TECHNICKÝ RECEPTÁŘ. 660 receptur pro kutily i profesionály. Jan Škeřík FCC PUBLIC

Transkript

1 TECHNICKÝ RECEPTÁŘ 660 receptur pro kutily i profesionály Jan Škeřík FCC PUBLIC

2 Kniha obsahuje 660 výrobních předpisů, receptur a technologických návodů, které v podmínkách běžné laboratorní, dílenské i amatérské praxe umožňují přípravu a zpracování širokého sortimentu nejrůznějších chemických prostředků. Patří mezi ně čisticí prostředky, lepidla, tmely, nátěrové hmoty, pájecí a označovací látky, prostředky pro barvení patinování, moření a pasivaci kovů, sušicí a impregnační látky, chladicí a nemrznoucí směsi atd.). Popsané výrobní receptury, většinou podložené vlastními zkušenostmi autora a ověřené ve výrobě, předpokládají jen základní laboratorní a dílenské pomůcky. Předpisy jsou voleny tak, aby u většiny výrobních postupů nebyly třeba složité a nákladné přístroje nebo výrobní aparatury. Kniha je určena nejen domácím kutilům, kteří propadli kouzlu soběstačnosti. Také pracovníci mnoha výzkumných a dílenských profesí v ní najdou mnoho zajímavých informací a inspirace. ISBN FCC PUBLIC,

3 OBSAH Předmluva Než začneme pracovat I. Prostředky pro základní čištění materiálů 1. Tuhá čistidla na kovy Prášková čistidla na kovy Pastovitá čistidla na kovy Tekutá čistidla na kov Čisticí prostředky na sklo, keramiku a porcelán Čisticí prostředky na odstraňování skvrn II. Odrezovací prostředky 1. Návody na odrezovací roztoky III. Brusné a lešticí prostředky na různé materiály 1. Podstata broušení a leštění Základní brusné a lešticí prostředky Základní brusné a lešticí nástroje a technologie Třídění brusných a lešticích prostředků podle velikosti zrna Volba správného opracovávacího prostředku a vhodné technologie Prostředky pro hrubé a jemné broušení kovů Prostředky pro leštění kovů Mazací pasty pro brusné a lešticí kotouče Chemické leštění kovů v lázních Elektrolytické leštění kovů Prostředky pro leštění plastů Prostředky pro broušení a leštění nátěrů IV. Odmašťovací prostředky 1. Chemické odmašťování Elektrolytické odmašťování V. Mořicí a opalovací prostředky na kovy 1. Chemické moření a opalování kovů Elektrolytické mořicí lázně

4 VI. Pasivace kovových povrchů 1. Pasivace chromátováním Pasivace fosfátováním Oxidace hliníku Pasivační roztoky s inhibičními vlastnostmi VII. Chemické barvení a patinování kovů 1. Barvení oceli a železa Barvení zinku Barvení cínu Barvení mědi a jejích slitin Barvení hliníku Barvení kadmia Barvení stříbra Barvení zlata VIII. Chemické pokovování 1. Mědění Niklování Chromování Zinkování Kadmiování Cínování Stříbření Zlacení Platinování IX. Galvanické pokovování 1. Pracovní podmínky Mědění Niklování Chromování Zinkování Kadmiování Cínování Stříbření Mosazení Železení Antimonování ZIacení Hliníkování

5 14. Kobaltování Platinování Rhodiování Wolframování Indiování Paladiování Galvanické pokovování nekovových materiálů X. Odstraňování kovových povlaků 1. Odstraňování niklových povlaků Odstraňování měděných a mosazných povlaků Odstraňování chromových povlaků Odstraňování zinkových a kadmiových povlaků Odstraňování cínových povlaků Odstraňování olověných povlaků Odstraňování stříbrných a zlatých povlaků XI. Kalicí, popouštěcí, cementační a nitridační prostředky 1. Kalicí lázně Prostředky na ochranu před zakalením Popouštěcí lázně Cementační lázně a pasty Prostředky na ochranu před ocementováním Nitridační lázně Prostředky na ochranu před onitridováním Prostředky na ochranu před oduhličením a okujením Bezpečnost a hygiena při práci se solnými lázněmi Odhadování teplot při tepelném zpracování ocelí XII. Pájecí a svařovací prostředky 1. Pájecí roztoky pro jemné součásti Pájecí roztoky pro větší předměty a cínování Pájecí roztoky pro hrubé a znečištěné součásti Pájecí pasty pro jemné součásti Pájecí pasty pro větší dílce Pájecí prostředky pro pájení vysokotavitelnými pájkami Svařovací prostředky pro různé kovy Nízkotavitelné pájky Vysokotavitelné pájky Pájky pro drahé kovy

6 XIII. Prostředky pro označování a razítkování různých materiálů 1. Inkousty na kovy Inkousty a vypalovací pasty na sklo Inkousty na porcelán a keramiku Inkousty pro kovová razítka Inkoust pro pryžová razítka Inkousty na filmy, fotografie a fólie Razítkovací prostředky pro speciální použití Neviditelné inkousty tzv. sympatetické XIV. Lepicí prostředky 1. Základní složky lepidel Úprava lepicích prostředků před aplikací Úprava základních materiálů před lepením Lepený spoj Skladování lepidel a jejich ředidel Bezpečnost a hygiena při práci s lepidly a jejich ředidly Přehled lepicích prostředků podle jejich složení Receptury pro přípravu některých speciálních... a neobvyklých lepicích prostředků XV. Tmelicí a těsnicí prostředky 1. Základní složky tmelicích prostředků Rozdělení tmelicích prostředků podle složení Rozdělení tmelicích prostředků podle použití Úpravy základních materiálů před tmelením Nanášení tmelů Vytvrzování tmelů Vlastnosti vytvrzených tmelů Úpravy vytvrzených tmelů Skladování tmelů a jejich ředidel Bezpečnost a hygiena při práci s tmely Receptury pro přípravu některých speciálních a neobvyklých tmelicích a těsnicích prostředků XVI. Receptury pro přípravu vakuových tuků, vosků a tmelů XVII. Receptury pro přípravu některých speciálních mazacích prostředků 1. Mazací prostředky pro obrábění a tváření kovů Mazací prostředky na kůži Další mazací prostředky

7 XVIII. Nátěrové hmoty 1. Rozdělení nátěrových hmot Barevné odstíny nátěrových hmot Základní složky a přísady nátěrových hmot Úprava nátěrových hmot před nanášením Úprava podkladů před nanášením nátěrů Nátěrové systémy Zhotovování nátěrů Bezpečnost a hygiena při práci s nátěrovými hmotami Receptury pro přípravu některých speciálních a neobvyklých nátěrových hmot XIX. Receptury pro přípravu některých impregnačních prostředků 251 XX. Chladicí a nemrznoucí směsi 1. Chladicí směsi Prostředky snižující bod mrznutí vody XXI. Sušicí látky pro různé materiály XXII. Roztoky vytvářející požadovanou relativní vlhkost XXIII. Čisticí a ochranné látky na elektrické kontakty 1. Problematika znečišťování elektrických kontaktů Odstraňování nečistot rozpouštědly Návody na přípravu některých čisticích a ochranných prostředků na kontakty XXIV. Přehled názvů některých chemických látek použitých v recepturách XXV. Možnosti nákupu chemických potřeb a surovin

8 následuje několik ukázek textu

9 I. PROSTŘEDKY PRO ZÁKLADNÍ ČIŠTĚNÍ MATERIÁLŮ Z nejrůznějších předmětů denní potřeby, pomůcek pro domácnost, dílů přístrojů a strojů, popř. i výrobků uměleckého zaměření, je po určité době nutné odstranit běžné nečistoty a nánosy (exhalační a korozní zplodiny, prach, tuky, vytvořené vrstvy oxidů apod.), ať již z důvodů estetických nebo často i funkčních. Rovněž před jakýmikoliv dalšími úpravami konstrukčními (např. lepením) nebo povrchovými (tmelením, nátěry) je nutné většinu základních materiálů důkladně očistit, aby následné práce bylo možné realizovat v odpovídající kvalitě. Pro všechny tyto účely (a pro mnoho dalších) se aplikují prostředky k základnímu čištěni materiálů, které v podobě receptur k jejich přípravě uvádějí následující části této kapitoly. 1. Tuhá čistidla na kovy 1. Tuhé univerzální čistidlo na kovy I Ve větší porcelánové misce se dobře rozetře (se 600 ml vody) 120 g dextrinu 400 g jemné křídy 60 g uhličitanu hořečnatého 140 g křemenné hlinky (oxidu křemičitého) Po důkladném prohnětení se ze směsi vytvoří požadované tvary (hranolky, kostky), které se usuší a uskladní. 2. Tuhé univerzální čistidlo na kovy II Při mírném zahřívání se roztaví 500 g kyseliny olejové (elainu nebo též oleinu) 120 g stearinu Po rozmíchání se k horké směsi přidá 380 g křemenné hlinky, směs se znovu rozetře a odlévá se do forem nebo se ručně tvaruje. Pak se hotové čistidlo nechá zcela vychladnout. 3. Tuhé mýdlové univerzální čistidlo na kovy I V široké porcelánové misce se za tepla ve 100 ml vody rozpustí 850 g jádrového mýdla. Do rozpuštěné směsi se přidá 80 g oxidu železitého a 20 g uhličitanu amonného. Po rozmíchání a ochlazení se čistidlo krájí na požadované tvary. 15

10 2. Prášková čistidla na kovy 8. Práškové čistidlo na měd a mosaz V třecí misce se důkladně rozetře a promísí 400 g kyselého vinanu draselného (vinného kamene) 200 g oxidu železitého (tzv. anglická červeň, barvicí a lešticí pigment) 400 g křemenné hlinky (oxidu křemičitého) Hotový prášek se prosívá hustým sítem. 9. Práškové čistidlo na měd V porcelánové třecí misce se smísí 400 g oxidu křemičitého, práškového 300 g kyselého síranu sodného 200 g infuzoriové hlinky (oxidu křemičitého) 100 g bezvodého síranu vápenatého (tzv. pálené sádry) Po dobrém promísení a rozetření se hotový čisticí prášek uskladní v dobře uzavřené plechovce nebo širokohrdlé lahvi. Při čištění měděných součástí a dílců se k čistidlu přidává malé množství vody. 10. Práškové čistidlo na hliník V třecí misce se mísí 400 g oxidu hořečnatého 600 g jemné práškové křídy Dobře rozetřená směs se proseje hustým mlynářským sítem. 11. Práškové čistidlo na stříbro V třecí misce se dobře rozetře 780 g křemenné hlinky 100 g práškové jemné křídy 120 g oxidu železitého (lešticí červeně) Po dokonalém promíchání se prášková směs proseje hustým sítem (nejlépe z mlynářského hedvábí). 12. Práškové čistidlo na nikl V porcelánové misce se dobře promísí a rozetře 450 g křemenné hlinky (oxidu křemičitého) 170 g oxidu hořečnatého 380 g oxidu železitého (lešticí červeně) Získané práškové čistidlo se po rozmíchání proseje hustým sítem. 17

11 VII. CHEMICKÉ BARVENÍ A PATINOVÁNÍ KOVŮ Tato povrchová úprava spočívá v chemickém působení patinovacích lázní na povrch základního kovu. V průmyslové praxi se kovy barví a patinují nejen z důvodů ozdobných nebo estetických, ale i z důvodů ochranných, neboť vytvořená vrstva barevných sloučenin částečně chrání podklad i před korozními a povětrnostními vlivy. Avšak s ohledem na velmi malou tloušťku vzniklého barevného povlaku má i antikorozní ochrana jen omezenou účinnost. Při vlastním barvení se předměty většinou ponořují do příslušných lázní, méně časté je patinování potíráním (štětcem, tkaninou, chomáčkem vaty apod.). Nádoby pro lázně mohou být skleněné (akvária), porcelánové, z neměkčeného PVC, tvrdé pryže, olověné nebo smaltované. Obarvené předměty se po oplachu studenou a teplou vodou a vysušení (proudem teplého vzduchu nebo v pilinách) mohou překartáčovat žíněným, mosazným nebo jemným ocelovým kartáčem, čímž se nejen zvýrazní kontury, ale barevný povrch se vyleští a zesvětlí. Lze použít i jelenici nebo měkkou tkaninu (flanel). Obarvené kovy se doporučuje konzervovat proti působení povětrnosti i korozním a exhalačním vlivům konzervačními oleji zředěnými benzínem, roztoky vosků (včelí, karnaubský, parafin), silikonovými pastami nebo transparentními laky. Složení následujících lázní je většinou upraveno tak, aby poměr jednotlivých složek odpovídal objemu 1 litru hotové lázně. 1. Barvení oceli a železa 164. Lázeň pro modrý a hnědý odstín Těchto odstínů se nejsnáze dosáhne na součástech broušených a leštěných. Za tím účelem se odmaštěné dílce vloží do roztavené směsi 450 g dusičnanu draselného a 550 g dusičnanu sodného. Má-li se získat hnědý odstín, vloží se dílce do roztavené směsi při 240 C; pro modré zabarvení je vhodná teplota 300 C. Po stejnoměrném obarvení se předmět opláchne vodou, osuší se a konzervuje se olejem nebo speciálním voskem, který získáme roztavením a smísením 50 % montážního vosku a 50 % žluté vazelíny Lázeň pro modré zabarvení I 1000 ml vody 100 g hexakyanoželezitanu (ferikyanidu) draselného 100 g chloridu železitého Po ponoření ocelových součástek do vroucí lázně se nejprve objeví barva šedá a pak modrá až modročerná. 72

12 VIII. CHEMICKÉ POKOVOVÁNÍ Pokovování bez použití elektrického proudu, tzv. chemickým způsobem, je velmi výhodné vzhledem k menší nákladnosti v porovnání s elektrolytickým pokovováním (nejsou zapotřebí zdroje stejnosměrného proudu, měřicí přístroje, regulační zařízení atd.). Pracovní postupy při chemickém pokovování jsou dosti jednoduché, vrstva se vytvoří v krátké době, ovšem není možné vytvořit tlusté vrstvy jako při elektrolytické metodě. Chemicky lze pokovovat i součásti nekovové, z plastů, skla, keramiky, kůže, dřeva apod. 1. Mědění 227. Mědicí lázeň I Měď se vylučuje chemickým způsobem dosti snadno a na železe, oceli nebo slitinách lze získat vyhovující povlak. Použije se roztok 1000 ml vody 8 až 50 g síranu měďnatého 8 až 50 g kyseliny sírové koncentrované Pokovuje se po dobrém očištění a odmaštění pouhým ponořením do uvedené lázně na dobu několik sekund. Poměděné součásti se vyjmou, opláchnou se vodou a osuší Mědicí lázeň II Lázeň vhodná především pro vylučování mědi na zinku se připraví rozpuštěním těchto složek v ml vody: 30 g síranu měďnatého 50 g kyseliny vinné 50 ml amoniaku Pracovní teplota lázně je 20 až 25 C, pokovuje se ponorem. 2. Niklování 229. Niklovací lázeň Niklové povlaky se vyloučí na oceli, mědi nebo mosazi ponořením do roztoku ml vody 60 g chloridu nikelnatého krystalického 70 g síranu nikelnatého krystalického 10 g fosfornanu sodného 30 g citranu sodného 84

13 362. Pastovitá pájka Tato pasta je výhodná pro některé speciální práce, při nichž nelze manipulovat kovovou tyčinkovou pájkou. Lze ji připravit podle tohoto návodu: V třecí misce se rozetře 160 g chloridu amonného 340 g práškového olova 500 g práškového cínu Uvedené práškové kovy lze získat také ze slitiny, která se připraví roztavením zmíněných množství olova a cínu v kovovém kelímku. Hotová slitina se horká nalije do plátěného sáčku a kašovitý tuhnoucí kov se dřevěnou palici rozdrtí v sáčku na malé kousky. Prosátím kovové drti se získá prášková slitina. Směs kovů s chloridem amonným se pak rozetře s potřebným množstvím glycerinu nebo minerálního oleje na pastu požadované hustoty Pájecí pasta I Složka A: V široké porcelánové kádince nebo obdobné nádobě ve vodní lázni se za stálého míchání roztaví: 220 g lanolinu čistého 580 g parafinového oleje Složka B: V jiné nádobě se rozpustí: 90 g chloridu zinečnatého 9 g chloridu amonného 100 ml vody Po důkladném promísení obou složek se horká pasta slije do kelímků, kde se nechá zchladnout Pájecí pasta II Podobně jako podle minulé receptury se připraví i tato pájecí pasta: Složka A: 600 g žluté technické vazeliny 200 g lanolinu čistého Složka B: 200 g chloridu zinečnatého 20 g chloridu amonného 160 ml vody Obě složky se dobře promísí a ještě horká pasta se uskladní v kelímcích. 132

14 6. Pájecí prostředky pro pájení vysokotavitelnými pájkami Při tzv. tvrdém pájení, blížícím se pracovními teplotami svařování (při pájení se spojovaný kov netaví, při svařování ano), se používají pájky s vysokým bodem tání, tzv. vysokotavitelné pájky. Zdrojem tepla většinou bývá svařovací hořák nebo dmuchavka. K tomu jsou třeba speciální pájecí prostředky, bud práškové, pastovité, nebo kapalné Práškový pájecí prostředek pro nerezavějící ocel 400 g fluoridu draselného 100 g kyseliny borité 500 g přetaveného práškového boraxu Uvedené suroviny se v třecí misce dobře promíchají a důkladně rozetřou, až vznikne jemný prášek. Hotový pájecí prostředek se přesype do zásobní láhve Práškový pájecí prostředek pro hliník Pro tvrdé pájení hliníku se osvědčuje tato prášková směs: 300 g chloridu lithného 100 g chloridu zinečnatého 500 g chloridu draselného 100 g fluoridu draselného 367. Pájecí roztok 340 ml kyseliny fosforečné koncentrované 330 ml etylalkoholu denaturovaného 330 ml vody Hotový roztok se uchovává v zásobní láhvi Pájecí pasty Práškové pájecí prostředky je možné v třecí misce smísit buď s vodou, nebo s minerální bílou vazelínou na pastovité hmoty s hustotou podle potřeby a použití. 7. Svařovací prostředky pro různé kovy Při svařování se spojované konce kovových částí z téhož nebo podobného materiálu vyhřejí na tzv. svařovací teplotu, během níž se spojí dohromady svaří. Svar vytvoří s ostatním materiálem jeden mechanicky pevný celek. Je mnoho způsobů a metod svařování. Většina používá ještě přídavnou látku tavidlo neboli svařovací prostředek. Bývá to prášková látka, jejímž hlavním úkolem je podporovat vytvoření spolehlivého svaru a především vázat vznikající oxidy. 133

15 XIII. PROSTŘEDKY PRO OZNAČOVÁNÍ A RAZÍTKOVÁNÍ RŮZNÝCH MATERIÁLŮ 1. Inkousty na kovy Často je třeba trvale a nesmazatelně označovat nebo popisovat kovové součástky, štítky, nářadí apod. K tomu se používají speciální inkousty na kovy. Zásadně se tyto inkousty dělí na dva základní druhy, a to na inkousty, které přilnou k povrchu kovu, a na inkousty vytvářející označení chemickou reakcí s kovem předmětu. Označení inkousty posledního druhu je pochopitelně mnohem trvanlivější. K vlastnímu nanášení razítkovacího inkoustu je nejvhodnější nové, dosud nepoužité razítko z pryže a polštářek nebo skleněná destička pokrytá hrubší tkaninou, kterou prosytíme razítkovacím inkoustem. Předměty lze označovat také novým ocelovým psacím perem, trubičkovým perem, skleněnou kapilárou nebo seříznutou tyčinkou z plastu (novodur, organické sklo atd.). Má-li být razítko dobře čitelné a nestíratelné, doporučuje se razítkovaný kov očistit a odmastit Inkoust na ocel a železo I Za normální teploty se smísí a rozpustí 540 ml destilované vody 104 g síranu měďnatého krystalického 90 g kyseliny seleničité (POZOR, JED!) 180 g kyseliny vinné nebo citrónové Po rozpuštění se přilije 360 ml koncentrované kyseliny solné a hotový inkoust se přefiltruje do láhve se zabroušenou zátkou Inkoust na ocel a železo II V 1 litru denaturovaného alkoholu se za studena rozpustí 100 g přírodního šelaku a 100 g tiskařské černě (nebo jiného barviva, např. eosinu apod.) 402. Inkoust na nekorodující ocel Ve 410 ml destilované vody se v baňce za mírného zahřívání rozpustí 580 g krystalického chloridu železitého. Po úplném rozpuštění se přidá 10 ml koncentrované kyseliny solné. Inkoust se nanáší na očištěný a odmaštěný povrch buď razítkováním pryžovým razítkem, nebo popisováním. Tmavšího zabarvení písmen se dosáhne přidáním 15 ml koncentrované kyseliny mléčné. 143

16 8. Receptury pro přípravu některých speciálních a neobvyklých lepicích prostředků V některých případech je výhodnější nejen v laboratorních a výrobních provozech, ale i v amatérské praxi použít místo syntetických pryskyřic jiné druhy speciálních lepidel, které jsou uvedeny v této části. Lze je použít ke spojování nejrůznějších materiálů (skla, porcelánu, kovů, keramiky, minerálů a jiných). Spolu s recepturou a způsobem použití je popsán i základní výrobní postup, takže je možné tato lepidla snadno vyrobit i v malém množství bez nákladných průmyslových zařízení Lepidlo na porcelán V porcelánové třecí misce se promíchá 350 g mastixu přírodního 500 g šelaku šupinkového 100 g terpentýnu 50 g oxidu titaničitého (titanová běloba) Oxid titaničitý se přidá až po rozpuštění prvních tří složek. Vše se roztírá, až vznikne zcela homogenní směs hotového lepidla Lepidlo na porcelán, sklo a keramiku I V třecí misce se smíchá a rozetře 170 g křemeliny práškové 300 g síranu barnatého 160 g azbestu 110 g jemného prosetého písku 260 g vodního skla koncentrovaného Lepidlo tuhne při normální teplotě. Získaný spoj vzdoruje teplotám do 100 C a má značnou chemickou odolnost proti nejrůznějším chemikáliím Lepidlo na porcelán, sklo a keramiku II V třecí misce se rozetře 160 g práškového skla 250 g azbestu 500 g vodního skla koncentrovaného Lepidlo tuhne při normální teplotě. Spoj vzdoruje teplotě do 150 C a účinkům chemikálií Lepidlo na sklo V baňce ve vodní lázni (při teplotě asi 40 C) se smíchá 180

17 XX. CHLADICÍ A NEMRZNOUCÍ SMĚSI 1. Chladicí směsi V technické i amatérské praxi se často při nejrůznějších pracích objevuje nutnost ochladit různé součásti, chemická činidla nebo přístrojové části, popř. celé aparatury pod bod mrazu. Není-li k dispozici klimatická komora nebo chladicí box, lze požadované látky ochladit speciálními chladicími směsmi, skládajícími se buď jen z vodných roztoků některých solí, nebo ze směsí sněhu nebo ledu s různými chemickými prostředky. Je ovšem nutné si pamatovat, že takto připravené směsi nebo roztoky působí pouze po dobu, než sníh či led úplně roztají, nebo u vodných roztoků do doby, než se použitá sůl zcela rozpustí Vodné roztoky Teplota látek před smísením se předpokládá 10 až 15 C. Uvedená množství soli se rozpustí vždy v ml vody. Použitá látka Nejnižší dosažitelná teplota ( C) 850 g octanu sodného krystalického -4,7 300 g chloridu amonného -5,1 750 g dusičnanu sodného -5, g thiosíranu (sirnatanu) sodného krystalického -8,0 300 g dusičnanu sodného -11, g chloridu vápenatého -12,4 600 g dusičnanu amonného -13, g rhodanidu draselného -23,7 Snížení teploty roztoků rozpouštěním solí v ml vody Použitá látka Počáteční Pokles Nejnižší teplota ( C) teploty konečná ( C) teplota ( C) 120 g síranu draselného 14,7 3,0 11,7 360 g chloridu sodného krystalického 12,6 2,5 10,1 140 g síranu hlinito-draselného 10,8 1,4 9,4 140 g fosforečnanu sodného krystalického 10,8 3,7 7,1 750 g síranu amonného 13,2 6,4 6,8 200 g síranu sodného krystalického 12,5 6,8 5,7 300 g uhličitanu amonného 15,3 12,1 3,2 850 g síranu hořečnatého krystalického 11,1 8,0 3,1 160 g dusičnanu draselného 13,2 10,2 3,0 255

18 623. Směsi dvou látek se sněhem Směs dvou solí Nejnižší dosažitelná teplota ( C) 140 g síranu sodného krystalického 105 g síranu draselného -3,1 245 g chloridu draselného 45 g dusičnanu draselného -11,8 553 g dusičnanu sodného 480 g dusičnanu amonného -17,7 140 g dusičnanu draselného 260 g chloridu amonného -17,8 120 g chloridu draselného 194 g chloridu amonného -18,0 620 g dusičnanu sodného 107 g dusičnanu draselného -19,4 96 g síranu sodného 690 g síranu amonného -20, g uhličitanu sodného g dusičnanu amonného -22,0 188 g chloridu amonného 440 g dusičnanu amonného -22,1 120 g chloridu amonného 505 g síranu amonného -22,5 90 g dusičnanu draselného 740 g dusičnanu amonného -25,0 520 g dusičnanu amonného 550 g dusičnanu sodného -25,8 90 g dusičnanu draselného 670 g rhodanidu amonného -28,2 320 g dusičnanu amonného 540 g rhodanidu amonného -30,6 140 g chloridu amonného 375 g dusičnanu sodného -30,7 20 g dusičnanu draselného g rhodanidu draselného -34,1 390 g rhodanidu amonného 545 g dusičnanu sodného -37,4 257