Presented to the. UBKARY ofíhe UNIVERSITY OF TORONTO KAREL AND MIROSLAVA CVACHOVEC

Transkript

1 m

2 Presented to the UBKARY ofíhe UNIVERSITY OF TORONTO by KAREL AND MIROSLAVA CVACHOVEC

3 JO$.J.KOVÁÍK.

4

5

6 NAHOBHI BIBLIOTÉKA^ VÝBOR PRACÍ ELNJŠÍCH SPISOVATEL ESKOSLOVANSKÝCE- REDAKTOR: FRANTIŠEK Z í KRE.IS. DÍL TÉICÁTÝTVRTÝ. SPISY KARLA AL VINAÍCKÉHO. SVA7RIC DRUHY. V PBAZE. NÁKLA.DEM KNÉHKUPKCTVÍ : I. L. KOBEB, 18ÍO.

7 TINAICKÉSO SY VERŠEM I PROSOU. SVAZEK DRUHY. V arito a lyra. Pána BobuslaTa Hasíátejnského z Lobkovic vk a spisy vybrané. Jan Slepý. V PRAZE. NÁKLADEM KNÉHKUPECTVÍ : I. L. KOEER

8 Veábera práta YjhTSí.aJe si nakladatelstvo. Národní knéhtiskárna : I. L. Kober v Prebze.

9 VARITO A LIRA. aisxxe et x^isxxe. Vliiani;k\. II.

10 ; ; ; Obrana zvuku eských. Ondy pravil mi Nmec: eská tvrdá, drsnata e jest, Zvuky samé hromadí; nkde ni hlásky nemá." eštinu já hájil:...rozliné má stroje hudba, Jedny mkce, druhé rázn a mocn zvuí. Píroda též hory má píkré i eišt plynoucí, Bar\7 své líí svtle i temn duha. Mocn mluví hrom i boue; tichý jen šepce vtíek Chraplav vrána krká: lib slavíci pjí. Mé ucho rozliné zvuky po vší pírod slýchá V mluv naší je celá píroda obražena. V ní se také s lahodou stídává drsnota nkdy Líný rozplývá se v samohlásky jazyk. Nezkažený cizotou vždy mluví ech mužn a rázn Slastiplná se rt ešky, co med plyne e. Vlasti jen odcizený lopotí se po významu vhodném Svých myšlení; v ústech stále hatí se mu e. eška samé jasné samohlásky zná, jako Ylaška; Temným il aneb o ústa si ne stahuje. I mkké spoluhlásky tvoí, jichž Nmkyn nezná Ty v ei poskytují promnu rozmanitou. Než jaková zvuek a samohlásek v eštin vládne Míra; tu, sousede, viz dkazy pedložené. Zde vždy jenom jediná se stídá zvuka po hláskách; Viz to a nemluv nám, že tvrdá e je naše. Chceš-li zahanbiti nás, poukaž nám písn podobné V nmin své: a hned palmu podáme my jí.""

11 Varito a lyra>

12 Vnování. Vy, co na Labi a na Morav. Váhu, Dunaji a na Opav Ddiny pokojné obýváte, A se rádi nazýváte Syny jediného pvodu, Rozenými syny Matee té jediné Zem ddné, I vy dvy, Co si libhjete milé ei mateiuy Pvabu a lahodu. Nachylujte ucho éilé Nápvm i mého Varita nového.

13 Varíto. Musa Ariona pti vyuila, Lyru mu sama ladívala: A ta-li Moe se tón vydala, tišilo, Lesy nešumly, eky nejeely, Kamení ožilo. Ó by m uila ta bohyn Po umlé Helady míe Dušejímavé té lye! Ruka by má její dutin Tóny vyloudila citobudivé, Nápvy jí by vyloudila Lahodovábivé. Xež, ó žele! Musy Nebytují více Na zemi kamenité! Kamo zamiti cmzí? Nekalí se moje líce;

14 Tamo na líp vkovité Visí Lumírovo varito; To, se suku vypiato, Rokotavými tón dechy Samo vybudí echy! Nápvy. vesele eka huí, Vesele lesy šumí; Jaro vymnilo Podobu luk a polí. Cokoli žije, Cokoli ije, Se veselí. I ty raduj se, Dvo i jinochu, Vesele pj, Jako za jara nového Raduje a veselí se Pvec opcrutný. Na poli, na sad, Na luhu, louce Leželo jínoví; Záilo nebes Oko na ty ledy, A ty se býti vidly Duhami a bohatými Zaposeté rubíny.

15 Aj ta záe líená, Záe zimy cizoty Ze severa ledového Mámila oko Mé, to dítcí; Sahala i ruka má Po mamu záivém: Ale ucítila onu Povahu ledovatou. - Nebe se zakalilo, Po poli, háji Huela a vyla Boue severová. Minulo mámení; Minula zima, Minuly ledy její. Severovi Zaletli synové zase Na moe oledné. Vesele eka huí, Tesele lesy šumí; Jaro vymuje Podobu luk a polí. Cokoli Cokoli Se Jaro žije, ije. veselí. budí Duše jaré. Na poli, po luhu Dvy pjí.

16 8 Nápv tch Echo t, echu, budí. Upamatuj se Na jaro života: Nápvy takovými Pla ti máti Tebe kolébajíc! I tebe dailo Nebe duší jarou, Dalo ti ucho ilé, Jazyk i medotoký! Pj, raduj se. Jako za jara novélio Raduje a veselí so Pvec operutný. Vesele eka huí, Vesele lesy šumí. Cokoli žije, Cokoli ije. Se veselí. Cechy. by visuté Rameno mé mlo Dedalovy perut! Vysoko by vyletlo; Oko moje by se dívalo Na milenou dd zemi, 1 na hory, šedé její lemy. Ozáené by se kochalo.

17 Než i bez operutní Za jarého máje Oko mé i duše má Cítí potšení, Yiclouci alouny polí. Luinaté doly, Yody záivé, Vary víivé, Sady, háje, bory, Luhy zelené, a siné hory Ej ddina má Xemá-li podobu ráje? A co nejvíce m tší: Ruce mají, A jich užívají Moji eši. U paty ípa. Rípe, horo šerá! Ode vku, co si echovu Patu líbala, Boue tisícerá Xa tebe se sypala: Nemnilas ale podobu; Posaváde elo záivé Se ti ve pýše Plná do výše, A nemén temena Pata zakoenna

18 ! 10 Ve koe ediové; Mj útchu, Milý echu! Ku ípu pozírej. A se nezapírej Naše Labe Na Labe. vody valí Do ciziny daleké: Za mezemi líce kalí; Nese viny njaké? Jaká za horami tíhota Tebe, eko, souží?" Labe eka touží: Zavedena pýchou Kydá tady cizota Na národ u mého Poií rovinatého Hanu lichou. Hana mého národu Mou kalí vodu."" Nezkaluj, eko, líce, Jedinou cizí vinou Národové nehynou. Hana maní Nikoho neuráží; Pvoda samého raní:

19 11 Národové ale Bijí sebe sami, Ano hynou nenadále, Sami-li se neváží! U Šumavy. Ze Šumavy, lemující Šepotavé vjí dechy. echy, Šumivé vy lesiny, Jaké šepotáte no\iny?" Novinami nešumíme, Ale víme, a ti vyjevíme. Co se vky minulými Udalo za horami našimi. U Dunaje i na Sále, Za Labem i dále U moe obývalo Nkoliko národ; Milé pouto jazyka i pvodu Se echy je vázalo. Mejtívali lesiny, Bory, dubiny. Ve vyduté báni Kopávali rudu; Ze železa, ze mdi Kuli kosy a k orání Náadí.

20 12 Neradi Do divoké see mee: Hotovili Radji Pokojnou orali pdu. Na dole i hoe Budovali chýše; Veselými Jeky Za koráby jejich a lodími Pnilo se moe, Pnily se eky. Žili tiše; Na luhu i na poli, Na horách i v údolí Pli vesele; I žele Pním ukojili. asové se vymnili. Ze severu ode moe Na naše rodáky ítilo se hoe; Železem i ocelí Odní cizáci, Porénáci, Zalabáci, Násilím i položenou léí Napadali na naše jonáky. Po tisíceré na poli sei Lidé tiší unaveni, Do poroby uvedeni. Na poli a luhu zanikalo Veselé pní;

21 13 Mezi horami se ozývalo Úpní. Ze pamti lidu mizí Vci minuté. Nyní, jako cizí, Rození ddiny této synové Nevdí, co byli ddové, Nemajíce ani péi. Aby rozumli dd ei Zapomenuté. Dd jazyk uchovaly Vody jen a hory, a my šumy, Sypané mohyly, valy A obyt rumy."" Šumavo, netouží Na vky minoucí, Více se nesouži! Nové záí nebe. Doba tebe Potší budoucí. Moc a losy liché Uvalily nehody Na ty tiché Národy. Vkem ale ochabuje Síla tla surová: Síla nyní duchová liidi, asy. losy vymuje. Jazykohubivý Gero Nevévodí více. Vziž, ob i Lužice

22 u Nová zoe budí. Ocelivé vku péro K úinu i Zaniká utišené echy pudí- Eclio náeku a žele Na zavilé hubitele Reci naší ddné. Ajta vesele se zas ozývá Na poli i na besed, I vysoké vd Jará niva se zašívá. Divých Asiat na Dunaji Dílo se nepodaí. Naši Povázané, Naši Posávané Dd jazyk uchovají Násilí je nepomaaí. Lež i povra i lichá Luzy uené pomine pýcha. Vku minoucího vada Jazyk a návyk Mezera mizí, A pomalu hyne. Národy si nebudou cizí. áka utšená puí, I na ece Siné Vítzila Denisova rada A našemu jazyku Veliký se národ uí. Týž u Haboly a u Olavy Nové žáky baví."

23 ; 15 Šumavo, netouží Na vky minoucí, Více se nesouži! Nové záí nebe, Doba tebe Potší budoucí! Na Moravu. Morava se do Dunaje lije, A Opavu eka jiná pije Ku severu ta se uchyluje, Onano ku jihu zamuje. Luinatá Moravo, I ty milá Opavo, Co do Labe nebžíte, Toky jeho nesílíte? Závidí-li tomu hory, Nebo-li na mezi bory? Za jakými ale nehodami Jarými vodami Posaváde nešumíte? Zima-li vás otužila. Pouty ledu uvzila? Na vky-li onmíte. Bujaí Moravy synové, Chut vysekejte Kry ledové; Aby naše eky Nové, jaré daly jeky, Sami vesele zapjte.

24 : : 16 U Dunaje. Dunaji, Dunaji, Pýcha tob veliká Nepýchej, nepýchej, Že jsi voda široká; Reky a potoci, Co do tebe padají. Ty tebe velikou Dlati pomáhají. Na Pováží. Ráda a nelina Za rumy Dvína Ku Váhu putuje Duše má. Operutná Zaletuje Na vysokou Babíhru, Na Rohá a na Magru Netušený jí se jeví ráj Tater aj tu holé výše, Jezera a vodopády, Úboí, salaše, doly, Živé ddiny a rolí Se zelenavými sady; Holého tu zalíbený háj, Na Dunaji Kolárova chýše! Žíte vky, tiší vy geniové, Tahu podaení synové.

25 17 Lyrou vyluzujte Dušejímající tóny; Ku životu yybuzujte Duší miliony! Na Maaromany. Maai, Madai, Ej co poínáte, Že lidu našemu Jazyky ezáte? Toho ani Tatai Nedlali lítí: Žádáte-li Tatar Divoejší býti? Na llyry. Ilyi, Ilyi, Rekové bujaí, Vašimi ranami Padali Tatai. Yy se nebojíte Ani Mohamed: Yy též uhájíte Sob ei dd. Dokaváde lod Nese Jazyk i rodina Yašc- nezahyne. moe siné, 'iiiuický. II.

26 : : 18 Na Zasáví. Sáva tee do Dunaje, A Dunaj do moe Duše má za n zalátá A ji žere hoe. Oko zírá pole, háje, Roviny a výše Aj tu leží Dušanova Zahynulá íše! Široké Kosovo pole Žele moje budí, A mou duši žalovati A úpti pudí. A co moje porosené Vkol oko vidí? Pány divochy a tiché Ve porob lidi I Mohamedovi tu zuí Dosaváde kati: A vku vybuzenému Duchu meze hatí. Loupeživí tu padouši Panují a káží, Panen a rodi city Zavile uráží.

27 !! 19 Bda, bda. í to Že Zasáví touží, Lítí že je celé vky Biicové souží! Tina, Mouenín lituješ, ó Vku lidomilýl Dokavad úpéti budou Tady lidé bílí? Neví na soudv Boží Lidé nevící: Nenadále nebe metá Šípy A i kárající. noví Janiái Jinochy ti dáví, Ubohý nezoufej lide. Lide na Zasáví 1 Co vk ulíený íká. Ze nyní nemže, Neekaná, netušená Doba ti pomže Cizomilovi Cizina jediná Milá je tob, Ó ty vyrozené Ddiny rob

28 : ; 20.í; 'Komu se nechutí Ddina máti, Ej cizí macechou Bude se káti. Duše ta zavilá, K Co si neváží 7 Národu, jazyka, ^T Národ uráží. Dej, lichý cizáku. Ddin vale, Za hory, za moe -^ Poputuj dále.. Zanechej ddné Pole a háje Za moi, horami Najdi si ráje. Útchy nedá ti Zem ni moe Dojdiž i do ráje, eká t hoe! U potoka. Po dolin Potok utíká. Toky jeho Ani zima líná Ledy neupíuá.

29 Ze 21 dutého Zem lna vyniká;, g Hojn se ine, ",.. Jae se vme, Toky ruí Lívá po luin. O kameny Hází pny. Na nebi-li boue huí, Kalí se, kypí, duje; Bhutý, Nadutý Vody šíí, Jeí, víí. Luhy a palouky ruje. Tarasy, násepy boí, Lidu se nepokoí. Boue mine, Minou, Hynou Pny, šumy, jeky. Potok utišený Padá do eky. Potoku-li se nepodobá Váše i jinochova?

30 Rže u 22 Rže. mé chýše Libou vní dýše. Zefyrové létaví Jí Líbajíce Její líce ovívají. Rádo mé se dívá Oko na ni, Na tu sadu paní. Rosa napájí Potšení mého oka, A rosa-li bývá Lakomá, Zalívá ji ruka má. Bda tob ale, Divoká-li nenadále Boue zahuí! A co tebe potom ohájí? Samo-liž i nebe Horoucí na tebe Šípy vyluí? Báje o hoiiibu a sokolu. ookole, sokole, Pozírej do pole, Motýli bélaví Po lad létají; Letouni maví

31 " :: 23 Po luhu tkají. Ty sob pochycuj, Jimi se nasycuj Mou ale lubici Sivou holubici Nezadavuj! Sousede mj, Siváku holube, Dám i já ti radu, Milá-li ti bude. Nejídej semena Na rolí hozená: Kadji nachytej Sob žab a had, Chut je polykej!"" Holoubek opáí Hadi se nechutí, Žáby mi po chuti Býti neráí." Sokol ozývá se: Co je mi do tebe, Hubený holube, I do holubice: Péi ved o sebe. Co mi libo bude, To budu chytati; To te i po ase Budu požívati. Nyní hýbej : sice Ve malé dob Veta po tob!""

32 ; : 24 Zežuiice. Zežulice zakukala: Zapla-li vesele, Anebo-li ze žele Sob naíkala? Aj, na koho žaluje? Ó ta zavilá Za celé živobytí Žele necítí! Ze cizího žije, Ze cizího tyje Nco zas udávila, A nyní se raduje. v Cápu áp u Cápi. Za moe letí. záptí ápi nohatí, Bainy-li naše zanecháte? Víceli nenalézáte,.- eho tady zobati? : Ci vás uživiti nemže Vysušená kaluže?" Déle pobývejte, I za zimy asu Najdete na zoby Hojné tu zásoby

33 : 25 Lezavou po zemi chasu, Naše hady žlhovaté, Žáby jedovaté, Po chuti Do chuti Požírejte." Vosy. v osy, vosy, málo medu, Více žíhavého jedu Ye zobáku nosíváte: Ej co nesedáte Na mozoly Utužilé, Ale kži ilé Radji dláte boly?" Yosy zahuely,.oudy nemající mozol Nevídají o bolu: Aby nco zakoušely, A se také eho bály, Aby vdly, co pálí, Yosy jich upomínáme, A na to žíháky máme."

34 : : 26 Hory a bory. Hory, hory, emu vy se vypínáte?,.ku nebi se my díváme, Na zeminu nicotu A na lidí lichotu Ve výši zapomínáme." Bory, bory emu vy se zelenáte?,.ye zimy i léta dob Nemníme líce Kážeme nadji tob: Nenaíkej více!" Miiina. Letla do Letla do lesa Holubice Nieho na poli Nieho po lese Nezobala. pole. Holuba volala, A ho nevidci Žalovala, A lidi vinila, Že ho poranili A zabili.

35 ; 27 I dva Milina Útchy nemela Doma sama. Po poli bhala, Po lese tkala Semo tamo. Nedochodila si Pokoje na poli Ni po lese: U sadu, n chýše Nyje, hoekuje A bduje. Co je ti, Milino, oka se Že tob s Rosa lije? Co t zabolelo, *A co zakalilo Tob duši?" Yy-li nevidli Do pole Kochana Reka jeti? Saši ho ve boji Zuiv ranili A zabili. Po choti Kochanu Duše moje tady Hoekuje

36 ! 28 Po reku Kochanu Tato mi s oka se Eosa lije."" Hony. Do pole, háje, Muži, jonáci; Honiti naše je Vyražení Lada i paseky Pole a louky Ku honu ráno Mile zovou. Do pole, háje,* Muži, jonáci; Honiti naše je Vyražení U lesa tenata Pozaložíme. A uyidíme, Co se lapí. Do pole, háje. Muži, jonáci : Honiti naše je Vyražení

37 !!; ' 29 >^a lan, jeleny Si poekáme: Béhy zajíci Nepomohou. Do.pole, háje, Muži, jonáci; Honiti naše je Vyražení! U meze na luhu Se vyekáme, A pojecháme Zase dom. Do pole, háje, Muži, jonáci; Honiti naše je Vvražení Rybaení. Po lose Komu les honívej, a háj; Pole si osívej, Komu pole ráj Jedino rybaení Je moje vyražení Ne pole, ne háj, ^: Voda je mi ráj

38 ! ;! ; 30 Reky, moe a potoky, Jezera a vodotoky Ryby chovají, Raky mi dají. Po lese hoiiívej. Komu les a háj Pole si osívej. Komu pole ráj! Jedino rybaení Je moje vyražení; Ne pole, ne háj, Yoda je mi ráj Saky, eeny, lodice, Nevody, keser, udice Mi pomáhají. Ryby lapají. Po lese honívej Komu les a háj : Pole si osívej, Komu pole ráj! Jedino rybaení Je moje vyražení; Ne pole, ne háj, Voda je mi ráj Živa ryba je ve vod, Voda je mi ku pohod Ryb užilá Yoda mi milá!

39 !!! 31 Po lese honívej, Komu les a háj ; Pole si osívej, Komu pole ráj Jedino rybaení Je moje vyražení; Ne pole, ne háj, Voda je mi ráj Tiše, jako voda tee, Tak i mi život utee. Po rybaení, Po potšení! Po lese honívej. Komu les a háj; Pole si osívej, Komu pole ráj. Jedino rybaení Je moje vyražení Ne pole, ne háj, Yoda je mi ráj Kolo. Co to huí, Co to volá? Zahuela basa, rohy a kejdy, Huboje a šalamaje duté. Basa huí, Basa volá!

40 32 Co za novou Notu liudou? Hoši a dvy se pozatoíte; Vesele muzika pozahudá! Nota nová Se zahudá! Koho tší Kolo živé? Do rad}', do kola, hoši, jonáci, Do ady, do kola, dvy jaré! Jako laní Noha dví! Co to dupá, Zemi tepá? Vesele zadupali si jonáci, ady se do kola živ toí. Nota nová ileživá! Co to huí, Co to volá? Zahuela basa, rohy a kejdy Huboje a šalamaje duté; Basa huí, Basa volá I

41 dudej :! 33 Dudy. Dudy dují se, nafukují, A nenadále zadudají, Dují! dují! dují! Milý:,Vesele kejdy zahudají; Ty m samého nenechají: Milá! milá! milá!' Milá: Noha bolí m, ruka také Chuti do díla mi nijaké. Milý! milý! milý!" Ty, pane táto, se nelekej Nohu chorou mi hojiti dej Bolí! bolí! bolí!" Do kola máti m dovolí; Noha hojí se a nebolí. Hojí! hojí! hojí!" Milý:,A ty dudáku mi zadudej, Tuto novou mi notu dudej! Dudej! dudej!'! Vinaický. H.

42 ; ; 34 Popv y*). Pivo. Pivo, hoši, pivo píme Víme, víme; a co víme? Ryba že nmá, Voda to dlá. Víno. Píme, hoši, píme víno; Voda a utíká mimo I Vína se napijeme, A vodou A vodou? Ruce si umyjeme. V o d a. Voda pouhá málo umí Víno v}'dává rozumy; Rozumy-li matou ei, Voda zase je vyléi. Podoby. Kon-li ve bhu Kopyty dupotají: *) Podlé slovenských zpváek.

43 emu se 35 Podobají? Dupoty, Cupoty Na zem a Tepotu Podobají. dupoty pdu cep se Pohyby. Loudání nejlínjší se jeví tou chzí. Roue letí, a živou hýbe ta míra nohou. Echo. Hájem a údolinou naše líbe se píse ozývá, Píse opáí háj: Aj, echo rýmy dlá! Jaro, léto, jese a zima. Ej ledu kra litá béhuté vody více nepoutá, Pádící dolinou pnivý se potek ozývá. Fijala, záliba má, libovn potajmo vydává. Jívu odívá roucho nové; sady, louky osívá Máj oko vábící lepotou. Veselou si poíná Píse orá a malý na palouky pasáek uvádí Housata. Tóny milé echo rádo ve háji opáí. Máj sady, háje na ráje mní. Jaro páše ty áry.

44 Louka kosou 36 seená voavé tady zápachy dýše; Žito blá se; lepou lakomá rosa rži uapáji. Úpaly záhubivymi nový tamo sádek umírá Nápoje žádoucí. Košatou sedají pode lípu Vázaové a hoví si, by sílu nabývaly oudy. Žito žaté ze polí již orái vozí. Nenadále Boue divá rachotí; i valí se palouky hubící Líjavec údolinou. Luh i háj zotaví se po boui. Lány holé v okolí! Ze sad jese úrodu dává; Víno rodící rév ubírá tíži opojnou. Roucho les mnavé, jako douha, nyní malováno. Líha novou nadjí se zašívá; sej se ujímá. Kán po háji volá; jelen iení se ozývá; Úhory málo zajíce tají a ve záloze rána Záhubivá ho eká; ach, ubíhati dále nemže! Boue huí; ryšavé háj odní opadává. Lítí Aeoloví synové sypají led a jíní. Bílé roucho šatí luhy, louky, rolí; tu se záí Líha rubíny setá. Bujnou eku zima opíná Pouty tuhými led: i to mílo jarému jonáku. Ó veselí! tu sedá do saní; jako létaje línou Pdu tepá ledovou a jinému o závod ubíhá. Aj jaro, léto mizí, uletí jese, ujde i zima!

45 ! ; : : 37 Mna as. asové se mní; Co bylo, zachází; S útchou doekej Doby veselé. Rže, oku milá, Za den opadá Jako voda bhutá Mine veselí. Co tší a kojí, Co t tady vábí: To i tebe zahubí Morana divá. Jaro, co t veselilo, Na peruti uletlo Ale tak i pominuly Ledy se zimou. Nežaluj, nebduj. Ani si nezoufej, Veselou nadjí Se tu potšuj Léto ubíhalo, Jesen ubývalo Ani se nenadjeme. Zimy pominou. Ujdou, pominou Dsiví asové;

46 38 Bývala, bude zase Doba veselá. zuivá Boue i Utišena míjí; Na nebi se ukazuje Duha tšivá. asové se mní; Co bylo, zachází: S útchou doekej Doby veselé I Ráno. Žádané šeí a blá se ráno! Záe ržová za horou se míhá. Háj budí se : pj duše má, nové to Ráno uvítej! Mílo záivé oko Pán zírá; Háj šumí; rosou lupení se záí; Ykolí celé se pním ozývá; Díky to Pánu. V údolí hudou veselí pasáci; Úrodou rolí živení orái Bílých úhov orajíce Pd porouí

47 39 Sím nadjné. Bože, dej mi síly! Kéž i dílo mé se daí po vli! Kéž žádoucí konané po pouti Ráno mi vítal Za veera. Zenou dom pasákové, Od úhor, luh, les Ozývají se bekoty Oveek a beran. Rolí, palouky, háje Utišuji se, onmují. Šedé mní se Nebe na západ. Viziž, Ej zapálené ty rže Jako uhel uhasínají! Rudé a kadeavé To líení mizí. Do roucha noci šerého Roviny, hory i údolí Se zahalují. Ve zái míhavé Jeví se luna tichá; Po báni putuje Po vysoké, A na zemi ve vod Myje si líce. Já také po dolin Putuji míhavé

48 ! 40 Ku výši záivé: Ej, budeli pou i raá Do mého veera Tako tichá? Dít umírající. xonocuje chudá žena; Ku dítti nachýlena U lože po tichu sedí, A co asi tuší Ye bolavé duši, City její vdí. Bda, máti!" Volá choré dít, Milá máti, Oko moje nevidí té r Ale vidí, vidí Samé divé lesy A nijaké lidi Bda, máti, Milá máti. Oko moje nevidí t! Duše má se dsí." Na to máti ku milému Pacholíkovi chorému Ukojiv dí: Sen, ubohé dít, Man tebe dsí.

49 ! ; 41 Upokoj se A neboj se! Nejsou tuto lesy Máti u tebe sed\ I ve šeré noci dob Není se co báti tob. Bh o tebe vede péi, Pomoc udlí a t uléí.' Ponocuje chudá žena; Ku dítti nachýlena U lože po tichu sedí, A co asi tuší Ye bolavé duši, Její city vdí. Máti! milá máti Nebudu se báti. Viz, ej, pacholíka tady; Na peruti letí, Kyne mi a ukazuje Utšené sady A zelené háje. Jako ráje. Duše moje veselí se." Pacholíek utiší se. Máti se dítti Do náruí vine ; Rosa z oka jí se line Líbá, rosí bílé elo,

50 42 Líbá fialové líce: Ledovíte ale tlo Líbání necítí více. Na lyru. Utichuje tón a umírá; Šepotav, tiše Se do duch íše Ubírá, Doba asu upomíná; Naše louení poíná, Lyro má! mého vdoma Citu Dlilas útchy moje, Žele, toužení a boje. Nyní na luze Oviji t olivou, A zavsím ovitou Mezi lípy haluze. Utichuje tón a umírá; Šepotav, tiše Se do duch íše Ubírá.

51 Vysvtlení. Strana 5. Varito, nástroj hudební, kterým echové své písn provázívali. Musa, u starých ek bohyn umní vbec, a zpvu básnického zvlášt. Lyra, hudební nástroj ek. Arioyi, slavný básník a zpvák, žil ok. roku 625 ped N. P. Helada, ecká zem, v níž kvetlo od pradávna všeliké pkné umní. Strana 6. Lumír, slavný eský zpvec, o nmž rukopis Králodvorský svdí, že slovy i pním pohýbal Vyšehrad i vše vlasti." Strana 8. Dedal (Daidalos), nejstarší známý socha, vystavl králi Kretenskému Minosovi povstný labyrint. Uvzen vysvobodil se na ten zpsob, že udlav sob i svému synu Ikarovi kídla z brk voskem slepených, z Kréty pres more uletl. Strana 9. íp, vlastn Hib; hrbovitý vrch v Rakovnicku, 0^ nmž národní povst vypravuje, že s nho se díval vévoda ech na krajiny své nové vlasti. Strana 11. Památku slovanských kmen, obývavších na Sále, za Labem, na Dunaji a Eéne oslavil náš výtený ^'oár ve své básni: Slávy dcera." Strana 12. Porénáci, Frankové, smsice Norských a Skandinávských dobrodruh s dolními Germany a Belgy. Zálabáci, Saši, Juti a Dánové. Strana 13. Dd jazytí uchovaly vody, hory atd. Že ped Nmci v celé bývalé Germanii kmenové Slovanského p- vodu obývali, svdí* veliký poet hor, vod, les, kraj, mst a vsí, nesoucích posavad jméyia Slovanská, akoliv již v ponmilých krajinách. Strana 14, Denis, deputovaný z ostrov Hierejských, znatel Slovanských literatur, mocn pispl svou pímluvou ku zízení stolice Slovanské v Paíži, Nyní tam literaturu Slovanskou pednáší Mickiewicz, na universit Vratislavské uí elakovský, na lyceum Berlínském Cibulský. Posávanéj Ilyi, na ece Sáv.

52 Strana 16. Bahihra, Bohá a Magra, vrchy v Tatrecli 44 Slovenských. Strana Í8. Zasávím. rozumí se zde Bosna, Hercegovina a dále Bulhary. Dušan, slavný cár Srbský. Kosovo pole, veliká rovina, kde Srbové a Uhi r a 1447 od Turk poraženi byli. Pipomenutí. teny aj, ej, oj, uj považují se zde za dvojhlásky, protože se jako dvojhlásky vyslovují. Redakní poznámky k druhému vydání. Pokud u nás pravopis a interpunkce budou rznýnni spisovateli psány po zpsobech rzných, bude snad záhodno i žádoucuo, aby v Národní bibliotéce zejména u zesnulých spisovatel dle možnosti šeteno bylo zpsob psaní, jakých tito užívali. To se stalo také zde. Varito a lyra má zde celkem jazykovou podobu tu, v nížto vyšlo ve vydání prvém, z r Pouze nkolik zmn tu uinno z dvod samozejmých, a sice místo forem jih, pychati, úpti, útcha, mnavý, šihavý, pivo, pak místo nadpis Báje o Holubu a Sokolu a Hory a Bory položeny formy: jih, pýchati, úpti, útcha, mnavý, žihavý, pivo, Báje o holubu a sokolu, Hory a bory. Kde v prvém vydání zstala dvojí podoba téhož slova (ústa i ústa, zima i zima, ožívati i ozývati, tiše i tiše, utichovati i utichovati), tam zavedena pravopisní podoba nyní zobecnlá, avšak s výminkou básní asomrných, v nichžto z ohled prosodických ponechána prvotní orthograíie spisovatelova Opravy tiskových chyb. Na str. 10. v. 21. stj nezakaluj místo nezkaluj. v si jsi. « zimy zimy , má státi (výminen) Útcha místo Útcha.

53 PÁNA BOHUSLAVA HASISTEJNSKÉHO Z LOBI^O^ lo VK SPISY VYBRANÉ.

54

55 Ku památce slavnému eskému pánu, panu n ke cti osvíceným dédicm jména i slávy jeho, jasným knížatilm z Lobkovic se vsi uctivosti obtuje ydavatel.

56

57 SloTO k laskavému tenái. Pána Bohuslava staršího Hasištejnského z Lobkovic nazývá vysoce o jazyk náš zasloužilý spisovatel Historie literatury eské, Josef Jungmann, chloubou národu našeho a nejpkniším duchem, jejž kdy zplodila zem eská. Souvcí uení, naši i cizokrajané, jmenují ho jednohlasn vdcem osvícenosti vku svého. Památku jeho oživil za dn našich znatel klassické literatury, slovutný doktor lékaství, rytí Jan de Carro. Na pobídnutí jeho skvje se na Mlýnských lázních Karlovarských latinská óda Bohuslavova na tyto svtoslavné Vary, vrytá zlatými písmenami do erného mramoru; ta též do všech evropejských, ano i do nkterých \7ch0dnich jazyk peložená, ítá se nyní po celém vzdlaném svt. Tak pozorným uinn na díla velikého Lobkovice, poal jsem od r bedlivji je prohlížeti, a našed v nich ke všemu spanilému a ušlechtilému planouti lásku, neváhal jsem uvázati se Vinarický. II A

58 50 ku pekládání zvlášt tch, ve kterých povaha osoby a vku jeho živji se obrazuje. Zde tedy podávám milým krajanm krátce navržený Bohuslavv životopis a jádro z jeho latinských list a básní, žádaje, aby za jaký taký píspvek ku poznání vku málo posud ocenného laskav pijaty byly. V Kováni dne 19. Bezna 1836.

59 Pána Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic v E KL. 4*

60

61 1. Bohuslavovo narození a cviení. eho Pražský. Beroald. Petr Schot. V kraji Žateckém, asi hodinu cesty od Kadan, spatují se podnes ostatky zboeného ve tidcítileté válce hradu Hasištejna, bývalého sídla starších pán z Lobkovic, kteí se po nm Hasištejnskými nazývali. Udatný Mikuláš z Lobkovic dobyl ho r na odbojném panu Plavenském, a dostal jej od krále Yácslava IL za 4000 kop groš Pražských, vydaných na poteby válené. Darování to potvrdili králové Sigmund a Ladislav ddicm Mikulášovým. Tak se stal Hasištejn kolébkou slavného Bohuslava I., syna pána Mikuláše II. Hasištejnského z Lobkovic, a Žofie Plichtovny z Žerotína, která orla Žerotínského do štítu Lobkovic penesla. Pro nedostatek rodinných památek uriti se bezpen nedá ani den ani rok jeho narození. Z listu k Adelmannovi, kdež se Bohuslav šedinami s\7-ch vlas honosí, Balbin zavíral, že asi v šedesátém roce vku svého sešel, i klade tudíž narození jeho na rok Faustin Procházka ale dvodnji odkládá je na r. 1462, odvolávaje se na hymnu r skládanou, kdež básník sebe za tidcíti-

62 54 letého vydává. (V. bás. Jindichovi z Olšau v. 98.) *) Nemá sice básnické outování to samo sebou jistoty mathematické; než nález ten dmyslného Procházky podporován jest také listem k Janovi Šlechtovi, kdež Bohuslav pipomíná, že do Bononie pišel (r. 1477), jsa ješt výrostek adoiescentulus, kterýmžto vyjádením patnáctiletí vhodn se doliuje. O jeho prvním domácím vychování tém niehov nevíme. Sám jediné vyznává, že za pacholetství ku pití z kalicha, to jest ke stran pod obojí sveden byl, kým, neudávaje. (V. bás. : Svatým trnácti Pomocníkm po vykonaných cestách.) V dtinství ztrativ již otce, a brzy po nm také matku, pod poruenstvi odevzdán byl bezpochyby nkomu ze píbuzenstva, snad ujci svému panu Janu Hasištejnskému na Kadani a Písenici, který r s p. Waitminarem a se Zateckými vytáhl proti kížovníkm Nmeckým. (Palackého Let. eští str. 193.) Na vysokých školách Pražských poalo sice již tehdáž pkné umní zotavovati se ode dlouhé úhony, a to nejvíce pvodem mistra Éehoe Pražského, který až pes r Virgilia a jiné klassiky s velikým prospchem vykládal: než bohužel, uesnášelivost doktor pod obojí rozkvtu v}'sokého uení Pražského od té doby pekážela, ode které se usnesení stalo, že nikdo hodnosti doktorské ouasten býti nemá, kdoby se písahou díve byl nezavázal, hájiti a rozšiovati lánky strany pod obojí. Za *) Na básn neb i na listy Bohuslavovy v tomto svém díle podané poukazuje Vinarický v prvním vydání z r stránkami, na kterých tam jsou vytištny; ponvadž ale v nynjším druhém vjdání tento životopisný úvod tiskne se díve než listy a básn, musily zde místo stránek býti položeny nápisy básní nebo íslice list.

63 : 55 tou jediné píinou množství ech staré církvi oddaných, nenalezše doma svobody u provozování své staré víry, nuceny býti se vidli vyjíždti na uení do zemí cizích. Dle domnní Balbinova nabyl Bohuslav své první vzdlání ve Štrasburku, odkudž r se odebral do Bononie. Zde na rozvinutí ducha jeho, jak se podobá, nejvíce p- sobil slavný professor literatury ímské, Filip Beroald, který nkteré spisy svým eským žákm obtoval. Jeho pozdnjší úmrtí (r. 1505) Bohuslav oslavil hrobovým nápisem. (Y. bás. Na hrob Filippovi Beroaldovi.) Literatue ecké uil se dle Mitisa pod Antoniem Britonienským. Dobré tovaristvo na Bohuslava též velmi šastn ouinkovalo. K rovnému cíli namená snaha, souhlasný cit, a smysl stejn spanilý spojily jej s Petrem Schotem, synem senátora Štrasburského. Ten díve již v Paíži bakaláem svobodných umní uinn, mladšího soudruha po domácku ve skládání verš cviil. S ním ítaje Bohuslav staré klassiky ohniv zamiloval umní básnické, a neunaveným jich zpytováním pojal jejich zmužilosti ducha, a stálým cviením osobil si pak onen jadrný sloh, pro který mužové nejuenjší neostýchali se prosu i verše jeho po boku stavti dílm staroklassickým. Jakou tito dva jinochové již v Bononii na sebe obraceli pozornost a jakou nadji o sob vzbuzovali, vysvítá z toho, co k jejich pochvale bezpochyby jeden z uitel napsal Jedna obou jest láska; jeden v pilnosti druhého Pestihuje: láskou ctnosti obadva planou. V tom velebí zdobu Germán Bononie slavná, Svou ve druhém spatí osvtu zem ech Jak mile otcovské tyto osvícence uhlédá Msto a kraj, i hned pestane všecka neest.

64 ; 56 Lid by to byl všecli šastnjší, jak v úrod pdy, Tak pro in velikost ve zbrani vyvedených Snadno by vítznou pekonal i Achillovu slávu, Kdež Bohuslav s Petrem by spolu vévodili. Z Bononie odešel r do Ferrary, kdež v hytvb a pod dohledem knze Ladislava Yesprimského zárove. s Oldichem z Lichtenštejna uil se ímskému a církevnímu právu. Vypuklý zde mor r i jeho živobytí hrozil nebezpeenstvím. (V. List. I. 3.) Potšen pak návštvou milovaného Petra Schota, z íma dom se vracujícího, bh akademický asi r dokonil, a dosáhnuv hodnosti doktorské v ímském i církevním právu, projíždl ješt jiná msta Vlaská, a pišed konen r do Štrasburku, v radnici veejnou chvaloeí vtip a ctnosti svého milého Petra horoucn porouel. Xa cest té po bezích Rejna složil bezpochyby onu znamenitou báse na vynalezení dl a tisku. (V. bás. Xa vynalezení dl a tisku.) 2. Vlastenecké smejšlení mladého Bohu^ sláva. Hospodaení na Hasištejn. Bohuslav u dvora. Viktorin ze Všehrd, Oldich z Lichtenštejnu. Již jako dít slýchal Bohuslav o rozdvojení krajan u víe za dn otc svých; slýchal o pežalostných následcích tohoto rozpadnutí národu sebou samým; slýchal o fanatických obhájcích kalicha, rušivších napoád památky víry, umní i slávy národní; slýchal o krutém

65 57 prolévání krve vlastenské ve dlouhých rozbrojích a válkách; ano sám vídal patrné stopy spousty vlasti na zíceninách velebných nkdy chrám, na rumech spálených klášter se všemi skvostnými poklady staré uenosti; spatoval ourodné krajiny obrácené \ pustá lada ; spatoval msta obchodem nkdy kvetoucí oboená a obyvatel tém prázdná: a co nejvíce zarmucovalo jej, pozoroval s pohrdáním ušlechtilých umní a se svévolí u víe rsti zdivoení mrav v celém národu. (Básn. Bernardovi Adelmannovi.) Srdce jinochova týkala se každá píhoda ve vlasti. Jak se divil povaze nehodami nepemoženého krále Jiího z Podbrad (List XXin.), a velikomyslné vlídnosti krále Vladislava (List XIX.), tak rovnž horlil proti krutosti a uskokm Matiáše Uherského (Bás. Matiáš Korvin, král L^herský). Sedmnáctiletý jinoch s uraženou hrdostí národní projevil nevoli mezi Vladislavem a Matiášem (Básn. Xa mír r s Uhry uzavený); vždy se kalila mysl jeho, kdykoliv o rznicech mezi stavy eskými, svobody osobní asto na ujmu druhých rozšiovati usilujícími, o astých krvavých boukách po mstech, a o ustaviných nátiscích, kterými strana stranu stíhala, zprávy ho docházely. Když r ve Ferrae mor zuil a mstu Benátané vpádem nepátelským hrozili, dvadcítiletý Bohuslav pítele Petra Schota tkliv ujišoval, že na všecky tyto nehody radji svou nad neslavn uinným mírem se dívá, než aby oitým byl svdkem zkázy vlasti své." Pokojnjší doba se však do Cech vraceti zdála, když v Záí r král Vladislav s Pražany se smluviv, z Hory Kutny na den sv. Michala do Prahy pijel. Praha pivítala krále s nevídanou slávou. O rok pozdji vrátil se také Bohuslav do utišené vlasti na svj Hasištejn, a ujav ddictví otcovské, hledl bedliv všecko v poádek