Parlament České republiky POSLANECKÁ SNĚMOVNA volební období

Transkript

1 Parlament České republiky POSLANECKÁ SNĚMOVNA volební období NÁVRH USNESENÍ (A) Poslanecké sněmovny z... schůze... prosince 2014 ke kauze Denise a Davida Michalákových v Norsku Poslanecká sněmovna I. konstatuje, že patří k základním principům českého i mezinárodního rodinného práva, odvozeným z tradičních principů lidské spravedlnosti a morálky, že: 1. odebrání dítěte z rodiny a jeho umístění do náhradní péče smí být jen zcela krajním prostředkem ochrany dítěte a jeho zájmů a jako k takovému k němu smí být přistoupeno výlučně v situacích, kdy není možné žádné jiné řešení, které by umožnilo ponechání dětí v jeho rodině, a to pouze na nezbytně nutnou dobu a vždy má být prováděno takovým způsobem, aby neznemožnilo budoucí možný návrat dítěte zpět do jeho rodiny; 2. pokud je odebrání dítěte z rodiny prokazatelně nezbytné a dítě nemůže být ani u jednoho z rodičů, má být přednostně umístěno do péče dítěti příbuzných, popř. jinak známých osob; 3. na pěstounskou péči nemá být pohlíženo jako na dlouhodobé umístění dětí k cizím lidem, které by nahrazovalo adopci, a rodiče mají mít právo na co nejširší možný styk s dětmi a na konzultace s pěstouny; pěstounská péče zastupuje rodinu, ale nesmí ji nahrazovat; 4. sourozenci od sebe mohou být v případě odebrání rodičům rozděleni jen v krajních případech a výhradně z důvodů spočívajících ve vzájemném vztahu těchto sourozenců; a 5. odebrané dítě má právo být i nadále vychováváno způsobem odpovídající jeho národnosti a kultuře země jeho původu a má právo být vyučováno svému rodnému jazyku tak, aby se do této země mohlo v budoucnosti vrátit; 6. důvody odebrání dítěte z rodiny, důvody rozdělení sourozenců a důvody umístění odebraných dětí k jiným osobám než k příbuzným musí být vždy podrobně, konkrétně a přezkoumatelným způsobem odůvodněny a prokázány. 1

2 II. konstatuje, že nelze akceptovat žádné rozhodnutí, které by bylo v rozporu se zásadami uvedenými v bodě I. III. žádá vládu, aby požádala vládu Norského království o vysvětlení: 1. proč čeští státní občané Denis a David Michalákovi dál zůstávají v pěstounské péči cizích lidí, norských státních příslušníků, přestože původní důvod pro umístění dětí do pěstounské péče odpadl; 2. zda se norské úřady zaobíraly či zaobírají možností požádat o spolupráci orgány České republiky a ve spolupráci s nimi svěřit Denise a Davida do péče jejich českých příbuzných, popř. do péče jiných českých pěstounů; a 3. proč od sebe oba sourozenci byli a stále zůstávají odděleni a umístěni v různých pěstounských rodinách; IV. žádá vládu, aby v případě, že vláda Norského království neposkytne přijatelné a důvěryhodným způsobem podložené odpovědi na otázky uvedené v bodě III., vyvinula maximální úsilí k dosažení návratu Denise a Davida Michalákových do České republiky; V. žádá vládu, aby zvážila možnost podání mezistátní stížnosti na Norsko ve smyslu článku 33 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, a to popř. i společně s dalšími zainteresovanými zeměmi; VI. doporučuje prezidentu republiky a vládě, aby iniciovali sjednání mezinárodní smlouvy s Norskem, která by stanovila vzájemnou povinnost obou stran informovat se o všech správních a soudních řízeních týkajících se nezletilých občanů druhé smluvní strany a možnost vstupovat do těchto řízení; VII. žádá předsedu vlády, aby nejpozději do 15. února 2015 informoval Poslaneckou sněmovnu o opatřeních, která vláda provedla, provádí anebo hodlá provést podle bodů III. - VI. 2

3 NÁVRH USNESENÍ (B) Poslanecké sněmovny z... schůze... prosince 2014 ke kauze Denise a Davida Michalákových v Norsku Poslanecká sněmovna I. ustavuje Stálou komisi pro pomoc nezletilým českým občanům v zahraničí; tato stálá komise bude mít 9 členů a její členové budou zvoleni z poslanců podle zásady poměrného zastoupení; II. žádá předsedu Poslanecké sněmovny, aby na lednovou schůzi Poslanecké sněmovny zařadil bod s názvem "volba členů Stálé komise pro pomoc nezletilým českým občanům v zahraničí". 3

4 Předkládací zpráva k návrhům usnesení ke kauze Denise a Davida Michalákových v Norsku Česká veřejnost se ve stále větší míře cítí znepokojena nejen postupem norských orgánů vůči dvěma nezletilým českým občanům, Denisi a Davidovi Michalákovým, a jejich rodičům, ale i laxním přístupem české exekutivy. Denis a David Michalákovi byli odebráni svým rodičům norským orgánem sociální péče o děti (Barnevern, Child Welfare Services) na základě podezření z mateřské školky, že děti byly zneužívány. Přesto, že toto podezření bylo vyvráceno lékařským vyšetřením dětí a policie případ odložila, přesto, že další obvinění ze strany dočasné pěstounky Barnevern policii ani neoznámil, zůstávají obě děti nejen v pěstounské péči, ale nadto rozděleny do dvou různých pěstounských rodin. S českými úřady Barnevern odmítá jakkoli komunikovat. Shrnutí kauzy je přiloženo. Jsou navržena dvě usnesení označená pro přehlednost (A) a (B). První se týká výlučně kauzy bratří Michalákových, druhé navrhuje ustavit stálou komisi Poslanecké sněmovny, která by se zabývala problematikou českých dětí v zahraničí obecně, popř. dalšími podobnými případy - i vláda přiznává, že problém se týká i dalších zemí a že se nejedná o dílčí exces, ale minimálně o celou řadu excesů, ne-li o systémové pochybení, které podobné případy v těchto zemích opakovaně generuje. I. K návrhu usnesení (A): Návrh představuje ucelený celek, kde na sebe jednotlivé body navazují a některé jsou vzájemně podmíněny. Bod I. vyjmenovává 6 základních principů, kterými se odebírání dětí musí řídit: 1. odebrání dítěte z rodiny má být až tím zcela nejkrajnějším prostředkem, který má být aplikován teprve tehdy, když žádné jiné řešení není možné; 2. dítě odebrané rodičům má být přednostně umístěno k příbuzným či alespoň k lidem dítěti známým, k cizím lidem jedině tehdy, když jiné řešení není možné; 3. pěstounská péče nesmí fakticky nahrazovat adopci, rodičům musí být zachováno právo vídat se s dětmi v maximální možné míře; 4. sourozenci od sebe smí být odděleni jen v krajních případech a jen z důvodů tkvících v povaze jejich vzájemného vztahu, tedy nikoli např. z ekonomických důvodů či proto, že pěstounská rodina je schopna přijmout jen jedno dítě; 5. dítě má právo na zachování národnostních a kulturních vazeb a na tomu odpovídající výchovu, tj. nesmí dojít k jeho "odnárodnění"; 6. dojde-li k odebrání dítěte, k rozdělení dětí nebo nedojde-li k umístění dětí k příbuzným, je třeba důvody konkrétně a prokazatelně vysvětlit, tj. nestačí obecné zdůvodnění typu, že rodiče mají na dítě špatný vliv nebo že sourozenci si spolu nerozumí. 4

5 Tyto zásady, které zřejmě nikdo nebude zpochybňovat, se opírají jednak o mezinárodní právo a příslušnou judikaturu 1, tak i o proklamace předkladatelů novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Bod II. deklaruje, že nelze uznat žádné rozhodnutí, které by bylo v rozporu se zásadami uvedenými shora, a na takové rozhodnutí se proto bude vztahovat výhrada veřejného pořádku ve smyslu 4 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém 2. Je to vzkaz nejen nejen do zahraničí, ale i českým soudům a OSPODům. Bod III. žádá vládu, aby se pokusila od norské strany zjistit detaily případu. Je třeba dát částečně za pravdu těm, kdo tvrdí, že případ je prezentován jednostranně a že zde mohou být další skutečnosti, které neznáme. Na druhou stranu je to Barnevern, kdo odmítá o případu komunikovat s českými úřady - místnímu Barnevernu v Nedre Eiker např. nic nebrání v tom, aby podrobně informoval OSPOD v Hodoníně, kam kauza podle českého práva místně spadá. Pokud by se ukázalo, že norský Barnevern skutečně má relevantní důvody pro trvání na odebrání dětí rodičům, relevantní důvody pro rozdělení dětí a relevantní důvody nesvěřit děti jejich příbuzným v České republice, pokud by se ukázalo, že děti jsou vychovávány v souladu s jejich národnostním původem a kulturní příslušností, pak nebude důvod dále se znepokojovat. Skutečnost, že Norsko cokoli vysvětlovat odmítá, a dále pak rozhodnutí norských úřadů a soudů jejich odůvodnění, která máme k dispozici, však nasvědčují faktu, že zde došlo k fatálnímu pochybení a nevratnému poškození lidských práv příslušníků rodiny Michalákových. Česká republika musí hájit lidská práva českých občanů v zahraničí minimálně stejně vehementně, jako se zastává dodržování lidských práv cizinců. Zatímco bod III. dává Norsku prostor vysvětlit své stanovisko a zbavit se podezření z vážného porušení lidských práv, bod IV. žádá vládu o diplomatickou intervenci, popř. retorzní opatření, které by vedlo k návratu Norskem protiprávně zadržovaných českých občanů do vlasti v případě, že Norsko neprokáže oprávněnost svých zásahů. Body III. a IV. tak na sebe vzájemně navazují, stejně jako na sebe navazují body I. a II. Bod V upozorňuje vládu na možnost podání mezistátní žaloby na Norsko podle čl. 33 Evropské úmluvy o lidských právech a žádá ji, aby tuto možnost zvážila. Jde o způsob, jak se fakticky vyhnout diplomatické ochraně, resp. o způsob, který může být ještě efektivnější než diplomatická ochrana (teoreticky lze i tvrdit, že jde o jednu z možných forem diplomatické ochrany). Poskytnutí klasické diplomatické ochrany by znamenalo povýšit spor na spor mezinárodní (podobný, jakým byl v 90. letech spor mezi Slovenskem a Maďarskem o vodní dílo Gabčíkovo - Nagymáros), a ten řešit prostředky mezinárodního práva 3 (tj. přímým 1 ) Např. rozsudek ESLP ze dne 24. března 1998, č /83, Olsson versus Švédsko (k sourozeneckým vztahům), rozsudek ESLP ze dne 26. února 2002, č , Kutzner versus Německo (k tomu, že pěstounství nemá nahradit rodinu a má umožnit návrat do původní rodiny), a další. 2 ) Toto ustanovení zní: " 4 Výhrada veřejného pořádku Ustanovení zahraničního právního řádu, jehož se má použít podle ustanovení tohoto zákona, nelze použít, jestliže by se účinky tohoto rozhodnutí zjevně příčily veřejnému pořádku. Ze stejných důvodů nelze uznat cizí rozhodnutí, cizí soudní smír, cizí notářskou a jinou veřejnou listinu, cizí rozhodčí nález, nebo provést procesní úkon k dožádání z ciziny, anebo uznat právní poměr nebo skutečnost, které vznikly v cizině nebo podle zahraničního právního řádu." 3 ) Viz čl. 2 odst. 3 Charty OSN, kap. VI. Charty OSN a tzv. Manilská deklarace o pokojném řešení mezinárodních sporů, přijatá resolucí Valného shromáždění OSN A/RES/37/10 dne ( ) 5

6 diplomatickým jednáním, prostřednictvím dobrých služeb či zprostředkování, ustavením vyšetřovací či smírčí komise, smírčím či arbitrážním řízením a konečně i cestou žaloby k Mezinárodnímu soudnímu dvoru, které by však musel předcházet kompromis, tj. dohoda České republiky a Norska, že spor tomuto soudu předloží, protože Česká republika neuznává obligatorní jurisdikci Dvora). Jde vesměs o časově náročné způsoby. Naopak u žaloby ve smyslu čl 33 Evropské úmluvy o lidských právech odpadá nezbytnost souhlasu stran s předložením sporu Soudu a jde o poměrně standardní proceduru. 4 Výhodou je, že k žalobě se mohou připojit i další státy, jejichž občané jsou postiženi špatně nastaveným norským systémem ochrany dětí. Norský zákon a praxe např. zjevně nerespektuje zásadu v návrhu usnesení vyjádřenou v bodě I odst. 3, tj. stanoví takové podmínky pro návrat dětí z pěstounské péče k rodičům, které jsou fakticky nesplnitelné a vnímá pěstounskou péči nikoli jako zástupnou, ale jako plnohodnotně nově ustavenou rodinu, kterou chrání oproti rodině původní. Bod VI. doporučuje prezidentu republiky a žádá vládu, aby iniciovali sjednání mezinárodní smlouvy, které stanoví vzájemnou povinnost institucí péče o děti informovat se o řízeních týkajících se nezletilých občanů druhé smluvní strany. Jedná se o reakci na situaci, kdy o případu Michalákových se Česká republika dozvěděla náhodou, z iniciativy matky. Lze předpokládat, že řízení týkajících se nezletilých českých státních příslušníků probíhají v Norsku desítky, aniž by o tom Česká republika věděla. Bod VII. zřejmě nevyžaduje bližší vysvětlení, je reakcí na stav, kdy během odpovědí na interpelace poslankyně Chalánkové na jaře roku 2014 byla u některých členů vlády patrná zjevná nechuť se kauzou zabývat, resp. byli spíše nakloněni hledat důvody, proč zasáhnout nelze, než hledat způsoby, jak dosáhnout návratu obou dětí do České republiky. Je tedy žádoucí, aby Sněmovna měla kontrolu nad dalším počínáním vlády, přestože uvedená výtka se netýká předsedy vlády osobně. Termín je zvolen s ohledem na předpokládaný harmonogram práce Sněmovny a současně poskytuje vládě časový prostor konat. II. K návrhu usnesení (B): Jak se postupně ukazuje, nejedná se o ojedinělý případ, ale o vážnější systémový problém, na který nejen v Norsku, ale např. i v Británii doplácejí čeští občané. Tyto případy se netýkají pouze Norska, podobné zaznamenalo i Slovensko, Polsko, Lotyšsko či Rusko. Česká republika má závazek chránit své občany, a to zejména nezletilé, kteří se nemohou tak účinně bránit. Považujeme proto za žádoucí ustavit ve Sněmovně stálou komisi, která by se touto problematikou zabývala, a to i s cílem vyvarovat se v budoucnosti chyb, ke kterým dochází jinde. S ohledem na současné složení Sněmovny se navrhuje, aby komise měla 9 členů a byla složena paritně (tj. po 2 členech ČSSD a ANO, ostatní politické subjekty po jednom členu). Komise by měla být zvolena na některé z příštích schůzí Sněmovny, aby bylo dost času na nominace. Příloha 4 ) Seznam dosavadních žalob tohoto typu na webu Soudu: 6

7 Stručný popis případu Rodiče obou jsou českými občany, nikdy nebyli a nejsou občany Norska. Josef Michalák, otec dětí, emigroval do Norska v roce 1968, v roce 2001 se seznámil na dovolené v Chorvatsku s Evou Michalákovou, která se za ním odstěhovala do Norska. V květnu 2005 se jim narodil syn Denis, v listopadu 2008 syn David. I oba synové jsou výhradně českými občany. Denis měl již od 7 měsíců věku při přechodu na tužší stravu problémy s polykáním, byl maličký na svůj věk a neprospíval. Jedl velmi málo, nechtěl kousat, dlouho držel jídlo v puse než jej spolknul, trpěl zácpou, často prošlo několik dní než šel na toaletu a při vyprazdňování někdy krvácel. Rodiče s ním proto byli na mnoha lékařských vyšetřeních, posléze byl poslán do nemocnice, kde mu byla zavedena sonda do žaludku a přišlo se na to, že trpí na reflux. Proto mu byla nařízena dieta. 5 Přestože toto vše věděli i v norské školce, lékařská doporučení nejenže nedodržovali, ale udali oba manžele pro podezření z pohlavního zneužívání, protože si špatně vyložili shora popsané trávicí problémy. Tomu předcházely opakované stížnosti Evy Michalákové na nedostatečnou péči ve školce a na přehlížení šikanování mladšího Davida (opakovaně rozbité brýle) ze strany spolužáků. Na základě udání ze školky byly obě děti rodičům odebrány. Otci bylo kladeno za vinu pohlavní zneužívání, matce, že to tolerovala a nezasáhla. Nikdy nebylo provedeno šetření u Michalákových doma. Na doporučení norského Barnevernu se Eva Michaláková se svým manželem rozvedla, bylo jí přislíbeno vrácení dětí a poskytnutí nouzového ubytování pro osamělé matky. Nicméně Barnevern jí kladl za vinu, že děti před manželem neochránila, později obvinil ze zneužívání dokonce i ji. Pohlavní zneužití otcem bylo vyloučeno vyšetřením v nemocnici, oznámení policie odložila. Další, dodatečné udání od dočasné pěstounky chlapců, podle kterého se měl jeden z chlapců svěřit, že jej zneužívala i matka, bylo na první pohled vylhané a policii je Barnevern (obdoba českého OSPOD) ani nepostoupil. V opatrovnickém soudním řízení vypovídali policisté jednoznačně ve prospěch rodičů. Ve prospěch Evy Michalákové vypovídal i její psycholog, který jí pomáhal poté, co se po odebrání dětí psychicky zhroutila. V její prospěch vypovídala i zdravotní sestra, která se o obě děti od malička starala. Nic z toho nepomohlo, děti zůstaly a stále zůstávají v pěstounské péči. Nejen to, byly od sebe dokonce odděleny, údajně proto, že společně byly nezvladatelné. Jejich rodiče je však zvládali oba bez problémů. Během řízení došlo k celé řadě procesních pochybení, např. Eva Michaláková měla k dispozici pouze tlumočníka z norštiny do polštiny. 5 Podle českých pediatrů, kterým byly později popsány příznaky, se velmi pravděpodobně jedná o tzv. Hirschprungovu chorobu (lat. Megacolon congenitum, č. diagn. Q43.1); ta však vyžaduje urgentní operaci, jinak může mít fatální důsledky. 7

8 Otec byl zcela zbaven rodičovských práv, matka má právo děti vídat dvakrát ročně po dvou hodinách - i to je porušováno, letos viděla děti jednou na jaře a už nyní je zjevné, že v roce 2014 je už neuvidí. Během setkání s nimi nesmí mluvit česky, nesmí je obejmout, nesmí jim dávat najevo své emoce - to je neustále kontrolováno. Děti pomalu zapomínají svůj rodný jazyk - nikdo s nimi nemluví česky a nenavštěvují žádnou výuku češtiny. Přitom rodiči byly vychovávány dvojjazyčně a až do odebrání pravidelně navštěvovaly Českou republiku. Poté, co byla kauza v České republice medializována, pohrzil Barnevern adopcí s tím, že medializace děti poškozuje. Podle názoru matky je však mnohonásobně více poškodil a i nadále poškozuje norský stát. Bude-li matka zbavena rodičovských práv pro porušení zákazu medializace, budou dva blonďáčci volní k adopci. Chronologie právních opatření: byly děti odebrány na základě udání z , až do rodiče o udání nevěděli (tj. pokud by opravdu docházelo ke zneužívání dětí, Barnevern po celou tuto dobu riskoval, že zneužívání bude pokračovat a sám proti němu nijak nezasahoval). Děti byly nejdříve v přechodné pěstounské péči, pak byly rozděleny každé zvlášť k novým pěstounům Krajská sociální komise (odvolací orgán Barnevernu) zamítá návrh rodičů na vrácení do péče, matce přiznává právo vidět děti 4x 2 hodiny ročně, otce zbavuje práva vídat se s dětmi. V lednu 2013 policie odkládá všechna trestní oznámení Okresní soud zamítl odvolání obou rodičů proti rozhodnutí Krajské sociální komise, a nadto zbavil práva na styk s dětmi i matku; otec rezignoval, matka se odvolala Krajský soud přiznal matce právo na styk s dětmi 2 x 2 hodiny ročně. To platí dodnes, nicméně Barnevern to nedodržuje a dělá obstrukce už jen při samotném stanovení termínu styku (naposled matka děti viděla ) se věcí odmítl zabývat norský Nejvyšší soud podává česká advokátka Dora Boková stížnost do Štrasburku byla stížnost zamítnuta komisí tří soudců (Nor, Rus a Ázerbájdžánec) s tím, že Úmluva nebyla porušena. Více než toto jednověté odůvodnění Soud nesdělil. Přestože české úřady o zamítnutí věděly již v říjnu, aniž by byly účastníky řízení, advokátce Evy Michalákové bylo usnesení ESLP doručeno až počátkem prosince, poté, co vyřízení urgovala Barnevern poprvé mluví o možnosti adopce dětí. * V současné době nová norská advokátka, Janne Fjelnseth z Trondheimu, která převzala zastoupení v Norsku od 19. listopadu 2014, připravuje žalobu podle 4-21 norského zákona o sociální péči o děti (Barnevernlov, Children Welfare Services Act), který zní: " Zrušení rozhodnutí o svěření dítěte do péče 8

9 (1) 1. Krajská komise může zrušit rozhodnutí o svěření dítěte do péče, pokud existuje velká pravděpodobnost, že rodiče dokáží dítěti zajistit zodpovědnou péči. 2. Rozhodnutí se však nemůže zrušit, pokud si dítě vytvořilo takový vztah k lidem a prostředí, kde se nachází, že by přemístění dítěte mohlo dítěti způsobit závažné problémy. 3. Před zrušením rozhodnutí mají pěstouni dítěte právo se vyjádřit. (2) 1. Strany nemohou požadovat, aby se zrušení rozhodnutí o svěření dítěte do péče projednávalo krajskou komisí, pokud byl případ krajskou komisí nebo soudy projednáván během posledních dvanácti měsíců. 2.Pokud žádosti o zrušení nebylo vyhověno v předchozím rozhodnutí nebo rozsudku s odkazem na 4-21 odst. 1 bod 2, může se nové projednání požadovat pouze tehdy, pokud lze doložit, že v situaci dítěte nastaly významné změny." Tyto žaloby tedy lze podávat opakovaně až do 18 let věku dítěte, jejich úspěšnost je však minimální. Příčíny odmítnutí jsou tři: - Barnevern (který rozhoduje v první instanci) neuzná, že rodič se stal způsobilým opět pečovat o své děti, nebo - Barnevern uzná zlepšení rodičovské způsobilosti rodiče, ale usoudí, že pravděpodobnost, že rodič dítě zvládne, je menší, než velká (srovn. slova "velká pravděpodobnost"); nebo - Barnevern usoudí, že rodič dítě zvládně, ale dítě si mezitím natolik zvyklo u pěstounů, že přechod do jiného prostředí by dítěti mohl způsobit "závažné problémy". 9