Možnosti péče o zanedbané děti

Transkript

1 Vyšší odborná škola a Střední zdravotnická škola MILLS, s. r. o. Možnosti péče o zanedbané děti Sociální práce Vedoucí práce: Mgr. Jitka Havlíčková Vypracovala: Marta Pipková Čelákovice 2011

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším, než je krátká doslovná citace, je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/200 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě. Praha, 1. Dubna

3 Ráda bych poděkovala celé mateřské škole speciální Drahaňská, především paní Věře Fiřtové a Vladimíře Hubené za jejich čas, nespočet podkladů pro mou práci a obětavost. A v neposlední řadě patří obrovské díky pani Jitce Havlíčkové za vedení mé práce, za velmi přátelský a milý přístup, za veškeré nápady a připomínky, které jsem se snažila zužitkovat ve své práci. 3

4 Obsah 1 Cíle absolventské práce a výzkumné nástroje Hlavní cíl Dílčí cíle Výzkumné nástroje Rodina Rodinné prostředí a jeho význam pro psychický vývoj dítěte Historie zanedbávání péče Syndrom CAN Jednotlivé složky zahrnuty do syndromu CAN Fyzické týrání Psychické týrání Sexuální zneužívání Zanedbávání Statistika výskytu syndromu CAN v ČR Děti ohrožené syndromem CAN Děti postižené syndromem CAN Podmínky ohrožující děti Týrající pachatel Rizikoví dospělí (potenciální pachatelé týrání, zneužívání a zanedbávání dětí) Zanedbávání a jeho definice Definice Názory na problematiku zanedbávání Pohled odborníků a veřejnosti na problematiku zanedbávání Formy zanedbávání Členění zanedbávání Druhy zanedbávání Všeobecné zanedbávání Těžké zanedbávání Členění zneužívaní v zahraničí Charakteristické znaky zanedbávání Projevy, které se mohou objevit u zanedbávaného dítěte Legislativa a sociálně právní ochrana dětí Oznamovací povinnost Úmluva o právech dítěte Předpisy vtahující se k syndromu CAN Sociálně právní ochrana dětí Hlavní principy sociálně právní ochrany dětí Mateřská škola speciální, Drahaňská 779/7, PRAHA Organizační řád Školní řád Kazuistika Příklady z praxe v průběhu studia Tělesné zanedbávání Citové zanedbávání Zanedbávání výchovy a vzdělání Zanedbání dozoru Vlastní pohled Diskuse

5 Závěr Resumé Bibliografie Přílohy 5

6 Úvod Mnoho lidí v mém okolí touží po rodině, žijí v představách, jaké to bude, až boudu mít vlastní rodinu. Někteří již rodiny mají a život jim staví překážky nečekaně přímo pod nohy, ale nikdy nezapomínají na své děti. Nasadili by za ně život, jen aby byli šťastné a v bezpečí. I já mám v hlavě své představy, své sny, své názory a pohledy Téměř denně čteme v novinách, nebo slyšíme ve zprávách, jak a kdo ublížil dítěti, či zanedbával jeho péči. Ve většině případů se jedná o problémovou rodinu, kdy rodič je alkoholik, či závislý na drogách, nebo má psychické problémy. Je mnoho důvodů, proč dojde až k zanedbání péče, ale nevidím jediný důvod jako omluvu. Myslím si, že legislativa našeho státu má v této oblasti velké mezery. Zastávám názor, že by se měly zvýšit tresty pro rodiče zanedbávaných dětí. Druhým rokem chodím na praxi do Mateřské školy internátní v Praze v Čimicích, kde je většina dětí z problémových rodin a objevuje se zde i zanedbání péče. Tyto děti potřebují zvláštní a odbornou péči a v mnoha případech nahradit i domov. Setkala jsem se zde s úžasným kolektivem pracovníků a to mě přimělo psát svoji absolventskou práci na téma - Možnosti péče o zanedbané děti. Ráda bych se hlouběji zajímala o problematiku zanedbání péče a zjistila, jaké jsou pro tyto děti v České republice možnosti následné péče, jaké mají děti práva a jak jsou trestáni rodiče. Dále bych chtěla blíže poznat a charakterizovat některá zařízení pro zanedbávané děti, které zde jsou umístěny. Porovnat rozdíly mezi státními a nestátními organizacemi, pokud jsou rozdíly jiné, než způsob financování. Chtěla bych poznat i rodiče či rodinu, kde došlo k zanedbání péče, abych měla možnost pochopit a nahlédnout více do této problematiky. Nedokážu odhadnout, do jaké míry je možnost navázat kontakt s rodinou, ale udělám vše proto, abych ke kontaktu s rodinou došla. 6

7 1 Cíle absolventské práce a výzkumné nástroje 1.1 Hlavní cíl - Charakterizovat problematiku zanedbávání dětí a popsat jedno zařízení pro zanedbávané děti 1.2 Dílčí cíle - Definovat pojem rodina a význam rodiny pro dítě - Přiblížit se problematice CAN - Charakterizovat a blíže uvést problematiku zanedbávání - Charakterizovat znaky zanedbávání - Uvést legislativní úpravu problematiky zanedbávání - Zpracovat kazuistiku zanedbávaného dítěte, kterým pomohlo zařízení pro zanedbávané děti 1.3 Výzkumné nástroje - práce s literaturou - sběr a zpracování dat z terénu 7

8 TEORETICKÁ ČÁST 2 Rodina Rodina je nejstarší lidská společenská instituce. Vznikla již v dávných dobách a jejím úkolem bylo a je své potomstvo ochraňovat, učit, vzdělávat a připravovat pro život. Každému jedinci umožňuje vytvořit pevné sociální vztahy. Dítě si v rodině upevňuje modely chování, dochází zde k předávání norem, komunikaci verbální a neverbální. Dítě potřebuje vyrůstat v prostředí stálém a citově příznivém, vřelém a přijímacím, aby se mohlo správně vyvíjet po duševní a charakterové stránce. Je velmi složité, možná i nemožné, přesně definovat pojem rodina. Existuje mnoho definic, které se od sebe liší maličkostmi či závažnějšími faktory a nikdo nedokáže říct, co je správně. Důvodem je stále se vyvíjející rodina a měnící se postavení dítěte i rodičů. Definice, kterou uvádí Vaníčková a Provazníková v knize o Krizové intervenci zní: Sociologická jednotka tvořena vztahem mezi mužem a ženou, mezi rodiči a dětmi. Členové rodiny se ekonomicky a morálně podporují. Úlohou rodiny je zabezpečit optimální podmínky pro zachování zdraví, tělesný, duševní a citový vývoj dítěte pro vytváření jeho osobnosti. V širším slova smyslu je rodina označením pro vztah všech pokrevních příbuzných. *Vaníčková, Provazníková, Rodinné prostředí a jeho význam pro psychický vývoj dítěte Mnoho výzkumů a názorů odborníků i laiků se shoduje v tom, že alespoň v prvních letech života je rodina pro dítě naprosto nezastupitelná. Rodina dítěti zprostředkovává významné metody chování. Dává mu nejen možnost je od počátku života vnímat a pozorovat, ale také si je prakticky zkoušet v přátelském prostředí domova. Tam může být dítě opravováno a vedeno k lepšímu pochopení a výkonům. Dále rodina předává systém, jak se orientovat v okolním světě. Poskytuje mu mnoho odpovědí na jeho zvídavé otázky, zkoumající příčinné souvislosti prostředí, ve kterém žije. 8

9 Dalším důležitým faktorem je pocit jistoty, stability zázemí i dostatek podmětů, které provokují jeho aktivitu. Dítě v rodině získává identifikační vzory obou pohlaví, sebedůvěru, jasný vztahový rámec vůči ostatním lidem, světu obecně i vůči sobě samému. Rodina formuje identitu dítěte, jeho pohled na sebe, jeho koncepci vývoje vlastního 9

10 3 Historie zanedbávání péče Problematika týrání, zneužívání a zanedbávání se v širokém rozpětí ve společnosti objevila v 60. letech minulého století. Dítě do této doby nemělo téměř žádná práva a bylo v absolutní moci otce Potestas patris zákon, který v minulosti ukládal, že otec mohl nakládat se svým dítětem podle svých potřeb *Pöthe, 1999]. Definice syndromu CAN mohla vycházet z rozpoznávání a popisu všech forem ubližování dítěte. Již v té době bylo týrání a zneužívání, velmi silně drženo v tajnosti - jako je tomu i dnes. Toto vedlo k důvodu popsat syndrom CAN jako stav, který se nedá skrývat. Je to stav těžce poraněného dítěte. Průběh celého upřesnění syndromu CAN vznikal postupně ze záznamů a zjištění lékařů, kteří si začali všímat nenáhodného dětského poranění. Dunovský (1995) upřesňuje: Ještě předtím rozlišili Caffey (1946) a Silvermann (1953) další složité poranění dětí (četné zlomeniny žeber, lopatka, nitrolební krvácení apod.) od následků úrazů a označili je jako non-accidental injurie (NAI tj. neúrazové, úmyslné poškození v rámci krutého zacházení s dítětem). Definice syndromu CAN se tedy rozvijí od definice bitého dítěte. Poprvé syndrom bitého dítěte definoval americký lékař G. H. Kempe v roce 1962 (Battered Child Syndrome). Kempe si během své praxe všímal nepřirozených a neobvyklých zranění, o kterých začal shromažďovat informace a později začal spolupracovat i s jinými pracovišti. Touto cestou postupně došel až k definici. Tyto poznatky vedly až k alarmování politiků a široké veřejnosti, aby konali proti ubližování dětem. *Dunovský, Syndrom CAN byl na svém počátku definován jako zneužívání dítěte (Child Abuse) a byl rozdělen na dvě formy: Na aktivní formu, kterou je dítě ohrožováno nebo poškozováno násilím v jeho nejrůznější podobě a dosahu, a na pasivní formu, při níž je dítě poškozováno hlavně v tělesné oblasti při nedostatečném uspokojování jeho životních potřeb. *Dunovský, Během několika let se ukázalo, že dítě postiženo syndromem CAN má nejen problémy tělesné, ale i psychického a emocionálního rázu. Toto bylo velmi důležité a zásadní poznání a jak říká Dunovský (1995) významně přispělo k formulaci druhé části syndromu CAN tj. zanedbávání dítěte (Child Neglect) Po delší době je také do syndromu CAN zahrnuto sexuální zneužívání (CSA Child Sexual Abuse). 10

11 Do zvláštní formy syndromu CAN patří také rituální týrání a zneužívání. V naší zemi se problematice CAN začínají odborníci věnovat až v 70. letech. První zavedená evidence případů CAN byla u nás zaznamenána až v roce V 90. letech se začínají rozvíjet linky důvěry, krizová centra a neziskové organizace, které jsou zaměřené na pomoc a podporu ohroženým dětem. 11

12 4 Syndrom CAN Definovat syndrom CAN je stejně tak složité, jako definovat pojem rodina. Podle Zdravotní komise Rady Evropy je Syndrom CAN definován jako poškození fyzického, psychického i sociálního stavu a vývoje dítěte, které vzniká v důsledku jakéhokoli nenáhodného jednání rodičů nebo jiné dospělé osoby, jež je v dané společnosti hodnoceno jako nepřijatelné. V součastné době se často v literatuře vyskytuje definice syndromu CAN podle Prof. Dunovského, který za týrání, zneužívání a zanedbávání považuje: Jakékoliv nenáhodné preventabilní a vědomé (případně i nevědomé) jednání rodiče, vychovatele, anebo jiné osoby vůči dítěti, jež je v dané společnosti nepřijatelné nebo odmítané a jež poškozuje tělesný, duševní i společenský stav a vývoj dítěte, popřípadě způsobuje jeho smrt. *Dunovský, J. Průcha v Pedagogickém slovníku definuje týrání v širším pojetí takto: Každé hrubé jednání s dítětem vedoucí k poškození fyzického nebo duševního zdraví, tedy i emocionální týrání dítěte (např. hrubým výsměchem a ponižováním, šikanováním, zatahováním do neřešitelných konfliktů *Průcha, Příznaky syndromu CAN vznikají následkem aktivního ubližování nebo nedostatečné péče. Dospělý agresor zde zneužívá fyzické síly či psychické nadřazenosti a moci nad komplementárně podřízeným a závislým dítětem. 4.1 Jednotlivé složky zahrnuty do syndromu CAN Podle Zdravotní komise Rady Evropy z roku 1992 syndrom CAN zahrnuje: Fyzické týrání Jedná se nejen o vědomé tělesné ubližování dítěti, ale také nezabránění takovému zacházení s dítětem. Fyzické týrání představuje všechny nepřiměřené akty násilí na dítěti. Fyzické týrání zahrnuje hrubé útoky na dítě, které vedou k tělesnému zranění, trvalému poškození dítěte a v nejhorších případech až k usmrcení dítěte. Tělesné trestání dítěte je také považováno za fyzické týrání. 12

13 V širším slova smyslu je za týrání považováno i hrubé zanedbání péče o dítě, pohlavní zneužívání, rozvodová traumata a rovněž tzv. systémové týrání (týrání systémem, vytvořeným na ochranu dětí - rozhodováním). nevhodnými přístupy a špatným Formy fyzického týrání nepřiměřené bití rukou (pohlavky, facky), či různými nástroji (vařečka, řemen) kopání do dítěte, údery pěstí (má často za následek poranění vnitřních orgánů) popáleniny (např. cigaretou), opaření horkou vodou bodné rány (často nůžkami) vytrhávání vlasů, nepřiměřené tahání za ušní boltce - způsobující trhliny odmrštění, odhození dítěte škrcení, dušení svazování, připoutání silné třesení, zejména s malým dítětem odnímání spánku, potravy Psychické týrání Představuje takové chování vůči dítěti, které má negativní dopad na vývoj dítěte. Ovlivňuje citový vývoj, vývoj jeho chování, osobnosti a sebehodnocení či negativní dopad na rozvoj interpersonálních vztahů. Psychické týrání se objevuje samostatně, nebo je vždy doprovázeno ostatními diagnostickými kategoriemi syndromu CAN - fyzické týrání, sexuální zneužívání a šikanování. Formy psychického týrání časté nadávky, ponižování, zesměšňování, opovrhování výhrůžky, cílené vyvolávání strachu u dítěte odmítání dítěte, citová deprivace, citové vydírání (př. Když se nebudeš učit, utrápíš mě", Když budeš zlobit, zabije mě to") permanentní srovnávání s úspěšnějším sourozencem nepřiměřené zatěžování dítěte domácími povinnostmi či péčí o sourozence 13

14 požadavek nereálných výkonů - ve škole, v oblasti zájmové (sport, hudba aj.) násilná izolace, nepřiměřené oddělení dítěte od vrstevníků či ostatních osob Obsáhlou diagnostickou kategorii tvoří psychické týrání, které se vyskytuje v souvislosti s předrozvodovou, rozvodovou a porozvodovou situací rodičů. Dítě obvykle bývá dlouhodobě vystaveno nepřiměřené zátěži vzniklé v souvislosti s rozvodem. Tato problematika zahrnuje především: zatahování dítěte do konfliktů mezi rodiči, zneužívání dítěte jako svědka" ( To on mě přeci napadl", Ona si začala") získávání dítěte na svou stranu, negativní ovlivňování dítěte proti rodiči bránění ve styku dítěte s druhým rodičem nepřipravení dítěte žádoucím způsobem na styk s druhým rodičem Sexuální zneužívání Každé nepatřičné vystavení dítěte sexuálnímu kontaktu či chování, které vede především k uspokojování sexuálních potřeb zneuživatele. Dítě je zákonem plně chráněno před sexuálními kontakty v jakékoliv formě až do svých 15 - ti let. Věková hranice není stanovena tam, kde je zneužíváno závislosti jedné osoby na druhé. Do sexuálního zneužívání jsou zahrnuty všechny formy chování, ve kterých se vyskytuje sexuální podtext. V některých případech dítě může některé formy sexuálního zneužívání prožívat jako relativně tělesně příjemné. Ale i v tomto případě je ovlivněn psychický vývoj dítěte, který je ovlivněn sexuálním zneužíváním. V roli zneuživatele může být kdokoliv, v nejčastějších případech se však jedná o velmi blízkou a známou osobu v životě dítěte příbuzní, rodinní přátelé, učitel, trenér atd. O osobu neznámou jde velmi zřídka. V mnoha případech zneuživatel působí na okolí dobrým dojmem, může zastávat v zaměstnání prestižní místo, mít dobré vystupování na veřejnosti a dobrou pověst. 14

15 Formy sexuálního zneužívání a) bezkontaktní sexuální zneužívání: obnažování se před dítětem, masturbace před dítětem, setkání s exhibicionistou pozorování nahého dítěte za účelem vlastního sexuálního vzrušení, uspokojení vystavení dítěte sledování pornočasopisů, pornofilmů přinucení dítěte sledovat soulož b) kontaktní sexuální zneužívání: osahávání či líbání dítěte na intimních místech, laskání prsou, genitálií nucení dítěte, aby manipulovalo pohlavními orgány svými či zneuživatele orální, anální sex sexuální styk (včetně znásilnění) c) komerční sexuální zneužívání: zneužití dítěte k dětské pornografii zneužití dítěte k dětské prostituci Zanedbávání Znamená takový nedostatek péče, který zapříčiňuje vážnou újmu na vývoji dítěte, a to v oblasti tělesné i duševní. Formy zanedbávání uvádím v další kapitole. 4.2 Statistika výskytu syndromu CAN v ČR V České republice a v Evropě se uvádí, že 1-2% dětí zasahuje syndrom CAN. To je asi tisíc dětí mladších patnácti let. A více než polovina dětí je mladších 6 let. Nejčastěji se obětí syndromu CAN stávají děti kojeneckého a batolecího věku. K týrání a zanedbávání dochází u dívek stejně jako u chlapců. Odhadem u nás ročně zemře na následky syndromu CAN až 50 dětí. Stejné procento jako v České republice se pohybuje i v ostatních zemích Evropy Děti ohrožené syndromem CAN K ohroženým skupinám z hlediska CAN patří děti, jejichž projevy jsou z různých důvodů pro jejich sociální okolí nesrozumitelné, takže je obtížné je výchovně zvládat, a dále děti, které svým chováním vychovatele vyčerpávají, dráždí, popřípadě provokují a svádějí. 15

16 Za rizikové děti (potenciální oběti týrání, zneužívání a zanedbávání) lze proto považovat: děti s lehkými mozkovými dysfunkcemi (LMD), hyperaktivní, neklidné, nesoustředěné, náladové, impulzívní nebo děti z jiných příčin nadměrně dráždivé, zlostné, trucovité, plačtivé a úzkostné; děti nevlastní; děti chronicky ve škole neprospívající; děti neobratné či jakkoliv nezapadající do běžné normy a rodičovského očekávání (nemocné, postižené, nehezké ); děti mentálně retardované; děti neaktivní, utlumené, uzavřené, které nedovedou vzbudit ani udržovat zájem dospělého v náležité intenzitě (zvláště v případech zanedbávání); dívky výrazných ženských tvarů, mazlivé až koketní (v případě sexuálního zneužívání) 4.3 Děti postižené syndromem CAN Děti postižené syndromem CAN nejsou zpravidla schopny na jednání svých rodičů upozornit a přivolat si pomoc - nejen pro svůj útlý věk nebo strach z následků "žalování" na rodiče, na kterých jsou existenčně a často i citově závislí, ale i proto, že takové jednání považují většinou za normální, protože jiné nezažily. Pro laiky obvykle bývá těžké pochopit, že týrané děti často své rodiče milují a všechnu vinu hledají u sebe. Pro děti je totiž velmi obtížné si připustit, že jejich rodiče je nemají rádi, že jsou jim lhostejné nebo dokonce na obtíž. Mnohem snesitelnější je představa, že rodiče se tak chovají proto, že ony jsou zlobivé a špatné a nic jiného si nezaslouží. To někdy zmate i státní orgány a se zdůvodněním, že dítě má k rodičům vřelý citový vztah, je věc odložena. Praxe však potvrzuje, že děti jsou schopny snášet neuvěřitelně těžké útrapy, aniž by to daly nějak výrazně najevo, či si dokonce na rodiče stěžovaly. 16

17 4.4 Podmínky ohrožující děti Zanedbávání dělíme podle podmínek, které potencionálně ohrožují dítě na podmínky vnější a podmínky vnitřní. Vnější podmínky ohrožující dítě: život dítěte v zařízeních kolektivní výchovy, úmrtí matky a osiření dítěte, ohrožení vzniká z důvodu nedostatku určitých vývojových podnětů, nepřítomnost otce, může být silným deprivačním činitelem, rodiny sociálně slabé alkoholismus či drogová závislost rodičů, promiskuitní sexuální vztahy a nestálé rodinné prostředí, náročná povolání rodičů. Vnitřní podmínky ohrožující dítě: citovou nezralost a povahovou nevyspělost matky, otce nebo obou a to hlavně u rodičů blízkých věkové hranice zletilosti, duševní poruchy, duševní nemoci a mentální retardace rodičů, vážné smyslové poruchy rodičů, pohybová invaliditu rodičů, zvláštní životní postoje, praktiky a zásady příslušníků náboženských sekt a společenských skupin žijících na okraji společnosti. 4.5 Týrající pachatel Týrajícím pachatelem bývá nejčastěji muž, obvykle vlastní nebo nevlastní otec dítěte. Některé matky v takových situacích mnohdy zaujímají roli pasivních účastnic; násilný způsob zacházení s dítětem pak z různých důvodů tolerují. Ženy jako pachatelky se dopouštějí častěji zanedbávání péče o dítě. Praxe potvrzuje, že rodiče, kteří týrají své děti, většinou sami byli v dětství týráni. Jde o patologický model rodičovského chování, který se často přenáší do dalších generací. 17

18 Do první skupiny jsou zahrnuty osoby, které disponují zvláštními vlastnostmi, tzn. takové, které se zvláštně chovají, mají zvláštní povahu a zvláštní sklony, ať už důvody k tomu mají jakékoliv. Jsou to především jedinci trpící nějakou psychopatologii. Rodič postižený duševními nemocemi či poruchami (psychózy, deprese, anomální vývoj osobnosti, neurotické poruchy osobnosti atd.) nemůže dobře uspokojovat potřeby dítěte. Stejně tak tomu je také, pokud vychovatel je nějakým způsobem handicapovaný (mentální retardace, somatické onemocnění, vážná smyslová či pohybová porucha, invalidita apod.) a kdy ho jeho postižení vyřazuje z funkce dobrého rodiče. Rizikovými osobami jsou také rodiče závislí na lécích, alkoholu, drogách či hracích automatech. Soužití s těmito patologicky se chovajícími rodiči se stává pro dítě rizikem. Do této kategorie patří také rodič, který v historii prošel ve své rodině zanedbáváním. Není v dospělosti schopen dobře lásku dávat ani přijímat. Vlastní dítě většinou vychovává v důsledku svých zkušeností z chování jeho vychovatelů, způsobem ohrožujícím, který vytváří dítěti opět deprivační prostředí. Dítě tak zanedbává, neboť neví a ani neumí poskytnout svému dítěti to, co potřebuje, protože to sám ve svém dětství nepoznal. Do druhé rizikové skupiny vychovatelů řadíme rodiče s velmi nízkým věkem. Jde většinou o osobnosti nezralé a povahově nevyspělé jedince s nízkým dosažením vzděláním, s mladickými, nikoliv však rodičovskými zájmy a s nedostatkem rodičovských zkušeností. Tyto osoby v důsledku neznalosti vývojových potřeb dítěte, dítě zanedbávají. (Týrající pachatel příloha č. 1) 4.6 Rizikoví dospělí (potenciální pachatelé týrání, zneužívání a zanedbávání dětí) lidé s patologickým vývojem osobnosti, s agresívními povahovými rysy, lidé impulzívní, nezdrženliví, trpící neurotickými obtížemi apod.; lidé závislí na alkoholu a drogách; lidé žijící chronicky ve stresové situaci (např. nezaměstnaní, neúspěšní, zklamaní v partnerství, ); lidé, kteří byli sami v dětství zanedbáváni a týráni; 18

19 lidé nedostatečně motivovaní pro rodičovství (např. upřednostňující vlastní záliby nebo zaujatí vlastními problémy), rodiče psychosociálně nezralí pro rodičovství (např. velmi mladí rodiče) nebo rodiče s přehnanými nároky na své dítě; lidé s neobvyklým životním stylem (členové sekt apod.); rodiče, kteří z různých důvodů nejsou schopni vykonávat své rodičovské povinnosti (nemocní, žijící v bídě, ) nebo lidé psychicky nemocní či mentálně retardovaní; osoby sexuálně deviantní či hyperaktivní, s oslabenou sebekontrolou (např. muži pokročilého věku nebo dementní atd.) - v případě sexuálního zneužívání. Dítě: pohlaví, předčasná vyspělost, nechtěné dítě, tělesně postižené dítě; Rodiče: nízký věk, osamělý vychovávající rodič, nechtěné těhotenství, nedostatečné výchovné rodičovské kompetence, osobní zkušenost s týráním v dětství, drogová závislost, nedostatečná předporodní péče, fyzická nebo psychická nemoc, problémy v partnerském vztahu; Rodina: velikost rodiny, nízký socioekonomický status, společenská izolace, vysoký stupeň stresu, násilí nebo zneužívání v rodině v minulosti; Komunita/společnost: neexistence nebo nerespektování dětských práv, neuznávání hodnoty dítěte (diskriminace podle pohlaví, děti menšinových skupin obyvatel, postižené), sociální nerovnost, organizované násilí (války, vysoká kriminalita, akceptace násilí ze strany společnosti, násilí prezentované v médiích, kulturní normy dané společnosti). Tabulka č. 2 Světová zdravotnická organizace (WHO) popisuje rizikové faktory týrání a zneužívání v jednotlivých oblastech životního pole dítěte z globálního pohledu 19

20 5 Zanedbávání a jeho definice 5.1 Definice Zanedbávání je nejrozšířenější formou syndromu CAN. Nejčastěji se pro pojem zanedbávání používá definice Zdravotní komise Rady Evropy z roku 1992, která charakterizuje zanedbávání jako jakýkoliv nedostatek péče, který způsobuje vážnou újmu vývoje dítěte anebo ohrožuje dítě. Specialista na problematiku syndromu CAN Jiří Dunovský, definuje zanedbávání následovně: Zanedbávání zachycuje především všechny škodlivé formy ne-péče o dítě se všemi nepříznivými důsledky pro jeho život a vývoj jak v oblasti tělesné, tak psychické a emocionální i sociální. Jejich společným jmenovatelem je však vždy poškozování osobnosti dítěte, v nejzávažnějších případech pak i jeho zahubení. Definice syndromu CAN podle Marie Vágnerové: Poškozování nedostatečnou aktivitou rodičů, omezení interakce mezi rodičem a dítětem, což se projeví nedostatečným uspokojením jeho potřeb deprivací. 5.2 Názory na problematiku zanedbávání Názory odborné veřejnosti jsou různorodé stejně tak, jako vymezení syndromu CAN. Zanedbávání je často označováno jako fyzické týrání pasivního charakteru [Halfarová, Pöthe, 2002] anebo jako pasivní forma psychického týrání *Matějček, 1995]. Stejně jako v případě týrání je i zanedbávání zvláště ohrožujícím jevem, jestliže je systematicky organizované. Zanedbávání je definováno jako vážné opomíjení rodičovské péče nezbytné pro tělesný a duševní vývoj dítěte. Zanedbávání je patrně nejčastějším typem špatného zacházení s dětmi, ale zdá se, že o jeho formách a následcích víme mnohem méně než o fyzickém týrání a sexuálním zneužíváním. V této souvislosti se mluví o zanedbávání zanedbávání. Zanedbávání je nejčastějším typem špatného zacházení s dětmi. Někteří autoři zdůrazňují nezájem rodičů, kteří své děti z velké části ignorují. Jejich interakce s dětmi kolísá často od extrémů k extrému v řadě nesoustavných, nepředvídatelných a často násilných epizod s cílem mít od dítěte klid a oddechnout si od chaosu v rodině. 20

21 5.3 Pohled odborníků a veřejnosti na problematiku zanedbávání Zanedbávání je odborníky i veřejností všeobecně velmi podceňované. Přestože následky zanedbávání jsou velmi podstatné, možným důvodem může být nenápadnost a špatná rozpoznatelnost jevu, jelikož příznaky zanedbávání se objevují až po delší době. Dalším možným důvodem, proč se veřejnost a lékaři nezabývají zanedbáváním je, že se uvěří vysvětlování dospělé osoby, než malého dítěte. Aby mohlo dojít k diagnostikování zanedbávání, je nutné, aby trvalo nějakou dobu a dosáhlo určité intenzity. Zanedbávání dítěte vytváří velké nebezpečí vzniku závažných důsledků pro růst a vývoj dítěte. Jednotlivé formy syndromu CAN se zřídka objevují samostatně, většinou se jednotlivé jevy vzájemně prolínají a kombinují v různých podobách. Nejčastěji je zanedbávání spojeno nejčastěji s fyzickým týráním. [Pemová, Formy zanedbávání zanedbávání: Zanedbávání dítěte má různé formy. Doposud bylo rozeznáno dvanáct druhů o o o o o o o o o o o o Odmítnutí poskytnutí lékařské péče nebo otálení s poskytnutím lékařské péče Odmítnutí poskytnutí péče o duševní zdraví nebo otálení s ní Zanedbání dozoru (kontroly) Odepření opatrování Poskytnutí nedbalé provádění péče Opuštění nebo vzdálení se Selhání v poskytnutí domova Zanedbání osobní hygieny Rizika spojena s bydlením, Neadekvátní hygiena bydlení Zanedbávání výživy Zanedbání vzdělání [ 21

22 5.5 Členění zanedbávání Z důvodu lepší přehlednosti se zanedbávání člení do několika základních skupin: Tělesné zanedbávání Spočívá v selhání při zabezpečení tělesných potřeb dítěte. To zahrnuje neposkytování přiměřeného jídla a pití v oblečení, přístřeší, nedostatečná zdravotní péče (povinné očkování) a ochrany před ohrožením. Příklad tělesného zanedbávání ze své praxe uvádím v praktické části, kapitola 10.1 Tělesné zanedbávání Citové zanedbávání Jedná se neuspokojování citových potřeb dítěte, a to pokud se týče náklonnosti i pocitu dítěte, že někam patří. Příklad citového zanedbávání ze své praxe uvádím v praktické části, kapitola 10.2 Citové zanedbávání Zanedbávání výchovy a vzdělání Vyznačuje se selháním v zabezpečení plných možností vzdělání dítěte a to např. neustálou absencí ve škole, nepřiměřená dětská práce, která brání naplňování vzdělání. Krajním případem zanedbávání je izolace dítěte od lidské společnosti. Příklad zanedbávání výchovy a vzdělání ze své praxe uvádím v praktické části, kapitola 10.3 Zanedbávání výchovy a vzdělání Zanedbávání v oblasti zdravotní péče Odehrává se v případech, kdy dítě potřebuje tuto péči, či v případech, kdy je opomíjena základní preventivní zdravotní péče a taktéž nedostatečný dohled přiměřený věku dítěte, projevující se zvýšeným počtem úrazů dítěte, kterým bylo možno zabránit. 22

23 Zanedbání dozoru Ponechání zejména malých dětí bez adekvátního dohledu. Příklad zanedbání dozoru ze své praxe uvádím v praktické části, kapitola 11.4 Zanedbávání dozoru (doplněno podle definice Zdravotní komise Rady Evropy z roku 1992) Samozřejmě, že některé z těchto podmínek se mohou vyskytovat v každé domácnosti, ale přetrvávání a větší výskyt těchto faktorů je podstatný pro nějaký stupeň zanedbávání. *Dunovský, Dytrych, Matějček, Druhy zanedbávání Pokud hovoříme o zanedbávání dítěte, pak si všímáme vnějších projevů, je si však potřeba uvědomit, že níže uvedené projevy se mohou objevovat i v rodinách bez sociálních problémů. Dlouhodobé přetrvávání či kumulace charakteristických projevů zanedbávání nám však určuje, zda se jedná o všeobecné zanedbávání nebo o těžké zanedbávání. Tyto dva stupně jsou vymezeny tak, že: Všeobecné zanedbávání Týká se odpovídajícího oblečení, jídla, lékařské pomoci, kontaktu s vrstevníky a s lidmi. Také zde patří i nedostatečná ochrana před nebezpečím úrazu a sociálně patologickými jevy jako je alkoholismus, kriminalita a toxikomanie Těžké zanedbávání Vyznačuje se situacemi, které bezprostředně ohrožují zdraví či život dítěte. Jde o děti, které trpí dlouhodobě hladem, žízní, zimou, žijící nedobrovolně izolovaně od lidské společnosti, ale také např. i ty kteří žijící ve společnosti zvířat. 23

24 5.7 Členění zneužívaní v zahraničí U zahraničních odborníků se setkáváme s detailnějším propracováním kategorií rizik zanedbávání, vymezených podle míry nebezpečí vyplývajícího z nekvalitní péče o dítě. Zde se rozeznávají tři stupně vážnosti ohrožení dítěte, které jsou rozděleny do kategorie nejmenšího, středního a vážného rizika zanedbávání. Do kategorie nejmenšího rizika zahrnuje ty případy, kdy riziko lze považovat skutečně pouze za potenciální a důsledky případného ohrožení dítěte za malé. Mezi tato rizika patří například nebezpečí dětských úrazů, jejichž četnost i důsledky lze účinně zmenšovat vhodnými preventivními opatřeními (např. používání cyklistických helem a dalších sportovních pomůcek při trávení volného času dětí, vybírání hraček věkově odpovídajících dítěti apod.). Případy zanedbávání těchto rizik, pokud ovšem nejsou opakující se a jejich důsledky nemají významný vliv na zdraví dítěte, nevyžadují zpravidla intervenci orgánů sociálně právní ochrany. Střední riziko představuje situaci, kdy riziko ohrožení dítěte významně stoupá. Zejména trvá-li ohrožení zdraví a vývoje dítěte delší časový úsek (např. dlouhodobá chudoba rodiny a z ní vyplývající nedostatek kvalitní výživy, nevhodné bytové podmínky atd.). Za těchto okolností již rodina není schopna situaci sama vyřešit a je proto potřeba vyhledat služby sociální intervence. Nejnebezpečnější je kategorie vážného rizika zanedbávání, která znamená situaci dlouhodobého anebo kombinovaného ohrožení dítěte, jehož důsledkem může být vážné poškození zdraví či dokonce smrt dítěte. Do této kategorie je řazena především problematika zanedbávání zdravotní péče a zanedbávání péče o duševní zdraví dítěte. *Pemová,