Ověření platnosti Phillipsovy křivky v zemích Visegrádské čtyřky v období transformace

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Provozně ekonomická fakula Úsav ekonomie Ověření planosi Phillipsovy křivky v zemích Visegrádské čyřky v období ransformace Diplomová práce Vedoucí práce: Ing. Per Rozmahel, Ph.D. Bc. Pera Orlovská, DiS. Brno 2011

2

3 PROHLAŠENÍ Prohlašuji, že diplomovou práci na éma Ověření planosi Phillipsovy křivky v zemích Visegrádské čyřky v období ransformace jsem vypracovala samosaně s použiím lieraury, kerou uvádím v seznamu. V Brně dne 3. ledna Pera Orlovská

4 PODĚKOVÁNÍ Na omo mísě bych ráda poděkovala Ing. Peru Rozmahelovi, Ph.D. za meodické vedení, ochou, cenné rady a připomínky, keré mi pomohly při zpracování éo diplomové práce.

5 Absrak ORLOVSKÁ, P. Ověření planosi Phillipsovy křivky v zemích Visegrádské čyřky v období ransformace. Diplomová práce. Brno, Diplomová práce se zabývá ověřením exisence inverzního vzahu mezi inflací a nezaměsnanosí podle Phillipsovy křivky v ransformačním období v zemích Visegrádské čyřky. Planos Phillipsovy křivky je esována dle aplikace ří specifických modelů Phillipsovy křivky, keré vycházejí z různých eoreických směrů. Vedle radičních modelů vycházejících z keynesiánského a monearisického pojeí je vybrán i alernaivní model Phillipsovy křivky pro oevřenou ekonomiku. Výsupem aplikace jednolivých modelů je zjišění míry závislosi mezi inflací a nezaměsnanosí v zemích Visegrádské čyřky. Součásí práce je aké komparace charakeru závislosi Phillipsovy křivky s vyspělými sáy eurozóny. Klíčová slova: Phillipsova křivka, inflace, nezaměsnanos, Visegrádská čyřka, regresní analýza Absrac ORLOVSKÁ, P. Validaion of Phillips curve in Visegrad Four counries during he period of ransformaion. Diploma Thesis. Brno, The diploma hesis deals wih validaion of he exisence of rade-off beween inflaion and unemploymen according o Phillips curve during ransformaion period in Visegrad Four counries. The validiy of Phillips curve is esed using he applicaion of hree specific models of Phillips curve ha are based on various heoreical rends. Apar from he radiional models based on Keynesian and monearis approach, here is also an alernaive model of Phillips curve for an open economy. The oucome of he applicaion of he individual models is finding he measure of inerdependence beween inflaion and unemploymen in Visegrad Four counries. A par of his hesis is also he comparison of validiy of Phillips curve wih developed counries of Eurozone. Key words: Phillips curve, inflaion, unemploymen, Visegrad Four, Regression analysis

6 OBSAH 1 ÚVOD CÍL PRÁCE A METODIKA Cíl práce Meodika TEORETICKÁ VÝCHODISKA PHILLIPSOVY KŘIVKY Původní mzdová Phillipsova křivka Modifikovaná Phillipsova křivka Rozšíření mzdové Phillipsovy křivky o míru očekávané inflace Přísup nové klasické makroekonomie Přísup nové keynesovské ekonomie Přísup poskeynesovské ekonomie PŘEHLED STUDIÍ O PHILLIPSOVĚ KŘIVCE V ZEMÍCH VISEGRÁDSKÉ ČTYŘKY Sudie publikované v České republice Zahraniční sudie OVĚŘENÍ PLATNOSTI PHILLIPSOVY KŘIVKY Česká republika Charakerisika vývoje inflace a nezaměsnanosi Ověření planosi cenově inflační PC Ověření planosi rozšířeného modelu PC Ověření planosi PC pro oevřenou ekonomiku Slovensko Charakerisika vývoje inflace a nezaměsnanosi Ověření planosi cenově inflační PC Ověření planosi rozšířeného modelu PC Ověření planosi PC pro oevřenou ekonomiku Polsko Charakerisika vývoje inflace a nezaměsnanosi Ověření planosi cenově inflační PC Ověření planosi rozšířeného modelu PC Ověření planosi PC pro oevřenou ekonomiku Maďarsko Charakerisika vývoje inflace a nezaměsnanosi Ověření planosi cenově inflační PC Ověření planosi rozšířeného modelu PC Ověření planosi PC pro oevřenou ekonomiku Ověření planosi Phillipsovy křivky ve vybraných sáech eurozóny DISKUZE ZÁVĚR POUŽITÁ LITERATURA SEZNAMY...75

7 1 ÚVOD 7 1 ÚVOD Hlavním cílem věšiny vlád v oblasi hospodářské poliiky je dosažení sabilního vývoje základních makroekonomických veličin, mezi keré paří udržielné empo růsu ekonomiky, cenová sabilia, nízká míra nezaměsnanosi a vnější rovnováha v podobě vyrovnané plaební bilance. Tyo cíle makroekonomické hospodářské poliiky, keré se vyjadřují pomocí zv. magického čyřúhelníku, jsou důležié k určení výkonnosi a ekonomické vyspělosi každé země. Velký důraz je kladen na dosažení nízké úrovně inflace doprovázené nízkou nezaměsnanosí. Vzhledem k negaivním dopadům na hospodářsví se jedná o éma velmi cilivé a s akcenem k současné ekonomické siuaci i velmi akuální. Dlouhodobým sledováním vývoje vzájemných vazeb mezi veličinami bylo vyvořeno několik koncepcí, na základě kerých provádí vůrci hospodářské poliiky důležiá ekonomická opaření, kerá ovlivňují nejen chod celé ekonomiky, ale i chování každého z nás. Se zvyšující se rolí sáu ve 20. soleí se inflace sala pevnou součásí každé ekonomiky. Eliminace hrozby vysoké a nesabilní míry inflace, kerá znehodnocuje příjmy a úspory, je hlavním posláním cenrálních bank, jenž prosřednicvím moneární poliiky udržují cenovou sabiliu země. Naopak násroje pro polačení nezaměsnanosi jsou plně v kompeenci vlády členské země, kerá provádí opaření vedoucí ke snížení nezaměsnanosi. S problémem nezaměsnanosi se v akuální celosvěové ekonomické siuaci poýkají jak vyspělé ekonomiky, ak i země procházející procesem ekonomických změn v souvislosi s přechodem na ržní ekonomiku. Nezaměsnanos je v omo pohledu klíčovou oázkou, na kerou se nyní sousředí hospodářská poliika každé země. Na fakory ovlivňující vysokou míru nezaměsnanosi a měnící se inflaci jsou ak kladeny velmi vysoké nároky, sejně ak i na sledování vzájemných vazeb mezi ěmio dvěma veličinami. Zkoumáním vzahu mezi inflací a nezaměsnanosí se v minulosi zabývala řada ekonomických sudií s věším či menším úspěchem. Výrazný posun přinesl až objev Phillipsovy křivky (PC) znázorňující subsiuční vzah mezi inflací a nezaměsnanosí, kerý se sal důležiým mezníkem ve vývoji keynesovské ekonomie. Dle éo eorie si vůrci hospodářské poliiky mohou zvoli nižší úroveň nezaměsnanosi, jsou-li ochoni zaplai cenu v podobě vyšší míry inflace nebo naopak nižší inflaci lze dosáhnou na úkor vyšší nezaměsnanosi. Velkou pozornos danému vzahu věnovaly i soudobé makroekonomické školy: neokeynesiánsví, monearismus a nová klasická ekonomie. Do dnešní doby je Phillipsova křivka předměem časých diskuzí a nadále zůsává konroverzním émaem. Věšina ekonomů však myšlenku krákodobého vzahu mezi inflací a nezaměsnanosí přijímá. V dlouhém období však převládá názor, že neexisuje

8 1 ÚVOD 8 dlouhodobý inverzní vzah mezi inflací a nezaměsnanosí a Phillipsova křivka má var verikály. Předkládaná práce je zaměřena na zhodnocení možnosi aplikace vybraných modelů Phillipsovy křivky na reálná daa ranziivních ekonomik. Cílem je edy povrdi či vyvrái sanovenou hypoézu, že v zemích Visegrádské čyřky (V4) exisoval od roku 1998 do poloviny roku 2010 inverzní vzah mezi inflací a nezaměsnanosí, vyjádřený Phillipsovou křivkou.

9 2 CÍL PRÁCE A METODIKA 9 2 CÍL PRÁCE A METODIKA 2.1 Cíl práce Hlavním cílem práce je ověři exisenci inverzního vzahu mezi inflací a nezaměsnanosí podle Phillipsovy křivky v období ransformace a probíhající hospodářské krize v zemích Visegrádské čyřky. Podsaa ohoo cíle spočívá v aplikaci jednolivých regresních modelů esujících vzah definovaný pomocí vybraných eoreických přísupů k Phillipsově křivce. Tomuo cíli odpovídá příslušná hypoéza: V zemích Visegrádské čyřky exisuje ve zkoumaném období inverzní vzah mezi mírou inflace a mírou nezaměsnanosi. Vzhledem k širšímu okruhu zkoumané problemaiky je práce doplněna o dílčí cíl, kerým je porovnání charakeru závislosi dle Phillipsovy křivky v zemích Visegrádské čyřky s vyspělými sáy eurozóny pomocí více specifikací modelů Phillipsovy křivky dle odlišných ekonomických směrů. V rámci ohoo cíle bude hledána odpověď na výzkumnou oázku, zda vzah mezi inflací a nezaměsnanosí v zemích Visegrádské čyřky je rozdílný od vyspělých zemí eurozóny. Tomuo cíli byla přiřazena hypoéza: Phillipsova křivka plaí u obou zkoumaných skupin, charakerisiky jsou srovnaelné. 2.2 Meodika Pro naplnění výše uvedených cílů bylo v práci využio meod a meodických posupů, keré jsou v souladu s povahou řešených problémů. Pomocí meody deskripce byla vypracována lierární rešerše, kerá spočívala ve sudii hisorických i soudobých ekonomických exů, working paperů, článků v periodicích či inerneových zdrojů. Další meodou, keré přispěla k zpracování éo práce, byla analýza, aplikovaná např. při rozboru soudobých sudiích, zabývajících se vypovídající schopnosí Phillipsovy křivky v jednolivých ekonomikách nebo využiá při idenifikaci hlavních fakorů ovlivňujících vývoj inflace a nezaměsnanosi. S využiím meody komparace byly srovnávány výsledky aplikace jednolivých modelů Phillipsovy křivky mezi zkoumanými zeměmi. K vyvozování závěrů a při posuzování sanovených hypoéz sloužily meody dedukce a synézy. Pro empirické ověřování planosi Phillipsovy křivky byly uplaněny příslušné saisické a ekonomerické meody, zejména regresní analýza, kerá je využívána k pochopení závislosí mezi dvěma nebo více proměnnými. Pomocí jednorozměrné a vícerozměrné regresní analýzy byly esovány vzahy definované pomocí vybraných

10 2 CÍL PRÁCE A METODIKA 10 přísupů k Phillipsově křivce. Pro výpoče paramerů jednolivých modelů byla uplaněna meoda nejmenších čverců (MNČ), kerá předsavuje základní meodu pro konsrukci ekonomerického modelu. Její podsaa spočívá v nalezení vhodné aproximační funkce pro dané empiricky zjišěné hodnoy. Kvalia regresního modelu byla posuzována podle koeficienu deerminace 1, kerý nám říká, kolik procen rozpylu závislé proměnné je vysvěleno modelem a kolik zůsalo nevysvěleno. Pro určení vhodnosi modelu byly provedeny -esy, kerý esují saisickou významnos jednolivých regresních paramerů a F-es, zabývající se saisickou významnosí celého modelu. Pro empirický výzkum byly vybrány ři různě specifikované modely Phillipsovy křivky, vycházející z různých eoreických přísupů. Cenově inflační verze Phillipsovy křivky Prvním aplikovaným modelem byla cenově inflační verze Phillipsovy křivky, prezenovaná P. A. Samuelsonem a R. M. Solowem (1960). Jedná se o model vycházející z klasického keynesiánského pojeí Phillipsovy křivky, kerý popisuje závislos celkové míry inflace π na míře nezaměsnanosi U a na náhodné složce ε. Příslušný model lze vyjádři ve varu: = β1 + β 2, 2 < 0 π U + ε β Model Phillipsovy křivky rozšířený o inflační očekávání Druhým vybraným modelem byla Friedmanova (1968) a Phelpsova (1968) inerpreace Phillipsovy křivky založená na inflačních očekáváních. Tao verze popřela v 70. leech dvacáého soleí do é doby užívanou původní PC a předsavila ak zcela nový pohled na vnímání vzahu mezi inflací a nezaměsnanosí. Z ohoo důvodu byl do výběru zařazen právě eno model. Model PC rozšířený o inflační očekávání lze zapsa ve varu: 2 e = β1 + β 2 + β3π, β 2 <0, β 3 >0 π U + ε kde je: π.. míra inflace, U míra nezaměsnanosi, 1 Koeficien deerminace (R 2 ) nabývá hodno od nuly do jedné. Hodnoy blízké nule značí španou kvaliu modelu; čím více se hodnoa R 2 blíží jedné, ím model lépe popisuje zkoumaný jev. 2 Konsrukce modelu zpracována podle Hušek-Pelikán (2003).

11 2 CÍL PRÁCE A METODIKA 11 e π.. očekávaná míra inflace, ε náhodná složka. Jedná se o model, kerý je založený na adapivním formování očekávané inflace. Formálně lze mechanismus adapivního očekávání vyjádři jako 3 : e e π = gπ + 1 g) π, 0 < g 1 1 ( 1 e Z uvedené rovnice vyplývá, že očekávaná míra inflace π je váženým arimeickým průměrem skuečné míry inflace v období -1 a očekávané inflace předcházejícího e období π 1 s vahami g, resp. ( 1 g) 4. Důležiou roli zde hraje zvolený koeficien adapace g. Plaí, že čím více se g blíží k jedné, ím věší je rozsah přizpůsobení. Pro účely ohoo výzkumu byl zvolen koeficien adapace g = 0,3. Dosazením zvoleného koeficienu do rovnice získáme: π = π π e e 0, , 7 1 Model Phillipsovy křivky pro oevřenou ekonomiku Vedle dvou radičních modelů byl do výběru zařazen alernaivní model PC pro oevřenou ekonomiku, jehož specifikace vychází z práce J. DiNarda a M. P. Moora (1999). Pro výběr ohoo modelu bylo rozhodující, že země Visegrádské čyřky předsavují malé oevřené ekonomiky, zaímco radiční modely PC byly formulovány v období, keré bylo charakerisické uzavřenosí ekonomik. Phillipsova křivka pro oevřenou ekonomiku je uvedena ve varu: π π = α fd + β( U U ) + µ j, cpi kde je: *, cpi j 1 j 1 * 1 j π,cpi inflace v zemi j v období, * π,cpi inflace v referenční zemi 5 v období, j U 1 nezaměsnanos v zemi j v období -1, * U 1 nezaměsnanos v referenční zemi v období -1, α, β koeficieny určující cilivos inflace na j fd 1 a na rozdílu j fd 1 j j U 1 a * U 1, procenuální rozdíl mezi forwardovým a spoovým směnným kurzem. 3 Konsrukce adapivního očekávání zpracována podle Hušek-Pelikán (2003). 4 Pro první období je míra očekávané inflace dána. Očekávaná inflace za leden 1998 se rovná skuečné inflaci za leden 1998; analýza edy začíná od pevně sanoveného bodu. 5 Za referenční zemi bylo zvoleno Německo.

12 2 CÍL PRÁCE A METODIKA 12 Práce je členěna do sedmi základních kapiol (pomineme-li použiou lierauru a seznamy). Po úvodu, kerý uvádí problemaiku do širších souvislosí a zdůvodňuje význam prováděného výzkumu ýkající se ověření planosi Phillipsovy křivky, následuje vymezení hlavního a dílčího cíle práce a specifikace použié meodiky. Ve řeí kapiole je aplikována popisná meoda ke zpracování lierární rešerše. Ta se zaměřuje na rozpracování přísupů jednolivých ekonomických škol, keré se pozorovaným vzahem zabývaly. Nejprve je charakerizována původní mzdová Phillipsova křivka vycházející z příspěvku A. W. Phillipse, kerý na základě provedeného výzkumu objevil inverzní vzah mezi mzdovou inflací a mírou nezaměsnanosi. Na původní mzdovou Phillipsovu křivku navazuje modifikace Phillipsovy křivky, zv. cenově inflační verze PC. Poé je pozornos věnována koncepu rozšířené Phillipsovy křivky o inflační očekávání; následují přísupy nové klasické makroekonomie, nové keynesovské ekonomie a jako poslední je uveden pohled poskeynesovské ekonomie. Čvrá kapiola se zaměřuje na rozbor soudobých prácí, keré se zabývají možnosmi aplikace Phillipsovy křivky v jednolivých sáech Visegrádské čyřky. Z českých auorů jsou zmíněny práce Klímka (2007), Šekera (2006), Černohorské- Černohorského (2007) a Klímy-Laciny-Vařejky (2002). Ze zahraničních sudií byli vybráni auoři Kárász (2009), Socha-Wojciechowski (2004), Kuczyński-Srzala (2001), Borowski (2005) a Tímea (2005). Vlasní jádro práce voří páá kapiola, kerá se věnuje empirickému ověření planosi Phillipsovy křivky na reálných daech zemí Visegrádské čyřky. Pro každý sá jsou aplikovány vybrané jednofakorové a vícefakorové modely Phillipsovy křivky, u kerých jsou pomocí regresní analýzy s využiím meody nejmenších čverců vyvozeny pařičné závěry ohledně exisence či neexisence pozorovaného vzahu. U sledovaných zemí nechybí rozbor hlavních fakorů, keré určovaly a ovlivňovaly vývoj sledovaných ukazaelů od počáku ransformace až po současnos. Obdobným způsobem je v závěru kapioly ověřována planos Phillipsovy křivky ve vyspělých sáech eurozóny, konkréně v Německu, Iálii, Francii a Rakousku. Šesá kapiola je věnována diskuzi nad dosaženými výsledky. Pomocí meody komparace je analyzováno, jak si sojí ransformující země V4 v porovnáním s vyspělými sáy eurozóny. Obsahem je aké analýza hlavních fakorů ovlivňujících vzah inflace a nezaměsnanosi, včeně nalezení vhodných doporučení pro vůrce hospodářské poliiky. Sedmá kapiola předsavuje závěr práce, kerý se věnuje zhodnocení a inerpreaci výsledků v konexu se sanovenými hypoézami.

13 2 CÍL PRÁCE A METODIKA 13 Za zkoumaný vzorek byly vzhledem k podobné výchozí ekonomické a poliické siuaci na počáku procesu ransformace zvoleny země Visegrádské čyřky 6. Tyo země lze charakerizova jako malé, oevřené, rychle se rozvíjející ekonomiky, keré prošly v devadesáých leech 20. soleí hospodářskými změnami, společenskou ransformací a přechodem od plánovaného hospodářsví k ržní ekonomice. V roce 1999 vsoupily země V4 7 do NATO a 1. kvěna 2004 se saly členy Evropské unie (EU), čímž ješě více vzrosla kooperace ěcho zemí v zahraničně-poliických akiviách. Do analýzy byl vybrán aké vzorek členských sáů eurozóny, konkréně Německo, Francie, Iálie a Rakousko. Jedná se o země, keré díky své ekonomické vyspělosi vyváří zv. jádro eurozóny, zvlášě pak Německo, předsavující z hlediska výše hrubého domácího produku nejsilnější ekonomiku eurozóny. Francie a Iálie byly do analýzy začleněny rovněž z důvodu vyspělých ekonomik a z pozice zakládajících členů EU. Ve výběru Rakouska hrála roli jeho srukurální podobnos s Českou republikou. Předkládaná práce se zaměřuje na ověření planosi Phillipsovy křivky v zemích Visegrádské čyřky od počáku ransformace až po současnos. Pro nedosupnos da v počáku ransformačního období se aplikační čás práce orienuje na časový inerval od ledna 1998 do června K dispozici byly edy časové řady v měsíční frekvenci v délce 150 údajů. Vsupní daa byla čerpána z daabází Eurosau; konkréně se jedná o harmonizovanou míru nezaměsnanosi (sezónně očišěnou) a harmonizovaný index spořebielských cen (HICP), kde je inflace vyjádřena jako procenní změna vzhledem ke sejnému měsíci předchozího roku. Spoové a forwardové kurzy byly získány z daabáze Bloomberg. Veškeré výpočy byly provedeny v programu Grel a abulkovém procesoru MS Excel. 6 Visegrádská čyřka předsavuje spojenecví čyř sáů sřední Evropy: České republiky, Slovenska, Maďarska a Polska, založeném v únoru 1991 ve Visegrádu, za účelem navázání vzájemné spolupráce v obchodní a poliické oblasi, jakožo i příslib věčnému přáelsví. 7 kromě Slovenska, keré do NATO přisoupilo v roce 2004.

14 3 TEORETICKÁ VÝCHODISKA PHILLIPSOVY KŘIVKY 14 3 TEORETICKÁ VÝCHODISKA PHILLIPSOVY KŘIVKY S koncepem Phillipsovy křivky, znázorňující vzah mezi mírou nezaměsnanosi a mírou inflace, přišel už v roce 1926 americký ekonom Irving Fisher (1926) v článku A Saisical Relaion beween Unemploymen and Price Changes. Jeho práce však upadla v zapomnění a do popředí zájmu se ao problemaika dosala až koncem padesáých le 20. soleí díky A. W. Phillipsovi (1958). Objev Phillipsovy křivky předsavoval důležiý mezník ve vývoji keynesovské makroekonomie a významně ovlivnil i osaní dominanní ekonomické školy, především neokeynesiánsví, monearismus a novou klasickou makroekonomii. Cílem éo kapioly je vymezi lierární východiska práce zabývající se Phillipsovou křivkou a provedení rešerše přísupů jednolivých ekonomických škol, keré se pozorovaným vzahem zabývaly. 3.1 Původní mzdová Phillipsova křivka Původní mzdová Phillipsova křivka vzešla z průkopnické sudie novozélandského ekonoma Albana Williama Phillipse (1958). Na základě zkoumání korelace mezi změnou míry nezaměsnanosi a mírou růsu nominálních mezd ve Velké Briánii za více než soleé období došel Phillips k závěru, že mezi zkoumanými veličinami exisuje inverzní vzah, kerý je možné znázorni pomocí klesající křivky. Uvedený subsiuční vzah je v ekonomické eorii označován pojmem Phillipsova křivka. Dle Phillipse lze nižší míru nezaměsnanosi dosáhnou na úkor vyšší míry mzdové inflace a naopak vyšší míře nezaměsnanosi odpovídá nižší míra mzdové inflace. Tuo hypoézu Phillips zveřejnil v článku The Relaion beween Unemploymen and he Rae of Change of Money Wage Raes in he Unied Kingdom, Phillips (1958) eno inverzní vzah zdůvodňuje ím, že za předpokladu vysoké popávky po pracovní síle a nízké nezaměsnanosi zaměsnavaelé jen obížně hledají nové pracovníky. Proo musí nabídnou vyšší mzdy, aby si udrželi své zaměsnance, resp. přilákali pracovníky z jiných podniků. Při nízké nezaměsnanosi se zvyšuje síla odborů, keré důrazněji prosazují své požadavky na zvýšení mezd. Naopak, když je popávka po pracovní síle malá a nezaměsnanos vysoká, pracovníci se obávají zráy zaměsnání a jsou ak umírněnější ve svých mzdových požadavcích a jsou ochoni nabíze své služby za nižší mzdu. Phillips se ve svém výzkumu zaměřil na sledování saisických údajů vývoje míry nezaměsnanosi a nominálních mezd ve Velké Briánii v období Too celkové období dále rozčlenil na jednolivé dílčí úseky , a , keré podrobněji analyzoval.

15 3 TEORETICKÁ VÝCHODISKA PHILLIPSOVY KŘIVKY 15 Graf 3.1: Phillipsova křivka pro Velkou Briánii v leech Zdroj: Phillips (1958), s. 285 Phillipsova křivka je v levé čási srmá, z čehož vyplývá, že při relaivně malém snížení nezaměsnanosi dochází k relaivně prudkému růsu míry nominálních mezd. V ploché čási křivky dochází při relaivně velkém poklesu míry nezaměsnanosi k relaivně malému růsu míry nominálních mezd. Dále je z grafu 3.1 parný negaivní sklon křivky a hyperbolický var. Křivka proíná osu x přibližně na úrovni 5,5 %. To znamená, že ve sledovaném období byla mzdová inflace při éo míře nezaměsnanosi nulová. Graf 3.2: Phillipsova křivka pro Velkou Briánii v leech Zdroj: Phillips (1958), s. 296

16 3 TEORETICKÁ VÝCHODISKA PHILLIPSOVY KŘIVKY 16 Odlišný průběh Phillipsovy křivky vysledoval Phillips v leech Na rozdíl od předcházejících le Phillipsova křivka neproíná osu x a nedosává se edy do záporných hodno, což bylo zapříčiněno především z důvodu nepružnosi mezd směrem dolů v poválečném období. 3.2 Modifikovaná Phillipsova křivka O další vývoj Phillipsovy křivky se v 60. leech dvacáého soleí zasloužili američí ekonomové P. A. Samuelson a R. M. Solow (1960), keří prokázali na údajích Spojených sáů podobnou nepřímou úměrnos mezi nezaměsnanosí a inflací. Výsledky provedené analýzy porovnali s výsledky odhadů Velké Briánie. Sesavená Phillipsova křivka pro USA byla srmější a na rozdíl od Velké Briánie měla spíše lineární var (viz. graf 3.3), což bylo způsobeno především věší flexibiliou mzdových sazeb směrem dolů. Graf 3.3: Modifikovaná Phillipsova křivka pro USA Zdroj: Samuelson-Solow (1960), s. 192 Koncep původní Phillipsovy křivky s mzdovou inflací byl nahrazen cenovou inflací, čímž vznikla zv. modifikovaná Phillipsova křivka, dle keré si země může koupi nižší míru nezaměsnanosi, je-li ochona zaplai cenu v podobě vyšší míry inflace. Phillipsova křivka ak začala bý chápána jako kauzální vzah mezi nezaměsnanosí a inflací. Samuelson a Solow dospěli k názoru, že korelace mezi inflací a nezaměsnanosí se objevila z oho důvodu, že nízká nezaměsnanos je spojena s vysokou agregání popávkou, jež zvyšuje mzdy a ceny v celé ekonomice. Phillipsova křivka ak začala bý vnímána jako násroj, kerý obsahuje důležié poučení pro vůrce hospodářské poliiky, neboť změnou moneární a fiskální poliiky, kerá má vliv na agregání popávku, si vůrci hospodářské poliiky můžou vybra jakýkoliv bod na křivce. Sojí edy před volbou mezi dvěma zly - inflací a nezaměsnanosí (Mankiw, 1999). Koncep

17 3 TEORETICKÁ VÝCHODISKA PHILLIPSOVY KŘIVKY 17 Phillipsovy křivky využívali vůrci hospodářské poliiky západních zemí zejména v šedesáých a sedmdesáých leech 20. soleí. V é době se obvykle volila cca 3-4% nezaměsnanos, spojená s 2-3% inflací. Pro poliiky bylo lákavé docilova za cenu určié inflace relaivně nízkou nezaměsnanos a ím sbíra cenné poliické body. Uvolněnou měnovou a rozpočovou poliikou ak vlády mohly podporova ekonomický růs a snižova nezaměsnanos (Singer-Loužek a kol., 2008). 3.3 Rozšíření mzdové Phillipsovy křivky o míru očekávané inflace Pozorovaný inverzní vzah mezi inflací a nezaměsnanosí byl sabilní pro řadu zemí až do konce šedesáých le dvacáého soleí, v sedmdesáých leech se však objevil současně vysoký růs nezaměsnanosi i inflace, což nepovrzovalo závěry původní Phillipsovy křivky (viz. graf 3.4). Předsava jednoduchého, předvídaelného a přervávajícího vzahu mezi inflací a nezaměsnanosí byla zpochybněna a bylo zřejmé, že jejich vzájemný vzah je podsaně složiější. Graf 3.4: Phillipsova křivka v USA v leech Zdroj: Hlavaá (1995), s. 16 Hospodářská poliika založená na koncepu Phillipsovy křivky ak čelila kriickým reakcím od řady ekonomů v čele s Milonem Friedmanem a Edmundem Phelpsem. Na základě nesouladu mezi ekonomickou realiou 70. le a původní hypoézou Phillipsovy křivky rozšířili Friedman a Phelps původní model Phillipsovy křivky o očekávanou míru inflace, kerá hraje v moderní ekonomické eorii sěžejní roli. Vznikla ak modifikace Phillipsovy křivky založená na přirozené míře nezaměsnanosi a inflačním očekávání. Friedman (1968) kriizuje původní Phillipsovu křivku v článku The Role of Moneary Policy. Teno článek bývá mnohdy považován za jeden z nejvlivnějších a nejciovanějších ekonomických příspěvků všech dob. Friedman zde vylučuje exisenci

18 3 TEORETICKÁ VÝCHODISKA PHILLIPSOVY KŘIVKY 18 dlouhodobého inverzního vzahu mezi inflací a nezaměsnanosí. Uvádí: exisuje vždy dočasná subsiuce mezi inflací a nezaměsnanosí; neexisuje sálá subsiuce. Dočasná subsiuce pramení nikoliv z inflace samoné, ale z neočekávané inflace, což obecně znamená z rosoucí míry inflace (Friedman, 1968, s. 11). Friedman vrdí, že exisuje pouze krákodobý inverzní vzah mezi inflací a nezaměsnanosí založený na peněžní iluzi 8. Nezávisle na Friedmanovi se kriicky k původní Phillipsově křivce vyjadřuje aké E. Phelps (1968), přičemž oba se shodují na om, že současná inflace nezávisí jen na nezaměsnanosi, ale podsanou roli hrají inflační očekávání. Současná inflace je edy funkcí dvou proměnných, a o nezaměsnanosi a očekávané inflace. Friedman s Phelpsem vycházeli ve svých úvahách z adapivního formování očekávané inflace, dle kerého ekonomické subjeky voří svá očekávání na základě minulého vývoje. V případě, že inflace nějakou dobu rvá, ekonomické subjeky uo inflaci očekávají i do budoucna a éo očekávané inflaci přizpůsobí vlasní vorbu cen. Friedmanovo pojeí Phillipsovy křivky znázorňuje graf 3.5. Friedman (1977) předpokládá, že ekonomika se původně nachází v rovnováze v bodě E 9. Neočekávané zvýšení agregání popávky vede k dočasné peněžní iluzi na sraně firem i jejich zaměsnanců. Výrobci si růs cen a ržeb vysvělí jako růs popávky po svém zboží, načež začnou více vyrábě, přibíra nové zaměsnance a budou ochoni nabíze vyšší nominální mzdy. Pracovníci vnímají růs cenové hladiny mylně jako růs reálných mezd, což vyvolá zvýšení nabídky pracovních sil. V důsledku růsu agregání popávky dochází k růsu produkce, k zvýšení míry inflace z bodu A do B, nezaměsnanos klesá pod přirozenou míru do U L a ekonomika se přesouvá do bodu F, kerý předsavuje bod krákodobé rovnováhy. Po určié době se peněžní iluze rozplývá, firmy i zaměsnanci si uvědomí svůj omyl, firmy snižují produkci a zaměsnanci požadují zvýšení nominálních mezd úměrně růsu skuečné cenové hladiny. To vede k posunu původní Phillipsovy křivky severovýchodně na úroveň předsavující vyšší inflační očekávání. Ekonomika se však nevrací do výchozího bodu E, nýbrž do bodu G. Ekonomika se ak nachází zpě na přirozené míře nezaměsnanosi, ale při vyšší míře inflace. Důvodem je o, že zaměsnanci zabudovávají inflační očekávání do dlouhodobých konraků a z očekávané inflace se ak sane skuečná inflace. Jakékoliv úsilí sníži nezaměsnanos pod přirozenou míru je ak neúspěšné a má za následek akcelerující inflaci. Z oho plyne závěr, že exisuje pouze krákodobá zaměnielnos mezi inflací a nezaměsnanosí. Dlouhodobě se nezaměsnanos sále vrací na úroveň přirozené míry nezaměsnanosi, výsledkem je pak verikální dlouhodobá Phillipsova křivka. 8 Peněžní iluze znamená neschopnos odliši změny nominálních veličin od reálných. 9 Jedná se o bod dlouhodobé rovnováhy, kdy očekávaná míra inflace se rovná skuečné míře inflace a agregání nabídka je v rovnováze s agregání popávkou.

19 3 TEORETICKÁ VÝCHODISKA PHILLIPSOVY KŘIVKY 19 Graf 3.5: Krákodobá a dlouhodobá Phillipsova křivka Zdroj: Friedman (1977), s. 457 Friedmanova a Phelpsova eorie měla zásadní dopad na hospodářskou poliiku, neboť míra nezaměsnanosi nemůže bý dlouhodobě ovlivněna fiskálními či moneárními reakcemi agregání popávky, čímž došlo k vyvrácení keynesiánské eorie udržování nízké nezaměsnanosi prosřednicvím simulace popávky. Friedmanův a Phelpsův přísup k Phillipsově křivce byl velmi podobný, najdou se však i jisé rozdíly. Phelps založil svou analýzu na formálním mikroekonomickém modelu. Phillipsovu křivku upravenou o inflační očekávání charakerizoval jako proces vyváření cen v nerovnováze nabídky a popávky, kdežo Friedman ji odvozoval z agregání nabídky na konkurenčním rhu práce, kerý je vyčisťován flexibilními pohyby mezd. Další rozdíl mezi oběma ekonomy spočíval v odlišném vnímání inflace a nezaměsnanosi z hlediska kauzaliy. Phelps zdůrazňoval vliv rozdílu mezi skuečnou a přirozenou nezaměsnanosí na inflaci, Friedman na druhé sraně zdůraznil vliv rozdílu mezi současnou a očekávanou inflací na nezaměsnanos (Holman, 2006). Kromě adapivních očekávání zavedli Friedman s Phelpsem do analýzy radiční Phillipsovy křivky další důležiý prvek, kerým je přirozená míra nezaměsnanosi. Phelps uvádí, že je o: míra, při keré je zvýšení skuečné a očekávané cenové hladiny (nebo růs mezd) sejné je nezávislá na míře inflace. (Phelps, 1968, s. 682) Friedman ji definuje jako: úroveň, kerá vychází z Walrasovského sysému rovnic všeobecné rovnováhy, kerá v sobě obsahuje skuečné srukurální charakerisiky rhů práce a rhů saků a služeb, včeně ržních nedokonalosí, sochasické variabiliy na sraně popávky a nabídky, nákladů spojených se získáváním informací o volných pracovních mísech a zaměsnancích, nákladů mobiliy pracovní síly a další (Friedman, 1968, s. 8). Jak z definice vyplývá, Friedman považuje přirozenou míru nezaměsnanosi za výsup Walrasovy všeobecné ekonomické rovnováhy, z čehož je parné, že přirozená míra nezaměsnanosi je posavena na mikroekonomickém základě, nikoliv na makroekonomickém. Pokud se edy ekonomika dosane do siuace, kdy

20 3 TEORETICKÁ VÝCHODISKA PHILLIPSOVY KŘIVKY 20 nezaměsnanos je na své přirozené míře, lze předpokláda, že nejen celá ekonomika, ale i všechny dílčí rhy budou v rovnováze. Friedman vycházel z původní neoklasické ekonomie, kerá rozlišuje nezaměsnanos na dobrovolnou a nedobrovolnou, přičemž kriériem je ochoa ekonomického subjeku pracova při rovnovážné mzdové sazbě. Na přirozenou míru nezaměsnanosi lze edy nahlíže jako na dobrovolnou nezaměsnanos, kerá je dána součem frikční a srukurální nezaměsnanosi (Poša, 2008). Friedman nepovažuje přirozenou míru nezaměsnanosi za neměnnou, naopak vrdí, že je proměnlivá v čase a různě vysoká v různých zemích. Holman (2005) uvádí, že v zemích Evropské unie je dnes přirozená míra nezaměsnanosi vyšší než v USA a Japonsku. Důvodem je šědros evropských sociálních dávek a malá pružnos evropských pracovních rhů ve srovnání s USA a Japonskem. Tvůrci hospodářské poliiky můžou přirozenou míru nezaměsnanosi sníži odsraňováním příčin, keré ji vyvolávají (např. zvýšení mobiliy pracovních sil, odsranění regulace mezd, proimonopolní opaření nebo lepší informovanosí na pracovních rzích). Buchová a kol. (2002) chápe přirozenou míru nezaměsnanosi jako akovou míru nezaměsnanosi, kerá by vznikla působením ržních sil, a kerou edy není možno dlouhodobě ovlivňova násroji fiskální a moneární poliiky. Odpovídá akové úrovni zaměsnanosi, při keré je míra inflace sabilní, nerose ani neklesá. Mankiw (1999) se zamýšlí nad ím, co je ak přirozeného na přirozené míře nezaměsnanosi. Uvádí, že se nemusí nuně jedna o společensky žádoucí míru nezaměsnanosi. Tao nezaměsnanos není přirozená proože by byla dobrá, ale proože ji moneární poliika nemůže ovlivni. V současnosi je rozšířeno makroekonomické chápání přirozené míry nezaměsnanosi známé pod zkrakou NAIRU (Non-Acceleraing Inflaion Rae of Unemploymen). NAIRU lze charakerizova jako akovou míru nezaměsnanosi, kerá nemění empo růsu míry inflace. Vývojem ohoo koncepu se zabýval např. Tobin (1980), kerý NAIRU chápe jako makroekonomický konsensus. Pro empirické modelování NAIRU se časo využívá zv. Gordonův Triangle model (Gordon, 1997), kde se současná míra inflace vzahuje ke řem fakorům: k očekávané míře inflace, k popávkovým podmínkám (zasoupených produkční mezerou) a k nabídkovým šokům. Obecné vymezení ohoo modelu lze vyjádři např. ve varu podle Sekhona (1999): π π = β ( u u ) + δx + v e * kde je: π.. odhad skuečné míry inflace e π. očekávaná míra inflace

21 3 TEORETICKÁ VÝCHODISKA PHILLIPSOVY KŘIVKY 21 u.. míra nezaměsnanosi * u.. NAIRU X. vekor nabídkových šoků v.. chybový člen Graf 3.6 zachycuje srovnání vývoje NAIRU v zemích Visegrádské čyřky. V České republice se míra NAIRU ve sledovaném období pohybovala mírně nad 6 %, v roce 2008 dočasně poklesla pod uo hodnou. Obdobné hodnoy jsou pozorovány u Maďarska. Naopak poměrně vysoké míry NAIRU má Slovensko a Polsko, kde míra nezaměsnanosi v první polovině éo dekády dosahovala mnohem vyšších hodno než v osaních sledovaných zemích. V posledních dvou leech se však NAIRU v Polsku značně snížila. Nárůs NAIRU v poslední době je parný u všech zemí Visegrádské čyřky (ČNB, 2009). Graf 3.6: Vývoj NAIRU v zemích Visegrádské čyřky Zdroj: ČNB, Analýzy supně ekonomické sladěnosi České republiky s eurozónou 2009, vlasní úprava 3.4 Přísup nové klasické makroekonomie Další ekonomickou školou, kerá předsavila nové pojeí Phillipsovy křivky, je nová klasická makroekonomie, kerá je posavena na hypoéze racionálních očekávání. Tuo hypoézu poprvé zformuloval v roce 1961 J. F. Muh v článku Raional expecaions and he Theory of Price Movemens. Podle Muha (1961) vyváří ekonomické subjeky svá očekávání racionálně, zn. že nepřihlíží jen k minulým zkušenosem, ale berou v úvahu všechny dosupné relevanní informace o minulém i současném vývoji. Lidé se snaží vyváře správné předpovědi, jelikož je o v jejich nejvlasnějším zájmu. Hypoéza racionálních očekávání předpokládá, že lidé při vyváření svých očekávání nedělají

22 3 TEORETICKÁ VÝCHODISKA PHILLIPSOVY KŘIVKY 22 sysemaické chyby. Muh (1961) dále uvádí, že kdyby nebyla očekávání jedinců dosaečně racionální, museli by eoreičí ekonomové bohanou ze spekulace, vedení podniků nebo alespoň z prodeje informací firmám a invesorům. V souladu s hypoézou racionálních očekávání vyvořil novou inerpreaci Phillipsovy křivky americký ekonom Rober E. Lucas. Téo problemaice se věnuje např. v článku Some inernaional Evidence on Oupu-Inflaion Tradeoffs z roku 1973, kde na základě empirického výzkumu došel k závěru, že čím vyšší je empo růsu cenové hladiny, ím méně reaguje reálná produkce na změny cenové hladiny. Za zmínku sojí rovněž příspěvek Real Wages, Employmen and Inflaion, kde společně s Rappingem (1969) zkoumá na základě aplikace řírovnicového modelu simulánních rovnic vzah mezi inflací, reálnými mzdami a nezaměsnanosí. Své pojeí Phillipsovy křivky posavil Lucas sejně jako Friedman na dlouhodobé 10 verikální Phillipsově křivce, kerá se nachází na přirozené míře nezaměsnanosi; adapivní očekávání však vyměnil za racionální. Poliika popávkové expanze v případě racionálních očekávání však nemůže ani krákodobě podníi růs produkce, neboť zaměsnavaelé i zaměsnanci správně předpovídají konečné inflační účinky a ihned zvýší ceny a mzdy. Proo i krákodobá agregání nabídka a krákodobá Phillipsova křivka jsou verikální (Hindls-Holman-Hronová a kol, 2003). Jakékoliv úsilí vlády pro použií Phillipsovy křivky jako vhodného násroje k snižování nezaměsnanosi se ak promíne pouze ve změně inflace. Graf 3.7: Jevová Phillipsova křivka míra růsu nominálních mezd (%) w E Jevová Phillipsova křivka B Pravdivá Phillipsova křivka A C 0 Zdroj: Sojka-Kouba (2006), s. 134 u N míra nezaměsnanosi (%) 10 Označuje ji jako zv. pravdivou Phillipsovu křivku; krákodobou Phillipsovu křivku označuje jako zv. jevovou Phillipsovu křivku.

23 3 TEORETICKÁ VÝCHODISKA PHILLIPSOVY KŘIVKY Přísup nové keynesovské ekonomie V současné době je značná pozornos věnována specifickému modelu Phillipsovy křivky, kerý nese název Nová keynesovská Phillipsova křivka (NKPC). Paří k nejužívanějším modelům zkoumání dynamiky inflace v moderní makroekonomii. Ve srovnání s předchozími modely je NKPC založena na mikroekonomických základech, keré vychází z předpokladu monopolisické konkurence a nominálních mzdových rigidi. Důvodem pro zapojení ěcho mikroekonomických základů byla snaha eliminova námiky vyplývající z zv. Lucasovy kriiky. Jašová (2008) uvádí, že NKPC předpokládá, že dnešní inflace je funkcí inflace, u keré se očekává, že převládne v dalším období, a odchylky nezaměsnanosi od její přirozené míry. Na rozvoji ohoo koncepu se podílel např. Taylor (1980) s modelem srnulých mezd nebo Calvo (1983) s modelem srnulých cen, od kerého se odvíjí řada současných sudií. Podle Calvova modelu si firmy mohou změni cenu v jednolivých období s pravděpodobnosí ( 1 θ ). Výsledná cena je pak dána součem cenové hladiny předešlého období θ p 1 a nové ceny ( 1 θ ) p : p θ ), = p 1 + (1 θ p kde θ je paramer pružnosi cen. Výsledná formulace NKPC má var 11 : π λκ x + β E [ π ] 1, = + kde je: λκ..konsana, β.. diskonní fakor, x.. endogenní proměnná, kerá ovlivňuje dynamiku inflace (např. reálné mezní náklady, mezera výsupu, míra nezaměsnanosi, aj.). Na rozdíl od sandardní formulace Phillipsovy křivky je inflační proces NKPC dopředu hledící o jedno uvažované období. Sklon křivky se odvíjí od míry cenové rigidiy, přičemž plaí, že čím je pravděpodobnos změny ceny vyšší, ím je křivka srmější. Reakce na jednolivé koncepy NKPC jsou dosi rozporuplné. Arl-Plašil-Horský (2005) spařují výhodu ěcho modelů v lepší inerpreaci srukurních paramerů v důsledku mikroekonomických východisek modelu. Jako nevýhodu uvádí nepřesnos modelu 11 Odvození vzorce viz. Galí-Gerler (1999)

24 3 TEORETICKÁ VÝCHODISKA PHILLIPSOVY KŘIVKY 24 ekonomericky specifikova proměnné, načež je obížné povrdi ezi na reálných daech. Neúspěšné pokusy při empirickém ověření uvádí aké Mankiew (2001) kerý poukazuje na poziivní závislos mezi inflací a nezaměsnanosí při aplikaci NKPC, což je v rozporu s eoreickými předpoklady. Mankiw poznamenává, že přes veškeré své výhody spařuje v NKPC velký nedosaek, kerým je absoluní nesoulad s faky. Na základě ěcho sporných výsledků se našli odpůrci, keří myšlenku NKPC zamíají, na druhé sraně je řada ěch, keří se snaží nedosaky odsrani a vyvoři ak z NKPC alernaivu k radičním modelům inflace. Mezi ně paří např. Galí a Gerler (1999), keří přišli s inerpreací zv. hybridní Phillipsovy křivky, kerá měla odsrani problémy NKPC se zachycením servačné inflace. Míra inflace zde závisí jak na očekávané, ak na minulé inflaci. Ve sudii vychází Galí s Gerlem ze dvou ypů firem, přičemž první yp firem je dopředu hledící (při sanovení ceny vychází z Calvova modelu) a druhý yp vychází při určování ceny z minulé agregání cenové hladiny. Nová cena pak vzniká kombinací cen obou ypů firem. Tao verze hybridní NKPC se však rovněž sekala pouze s omezeným úspěchem. O další modifikace NKPC se zasloužila celá řada ekonomů, keří se ve svém bádání snažili o dokonalejší porozumění inflační dynamiky, jež NKPC znázorňuje. Jelikož však pojeí nové keynesovské Phillipsovy křivky není předměem éo práce, nebudeme se ěmo modelům blížeji věnova. 3.6 Přísup poskeynesovské ekonomie Odlišný posoj k Phillipsově křivce zaujímá poskeynesovská ekonomie. Korda (2010) uvádí, že předsavielé ohoo směru odmíají verikální Phillipsovu křivku v dlouhém období. Někeří auoři zpochybňují dokonce i krákodobou záměnu mezi inflací a nezaměsnanosí, např. Kriesler a Lavoie (2005), dle kerých je Phillipsova křivka v určiém rozsahu horizonální (viz. graf 3.8). Změny v agregání popávce se v jejich přísupu neprojevují primárně v inflaci, ale ve změně míry využií výrobních kapaci. Na inflaci působí více nabídkové fakory. Sojka (2010) dodává, že inflace není v pojeí poskeynesovské ekonomie peněžním jevem, nýbrž jedná se o peněžní projev nerovnováhy v ekonomice vyvolané zejména nákladovými laky (mzdové požadavky odborů, ceny ropy apod.). Popávkou ažená inflace může vznika jen výjimečně v důsledku přehřáé konjunkury nebo díky příliš vysoké popávce sáu dané zvlášními okolnosmi (válka apod.). Základní funkci cenrální banky nespařuje poskeynesovská ekonomie v péči o cenovou sabiliu, ale v posavení věřiele poslední insance.

25 3 TEORETICKÁ VÝCHODISKA PHILLIPSOVY KŘIVKY 25 Graf 3.8: Poskeynesovská Phillipsova křivka Zdroj: Kriesler-Lavoie (2005)

26 4 PŘEHLED STUDIÍ O PHILLIPSOVĚ KŘIVCE V ZEMÍCH V PŘEHLED STUDIÍ O PHILLIPSOVĚ KŘIVCE V ZEMÍCH VISEGRÁDSKÉ ČTYŘKY Předměem éo kapioly je vypracování lierární rešerše se zaměřením na soudobé práce, keré se zabývají možnosmi aplikace Phillipsovy křivky v jednolivých ekonomikách. Vypovídající schopnosí Phillipsovy křivky v České republice se věnují sudie Klímka (2007), Šekera (2006), Černohorské-Černohorského (2007) nebo Klímy- Laciny-Vařejky (2002). Ověřováním planosi PC v osaních sáech Visegrádské čyřky se zaobírají auoři Kárász (2009), Socha-Wojciechowski (2004), Kuczyński- Srzala (2001), Borowski (2005) či Tímea (2005). 4.1 Sudie publikované v České republice Klímek (2007) ve svém příspěvku esuje, do jaké míry lze určova vývoj vzahu inflace a nezaměsnanosi v České republice v leech pomocí varianně specifikovaných rovnic Phillipsovy křivky. Při aplikaci klasického keynesiánského modelu ve varu regresní přímky ani hyperboly nebyla povrzena planos původní Phillipsovy křivky. Jako důvod Klímek uvádí nízkou úroveň koeficienu deerminace (v případě regresní přímky R 2 = 0,386 a v případě regresní hyperboly R 2 = 0,379), čímž se sávají oba modely nepoužielnými pro predikci budoucí míry inflace. Při esování modelu Phillipsovy zahrnujícího novou proměnou - očekávanou inflaci došlo éměř k zdvojnásobení koeficienu deerminace (R 2 = 0,740) a dle sekvenčního F-esu k výraznému zlepšení variabiliy inflace oproi klasické Phillipsově křivce. Na základě výše uvedených výsledků došel Klímek k závěru, že odhadnuá regresní rovnice ve varu ˆ π = je adekváním modelem pro vyjádření e 6,1268 0,79735U 0, π i prognózu dynamického vzahu mezi inflací a nezaměsnanosí v České republice v leech Graf 4.1: Výsledný model Phillipsovy křivky v ČR v leech (čvrlení údaje) Zdroj: Klímek (2007)

27 4 PŘEHLED STUDIÍ O PHILLIPSOVĚ KŘIVCE V ZEMÍCH V4 27 Problemaikou ověřování planosi Phillipsovy křivky v České republice se zabývá aké K. Šeker (2006), kerý se v analýze zaměřil na období V případě esování planosi keynesiánského modelu dospěl Šeker na základě nízkých hodno koeficienů deerminace obdobně jako Klímek (2007) k závěru, že ve zkoumaném období neexisuje nepřímá úměrnos mezi inflací a nezaměsnanosí. Zahrnuí očekávané inflace do modelu způsobilo zvýšení úrovně koeficienu deerminace, ovšem na úkor saisicky nevýznamných koeficienů způsobených mulikolineariou, kerou posléze odsranil pomocí odmocniny a mocniny očekávané inflace. Při pokusu o predikci inflace na základě nejvhodnějšího nalezeného modelu ˆ π U + π e 4 = 12,769 1,108 0,00005( ) však odhadnuá daa nepřesně kopírují skuečná daa (viz. ab. 4.1), z čehož Šeker usuzuje, že klasická eorie Phillipsovy křivky založená na inflaci, resp. její očekávané výši a nezaměsnanosi, může slouži pouze pro přibližný odhad nejbližšího období, nikoliv pro přesný dlouhodobější odhad vývoje míry inflace. Tab. 4.1: Predikce míry inflace v roce 2006 [%] 2006 Skuečná inflace Predikovaná inflace Rozdíl leden 2,9 2,6-0,3 únor 2,8 2,7-0,1 březen 2,8 3,0 + 0,2 Zdroj: Šeker (2006) Šeker (2006) i Klímek (2007) se shodují na om, že pro věší přesnos modelu by bylo vhodné přida další proměnné, keré mají vliv na zkoumané charakerisiky (např. měnový kurz, HDP, daně), ale y již klasická eorie Phillipsovy křivky nepožaduje. Šeker dále uvádí, že negaivní vzah mezi inflací a nezaměsnanosí je možné vysledova pouze krákodobě v určiém časovém úseku, nejedná se však o pravidelně se opakující jev. Za možné vysvělení neplanosi Phillipsovy křivky uvádí Šeker jednak nepřesně formulovanou eorii, nízkou mobiliu pracovního rhu, ale aké neypické prosředí ransformační ekonomiky, keré se vyznačuje zejména cenovou liberalizací, resrukuralizací národního hospodářsví a zavedením vniřní směnielnosi koruny. Dědicví plánované ekonomiky a nízkou mobiliu pracovních sil uvádí jako hlavní příčiny neexisence obecné závislosi mezi nezaměsnanosí a inflací aké Černohorská a Černohorský (2007), keří se ve svém článku věnují analýze PC v České republice v leech Další důvod neexisence ohoo vzahu spařují v přílivu zahraničního kapiálu a příchodu efekivnějších podniků, procesů a výrobků ze zahraničí, na základě kerých zanikají někeré radiční české výroby, čímž přispívají k vzesupu nezaměsnanosi bez přímé závislosi na vývoji cen. Černohorská-

28 4 PŘEHLED STUDIÍ O PHILLIPSOVĚ KŘIVCE V ZEMÍCH V4 28 Černohorský se domnívají, že vývoj nezaměsnanosi v České republice je spíše dlouhodobým rendem než ekonomickou proměnou závislou na hospodářském cyklu a inflaci. Klíma, Lacina a Vařejka (2002) ve svém příspěvku hodnoí možnos využií koncepu Phillipsovy křivky v leech Aplikace cenově inflační Phillipsovy křivky byla provedena podle dvou odlišných ukazaelů míry inflace. Tím prvním byl index spořebielských cen (CPI), kerý měří změnu cenové hladiny určiého spořebního koše, kam spadá soubor vybraného zboží a služeb, keré domácnosi běžně spořebovávají. Druhým použiým ukazaelem byla míra čisé inflace, kerá měří změnu růsu cenové hladiny pouze u saků a služeb, keré nejsou regulovány sáem. Odráží ak čisě ržní chování ekonomických subjeků. Tyo dva ukazaele byly vybrány z důvodu, že jejich vývoj ovlivňují především výdaje domácnosí na spořebu, keré odrážejí změny v úrovni jejich disponibilního důchodu. Graf 4.2: Subsiuce míry inflace a míry nezaměsnanosi Zdroj: Klíma-Lacina-Vařejka (2002) Z grafu 4.2 je parný rozdílný vývoj míry inflace měřené CPI a čisé inflace, kerý je ovlivněný vládní poliikou cenové deregulace. Míra čisé inflace reaguje rychleji na změny v hospodářsví než CPI, neboť měří jen y změny, keré jsou určovány pouze vzájemným působením ržních sil. Dále je z grafu 4.2 zřeelný inerval, kdy došlo k hledanému subsiučnímu vzahu - jedná se o období od února 1998 do září 1999, pro keré byla následně sesrojena cenově inflační verze krákodobé Phillipsovy křivky. Zkonsruovanou PC podle CPI znázorňuje graf 4.3, kde body odpovídající souřadnicím skuečných hodno míry inflace a míry nezaměsnanosi jsou proloženy exponenciální regresní funkcí. Na základě provedených esů 12 byla přijaa alernaivní hypoéza 12 Korelační koeficien r eg =-0,96734, sandardní chyba odhadu činí 0,23058, hladina významnosi α=0,05.

29 4 PŘEHLED STUDIÍ O PHILLIPSOVĚ KŘIVCE V ZEMÍCH V4 29 o saisické průkaznosi modelu i hypoéza o průkaznosi korelačního koeficienu, kerý vypovídá o negaivní korelované závislosi mezi mírou inflace a mírou nezaměsnanosi. Graf 4.3: Krákodobá Phillipsova křivka podle CPI Zdroj: Klíma-Lacina-Vařejka (2002) Ješě lepších výsledků 13 při konsrukci krákodobé Phillipsovy křivky bylo získáno při použií míry čisé inflace 14, kde skuečné hodnoy jsou proloženy mocninnou regresní funkcí (viz. graf 4.4).Ve srovnání s modelem PC podle CPI bylo dosaženo zlepšení, z důvodu rychlejší reakce ukazaele míry čisé inflace na změnu úrovně výdajů domácnosí na nákup výrobků a služeb ve vzahu ke změně zaměsnanosi. Graf 4.4: Krákodobá Phillipsova křivka podle míry čisé inflace Zdroj: Klíma-Lacina-Vařejka (2002) 13 Korelační koeficien r eg =-0,98155, sandardní chyba odhadu činí 0,00638, hladina významnosi α=0, Vzhledem k záporným hodnoám je vyjádřena ve formě empa růsu.

30 4 PŘEHLED STUDIÍ O PHILLIPSOVĚ KŘIVCE V ZEMÍCH V Zahraniční sudie Analýza zahraničních sudií začíná prací Kárásze (2009), kerý se zabývá planosí Phillipsovy křivky v podmínkách slovenské ekonomiky, konkréně v leech Na základě analýzy vzahů uvedených v grafu 4.5 došel Kárász k závěru, že formování charakeru závislosi mezi sledovanými ukazaeli lze rozčleni na ři období. Tím prvním je časový inerval , edy období ransformace, kdy zanikaly prvky cenrálního plánování a rozvíjelo se ržní hospodářsví. Vzah mezi nezaměsnanosí a inflací neměl v dané době charaker, kerý by odpovídal Phillipsově křivce. Kárász vrdí, že růs nezaměsnanosi byl doprovázený růsem inflace, ale nezaměsnanos rosla spíše v důsledku nedosaečného využií výrobních kapaci a likvidace přezaměsnanosi a inflace rosla vlivem růsu úrokovým měr. Doliak-Karmažín (2008) doplňují, že dynamika inflace byla velmi proměnlivá. Vývoj inflace byl ovlivněný především posupnou liberalizací a deregulací cen energií, změnami spořebních daní či zavedením jednoné sazby DPH. Druhému období odpovídají dle Kárásze (2009) roky , edy doba rozsáhlých reforem, keré upevňovaly ržní mechanismy a budovaly základy budoucí konkurenceschopnosi slovenské ekonomiky. Too období se vyznačovalo vysokou nezaměsnanosí (v rozmezí 17,4 až 19,2 %), kerá byla spojena jak s vysokou, ak s nízkou inflací. Na vývoj cen působily dle Doliaka-Karmažína (2008) zejména depreciace směnného kurzu nebo nedosaečně rozvinué konkurenční prosředí. Inflace edy neměla žádný vliv na nezaměsnanos a naopak nezaměsnanos neovlivňovala inflaci, z čehož plyne, že mezi veličinami nebyl v éo době žádný funkční vzah. Kárász (2009) uvádí, že vzah mezi inflací a nezaměsnanosí začal nabýva varu Phillipsovy křivky až v řeím období, v leech , kdy růs inflace byl spojen s poklesem nezaměsnanosi, a na druhé sraně růs nezaměsnanosi s poklesem inflace. Jednalo se o období, kdy byl nasarován udržielný hospodářský růs a byla zvýšena účinnos fakorů působících na snížení dynamiky růsu spořebielských cen. Měnová poliika byla v éo době orienována na hlavní cíl, kerým bylo splnění maasrichských kriérií a přijeí eura. Zvlášě úspěšný byl podle Ďurčové (2008) rok 2007, kdy Slovensko začalo plni kriérium cenové sabiliy (od srpna 2007), keré předsavuje jednu z hlavních podmínek nuných pro přísup k eurozóně. V prvních měsících roku 2008 pokračoval vývoj inflace v poziivním rendu a Evropská komise doporučila vsup Slovenska do eurozóny. Navzdory éo skuečnosi Kárász (2009) konsauje, že jak míra inflace, ak míra nezaměsnanosi zůsává vyšší než je průměrná úroveň dosahovaná zeměmi eurozóny.