STUDENTSKÉ LISTY V ČÍSLE OBCHODNÍ AKADEMIE TANVALD Č STUDENTI OA REPREZENTUJÍ ČESKOU REPUBLIKU NA ZIMNÍCH OLYMPIJSKÝCH HRÁCH V SOČI

Transkript

1 STUDENTSKÉ LISTY OBCHODNÍ AKADEMIE TANVALD Č V ČÍSLE Foto V.K. str. 2 Maturitní ples 2014 str. 2 O čem diskutuje parlament str. 3 Módní policie str. 3 Prohlídka Prahy str. 3 Návštěva Hyundai Motor Czech v Praze str. 4-5 Anketa v prvním ročníku str. 6 O filmech str. 6 Studentova úvaha str. 7 Studenti a ZOH v Soči str. 7 Rozhovor se skokankou str. 7 Studentská společnost CASIC str. 8 Fotogalerie No problem PŘÍPRAVA MATURITNÍHO PLESU foto studenti IV. ročníku Maturitní ples nám nepřinesl jenom večer plný zážitku, ale hromadu práce a příprav. Samotné organizace se chytila jen hrstka lidí, ale do dílčích prací se zapojila celá třída. Nás ostatní tedy, kromě rolování lístku do tomboly a natírání dekorativních předmětů, čekala především příprava sportovní haly, ve které se nám, snad i úspěšně, společně s profesionály na dekoraci podařilo navodit plesovou atmosféru. Jsme rádi, že vše vyšlo přesně tak, jak mělo a my si tento nezapomenutelný večer mohli naplno užít. Matěj Balatka, VI. ročník STUDENTI OA REPREZENTUJÍ ČESKOU REPUBLIKU NA ZIMNÍCH OLYMPIJSKÝCH HRÁCH V SOČI V závodě sdruženářském (severská kombinace) se jedná o našeho absolventa Miroslava Dvořáka, který patří ve své disciplíně k našim nejlepším reprezentantům a svými výsledky patří mezi významné osobnosti světového sportu. Byl zodpovědným studentem a jeho přístup k plnění povinností byl příkladným Klíčovou postavou české sáňkařské reprezentace pro hry v Soči je naše spolužačka Vendula Kotenová. Je totiž jedinou ženskou zástupkyní v této disciplíně. Společně s Ondřejem Hymanem a bratry Antonínem a Lukášem Brožovými tvoří českou smíšenou štafetu. Vendy se sáňkováním začala již v dětství. Pocházím ze Smržovky, kde je jediná dráha v Česku. Bratr jezdil závodně a já už jako malá tahala mámu za rukáv k ledovému korytu, že chci saně taky zkusit. Nakonec jsem ji přemluvila, v šesti mě na ně nechala sednout a od té doby jezdím. ÚVODNÍK Pokračování na straně č. 7 Další půlrok v čudu a úvodník přímo vybízí k tomu psát takové ty klasické žvásty, jak to strašně letí, jak rychle se blíží ta obávaná maturita, jaká byla letos mizerná zima, jací jsme byli pilní studenti, jak moc máme rádi svoje učitele, kamarády, křečky a sázení v tipáči. Prostě takové ty věci, které nikdo nečte. Tentokrát se však zaměříme na něco zajímavějšího. Jak už většina z našich čtenářů ví, v Soči se právě touto dobou odehrávají Zimní olympijské hry a do týmu elitních sportovců se probojovala studentka čtvrtého ročníku naší školy Vendula Kotenová (prosím o potlesk!). Tímto ji redakce Studentských listů a potažmo celá škola přeje hodně štěstí a rychlé saně.. Matěj Balatka, VI. ročník

2 O ČEM DISKUTUJE PARLAMENT Tak jsme se zase sešli, zástupci všech 4 ročníků. Samozřejmě hlavní slovo měla Štěpka ze III. roč. a hlavně Lukáš ze IV. roč. ( Ten nám bude chybět, maturuje a má to za pár ) A o čem že jsme diskutovali? Jako obvykle o spolupráci se Školními novinami. Uzávěrka se blíží a ne všichni splnili, co slíbili. Naplnit noviny, aby byly čtivé, to věru není jen tak. Ale víc hlav víc vymyslí! Dále jsme diskutovali obsah webové stránky školy. Nějak nám pořád vázne spolupráce nad náplní a zapojení studentů při jejich aktualizaci. No a do ředitelny plánují zajít s opakovanou prosbou o přístup na wifinu. Vždyť to nese doba, kamarádi to na některých školách mají a potřebujeme to i pro výuku. Ing. Štěpánová potřebuje (a my koneckonců též) na ekonomiku aktuality (neboť ekonomika není o tom, co je v sešitě, ale o tom, co se nepřetržitě děje ) a průběžně hledáme statistická šetření, ukazatele míry nezaměstnanosti, aktuální HDP, míru inflace aj.,aj do výkladu při hodině. No víc jsme toho nestihli! Parlament OA MATURITNÍ PLES 2014 Jak téměř všichni víme, 31. ledna se konal maturitní ples IV. ročníku obchodní akademie. Přípravy na ples byly velice hektické a ne jednou proběhla celkem ostrá slovní přestřelka. Ale všechny ty přípravy, ošklivá slova a vrásky na čele se bohatě vyplatily. Všichni maturanti, až na pár výjimek, si maturitní ples náramně užili a odnesli si z něj krásné vzpomínky, na které budeme všichni vzpomínat asi celý život. Maturitní ples odstartoval ve 20:00 a předtančení začalo lehce po 20:30. Povedlo se, někdo si nepamatoval polovinu vystoupení a někdo na place skákal jak dřevěná koza. Po předtančení a posílení některých jedinců se konala módní přehlídka maturantů AKA nástup maturantů. Nástup se povedl, písnička na nástup vyšla, akorát se někdo sem tam někde zapomněl. Poté probíhalo šerpování maturantů. Rodiče, babičky, strýčkové a tetičky, ale také kamarádi a partneři k nám byli velice štědří a naházeli nám pěknou sumu peněz a za to jim děkujeme. Také bych dodal, že žádný maturant neuklouzl a ani se nějak jinak neztrapnil při cestě pro šerpu. Přesně v 00:00 se konalo slavnostní odšerpování maturantů, které opravdu stálo za to, a po odšerpování jsme si přichystali Strana 2 foto Ondřej Talaj půlnoční překvapení. Na to jsme vymysleli barmanskou show. Pan barman předvedl slušnou show, ale dojem kazilo pouze to, že barmanovi párkrát upadla flaška, ze které míchal drinky. Můj celkový dojem z našeho maturitního plesu je výborný. Určitě nejsem sám, kdo by vám řekl, že ples se vyvedl a většina lidí si ho užívala, jak jenom mohla. Vím, že už jsme děkovali mnohokrát, ale poděkuji za celou třídu znova. Chtěli bychom tedy poděkovat našim rodičům, bez kterých bychom se maturitního plesu nemohli zúčastnit. Dále mnohokrát děkujeme naší škole a městu Tanvald, bez kterých by naše škola neexistovala, a velký dík také patří našim sponzorům, kteří nás podporovali jak finančně, tak i věcně. A velký dík patří učitelům, kteří nám pomáhají, vedou a učí nás pro další život. Doufáme, že se vám maturitní ples všem moc líbil, tedy pouze těm šťastlivcům, kteří ho samozřejmě navštívili. Teď už vše pěkné, co nás ve čtvrtém ročníku čekalo, je pryč a už pouze zbývá taková maličkost Maturita! Doufám, že nám všem budete držet palce při skládání zkoušek, protože v příštích letech to čeká i vás. Lukáš Herrmann, IV. ročník

3 PROHLÍDKA PRAHY Markéta Potocká Zeptali jsme se Bc. Markéty Potocké.. Jak si udržujete svoji postavu? Není to tak dávno, kdy jsem si svoji postavu neudržovala vůbec. Vše se změnilo, když jsem o Vánocích stoupla na váhu, která ukazuje nejen kg, ale také %tuků v těle, vodu a svalovou hmotu. Pořádně jsem se naštvala a rozhodla se, že se sebou musím něco dělat. Proto jsem si na internetu přečetla nejrůznější články a udělala plán. Do svých narozenin musím zhubnout 10kg. V tu chvíli mi to přišlo strašně snadné, myslela jsem si, že omezím nezdravé jídlo a každý den se probudím lehčí a lehčí. Opak byl samozřejmě pravdou. Zprvu se váha vůbec nehýbala, dokonce jsem se cítila hůř. Proto jsem poslechla radu všech odborníků, kteří se zajímají o zdravou stranu. Jím 5x denně malé porce. Nikdy jsem nejedla více než teď, a proto mě překvapuje, že se po necelém měsíci objevily první výsledky. Jsou sice zatím malé, ale já věřím, že pokud budu nadále dodržovat režim, který jsem si vymyslela, ručička na váze mi postupem času ukáže přijatelnější číslo. Pokud se chcete pobavit, jděte se projít v odpoledních hodinách na Štěpánku (nejkrásnější rozhledna Jizerských hor), a nelekněte se, pokud kolem vás proběhne,,rychlochůzí červená postavička, lapající po dechu a připomínající spíše člověka těsně před smrtí. To jsem totiž já ;) foto M.P. MÓDNÍ POLICIE - MÓDNÍ POLICIE - MÓDNÍ POLICIE Co kupujete nejčastěji za značku? Mezi mé nejoblíbenější a také nejčastěji kupované značka patří Exe Jeans a Adidas. Chodíte nakupovat často? Dříve jsem nakupovala častěji. Když jsem studovala VŠ v Liberci, chodila jsem s kamarádkami po krámech mezi výukou. V Tanvaldě se toho moc nakupovat nedá a já nemám tolik času na to, abych se vydala do Liberce jen tak na nákupy. I přesto si však se sestrou neodpustíme (již ne tak časté),,holčičí jízdy do Nisy, kde to vždycky pořádně roztočíme. Jak ohodnotíte svůj styl? Nejraději mám sportovní oblečení, protože je pohodlné a já se v něm cítím dobře. Volné kalhoty nebo tepláky, tílko a,,mikču. Zrovna nedávno jsem si koupila mikinu s Diddlemousem na břiše. Líbí se vám styl dnešních žáků? Myslím si, že člověka charakterizuje styl oblékání. Proto, když si prohlížím studenty a jejich oděv, nereaguji nijak podrážděně. Je na každém, jak se oblékne a v čem se cítí dobře. Já si alespoň mohu představovat, jaký životní styl žáci/studenti preferuji - dle druhu oblečení. Důležité je, aby oblečení bylo čisté a vhodné. Za rozhovor děkují L.V.- T.B.- S.Z. Dne se 4. ročník vydal s paní učitelkou Řezáčovou do Prahy, abychom si prošli Královskou cestu, která je jednou z maturitních otázek jak z německého jazyka, tak z anglického jazyka. Královská cesta začíná Zlatou uličkou a je zakončena Prašnou bránou. Během cesty jsme si prohlédli Pražský hrad, kde jsme mohli vidět přípravu na výměnu stráže. Dále jsme procházeli přes Hradčany, Nerudovu ulici, Malostranské náměstí, Karlův most, procházeli jsme také okolo Klementina, Karlovou ulicí, Staroměstské náměstí, kde zrovna odbíjeli dvanáct hodin na orloji. Naše poslední kroky vedly přes Celetnou ulici a zakončili jsme u Prašné brány. Nejlepší na této exkurzi bylo, že vše nám paní Řezáčová říkala v německém jazyce. Abychom si zpříjemnili návštěvu Prahy, chtěli jsme se setkat se slavnou osobností - panem Pohlreichem - v jeho luxusní restauraci Caffe Imperial. I přes snahu navigace jsme bloudili, až jsme došli neznámo kam a před očima se nám rozzářil nápis KFC. Tak jsme zavítali dovnitř a přecpali si pupky. studenti, VI. ročník HYUNDAI MOTOR CZECH Zástupci naší studentské společnosti se společně s paní učitelkou Juklovou vydali 29. ledna do pražské Hyundai Motor Czech, s. r. o., kde se konal workshop s názvem Marketingový mix v praxi. Přednášejícím byl pan Marek Trešl, který si pro nás připravil dlouhou, přesto velice zajímavou prezentaci, která trvala něco málo přes dvě hodiny. Jeho prezentace čítala okolo 80 snímků, ale ani jednou nenastala chvíle, kdybychom se nudily. Bylo to pro nás takové malé opakování, protože bychom měli většinu věcí znát z ekonomiky. V prezentaci se objevila například kalkulace ceny automobilu nebo 5P product, price, place, promotion, people, což je 5 nejzákladnějších věcí, které jsou potřeba pro realizaci podnikatelského plánu. Po skončení prezentace jsme měli možnost pohovořit si s pracovníky firmy Hyundai, se kterými jsme mohli prodiskutovat naše výrobky, popřípadě se zeptat, co bychom měli změnit či doladit. Workshop byl velice přínosný. Š. Vodhánělová, III. ročník Strana 3

4 ANKETA - I. ROČNÍK OBCHODNÍ KADEMIE Polovina školního roku je za námi, a proto jsme se rozhodli oslovit studenty prvního ročníku OA, abychom zjistili, jak se jim na škole líbí, jak si zvykli na středoškolské studium, s jakými problémy se setkávají. 1. Myslíš, že typ školy, kterou sis vybral(a), odpovídá tvým zájmům? V čem ano, v čem ne? Převážná většina žáků odpověděla, že si vybrala dobře. Ano, myslím, že tato škola odpovídá mým zájmům, protože rád komunikuji s lidmi a obchoduji. Ano, ráda dělám do podnikání a to na téhle škole mám, a proto se můžu víc přiučit. Ano, já jsem přestoupila z Liberce, tato škola se mi líbí více, protože jsou zde lepší učitelé. Samozřejmě mi všichni nesedli, ale například paní učitelka Potocká je strašně milá a je vidět, že jí tato práce baví, i když si i s některými užije. Ano ale nejsem si jistá, jestli všechno využiju. Já si vždy najdu nějakou výmluvu, abych se nemusela učit. Tato škola je již druhým stanovištěm v mém vzdělávání. Je to docela vtipné, protože ekonomika, účetnictví atd. nejsou v mém všeobecném přehledu zrovna nejsilnějším argumentem, a ačkoliv mám dar po babičce, že všechno takzvaně okecám, tak na této škole se mi to nedaří. Naopak tatínek má radost, že se dostanu do sféry podnikání a jednou mi budou vlasy šednout tak jako jemu, když je nespokojen se svými zaměstnanci a nedostatkem zboží. Na této škole je příjemné prostředí a celkem dobrý rozvrh. Spokojena nejsem, přihlášky na školu mi dávala mamča, sama nevím, co chci dělat. 2. Když porovnáš svou práci a přípravu do školy se svým pololetním hodnocením, co k tomu můžeš dodat? Při zamyšlení nad touto otázkou většina studentů musela konstatovat, že bude nutné poněkud zabrat, aby zdárně došli nejen k maturitě, ale hlavně aby ji zdárně udělali. Moje příprava byla téměř nulová, a tak se nedivím mým studijním výsledkům v pololetí, ale teďka se to budu snažit změnit a zlepšit se. Málo snahy, měla bych to napravit, ale chybí mi motivace. Já se do školy připravuji jen výjimečně a zatím to je vše v pořádku a moje pololetní vysvědčení dopadlo opravdu překvapivě a dobře, proto jsem s ním nadmíru spokojen. Asi jen víc zapracovat na učení a hlavně na schovávání taháků. Mohu jen dodat, že kdybych chtěl, tak na konci můžu mít místo dvou pětek samé trojky (Poznámka redakce koukej pořádně zabrat) Myslím, že k tomu není co dodat, je vidět, že nejsem blbá ale líná. Mé pololetní vysvědčení mě velmi zklamalo, tolik čtyřek jsem nikdy neměla je to tím, že jsem lajdák? Nemyslím si, ale jen jsem prostě líná se učit. Mamka mě do učení tlačí a já vím, že to myslí dobře, abych se jednou v životě měla lépe. Mým problémem je to, že přijedu z tréninku pozdě večer domů a jsem zralá do postele a ne se další tři hodiny učit! Určitě teď zaberu. Doufám, že se mi to podaří, nedávám si cíle, které nikdy nesplním, vím, že nebudu prospívat s vyznamenáním, ale ty čtyřky bych mohla dát dolů. Nejsem totiž hlupačka! Strana 4 3. Máš pocit, že za těch půl roku se vám podařilo utvořit dobrý kolektiv? Většina je spokojená, někteří počítají s tím, že se kolektiv ještě zlepší, jsou toho názoru, že by jim býval pomohl nějaký společný výlet či jiná akce. V několika případech je tam odsuzován student X. Určitě jo, všichni si dobře rozumíme, až na některých pár darebáků, kteří neustále kazí kolektiv, to je trochu škoda, jinak jsme dobrá parta. Chce to ještě čas, začínáme se sžívat. Někdy to pokulhává, ale je to ok. Jednoznačně ne, ale nemyslím si, že je to až tak špatné, jak to vidí učitelé nebo studenti jiných tříd. Myslím, že kolektiv není úplně nejlepší, protože se spíše skupinkujeme. Ale jako kolektiv se taky dokážeme pobavit. Jsme fajn třída, i když by to mohlo být lepší. Porovnávám-li kolektiv, tak tento náš je lepší. I když si tady občas připadám jako v mateřské školce, tak je to v pohodě. Dobrý kolektiv? To nevím. Naše třída se dělí na pár part, co se spolu baví, řekl bych, že to asi jo, i když tam každý má nějaké výhrady proti jiným, ale to platí všude! Někdo se s někým nemusí, ale každý má svoje chyby. Moje odpověď je tedy ano. 4. Co bys udělal(a) proto, aby váš kolektiv lépe fungoval? Část studentů si myslí, že některé problémy se vyřeší časem, jiní, že by bylo dobré uspořádat společné akce. Aby se lidé naučili naslouchat jiným a pak by to bylo v pořádku, puberťácké výlevy v prváku nemůžeme brát tolik vážně. Náš kolektiv není tak špatný, ale rozhodně bych zapracovala na vzájemné autoritě, i když většina třídy se respektuje. Já mám naší třídu ráda, protože i když je to občas jak v mateřské školce, tak mě vzali lépe než na minulé škole. Ale taky bych některým lidem dala přes držku. Aby byly vztahy v naší třídě více upevněné, chce to jen čas a více společných zážitků. Zpacifikoval bych studenta X, který to celé třídě kazí. Možná výlet nebo něco, co budeme sdílet všichni. Ale zase nejsme malé děti, aby bylo důležité, abychom si všichni rozuměli ve všem, naopak si myslím, že konflikty jsou důležité, abychom se neviděli jenom v pozitivním světle. V těchto letech bychom se měli naučit řešit problémy otevřeně, stát si za svým názorem a umět o problémech, které se mezi námi tvoří, mluvit. Nic bych pro to nedělala, jsme dobrá třída a rozumíme si. Až na pár výjimek, ale to tak bývá vždycky změnit chování některých jedinců, společný výlet Pokračování na straně 6 Why doesn't Mexico have any teams competing in the Olympics? Because all of the Mexicans that can run, swim, and jump have left the country.

5 POKRAČOVÁNÍ - ANKETA - I. ROČNÍK OBCHODNÍ KADEMIE 5. Co tě na této škole nejvíce překvapilo? Prostředí, školní bar, malá škola - většinou se studenti shodli. Příjemné domácí prostředí, není to tady tak velké jako na jiných školách a nemusím tolik chodit do schodů. Nejvíce asi učitelé, jsou jiní, než jsem byl zvyklý, jsou hodní a milí a jiní zase trochu tvrdí, ale je to o tom, jak se k nim chováme. Je to taková rodinná škola a to se mi na ní líbí asi nejvíce. Až na to dojíždění. Nejvíc mě nadchlo, že je tato škola moc útulná a všichni se tu známe a máme vzájemně dobré vztahy jak s žáky z jiných ročníků, tak s učiteli. Největší radost mám z naší třídní učitelky. Velice se mi líbí, jak je tato škola oddělena od ZŠ a jak je hezky udělaná. Na minulé škole spadl i strop, tak rozhodně je tato škola lepší. Mě potěšilo docela hodně věcí a myslím si, že tady vydržím až do konce Nadchl mě pozitivní přístup některých učitelů a to, že žáci mají možnost se angažovat v mnoha soutěžích, akcích apod. A taky nesmím opomenout školní bar, který mi nejednou zachránil žaludek, když mě třeba ráno zradil budík a nezbyl mi čas ani na snídani Nejvíc mě nadchlo, jak jsme se tady dali rychle dohromady. Líbí se mi, jak s námi profesoři komunikují, chtějí, abychom v sobě nic nedusili a všechno podali na povrch, to jsme na základce neměli. Bývalým učitelům bylo fuk, co jsme chtěli změnit a co ne. Ale tady je to úplně jiné. Samozřejmě, že některé profesory nenávidím, už za ten půl rok jsem si na každého profesora vytvořil nějaký názor. Ale vím, že by můj boj s učitelem byl marný. Jak by řekla paní profesorka Štěpánová:,,Já tady šéfuju a má svým způsobem pravdu, oni mají náš život v rukou. Tak bychom se měli začít chovat tak, jak by student měl. Brát profesora s úctou. 6. Co by zvýšilo tvoji spokojenost (v rámci možností) při studiu na této škole? Tady projevili studenti zájem o WIFI a dále to byly drobné připomínky k sortimentu v baru, někteří by neměnili nic. Nezamknutá Wifina pro studenty alespoň v každé třídě a v učebnách, myslím, že by to zvýšilo pozornost i deváťáků, kteří na tuto školu budou chtít jít. Více honosnějších potravin ve školním baru - honosnějších vzhledem k našemu zdraví. S plným žaludkem se to lépe myslí, ale sušenka nám energii moc nedodá. Mně osobně tu chybí paradoxně čistá voda. Mají tu jen sladké nápoje. Nejvíce by zvýšilo moji spokojenost, aby ze školy vyhodili toho největšího darebáka, který to celé třídě kazí - pako 1 alias student X. Výuku od 10:00h, posuvnou tabuli, velkou televizi do třídy. Méně čekacích hodin na druhou skupinu!! Trochu jiný přístup některých učitelů, většina je skvělá, jinak k prostředí - tedy to, že bílé zdi nejsou moc fajn, taky koberec ve třídě by byl super. Ale chápu, že to by bylo v rozporu s bordelem, který je u nás ve třídě každý den. To by se ale určitě zlepšilo Aby ve Scolarestu bylo i ovoce a čistá voda a nejen sladké čaje a Coca-Cola Jsem zastáncem názoru, že by k tomu, aby tady vládla klidnější atmosféra, stačilo, kdyby se uklidnily všechny vztahy a lidé by k sobě našli co nejpříjemnější cestu. Bohužel se obávám, že ne každý je toho schopen. Oprostit se od předsudků, najít vzájemný respekt. Přijde mi, že spousta studentů nemá ani nejmenší páru o tom, co takový respekt a úcta je. Ať už je to výchovou, nebo tím, že je to tady nebaví a snaží se proplout třebas i s odřenýma ušima, nejsou ochotni spolupracovat, a to ani s kantory, kteří se jim ve spoustě věcí snaží vyjít vstříc, jak nejlépe se dá. Bylo by moc fajn, kdybychom se alespoň trochu pokusili zapomenout na vztah žák - učitel a chovali se k sobě prostě jen jako slušní lidé, co se od sebe navzájem učí a snažili se i přes to, že jim třeba ten dotyčný nebude sedět, s ním vyjít co nejlépe. A co svému 1. ročníku říká třídní učitelka, Bc. Daniela Janáčková? Tak máme za sebou první půl rok a co k tomu říci? Počáteční zvykání na nové prostředí, předměty i vyučující máte za sebou. Mnozí z vás se s tím poprali s noblesou. A za to jim patří můj dík. Od těch, kterým se to tak nedaří, očekávám v nejbližší době pochopení situace. Neboť tu máme spolu vydržet 3,5 roku, a tak si myslím, že snaha o vytvoření pohody a vzájemného respektu sebe samých i vyučujících je více než nutností. Snad ještě jeden můj postřeh. Je fajn dávat o hodinách pozor. A když se k tomu přidá ještě domácí příprava, úspěch se určitě dostaví! Pravdou je, že jsem ještě nikdy nepředávala vysvědčení třídě, kde nebylo ani jedno vyznamenání. Přesto si myslím, že na konci roku bude, a když ne to, tak alespoň zlepšení! A pak to už bude jen otázka času, ve kterém ročníku pochopíte, že střední škola často bývá přípravou na školu vysokou. Tedy je o co stát a o co se snažit. Ráda bych tímto přivítala i všechny studentky, které přišly až v průběhu školního roku. Je fajn, že jste tu a snad se vám u nás bude dařit. Dále bych ráda vyzdvihla, že naše třída je třídou sportovců, což je úžasné. Díky za váš přístup, že sport i škola se dá zvládnout, jen se do toho položit. Také mě trochu mrzí, že se k vám dostanu jen tři hodiny týdně. Jelikož jste třída akční a je s vámi stále co řešit. Nicméně v tomto půlroce se opřeme hodně do angličtiny. Polovina z vás ji bude v dubnu v Anglii hodně potřebovat. A pak bych vás také ráda poznala i mimo vyučování, tak uvidíme - je to i ve vašich rukách. Takže vám na závěr přeji pohodu, respekt, úspěch školní i osobní a důvěru v sebe sama. S přáním abychom si na konci čtvrtého ročníku nemuseli říci slova Tomáše Kluse: "Za co pane Bože za co, za čtyři roky v pr... Vaše třídní Daniela Janáčková Ráda bych jménem redakční rady poděkovala a pochválila 1. ročník OA za solidní a osobitý přístup při zpracování ankety. J. Kolzrtová What do you get when you cross a nigger with an octopus? I don't know either but it sure can pick a lot of cotton. Strana 5

6 O FILMECH Filmy a seriály patří mezi nejoblíbenější formy zábavy. Čím dál tím větší množství diváků dává přednost originálnímu znění před často zprzněným překladem v podobě dabingu. Dobám, kdy český dabing patřil mezi světovou špičku, už totiž dávno odzvonilo. Filmů je hodně, dabérů a času na překlad velice málo a na výsledné kvalitě se to hodně projevuje. Kromě toho desítky minut reklam běžících na televizních stanicích prakticky zabíjí jakékoli snahy o kvalitní filmový prožitek. Jaké má tedy trochu náročnější divák alternativy? Zajít si do kina? Fajn, ale to není možné každý den. Koupit si DVD? Ale kdeže. Komu by se chtělo utratit stovky korun za placku s filmem, který zabaví na 2-3 hodiny a poté už si ho už znova nikdy nepustí? A komu by se chtělo doma skladovat obaly s DVD, které akorát zabírají místo? Zatímco v anglicky mluvících zemích fungují služby typu Netflix (online videopůjčovna), kde má divák za minimální měsíční poplatek přístup k tisícům různých snímků, u nás podobná streamovací služba propojitelná například s herními konzolemi (Xbox, Playstation) či chytrými televizemi nepochopitelně chybí. Ano, je u nás pár menších online videopůjčoven, ale ty obsahují jen zlomek ze světového filmu, navíc za nekřesťanské peníze. Jediné východisko, jak okusit film v původním znění a ve full HD kvalitě za přijatelnou cenu, je tak zabrousit do nelegálních vod. Samotné stahování filmů koncovým uživatelem pro vlastní potřebu nelegální není, jejich sdílení už ovšem ano. Služby jako například uloz.to jsou ve své free verzi neskutečně pomalé a nelegální soubory jsou často velmi rychle mazány administrátory. Jedinou rozumnou metodou je tak torrent. Obrovskou výhodou torrentu je rychlost a (ač to na první pohled nemusí vypadat) jednoduchost. Ale i tato metoda má háček. Torrent totiž funguje na bázi peer-to-peer, tedy sdílení souboru mezi více uživateli. Ti pozornější už jistě pochopili. A těm ostatním to shrnu v jedné větě: stahování přes torrent legální není. Docela mě zaráží, že u nás ještě nic takového neexistuje, protože se jedná o solidní díru na trhu. Uvidíme, zda k nám Netflix pronikne dříve, než se toho ujme nějaký jiný ambiciózní podnikavec. Dnešní doba rychlého internetu si o to vyloženě říká. M. Balatka, IV. ročník JEDENÁCT LVŮ PRO TRILOGII HOŘÍCÍ KEŘ Hořící keř je třídílný film, který byl natočen podle skutečné události z roku 1969 ve spolupráci komerční televize HBO s polskou režisérkou Agnieszkou Holland. Jedná se o životopisné drama. V hlavní roli vystupuje doktorka Dagmar Burešová (Táňa Pauhufová), která zastupuje rodinu Palachových po té, co se Jan Palach 16. ledna 1969 zapálí na protest proti okupaci sovětskými vojsky. 19. ledna 1969 umírá. Libuše Palachová (Jaroslava Pokorná) spolu se svým druhým synem Jiřím (Petr Strach) podají žalobu pro urážku na cti na tehdejšího vysoce postaveného komunistického poslance Viléma Nového (Martin Huba), který na mítingu v České Lípě podal lživé prohlášení o Palachově smrti. Ve filmu je zachyceno, jak Dagmar Burešová společně se studentem práv Pavlem Jandou (Patrik Děrgel) shání důkazy, které použijí u soudu. Ten ale bohužel prohrají. Ve svém dopise píše Jan Palach o skupině lidí, která hodlá spolu s ním protestovat a klade své požadavky. V tomto dopise se podepíše jako Pochodeň č. 1. Veřejná Strana 6 ÚVAHA: MÁ MŮJ ŽIVOT SMYSL? bezpečnost v čele s majorem Jirešem (Ivan Trojan) prošetřuje, o jakou skupinu se jedná. V druhém díle je zachyceno upálení Jana Zajíce, který vykonal tento čin po vzoru Jana Palacha. Na dopis, který zanechá se podepíše jako Pochodeň č.2, přesto že se s Palachem neznal a ani jeden z nich nebyl členem žádné skupiny. Paní Palachová nese smrt syna těžce, ale statečně. Je na něho i na jeho čin pyšná a věří, že se stane hrdinou pro mnoho lidí. Natáčení filmu probíhalo od března 2012 do 20. května téhož roku. Na historickou přesnost dohlížel Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů. 12. září 2013 proběhla premiéra. Za tento rok jej vidělo diváků. Film je přihlášen do soutěže o Zlaté glóby. Byl také vyslán na Oscara v kategorii nejlepší cizojazyčný film, kde ale zaujali americkou porotu Donšajni Jiřího Menzela. Na filmu je velice zajímavý herecký výkon všech postav, ale nejpoutavějším by se dal označit výkon hlavní postavy, kterou ztvárnila Táňa Pauhufová. Hořící keř krásně přibližuje chvíle, které prožíval celý český národ. Sama režisérka v této době studovala na pražské FAMU a dělí se tak o své zážitky. Š. Vodhánělová, III. ročník Má můj život smysl? Určitě každý se nad touto otázkou aspoň jednou zamyslel nebo určitě zamyslí. Má tedy můj, váš nebo něčí jiný život smysl? Možná ano, ale možná také ne. Podle mě se se na tuto otázku lze dívat z několika úhlů. Jestliže se podíváme na náš život z hlediska masy, myslím tím třeba celou Evropu, tak určitě náš život smysl nemá. Někdo je dělník, někdo sekretářka nebo živnostník. Z tohoto hlediska jsme tedy pouze "otroci" těch mocných, lehce ovladatelní jedinci - a hlavně nahraditelní. Lidé, kteří pro jiné, neznámé lidi nic neznamenají. Určitě se nikdo netrápí nějakým člověkem, který umřel na rakovinu někde v Africe. Lidé mají dost svých starostí a taková věc nás běžně nenapadne, tedy pokud se nad tímto hlouběji nezamyslíte. Podle mého se na toto téma musíme dívat z jiné perspektivy. Z perspektivy, ze které se na to dívám já. Já to vidím takhle. Každý z nás má někoho, na komu záleží a naopak. Nemusí nás mrzet, že lidé v Africe nemají co pít a jíst, protože kdyby mocní lidé chtěli, není tomu tak. MY, obyčejní lidé s tím nic nenaděláme. Možná si řeknete: "Ano, pošlu 200 Kč na stavbu školy do Afriky, ale pravda je taková, že z této částky se do Afriky dostane malá část. Hleďme si pouze svého. Každý z nás má rodiče, kamarády, přítele či přítelkyni, o které máme každý den starosti, jestli se jim něco nestane nebo nestalo, když o nich nevíme. V tuto chvíli má život nás všech smysl. Každý je rád s lidmi, které má rád a které miluje. Ale někdy se stane, že náš svět opustí někdo, koho máme velmi rádi a strašně to bolí. Každý někdy utěšuje své blízké a někdy je utěšován svými blízkými on. Zkrátka je to koloběh života. Každý člověk by si měl jít za svým. Za svým vysněným povoláním, ve kterém budeme šťastni. Za svými vytouženými zážitky a žít svůj život v klidu a míru. Podle mě není bohatství v tom, že máte 2 Ferrari, 3 Lamborghini, barák na Bahamách, na Maledivách a v Římě a na bankovním účtu 350 milionů. Ale bylo by to bezva mít takový život, ne? Podle mě má všechno svou cenu a třeba případ, který jsem teďka zmínil, je podle mě vykoupen tím, že nemáte pravé kamarády. Možná známé, obchodní partnery, ale ne přátele, kterým byste se mohli svěřit. To pravé bohatství tkví v tom, že máme milující rodinu, kamarády a také přítelkyni čí přítele. Vnitřní bohatství je také, že děláme to, co máme rádi s těmi, které máme rádi, ale každý tuto otázku vnímá jinak a každý si ji jinak vyloží. Toť můj názor a já doufám, že všichni žijí tak, jak si přejí. Lukáš Herrmann, III. ročník

7 ROZHOVOR: SKOKANKA NA LYŽÍCH ZDENA PEŠATOVÁ Zdena Pešatová, foto V.D. Čtrnáctiletá skokanka Zdena Pešatová začala se skoky na lyžích už v 7 letech, kdy se poprvé vyšplhala na malý můstek v Lučanech nad Nisou. Ke sportu ji přivedla kamarádka. Zdenka je taktéž prvním rokem členkou reprezentačního týmu žen. Trénuje v klubu JKL Desná společně s dalšími dívkami od nejmladších až po dospělé kategorie. Její tréninky se zaměřují hlavně na sílu a samozřejmě na samotný skok. Největší můstek má parametry K 100, na němž má osobní rekord 89,5 metrů. Tuto vzdálenost překonala na ještědském můstku. Já se jmenuji Bára Blažková a jsem tréninkovou partnerkou Zdeny, vím proto o skocích a Zdeně hodně. Rozhodla jsem se i vám poodhalit její tajemství. Jaký je tvůj zatím největší úspěch? Můj největší úspěch byl letos na MSJ (Mistrovství světa juniorů) v Liberci, kde jsem vybojovala 37. místo. Podporuje tě rodina ve sportu? Ano, už od malička mi drží palce, podporují mě, jezdí mi fandit a pomohli mi i při výběru střední školy rozhodla jsem se pro Sportovní gymnázium v Jilemnici. Tvůj neoblíbenější můstek? Nejlíp se mi skáče v polském Szczyrku na K 90. Momentálně jsi zraněná. Jak se ti to stalo? Jak dlouhý budeš mít tréninkový a závodní výpadek? Stalo se mi to na závodech ve Slovinsku, neboť mi vypadl kolíček, což je součást skoček. Začala jsem opět trénovat v říjnu. Bohužel jsem se nemohla kvalifikovat na ZOH do Soči kvůli mému věku. Kdybych byla o rok starší a byla jsem ve svěťáku do 30. místa, mohla bych startovat, jo kdyby Trénovala jsem tvrdě, ale bohužel. Tento měsíc nebyl šťastný. Při tréninku jsem špatně dopadla a přetrhala jsem si vazy v koleně. Sezona je pro mě ztracená, budu 4 měsíce v klidu, protože operace v mém věku nepřichází v úvahu. Musím hodně naposilovat svaly, aby mi koleno udržely. Ale měla jsem i štěstí v neštěstí. Na Sportovním gymnáziu v Jilemnici měli pro mé zranění pochopení, odpustili mi talentové zkoušky a já jsem mohla vykonat částečnou zkoušku a byla jsem přijata ke studiu. Sport pro můj život znamená hodně a já věřím, že na gymnáziu budu mít ty nejlepší podmínky. Děkuji Zdence za rozhovor a přeji brzké úplné uzdravení, ať se zase může vrátit do naší skokanské party. B. Blažková I. ročník STUDENTI OA REPREZENTUJÍ ČR NA ZIMNÍCH OLYMPIJSKÝCH HRÁCH V SOČI Už je na čase, abychom vám představili naší studentskou společnost s názvem CASIC. V celém znění znamená tato zkratka Comfort and safety in the car. Jak z názvu vyplývá, naším záměrem je zlepšit pohodlí a bezpečnost na cestách. Jelikož je naše třída velice rozmanitá co se názorů a nápadů týče, rozdělili jsme se do třech divizí. První divize je výrobní. Zabývá se výrobou držáku, který se připevní na sedadlo spolujezdce. Na ten si budou moci řidiči, převážně řidičky, odložit své kabelky, apod. Mnoho žen nechává své kabelky volně položené na sedadle spolujezdce. V případě prudkého zabrždění kabelka spadne na zem a její obsah se vysype. Právě tomu má náš držák zabránit. Druhá divize se rozhodla rozšířit povědomí dětem o tom, jak se mají bezpečně pohybovat na silnici, jak mají být vybaveny, než vyjedou na kole a ukázat jim značky, se kterými se denně setkáváme. Chceme tím předejít úrazům, které hrozí na místě s frekventovanou dopravou a při nepozorném chování. Poslední divize je IT. Jsou to převážně kluci, kteří pomáhají s pracemi, ke kterým je potřeba počítač, protože jak to tak bývá, v technice holky moc zdatné nejsou. Naši studentskou společnost najdete na facebooku: kde můžete sledovat, jak probíhá naše práce. Š. Vodhánělová a K. Nováková III. ročník Pokračování ze strany 1. Postupně se prokousala až mezi světovou elitu. Pohybovat se ve světovém poháru není jednoduché. Jsem jediná holka v partě pěti závodníků a tří trenérů. A ještě ke všemu úplně nejmladší. Vzhledem k tomu, že se jedná o první olympijské hry, kterých se účastní, neklade si vysoké cíle. Ráda by se ale umístila do 20. místa. V úspěch věřím hlavně ve štafetě, ta je nevyzpytatelná. Díky přípravám na olympijské hry věnuje každý sportovec veškerý čas tréninku. Proto jsme Vendy potkávali na chodbách velmi málo. Ve škole jsem v tomto ročníku byla měsíc, jinak jsem pořád na cestách. V prváku a druháku spolužáci ani netušili, co je sáňkování, ale teď mě podporují. Gratulovali mi k olympiádě, posílali přes zápisy a profesoři mi na dálku zadávali práce. Všichni mi vycházejí vstříc. Teď nezbývá nic jiného, než držet Vendy a Mírovi pěsti. Š. Vodhánělová, III. ročník Strana 7

8 STUDIUM, MATURITA, OLYMPIÁDA.. NO PROBLEM! Vidíš to?! Já to účto prostě nedávám! Tak co pane Harvan, už máte hotovu maturitní práci? Ale olympiáda, to je jiný kafe. Já z toho kluka jednou budu mít mladý Jak tohle nemohl dát?! Vydává Obchodní akademie Tanvald; šéfredaktor - Matěj Balatka; zastoupení šéfredaktora - Š. Vodhánělová; sazba a tisk : studenti OA Tanvald; náklad : 300 ks Strana 8