustar. Pracoval jako pekař. Jeho matka Jindřiška Šoustarová pracovala

Více

Deváťácké noviny č. 18; školní rok 2012/2013

Deváťácké noviny č. 18; školní rok 2012/2013 1 Úvodník Konečně už nám vysvitlo sluníčko, a tak jsme si ho vyrazili užít ven, do přírody. Čas na psaní Deváťáckých novin jsme si ale samozřejmě také našli. V tomto čísle se dozvíte, co se dělo od 6.

Více

ŘEPINY. Vítáme jaro. aneb páťáci v akci. Jaro ~ 1 ~ ročník 2014 číslo 2/2014. Proč by lidé měli uklízet po svých psech?

ŘEPINY. Vítáme jaro. aneb páťáci v akci. Jaro ~ 1 ~ ročník 2014 číslo 2/2014. Proč by lidé měli uklízet po svých psech? ŘEPINY aneb páťáci v akci 5 cena dobrovolná ročník 2014 číslo 2/2014 Vítáme jaro Jaro Napsala:Kačka Kinzlová Všichni naši spolužáci, ti vystřelení ptáci venku stále chodili, na silnici se odřeli. Do knihovny

Více

VĚNOVÁNO TĚM, KTEŘÍ KRÁČELI PŘED NÁMI

VĚNOVÁNO TĚM, KTEŘÍ KRÁČELI PŘED NÁMI VĚNOVÁNO TĚM, KTEŘÍ KRÁČELI PŘED NÁMI O příbytcích starých Slovanů Slované osídlili vlídné, úrodné oblasti kolem řek, jež byly nezbytným zdrojem vody, ale také potravy. K postavení svých obydlí si vybírali

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

Digitální učební materiál

Digitální učební materiál Digitální učební materiál Evidenční číslo materiálu: 63 Autor: Mgr. Petra Elblová Datum: 15.12.2011 Ročník: 7. Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací obor: Český jazyk Tematický okruh:

Více

REKONSTRUKCE JÍDELNY A ŠKOLNÍHO DVORA

REKONSTRUKCE JÍDELNY A ŠKOLNÍHO DVORA Září 2009 REKONSTRUKCE JÍDELNY A ŠKOLNÍHO DVORA Během prázdnin započala v areálu naší školy rozsáhlá rekonstrukce jídelny a školního dvora. Jak dlouho potrvá nevíme. Snad do poloviny listopadu. Bohužel

Více

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko e- kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena.

Více

O ČERVENÉ KARKULCE. kam má namířeno. Jdu jenom za, je nemocná, tak jí nesu v košíčku a.

O ČERVENÉ KARKULCE. kam má namířeno. Jdu jenom za, je nemocná, tak jí nesu v košíčku a. kam má namířeno. Jdu jenom za, je nemocná, tak jí nesu v košíčku a. A bydlí daleko ta tvoje babička? olízl se mlsně. Kdepak, má hned na konci lesa, odpověděla po pravdě. na nic nečekal, skočil do a byl

Více

ČTVRTLETNÍK ZÁKLADNÍ ŠKOLY STRÁŽ NAD NISOU Č. 10 ÚNOR DUBEN 2015

ČTVRTLETNÍK ZÁKLADNÍ ŠKOLY STRÁŽ NAD NISOU Č. 10 ÚNOR DUBEN 2015 ČTVRTLETNÍK ZÁKLADNÍ ŠKOLY STRÁŽ NAD NISOU Č. 10 ÚNOR DUBEN 2015 Obsah: Co by bylo, kdybych mohl(a) jíst, co bych chtěl(a). 2-11 Co by bylo, kdybych se ocitl(a) v minulosti 12-22 Co by bylo, kdybych se

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

Už kráčí anděl kolem domečku, v každé ruce zlatou svíčičku, také však nese velkou knihu, a teď už spíme v Ježíšově jménu.

Už kráčí anděl kolem domečku, v každé ruce zlatou svíčičku, také však nese velkou knihu, a teď už spíme v Ježíšově jménu. Kajsa Nebojsa Přála bych vám vidět domek, v kterém bydlela Kaj sa Ne bojsa. Byl tak maličký a tak milý, že by člověk skoro uvěřil, že je to domeček z pohádky, kde žijí trpaslíci a skřítkové. Stál v úzké

Více

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád

1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád 1. KAPITOLA Pýcha předchází pád Babi, co je to? Babička vzhlédla od práce. Pro všechno na světě, holčičko, kde jsi to našla? Na půdě, odpověděla jsem. Co je to, babičko? Babička se pousmála a odpověděla:

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

Opakování ČJ 2. Ročník 1.

Opakování ČJ 2. Ročník 1. Opakování ČJ 2. Ročník 1. Úkol 1: V každém řádku škrtni slovo, které tam nepatří. Zajíc, liška, jablko, veverka, divočák, srnec, jelen Lev, tygr, opice, žirafa, krokodýl, slepice, velbloud Kráva, tele,

Více

mladší žáci PoznejBibli 1. PŘÍBĚH: Petr usnul biblické příběhy pro děti Označ křížkem jména 3 učedníků, kteří byli s Ježíšem v zahradě:

mladší žáci PoznejBibli 1. PŘÍBĚH: Petr usnul biblické příběhy pro děti Označ křížkem jména 3 učedníků, kteří byli s Ježíšem v zahradě: Vyplň následující údaje: Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: biblické příběhy pro děti PoznejBibli Vedoucí skupiny: 1. PŘÍBĚH: Petr usnul PŘEČTI SI: Matouš 26,36-46 Stalo se Ti někdy, že jsi měl/a zůstat

Více

Hans Christian Andersen

Hans Christian Andersen Hans Christian Andersen MASARYKOVA ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA VELKÁ BYSTŘICE projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Číslo DUMu: VY_32_INOVACE_ 04_18 Tématický celek: Evropa

Více

JMENUJI SE: To je otisk mé ruky: Baví mě: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá.

JMENUJI SE: To je otisk mé ruky: Baví mě: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá. To jsem JÁ 1I JMENUJI SE: Baví mě: To je otisk mé ruky: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá. 2I Jmenuji se......... a je mi... let. Žiju společně s: Bydlím v: Nejvíc

Více

Přednáška prvňáčkům 1.B o čištění zoubků. Veselé zoubky. přednáška společnosti drogerie DM

Přednáška prvňáčkům 1.B o čištění zoubků. Veselé zoubky. přednáška společnosti drogerie DM Přednáška prvňáčkům 1.B o čištění zoubků Veselé zoubky přednáška společnosti drogerie DM Davídek z 1.B se nám svěřil, jak se mu líbila přednáška o čištění zoubků. Ptala jsem se ho, jestli se mu akce líbila.

Více

Další školní rok 2015/2016 je opět v plném proudu. Kalendářní rok 2015 pomalu končí. Slovanoviny jsou zase tady

Další školní rok 2015/2016 je opět v plném proudu. Kalendářní rok 2015 pomalu končí. Slovanoviny jsou zase tady 2015 / 2016 Další školní rok 2015/2016 je opět v plném proudu. Kalendářní rok 2015 pomalu končí. Slovanoviny jsou zase tady Školní redakce: Mgr. Kateřina Mládková Sára Salvetová, Sabina Lehkoživová, Vendula

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více