Standardní model částicové fyziky: stručná historie a současný stav

Save this PDF as:
 WORD  PNG  TXT  JPG

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Standardní model částicové fyziky: stručná historie a současný stav"

Transkript

1 Standardní model částicové fyziky: stručná historie a současný stav Jiří Hořejší, Ústav částicové a jaderné fyziky MFF UK Praha (přednáška na FF UP Olomouc, ) 1. Úvod Tento přehled se soustřeďuje především na teorii elektroslabých interakcí, která tvoří podstatnou část současného standardního modelu (SM) částicové fyziky. Samotná historie SM je mimořádně pozoruhodná z epistemologického hlediska, protože v ní nacházíme kombinaci dramatických experimentálních objevů a teoretické intuice protagonistů oboru teorie někdy doháněla překvapivá experimentální data, ale často tomu bylo i naopak. Příkladů situace, kdy teoretici dlouhodobě a s důvěrou pracují s nějakou atraktivní, ale momentálně neověřenou hypotézou je v rámci SM celá řada; mezi nejznámější patří historie intermediálních vektorových bosonů W a Z a dnes zřejmě ještě populárnější anabáze Higgsova bosonu. V historii SM tedy skutečně byla poměrně dlouhá období, kdy teoretické paradigma hlavního proudu bylo značně spekulativní. Podstatné ovšem je, že daná teorie byla průběžně podrobována experimentálním testům, které jednak vyloučily některé alternativy a nakonec s velkou přesností potvrdily platnost struktury SM, alespoň v oblasti dosažitelných energií částic. Standardní model částicové fyziky je tedy vynikajícím příkladem úspěšné teorie, která je matematicky konzistentní a zároveň experimentálně testovatelná. Víme však také, že SM zřejmě nelze považovat za finální teorii všeho, jelikož na některé velké fundamentální otázky nemá odpověď. Bohužel však současné ambiciózní teorie vycházející daleko za rámec SM mají stále čistě spekulativní charakter a vlastně nejsou ani testovatelné (mám na mysli především teorii strun a její deriváty). Tomuto tématu se podrobně věnuje např. nedávná pozoruhodná kniha Jima Baggotta Farewell to reality: how modern physics has betrayed the search for the scientific truth. Zdá se skutečně, že taková moderní metafyzika představuje z hlediska reálného poznání fundamentálních přírodních zákonů slepou uličku, i když může motivovat alespoň rozvoj nových směrů v matematice. Není pochyb o tom, že současná teoretická fyzika na své extrémní hranici vykazuje známky určité krize, ale to naštěstí není předmětem této stati. Pokud jde o standardní model, ten je podle mého názoru příkladem triumfu lidského ducha jak v teoretické, tak experimentální oblasti a mohl by být spíše zdrojem optimismu ve vztahu k možnostem a schopnostem našeho poznání na velmi hluboké úrovni abstrakce. 2. Prehistorie standardního modelu Struktura hmoty byla již od starověku předmětem úvah filosofů i přírodovědců, ale částicová fyzika jako vědecká disciplína v dnešním slova smyslu vznikla až na počátku 20. století. Přelomovými událostmi byly přitom experimentální objev elektronu (J. J.

2 Thomson 1897) a objev atomového jádra (Ernest Rutherford 1911). Až do začátku třicátých let se pak za elementární konstituenty atomů považovaly elektrony a protony, ale tento jednoduchý obraz struktury hmoty bylo třeba rozšířit po objevu neutronu (1932), který správně doplnil představu o struktuře atomových jader. V témže roce byla také objevena antičástice elektronu pozitron, teoreticky předpovězený Paulem Diracem pár let předtím. V první polovině 30. let se pak také začaly formovat představy o fundamentálních silách působících mezi částicemi v mikrosvětě; poznamenejme, že na této úrovni se místo o silách obvykle mluví o interakcích (tj. vzájemném působení). Kromě dobře známého elektromagnetismu se tak na scéně objevila silná interakce držící atomová jádra pohromadě a dále slabá interakce ( slabá jaderná síla ) zodpovědná za spontánní přeměny jader spojené s emisí elektronu nebo pozitronu (radioaktivita beta). Případ slabé interakce je z hlediska vývoje představ standardního modelu částicové fyziky zvláště zajímavý a proto je mu věnována převážná část tohoto přehledu. Období prehistorie SM lze podmíněně ohraničit zhruba lety 1933 až Na začátku třicátých let již existovala kvantová elektrodynamika (QED), jakožto kvantová teorie elektromagnetických sil působících mezi nabitými částicemi. QED byla prvním funkčním modelem kvantové teorie pole a vycházela z představy interakce elektronů a pozitronů prostřednictvím výměny fotonu částice odpovídající kvantovanému elektromagnetickému poli. Pro úplnost dodejme, že elektromagnetické pole je vektorové povahy, čemuž odpovídá foton se spinem 1. Zmíněný koncept výměny fotonu je poněkud abstraktní a nejlépe ho lze vyjádřit pomocí jazyka Feynmanových diagramů. To je technika, kterou zavedl Richard Feynman na konci čtyřicátých let a posléze se pro svou názornost stala univerzálním obrázkovým písmem učebnic kvantové teorie pole; v rámci této eseje však na podrobnější technickou diskusi není prostor. Zlatou érou QED tak nakonec bylo až období po 2. světové válce, ale i ve třicátých letech byla provedena řada relevantních teoretických výpočtů, jejichž výsledky byly postupně potvrzovány experimentálně. Pokud jde o slabé interakce, v roce 1933 Enrico Fermi formuloval první kvantitativní teorii radioaktivity beta, kde se za elementární proces bral rozpad neutronu na proton, elektron a tehdy hypotetické (anti)neutrino. Pro postulování neutrina byly celkem pádné důvody, ale na přímou experimentální detekci této elektricky neutrální a těžko polapitelné částice bylo třeba čekat až do roku Přítomnost hypotetické částice ve Fermiho modelu byla pravděpodobně jedním z důvodů, proč tuto průkopnickou práci odmítl jako nefyzikální publikovat americký časopis Physical Review; naštěstí však byla přijata ve zřejmě tolerantnějším evropském Zeitschrift für Physik. Je to tedy jeden z prvních příkladů moderní spekulativní fyziky, která se však během jedné generace stala respektovanou realitou (Fermi sám se ovšem experimentálního potvrzení existence neutrina nedožil, neboť předčasně zemřel v roce 1954). Matematická podoba Fermiho teorie byla částečně inspirována elektrodynamikou, ale na rozdíl od QED se zde nepředpokládala existence nějakého zprostředkujícího pole a příslušné vyměňované částice navržený model byl minimalistický v tom smyslu, že vycházel z představy přímé interakce částic

3 zúčastněných v uvažovaném procesu. Ve skutečnosti není obtížné formulovat alternativní model, v němž je slabá interakce zprostředkována výměnou jiné částice. Podobně jako v případě QED by taková částice byla bosonem (neboť by musela mít celočíselný spin), ale musela by být elektricky nabitá (kvůli přeměně neutronu na proton) a také mít nenulovou hmotu (kvůli velmi krátkému dosahu slabé interakce). Z dnešního pohledu se taková alternativa přímo nabízela od samého začátku, ale ve skutečnosti se o ní začalo seriózně uvažovat až na přelomu čtyřicátých a padesátých let. Pro zprostředkující částici slabé interakce se ustálil název intermediální boson a nadále byla obvykle označována jako W (od anglického weak ). Zmíněná část historie vypovídá o určité vědecké cudnosti fyziků první poloviny 20. století myslím tím zřejmou neochotu postulovat existenci nových částic, pokud to nebylo vysloveně nezbytné. V daném případě je tomu skutečně tak, že model s intermediálním bosonem (IB) je ekvivalentní modelu s přímou interakcí, pokud energie částic jsou dostatečně malé ve srovnání s hmotou (klidovou energií) částice W. V oblasti vysokých energií se předpovědi obou alternativ dramaticky liší, ovšem na realistické experimenty v daném směru bylo třeba čekat hodně dlouho prakticky až do poslední dekády 20. století. Vraťme se však zpět do starých časů. Za pár let po publikaci Fermiho práce se ukázalo, že algebraickou strukturu jeho původního modelu je třeba zobecnit, přičemž důvodem pro to byla především empirická data rozvíjející se jaderné fyziky. Tím se původní sympatická podobnost s elektrodynamikou poněkud zamlžila, ale formu teorie bylo možno prověřit experimentálně, takže až do poloviny padesátých let probíhaly opakované testy algebraické struktury slabé interakce. Hlavní a široce respektované výsledky však byly v jistém smyslu frustrující, zejména pokud se přeložily do jazyka modelů s intermediálním bosonem: Zatímco původní Fermiho teorie odpovídala IB s jednotkovým spinem (analogicky jako je tomu v případě fotonu v QED), data z jaderného beta rozpadu preferovala IB se spinem 0 nebo 2. To by ovšem zcela rozbilo naděje na možné sjednocení slabých a elektromagnetických interakcí (takové sjednocení přitom nepochybně bylo lákavou teoretickou představou, ke které mnozí fyzikové vzhlíželi přinejmenším od konce čtyřicátých let). Ve druhé polovině padesátých let však došlo k dramatickému obratu. V roce 1956 dva američtí teoretici čínského původu, Tsung Dao Lee a Chen-Ning Yang navrhli experimentálně prověřit fundamentální abstraktní symetrii, která zatím byla ve fyzice všeobecně přijímána jako samozřejmost, a sice invarianci vůči inverzi prostoru (alternativní termín je zachování parity ). V případě elektromagnetismu taková symetrie skutečně platí (i dnes), ale pro slabou interakci žádné relevantní testy nebyly k dispozici až do doby, kdy Lee a Yang formulovali svůj provokativní návrh. Reakce experimentátorů byla promptní a svá první data publikovali už začátkem roku Výsledky tří nezávislých týmů vedly k závěru, který mnohé šokoval, totiž že efekt narušení parity ve slabé interakci nepochybně nastává a je velmi výrazný (v rámci standardního matematického popisu se dokonce jedná o maximální narušení ). Zprávu o přelomovém objevu tehdy přinesly na své titulní stránce i noviny New York Times a Lee s Yangem, jakožto iniciátoři zásadních experimentů, získali ještě v témže roce Nobelovu

4 cenu. Narušení parity ve slabé interakci ovšem představovalo také novou výzvu pro teoretiky. Pro vysvětlení zmíněného dramatického efektu navrhli Richard Feynman a Murray Gell-Mann (FGM) koncem roku 1957 jednoduchý organizační princip pro algebraickou strukturu interakce, která pak dobře popisovala mnohá tehdy známá data a navíc byla i na pohled elegantní. S některými experimenty však byla FGM teorie naopak v příkrém rozporu: jejich forma slabé interakce totiž automaticky vracela do hry alternativu s intermediálním bosonem s jednotkovým spinem, zatímco do té doby preferovanou variantu se spinem 0 anebo 2 zcela vylučovala! Feynman a Gell-Mann si samozřejmě byli daného problému dobře vědomi, konstatovali však, že v tomto případě by defekt mohl být spíše na straně příslušných experimentů (což se dá ironicky parafrázovat jako výrok typu nesouhlasí-li teorie s daty, tím hůře pro data ). Nakonec se však ukázalo, že pravdu měli skutečně teoretici a prakticky všechny experimenty provedené v následujících několika letech potvrdily FGM model. Tady je na místě také poznamenat, že na konci padesátých let se slabá interakce týkala už mnohem širší třídy fyzikálních procesů, než jen jaderného beta rozpadu. Rodina částic považovaných za elementární se od poloviny třicátých let postupně rozrůstala, takže v katalogu částic se objevil mion μ a dále celá řada silně interagujících příbuzných protonu a neutronu (obecně zvaných hadrony), jako pion, mezon K, baryony Λ, Σ, Ξ, atd. FGM model zahrnoval slabé interakce všech tehdy známých částic a navíc předpovídal některé do té doby nepozorované procesy; je to tedy opět příklad situace, kdy teorie předběhla (správným směrem) existující experimenty. Byl tak k dispozici model popisující slabou interakci podobně univerzální jako elektrodynamika, který byl navíc svou strukturou poměrně blízký QED (tehdy hypotetický intermediální boson W musel mít spin 1 stejně jako foton). Jak foton, tak boson W bylo tedy možno popsat pomocí vektorových polí (k naznačené terminologii doplňme, že částice s nulovým spinem odpovídají skalárnímu poli a částice se spinem ½ popisuje pole spinorové). 3. Moderní éra: lokální vnitřní symetrie a Yang-Millsovo pole Jakmile se etablovala teorie slabých interakcí s intermediálním vektorovým bosonem (IVB), bylo jasné, že formulace nějaké teorie sjednocující popis slabých a elektromagnetických interakcí je na spadnutí. Skutečně k tomu došlo hned začátkem šedesátých let, ale pro osvětlení ducha doby je třeba vrátit se ještě o několik let zpátky. V roce 1954 publikovali Chen-Ning Yang a Robert Mills práci, v níž vyšetřovali vlastnosti specifického modelu teorie pole, v němž se realizuje požadavek lokální vnitřní symetrie. (Jen pár slov na vysvětlenou: Vnitřní symetrie znamená invarianci pohybových rovnic při určitých transformacích polí, beze změn prostoročasových souřadnic. Pokud jsou parametry transformace stejné v celém prostoročasu, mluvíme o globálních transformacích, pokud uvažujeme parametry obecně závislé na bodě v prostoročasu, jedná se o lokální transformace. V lokálním případě obvykle mluvíme o kalibračních transformacích, resp. kalibrační invarianci.) Tento koncept byl dobře znám v elektrodynamice, kde ovšem úplná struktura interakce je předem známa a kalibrační

5 invariance je spíše dodatečná automatická vlastnost než nějaký potenciálně zajímavý konstrukční princip. Z matematického hlediska je případ elektrodynamiky také nejjednodušší možný, jelikož kalibrační transformace jsou popsány pomocí jediného parametru. Yang a Mills měli na mysli teorii silných interakcí např. protonu a neutronu, kde relevantní globální vnitřní symetrie (tzv. izospinová symetrie) je podstatně složitější než v elektrodynamice především proto, že příslušné transformace jsou popsány třemi různými parametry. Yang a Mills ukázali, že požadavek přechodu od symetrie globální k lokální si vynucuje zavedení velmi specifické interakce s tripletem vektorových polí. Ta jsou analogická elektromagnetickému (fotonovému) poli, ale na rozdíl od fotonů interagují také spolu vzájemně. Modely interakce Yang-Millsových vektorových polí založené na principu lokální vnitřní symetrie samozřejmě otevíraly lákavou novou cestu pro teoretickou částicovou fyziku. První pokusy o aplikace takových idejí směřovaly k teorii silných interakcí, ale nebyly příliš úspěšné. Z dnešního pohledu je zřejmé proč. Pro úspěšnou aplikaci principu kalibrační invariance je třeba především znát skutečně elementární objekty (částice a pole), na jejichž úrovni se pak realizuje relevantní symetrie. Koncem padesátých let se za elementární objekty silných interakcí považovaly hadrony (baryony a mezony), ale dnes dobře víme, že to jsou ve skutečnosti složené částice, jejichž konstituenty jsou kvarky. Trvalo poměrně dlouho (prakticky až do začátku sedmdesátých let), než se podařilo formulovat teorii silných interakcí na skutečně fundamentální úrovni; výslednou velmi úspěšnou teorií je kvantová chromodynamika, kde barevné kvarky interagují prostřednictvím Yang-Millsova gluonového pole. Pokud jde o slabé interakce, za skutečný průlom v daném směru lze považovat model, který formuloval Sheldon Glashow (1961). Ukázalo se, že pro sjednocení elektromagnetických a slabých interakcí nestačí jen spojit nabité IVB (W + a W )a foton do Yang-Millsova multipletu, ale je třeba přidat ještě elektricky neutrální vektorový boson Z (tj. svého druhu těžký foton ). Důvodem pro to je, že elektromagnetická interakce zachovává paritu, zatímco slabá interakce ji narušuje maximálním způsobem. Částice Z svými interakcemi v jistém smyslu překlenuje tento rozdíl a je tedy faktickým agentem elektroslabého sjednocení. 4. Problém hmoty a renormalizovatelnost Glashowův model nepochybně přidal další spekulativní ingredienci do teorie slabých interakcí, ale z technického i estetického hlediska byl lepší než starší modely. Přesto však tu byl jeden vážný problém. Abychom objasnili, o co tehdy šlo, je třeba ohlédnout se zpět na zlatou éru kvantové elektrodynamiky (tj. konec čtyřicátých a začátek padesátých let). Na jejím začátku už bylo dostatečně jasné, že přímočaré výpočty v rámci QED vedou v některých případech k divergujícím, tj. nekonečným výrazům. Ty jsou samozřejmě samy o sobě nesmyslné a jinak nadějnou teorii by mohly prostě pohřbít. Tvůrci moderní QED však byli schopni formulovat důmyslnou metodu na konzistentní odstranění problematických nekonečen (pro niž se ustálil termín renormalizace) a QED tak byla zachráněna, i když někteří z otců zakladatelů kvantové teorie (zejména Paul Dirac)

6 koncept renormalizace odmítali akceptovat. Je to skutečně jedna z nejdelikátnějších metod kvantové teorie pole, ale už více než šedesát let je standardně používána a samozřejmě také rozpracována do velkých technických detailů. Modely teorie pole se klasifikují na renormalizovatelné a nerenormalizovatelné právě podle toho, zda v nich zmíněná procedura na odstranění divergujících výrazů funguje podobně jako v QED či nikoli. V případě slabých interakcí byl ovšem s renormalizovatelností od začátku problém, jak pro přímou interakci Fermiho typu, tak pro model s nabitým intermediálním bosonem W. Glashowův model elektroslabého sjednocení situaci trochu vylepšil, ale celkem brzy se ukázalo, že i ten je nerenormalizovatelný. Je třeba zdůraznit, že podmínka renormalizovatelnosti je v podstatě technické povahy a není zcela principiální, ale je velmi důležitá pro praktické výpočty prováděné pomocí Feynmanových diagramů. Problém s renormalizovatelností ve skutečnosti těsně souvisí s hmotami vektorových bosonů W a Z. Pokud by Yang-Millsova lokální vnitřní symetrie byla přesná, tyto částice by musely být nehmotné a teorie by pak byla renormalizovatelná. Model s nehmotnými W a Z by ovšem nedal realistický popis slabých interakcí, tj. byl by naprosto nefyzikální. Pokud přidáme do rovnic modelu hmotové členy prostě jen tak naivně rukama, máme sice šanci dostat celkem rozumnou teorii slabých interakcí, ale renormalizovatelnost je přitom ztracena. Mechanismus generování hmot W a Z tedy musí být poněkud rafinovanější. Na možné řešení přišli jaksi mimoděk Robert Brout a Francois Englert a nezávisle na nich Peter Higgs v roce Trochu zjednodušeně řečeno, zjistili, že vektorové pole Yang-Millsova typu lze zhmotnit prostřednictvím dodatečné specifické interakce se skalárním polem a renormalizovatelnost přitom může být zachována. V nejjednodušší realizaci takového mechanismu se také ve spektru fyzikálních částic objeví alespoň jedna elementární hmotná částice s nulovým spinem. Ze zmíněné trojice teoretiků posledně zmíněný efekt explicite zaznamenal P. Higgs a na jeho počest se příslušná bezspinová částice nazývá Higgsův boson. Je nutno zdůraznit, že žádný ze zúčastněných badatelů tehdy netušil, že jejich teoretické etudy budou mít tak dalekosáhlé důsledky, určitě také nevěděli o výše zmíněných problémech teorie elektroslabých interakcí. Vlastně až o dost později se vyjasnilo, že právě přítomnost Higgsova bosonu ve hře zachraňuje renormalizovatelnost modelů elektroslabého sjednocení. Zřejmě jako první si toto uvědomil Steven Weinberg, který v roce 1967 konečně aplikoval Brout-Englert-Higgsův mechanismus na původní Glashowův model sjednocení elektromagnetických a slabých interakcí. V roce 1968 se k němu s podobným nápadem přidal Abdus Salam, ale Weinbergova práce byla v detailech mnohem propracovanější. Weinbergův článek ve své době nevzbudil téměř žádný ohlas (např. první čtyři roky po své publikaci nebyl vůbec citován), jelikož tehdy byla kvantová teorie pole obecně v určité krizi a jistě také proto, že navržený model sice byl renormalizovatelný in spe, ale důkaz zatím chyběl. Sám Weinberg se o důkaz pokoušel několik let, ale nakonec byl tehdy úspěšný mladý holandský doktorand Gerard t Hooft, který ve spolupráci se svým školitelem Martinem Veltmanem dokázal vyvinout nové techniky teorie pole, které se pro daný problém ukázaly jako podstatné. Po tomto

7 průlomu začal být populární i původní Weinbergův článek (dnes je to historicky vůbec nejcitovanější práce z oblasti teoretické částicové fyziky). Není ovšem pochyb o tom, že elektroslabá teorie s Higgsovým bosonem i nadále odpuzovala řadu expertů právě kvůli tomuto dodatečnému metafyzickému prvku zatímco hypotetické intermediální vektorové bosony už tehdy brala vážně většina částicových fyziků, Higgsův boson jakožto jakýsi technický deus ex machina byl mnohými přijímán spíše s nedůvěrou. Poněkud rozpačité přijetí neobvykle solitérní Higgsovy částice zřejmě souviselo také s tím, že Glashow-Weinberg-Salamův (GWS) model nedával žádnou jasnou předpověď pro její hmotu na rozdíl od vektorových bosonů W a Z, pro něž bylo teoretické očekávání velmi konkrétní a skvěle se potvrdilo již začátkem osmdesátých let. 5. Kvarky: finální kapitola standardního modelu Steven Weinberg nazval svoji průkopnickou práci A model of leptons. Pod takovým titulkem by málokdo na první pohled hledal něco tak zásadního, jako je základ budoucího standardního modelu částicové fyziky. Pro tento skromný název měl ovšem jeho autor dobrý důvod. V době svého vzniku byla totiž GWS teorie ve fatálním rozporu s tehdy existujícím relativně úspěšným modelem tří kvarků. Připomeňme, že kvarkový model vznikl v roce 1964 (nezávisle na sobě ho navrhli Murray Gell-Mann a George Zweig), aby vnesl řád do stále se rozšiřující a nepřehledné rodiny hadronů (mezonů a baryonů). Pro hypotetické kvarky, které měly být elementárními konstituenty známých hadronů, se ustálilo Gell-Mannovo označení u (up), d (down) a s (strange) a v zásadě bylo možné zahrnout jejich slabé interakce do teorie GWS typu. Zatímco interakce s nabitým W bosonem byla v pořádku, zásadní problém nastával v případě neutrálního Z. Automaticky totiž vznikala přímá interakce Z s dvojicí kvarků d a s a to je něco, co je v naprostém rozporu s daty: takový model by pro některé fyzikální procesy předpovídal četnost o mnoho řádů vyšší, než se pozoruje. Elegantní řešení daného problému se našlo poměrně brzy (1970) a opět vyžadovalo zavedení nové částice: čtvrtého kvarku označeného jako c (charm). Autory nápadu byli Sheldon Glashow, Jean Iliopoulos a Luciano Maiani (GIM) a jeho následná úspěšná implementace v rámci GWS modelu byla celkem přímočará. Přesně podle plánu teoretické konstrukce GIM, přítomnost čtvrtého kvarku vede k dalším interakčním členům typu dsz, jež právě kompenzují ty původní a tak je odvrácena výše zmíněná potenciální fenomenologická katastrofa. V takové situaci, kdy se opět zvýšil počet metafyzických ingrediencí v teorii, bylo možno uvažovat dvojím způsobem: buď zcela zavrhnout teorii GWS typu a hledat radikálně jiný teoretický přístup, nebo setrvat ve víře v princip lokální vnitřní symetrie a renormalizovatelné modely kvantové teorie a doufat, že budoucí experimenty postupně odhalí existenci hypotetických částic. Jako správná se ukázala (naštěstí) druhá volba. Existence kvarku c byla prokázána již v roce 1974 hned ve dvou nezávislých experimentech a to byl možná rozhodující moment brzy poté se pro GWS teorii etabloval název standardní model a pokračovalo plánování dalších experimentálních testů. Ve skutečnosti zbýval ještě jeden nedořešený problém, a sice otázka narušení symetrie označované jako CP (kombinace prostorové inverze a

8 záměny částice za antičástici). Narušení takové symetrie bylo ve slabých interakcích nečekaně objeveno v roce 1964 a od té doby se jej teoretici snažili nějak přirozeně zakomponovat do svých modelů. S radikálním řešením v rámci GWS teorie přišli už v roce 1972 dva Japonci, Makoto Kobayashi a Toshihide Maskawa. Zjistili, že pokud by elektroslabá teorie zahrnovala šest kvarků místo čtyř, nabízelo by to přirozenou odpověď na otázku po původu narušení CP. Jejich práce, publikovaná v relativně málo sledovaném časopise, však prošla téměř bez povšimnutí. To ostatně není příliš překvapivé, uvědomíme-li si navíc, že v té době ještě nebyl odhalen ani čtvrtý kvark c, ale Kobayashi Maskawovo schéma vyžadovalo hned další dva! Příznivci standardního modelu však měli opět štěstí. V roce 1977 byl odhalen pátý kvark, označovaný jako b (bottom nebo beauty) a mezitím (1975) byl objeven těžký lepton tau (označený prostě τ). Zároveň bylo téměř jisté, že na scéně se tak objevilo i další neutrino, podobné těm, která jsou sdružená s elektronem a mionem (přímého experimentálního důkazu existence tohoto třetího neutrina jsme se však dočkali až v roce 2000). V polovině sedmdesátých let tak spektrum elementárních částic obsahovalo šest leptonů a od roku 1977 si komunita částicových fyziků mohla být jista pěti kvarky. V rámci SM však existuje velmi hluboký teoretický důvod pro to, aby počet leptonů byl stejný jako počet kvarků: jde o eliminaci tzv. kvantových anomálií, které by mohly principiálně znehodnotit výsledky výpočtů založených na Feynmanových diagramech. V tomto textu samozřejmě není prostor na podrobnější výklad, ale mimořádně zajímavá je výsledná podmínka pro kompenzaci anomálií v rámci SM, která zní tak, že součet nábojů všech elementárních fermionů (tj. kvarků a leptonů) je nulový. To skutečně funguje už na úrovni jedné generace (tj. např. pro elektronové neutrino, elektron a kvarky u a d), platí totiž skutečně 0 + ( 1) + 3 [2/3 + ( 1/3)] = 0 (přitom se bere v úvahu, že každý kvark se realizuje ve třech barvách ). Experimentální honba za šestým kvarkem t (top) byla nakonec korunována úspěchem v roce Délka této fyzikální anabáze je dána tím, že t je nejtěžší dosud známou částicí, je totiž zhruba 180 krát těžší než proton. Pokud jde o původní celkem nenápadnou práci Kobayashiho a Maskawy, její popularita samozřejmě začala prudce narůstat počínaje objevem kvarku b a v následujících letech se také prováděly další experimentální testy narušení symetrie CP. Všechna dosud získaná data svědčí ve prospěch SM s šesti kvarky a Kobayashi s Maskawou se nakonec dočkali i Nobelovy ceny (2008). Historie spektra elementárních fermionů je velmi zajímavá a při povrchním pohledu na tabulku částic SM si může nezasvěcený laik přirozeně položit otázku, k čemu vlastně jsou všechny ty exotické objekty, když ke stavbě běžné hmoty stačí kvarky u a d (pro atomová jádra) a elektron (pro obal atomů). Takový údiv projevil v roce 1936 i prominentní fyzik Isidor Rabi po nečekaném objevu mionu v kosmickém záření; údajně tehdy pronesl dodnes často citovanou řečnickou otázku: Kdo si to objednal? Nyní, poučeni úspěchy standardního modelu, můžeme říci, že šest kvarků a šest leptonů je právě jejich minimální počet nutný ke zdárnému fungování SM. Cítíme však, že taková odpověď není plně uspokojivá;

9 vyvolává samozřejmě další otázku, proč tedy vlastně tak dobře funguje SM (tj. zda za jeho úspěchem a za jeho hranicemi není nějaká hlubší a pokud možno jednodušší realita). Taková otázka se nabízí mimo jiné proto, že v současné době prakticky vůbec nerozumíme bizarnímu spektru hmot elementárních fermionů, např. tomu, proč škála kvarkových hmot vykazuje tak ohromné rozpětí (pět řádů). Je ovšem možné, že uspokojivé hlubší řešení tohoto problému nikdy nenajdeme hmoty elementárních fermionů mohou být prostě environmentální parametry, umožňující existenci vesmíru s jeho bohatou strukturou. Tady už se může otevírat prostor pro metafyziku v pravém slova smyslu (mám na mysli antropický princip a příbuzné úvahy), ale do něj teď vstupovat raději nebudeme. 5. Epilog Klíčovým tématem částicové fyziky byl přinejmenším od konce sedmdesátých let také Higgsův boson, jeho existence či neexistence. Jak známo, tato podivuhodná částice byla zřejmě objevena v roce 2012 v CERN ve dvou nezávislých experimentech a v roce 2013 tak mohli být autoři průkopnických prací z roku 1964 konečně odměněni Nobelovou cenou. Higgsův boson SM je skutečně částice naprosto výjimečná, neboť je to první elementární částice s nulovým spinem. Interaguje přímo se všemi hmotnými částicemi a v tomto smyslu můžeme hovořit o nové fundamentální interakci ( pátá síla, pokud ty čtyři ostatní jsou gravitační, elektromagnetická, silná a slabá interakce). V dalších letech bude probíhat zpřesňování experimentálních dat a další studium elementárnosti Higgsova bosonu. Uvidíme, zda se potvrdí obraz SM, nebo se najdou indicie ve prospěch nějaké jeho blízké alternativy. V každém případě, výhled za hranice SM je v současné době nejasný a některé teorie beyond SM, které se ještě před pár lety sebevědomě prezentovaly jako jasná budoucnost částicové fyziky, nyní poněkud ztrácejí na popularitě samozřejmě především proto, že jim dlouhodobě chybí potřebné experimentální potvrzení. Mám tím na mysli např. supersymetrické modely, o nichž byly v posledních zhruba 30 letech publikovány desetitisíce prací, ale ani experimenty na zařízení LHC v CERN zatím nepřinesly žádný náznak existence supersymetrických partnerů známých částic. Současnou situaci částicové fyziky v tomto ohledu dost výstižně charakterizuje např. Jim Baggott ve své knize Farewell to reality, o níž jsem se zmínil už v úvodu. Standardní model částicové fyziky, jakkoli nevypadá jako kandidát na nějakou finální teorii je příkladem teorie procházející postupně různě dlouhými spekulativními obdobími, která se však nakonec vždy proměnila ve fyzikální realitu. SM tvoří velkou kapitolu moderní fyziky, která určitě nezradila hledání vědecké pravdy (viz podtitul Baggottovy knihy). Historie SM a paralelní rozvoj spekulativních teorií za jeho hranicemi je dobrou ilustrací dvou zákonů fyziků, které kdysi formuloval T. D. Lee: 1. Theorists without experimentalists tend to drift. 2. Experimentalists without theorists tend to falter.

Standardní model částic a jejich interakcí

Standardní model částic a jejich interakcí Standardní model částic a jejich interakcí Jiří Rameš Fyzikální ústav AV ČR, v. v. i., Praha Přednáškové dopoledne Částice, CERN, LHC, Higgs 24. 10. 2012 Hmota se skládá z atomů Každý atom tvoří atomové

Více

postaven náš svět CERN

postaven náš svět CERN Standardní model elementárních částic a jejich interakcí aneb Cihly a malta, ze kterých je postaven náš svět CERN Jiří Rameš, Fyzikální ústav AV ČR, v.v.i. Czech Teachers Programme, CERN, 3.-7. 3. 2008

Více

Ve zkratce. Prehistorie standardního modelu

Ve zkratce. Prehistorie standardního modelu č. 2 Čs. čas. fyz. 65 (2015) 71 Ve zkratce Standardní model elektroslabých interakcí Jiří Hořejší Ústav částicové a jaderné fyziky, Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy, V Holešovičkách 2,

Více

K čemu je dobrý Higgsův boson? Jiří Hořejší Ústav částicové a jaderné fyziky MFF UK

K čemu je dobrý Higgsův boson? Jiří Hořejší Ústav částicové a jaderné fyziky MFF UK K čemu je dobrý Higgsův boson? Jiří Hořejší Ústav částicové a jaderné fyziky MFF UK 1. Úvod: Slovník základních pojmů 2. Renormalizovatelnost: paradigma QED 3. Slabá interakce a elektroslabé sjednocení

Více

Cesta do mikrosvěta. Martin Rybář

Cesta do mikrosvěta. Martin Rybář Cesta do mikrosvěta Martin Rybář Nobelovy ceny za SM 40 nobelových cen 64 fyziků Antoine Henri Becquerel Pierre Curie Marie Curie Joseph John Thomson Max Planck Niels Bohr Robert Andrews Millikan Arthur

Více

Petr Kulhánek: Honba za Higgsovými částicemi a moje červené poznámky

Petr Kulhánek: Honba za Higgsovými částicemi a moje červené poznámky Musím umírnit svůj rozhořčený projev zde http://www.hypothesis-ofuniverse.com/docs/n/n_332.doc na výrok V.Hály, že Higgsův mechanismus dává hmotnost těm částicím, které interagují s Higgsovým polem,...

Více

ELEKTROMAGNETICKÁ INTERAKCE

ELEKTROMAGNETICKÁ INTERAKCE ELEKTROMAGNETICKÁ INTERAKCE Základní informace Působení výběrové (na Q e 0) Dosah Symetrie IM částice nekonečný U(1) loc γ - foton Působení interakce: Elektromagnetická interakce je výběrová interakce.

Více

Kam kráčí současná fyzika

Kam kráčí současná fyzika Kam kráčí současná fyzika Situace před II. světovou válkou Kvantová teorie (Max Planck, 1900) teorie malého a lehkého Teorie relativity (Albert Einstein) teorie rychlého (speciální relativita) Teorie velkého

Více

Standardní model. Projekt je spolufinancován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR

Standardní model. Projekt je spolufinancován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR Standardní model Standardní model je v současné době všeobecně uznávanou teorií, vysvětlující stavbu a vlastnosti hmoty. Výzkum částic probíhal celé dvacáté století, poslední předpovězené částice byly

Více

Jana Nováková Proč jet do CERNu? MFF UK

Jana Nováková Proč jet do CERNu? MFF UK Jana Nováková MFF UK Proč jet do CERNu? Plán přednášky 4 krát částice kolem nás intermediální bosony mediální hvězdy hon na Higgsův boson - hit současné fyziky urychlovač není projímadlo detektor není

Více

Struktura atomu. Beránek Pavel, 1KŠPA

Struktura atomu. Beránek Pavel, 1KŠPA Struktura atomu Beránek Pavel, 1KŠPA Co je to atom? Částice, kterou již nelze chemicky dělit Fyzikálně ji lze dělit na elementární částice Modely atomů Model z antického Řecka (Démokritos) Pudinkový model

Více

Přednášky z lékařské biofyziky Biofyzikální ústav Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, Brno

Přednášky z lékařské biofyziky Biofyzikální ústav Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, Brno Přednášky z lékařské biofyziky Biofyzikální ústav Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, Brno 1 Přednášky z lékařské biofyziky Biofyzikální ústav Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, Brno Struktura

Více

Elementární částice. 1. Leptony 2. Baryony 3. Bosony. 4. Kvarkový model 5. Slabé interakce 6. Partonový model

Elementární částice. 1. Leptony 2. Baryony 3. Bosony. 4. Kvarkový model 5. Slabé interakce 6. Partonový model Elementární částice 1. Leptony 2. Baryony 3. Bosony 4. Kvarkový model 5. Slabé interakce 6. Partonový model I.S. Hughes: Elementary Particles M. Leon: Particle Physics W.S.C. Williams Nuclear and Particle

Více

KVARKY S BARVOU A VŮNÍ A CO DÁL?

KVARKY S BARVOU A VŮNÍ A CO DÁL? KVARKY S BARVOU A VŮNÍ A CO DÁL? JIŘÍ CHÝLA Fyzikální ústav Akademie věd České republiky, Na Slovance 2, 182 21 Praha 8 chyla@fzu.cz Došlo 24.7.06, přijato 28.8.06. Klíčová slova: standardní model, kvarky,

Více

Standardní model a kvark-gluonové plazma

Standardní model a kvark-gluonové plazma Standardní model a kvark-gluonové plazma Boris Tomášik Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská, ČVUT International Particle Physics Masterclasses 2012 7.3.2012 Struktura hmoty molekuly atomy jádra a elektrony

Více

2. 4 F Y Z I K A E L E M E N T Á R N Í C H ČÁSTIC

2. 4 F Y Z I K A E L E M E N T Á R N Í C H ČÁSTIC 2. Jaderná fyzika 69 2. 4 F Y Z I K A E L E M E N T Á R N Í C H ČÁSTIC V této kapitole se dozvíte: co je předmětem studia fyziky elementárních částic; jak se částice na základě svých vlastností třídí do

Více

Za hranice současné fyziky

Za hranice současné fyziky Za hranice současné fyziky Zásadní změny na počátku 20. století Kvantová teorie (Max Planck, 1900) teorie malého a lehkého Teorie relativity (Albert Einstein) teorie rychlého (speciální relativita) Teorie

Více

o Mají poločíselný spin (všechny leptony a kvarky, všechny baryony - například elektron, neutrino, proton, neutron, baryony Λ hyperon...).

o Mají poločíselný spin (všechny leptony a kvarky, všechny baryony - například elektron, neutrino, proton, neutron, baryony Λ hyperon...). Rozdělení částic Elementární částice můžeme dělit buď podle "rodové příslušnosti" na leptony, kvarky, intermediální částice a Higgsovy částice nebo podle statistického chování na fermiony a bosony. Dělení

Více

Pokroky matematiky, fyziky a astronomie

Pokroky matematiky, fyziky a astronomie Pokroky matematiky, fyziky a astronomie Jiří Dolejší; Jiří Hořejší; Jiří Chýla; Alexander Kupčo; Rupert Leitner Nobelova cena za fyziku za rok 2013 udělena za objev Higgsova bosonu Pokroky matematiky,

Více

Jak nám vládne symetrie. Jan Kábrt

Jak nám vládne symetrie. Jan Kábrt Jak nám vládne symetrie Jan Kábrt Co se učívá ve školách Osová a středová souměrnost, otočení, posunutí. Krystaly, květy, těla živých tvorů. Pohyby těles ve Sluneční soustavě. Děje ve fyzice a v chemii.

Více

Elektroslabé interakce:

Elektroslabé interakce: VV100 17. 12. 2009 Elektroslabé interakce: geneze standardního modelu Jiří Hořejší, Ústav částicové a jaderné fyziky MFF UK 1) V A teorie slabých interakcí 2) IVB a renormalizovatelnost 3) Elektroslabé

Více

Věda a náboženství: paralelní systémy se slabou interakcí (plenární přednáška na konferenci Věda a náboženství, Zámek Pardubice

Věda a náboženství: paralelní systémy se slabou interakcí (plenární přednáška na konferenci Věda a náboženství, Zámek Pardubice Věda a náboženství: paralelní systémy se slabou interakcí (plenární přednáška na konferenci Věda a náboženství, Zámek Pardubice 15.11. 16.11.2005) Jiří Hořejší Ústav částicové a jaderné fyziky MFF UK Praha

Více

I N V E S T I C E D O R O Z V O J E V Z D Ě L Á V Á N Í. neutronové číslo

I N V E S T I C E D O R O Z V O J E V Z D Ě L Á V Á N Í. neutronové číslo JADERNÁ FYZIKA I N V E S T I C E D O R O Z V O J E V Z D Ě L Á V Á N Í 1. Úvod 4 14 17 1 jádra E. Rutherford, 1914 první jaderná reakce: α+ N O H 2 7 8 + 1 jaderné síly = nový druh velmi silných sil vzdálenost

Více

LEPTONY. Elektrony a pozitrony a elektronová neutrina. Miony a mionová neutrina. Lepton τ a neutrino τ

LEPTONY. Elektrony a pozitrony a elektronová neutrina. Miony a mionová neutrina. Lepton τ a neutrino τ LEPTONY Elektrony a pozitrony a elektronová neutrina Pozitronium, elektronové neutrino a antineutrino Beta rozpad nezachování parity, měření helicity neutrin Miony a mionová neutrina Lepton τ a neutrino

Více

1. Struktura hmoty. Následující schéma uvádí tento pojem do souvislosti s dalším

1. Struktura hmoty. Následující schéma uvádí tento pojem do souvislosti s dalším 1. Struktura hmoty Hmota je tvořena z hlediska vnějšího pohledu různými látkami. Následující schéma uvádí tento pojem do souvislosti s dalším členěním: Atomy jsou tvořeny elementárními částicemi (pojem

Více

ČÁST VIII - M I K R O Č Á S T I C E

ČÁST VIII - M I K R O Č Á S T I C E ČÁST VIII - M I K R O Č Á S T I C E 32 Základní částice 33 Dynamika mikročástic 34 Atom - elektronový obal 35 Atomové jádro 36 Radioaktivita 37 Molekuly 378 Pod pojmem mikročástice budeme rozumět tzv.

Více

Kvarky s barvou a vůní a co dál?

Kvarky s barvou a vůní a co dál? Kvarky s barvou a vůní a co dál? Jiří Chýla, Fyzikální ústav AV ČR Pokrok ve vědě jde často daleko složitějšími cestami, než jak se o tom dočítáme v knihách o historii vědy. To platí zvláště o teoretické

Více

30 let asymptotické volnosti a 40 let kvarků. pád a triumf kvantové teorie pole

30 let asymptotické volnosti a 40 let kvarků. pád a triumf kvantové teorie pole 30 let asymptotické volnosti a 40 let kvarků aneb pád a triumf kvantové teorie pole (Od barevných kvarků ke kvantové chromodynamice) O tom, jak měl jeden mladý doktorand správné vnuknutí, ale smutný osud,

Více

Rozluštění skrytých symetrií přírody

Rozluštění skrytých symetrií přírody Rozluštění skrytých symetrií přírody Jaroslav Jindra 1, Fakulta pedagogická Západočeské univerzity v Plzni Studium symetrií a spontánních symetrií přineslo v roce 2008 Nobelovu cenu celkem třem vědcům.

Více

2. 1 S T R U K T U R A A V L A S T N O S T I A T O M O V É H O J Á D R A

2. 1 S T R U K T U R A A V L A S T N O S T I A T O M O V É H O J Á D R A 2. Jaderná fyzika 9 2. 1 S T R U K T U R A A V L A S T N O S T I A T O M O V É H O J Á D R A V této kapitole se dozvíte: o historii vývoje modelů stavby atomového jádra od dob Rutherfordova experimentu;

Více

Nobelova cena za fyziku 2008: Cesty k narušení symetrie

Nobelova cena za fyziku 2008: Cesty k narušení symetrie Nobelova cena za fyziku 2008: Cesty k narušení symetrie Jiří Hořejší, Praha 1. Úvod Nobelova cena za fyziku pro rok 2008 byla udělena třem vědcům za fundamentální výsledky v teorii elementárních částic.

Více

Podivnosti na LHC. Abstrakt

Podivnosti na LHC. Abstrakt Podivnosti na LHC O. Havelka 1, J. Jerhot 2, P. Smísitel 3, L. Vozdecký 4 1 Gymnýzium Trutnov, ondra10ax@centrum.cz 2 SPŠ Strojní a elektrotechnická, České Budějovice, jerrydog@seznam.cz 3 Gymnázium Vyškov,

Více

2. Prostudovat charakter interakcí různých částic v hadronovém kalorimetru

2. Prostudovat charakter interakcí různých částic v hadronovém kalorimetru Pracovní úkol: 1. Seznámit se s interaktivní verzí simulace 2. Prostudovat charakter interakcí různých částic v hadronovém kalorimetru 3. Kvantitativně srovnat energetické ztráty v kalorimetru pro různé

Více

Co se stalo (a nestalo) ve fyzice elementárních částic od Šlapanic 98

Co se stalo (a nestalo) ve fyzice elementárních částic od Šlapanic 98 Co se stalo (a nestalo) ve fyzice elementárních částic od Šlapanic 98 Co dnes o mikrosvětě víme. Jiří Chýla Fyzikální ústav AV ČR Základní znalosti zákonů mikrosvěta získané studiem vlastností a srážek

Více

Higgsův boson. Závěrečná práce. Základní škola sv. Voršily v Olomouci Aksamitova 6, Olomouc. Autor: Marek Vysloužil, Václav Cenker.

Higgsův boson. Závěrečná práce. Základní škola sv. Voršily v Olomouci Aksamitova 6, Olomouc. Autor: Marek Vysloužil, Václav Cenker. Základní škola sv. Voršily v Olomouci Aksamitova 6, 772 00 Olomouc Higgsův boson Závěrečná práce Autor: Marek Vysloužil, Václav Cenker Třída: IX Vedoucí práce: Mgr. Vilém Lukáš Olomouc 2013 Obsah Úvod...

Více

Mezony π, mezony K, mezony η, η, bosony 1

Mezony π, mezony K, mezony η, η, bosony 1 Mezony π, mezony K, mezony η, η, bosony 1 Mezony π, (piony) a) Nabité piony hmotnost, rozpady, doba života, spin, parita, nezachování parity v jejich rozpadech b) Neutrální piony hmotnost, rozpady, doba

Více

Nobelova cena za fyziku 2013

Nobelova cena za fyziku 2013 Školská fyzika 2013/4 Novinky z fyziky Nobelova cena za fyziku 2013 Václav Kohout 1, Nakladatelství Fraus Nobelovu cenu za fyziku letos získali François Englert a Peter Higgs za teoretický objev mechanismu,

Více

Experiment ATLAS. Shluky protiběžných částic se srážejí každých 25 ns. tj. s frekvencí. Počet kanálů detektoru je 150 mil.

Experiment ATLAS. Shluky protiběžných částic se srážejí každých 25 ns. tj. s frekvencí. Počet kanálů detektoru je 150 mil. Experiment ATLAS Shluky protiběžných částic se srážejí každých 25 ns tj. s frekvencí 40 MHz Počet srážek 40 MHz x 20 = 800 milionů / s Počet kanálů detektoru je 150 mil. Po 1. úrovni rozhodování (L1 trigger)

Více

O čem se mluví v CERNu? Martin Rybář

O čem se mluví v CERNu? Martin Rybář O čem se mluví v CERNu? 29.11. 2012 Martin Rybář CERN Evropská organizace pro jaderný výzkum (Conseil Européen pour la recherche nucléaire) Založen roku 1954 ČR součástí od roku 1993 nejrozsáhlejší výzkumné

Více

FYZIKA MIKROSVĚTA. Mgr. Jan Ptáčník - GJVJ - Fyzika - Fyzika mikrosvěta - 3. ročník

FYZIKA MIKROSVĚTA. Mgr. Jan Ptáčník - GJVJ - Fyzika - Fyzika mikrosvěta - 3. ročník FYZIKA MIKROSVĚTA Mgr. Jan Ptáčník - GJVJ - Fyzika - Fyzika mikrosvěta - 3. ročník Mikrosvět Svět o rozměrech 10-9 až 10-18 m. Mikrosvět není zmenšeným makrosvětem! Chování v mikrosvětě popisuje kvantová

Více

Prověřování Standardního modelu

Prověřování Standardního modelu Prověřování Standardního modelu 1) QCD hluboce nepružný rozptyl, elektron (mion) proton, strukturní funkce fotoprodukce γ proton produkce gluonů v e + e produkce jetů, hadronů 2) Elektroslabá torie interference

Více

Jiří Grygar: Velký třesk za všechno může... 1/ 22

Jiří Grygar: Velký třesk za všechno může... 1/ 22 Jiří 1/ 22 C2CR 2005: Od urychlovačů ke kosmickým paprskům 9. 9. 2005 Urychlovače č na nebi a pod zemí, aneb může Jiří Grygar Fyzikální ústav AV ČR, Praha Grafika: Michael Prou Jiří 2/ 22 Cesta do mikrosvěta

Více

Higgsův boson ve standardním modelu

Higgsův boson ve standardním modelu Natura 11/2004 30. října 2004 Higgsův boson ve standardním modelu zpracoval: Jiří Svršek 1 podle článku [1] Petera A. McNamary III a Sau Lan Wua Abstract V současnosti jsou všechna experimentální data

Více

Statický kvarkový model

Statický kvarkový model Statický kvarkový model Supermulltiplet: charakterizován I a hypernábojem Y=B+S Skládání multipletů spinových či izotopických, např. dvě částice se spinem 1/2 Tři částice se spinem 1/2 Kvartet a dva dublety

Více

Úvod do moderní fyziky. lekce 7 vznik a vývoj vesmíru

Úvod do moderní fyziky. lekce 7 vznik a vývoj vesmíru Úvod do moderní fyziky lekce 7 vznik a vývoj vesmíru proč nemůže být vesmír statický? Planckova délka, Planckův čas l p =sqrt(hg/c^3)=1.6x10-35 m nejkratší dosažitelná vzdálenost, za kterou teoreticky

Více

STŘEDOČESKÝ KRAJ ANTIHMOTA

STŘEDOČESKÝ KRAJ ANTIHMOTA ENERSOL 2011 STŘEDOČESKÝ KRAJ ANTIHMOTA Adresa autora projektu: Jméno, příjmení autorů projektu Enersol 2011: Jakub Rohan, Richard Měcháček Učební, studijní obor, ročník studia: Informační technologie,

Více

Prvek, nuklid, izotop, izobar

Prvek, nuklid, izotop, izobar Prvek, nuklid, izotop, izobar A = Nukleonové (hmotnostní) číslo A = počet protonů + počet neutronů A = Z + N Z = Protonové číslo, náboj jádra Frederick Soddy (1877-1956) NP za chemii 1921 Prvek = soubor

Více

Fyzika atomového jádra

Fyzika atomového jádra Fyzika atomového jádra (NJSF064) František Knapp http://www.ipnp.cz/knapp/jf/ frantisek.knapp@mff.cuni.cz Literatura [1] S.G. Nilsson, I. Rangarsson: Shapes and shells in nuclear structure [2] R. Casten:

Více

FRANĚK A., FENDRYCHOVÁ K.: TEORIE STRUN, SUPERSTRUN A M-TEORIE

FRANĚK A., FENDRYCHOVÁ K.: TEORIE STRUN, SUPERSTRUN A M-TEORIE TEORIE STRUN, SUPERSTRUN A M-TEORIE Aleš Franěk, Kristýna Fendrychová 4. A, Gymnázium Na Vítězné pláni 1160, Praha 4, 140 00, šk. rok 2005/2006 Abstrakt: Tento článek by měl přiblížit základní myšlenku

Více

2. Atomové jádro a jeho stabilita

2. Atomové jádro a jeho stabilita 2. Atomové jádro a jeho stabilita Atom je nejmenší hmotnou a chemicky nedělitelnou částicí. Je tvořen jádrem, které obsahuje protony a neutrony, a elektronovým obalem. Elementární částice proton neutron

Více

Fyzikální chemie Úvod do studia, základní pojmy

Fyzikální chemie Úvod do studia, základní pojmy Fyzikální chemie Úvod do studia, základní pojmy HMOTA A JEJÍ VLASTNOSTI POSTAVENÍ FYZIKÁLNÍ CHEMIE V PŘÍRODNÍCH VĚDÁCH HISTORIE FYZIKÁLNÍ CHEMIE ZÁKLADNÍ POJMY DEFINICE FORMY HMOTY Formy a nositelé hmoty

Více

Fyzika atomového jádra (FAJ) Petr Veselý Ústav Jaderné fyziky, Česká Akademie Věd www-ucjf.troja.mff.cuni.cz/~vesely/faj/faj.pdf

Fyzika atomového jádra (FAJ) Petr Veselý Ústav Jaderné fyziky, Česká Akademie Věd www-ucjf.troja.mff.cuni.cz/~vesely/faj/faj.pdf Fyzika atomového jádra (FAJ) Petr Veselý Ústav Jaderné fyziky, Česká Akademie Věd www-ucjf.troja.mff.cuni.cz/~vesely/faj/faj.pdf Letní semestr 2017 Motivace Studium jaderné struktury: - široká škála systémů

Více

Katedra fyziky. Prověrka Standardního modelu a fyzika

Katedra fyziky. Prověrka Standardního modelu a fyzika České vysoké učení technické v Praze Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská Katedra fyziky BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Prověrka Standardního modelu a fyzika těžkých kvarků Praha, 2010 Autor: Vedoucí práce: Michal

Více

České vysoké učení technické v Praze

České vysoké učení technické v Praze České vysoké učení technické v Praze Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská Katedra fyziky Historie objevu Z 0 bosonu a výzkumu jeho vlastností rešeršní práce Miroslav Myška Vedoucí práce: RNDr. Pavel

Více

Fyzikální vzdělávání. 1. ročník. Učební obor: Kuchař číšník Kadeřník. Implementace ICT do výuky č. CZ.1.07/1.1.02/ GG OP VK

Fyzikální vzdělávání. 1. ročník. Učební obor: Kuchař číšník Kadeřník. Implementace ICT do výuky č. CZ.1.07/1.1.02/ GG OP VK Fyzikální vzdělávání 1. ročník Učební obor: Kuchař číšník Kadeřník 1 Fyzika atomu - model atomu struktura elektronového obalu atomu z hlediska energie atomu - stavba atomového jádra; základní nukleony

Více

Role Higgsova bosonu ve fyzice

Role Higgsova bosonu ve fyzice ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Role Higgsova bosonu ve fyzice částic a jeho hledání Praha, 2008 Vlasák Michal ii iii Prohlášení Prohlašuji,

Více

Oponentský posudek na inaugurační práci doc. Michala Hnatiče, DrSc.

Oponentský posudek na inaugurační práci doc. Michala Hnatiče, DrSc. Oponentský posudek na inaugurační práci doc. Michala Hnatiče, DrSc. Inaugurační spis docenta Michala Hnatiče je velmi obsáhlý a zřetelně dokumentuje, že uchazeč o jmenování profesorem bezpečně splňuje

Více

Kateřina Fišerová - Seminární práce k předmětu Didaktika fyziky

Kateřina Fišerová - Seminární práce k předmětu Didaktika fyziky Kateřina Fišerová - Seminární práce k předmětu Didaktika fyziky Problémová situace První jaderný reaktor spustil 2. prosince 942 na univerzitě v Chicagu italský fyzik Enrico Fermi se svými spolupracovníky.

Více

Od kvantové mechaniky k chemii

Od kvantové mechaniky k chemii Od kvantové mechaniky k chemii Jan Řezáč UOCHB AV ČR 19. září 2017 Jan Řezáč (UOCHB AV ČR) Od kvantové mechaniky k chemii 19. září 2017 1 / 33 Úvod Vztah mezi molekulovou strukturou a makroskopickými vlastnostmi

Více

Od kvarků k prvním molekulám

Od kvarků k prvním molekulám Od kvarků k prvním molekulám Petr Kulhánek České vysoké učení technické v Praze Hvězdárna a planetárium hl. m. Prahy Aldebaran Group for Astrophysics kulhanek@aldebaran.cz www.aldebaran.cz ZÁKLADNÍ SLOŽKY

Více

Paul Adrien Maurice Dirac

Paul Adrien Maurice Dirac Hmota a antihmota Paul Adrien Maurice Dirac 1926 (24) - objevil souvislost Poissonových závorek s kvantovou teorií. 1926 (24) - nezávisle na Fermim odvodil statistické rozdělení pro soustavu částic s

Více

Úvod do moderní fyziky

Úvod do moderní fyziky Úvod do moderní fyziky letní semestr 2015/2016 Vyučující: Ing. Jan Pšikal, Ph.D Tématický obsah přednášek speciální a obecná teorie relativity kvantování energie záření, vlnové vlastnosti částic struktura

Více

Urychlovače na nebi a pod zemí, aneb Velký třesk za všechno může

Urychlovače na nebi a pod zemí, aneb Velký třesk za všechno může Urychlovače na nebi a pod zemí, aneb Velký třesk za všechno může Jiří Grygar Fyzikální ústav AV ČR, Praha Grafika: Michael Prouza Cesta do mikrosvěta 1895 W. Röntgen: paprsky X 1896 H. Becquerel: radioaktivita

Více

Historie standardního modelu mikrosvěta

Historie standardního modelu mikrosvěta Historie standardního modelu mikrosvěta Jiří Hořejší, Ústav částicové a jaderné fyziky MFF UK (2.vydání 2017/2018) RANÉ OBDOBÍ FYZIKY ELEMENTÁRNÍCH ČÁSTIC J. J. Thomson 1856 1940 Za počátek historie fyziky

Více

37 MOLEKULY. Molekuly s iontovou vazbou Molekuly s kovalentní vazbou Molekulová spektra

37 MOLEKULY. Molekuly s iontovou vazbou Molekuly s kovalentní vazbou Molekulová spektra 445 37 MOLEKULY Molekuly s iontovou vazbou Molekuly s kovalentní vazbou Molekulová spektra Soustava stabilně vázaných atomů tvoří molekulu. Podle počtu atomů hovoříme o dvoj-, troj- a více atomových molekulách.

Více

Úvod do moderní fyziky. lekce 3 stavba a struktura atomu

Úvod do moderní fyziky. lekce 3 stavba a struktura atomu Úvod do moderní fyziky lekce 3 stavba a struktura atomu Vývoj představ o stavbě atomu 1904 J. J. Thomson pudinkový model atomu 1909 H. Geiger, E. Marsden experiment s ozařováním zlaté fólie alfa částicemi

Více

Pokroky matematiky, fyziky a astronomie

Pokroky matematiky, fyziky a astronomie Pokroky matematiky, fyziky a astronomie Jiří Chudoba; Rupert Leitner; Michal Suk Hledání top kvarku v experimentech na urychlovačích částic Pokroky matematiky, fyziky a astronomie, Vol. 40 (1995), No.

Více

HMOTNOST JÁDRA JE S PŘESNOSTÍ 1% ROVNA A u, KDE u = ATOMOVÁ HMOTNOSTNÍ JEDNOTKA - u = 1, (28) x kg MeV

HMOTNOST JÁDRA JE S PŘESNOSTÍ 1% ROVNA A u, KDE u = ATOMOVÁ HMOTNOSTNÍ JEDNOTKA - u = 1, (28) x kg MeV JÁDRO JÁDRO SE SKLÁDÁ Z A NUKLEONŮ ( A = HMOTNOSTNÍČÍSLO ), Z NICHŽ Z ( NÁBOJOVÉČÍSLO ) JE PROTONŮ A N = A Z ( NEUTRONOVÉČÍSLO ) NEUTRONŮ. HMOTNOST JÁDRA JE S PŘESNOSTÍ 1% ROVNA A u, KDE u = ATOMOVÁ HMOTNOSTNÍ

Více

8.STAVBA ATOMU ELEKTRONOVÝ OBAL

8.STAVBA ATOMU ELEKTRONOVÝ OBAL 8.STAVBA ATOMU ELEKTRONOVÝ OBAL 1) Popiš Daltonovu atomovou teorii postuláty. (urči, které platí dodnes) 2) Popiš Rutherfordův planetární model atomu a jeho přínos. 3) Bohrův model atomu vysvětli kvantování

Více

A Large Ion Collider Experiment

A Large Ion Collider Experiment LHC není pouze Large Hadron Collider ATLAS ALICE CMS LHCb A Large Ion Collider Experiment Alenka v krajině ě velmi horké a husté éjaderné éhmoty a na počátku našeho vesmíru Díky posledním pokrokům se v

Více

Atomové jádro Elektronový obal elektron (e) záporně proton (p) kladně neutron (n) elektroneutrální

Atomové jádro Elektronový obal elektron (e) záporně proton (p) kladně neutron (n) elektroneutrální STAVBA ATOMU Výukový materiál pro základní školy (prezentace). Zpracováno v rámci projektu Snížení rizik ohrožení zdraví člověka a životního prostředí podporou výuky chemie na ZŠ. Číslo projektu: CZ.1.07/1.1.16/02.0018

Více

Příklady Kosmické záření

Příklady Kosmické záření Příklady Kosmické záření Kosmické částice 1. Jakou kinetickou energii získá proton při pádu z nekonečné výšky na Zem? Poloměr Zeměje R Z =637810 3 maklidováenergieprotonuje m p c 2 =938.3MeV. 2. Kosmickékvantum

Více

ZAKLADY LEKARSKE FYZIKY

ZAKLADY LEKARSKE FYZIKY u č ební texty Univerzity Karlovy v Praze ZAKLADY LEKARSKE FYZIKY Jiří Beneš Daniel Jirák František Vítek KAROLINUM Základy lékařské fyziky prof. MUDr. RNDr. Jiří Beneš, CSc. Ing. Daniel Jirák, Ph.D. Clare

Více

Relativistická dynamika

Relativistická dynamika Relativistická dynamika 1. Jaké napětí urychlí elektron na rychlost světla podle klasické fyziky? Jakou rychlost získá při tomto napětí elektron ve skutečnosti? [256 kv, 2,236.10 8 m.s -1 ] 2. Vypočtěte

Více

jádro a elektronový obal jádro nukleony obal elektrony, pro chemii významné valenční elektrony

jádro a elektronový obal jádro nukleony obal elektrony, pro chemii významné valenční elektrony atom jádro a elektronový obal jádro nukleony obal elektrony, pro chemii významné valenční elektrony molekula Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti seskupení alespoň dvou atomů

Více

Plazmové metody. Základní vlastnosti a parametry plazmatu

Plazmové metody. Základní vlastnosti a parametry plazmatu Plazmové metody Základní vlastnosti a parametry plazmatu Atom je základní částice běžné hmoty. Částice, kterou již chemickými prostředky dále nelze dělit a která definuje vlastnosti daného chemického prvku.

Více

Elementární částice a standardní model

Elementární částice a standardní model GYMNÁZIUM F. X. ŠALDY PŘEDMĚTOVÁ KOMISE FYSIKY Elementární částice a standardní model Poznámky & ilustrace Gymnázium F. X. Šaldy Honsoft 2007 Pracovní verze 1.0 2 ÚVOD Rady laskavému čtenáři V této kapitole

Více

Orbitalová teorie. 1.KŠPA Beránek Pavel

Orbitalová teorie. 1.KŠPA Beránek Pavel Orbitalová teorie 1.KŠPA Beránek Pavel Atom Základní stavební částice hmoty je atom Víme, že má vnitřní strukturu: jádro (protony + neutrony) a obal (elektrony) Už víme, že v jádře drží protony pohromadě

Více

Otázky a odpovědi kolem Higgsova bosonu

Otázky a odpovědi kolem Higgsova bosonu Zdroj : http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/podle-cern-se-stale-vice-potvrzuje-ze-bylobjeven-higgsuv-boson/913624#oo Otázky a odpovědi kolem Higgsova bosonu Následující text, zpracovaný podle agentury Reuters

Více

Pokroky matematiky, fyziky a astronomie

Pokroky matematiky, fyziky a astronomie Pokroky matematiky, fyziky a astronomie Jiří Chýla Od barevných kvarků ke kvantové chromodynamice a Nobelově ceně za fyziku v roce 2004 Pokroky matematiky, fyziky a astronomie, Vol. 50 (2005), No. 1, 2--26

Více

Stavba atomů a molekul

Stavba atomů a molekul Stavba atomů a molekul Michal Otyepka V prezentaci jsou použity obrázky z řady zdrojů, které nejsou důsledně citovány, tímto se všem dotčeným omlouvám. Vidět znamená věřit Úvod l cíle seznámit studenty

Více

2. Prostudovat charakter interakcí různých částic v hadronovém kalorimetru

2. Prostudovat charakter interakcí různých částic v hadronovém kalorimetru 1 Pracovní úkol 1. Seznámit se s interaktivní verzí simulace 2. Prostudovat charakter interakcí různých částic v hadronovém kalorimetru 3. Kvantitativně srovnat energetické ztráty v kalorimetru pro různé

Více

HISTORIE ATOMU. M g r. ROBERT P ECKO TENTO DOKUMENT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY

HISTORIE ATOMU. M g r. ROBERT P ECKO TENTO DOKUMENT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY HISTORIE ATOMU M g r. ROBERT P ECKO TENTO DOKUMENT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY Historie atomu (modely) Mgr. Robert Pecko Období bez modelu pojetí hmoty

Více

CERN základní informace předtím, než vyrazíme. Jaroslav Reichl, SPŠST Panská

CERN základní informace předtím, než vyrazíme. Jaroslav Reichl, SPŠST Panská CERN 2016 základní informace předtím, než vyrazíme Jaroslav Reichl, SPŠST Panská HISTORIE první zmínky o atomech 5. - 2. století př. n. l. - řečtí filosofové Leukippos z Mílétu, Démokritos z Abdéry a Epikúros

Více

Předmět: Technická fyzika III.- Jaderná fyzika. Název semestrální práce: OBECNÁ A SPECIÁLNÍ TEORIE RELATIVITY. Obor:MVT Ročník:II.

Předmět: Technická fyzika III.- Jaderná fyzika. Název semestrální práce: OBECNÁ A SPECIÁLNÍ TEORIE RELATIVITY. Obor:MVT Ročník:II. Předmět: Technická fyzika III.- Jaderná fyzika Název semestrální práce: OBECNÁ A SPECIÁLNÍ TEORIE RELATIVITY Jméno:Martin Fiala Obor:MVT Ročník:II. Datum:16.5.2003 OBECNÁ TEORIE RELATIVITY Ekvivalence

Více

VAROVÁNÍ Přemýšlení o kvantové mechanice způsobuje nespavost

VAROVÁNÍ Přemýšlení o kvantové mechanice způsobuje nespavost VAROVÁNÍ Přemýšlení o kvantové mechanice způsobuje nespavost Od atomů (a molekul) ke kvantové mechanice Vojtěch Kapsa 1 Od atomů (a molekul) ke kvantové mechanice Od atomů (a molekul) ke kvantové mechanice

Více

12 DYNAMIKA SOUSTAVY HMOTNÝCH BODŮ

12 DYNAMIKA SOUSTAVY HMOTNÝCH BODŮ 56 12 DYNAMIKA SOUSTAVY HMOTNÝCH BODŮ Těžiště I. impulsová věta - věta o pohybu těžiště II. impulsová věta Zákony zachování v izolované soustavě hmotných bodů Náhrada pohybu skutečných objektů pohybem

Více

Hamiltonián popisující atom vodíku ve vnějším magnetickém poli:

Hamiltonián popisující atom vodíku ve vnějším magnetickém poli: Orbitální a spinový magnetický moment a jejich interakce s vnějším polem Vše na příkladu atomu H: Elektron (e - ) a jádro (u atomu H pouze p + ) mají vlastní magnetický moment (= spin). Tyto dva dipóly

Více

Fotoelektrický jev je uvolňování elektronů z látky vlivem dopadu světelného záření.

Fotoelektrický jev je uvolňování elektronů z látky vlivem dopadu světelného záření. FYZIKA pracovní sešit pro ekonomické lyceum. 1 Jiří Hlaváček, OA a VOŠ Příbram, 2015 FYZIKA MIKROSVĚTA Kvantové vlastnosti světla (str. 241 257) Fotoelektrický jev je uvolňování elektronů z látky vlivem

Více

Počátky kvantové mechaniky. Petr Beneš ÚTEF

Počátky kvantové mechaniky. Petr Beneš ÚTEF Počátky kvantové mechaniky Petr Beneš ÚTEF Úvod Stav fyziky k 1. 1. 1900 Hypotéza atomu velmi rozšířená, ne vždy však přijatá. Atomy bodové, není jasné, jak se liší atomy jednotlivých prvků. Elektron byl

Více

Fyzika I. Něco málo o fyzice. Petr Sadovský. ÚFYZ FEKT VUT v Brně. Fyzika I. p. 1/20

Fyzika I. Něco málo o fyzice. Petr Sadovský. ÚFYZ FEKT VUT v Brně. Fyzika I. p. 1/20 Fyzika I. p. 1/20 Fyzika I. Něco málo o fyzice Petr Sadovský petrsad@feec.vutbr.cz ÚFYZ FEKT VUT v Brně Fyzika I. p. 2/20 Fyzika Motto: Je-li to zelené, patří to do biologie. Smrdí-li to, je to chemie.

Více

Otázka : před vstupem do reakce se to udělá jak, aby se atom s desítkami elektronů v obalu jich zbavil, tedy abychom my mu elektrony vzali.?

Otázka : před vstupem do reakce se to udělá jak, aby se atom s desítkami elektronů v obalu jich zbavil, tedy abychom my mu elektrony vzali.? Vážený Josefe, níže vpisuji odpovědi. Vážený příteli Jaroslave Nyní bych rád diskutoval jaderné reakce. V praxi lidí ( že by i v přírodě? ) se při takovém pokusu musí vzít atom nějakého prvku. Pak se ten

Více

A T O M O V Á A J A D E R N Á F Y Z I K A

A T O M O V Á A J A D E R N Á F Y Z I K A O S T R A V S K Á U N I V E R Z I T A P Ř Í R O D O V Ě D E C K Á F A K U L T A A T O M O V Á A J A D E R N Á F Y Z I K A D Í L I I F Y Z I K A A T O M O V É H O J Á D R A A F Y Z I K A E L E M E N T Á

Více

[KVANTOVÁ FYZIKA] K katoda. A anoda. M mřížka

[KVANTOVÁ FYZIKA] K katoda. A anoda. M mřížka 10 KVANTOVÁ FYZIKA Vznik kvantové fyziky zapříčinilo několik základních jevů, které nelze vysvětlit pomocí klasické fyziky. Z tohoto důvodu musela vzniknout nová teorie, která by je přijatelně vysvětlila.

Více

Pokroky matematiky, fyziky a astronomie

Pokroky matematiky, fyziky a astronomie Pokroky matematiky, fyziky a astronomie Rupert Leitner; Michal Suk Nobelova cena za fyziku v roce 1995 Pokroky matematiky, fyziky a astronomie, Vol. 41 (1996), No. 3, 157--160 Persistent URL: http://dml.cz/dmlcz/137769

Více

Jan Mazanec GLOBÁLNÍ STRUKTURA VESMÍRU

Jan Mazanec GLOBÁLNÍ STRUKTURA VESMÍRU Jan Mazanec GLOBÁLNÍ STRUKTURA VESMÍRU Ing. Jan Mazanec (janmazanec@email.cz) Recenzoval: Ing. Jiří Havlíček Jazyková korektura: Ing. Jarka Kovaříková Grafická úprava: Barbora Trnková & Tomáš Javůrek Grafická

Více

Fyzika atomového jádra

Fyzika atomového jádra Fyzika atomového jádra (NJSF064) František Knapp http://www-ucjf.troja.mff.cuni.cz/~knapp/jf/ frantisek.knapp@mff.cuni.cz Slupkový model jádra evidence magických čísel: hmoty, separační energie, vazbové

Více

Vybrané podivnosti kvantové mechaniky

Vybrané podivnosti kvantové mechaniky Vybrané podivnosti kvantové mechaniky Pole působnosti kvantové mechaniky Středem zájmu KM jsou mikroskopické objekty Typické rozměry 10 10 až 10 16 m Typické energie 10 22 až 10 12 J Studované objekty:

Více

Utajené vynálezy Nemrtvá kočka

Utajené vynálezy Nemrtvá kočka Nemrtvá kočka Od zveřejnění teorie relativity se uskutečnily tisíce pokusů, které ji měly dokázat nebo vyvrátit. Zatím vždy se ukázala být pevná jako skála. Přesto jsou v ní slabší místa, z nichž na některá

Více